Mateus 27

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Bií ujyágé ne dondo, anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ákpakpa melɔ áchomé, ásɔ mala ndɛre ápyɛ ne áwá Jisɔs.
1 Chegando a manhã, todos os príncipes dos sacerdotes e os anciãos do povo reuniram-se em conselho para entregar Jesus à morte.
2 Ne ánérégé mansɔ mala, áwɛ́ Jisɔs amu ásɛ ji áfɛ́ mbaá Palɛt gɔmena bɔɔ́ Rom.
2 Ligaram-no e o levaram ao governador Pilatos.
3 Judas muú akpoó Jisɔs ágɛ́gé nnó ásɔ́ mpa nnó áwáne Jisɔs, byɔ ukɔré ji mmu, afɛré nnó ji apyɛ gabo, akpá uba ŋgba sére ɛsaá meso ɛfya ɛyi ji abɔ́ akpoó Jisɔs ajyɛ shuú ɛtukpe ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ákpákpá melɔ.
3 Judas, o traidor, vendo-o então condenado, tomado de remorsos, foi devolver aos príncipes dos sacerdotes e aos anciãos as trinta moedas de prata,
4 Ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Mpyɛ gabo manchyaá manoó ntɛ mekwaá ayi álá apyɛɛ́ gabo wɔ.”
4 dizendo-lhes: Pequei, entregando o sangue de um justo. Responderam-lhe: Que nos importa? Isto é lá contigo!
5 Ájɔɔ́gé mbɔ, Judas atyá ŋka ɛyimbɔ ɛfɛɛ́ né metɔɔ́ gepú ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ atané ajyɛ shií gemɛ jií.
5 Ele jogou então no templo as moedas de prata, saiu e foi enforcar-se.
6 Ne anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ápwɛ́ ŋka ɛyimbɔ. Ájɔɔ́ áké ŋka ɛyina ɛlé ŋka manoó, ne ɛ́bɛ́ sé ɛkamé fɔ́ nnó décho ŋka ɛyina melu ɛma ne ɛyi ɛlu ne mmu mekwa ŋka ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ wɔ́.
6 Os príncipes dos sacerdotes tomaram o dinheiro e disseram: Não é permitido lançá-lo no tesouro sagrado, porque se trata de preço de sangue.
7 Áfyɛ́gé makpo bwɔ́ mbaá ama, áke ábɔɔ́ ŋka ɛyina ána melu mme mbaá menkwyɛ unje mesɛɛ́ anigé aŋkɛ bɔɔ́ wyɛ.
7 Depois de haverem deliberado, compraram com aquela soma o campo do Oleiro, para que ali se fizesse um cemitério de estrangeiros.
8 Ɛlɔ né gébé ɛyigémbɔ kpaá tɛ fina álú ákuú melu mme ɛwémbɔ nnó mewaá manoó.
8 Esta é a razão por que aquele terreno é chamado, ainda hoje, Campo de Sangue.
9 Ɛpyɛɛ́mbɔ nnó mekomejɔɔ́ ayi Jɛrimaya muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ abɔ́ ajɔɔ́ abɛ wáwálé. Ji ajɔɔ́ nya aké ásɛ uba ŋgba bɔ sére ɛsaá meso ɛfya ɛyi ɛlú gese ɛyi bɔɔ́ Isrɛli ákamé mana ji,
9 Assim se cumpriu a profecia do profeta Jeremias: Eles receberam trinta moedas de prata, preço daquele cujo valor foi estimado pelos filhos de Israel;
10 ápyɛ wyɛ ndɛre Ɛsɔwɔ agaré me ana melu mme mbaá menkwyɛɛ́ ujemesɛɛ́.
10 e deram-no pelo campo do Oleiro, como o Senhor me havia prescrito.
11 Ndɛre Jisɔs atɛné né mbɛ ushu Palɛt gɔmena bɔɔ́ Rom, Palɛt agií ji aké, “Wɔ ne ɔlú mfwa bɔɔ́ Jus?”
11 Jesus compareceu diante do governador, que o interrogou: És o rei dos judeus? Sim, respondeu-lhe Jesus.
12 Yɛ́mbɔ gebyɔ́ ɛyigé anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ákpakpa melɔ ámalé ji mmyɛ, yɛɛ́ meko Jisɔs ashuú ji wɔ́. Ajwɔlé wyɛ ji nyámé.
