Lucas 6

The New Testament of our Lord and Saviour Jesus Christ (APWNT) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Jews daagodnłsiníí bijįį nakigeehíí Jesus tł’oh nagháí hentííníí yiyi’yú higaał; bitsiłke’yu yił hikaahgo tł’oh nagháí binest’ą’ nadaayiṉiił; áígé’ daidnzhishgo daayiyąą lę́’e.
1 E sucedeu que, num dia de sábado, passava Jesus pelas searas; e seus discípulos iam colhendo espigas e, debulhando-as com as mãos, as comiam.
2 Phárisees daanlíni ła’ gádaabiłṉii, Hat’íí bighą godilziníí bijįį doo hat’íí baa nach’ighaa dahíí ádaałt’įį?
2 Alguns dos fariseus, porém, perguntaram; Por que estais fazendo o que não é lícito fazer nos sábados?
3 Jesus gáṉíí, Ya’ David ła’íí yił nakaihíí biłgo shiṉá’ daasilįįgo hago ádaasdzaa láń shįhíí doo hwahá baa da’ołshiih da née?
3 E Jesus, respondendo-lhes, disse: Nem ao menos tendes lido o que fez Davi quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 Bik’ehgo’ihi’ṉań daach’okąąh goz’ąą yuṉe’ ha’ayáágo, báń Bik’ehgo’ihi’ṉań ye’okąąhgo baa hi’né’go nii’né’ n’íí náidnné’go yiyąą, ła’íí yił nakaihíí ałdó’ ła’ yá’ńné’ lę́’e; áí báńhíí okąąh yedaabik’ehi zhą́ daayiyąągo goz’ánihi.
4 Como entrou na casa de Deus, tomou os pães da proposição, dos quais não era lícito comer senão só aos sacerdotes, e deles comeu e deu também aos companheiros?
5 Shíí, nṉee k’ehgo Niyááhíí, godilziníí bijįį ndi beshik’eh, ṉii, Jesus.
5 Também lhes disse: O Filho do homem é Senhor do sábado.
6 Łah Jews daagodnłsiníí bijįį ha’ánáłséh goz’ąą yuṉe’ Jesus ha’ayáágo iłch’ígó’aah lę́’e: akóṉe’ nṉee bigan dihe’nazhiṉéégo binawod ásdįįdi itah sidaa.
6 Ainda em outro sábado entrou na sinagoga, e pôs-se a ensinar. Estava ali um homem que tinha a mão direita atrofiada.
7 Begoz’aaníí ye’ik’eda’iłchíhi ła’íí Phárisees daanlíni biłgo Jesus daineł’į́į́ lę́’e, godilziníí bijįį nṉeehíí náyilziih shį daanzįgo; ágádzaayúgo Jesus hat’íhíta yee yaa dahdaago’aahíí bighą.
7 E os escribas e os fariseus observavam-no, para ver se curaria em dia de sábado, para acharem de que o acusar.
8 Áíná’ Jesus áí natsídaakeesíí yígółsįhíí bighą nṉee bigan binawod ásdįįdi gáyiłṉii, Nádndáhgo kodé’ hizįį. Áík’ehgo nádiidzaago áígee hizį’ lę́’e.
8 Mas ele, conhecendo-lhes os pensamentos, disse ao homem que tinha a mão atrofiada: Levanta-te, e fica em pé aqui no maio. E ele, levantando-se, ficou em pé.
9 Jesus begoz’aaníí ye’ik’eda’iłchíhi ła’íí Phárisees biłgo gádaayiłṉii, Dała’á nanohwídaadishkid, ya’ godilziníí bijįį nłt’éégo ách’ít’įįgo goz’ąą née, dagohíí dénchǫ’égo ách’ít’įį née? Ya’ nṉee hasdách’iłteehgo née, dagohíí ch’iziłheego née?
