Mateus 13

The New Testament of our Lord and Saviour Jesus Christ (APWNT) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Da’áí bijįį Jesus kįhdí’ ch’ínyáágo, túsikaaníí bahgee nezdaa.
1 No mesmo dia, tendo Jesus saído de casa, sentou-se à beira do mar;
2 Áígee nṉee łą́ą́go baa náńłsą́ą́, áík’ehgo tsina’eełíí yeh hiyaago dahnezdaa; áídá’ nṉeehíí tábąąyú íła’adzaa.
2 e reuniram-se a ele grandes multidões, de modo que entrou num barco, e se sentou; e todo o povo estava em pé na praia.
3 Áígee na’goṉi’íí yee łą́ą́go yił ch’ígó’aah, gáṉíígo, K’edileehíí yił ke’go k’edileeyú óyáá;
3 E falou-lhes muitas coisas por parábolas, dizendo: Eis que o semeador saiu a semear.
4 K’edileegee k’edilzíí ła’ intín bahyú nanehezdee, áík’ehgo dlǫ́’ íła’adzaago ąął nádaihezlaa:
4 e quando semeava, uma parte da semente caiu à beira do caminho, e vieram as aves e comeram.
5 Ła’ k’edilzíí tsétahyú nanehezdee, ákú łeezh doo dázhǫ́ łą́ą́yú da: łeezh da’ayą́háhíí bighą dagoshch’į’ hadaazhjeed.
5 E outra parte caiu em lugares pedregosos, onde não havia muita terra: e logo nasceu, porque não tinha terra profunda;
6 Áídá’ ya’áí hanadáhgee dilid; bikeghad doo yúyahyú nel’ąą dahíí bighą nádaahesgą.
6 mas, saindo o sol, queimou-se e, por não ter raiz, secou-se.
7 Ła’ihíí hosh bitahyú nanehezdee; áík’ehgo hoshihíí igháńłsąągo nadaistseed.
7 E outra caiu entre espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 Ła’ k’edilzííhíí łeezh nłt’ééyú nanehezdee, áí zhą́ nest’áń áyíílaa, ła’ dała’á gonenadín, ła’íí gostądin, ła’íí tádin bitisyú ánálzaa.
8 Mas outra caiu em boa terra, e dava fruto, um a cem, outro a sessenta e outro a trinta por um.
9 Hadíń bijeyi’ golííníí íyésts’ąą le’.
9 Quem tem ouvidos, ouça.
10 Bitsiłke’yu baa hikaigo gádaabiłṉii, Nt’é bighą iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí bee bich’į’ yáńłti’?
10 E chegando-se a ele os discípulos, perguntaram-lhe: Por que lhes falas por parábolas?
11 Áík’ehgo gábiłṉii, Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí doo bígózį da n’íí nohwíí bídaagonołsįįhgo nohwaa daagodest’ąądá’ bíhíí doo baa daagodest’ąą da.
11 Respondeu-lhes Jesus: Porque a vós é dado conhecer os mistérios do reino dos céus, mas a eles não lhes é dado;
12 Dahadíń íyésts’ąągo ígoł’aahíí, bigoyą’íí itisgo baa nádo’né’, áík’ehgo dayúweh bigoyą’ bá ínágododaał: áídá’ dahadíń doo íyésts’ąą dahíí, ayą́hágo ígoł’ąą n’íí ndi bits’ą́’ da’ílíí nádodleeł.
12 pois ao que tem, dar-se-lhe-á, e terá em abundância; mas ao que não tem, até aquilo que tem lhe será tirado.
13 Áí bighą iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí bee bich’į’ yádaashti’: dédaineł’įį ndi doo daayo’įį da; dédaidits’ag ndi doo ídaayésts’ąą da, doo bił ídaagozį da.
13 Por isso lhes falo por parábolas; porque eles, vendo, não vêem; e ouvindo, não ouvem nem entendem.
14 T’ah doo hwahá gágoṉéh dadá’ Esáias yaa nagolṉi’ n’íí begolzaa, gánṉiidhi, Dédaadohts’ag ndihíí doo nohwił ídaagozį da doleeł; dédaaneł’į́į́ ndihíí doo daah’įį da doleeł:
14 E neles se cumpre a profecia de Isaías, que diz: Ouvindo, ouvireis, e de maneira alguma entendereis; e, vendo, vereis, e de maneira alguma percebereis.
