Mateus 25
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARIB
1 Jisɔs afɛ́ mbɛ ajɔ́ge aké, “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gelu ɛké asɔ́ andée makpo afya abi álwɛɛ́ mátúléká manjyɛɛ́ bane menɔ neba.
1 Então o reino dos céus será semelhante a dez virgens que, tomando as suas lâmpadas, saíram ao encontro do noivo.
2 Né geluágé ɛbwɔ́, abi ata awyaá defɔɔ́ ne abi ata akénege.
2 Cinco delas eram insensatas, e cinco prudentes.
3 Abi ata abi akénege álwɛɛ́ mátúléká, yɛ́mbɔ ama kpá sé maweé ami fɔ́ nnó ámi malu mmu mátúléká mábyɛ́ge ámá áfyɛ́ wɔ́.
3 Ora, as insensatas, tomando as lâmpadas, não levaram azeite consigo.
4 Ne abi awyaá defɔɔ́ akpa maweé nnó ami malu mmu mátúléká bwɔ́ mábyɛgé ɛbwɔ́ ama afyɛ.
4 As prudentes, porém, levaram azeite em suas vasilhas, juntamente com as lâmpadas.
5 Ne ɛlé menɔ neba yimbɔ alá achwɔɔ́ wáwá wɔ́, géjá gékpá ɛbwɔ́ ábɛlé.
5 E tardando o noivo, cochilaram todas, e dormiram.
6 “Ne metɔɔ́ utuú ɛké ɛkwɔ́nege ɛbwɔ́ awú nkane bɔɔ́ ákálege áké, ‘Menɔ neba achwɔ́ chwɔ́ge débáne ji.’
6 Mas à meia-noite ouviu-se um grito: Eis o noivo! saí-lhe ao encontro!
7 Baá ásɔandée bimbɔ áwúge mbɔ ákwilé ati mátúléká bwɔ́.
7 Então todas aquelas virgens se levantaram, e prepararam as suas lâmpadas.
8 Ne abi akénege ajyɛ kɔ maweé mbaá abi áwyaá défɔɔ́ áké, ‘Chyɛge ɛsé ɛkɛ́kɛ́ maweé defyɛ né mátúléká sé áchwɔɔ́ nómé.’
8 E as insensatas disseram às prudentes: Dai-nos do vosso azeite, porque as nossas lâmpadas estão se apagando.
9 Abi áwyaá défɔɔ́ áshuú ɛbwɔ́ meko áké, ‘Ngba maweé amina makwánégé fɔ́ ɛsé ne ɛnyú, chóge mbaá bɔɔ́ abi ákpoó né melɔ déna amí nyú.’
9 Mas as prudentes responderam: não; pois de certo não chegaria para nós e para vós; ide antes aos que o vendem, e comprai-o para vós.
10 Ne ndɛre ájyɛ mana maweé, menɔ neba yimbɔ achwɔ́. Achwɔ́gé asɛ abi ata abi ákpomé mmyɛ álú ɛfɛɛ́ ágilé ji, áfɛ́ ákpɛ né mmu gepú ɛpaá neba ágbɛ́ menombi.
10 E, tendo elas ido comprá-lo, chegou o noivo; e as que estavam preparadas entraram com ele para as bodas, e fechou-se a porta.
11 “Ɛwyágé abifɔ ata abi ájyɛ na maweé áchwɔɔ́. Ála dafyɛ ádoó menombi ákuú áké, ‘Ata Ata! néné ɛsé menombi.’
11 Depois vieram também as outras virgens, e disseram: Senhor, Senhor, abre-nos a porta.
12 Ne menɔ neba ashuú ɛbwɔ́ meko aké, ‘Me ngarége ɛnyú wáwálé nnó nkágé fɔ́ ɛnyú.’”
12 Ele, porém, respondeu: Em verdade vos digo, não vos conheço.
13 Jisɔs anérégé mantó nekanémejɔɔ́ ɛníné na aké, “Sɛge yɛ́ gébé néndé dekaágé fɔ́ bií ne gébé ɛyigé me nkerege meso.
13 Vigiai pois, porque não sabeis nem o dia nem a hora.
14 “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege ne bɔɔ́ bií gelu ɛké nekanémejɔɔ́ ɛniné na: Mende fɔ abɔ́ ajyɛɛ́ nekɛ, gébégé ji achwɔ́ɔ jyɛɛ́, akuú baá defwɛ́ bií ako, akaré ɛbwɔ́ ŋka nnó ákɛ gese ne ɛji.
