Mateus 9
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARA
1 Jisɔs alyágé bɔɔ́ melɔ Gadarɛn, ákeré meso né mbále gentoógé mewaá, akpɛ ɛkpée achyaá afɛ́ né melɔ ɛwé ji ájwɔlege wyɛ́.
1 Entrando Jesus num barco, passou para o outro lado e foi para a sua própria cidade.
2 Ákwɔ́négé wyɛ́, bɔɔ́ fɔ ákpá muú úchánchi fɔ né ulɔ́ áfɛ́ ne ji ɛta wuú nnó apyɛ́ ji átoó. Ne Jisɔs agɛ́gé nnó bɔɔ́ bimbɔ áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne ji wáwálé nnó ji akaáge pyɛ muú úchanchi yimbɔ atoó, áké ne mende úchánchi yimbɔ, “Maá wa, gbaré metɔɔ́, ɔ́fɔ́gé, ájiínte gabo wyɛɛ́.”
2 E eis que lhe trouxeram um paralítico deitado num leito. Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico: Tem bom ânimo, filho; estão perdoados os teus pecados.
3 Ɛwéna ɛpyɛ ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ fɔ abi álú wyɛ́ álɔ mangígé atɛ nnó, “Mende yina abɔɔ́ fɔ́ mamɛɛ́ mmyɛ ne Ɛsɔwɔ wɔ́.”
3 Mas alguns escribas diziam consigo: Este blasfema.
4 Jisɔs akaá genó ɛyigé ɛbwɔ́ áfɛ́rege, ne agií ɛbwɔ́ aké, “Ulannó ɛnyú déwya ufɛ́ré uboubo né mmu matɔɔ́ nyú?
4 Jesus, porém, conhecendo-lhes os pensamentos, disse: Por que cogitais o mal no vosso coração?
5 Ndé gelu pere manjɔɔ́, ‘Nnó ájiínte gabo wyɛ́’, waá manjɔɔ́ nnó, ‘Kwile tɛ́né kɛ’?
5 Pois qual é mais fácil? Dizer: Estão perdoados os teus pecados, ou dizer: Levanta-te e anda?
6 Nkɛlege mámpyɛ ɛnyú dékaá nnó Maá Ntɛ Mekwaá awyaá uto fa mme manjinte gabo mekwaá. Ɛfɛɛ́ ajɔɔ́ yɛ́ ne muú úchánchi yimbɔ aké, “Kwilé ka kpa ulɔ́ byɛɛ́ chó mmu.”
6 Ora, para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados — disse, então, ao paralítico: Levanta-te, toma o teu leito e vai para tua casa.
7 Muú úchánchi yimbɔ atoó, akwilé ka akpá ulɔ́ bií awulé né gepú jií.
7 E, levantando-se, partiu para sua casa.
8 Bɔɔ́ ágɛ́gé genó ɛyigé pyɛ́, ɛfɔ́ ɛ́kwɔ́ ɛbwɔ́ matɔɔ́. Álɔ mamfɛ́gé Ɛsɔwɔ gétúgé gefɔge uto ɛbi ji achyɛɛ́ akwaá.
8 Vendo isto, as multidões, possuídas de temor, glorificaram a Deus, que dera tal autoridade aos homens.
9 Jisɔs alyágé mbaá yimbɔ, ákɛne ájyɛɛ́, agɛ́ mende fɔ ayi akamege Matyo ménsɛlé ŋkamakpo. Ji ajwɔlé né melú utɔɔ́ wuú, Jisɔs akuú ji aké, “Kwɔ́lé me.” Ne akwilé ka alɔ mankwɔlé ji.
9 Partindo Jesus dali, viu um homem chamado Mateus sentado na coletoria e disse-lhe: Segue-me! Ele se levantou e o seguiu.
10 Ɛ́wyágé, Matyo anɛ Jisɔs né gepú jií, ndɛre Jisɔs ajwɔle ányɛɛ́ menyɛɛ́ ne baá utɔɔ́ bií, gejamégé ánsɛlé ŋkamakpo ne bɔɔ́ ubeé áchwɔ́ bane bɔ Jisɔs ányɛɛ́ menyɛɛ́ ne ɛbwɔ́.
10 E sucedeu que, estando ele em casa, à mesa, muitos publicanos e pecadores vieram e tomaram lugares com Jesus e seus discípulos.