9 Disse-lhes, então, Jesus: Eu vos pergunto: É lícito no sábado fazer bem, ou fazer mal? salvar a vida, ou tirá-la?
10 Jesus nṉee yitah déz’įį lę́’e, áígé’ nṉee bigan binawod ásdįįdi gáyiłṉii, Yushdé’ dahdinlṉíh. Ágádzaaná’ bigan nłt’éé násdlį́į́, łahzhiṉééhíí ga’at’éé.
10 E olhando para todos em redor, disse ao homem: Estende a tua mão. Ele assim o fez, e a mão lhe foi restabelecida.
11 Nṉee Jesus yik’edaanṉiihíí hadaashkeego gádaałiłdi’ṉii, Jesus hagoshą’ ádaahiidle’?
11 Mas eles se encheram de furor; e uns com os outros conferenciam sobre o que fariam a Jesus.
12 Áíná’ Jesus dasahn dziłyú óyáá okąąhgo, Bik’ehgo’ihi’ṉań yich’į’ okąąhgo iskąą.
12 Naqueles dias retirou-se para o monte a fim de orar; e passou a noite toda em oração a Deus.
13 Hayiłką́ą́yú biké’ hikahíí, Yushdé’, daayiłnṉiidná’ nakits’ádah hayiṉil: áí shinadaal’a’á daayiłṉii;
13 Depois do amanhecer, chamou seus discípulos, e escolheu doze dentre eles, aos quais deu também o nome de apóstolos:
14 Simon, (Peter yízhi’ yá áyíílaahíí,) bik’isn Andrew, ła’íí James, John, Philip, Barthólemew,
14 Simão, ao qual também chamou Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 Matthew, Thomas, ła’íí James Alphéus biye’i, Simon Zelótes holzéhi,
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 Judas James bik’isn, ła’íí Judas Iscáriot, ch’íbido’aał doleełi.
16 Judas, filho de Tiago; e Judas Iscariotes, que veio a ser o traidor.
17 Dziłgé’ yił nkenákainá’ dziłíí bitl’ááhgee sizįį, áígee biké’ hikahíí, ła’íí nṉee łą́ą́go Judéagé’, Jerúsalemgé’, ła’íí tádá’yú Tyre ła’íí Sídongé’ daagolínihi daabidits’į́h hádaat’įįgo, ła’íí daanezgaihíí nádaabidilziih hádaat’įįgo baa náńłsą́ą́;
17 E Jesus, descendo com eles, parou num lugar plano, onde havia não só grande número de seus discípulos, mas também grande multidão do povo, de toda a Judéia e Jerusalém, e do litoral de Tiro e de Sidom, que tinham vindo para ouvi-lo e serem curados das suas doenças;
18 Hayíí spirits nchǫ’i biyi’ daagolííníí ałdó’ baa hikai: áík’ehgo náda’bidilzii lę́’e.
18 e os que eram atormentados por espíritos imundos ficavam curados.
19 Nṉee dawa bedaadilchiid hádaat’įį lę́’e: binawodíí nádaabilziihíí bighą.
19 E toda a multidão procurava tocar-lhe; porque saía dele poder que curava a todos.
20 Biké’ hikahíí yineł’į́į́go gáyiłṉii, Nohwíí tédaanołt’iyéhíí nohwiyaa gozhǫ́ǫ́ doleeł: Bik’ehgo’ihi’ṉań bilałtł’áhgee daanliiníí itah daanołįį.
20 Então, levantando ele os olhos para os seus discípulos, dizia: Bem-aventurados vós, os pobres, porque vosso é o reino de Deus.
21 K’adíí shiṉá’ daanołiiníí nohwiyaa gozhǫ́ǫ́ doleeł: náda’dołdǫǫł. K’adíí daałchagíí nohwiyaa gozhǫ́ǫ́ doleeł: daałdloh doleeł.
21 Bem-aventurados vós, que agora tendes fome, porque sereis fartos. Bem-aventurados vós, que agora chorais, porque haveis de rir.
