Mateus 26

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Jisɔs anérégé manlɛre unó bina uko, ajɔɔ́ ne baá utɔɔ́ bií
1 — ausente —
2 aké, “Ɛnyú dékaá mɛ nnó ɛpaá koó upú ɛlú ndɔ fi ɛlɛɛ́, né bií bimbɔ, achyɛgé nyɛ me Maá Ntɛ Mekwaá maŋkwaá nnó áwɔ me né gekwa.”
2 Ye know that after two days the passover takes place, and the Son of man is delivered up to be crucified.
3 Wyɛ né gébé ɛyigémbɔ anɔɔ́ baá ámpyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ chóncho ne ákpakpa melɔ ágbare ujwɔle né gepúgé Kaifas ayi alu ɛtukpɛ ámpyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ,
3 Then the chief priests and the elders of the people were gathered together to the palace of the high priest who was called Caiaphas,
4 ájɔɔ́ geju ndɛre ɛbwɔ́ apyɛɛ́ ne apyɛ Jisɔs né defya awá.
4 and took counsel together in order that they might seize Jesus by subtlety and kill him;
5 Yɛ́mbɔ áfɛré áké, “Dépyɛgé fɔ́ ji gébégé ɛpaá ɛwéna, ɛ́kágé bɔɔ́ áŋme ummyɛ né melɔ.”
5 but they said, Not in the feast, that there be not a tumult among the people.
6 Né gébé ɛyígémbɔ, Jisɔs alu né melɔ Bɛtani né mmu gepúge Simun ayi abɔ ameé uba, akuú ji nnó ɛbwɔ́ ájyɛ anyɛ́ menyɛɛ́.
6 — ausente —
7 Ndɛre ɛbwɔ́ anyɛ́ menyɛɛ́, mendée fɔ akpɛ ne maweé gebɛ́ ami majamé ŋka dɔɔ́. Maweé amibɔ malu né mmu ɛkpómé ɛwé akwyɛɛ́ ne genó ɛyigé akuú nnó alabasta. Akpɛ́gé mbɔ amo Jisɔs maweé ami mbɔ né mekpó.
7 a woman, having an alabaster flask of very precious ointment, came to him and poured it out upon his head as he lay at table.
8 Ne baá utɔɔ́ Jisɔs ágɛ́gé mbɔ, matɔɔ́ ásɔ́ ɛbwɔ́ mmu tɛ ágígé atɛ áké, “Ulannó ji áchɔɔ́ maweé amina?
8 But the disciples seeing it became indignant, saying, To what end {was} this waste?
9 Mbɔ ákpoó mami ásɛ gejamégé ŋka, áchyɛɛ́ mbaá ubyá bɔɔ́.”
9 for this might have been sold for much and been given to the poor.
10 Jisɔs akaá mɛ́ genó ɛyigé ɛbwɔ́ áfɛ́rege né mmu matɔɔ́ bwɔ́, ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ulannó ɛnyú déchyɛ́ge mendée yina ɛfwyale? Ji apyɛ́mbɔ lé genchánchágé genó ɛta wa.
10 But Jesus knowing {it} said to them, Why do ye trouble the woman? for she has wrought a good work toward me.
11 Ubyá bɔɔ́ úlú ne ɛnyú yɛ́ndégébé yɛ́mbɔ gébé ɛyigé me mbɛɛ́ ne ɛnyú géjá sé wɔ́.
11 For ye have the poor always with you, but me ye have not always.
12 Mendée yina amo me maweé mina mmyɛ nnó gébégé ngboge ánií me niíge.
12 For in pouring out this ointment on my body, she has done it for my burying.
13 Ne me ngarége ɛnyú wáwálé nnó yɛ́ndé mbaá ayi bɔɔ́ ágárege nyɛ Abya melɔ́mélɔ́ yina né mme meko, ágárege nyɛ ntó genó ɛyígé mendée yina apyɛ. Nkane ágárege, mbɔntó ne áteé nyɛ ji yɛ́ndégébé.”
13 Verily I say to you, Wheresoever these glad tidings may be preached in the whole world, that also which this {woman} has done shall be spoken of for a memorial of her.
