Mateus 13

The New Testament of our Lord and Saviour Jesus Christ (APWNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Da’áí bijįį Jesus kįhdí’ ch’ínyáágo, túsikaaníí bahgee nezdaa.
1 Naquele dia, saiu Jesus e sentou-se à beira do lago.
2 Áígee nṉee łą́ą́go baa náńłsą́ą́, áík’ehgo tsina’eełíí yeh hiyaago dahnezdaa; áídá’ nṉeehíí tábąąyú íła’adzaa.
2 Acercou-se dele, porém, uma tal multidão, que precisou entrar numa barca. Nela se assentou, enquanto a multidão ficava à margem.
3 Áígee na’goṉi’íí yee łą́ą́go yił ch’ígó’aah, gáṉíígo, K’edileehíí yił ke’go k’edileeyú óyáá;
3 E seus discursos foram uma série de parábolas.
4 K’edileegee k’edilzíí ła’ intín bahyú nanehezdee, áík’ehgo dlǫ́’ íła’adzaago ąął nádaihezlaa:
4 Disse ele: Um semeador saiu a semear. E, semeando, parte da semente caiu ao longo do caminho; os pássaros vieram e a comeram.
5 Ła’ k’edilzíí tsétahyú nanehezdee, ákú łeezh doo dázhǫ́ łą́ą́yú da: łeezh da’ayą́háhíí bighą dagoshch’į’ hadaazhjeed.
5 Outra parte caiu em solo pedregoso, onde não havia muita terra, e nasceu logo, porque a terra era pouco profunda.
6 Áídá’ ya’áí hanadáhgee dilid; bikeghad doo yúyahyú nel’ąą dahíí bighą nádaahesgą.
6 Logo, porém, que o sol nasceu, queimou-se, por falta de raízes.
7 Ła’ihíí hosh bitahyú nanehezdee; áík’ehgo hoshihíí igháńłsąągo nadaistseed.
7 Outras sementes caíram entre os espinhos: os espinhos cresceram e as sufocaram.
8 Ła’ k’edilzííhíí łeezh nłt’ééyú nanehezdee, áí zhą́ nest’áń áyíílaa, ła’ dała’á gonenadín, ła’íí gostądin, ła’íí tádin bitisyú ánálzaa.
8 Outras, enfim, caíram em terra boa: deram frutos, cem por um, sessenta por um, trinta por um.
9 Hadíń bijeyi’ golííníí íyésts’ąą le’.
9 Aquele que tem ouvidos, ouça.
10 Bitsiłke’yu baa hikaigo gádaabiłṉii, Nt’é bighą iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí bee bich’į’ yáńłti’?
10 Os discípulos aproximaram-se dele, então, para dizer-lhe: Por que lhes falas em parábolas?
11 Áík’ehgo gábiłṉii, Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí doo bígózį da n’íí nohwíí bídaagonołsįįhgo nohwaa daagodest’ąądá’ bíhíí doo baa daagodest’ąą da.
11 Respondeu Jesus: Porque a vós é dado compreender os mistérios do Reino dos céus, mas a eles não.
12 Dahadíń íyésts’ąągo ígoł’aahíí, bigoyą’íí itisgo baa nádo’né’, áík’ehgo dayúweh bigoyą’ bá ínágododaał: áídá’ dahadíń doo íyésts’ąą dahíí, ayą́hágo ígoł’ąą n’íí ndi bits’ą́’ da’ílíí nádodleeł.
12 Ao que tem, se lhe dará e terá em abundância, mas ao que não tem será tirado até mesmo o que tem.
13 Áí bighą iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí bee bich’į’ yádaashti’: dédaineł’įį ndi doo daayo’įį da; dédaidits’ag ndi doo ídaayésts’ąą da, doo bił ídaagozį da.