12 Ele, porém, nada respondia às acusações dos príncipes dos sacerdotes e dos anciãos.
13 Ne Palɛt agií yɛ́ ji aké, “Nnó wɔ ɔwuú mbɔ fɔ́ depɔ ɛtiré bɔɔ́ bi áké wɔ ɔpyɛ?”
13 Perguntou-lhe Pilatos: Não ouves todos os testemunhos que levantam contra ti?
14 Yɛ́mbɔ Jisɔs ajwɔlé wyɛ ji nyámé. Ɛwéna ɛpyɛ mfwa bɔɔ́ Rom akwe tametame.
14 Mas, para grande admiração do governador, não quis responder a nenhuma acusação.
15 Ne gepɔ́gé gɔ́mená bɔɔ́ Rom, gélú nnó yɛ́ndé ŋmɛ, gébégé ɛpaá koó upú, áferégé muú denɔ ama né gepúgé denɔ, ndɛre bɔɔ́ ákɛ́lege.
15 Era costume que o governador soltasse um preso a pedido do povo em cada festa de Páscoa.
16 Ne wyɛ né gébégé ɛpaá koó upú ɛwémbɔ, mende fɔ ayi bɔɔ́ akaá ji dɔɔ́ gétúgé depɔ ɛtiré ji apyɛ́ɛ abɔ́ akpɛ denɔ. Akamege Barabas.
16 Ora, havia naquela ocasião um prisioneiro famoso, chamado Barrabás.
17 Ne ndɛre melɔ meko ɛchomé né dachi Palɛt, Palɛt agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú dekɛ́lege me mferé ndé muú né denɔ; Barabas waá Jisɔs muú ayi ákuú ji ntó nnó Kras?”
17 Pilatos dirigiu-se ao povo reunido: Qual quereis que eu vos solte: Barrabás ou Jesus, que se chama Cristo?
18 Palɛt agií mbɔ néndé akaá cháŋéné nnó ɛlé wyɛ né nchyɛ detú ne ákpakpa bɔɔ́ Jus ápyɛné Jisɔs áchwɔ́ ne ji ɛta wuú.
18 {Ele sabia que tinham entregue Jesus por inveja.}
19 Ne ndɛre Palɛt ajwɔlé né mmu ɛcha ɛso apane mpa yina, mendée wuú atɔ́ áchwɔ́ gáre ji aké, “Féré amu né mpa mende yimbɔ, néndé apyɛ gabo fɔ́ wɔ́. Genó ɛyigé Ɛsɔwɔ alɛre me né géjya gétú jií fina gechyɛ me ɛfwyale dɔɔ́.”
19 Enquanto estava sentado no tribunal, sua mulher lhe mandou dizer: Nada faças a esse justo. Fui hoje atormentada por um sonho que lhe diz respeito.
20 Yɛ́mbɔ anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ákpakpa melɔ áfyɛ ɛshyɛ nnó ájɔɔ́ nnó Palɛt aféré Barabas né denɔ, alyaá Jisɔs nnó áwá.
20 Mas os príncipes dos sacerdotes e os anciãos persuadiram o povo que pedisse a libertação de Barrabás e fizesse morrer Jesus.
21 Ne Palɛt ama agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛbwɔ́ bina apeá, ndé muú ayi ɛnyú dékɛ́lege nnó mféré ji né denɔ?”
21 O governador tomou então a palavra: Qual dos dois quereis que eu vos solte? Responderam: Barrabás!
22 Palɛt ama aŋmɛre agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú dékɛlege me mpyɛ yɛɛ́ nnó ne Jisɔs ayi ákuú ji ntó nnó Kras?” Áma áshuú ji meko áké, “Gɔ́ áwɔ́ ji né gekwa.”
22 Pilatos perguntou: Que farei então de Jesus, que é chamado o Cristo? Todos responderam: Seja crucificado!
23 Ájɔɔ́gé mbɔ, Palɛt ama gií ɛbwɔ́ aké, “Ulannó ɛnyú dékɛ́lege nnó áwá ji? Ndé gabo ayi ji ápyɛɛ́?”