14 Ɛwyágé, maá utɔɔ́ Jisɔs ama né geluágé abi áfyaneápeá ayi akuú ji nnó Judas Iscarot ajyɛ báne anɔɔ́ baá ámpyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ,
14 — ausente —
15 ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Mbɔgé me mfyɛgé Jisɔs né amu nyú déchyɛge me ndé?” Ajɔɔ́gé mbɔ, ápa uba ŋgba bɔ sɛre ɛsaá meso ɛfya áchyɛ ji.
15 and said, What are ye willing to give me, and *I* will deliver him up to you? And they appointed to him thirty pieces of silver.
16 Ɛfɛɛ́ ne Judas álɔɔ́ mankɛ́légé meti ɛwé ji apyɛɛ́ ne Jisɔs akpɛ ɛbwɔ́ né ámu.
16 And from that time he sought a good opportunity that he might deliver him up.
17 Né bií mbɛ, ɛbi ɛpaá brɛd yi álá muálé ɛlɔ́ɔ, baá utɔɔ́ Jisɔs ájyɛ gií ji áké, “Ndé mbaá ayi ɔkɛ́lege nnó ɛsé déjyɛ́ détyɛɛ́ menyɛɛ́ ɛpaá koó upú wyɛɛ́?”
17 — ausente —
18 Ágigé mbɔ Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ aké, “Chóge né melɔ́ kpaá, déjyɛgé dégɛ́ne nyɛ mende fɔ, gárege ji nnó, ‘Ménlɛré aké, gébé ya gékwané; ne me nkɛ́lege manyɛ́ menyɛɛ́ ɛpaá koó upú ne baá utɔɔ́ ba né gepú jyɛ́.’”
18 And he said, Go into the city unto such a one, and say to him, The Teacher says, My time is near, I will keep the passover in thy house with my disciples.
19 Ne baá utɔɔ́ Jisɔs apyɛ wyɛ ndɛre ji agaré ɛbwɔ́, átyɛ́ menyɛɛ́ ɛpaá koó upú.
19 And the disciples did as Jesus had directed them, and they prepared the passover.
20 Nkwale ákwɔ́négé Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií áfyaneápeá, ájwɔlé ka manyɛ́ menyɛɛ́.
20 And when the evening was come he lay down at table with the twelve.
21 Ne ndɛre ányɛɛ́, Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Me ngarege ɛnyú wáwálé nnó, muú nyú ama achyɛge nyɛ me maŋkwaá.”
21 And as they were eating he said, Verily I say to you, that one of you shall deliver me up.
22 Mechɔ́ ɛwé ɛpyɛ ɛbwɔ́ ábɔ́ ɛfwyale né matɔɔ́ ne alɔ mangií ji ama, ama áké, “Ata nnó ɛ́lé me?”
22 And being exceedingly grieved they began to say to him, each of them, Is it *I*, Lord?
23 Ágígé mbɔ Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛlé muú ayi ɛbwɔ wuú ne ɛwa ɛtuúge né mmu akpáŋkpa ne akpoó nyɛ me.
23 But he answering said, He that dips his hand with me in the dish, *he* it is who shall deliver me up.
24 Ne Maá Ntɛ Mekwaá agbóo nyɛ wyɛ ndɛre ŋwɛ Ɛsɔwɔ abɔ́ ajɔɔ́ mɛ́ tɛ gachií, utoŋkwa ubɛ ne muú ayi akpóo nyɛ Maá Ntɛ Mekwaá. Ɛ ɛ́! Mbɔgé nnó ábɛ́ dambyɛ́ muú yimbɔ, mbɔ ɛlɔ́ kpaá ɛpwɔ.”
24 The Son of man goes indeed, according as it is written concerning him, but woe to that man by whom the Son of man is delivered up; it were good for that man if he had not been born.
25 Jisɔs ájɔ́gé mbɔ Judas ayi alú mankpóo ji achwɔ́ gií ji ntó áké, “Ménlɛré nnó ɛ́lé me?” Jisɔs ashuú ji meko aké, “Mbɔ ne wɔ ɔjɔɔ́.”
25 And Judas, who delivered him up, answering said, Is it *I*, Rabbi? He says to him, *Thou* hast said.
26 Ne ndɛre ɛbwɔ́ álú nyɛ́ɛ menyɛɛ́ yimbɔ, Jisɔs abɔ́ ntó brɛd, anɛmmyɛ, achyɛɛ́ matame mbaá Ɛsɔwɔ. Agyá ntó brɛd yimbɔ uba uba, akaré mbaá baá utɔɔ́ bií ajɔɔ́ aké, “Gɛ́ge menyammyɛ wa na. Sɛ́ge dényɛ́.”