13 Eis por que lhes falo em parábolas: para que, vendo, não vejam e, ouvindo, não ouçam nem compreendam.
14 T’ah doo hwahá gágoṉéh dadá’ Esáias yaa nagolṉi’ n’íí begolzaa, gánṉiidhi, Dédaadohts’ag ndihíí doo nohwił ídaagozį da doleeł; dédaaneł’į́į́ ndihíí doo daah’įį da doleeł:
14 Assim se cumpre para eles o que foi dito pelo profeta Isaías: Ouvireis com vossos ouvidos e não entendereis, olhareis com vossos olhos e não vereis,
15 Díí nṉeehíí bijíí daantł’iz daazlįį, doo da’dits’ag da daazlįį, ła’íí daanéshch’il daazlįį; doo ágádaat’ee dayúgo biṉáá yee daago’įį doleeł ni’, bijeyi’ yee da’dits’ag doleeł ni’, bijíí yee bił ídaagozį doleeł ni’, áík’ehgo shich’į’ ádaaṉe’go nádaasziih doleeł ni’.
15 porque o coração deste povo se endureceu: taparam os seus ouvidos e fecharam os seus olhos, para que seus olhos não vejam e seus ouvidos não ouçam, nem seu coração compreenda; para que não se convertam e eu os sare {Is 6,9s}.
16 Nohwíí nohwiṉáá biyaa gozhǫ́ǫ́, go’įįhíí bighą: nohwijeyi’ biyaa gozhǫ́ǫ́, idits’ag‐híí bighą.
16 Mas, quanto a vós, bem-aventurados os vossos olhos, porque vêem! Ditosos os vossos ouvidos, porque ouvem!
17 Da’aṉiigo gádaanohwiłdishṉii, Doo ałch’ídé Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú nada’iziidi, ła’íí nṉee nłt’éégo ánát’įįłíí daah’iiníí daayiłtséh hádaat’įį ndi doo hak’i daayiłtsąą da; daadohts’agíí daidits’į́h hádaat’įį ndi doo hak’i daidezts’ąą da.
17 Eu vos declaro, em verdade: muitos profetas e justos desejaram ver o que vedes e não o viram, ouvir o que ouvis e não ouviram.
18 Áík’ehgo k’edileehíí iłch’ígót’aahgo baa nagoṉi’íí nt’é golzeego ágolzeehíí ídaayesółts’ąą.
18 Ouvi, pois, o sentido da parábola do semeador:
19 Hadíń yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí baa yá’iti’íí íyésts’ąągo doo bił ígózį dadá’, nchǫ’i nlįįhń baa nyáágo bijíí yuṉe’ k’edolzaa n’íí bits’ą́’ haiyiné’. Áń k’edilzíí intín bahyú nanehezdee n’íí át’éé;
19 quando um homem ouve a palavra do Reino e não a entende, o Maligno vem e arranca o que foi semeado no seu coração. Este é aquele que recebeu a semente à beira do caminho.
20 Áídá’ tsétahyú nanehezdee n’íí, yati’ yidits’ago dagoshch’į’ bił gozhǫ́ǫ́go náidnné’híí át’éé;
20 O solo pedregoso em que ela caiu é aquele que acolhe com alegria a palavra ouvida,
21 Áídá’ biyi’yú bikeghad doo yúyahyú nel’ąą dago, da’aṉahzhį’ begodigháh: áídá’ yati’híí bighą nagontł’ogíí, dagohíí biniigonłt’ééhíí baa gowáhgee dagoshch’į’ t’ąązhį’ nanánihidéh.
21 mas não tem raízes, é inconstante: sobrevindo uma tribulação ou uma perseguição por causa da palavra, logo encontra uma ocasião de queda.
22 Hosh bitahyú nanehezdee n’íí yati’ yidits’agdá’ ni’gosdzáń biká’zhį’ nabi’dintł’ogíí, hágołdzilgohíí k’izé’idiłteehíí igháńłsą́ą́go yati’ k’edolzaa n’íí naistseed, áík’ehgo doo binest’ą’ goleeh da.
22 O terreno que recebeu a semente entre os espinhos representa aquele que ouviu bem a palavra, mas nele os cuidados do mundo e a sedução das riquezas a sufocam e a tornam infrutuosa.
23 Łeezh nłt’ééyú nanehezdee n’íí, yati’ yidits’ago bił ígóziníí át’éé; áń nest’áń ánáil’įįh, ła’ dała’á gonenadín, ła’íí gostądin, ła’íí tádin bitisyú ánáil’įįh.
23 A terra boa semeada é aquele que ouve a palavra e a compreende, e produz fruto: cem por um, sessenta por um, trinta por um.