22 Shíí, nṉee k’ehgo Niyááhíí, shighą nṉee nohwik’edaanṉiihyúgo, ła’íí doo hádaanohwit’įį dayúgo, nchǫ’go nohwich’į’ yádaałti’yúgo, nohwizhi’ nchǫ’go yaa yádaałti’yúgo nohwiyaa gozhǫ́ǫ́ doleeł.
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem, e quando vos expulsarem da sua companhia, e vos injuriarem, e rejeitarem o vosso nome como indigno, por causa do Filho do homem.
23 Áí bijįį dázhǫ́ nohwił daagozhǫ́ǫ́go yaadaołjah le’: yaaká’yú itisgo nohwaa hi’né’i dázhǫ́ nchaa doleeł: nṉee nohwik’edaanṉiihíí bich’ą́’gé’ nṉee daanlínihíí Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú nada’iziidi n’íí ałdó’ ágádaayiłsį lę́’e.
23 Regozijai-vos nesse dia e exultai, porque eis que é grande o vosso galardão no céu; pois assim faziam os seus pais aos profetas.
24 Áíná’ nohwíí ízisgo da’ołt’iiníí, nohwá góyéé doleeł! ałk’iná’ dawa hádaałt’iiníí nohwíyéé.
24 Mas ai de vós que sois ricos! porque já recebestes a vossa consolação.
25 K’adíí náda’sołdįįdíí, nohwá góyéé doleeł! shiṉá’ daanołįį doleeł. K’adíí daałdlohíí, nohwá góyéé doleeł! ík’edaadoł’ṉii ła’íí daołchag doleeł.
25 Ai de vós, os que agora estais fartos! porque tereis fome. Ai de vós, os que agora rides! porque vos lamentareis e chorareis.
26 Nohwíí nṉee dawa nłt’éégo nohwaa yádaałti’ihíí, nohwá góyéé doleeł! áí bich’ą́’gé’ nṉee daanlínihíí Bik’ehgo’ihi’ṉań binkááyú nada’iziidíí daazhógo ádaadil’íni n’íí ágádaayiłnṉiid ałdó’.
26 Ai de vós, quando todos os homens vos louvarem! porque assim faziam os seus pais aos falsos profetas.
27 Shihíí daashidołts’agíí gádaanohwiłdishṉii, Nohwik’edaanṉiihíí nohwił daanzhǫǫ le’, hayíí bił daanołchǫ’íí nłt’éégo bich’į’ ádaanołt’ee le’,
27 Mas a vós que ouvis, digo: Amai a vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam,
28 Yati’ yee daanohwókaałíí nłt’éégo bich’į’ natsídaałkees le’, ła’íí nchǫ’go nohwich’į’ ádaat’eehíí bá da’ołkąąh le’.
28 bendizei aos que vos maldizem, e orai pelos que vos caluniam.
29 Hadń nitł’ah yonłts’íyúgo łahzhiṉéé bich’į’ nnanínt’aah; hadń ni’íícho nich’ą́’ náidiłtsoozyúgo n’íí ałdó’ doo baa ńchį’ da.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra; e ao que te houver tirado a capa, não lhe negues também a túnica.
30 Dahadń hat’íí níyókeedíí baa nné’; hadń dahat’íhíta ṉíyééhíí nich’ą́’ náidnné’yúgo doo t’ąązhį’ bínáhóńkeed da.
30 Dá a todo o que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho reclames.
31 Nṉee hago’at’éégo nohwich’į’ ádaat’eego hádaałt’įįhíí k’ehgo nohwíí ałdó’ bich’į’ ágádaanołt’ee.
31 Assim como quereis que os homens vos façam, do mesmo modo lhes fazei vós também.
32 Hayíí bił daanołshooníí zhą́ nohwił daanzhǫǫyúgo, hago’at’éégo nłt’éé áí? Nṉee doo daagodnłsį dahíí ndi hayíí bił daanzhooníí bił daanzhǫǫ.