26 — ausente —
27 Ne abɔ́ ntó amo ne mmɔɔ́ mmu, anɛmmyɛ achyɛɛ́ matamé mbaá Ɛsɔwɔ, achyɛɛ́ ɛbwɔ́ aké, “Sɛ́ge dényú ɛnyú ako.
27 And having taken {the} cup and given thanks, he gave {it} to them, saying, Drink ye all of it.
28 Gɛ́ge manoó ma na, amí malu menomenyɛɛ́ ɛwé Ɛsɔwɔ anyɛɛ́ nyɛ ne bɔɔ́ bií. Magbɛ́lege nyɛ́ né mme mampyɛ nnó Ɛsɔwɔ ájiínte gabo ayi gejamégé bɔɔ́ ápyɛɛ́.”
28 For this is my blood, that of the {new} covenant, that shed for many for remission of sins.
29 Ama ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ngarege ɛnyú wáwálé nnó ndɛre nnyú mbɔ mmɔɔ́ mína kwyakwya, mmagé nyú sé amícha kpaá tɛ nnyú nyɛ ami makɛ ne ɛnyú né gefwa ɛyigé Ntɛ wa agbárege.”
29 But I say to you, that I will not at all drink henceforth of this fruit of the vine, until that day when I drink it new with you in the kingdom of my Father.
30 Ne ɛbwɔ́ ánérégé, ákwá ɛkwɔ áfɛɛ́ Ɛsɔwɔ átané ákwɔ́ mfaá Mekwɛ Olif.
30 Depois do canto dos Salmos, dirigiram-se eles para o monte das Oliveiras.
31 Ɛwyágé Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú ako deboó nyɛ delyaá me ne utuú bina mbɔ ne ásáme né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó Ɛsɔwɔ aké, ‘Nwane nyɛ membame mágɔ́ŋme ne ɛkwɔ́ mágɔ́ŋme ɛláa nyɛ tyátyá.’
31 Disse-lhes então Jesus: Esta noite serei para todos vós uma ocasião de queda; porque está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas do rebanho serão dispersadas {Zc 13,7}.
32 Ne nkwílégé né negbo, mbɔ nyɛ mbɛ ne ɛnyú né gebagé mewaá Galilií.”
32 Mas, depois da minha Ressurreição, eu vos precederei na Galiléia.
33 Ajɔɔ́gé mbɔ Pita ashuú ji meko aké, “Yɛ́ ɛbɛ́lé nnó bɔɔ́ ako ábó alyaá wɔ, me nlyágé fɔ́ wɔ.”
33 Pedro interveio: Mesmo que sejas para todos uma ocasião de queda, para mim jamais o serás.
34 Ne Jisɔs ntó ashuú ji meko aké, “Pita, gɔ́ ngaré wɔ wáwálé nnó utuú bina gemɛ́gé nnó menɔ mekwɔ akú, wɔ ɔshyaá nyɛ ndɔ ɛlɛɛ́ nnó wɔ ɔ́kágé me.”
34 Disse-lhe Jesus: Em verdade te digo: nesta noite mesma, antes que o galo cante, três vezes me negarás.
35 Ndɛre Jisɔs ajɔɔ́ mbɔ, Pita anyɛ́menó aké, “Yɛ́ ɛbɛ́ lé negbo, ngbóo ne wɔ, nshyáá fɔ́ wɔ.” Wyɛ́mbɔ ntó ne baá utɔɔ́ abifɔ anyɛ́meno mampyɛ.
35 Respondeu-lhe Pedro: Mesmo que seja necessário morrer contigo, jamais te negarei! E todos os outros discípulos diziam-lhe o mesmo.
36 Ánérégé ɛfɛɛ́ Jisɔs asɛ́ ɛbwɔ́ áfɛ́ né melu ɛwé ákuú nnó Getsɛmanɛ wyɛɛ́ né mékwɛ́ ɛwémbɔ. Ákwɔ́négé ɛ́wu, agaré ɛbwɔ́ aké, “Jwɔ́lege fa, mente mmyɛ mbɛ gachyɛ́ manɛ́némmyɛ.”