14 Porque é assim como um homem que, ausentando-se do país, chamou os seus servos e lhes entregou os seus bens:
15 Achyɛɛ́ ama uba ŋka uta, achyɛ ayifɔ uba upea ne achyɛ ntó ayifɔ geba géma. Akare ɛbwɔ́ ŋka ɛyina ndɛre yɛ́ndémuú akáge gbáre atane afɛ nekɛ.
15 a um deu cinco talentos, a outro dois, e a outro um, a cada um segundo a sua capacidade; e seguiu viagem.
16 Ayi asɛlé uba ŋka uta, achɔ sé gébé wɔ́, ajyɛ lɔ́ gese mankɛ. Abɔ́ ntó nsa uba ŋka uta.
16 O que recebera cinco talentos foi imediatamente negociar com eles, e ganhou outros cinco;
17 Wyɛmbɔ ntó ne ayi asɛlé uba upea apyɛɛ́. Ji ntó abɔ́ nsa uba ŋka upea.
17 da mesma sorte, o que recebera dois ganhou outros dois;
18 Yɛ́mbɔ ayi asɛlé geba géma ajyɛ cho mme anií ŋka ntɛ wuú.
18 mas o que recebera um foi e cavou na terra e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 “Ɛbɛ́lɛ́gé ntɛ bwɔ́ akeré meso né nekɛ ɛniné ji abɔ́ ájyɛɛ́. Akuú ɛbwɔ́ ako nnó áchɛ́ré ágɛ ndɛre yɛ́ndémuú ápyɛɛ́ ne ɛjií ŋka.
19 Ora, depois de muito tempo veio o senhor daqueles servos, e fez contas com eles.
20 Ne ayi achyɛɛ́ ji uba ŋka uta achwɔ́ tɛ́né mbɛ ushu ntɛ bwɔ́, ajɔɔ́ ne ji aké, ‘Ata ɔchyɛɛ́ nyá me uba ŋka uta, nkɛ gese ne ɛji, mbɔ nsa uba ɛbifɔ́ uta gɛ́ ɛji na.’
20 Então chegando o que recebera cinco talentos, apresentou-lhe outros cinco talentos, dizendo: Senhor, entregaste-me cinco talentos; eis aqui outros cinco que ganhei.
21 Ntɛ wuú ashuú ji meko aké, ‘Ɔpyɛ dɔɔ́, ɔlu maá defwɛ́ melɔ́mélɔ́, muú akage nɛre metɔɔ́ ne wɔ. Tɛ ndɛre ɔlɛré nnó ɔkage gbáre ɛkɛ́kɛ́ ŋka chánchá, mbelege nyɛ wɔ né melu ɛwé ɔgbárege gejamégé ŋka. Chwɔ́ kpɛ mmu denyɛ́ ɛpaá wa ne metɔɔ́ megɔmegɔ!’
21 Disse-lhe o seu senhor: Muito bem, servo bom e fiel; sobre o pouco foste fiel, sobre muito te colocarei; entra no gozo do teu senhor.
22 “Ne maá defwɛ́ ayi achyɛɛ́ ji uba ŋka upea achwɔ́ ntó mbaá ntɛ bwɔ́. Ajɔɔ́ ne ji aké, ‘Ata ɔchyɛ nyá ntó me uba ŋka upea, nkɛ gese ne ɛji. Mbɔ́ nsa uba ɛbifɔ́ upeá gɛ́ ɛji na.’
22 Chegando também o que recebera dois talentos, disse: Senhor, entregaste-me dois talentos; eis aqui outros dois que ganhei.