24 Áídí’ Jesus iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí ła’ ch’í’ṉah anágodlaa, gáṉíígo, Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo at’éé: nṉee bik’edolzaayú k’edilzíí nzhooníí k’eidnláá:
24 Jesus propôs-lhes outra parábola: O Reino dos céus é semelhante a um homem que tinha semeado boa semente em seu campo.
25 Áídá’ nṉee da’ałhoshdá’ nṉee bó’ṉi’íí áígee nyáágo, tł’oh nagháí bitahyú tł’oh dénchǫ’éhi k’eidnláádá’ onádzaa.
25 Na hora, porém, em que os homens repousavam, veio o seu inimigo, semeou joio no meio do trigo e partiu.
26 Tł’oh nagháí hájéédá’ binest’ą’ gozlįįgee tł’oh dénchǫ’éhi ałdó’ hájééd lę́k’e.
26 O trigo cresceu e deu fruto, mas apareceu também o joio.
27 Bik’edolzaa golííníí bánada’iziidíí baa hikaigo gádaabiłṉii, Nohwinant’a’, k’edilzíí nłt’éhi la’ k’edíńlaa ni’dá’ díí tł’oh dénchǫ’éhi hadí’go hajéédhi gá?
27 Os servidores do pai de família vieram e disseram-lhe: - Senhor, não semeaste bom trigo em teu campo? Donde vem, pois, o joio?
28 Gábiłṉii, Shó’ṉi’íí át’į́į́. Bánada’iziidíí gádaabiłṉii, Ya’ áí tł’ohíí daahi’ṉizh née?
28 Disse-lhes ele: - Foi um inimigo que fez isto! Replicaram-lhe: - Queres que vamos e o arranquemos?
29 Dah; tł’oh daahṉizhyúgo, tł’oh nagháíhíí dánko bił daahṉizhi at’éé.
29 - Não, disse ele; arrancando o joio, arriscais a tirar também o trigo.
30 Ch’ík’eh dała’ nołseeł le’, inest’ąązhį’: áík’ehgo inest’ąągo tł’oh nagháí daigeeshíí gádaałdishṉiih, Tł’oh dénchǫ’éhíí ntsé bee da’ohtł’o’go didlid doleełhíí bighą: áídá’ tł’oh nagháíhíí shitł’oh nagháí bágową yuṉe’ ndaanohṉííł.
30 Deixai-os crescer juntos até a colheita. No tempo da colheita, direi aos ceifadores: arrancai primeiro o joio e atai-o em feixes para o queimar. Recolhei depois o trigo no meu celeiro.
31 Áídí’ Jesus iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí ła’ ch’í’ṉah ánágodlaa gáṉíígo, Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo ánánát’éé: nṉee bik’edolzaayú ch’il mustard holzéhi biyigé k’eidnláá.
31 Em seguida, propôs-lhes outra parábola: O Reino dos céus é comparado a um grão de mostarda que um homem toma e semeia em seu campo.
32 Áí biyigéhíí dázhǫ́ ałts’ísę́hi, ndi k’edolzaayúgo, dázhǫ́ nchaa hileeh, ch’il dawa bitisgo nchaahi, áídí’ ch’il dázhǫ́ nṉeezgo hileehgo dlǫ́’ yúdahyú nada’iṉiihíí bits’ádaaz’aahíí biyi’yú bit’oh ádaagole’.
32 É esta a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, torna-se um arbusto maior que todas as hortaliças, de sorte que os pássaros vêm aninhar-se em seus ramos.
33 Iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí yee nanágolṉi’ gáṉíígo, Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo ánánát’éé: isdzán ik’áán táádn ha’oką́ą́go, báń benilzoołé yił ná’ist’oodgo ąął dahńdiilzoolzhį’.
33 Disse-lhes, por fim, esta outra parábola. O Reino dos céus é comparado ao fermento que uma mulher toma e mistura em três medidas de farinha e que faz fermentar toda a massa.
34 Díí dawa iłch’ígót’aahgo nada’goṉi’íí Jesus nṉee íła’ádaadzaahíí yee yił nagosṉi’; dá iłch’ígót’aahgo nada’goṉi’íí zhą́ yee yich’į’ yałti’ lę́k’e.