36 Retirou-se Jesus com eles para um lugar chamado Getsêmani e disse-lhes: Assentai-vos aqui, enquanto eu vou ali orar.
37 Ndɛre ji atené mmyɛ mbɛ manɛ́mmyɛ asɛ́ Pita ne baá Sɛbɛdee apeá (Jɛmsi ɛbwɔ́ ne Jɔn) ndɛre ɛbwɔ́ ájyɛ meshwɛ ne masómé makwɔ́ Jisɔs metɔɔ́.
37 E, tomando consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu, começou a entristecer-se e a angustiar-se.
38 Ne ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Masómé amí malú me metɔɔ́ maténe me meti negbo. Yɛ́mbɔ jwɔ́lege fa, debɛ peé ne me.”
38 Disse-lhes, então: Minha alma está triste até a morte. Ficai aqui e vigiai comigo.
39 Atégé yɛɛ́ mmyɛ mbɛ gachyɛɛ́ ató mano mme, amo ushuú mme anɛmmyɛ aké, “Ntɛ wa mbɔgé ɛlú kɔkɔge féré amó ɛfwyale yina átáné me mmyɛ, yɛ́mbɔ pyɛ genó ɛyigé wɔ ɔkɛlege ɛ́pɔ́ fɔ́ ɛyigé me nkɛ́lege.”
39 Adiantou-se um pouco e, prostrando-se com a face por terra, assim rezou: Meu Pai, se é possível, afasta de mim este cálice! Todavia não se faça o que eu quero, mas sim o que tu queres.
40 Ne ákerégé meso né mbaá ayi baá utɔɔ́ bií abi alɛɛ́ álú, abané ɛbwɔ́ ndɛre ábɛ́lege géjyá. Ajɔɔ́ ne Pita aké, “Nnó ɛnyú dékágé bɛ́fɔ́ peé ne me, yɛɛ́ lé né nchwanekɛ ama?
40 Foi ter então com os discípulos e os encontrou dormindo. E disse a Pedro: Então não pudestes vigiar uma hora comigo...
41 Bɛɛ́ge peé, dénɛ́némmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ nnó ɛ́kágé ɛnyú dékpɛ́ né mmuameno. Matɔɔ́ nyú ákɛ́lege nnó ɛnyú dénɛ́némmyɛ yɛ́mbɔ menyammyɛ nyú áwyá gepwá.”
41 Vigiai e orai para que não entreis em tentação. O espírito está pronto, mas a carne é fraca.
42 Ajɔɔ́gé mbɔ ama akéré meso manɛmmyɛ aké, “Ntɛ wa, mbɔgé ɔkɛ́légé fɔ́ manke ŋkɔ ɛfwyale ayina akoó me, gɔ́ me nyú ji ndɛre wɔ ɔkɛle.”
42 Afastou-se pela segunda vez e orou, dizendo: Meu Pai, se não é possível que este cálice passe sem que eu o beba, faça-se a tua vontade!
43 Ne amá akérégé ndɔ ɛyi ɛgbeé ɛpeá né mbaá baá utɔɔ́ bií álú, abané wyɛ ndɛre ɛbwɔ́ ábɛ́lege géjyá néndé géjyá gejá ɛbwɔ́ amɛ dɔɔ́.
43 Voltou ainda e os encontrou novamente dormindo, porque seus olhos estavam pesados.
44 Ne Jisɔs amágé lyaágé ɛbwɔ́, ajyɛ nɛmmyɛ ndɔ ɛyi ɛgbeé ɛlɛɛ́ annyuaré wyɛ mmyɛmenɛne ɛyimbɔ.
44 Deixou-os e foi orar pela terceira vez, dizendo as mesmas palavras.
45 Ne ama kérégé mbaá baá utɔɔ́ bií ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Délú bɛ́lege géjyá, degbeége mmyɛ? Gɛ́ge gébé gekwané ɛyigé áchyɛgé nyɛ Maá Ntɛ Mekwaá maŋkwaá ne áfyɛ́ ji né amu bɔɔ́ ubeé.
45 Voltou então para os seus discípulos e disse-lhes: Dormi agora e repousai! Chegou a hora: o Filho do Homem vai ser entregue nas mãos dos pecadores...
46 Kwilege mme déjyɛ́, gɛ́ge muú ayi achyɛge nyɛ me maŋkwa mbɔ alé chwɔ́.”
46 Levantai-vos, vamos! Aquele que me trai está perto daqui.
47 Wyɛ ndɛre Jisɔs alú jɔɔ́ge mbɔ, maá utɔɔ́ wuú ama ayi akámege Judas né geluágé abi áfyaneápeá achwɔ́ ne njuné bɔɔ́. Bɔɔ́ bimbɔ ágbaré bɔ aparanja ne mámbó unɔɔ́. Bɔɔ́ bi átɔmé ɛbwɔ́ ɛ́lé anɔɔ́ baá ámpyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ákpakpa melɔ.