23 O governador tornou a perguntar: Mas que mal fez ele? E gritavam ainda mais forte: Seja crucificado!
24 Ne Palɛt agɛ́gé nnó ji atulege mmyɛ detú ɛfwyale ɛkagé tane mbɔgé ji álá akamé nnó áwá Jisɔs wɔ́, Atɔ́ ájyɛ chwɛ́ manaá, áchwɔɔ́ chyɛ́ɛ ji ashwɔné amu né mbɛ ushu bɔɔ́ bimbɔ aké, “Amu ya apɔ́ né negboné mende yina, gɛ́ ɛfwyale nyú mbɔ”.
24 Pilatos viu que nada adiantava, mas que, ao contrário, o tumulto crescia. Fez com que lhe trouxessem água, lavou as mãos diante do povo e disse: Sou inocente do sangue deste homem. Isto é lá convosco!
25 Ajɔɔ́gé mbɔ, bɔɔ́ bimbɔ ákamé áké, “Gɔ́ gewu ɛyigémbɔ gewilé ɛsé mmyɛ chóncho ne baá ɛsé.”
25 E todo o povo respondeu: Caia sobre nós o seu sangue e sobre nossos filhos!
26 Palɛt aférégé Barabas né denɔ. Atulé Jisɔs ne geto ne álé lyaá nnó bɔɔ́ bee Rom ája ji ájyɛ́ áwɔ́ ji né gekwa.
26 — ausente —
27 Palɛt alyágé Jisɔs nnó áwɔ́ ji né gekwa, bɔɔ́ bee bií ásɛ Jisɔs áfɛ́ ne ji né ɛcha gɔmena, ákuú bɔɔ́ bee ako áchwɔ́ nɔ́ ji mme,
27 Os soldados do governador conduziram Jesus para o pretório e rodearam-no com todo o pelotão.
28 áferé ji mandeé mmyɛ, áfyɛ́ ji ɛwulé megɛ́lé ɛwé ɛlú ɛké nkúu afwa.
28 Arrancaram-lhe as vestes e colocaram-lhe um manto escarlate.
29 Átɔ ɛlá meshií áfaá Jisɔs né mekpo ne áfyɛ ji ntó meto né ɛbwɔ́ ɛké meto gefwa. Ápyɛ́gé mbɔ, átóme manó né mbɛ ushu wuú ne ájwaáge ji áké, “Wɔ Mfwa bɔɔ́ Jus neki nébɛ́ ne wɔ.”
29 Depois, trançaram uma coroa de espinhos, meteram-lha na cabeça e puseram-lhe na mão uma vara. Dobrando os joelhos diante dele, diziam com escárnio: Salve, rei dos judeus!
30 Ndɛre ájwyáge ji mbɔ, ákpóo ji matyɛ́ mmyɛ, ne áfɔɔ́ meto ɛwémbɔ né ɛbwɔ wuú ádo ji né mekpo.
30 Cuspiam-lhe no rosto e, tomando da vara, davam-lhe golpes na cabeça.
31 Ánérégé mánjwya ji, áferé nkúu megɛ́lé yimbɔ ákeré áfyɛ ji mandeé jií né menyammyɛ wuú. Ája ji ájyɛ wɔ́ né gekwa.
31 Depois de escarnecerem dele, tiraram-lhe o manto e entregaram-lhe as vestes. Em seguida, levaram-no para o crucificar.
32 Ndɛre ájyɛɛ́, átuú ne mende fɔ né meti ayi ákuú ji nnó Simun muú melɔ Sɛren, ápyɛ ji ne utó nnó akpá gekwagé Jisɔs.
32 Saindo, encontraram um homem de Cirene, chamado Simão, a quem obrigaram a levar a cruz de Jesus.
33 Akwɔnégé né melú ɛ́wé ákúu nnó Golgota, mabɔ ami matɛne nnó “Melú Uŋkɔ́ŋkɔ́ Makpo”
33 Chegaram ao lugar chamado Gólgota, isto é, lugar do crânio.
34 áchyɛɛ́ Jisɔs mmɔɔ́ amí áchwaré ne genó ɛyi génywɔ́nege nnó anyú ne afwɔ́régé mami, ashya manyú.