15 Díí nṉeehíí bijíí daantł’iz daazlįį, doo da’dits’ag da daazlįį, ła’íí daanéshch’il daazlįį; doo ágádaat’ee dayúgo biṉáá yee daago’įį doleeł ni’, bijeyi’ yee da’dits’ag doleeł ni’, bijíí yee bił ídaagozį doleeł ni’, áík’ehgo shich’į’ ádaaṉe’go nádaasziih doleeł ni’.
15 Porque o coração deste povo se endureceu, e com os ouvidos ouviram tardiamente, e fecharam os olhos, para que não vejam com os olhos, nem ouçam com os ouvidos, nem entendam com o coração, nem se convertam, e eu os cure.
16 Nohwíí nohwiṉáá biyaa gozhǫ́ǫ́, go’įįhíí bighą: nohwijeyi’ biyaa gozhǫ́ǫ́, idits’ag‐híí bighą.
16 Mas bem-aventurados os vossos olhos, porque vêem, e os vossos ouvidos, porque ouvem.
17 Da’aṉiigo gádaanohwiłdishṉii, Doo ałch’ídé Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú nada’iziidi, ła’íí nṉee nłt’éégo ánát’įįłíí daah’iiníí daayiłtséh hádaat’įį ndi doo hak’i daayiłtsąą da; daadohts’agíí daidits’į́h hádaat’įį ndi doo hak’i daidezts’ąą da.
17 Pois, em verdade vos digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vedes, e não o viram; e ouvir o que ouvis, e não o ouviram.
18 Áík’ehgo k’edileehíí iłch’ígót’aahgo baa nagoṉi’íí nt’é golzeego ágolzeehíí ídaayesółts’ąą.
18 Ouvi, pois, vós a parábola do semeador.
19 Hadíń yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí baa yá’iti’íí íyésts’ąągo doo bił ígózį dadá’, nchǫ’i nlįįhń baa nyáágo bijíí yuṉe’ k’edolzaa n’íí bits’ą́’ haiyiné’. Áń k’edilzíí intín bahyú nanehezdee n’íí át’éé;
19 A todo o que ouve a palavra do reino e não a entende, vem o Maligno e arrebata o que lhe foi semeado no coração; este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 Áídá’ tsétahyú nanehezdee n’íí, yati’ yidits’ago dagoshch’į’ bił gozhǫ́ǫ́go náidnné’híí át’éé;
20 E o que foi semeado nos lugares pedregosos, este é o que ouve a palavra, e logo a recebe com alegria;
21 Áídá’ biyi’yú bikeghad doo yúyahyú nel’ąą dago, da’aṉahzhį’ begodigháh: áídá’ yati’híí bighą nagontł’ogíí, dagohíí biniigonłt’ééhíí baa gowáhgee dagoshch’į’ t’ąązhį’ nanánihidéh.
21 mas não tem raiz em si mesmo, antes é de pouca duração; e sobrevindo a angústia e a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 Hosh bitahyú nanehezdee n’íí yati’ yidits’agdá’ ni’gosdzáń biká’zhį’ nabi’dintł’ogíí, hágołdzilgohíí k’izé’idiłteehíí igháńłsą́ą́go yati’ k’edolzaa n’íí naistseed, áík’ehgo doo binest’ą’ goleeh da.
22 E o que foi semeado entre os espinhos, este é o que ouve a palavra; mas os cuidados deste mundo e a sedução das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 Łeezh nłt’ééyú nanehezdee n’íí, yati’ yidits’ago bił ígóziníí át’éé; áń nest’áń ánáil’įįh, ła’ dała’á gonenadín, ła’íí gostądin, ła’íí tádin bitisyú ánáil’įįh.
23 Mas o que foi semeado em boa terra, este é o que ouve a palavra, e a entende; e dá fruto, e um produz cem, outro sessenta, e outro trinta.