34 Tudo isto disse Jesus à multidão em forma de parábola. De outro modo não lhe falava,
35 Áí Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú na’iziidi gáṉíí n’íí begolṉe’go, Iłch’ígót’aahgo nada’goṉi’íí bee yashti’ doleeł; ni’gosdzáń alzaadí’ yushdí’ godezt’i’go nal’į’ n’íí baa nagodishṉih, ṉii ni’.
35 para que se cumprisse a profecia: Abrirei a boca para ensinar em parábolas; revelarei coisas ocultas desde a criação {Sl 77,2}.
36 Jesus nṉee łáni nádohkáh yiłnṉiidá’ kįh yuṉe’ ha’ayáá: áígee bitsiłke’yu baa hikaigo gádaabiłṉii, Tł’oh dénchǫ’éhi k’edolzaayú hentį́į́, nṉiigo nagosíńłṉi’íí nohwił ch’í’ṉah áńle’.
36 Então despediu a multidão. Em seguida, entrou de novo na casa e seus discípulos agruparam-se ao redor dele para perguntar-lhe: Explica-nos a parábola do joio no campo.
37 Áík’ehgo gádaabiłṉii, K’edilzíí nzhóni k’edileehíí shíí, nṉee k’ehgo Niyááhíí ánsht’ee;
37 Jesus respondeu: O que semeia a boa semente é o Filho do Homem.
38 K’edolzaahíí ni’gosdzáń át’éé; k’edilzíí nzhónihíí yaaká’yú dahsdaahń nṉee bilałtł’áhgee siṉilíí át’éé; áídá’ tł’oh dénchǫ’éhíí nchǫ’i nlįįhń bichągháshé át’éé;
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino. O joio são os filhos do Maligno.
39 Ó’ṉi’hi k’edilzíí dénchǫ’éhíí k’eidnlááhíí ch’iidn nant’án at’éé; ąął inest’aaníí nnágodáhíí át’éé; ła’íí náda’igeeshíí Bik’ehgo’ihi’ṉań binal’a’á yaaká’yú daagolííníí ádaat’ee.
39 O inimigo, que o semeia, é o demônio. A colheita é o fim do mundo. Os ceifadores são os anjos.
40 Tł’oh dénchǫ’éhíí dała’ alzaago kǫ’ yuṉe’ didlidhíí k’ehgo nnágodzaago ágágot’ee doleeł.
40 E assim como se recolhe o joio para jogá-lo no fogo, assim será no fim do mundo.
41 Shíí, nṉee k’ehgo Niyááhíí, shinal’a’á yaaká’yú daagolííníí daadish’aago, da’iłchǫǫhíí ła’íí nṉee doo bik’ehyú ádaat’ee dahíí shíí shilałtł’áhgee goz’aaníí biyi’dí’ hadaayiṉiił;
41 O Filho do Homem enviará seus anjos, que retirarão de seu Reino todos os escândalos e todos os que fazem o mal
42 Áídí’ kǫ’ yáádiṉah yuyaa oyihiłkaad: ákú daach’ichag ła’íí kowoo łídaach’idiłk’ash doleeł.
42 e os lançarão na fornalha ardente, onde haverá choro e ranger de dentes.
43 Áídá’ nṉee dábik’ehyú ádaat’eehíí ya’áí k’ehgo bik’inada’didlaad doleeł, biTaa bilałtł’áhgee goz’ąąyú. Hadíń bijeyi’ golííníí, íyésts’ąą le.
43 Então, no Reino de seu Pai, os justos resplandecerão como o sol. Aquele que tem ouvidos, ouça.
44 Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí dant’éhéta koł ilíni ték’eyú nách’ides’įį łehíí k’ehgo at’éé; nṉee náidnné’go náides’įįgo bił gozhǫ́ǫ́go bíyéé dawa baa nahazṉiigo ték’ehíí nagohesṉii.
44 O Reino dos céus é também semelhante a um tesouro escondido num campo. Um homem o encontra, mas o esconde de novo. E, cheio de alegria, vai, vende tudo o que tem para comprar aquele campo.
45 Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo ánánát’éé: nṉee bana’iṉiihi yoo’ łáń ílíni, dilkǫǫhé holzéhi, yíkantaa:
45 O Reino dos céus é ainda semelhante a um negociante que procura pérolas preciosas.
46 Áík’ehgo yoo’ łáń ílínihíí yaa nyáágo, bíyéé n’íí dawa baa nahazṉii’go yoo’ n’íí nayihesṉii’.