11 Bɔɔ́ Farasi fɔ ágɛ́gé mbɔ, ágií baá utɔɔ́ Jisɔs áké, “Ulannó ne ménlɛré ɛnyú anyɛɛ́ menyɛɛ́ ne ánsɛlé ŋkamakpo ne bɔɔ́ ubeé?”
11 Ora, vendo isto, os fariseus perguntavam aos discípulos: Por que come o vosso Mestre com os publicanos e pecadores?
12 Jisɔs awúgé genó ɛyígé ɛbwɔ́ ágií baá utɔɔ́ bií, ató ɛbwɔ́ neka aké, “Bɔɔ́ abi álá meé, ákɛ́légé fɔ́ muú uka, ɛ́lé abi ámeé ne ákɛ́lege.”
12 Mas Jesus, ouvindo, disse: Os sãos não precisam de médico, e sim os doentes.
13 “Chóge dégí dékaá genó ɛyigé ŋwɛ Ɛsɔwɔ agaré ɛsé. Ásá wyɛ nnó, genó ɛyigé me nkɛ́lege, gelu nnó ákwaá ágɛne atɛ meshwɛ ɛ́pɔ́fɔ́ upɛ manpyɛge ɛta wa. Kaáge nnó nchwɔ́ kú fɔ́ bɔɔ́ abi álú cho né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ wɔ́, nchwɔ́ lé mánkú bɔɔ́ abi ápyɛɛ́ ubeé.”
13 Ide, porém, e aprendei o que significa:
14 Baá utɔɔ́ Jɔn ménwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ áchwɔ́ gií Jisɔs áké, “Ulannó ɛsé ne bɔɔ́ Farasi délyáge menyɛɛ́ kpékpé gétúgé depɔré Ɛsɔwɔ ne baá utɔɔ́ byɛ́ álá pyɛ fɔ́ mbɔ”?
14 Vieram, depois, os discípulos de João e lhe perguntaram: Por que jejuamos nós, e os fariseus [muitas vezes], e teus discípulos não jejuam?
15 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Nnó ájeé menɔ neba ályage menyɛɛ́ kpékpé ayi menɔ neba alu ne ɛbwɔ́? Cháchá. Yɛ́mbɔ gébé gebɛɛ́ nyɛ ɛyígé menɔ neba álá bɛɛ́ nyɛ́ sé ne ɛbwɔ́, ɛ́fɛɛ́ ne ályáge nyɛ́ menyɛɛ́ kpékpé né mboó gébé gétúgé depɔré Ɛsɔwɔ.”
15 Respondeu-lhes Jesus: Podem, acaso, estar tristes os convidados para o casamento, enquanto o noivo está com eles? Dias virão, contudo, em que lhes será tirado o noivo, e nesses dias hão de jejuar.
16 Ne muú akaágé sɛ́ fɔ́ gebagé ndeé gekɛ akwɔmé ɛmbu né ndeé ɛyi gekwéne. Apyɛgé mbɔ, gebagé ndeé ɛyigémbɔ génywerege nyɛ gépyɛ ndeé yimbɔ ɛgyalé dɔɔ́.
16 Ninguém põe remendo de pano novo em veste velha; porque o remendo tira parte da veste, e fica maior a rotura.
17 Ɛ́lɔ́mé fɔ́ ntó nnó muú akpá mmɔɔ́ makɛ áfáné mmu ukwéne unó mmɔɔ́ ɛbi akwyɛɛ́ ne mekɔ menya. Apyɛgé mbɔ, mmɔɔ́ mimbɔ mabɛne nyɛ́ mapyɛ ukwene unó mmɔɔ́ ɛbimbɔ ugbɔ ne mmɔɔ́ mawule mme. Muú abɔgé mmɔɔ́ makɛ afyɛɛ́ lé né mmu unó mmɔɔ́ ukɛ. Apyɛgé mbɔ mmɔɔ́ ne unó mmɔɔ́ ubɛ́ɛ nyɛ cháŋéné.
17 Nem se põe vinho novo em odres velhos; do contrário, rompem-se os odres, derrama-se o vinho, e os odres se perdem. Mas põe-se vinho novo em odres novos, e ambos se conservam.