24 Áídí’ Jesus iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí ła’ ch’í’ṉah anágodlaa, gáṉíígo, Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo at’éé: nṉee bik’edolzaayú k’edilzíí nzhooníí k’eidnláá:
24 Propôs-lhes outra parábola, dizendo: O reino dos céus é semelhante ao homem que semeou boa semente no seu campo;
25 Áídá’ nṉee da’ałhoshdá’ nṉee bó’ṉi’íí áígee nyáágo, tł’oh nagháí bitahyú tł’oh dénchǫ’éhi k’eidnláádá’ onádzaa.
25 mas, enquanto os homens dormiam, veio o inimigo dele, semeou joio no meio do trigo, e retirou-se.
26 Tł’oh nagháí hájéédá’ binest’ą’ gozlįįgee tł’oh dénchǫ’éhi ałdó’ hájééd lę́k’e.
26 Quando, porém, a erva cresceu e começou a espigar, então apareceu também o joio.
27 Bik’edolzaa golííníí bánada’iziidíí baa hikaigo gádaabiłṉii, Nohwinant’a’, k’edilzíí nłt’éhi la’ k’edíńlaa ni’dá’ díí tł’oh dénchǫ’éhi hadí’go hajéédhi gá?
27 Chegaram, pois, os servos do proprietário, e disseram-lhe: Senhor, não semeaste no teu campo boa semente? Donde, pois, vem o joio?
28 Gábiłṉii, Shó’ṉi’íí át’į́į́. Bánada’iziidíí gádaabiłṉii, Ya’ áí tł’ohíí daahi’ṉizh née?
28 Respondeu-lhes: Algum inimigo é quem fez isso. E os servos lhe disseram: Queres, pois, que vamos arrancá-lo?
29 Dah; tł’oh daahṉizhyúgo, tł’oh nagháíhíí dánko bił daahṉizhi at’éé.
29 Ele, porém, disse: Não; para que, ao colher o joio, não arranqueis com ele também o trigo.
30 Ch’ík’eh dała’ nołseeł le’, inest’ąązhį’: áík’ehgo inest’ąągo tł’oh nagháí daigeeshíí gádaałdishṉiih, Tł’oh dénchǫ’éhíí ntsé bee da’ohtł’o’go didlid doleełhíí bighą: áídá’ tł’oh nagháíhíí shitł’oh nagháí bágową yuṉe’ ndaanohṉííł.
30 Deixai crescer ambos juntos até a ceifa; e, por ocasião da ceifa, direi aos ceifeiros: Ajuntai primeiro o joio, e atai-o em molhos para o queimar; o trigo, porém, recolhei-o no meu celeiro.
31 Áídí’ Jesus iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí ła’ ch’í’ṉah ánágodlaa gáṉíígo, Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo ánánát’éé: nṉee bik’edolzaayú ch’il mustard holzéhi biyigé k’eidnláá.
31 Propôs-lhes outra parábola, dizendo: O reino dos céus é semelhante a um grão de mostarda que um homem tomou, e semeou no seu campo;
32 Áí biyigéhíí dázhǫ́ ałts’ísę́hi, ndi k’edolzaayúgo, dázhǫ́ nchaa hileeh, ch’il dawa bitisgo nchaahi, áídí’ ch’il dázhǫ́ nṉeezgo hileehgo dlǫ́’ yúdahyú nada’iṉiihíí bits’ádaaz’aahíí biyi’yú bit’oh ádaagole’.
32 o qual é realmente a menor de todas as sementes; mas, depois de ter crescido, é a maior das hortaliças, e faz-se árvore, de sorte que vêm as aves do céu, e se aninham nos seus ramos.
33 Iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí yee nanágolṉi’ gáṉíígo, Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo ánánát’éé: isdzán ik’áán táádn ha’oką́ą́go, báń benilzoołé yił ná’ist’oodgo ąął dahńdiilzoolzhį’.
33 Outra parábola lhes disse: O reino dos céus é semelhante ao fermento que uma mulher tomou e misturou com três medidas de farinha, até ficar tudo levedado.
34 Díí dawa iłch’ígót’aahgo nada’goṉi’íí Jesus nṉee íła’ádaadzaahíí yee yił nagosṉi’; dá iłch’ígót’aahgo nada’goṉi’íí zhą́ yee yich’į’ yałti’ lę́k’e.