47 Jesus ainda falava, quando veio Judas, um dos Doze, e com ele uma multidão de gente armada de espadas e cacetes, enviada pelos príncipes dos sacerdotes e pelos anciãos do povo.
48 Ɛké ɛpyɛmbɔ, Judas abɔ́ mɛ́ mbɛ agaré ɛbwɔ́ aké, “Muú ayi me ntyaáge gɛ́ge ji mbɔ pyɛ́ge.”
48 O traidor combinara com eles este sinal: Aquele que eu beijar, é ele. Prendei-o!
49 Ákwɔ́négé, yɛ́ gébé achɔ sé wɔ́, akoó cho afɛ́ mbaá Jisɔs aké, “Ménlɛré ntamé,” akpá ji atyaá.
49 Aproximou-se imediatamente de Jesus e disse: Salve, Mestre. E beijou-o.
50 Atyágé ji mbɔ, Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Mejeé wa, chó mbɛ ne utɔɔ́ byɛɛ́.” Ajɔɔ́gé mbɔ bɔɔ́ bimbɔ áchwɔ́ ápyɛ ji agbaré ji ne amu matomato.
50 Disse-lhe Jesus: É, então, para isso que vens aqui? Em seguida, adiantaram-se eles e lançaram mão em Jesus para prendê-lo.
51 Ágbárégé Jisɔs mbɔ, muú ama né geluágé abi álú ne Jisɔs, ajuú aparanja asɔ́ ɛtu memfwɛ́ ɛtukpɛ ámpyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ.
51 Mas um dos companheiros de Jesus desembainhou a espada e feriu um servo do sumo sacerdote, decepando-lhe a orelha.
52 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Shwɔ́ré aparanja wyɛ né mmu mekɔ́, néndé bɔɔ́ ako abi ámmyɛ umyɛ ne aparanja, agboó negbone aparanja.
52 Jesus, no entanto, lhe disse: Embainha tua espada, porque todos aqueles que usarem da espada, pela espada morrerão.
53 Ɔfɛré nnó nnɛgé mmyɛ mbaá Ntɛ wa nnó apoó me, atɔ́mé fɔ́ gejamégé makiɛ́nné ji nnó áchwɔ́ apoó me?
53 Crês tu que não posso invocar meu Pai e ele não me enviaria imediatamente mais de doze legiões de anjos?
54 Yɛ́mbɔ, me mpyɛgé mbɔ, ɛpyɛ mbɔ́ nnó ne unó bi ŋwɛ Ɛsɔwɔ ajɔɔ́ upyɛ wáwálé?”
54 Mas como se cumpririam então as Escrituras, segundo as quais é preciso que seja assim?
55 Wyɛ né gébé ɛyigémbɔ, Jisɔs ajɔɔ́ ne gejamége bɔɔ́ bimbɔ aké, “Ɛnyú dechwɔ́ na ne bɔ aparanja ne mámbó unɔɔ́ mampyɛ me nnó me nlu menjó? Me nlú fa ne ɛnyú yɛ́ndé bií, nlɛrégé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ né ɛcha upɛ, nnó débɔ́ degɛɛ́ me mampyɛ wɔ́?
55 Depois, voltando-se para a turba, falou: Saístes armados de espadas e porretes para prender-me, como se eu fosse um malfeitor. Entretanto, todos os dias estava eu sentado entre vós ensinando no templo e não me prendestes.
56 Yɛ́mbɔ, depɔ ɛtiré depyɛ mbɔ na, nnó unó bi bɔɔ́ ɛkpávɛ́ Ɛsɔwɔ ásamé ubɛ́ wáwálé.” Ɛfɛɛ́ ne baá utɔɔ́ bií ako áboó ályaá ji.
56 Mas tudo isto aconteceu porque era necessário que se cumprissem os oráculos dos profetas. Então os discípulos o abandonaram e fugiram.
57 Ne baá utɔɔ́ bií alyágé ji mbɔ, bɔɔ́ abi ápyɛne ji, asɛ ji áfɛ́ né gepúgé Kaifas ayi alu ɛtúkpɛ ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ. Ɛfɛɛ́ mbɔ nto ne anlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ chóncho ne ákpakpa melɔ anyweré.