34 Deram-lhe de beber vinho misturado com fel. Ele provou, mas se recusou a beber.
35 Ɛbwɔ́ áwɔ́gé ji, áŋme gefɔ́gé megyaá fɔ nnó ákáré mandeé jií.
35 Depois de o haverem crucificado, dividiram suas vestes entre si, tirando a sorte. Cumpriu-se assim a profecia do profeta: Repartiram entre si minhas vestes e sobre meu manto lançaram a sorte {Sl 21,19}.
36 Ánérégé ájyɛ jwɔ́le mme ábáme Jisɔs ɛfɛɛ́.
36 Sentaram-se e montaram guarda.
37 Ndɛre ɛbɔ́ ɛpyɛ́ɛ mbɔ ásá genó ɛyigé áké Jisɔs apyɛ né gebagé genɔɔ́ awɔ né mekpo gekwa ɛyigé áwɔmé Jisɔs wyɛɛ́. Ásá wyɛ áké, “Gɛ́ Jisɔs Mfwa bɔɔ́ Jus na.”
37 Por cima de sua cabeça penduraram um escrito trazendo o motivo de sua crucificação: Este é Jesus, o rei dos judeus.
38 Wyɛ né bií ɛbií mbɔ, áwɔ́ nyá ntó anjo apeá né ɛbi bwɔ́ ukwa. Áwɔ́ ama né ɛjií gekwa né ɛgbɛ́ ɛbwɔnyɛ Jisɔs ne ama né ɛgbɛ́ ɛbwɔbɛ wuú.
38 Ao mesmo tempo foram crucificados com ele dois ladrões, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 Ne bɔɔ́ abi ákoge koógé ájúu Jisɔs mashyɛ mmyɛ, ákamege ne makpo ájwyage ji áke,
39 Os que passavam o injuriavam, sacudiam a cabeça e diziam:
40 “Wɔ muú ɔké ɔmugé ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, gemɛ́gé nnó ndɔ ɛlɛɛ́ ɛkwɔ́né wɔ ɔmage tɛ́ne ɛwéchá, mbɔgé nnó ɔlu Maá Ɛsɔwɔ, poó gemɛ jyɛ́, ɔtáné mfaá gekwa ɔshulé mme.”
40 Tu, que destróis o templo e o reconstróis em três dias, salva-te a ti mesmo! Se és o Filho de Deus, desce da cruz!
41 Wyɛ́mbɔ ntó ne anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ chóncho ne ákpakpa melɔ ájwyaá ntó Jisɔs áké,
41 Os príncipes dos sacerdotes, os escribas e os anciãos também zombavam dele:
42 “Apoóge bɔɔ́ bí chachá, yɛ́mbɔ akaágé poó gemɛ́ jií? Pɔ nnó ji aké na ji alu Mfwa bɔɔ́ Isrɛli? Gɔge ji átáné mfaá gekwa áshuúlé mme ne ɛsé défyɛɛ́ matɔɔ́ se ne ji.
42 Ele salvou a outros e não pode salvar-se a si mesmo! Se é rei de Israel, desça agora da cruz e nós creremos nele!
43 Ji áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ, ne Ɛsɔwɔ áchwɔ ápoó yɛ́ ji mbɔgé ágboó ne ji, néndé ji ajɔ́gé aké ji alú Maá Ɛsɔwɔ.”
43 Confiou em Deus, Deus o livre agora, se o ama, porque ele disse: Eu sou o Filho de Deus!
44 Yɛ́ bɔɔ́ ubée abi áwɔ́mé ntó ɛbwɔ́ né ukwa, wyɛmbɔ ntó ne ájúu Jisɔs mashyɛ mmyɛ.
44 E os ladrões, crucificados com ele, também o ultrajavam.
45 Káláŋká ɛfyáneɛ́peá ɛké ɛ́kwɔ́nege, ŋmɛɛ́ ɛnomé, gemmua gékwé né melɔ meko kpaá tɛ káláŋká ɛlɛɛ́.
45 Desde a hora sexta até a nona, cobriu-se toda a terra de trevas.
46 Wyɛ né káláŋká ɛyimbɔ ɛlɛɛ́, Jisɔs alɔ máŋkalé kéŋké aké, “Ɛli, Ɛli lama sabatani” ula ɛtɛné nnó Ɛsɔwɔ wa Ɛsɔwɔ wa, ndé ɔlyaá me mbií né ɛfwyale?