34 Todas estas coisas falou Jesus às multidões por parábolas, e sem parábolas nada lhes falava;
35 Áí Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú na’iziidi gáṉíí n’íí begolṉe’go, Iłch’ígót’aahgo nada’goṉi’íí bee yashti’ doleeł; ni’gosdzáń alzaadí’ yushdí’ godezt’i’go nal’į’ n’íí baa nagodishṉih, ṉii ni’.
35 para que se cumprisse o que foi dito pelo profeta: Abrirei em parábolas a minha boca; publicarei coisas ocultas desde a fundação do mundo.
36 Jesus nṉee łáni nádohkáh yiłnṉiidá’ kįh yuṉe’ ha’ayáá: áígee bitsiłke’yu baa hikaigo gádaabiłṉii, Tł’oh dénchǫ’éhi k’edolzaayú hentį́į́, nṉiigo nagosíńłṉi’íí nohwił ch’í’ṉah áńle’.
36 Então Jesus, deixando as multidões, entrou em casa. E chegaram-se a ele os seus discípulos, dizendo: Explica-nos a parábola do joio do campo.
37 Áík’ehgo gádaabiłṉii, K’edilzíí nzhóni k’edileehíí shíí, nṉee k’ehgo Niyááhíí ánsht’ee;
37 E ele, respondendo, disse: O que semeia a boa semente é o Filho do homem;
38 K’edolzaahíí ni’gosdzáń át’éé; k’edilzíí nzhónihíí yaaká’yú dahsdaahń nṉee bilałtł’áhgee siṉilíí át’éé; áídá’ tł’oh dénchǫ’éhíí nchǫ’i nlįįhń bichągháshé át’éé;
38 o campo é o mundo; a boa semente são os filhos do reino; o joio são os filhos do maligno;
39 Ó’ṉi’hi k’edilzíí dénchǫ’éhíí k’eidnlááhíí ch’iidn nant’án at’éé; ąął inest’aaníí nnágodáhíí át’éé; ła’íí náda’igeeshíí Bik’ehgo’ihi’ṉań binal’a’á yaaká’yú daagolííníí ádaat’ee.
39 o inimigo que o semeou é o Diabo; a ceifa é o fim do mundo, e os celeiros são os anjos.
40 Tł’oh dénchǫ’éhíí dała’ alzaago kǫ’ yuṉe’ didlidhíí k’ehgo nnágodzaago ágágot’ee doleeł.
40 Pois assim como o joio é colhido e queimado no fogo, assim será no fim do mundo.
41 Shíí, nṉee k’ehgo Niyááhíí, shinal’a’á yaaká’yú daagolííníí daadish’aago, da’iłchǫǫhíí ła’íí nṉee doo bik’ehyú ádaat’ee dahíí shíí shilałtł’áhgee goz’aaníí biyi’dí’ hadaayiṉiił;
41 Mandará o Filho do homem os seus anjos, e eles ajuntarão do seu reino todos os que servem de tropeço, e os que praticam a iniqüidade,
42 Áídí’ kǫ’ yáádiṉah yuyaa oyihiłkaad: ákú daach’ichag ła’íí kowoo łídaach’idiłk’ash doleeł.
42 e lançá-los-ão na fornalha de fogo; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 Áídá’ nṉee dábik’ehyú ádaat’eehíí ya’áí k’ehgo bik’inada’didlaad doleeł, biTaa bilałtł’áhgee goz’ąąyú. Hadíń bijeyi’ golííníí, íyésts’ąą le.
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no reino de seu Pai. Quem tem ouvidos, ouça.
44 Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí dant’éhéta koł ilíni ték’eyú nách’ides’įį łehíí k’ehgo at’éé; nṉee náidnné’go náides’įįgo bił gozhǫ́ǫ́go bíyéé dawa baa nahazṉiigo ték’ehíí nagohesṉii.
44 O reino dos céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem, ao descobri-lo, esconde; então, movido de gozo, vai, vende tudo quanto tem, e compra aquele campo.
45 Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo ánánát’éé: nṉee bana’iṉiihi yoo’ łáń ílíni, dilkǫǫhé holzéhi, yíkantaa:
45 Outrossim, o reino dos céus é semelhante a um negociante que buscava boas pérolas;
46 Áík’ehgo yoo’ łáń ílínihíí yaa nyáágo, bíyéé n’íí dawa baa nahazṉii’go yoo’ n’íí nayihesṉii’.