32 Se amardes aos que vos amam, que mérito há nisso? Pois também os pecadores amam aos que os amam.
33 Hayíí nłt’éégo ádaanłsį shįhíí zhą́ bich’į’ nłt’éégo ádaanołt’eeyúgo, hago’at’éégo nłt’éé áí? Nṉee doo daagodnłsį dahíí ndi ágádaat’íni at’éé ałdó’.
33 E se fizerdes bem aos que vos fazem bem, que mérito há nisso? Também os pecadores fazem o mesmo.
34 Nohwíí hadń hat’íí bá ch’ídaashołné’yúgo t’ąązhį’ shaa nné’ daanołsįgo, hago’at’éégo nłt’éé áí? nṉee doo daagodnłsį dahíí ndi dawahá łáłch’ínádai’né’i at’éé, da’áígee shaa nai’né’ daanzįgo.
34 E se emprestardes àqueles de quem esperais receber, que mérito há nisso? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Nohwik’edaanṉiihíí nohwił daanzhǫǫ le’, ła’íí nłt’éégo ádaałt’įį, dahat’íhíta ch’ídaanołné’ le’ doo shaa nané’ daanołsį dago; áík’ehgo yaaká’gé’ łą́ą́go nohwaa nané’ ła’íí Da’tiséyú At’éhi bichągháshé daanołįį doleeł: áń nṉee doo ahédaanzį dahíí ła’íí daanchǫ’íí ndi yich’į’ nłt’éégo at’éé.
35 Amai, porém a vossos inimigos, fazei bem e emprestai, nunca desanimado; e grande será a vossa recompensa, e sereis filhos do Altíssimo; porque ele é benigno até para com os integrantes e maus.
36 NohwiTaa bił goch’oba’híí k’ehgo nohwíí ałdó’ nohwił goch’oba’ le’.
36 Sede misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 Doo hadń baa nádaałt’įį da le’, áík’ehgo nohwíí ałdó’ doo nohwaa nádaach’it’įį da doleeł: nṉee doo nchǫ’go baa natsídaałkees da le’, áík’ehgo doo nchǫ’go nohwaa natsída’ikees da: nṉee nohwich’į’ nchǫ’go ánát’įįłíí baa nádaagodenoł’aah le’, áík’ehgo nohwíí ałdó’ nohwaa nágodet’aah:
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados.
38 Nṉee baa daanołné’, áík’ehgo nohwíí ałdó’ nohwaa na’né’; áí nłt’éégo bínel’ąądgo, hayaa iłk’ínábénisdzilgo, nłt’éégo ąął nnésgohgo haláh odaazlįįgo nohwaa nach’iné’. Dáhołąągo kaa daasołné’ láńshį n’íí k’ehgo da’ágáhołąągo nohwaa nádo’né’.
38 Dai, e ser-vos-á dado; boa medida, recalcada, sacudida e transbordando vos deitarão no regaço; porque com a mesma medida com que medis, vos medirão a vós.
39 Iłch’ígót’aahgo na’goṉi’íí yee hadziigo gádaabiłnṉiid, Ya’nṉee biṉáá ágodiníí ła’ nṉee biṉáá ágodini łolǫǫs née? ágádaasdzaayúgo shą’ da’áła ínlwozh yuyaa ołiłdeeł?
39 E propôs-lhes também uma parábola: Pode porventura um cego guiar outro cego? não cairão ambos no barranco?
40 Biłch’ígót’aahíí biłch’ígó’aahi doo yitisgo at’éhi at’éé da: áíná’ daakówa nłt’éégo koł ch’ídaakost’ąąyúgo, áí bił ch’ígó’aahíí ga’ách’ít’éé daach’ileeh.
40 Não é o discípulo mais do que o seu mestre; mas todo o que for bem instruído será como o seu mestre.
41 Hat’íí bighą nik’isn biṉáá yuṉe’ tsįałch’ísę́ę sitaaníí hí’į́į́, áíná’ nihíí niṉáá yuṉe’ tsį nchaahi sitaaníí doo hí’į́į́ da?