46 Próximo da hora nona, Jesus exclamou em voz forte: Eli, Eli, lammá sabactáni? - o que quer dizer: Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?
47 Ne bɔɔ́ abifɔ abi átɛné ɛfɛɛ́, áwúgé ndɛre Jisɔs ajɔ́ge mbɔ, áfɛré áké, “Akuú mbɔ lé Ɛlija muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ.”
47 A estas palavras, alguns dos que lá estavam diziam: Ele chama por Elias.
48 Ne muú ama né geluágé abi átɛné ɛfɛɛ́, alomé gatɛlé ajyɛ bɔ́ ɛkochá anyua né mmu mmɔɔ́ amí mamyáme, ajo né genɔɔ́ abwɛɛ́ asa né ubɔɔ́ meno Jisɔs nnó ányú.
48 Imediatamente um deles tomou uma esponja, embebeu-a em vinagre e apresentou-lha na ponta de uma vara para que bebesse.
49 Yɛ́mbɔ abifɔ áké, “Gɔ́ ji ábɛ́ ɛwú dégɛ́ kpɛ́ nnó Ɛlija achwɔ́ poó nyɛ ji!”
49 Os outros diziam: Deixa! Vejamos se Elias virá socorrê-lo.
50 Ne Jisɔs ama akále kéŋké afyɛ gemɛ jií né amu Ntɛ wuú Ɛsɔwɔ.
50 Jesus de novo lançou um grande brado, e entregou a alma.
51 Wyɛ ndɛre metɔɔ́ ɛkwené Jisɔs mbɔ́, ndeé ɛyi ɛkaré ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ ɛgyalé uba upeá tɛ mfaá gba-ra-ra-ra ɛtya mme, mme anyigé, tegetege matárávɛ́ agyalé ubauba.
51 E eis que o véu do templo se rasgou em duas partes de alto a baixo, a terra tremeu, fenderam-se as rochas.
52 Manome ánené alá fuúfuú ne gejamégé bɔɔ́ Ɛsɔwɔ abi agboó mɛ́ tɛ gachi, ákwilé né negbo.
52 Os sepulcros se abriram e os corpos de muitos justos ressuscitaram.
53 Gébégé Jisɔs akwilé né negbo. Bɔɔ́ Ɛsɔwɔ bimbɔ, átané né manome áfɛ́ né Jɛrosalɛ melɔ ukpea. Álɛré mmyɛ mbaá gejamégé bɔɔ́.
53 Saindo de suas sepulturas, entraram na Cidade Santa depois da ressurreição de Jesus e apareceram a muitas pessoas.
54 Ne muú kpaá bɔɔ́ bee ne bɔɔ́ bee abifɔ abi álú ɛfɛɛ́ ábáme Jisɔs, ágɛ́gé ndɛre mme anyigé, ne unó bifɔ́ ɛbi upyɛɛ́ ɛfɔ ɛkwɔ́ ɛbwɔ́ matɔɔ́. Ájɔɔ́ge áké, “Wáwálé mende yina abɔ́ alu Maá Ɛsɔwɔ.”
54 O centurião e seus homens que montavam guarda a Jesus, diante do estremecimento da terra e de tudo o que se passava, disseram entre si, possuídos de grande temor: Verdadeiramente, este homem era Filho de Deus!
55 Gébé ɛyigémbɔ ntó, gejamégé andée, átɛné tɛtɛ ágɛ́né yɛ́ndégenó ɛyi gepyɛ́. Andée bina átané ne Jisɔs kpaá tɛ né Galilií ákwɔlé ji, ápóge Jisɔs, achyɛge ji unó bi akɛ́lege.
55 Havia ali também algumas mulheres que de longe olhavam; tinham seguido Jesus desde a Galiléia para o servir.
56 Né geluage andée bina ɛlé, Mɛri ayi atané melɔ Magdala, Mɛri mmá Jɛmsi ɛbwɔ́ ne Josɛf, ne Mɛri mma baá Sɛbɛdee.
56 Entre elas se achavam Maria Madalena e Maria, mãe de Tiago e de José, e a mãe dos filhos de Zebedeu.
57 Ne nkwale akwɔnege, muú ŋka fɔ ayi atane melɔ Arimatya akuú ji nnó Josɛf achwɔ́. Ji ntó alú nyá maá utɔɔ́ Jisɔs ama.
57 À tardinha, um homem rico de Arimatéia, chamado José, que era também discípulo de Jesus,
58 Áchwɔ́gé, ajyɛ bane Palɛt agií ji nnó achyɛ ji utó ji ajyɛ afere geŋkwɔ́gé Jisɔs anií. Ne Palɛt achyɛɛ́ utó nnó afere geŋkwɔ́gé Jisɔs áchyɛ ji.