46 Encontrando uma de grande valor, vai, vende tudo o que possui e a compra.
47 Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo ánánát’éé: łóg behaidlehé nanestł’óli tayi’ yuyaa olkaadgo, łóg iłtah at’ééhíí łą́ą́go bee hanáltąą:
47 O Reino dos céus é semelhante ainda a uma rede que, jogada ao mar, recolhe peixes de toda espécie.
48 Dáhalk’iłgo, tábąązhį’ ndaidistǫ’go dinezbįh, nłt’ééhíí táts’aa yiyi’ odaihezṉil, áídá’ doo nzhǫǫ dahíí yó’odaiskaad.
48 Quando está repleta, os pescadores puxam-na para a praia, sentam-se e separam nos cestos o que é bom e jogam fora o que não presta.
49 Díí k’ehgo ágot’ee doleeł nnágodáhgee: Bik’ehgo’ihi’ṉań binal’a’á yaaká’yú daagolííníí híkáhgo, nṉee dábik’ehyú ádaat’eehíí yits’ą́’zhį’ nṉee doo bik’ehyú ádaat’ee dahíí yita’iláh,
49 Assim será no fim do mundo: os anjos virão separar os maus do meio dos justos
50 Áídí’ doo bik’ehyú ádaat’ee dahíí kǫ’ yáádiṉah yuyaa oyihiłkaad: ákú daach’ichag ła’íí kowoo łídaach’idiłk’ash doo.
50 e os arrojarão na fornalha, onde haverá choro e ranger de dentes.
51 Jesus gádaabiłṉii, Ya’ díí dawa nłt’éégo bídaagonołsį née? Ha’oh, nohweBik’ehń, daabiłṉii.
51 Compreendestes tudo isto? Sim, Senhor, responderam eles.
52 Jesus gánábiłdo’ṉiid, Begoz’aaníí ye’ik’eda’iłchíhi dała’á ntį́į́go yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí baa bił ch’ígót’aaníí díí k’ehgo at’éé: nṉee bikįh golííníí nainonííhíí biyi’dí’ dawahá áníidéhi hik’e sá’áhíí ndi hanáyihi’ṉiił.
52 Por isso, todo escriba instruído nas coisas do Reino dos céus é comparado a um pai de família que tira de seu tesouro coisas novas e velhas.
53 Jesus díí iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí ąął yaa nagosṉi’dá’ dahnasdzá.
53 Após ter exposto as parábolas, Jesus partiu.
54 Áídí’ dabíí bini’yú ńyáágo Jews ha’ánáłséh goz’ąą yuṉe’ yił ch’ídaago’aahgo, nṉee bił díyadaagot’eego gádaaṉii, Hadí’go díí nṉeehíí bigoyą’ gozlíni, hagot’éégo ízisgo ánát’įįł?
54 Foi para a sua cidade e ensinava na sinagoga, de modo que todos diziam admirados: Donde lhe vem esta sabedoria e esta força miraculosa?
55 Díń la’ kįh ágole’íí biye’, bą́ą́ la’ Mary holzee, bik’isyú James, Joses, Simon ła’íí Judas daaholzee?
55 Não é este o filho do carpinteiro? Não é Maria sua mãe? Não são seus irmãos Tiago, José, Simão e Judas?
56 Bilahkííyú la’ ałdó’ kú nohwił daanlįį? Díí nṉeehíí hadí’ díí dawa nágodn’áni?
56 E suas irmãs, não vivem todas entre nós? Donde lhe vem, pois, tudo isso?
57 Áí bighą bik’edaach’ishch’ii lę́k’e. Áík’ehgo Jesus gádaabiłṉii, Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú na’iziidi dahot’éhé nṉee daabidnłsį, áídá’ dágolį́į́gee, bik’íí bitahyú doo hadíń bidnłsį da, ṉii.
57 E não sabiam o que dizer dele. Disse-lhes, porém, Jesus: É só em sua pátria e em sua família que um profeta é menosprezado.
58 Áígee doo łą́ą́go ízisgo ánát’įįł da lę́k’e, doo daabodląą dahíí bighą.
58 E, por causa da falta de confiança deles, operou ali poucos milagres.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.