41 Por que vês o argueiro no olho de teu irmão, e não reparas na trave que está no teu próprio olho?
42 Ni niṉáá yuṉe’ tsį nchaahi sitaaníí doo hí’į́į́ daná’, hat’íí bighą nik’isn gáłnṉii, Shik’isn, ai tsį ałch’ísę́ę niṉáá yuṉe’ sitaaníí ná haoshtįįh? Ni nzhǫǫ ádńł’íni, iłtsé niṉáá yuṉe’ tsį nchaahi sitaaníí hatįįh, áík’ehgo nłt’éégo go’į́į́ nleehgo, áníita nik’isn biṉáá yuṉe’ tsį ałch’ísę́ę sitaaníí bá hatįįh.
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Irmão, deixa-me tirar o argueiro que está no teu olho, não vendo tu mesmo a trave que está no teu? Hipócrita! tira primeiro a trave do teu olho; e então verás bem para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 Tsint’áni nłt’éhihíí doo nest’áń dénchǫ’éhíí baa dahnándahi at’éé da; ła’íí tsint’áni dénchǫ’éhíí nest’áń nłt’éhihíí doo baa dahnándahi at’éé da.
43 Porque não há árvore boa que dê mau fruto nem tampouco árvore má que dê bom fruto.
44 Tsint’áni dała’á hentį́į́go nest’áń baa dahnándahíí bee bígózį. Figs doo hosh baa ndaach’ihiṉiiłhi at’éé da, ła’íí dasts’aa’íí doo hosh diwozhíí baa ndaach’ihiṉiiłhi at’éé da.
44 Porque cada árvore se conhece pelo seu próprio fruto; pois dos espinheiros não se colhem figos, nem dos abrolhos se vindimam uvas.
45 Nṉee nłt’éhihíí bijíí yuṉe’ nłt’éégo goz’aaníí bich’ą́’gé’ nłt’éhihíí zhą́ bee hagowá; áíná’ nṉee nchǫ’íí bijíí yuṉe’ nchǫ’go goz’aaníí bich’ą́’gé’ nchǫ’íí zhą́ bee hagowá: hago’at’éégo yách’íłti’ shįhíí kojíí yuṉe’ hago’at’éégo goz’ąą shįhíí bich’ą́’gé’ ách’iṉiihi at’éé.
45 O homem bom, do bom tesouro do seu coração tira o bem; e o homem mau, do seu mau tesouro tira o mal; pois do que há em abundância no coração, disso fala a boca.
46 Hat’íí bighą, SheBik’ehń, sheBik’ehń, daashiłdołṉiigo shich’į’ ádaadołṉiiná’ da’ánohwiłdishṉiiyú doo ádaanołt’ee da?
46 E por que me chamais: Senhor, Senhor, e não fazeis o que eu vos digo?
47 Dahadń shaa nyááhń shíyésts’ąągo shiyati’ yikísk’eh at’ééhń, díí k’ehgo ako at’éhi at’éé:
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante:
48 Nṉee yúyahgo hagogéedgo tséé biká’ bigową ágodlaa: áík’ehgo tú idezjoolgo bigowąhíí bídilk’oł ndi doo hago adzaa da; nłdzilgo tséé biká’ ágolzaahíí bighą.
48 É semelhante ao homem que, edificando uma casa, cavou, abriu profunda vala, e pôs os alicerces sobre a rocha; e vindo a enchente, bateu com ímpeto a torrente naquela casa, e não a pôde abalar, porque tinha sido bem edificada.
49 Áíná’ dahadń shíyésts’ąą ndi doo yikísk’eh at’éé dahń, díí k’ehgo ako at’éhi at’éé, nṉee bigową dá sáí zhą́ yiká’ ágodlaa, doo tséé biká’ dahgoz’ąą dago; áí gowąhíí yich’į’ tú idezjoolgo dagoshch’į’ nangóngo’; áík’ehgo aanábígotł’įįł gozlįį.
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre terra, sem alicerces, na qual bateu com ímpeto a torrente, e logo caiu; e foi grande a ruína daquela casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.