58 foi procurar Pilatos e pediu-lhe o corpo de Jesus. Pilatos cedeu-o.
59 Ne Josɛf asɛ́gé geŋkwɔ́gé Jisɔs, afyalé géjí ne ɛ́shyɛ́ ndeé pópó
59 José tomou o corpo, envolveu-o num lençol branco
60 abwɛɛ́ ajyɛ béle né mmu menome mekɛ ɛwé ji apyɛ bɔɔ́ akwyɛɛ́ né ɛba ntaá. Ábélégé, apelé gekpɛ́kpɛ́gé ntaá akweré meno menome ɛwémbɔ alyaá awilé ji.
60 e o depositou num sepulcro novo, que tinha mandado talhar para si na rocha. Depois rolou uma grande pedra à entrada do sepulcro e foi-se embora.
61 Ndɛre ji apyɛɛ́ unó bina, Mɛri muú melɔ Magdala ne Mɛri ayifɔ ájwɔlé toitoi ne menome ɛwémbɔ ápɛ́lé.
61 Maria Madalena e a outra Maria ficaram lá, sentadas defronte do túmulo.
62 Ne bií ujyage, mmyɛke bií ɛbi bɔɔ́ Jus ákpomege mmyɛ manyɛ́ uwyaá bwɔ́ ukoge, anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ɛkwɔ́ bɔɔ́ Farasi ájyɛ báne Palɛt,
62 No dia seguinte - isto é, o dia seguinte ao da Preparação -, os príncipes dos sacerdotes e os fariseus dirigiram-se todos juntos à casa de Pilatos.
63 ágaré ji áké, “Ata, délu tée mbɔ ndɛre muú dembwɔ́lé yimbɔ ajɔɔ́ nyá gébégé ji alú mebɛ nnó, ‘Ndɔ ɛlɛɛ́ ɛkwɔnégé Ɛsɔwɔ abwɛge nyɛ me nkwílé né negbo.’
63 E disseram-lhe: Senhor, nós nos lembramos de que aquele impostor disse, enquanto vivia: Depois de três dias ressuscitarei.
64 Ndɛre ɛlúmbɔ ɛsé dekɛlégé nnó wɔ ɔfyɛ bɔɔ́ ábámé menome ɛwémbɔ kpaá tɛ ndɔ ɛyimbɔ ɛlɛɛ́ ɛkóge. Ɛwéna ɛpyɛ nyɛ nnó ɛkagé baá utɔɔ́ bií ájó genkwɔ́ ji, ne meso gébé agarege gebyɔ nnó Ɛsɔwɔ apyɛ ji akwilé né negbo. Mbɔgé ɔlá ɔpyɛ mbɔ wɔ́, ne ájogé genkwɔ jií, dembwɔlé ɛtire nana depwɔɔ́ nyɛ ɛtiré mbɛmbɛ.”
64 Ordena, pois, que seu sepulcro seja guardado até o terceiro dia. Os seus discípulos poderiam vir roubar o corpo e dizer ao povo: Ressuscitou dos mortos. E esta última impostura seria pior que a primeira.
65 Ajɔɔ́gé mbɔ Palɛt aké, “Pyɛ ndɛre wɔ ɔkágé pyɛ, kwyɛɛ́ bɔɔ́ bee ɔbele ábámé menome ɛwémbɔ cháŋéné.”
65 Respondeu Pilatos: Tendes uma guarda. Ide e guardai-o como o entendeis.
66 Ne ájyɛ́gé afyɛ gelo né menome ɛwémbɔ nnó ɛ́kágé muú anene ɛwu, afyɛ bɔɔ́ bee ábámé ɛwu.
66 Foram, pois, e asseguraram o sepulcro, selando a pedra e colocando guardas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.