18 Ndɛre Jisɔs alú jɔ́ɔge ne ɛbwɔ́, aké ápɛle, muú kpaá fɔ achwɔ́ kwé ji uká, alɔ manjɔɔ́ ne ji aké, “Maá wa ayi mendée agbo mbɔ wyɛ nana. Nnɛ́ wɔ mmyɛ, Ata chwɔ́ nɛre ji ɛbwɔ mmyɛ, apege nyɛ.”
18 Enquanto estas coisas lhes dizia, eis que um chefe, aproximando-se, o adorou e disse: Minha filha faleceu agora mesmo; mas vem, impõe a mão sobre ela, e viverá.
19 Jisɔs akwilé ka ne baá utɔɔ́ bií ákwɔle mende yimbɔ.
19 E Jesus, levantando-se, o seguia, e também os seus discípulos.
20 Ndɛre ájyɛɛ́, mendée yi agɛ́ne mɛ ɛfwyale dɔɔ́ ayi manoó mabɔ matanégé ji mbɛ málɛ́ aŋmɛ́ áfyá ne ápeá, achwɔ́ ji né meso ata manó nku wuú.
20 E eis que uma mulher, que durante doze anos vinha padecendo de uma hemorragia, veio por trás dele e lhe tocou na orla da veste;
21 Ɛlé ji abɔ afɛré mɛ né metɔɔ́ wuú nnó, “Mbɔgé ntagé yɛ́ lé nku wuú, ntoge nyɛ.”
21 porque dizia consigo mesma: Se eu apenas lhe tocar a veste, ficarei curada.
22 Jisɔs abwɔlé mmyɛ agɛ́ mendée yimbɔ ajɔɔ́ ne ji aké, “Gbaré metɔɔ́ maá wa, ɔtoó gétúgé ɔfyɛɛ́ metɔɔ́ wyɛ ne me.” Tɛ́nétɛ́né yimbɔ mendée yimbɔ atoó.
22 E Jesus, voltando-se e vendo-a, disse: Tem bom ânimo, filha, a tua fé te salvou. E, desde aquele instante, a mulher ficou sã.
23 Jisɔs akoó yɛ́ afɛ́ né gepúgé muú kpaá yimbɔ. Ákwɔ́négé né gepúge Jarɔs, agɛ́ bɔɔ́ ndɛre álíle ne gejamégé abifɔ nkane ákwéle ubeé áfɔ́mege ambya.
23 Tendo Jesus chegado à casa do chefe e vendo os tocadores de flauta e o povo em alvoroço, disse:
24 Ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Chógé, mesɔ́ mendée yina agbo wɔ́, abɛlege lé géjyá.” Jisɔs ajɔɔ́gé mbɔ, bɔɔ́ bimbɔ álɔ manjwáné ji jwané.
24 Retirai-vos, porque não está morta a menina, mas dorme. E riam-se dele.
25 Ne Jisɔs ábúgé bɔɔ́ bimbɔ ako átánégé dafyɛ, ákpɛ mmu ágbaré ɛbwɔ mesɔ́ mendée yimbɔ, apyɛ ji apeé, akwilé ka.
25 Mas, afastado o povo, entrou Jesus, tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Ne ngɔ́ mechɔ́ ɛwéná akwɔ́ akwɔné malɔ mako né gebagé mewaá ɛyígémbɔ.
26 E a fama deste acontecimento correu por toda aquela terra.
27 Ndɛre Jisɔs alyaá gepúgé Jarɔs ajyɛɛ́, bɔɔ́ amɛ nónómé fɔ apea álɔ mankwɔ́légé ji ábɛɛ́ge áké, “Jisɔs, Mpyáne Dɛvid gɛ́ ɛsé meshwɛ.”
27 Partindo Jesus dali, seguiram-no dois cegos, clamando: Tem compaixão de nós, Filho de Davi!
28 Jisɔs akwɔ́négé né mmu gepú ɛyigé ji ajwɔ́lege ande bimbɔ ájyɛ báne ji. Jisɔs agií ɛbwɔ́ aké, “Nnó ɛnyú défyɛɛ́ matɔɔ́ ne me nnó nkage pyɛ ɛnyú dégɛ́ne?” Ákamé áké, “Ata défyɛ.”