57 Os que haviam prendido Jesus levaram-no à casa do sumo sacerdote Caifás, onde estavam reunidos os escribas e os anciãos do povo.
58 Ne ndɛre ájyɛ, Pita akwɔlege ɛbwɔ́ meso gachyɛɛ́, gachyɛɛ́ kpaá tɛ akpɛné né mmu dachi ɛtukpe ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ. Akpɛ́gé, ajyɛ jwɔ́le ne ámbamé dachi ɛtukpɛ mangɛ́ genó ɛyigé apyɛ mbaá Jisɔs.
58 Pedro seguia-o de longe, até o pátio do sumo sacerdote. Entrou e sentou-se junto aos criados para ver como terminaria aquilo.
59 Anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne bɔɔ́ ako abi ájwɔlé mmu ɛcha ɛso, ákɛlé ammá mpa gebyɔ́ mamma Jisɔs mmyɛ nnó áwá ji. Yɛ́mbɔ ágɛ́ yɛɛ́ ɛma wɔ́.
59 Enquanto isso, os príncipes dos sacerdotes e todo o conselho procuravam um falso testemunho contra Jesus, a fim de o levarem à morte.
60 Ne gejamégé bɔ́ ntɛ́sɛ́ gebyɔ́ átané áma Jisɔs depɔ mmyɛ, yɛ́mbɔ yɛɛ́ mémá ɛma ɛwé ɛlɛré nnó Jisɔs akwé mpa ɛpɔ́. Ɛwyágé, bɔ ntɛ́sɛ́ gebyɔ́ apeá achwɔ́,
60 Mas não o conseguiram, embora se apresentassem muitas falsas testemunhas.
61 ne ájɔɔ́ áké, “Maá mende yina ji aké, me nkagé mú ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ ne gemɛ́gé nnó ndɔ ɛlɛɛ́ ɛkwɔ́né mmagé ntɛ́ne ɛwú.”
61 Por fim, apresentaram-se duas testemunhas, que disseram: Este homem disse: Posso destruir o templo de Deus e reedificá-lo em três dias.
62 Ɛfɛɛ́ mbɔ ne ɛtúkpɛ ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ akwilé ajɔɔ́ ne Jisɔs aké, “Wɔ ntó ɔpɔ́ ne meko manshuú né depɔ ɛtire bɔɔ́ ájɔɔ́ge mbɔ nnó ɔpyɛ?”
62 Levantou-se o sumo sacerdote e lhe perguntou: Nada tens a responder ao que essa gente depõe contra ti?
63 Yɛ́mbɔ, yɛɛ́ meko Jisɔs ashuú ji wɔ́, ɛtukpe ɛma ŋmɛ́re ɛjɔɔ́ ɛké, “Me ngígé wɔ né mabɔ Ata Ɛsɔwɔ, muú alú mebɛ yɛ́ndégébé, mbɔgé wɔ ne ɔ́lú Maá Ɛsɔwɔ, Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa gáré.”
63 Jesus, no entanto, permanecia calado. Disse-lhe o sumo sacerdote: Por Deus vivo, conjuro-te que nos digas se és o Cristo, o Filho de Deus?
64 Agígé mbɔ, Jisɔs akamé aké, “Mbɔ ne wɔ ɔjɔɔ́. Yɛ́mbɔ mengaregé ɛnyú wáwálé nnó: meso gébé degɛ́ne nyɛ ndɛre Maá Ntɛ Mekwaá ajwɔlé né ɛgbɛ́ ɛbwɔnyɛ Ɛsɔwɔ ayi apwɔɔ́ amu ne dégɛne nyɛ ntó ndɛre achwɔ́ɔ né mmu gekógé mfaánebuú!”
64 Jesus respondeu: Sim. Além disso, eu vos declaro que vereis doravante o Filho do Homem sentar-se à direita do Todo-poderoso, e voltar sobre as nuvens do céu.
65 Jisɔs ajɔɔ́gé mbɔ, ɛtúkpɛ ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ agyá mandeé jií né mmyɛ manlɛré nnó metɔɔ́ ɛsɔ́ ji dɔɔ́, akálé aké, “Amɛge mmyɛ ne Ɛsɔwɔ! Ndé gécha démage kɛ́le bɔ ntɛ́sɛ́? Ɛnyú ambɔɔ́ dewú mɛ́ ndɛre ji ámɛ́ge mmyɛ ne Ɛsɔwɔ!