46 e encontrando uma pérola de grande valor, foi, vendeu tudo quanto tinha, e a comprou.
47 Yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí díí k’ehgo ánánát’éé: łóg behaidlehé nanestł’óli tayi’ yuyaa olkaadgo, łóg iłtah at’ééhíí łą́ą́go bee hanáltąą:
47 Igualmente, o reino dos céus é semelhante a uma rede lançada ao mar, e que apanhou toda espécie de peixes.
48 Dáhalk’iłgo, tábąązhį’ ndaidistǫ’go dinezbįh, nłt’ééhíí táts’aa yiyi’ odaihezṉil, áídá’ doo nzhǫǫ dahíí yó’odaiskaad.
48 E, quando cheia, puxaram-na para a praia; e, sentando-se, puseram os bons em cestos; os ruins, porém, lançaram fora.
49 Díí k’ehgo ágot’ee doleeł nnágodáhgee: Bik’ehgo’ihi’ṉań binal’a’á yaaká’yú daagolííníí híkáhgo, nṉee dábik’ehyú ádaat’eehíí yits’ą́’zhį’ nṉee doo bik’ehyú ádaat’ee dahíí yita’iláh,
49 Assim será no fim do mundo: sairão os anjos, e separarão os maus dentre os justos,
50 Áídí’ doo bik’ehyú ádaat’ee dahíí kǫ’ yáádiṉah yuyaa oyihiłkaad: ákú daach’ichag ła’íí kowoo łídaach’idiłk’ash doo.
50 e lançá-los-ão na fornalha de fogo; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 Jesus gádaabiłṉii, Ya’ díí dawa nłt’éégo bídaagonołsį née? Ha’oh, nohweBik’ehń, daabiłṉii.
51 Entendestes todas estas coisas? Disseram-lhe eles: Entendemos.
52 Jesus gánábiłdo’ṉiid, Begoz’aaníí ye’ik’eda’iłchíhi dała’á ntį́į́go yaaká’yú dahsdaahń bilałtł’áhgee begoz’aaníí baa bił ch’ígót’aaníí díí k’ehgo at’éé: nṉee bikįh golííníí nainonííhíí biyi’dí’ dawahá áníidéhi hik’e sá’áhíí ndi hanáyihi’ṉiił.
52 E disse-lhes: Por isso, todo escriba que se fez discípulo do reino dos céus é semelhante a um homem, proprietário, que tira do seu tesouro coisas novas e velhas.
53 Jesus díí iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí ąął yaa nagosṉi’dá’ dahnasdzá.
53 E Jesus, tendo concluído estas parábolas, se retirou dali.
54 Áídí’ dabíí bini’yú ńyáágo Jews ha’ánáłséh goz’ąą yuṉe’ yił ch’ídaago’aahgo, nṉee bił díyadaagot’eego gádaaṉii, Hadí’go díí nṉeehíí bigoyą’ gozlíni, hagot’éégo ízisgo ánát’įįł?
54 E, chegando à sua terra, ensinava o povo na sinagoga, de modo que este se maravilhava e dizia: Donde lhe vem esta sabedoria, e estes poderes milagrosos?
55 Díń la’ kįh ágole’íí biye’, bą́ą́ la’ Mary holzee, bik’isyú James, Joses, Simon ła’íí Judas daaholzee?
55 Não é este o filho do carpinteiro? e não se chama sua mãe Maria, e seus irmãos Tiago, José, Simão, e Judas?
56 Bilahkííyú la’ ałdó’ kú nohwił daanlįį? Díí nṉeehíí hadí’ díí dawa nágodn’áni?
56 E não estão entre nós todas as suas irmãs? Donde lhe vem, pois, tudo isto?
57 Áí bighą bik’edaach’ishch’ii lę́k’e. Áík’ehgo Jesus gádaabiłṉii, Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú na’iziidi dahot’éhé nṉee daabidnłsį, áídá’ dágolį́į́gee, bik’íí bitahyú doo hadíń bidnłsį da, ṉii.
57 E escandalizavam-se dele. Jesus, porém, lhes disse: Um profeta não fica sem honra senão na sua terra e na sua própria casa.
58 Áígee doo łą́ą́go ízisgo ánát’įįł da lę́k’e, doo daabodląą dahíí bighą.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.