28 Tendo ele entrado em casa, aproximaram-se os cegos, e Jesus lhes perguntou: Credes que eu posso fazer isso? Responderam-lhe: Sim, Senhor!
29 Ákámégé mbɔ, Jisɔs ata amɛ bwɔ́ aké, “Ɛ́bɛ́ wyɛ́ ndɛre ɛnyú défyɛɛ́ metɔɔ́ ne me.”
29 Então, lhes tocou os olhos, dizendo: Faça-se-vos conforme a vossa fé.
30 Bɔɔ́ bimbɔ álɔ mángɛ́né mbaá. Ne Jisɔs aji ɛbwɔ́ ɛtu aké, “Ɛ́kagé dépyɛ muú ákaá mechɔ ɛwena.”
30 E abriram-se-lhes os olhos. Jesus, porém, os advertiu severamente, dizendo: Acautelai-vos de que ninguém o saiba.
31 Yɛ́mbɔ ájyɛ́gé ákage cho metɔɔ́ ápyɛ ngɔ́ Jisɔs akwɔ́ akwɔné malɔ mako gétúgé utɔɔ́ bí ji apyɛ ɛta bwɔ́.
31 Saindo eles, porém, divulgaram-lhe a fama por toda aquela terra.
32 Ne wyɛ ndɛre ande bina makpó ápeá ályaá ájyɛɛ́, bɔɔ́ fɔ áchwɔ́ ne muú fɔ mbaá Jisɔs ayi meló nchyɛ apyɛ́ ji álaá mbú.
32 Ao retirarem-se eles, foi-lhe trazido um mudo endemoninhado.
33 Jisɔs ábúgé meló nchyɛ yimbɔ, mbú yimbɔ alɔ mejɔɔ́ manjɔ́gé. Ne gejamégé bɔɔ́ abi álú ɛ́fɛɛ́ ágɛ́gé mbɔ, matyɛ mawá ɛbwɔ́ meno álɔ manjɔgé áké, “Délú daŋgɛ́ gefɔgé genó ɛyina gepyɛ fana né melɔ Isrɛli.”
33 E, expelido o demônio, falou o mudo; e as multidões se admiravam, dizendo: Jamais se viu tal coisa em Israel!
34 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ Farasi ájɔɔ́ áké, “Ɛ́lé danchɔmeló mfwa áló nchyɛ ne achyɛɛ́ ji uto nnó ábúgé áló nchyɛ”.
34 Mas os fariseus murmuravam: Pelo maioral dos demônios é que expele os demônios.
35 Jisɔs alyage ɛfɛɛ́ akɛne ajyɛɛ́ né malɔ ayi kɔkɔɔ́ ne ayi kpakpa, alɛrege bɔɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ né mmu macha mmyɛmenɛne bɔɔ́ Jus. Ama agarege ntó bɔɔ́ abya melɔ́mélɔ́ nkane Ɛsɔwɔ ágbárege gefwa jí. Apyɛɛ́ ntó bɔɔ́ abi ámeé mamée ufɔɔ́ufɔɔ́ átóoge.
35 E percorria Jesus todas as cidades e povoados, ensinando nas sinagogas, pregando o evangelho do reino e curando toda sorte de doenças e enfermidades.
36 Ndɛre Jisɔs agɛ́né gejamégé bɔɔ́ abi áchwɔ́ɔ ɛta wuú, meshwɛ akwɔ ji metɔɔ́ dɔɔ́ gétúgé bɔɔ́ bímbɔ, néndé ɛfwyale bwɔ́ ɛjaá dɔɔ́, álá mbyambya ɛké mágɔ́ŋme ayi álá pɔ́ ne mémbamé.
36 Vendo ele as multidões, compadeceu-se delas, porque estavam aflitas e exaustas como ovelhas que não têm pastor.
37 Ɛfɛɛ́ ne ájɔɔ́ ne baá utɔɔ́ bií aké, “Mbwɛ́ mamferé ajá dɔɔ́ ne bɔɔ́ utɔɔ́ abi áférege ája wɔ́.
37 E, então, se dirigiu a seus discípulos: A seara, na verdade, é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Nɛ́ge mmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ mbɔɔ́ mekɔɔ́ nnó atɔ́ bɔɔ́ utɔɔ́ abifɔ nnó áchwɔ́ áferé mbwɛ́ wuú.”
38 Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.