65 A estas palavras, o sumo sacerdote rasgou suas vestes, exclamando: Que necessidade temos ainda de testemunhas? Acabastes de ouvir a blasfêmia!
66 Défɛré nnó ápyɛɛ́ nnó ne ji?” Agígé mbɔ, bɔɔ́ ako áwya áké, “Akwe mpa ne abɔ́ mangbó.”
66 Qual o vosso parecer? Eles responderam: Merece a morte!
67 Ɛfɛɛ́ ne álɔɔ́ mankpó Jisɔs matyɛ ushu ádoó ji ukpɛ́kpɛ́ ne bɔɔ́ abifɔ ádoó ji maka,
67 Cuspiram-lhe então na face, bateram-lhe com os punhos e deram-lhe tapas,
68 ájwyagé ji áké, “Wɔ ɔlu Kras, Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa. Garé ɛsé, Waá adoó wɔ?”
68 dizendo: Adivinha, ó Cristo: quem te bateu?
69 Ndɛre ɛpyɛmbɔ, Pita alú wyɛ ka né dachi ɛtúkpɛ ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ, aké apɛlé maá mesɔ mendée fɔ alú maá defwɛ́ ɛtúkpɛ ampyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ, achwɔ́ jɔɔ́ ne ji aké, “Wɔ ntó ɔbɔ́ ɔlú ne Jisɔs muú Galilií.”
69 Enquanto isso, Pedro estava sentado no pátio. Aproximou-se dele uma das servas, dizendo: Também tu estavas com Jesus, o Galileu.
70 Ájɔɔ́gé mbɔ, Pita ashya né mbɛ ushu ɛbwɔ́ ako aké, “Chaá-ó nkaá yɛ́ geno ɛyigé ɔ́jɔge mbɔ wɔ́.”
70 Mas ele negou publicamente, nestes termos: Não sei o que dizes.
71 Ashyágémbɔ akwilé afɛ́ né menombi gébámé. Ɛfɛɛ́ maá mesɔ mendée ayi fɔ agɛ́gé ji ajɔɔ́ ne bɔɔ́ abi átɛné ɛfɛɛ́ aké, “Mende yina abɔ́ alú ne Jisɔs muú Nasarɛt.”
71 Dirigia-se ele para a porta, a fim de sair, quando outra criada o viu e disse aos que lá estavam: Este homem também estava com Jesus de Nazaré.
72 Yɛ́mbɔ Pita ama shya wyɛ shya afyɛ́ amu mewɛ aké, “Wáwálé nkaágé fɔ́ mende yimbɔ.”
72 Pedro, pela segunda vez, negou com juramento: Eu nem conheço tal homem.
73 Ɛké ɛwyage bɔɔ́ bi átɛné ɛfɛɛ́ áchwɔ́ jɔɔ́ ne ji áké, “Wáwálé gebií gepɔ́ mmu, wɔ ntó ɔlú muú bwɔ́ ama néndé nénɔ́me mejɔɔ́ neé nélɛré mbaá ayi wɔ ɔtané.”
73 Pouco depois, os que ali estavam aproximaram-se de Pedro e disseram: Sim, tu és daqueles; teu modo de falar te dá a conhecer.
74 Ndɛre ájɔɔ́ mbɔ Pita aké. Me nkaá kpɛ́ mende yimbɔ tɛ mfaánebuú. Wyɛ ndɛre ji akélege mbɔ, aké awúu menɔ mekwɔ akú kɔkɔgɔlɔ́kɔɔ́.
74 Pedro então começou a fazer imprecações, jurando que nem sequer conhecia tal homem. E, neste momento, cantou o galo.
75 Ne tɛ́nétɛ́né yimbɔ Pita ate mekomejɔɔ́ ayi Jisɔs abɔ́ ájɔɔ́ ne ji nnó, “Gemɛ́gé nnó menɔ mekwɔ akú, ɔshya nyɛ ndɔ ɛlɛɛ́ nnó ɔkaágé fɔ́ me.” Ne atané dafyɛ anyɔ meko ngbó ali segé segé.
75 Pedro recordou-se do que Jesus lhe dissera: Antes que o galo cante, negar-me-ás três vezes. E saindo, chorou amargamente.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.