23 Ntɛ bwɔ́ ashuú ji meko aké, ‘Ɔpyɛ dɔɔ́ ɔlu maá defwɛ melɔ́mélɔ́, muú akage nɛré metɔɔ́ ne wɔ. Tɛ mbaá ɔlɛré nnó ɔkage gbáre ɛkɛ́kɛ́ ŋka chánchá, mbelege nyɛ wɔ né melu ɛwé ɔgbárege gejamégé ŋka. Chwɔ́ kpɛ mmu denyɛ́ ɛpaá wa ne metɔɔ́ megɔmegɔ!’
23 Disse-lhe o seu senhor: Muito bem, servo bom e fiel; sobre o pouco foste fiel, sobre muito te colocarei; entra no gozo do teu senhor.
24 “Ne kwyakwya ayi achyɛɛ́ ji gébagé ŋka géma achwɔ́ ntó ɛta ntɛ bwɔ́. Ajɔɔ́ ne ji aké, ‘Ata menkaá nnó depɔ tyɛɛ́ demmyɛ amba. Ɔlu ɛké muú ayi agóme menyɛɛ́ né mekɔɔ́ ayi nlá kágé meso yi ápɛ́ne.
24 Chegando por fim o que recebera um talento, disse: Senhor, eu te conhecia, que és um homem duro, que ceifas onde não semeaste, e recolhes onde não joeiraste;
25 Getú ɛyigémbɔ, mbɔ́ ɛfɔ nnó ŋka jyɛ ɛnógé ɔchyɛge nyɛ me ɛfwyale. Njyɛ cho mme nnií ɛjí wyɛ nnó ɛkagé ɛnó. Gɛ́ ŋka jyɛ na sɛ.’
25 e, atemorizado, fui esconder na terra o teu talento; eis aqui tens o que é teu.
26 “Ne ntɛ bwɔ́ ashuú ji meko aké, ‘Wɔ ɔlu maá defwɛ́ mebomebo, ne mémbwá, ɔjɔɔ́gé ɔke me nlu ɛké muú ayi agóme menyɛɛ́ né mekɔɔ́ ayi nlá kágé meso ayi ápɛ́ne ne nkyɛɛ́ mbwɛ́ né mbaá ayi nlá ntyaá depomé wɔ́.
26 Ao que lhe respondeu o seu senhor: Servo mau e preguiçoso, sabias que ceifo onde não semeei, e recolho onde não joeirei?
27 Gétú ɛyigémbɔ, mbɔ́ ɔbɔ ɔfyɛ́ ŋka ya né gepúgé ŋka nnó nkeregé meso nsɛ ɛji ne nsa mfaá.’
27 Devias então entregar o meu dinheiro aos banqueiros e, vindo eu, tê-lo-ia recebido com juros.
28 Ajɔɔ́gé mbɔ, agaré baá defwɛ́ abifɔ aké, ‘Tɛ mbaá ji alɛré nnó akaáge gbáre fɔ́ ŋka ɛyimbɔ, sɛ́ge ɛji déchyɛɛ́ muú ayi awyaá uba ufya.
28 Tirai-lhe, pois, o talento e dai ao que tem os dez talentos.
29 Kaáge nnó muú ayi abɔgé nsá né genó, ji ne ámáge gbɛɛ́ ji ɛbwɔ nnó ji abɔ gejamégé unó. Yɛ́mbɔ muú ntó ayi álá abɔɔ́ nsá né genó ɛyigé me nchyɛɛ́ ji wɔ́, yɛ́ ɛ́kɛ́kɛ́ genó ɛwé ji awya, ásɛ́lé nyɛ́ geji ɛta wuú, nnó álá amu mawa.
29 Porque a todo o que tem, dar-se-lhe-á, e terá em abundância; mas ao que não tem, até aquilo que tem ser-lhe-á tirado.
30 Ne áfomé ji ntó né ɛpinyá gemua né dafyɛ, mbaá ayi ji awuú nyɛ ubalé, alíle anyɛɛ́ máŋɛ́né.’
30 E lançai o servo inútil nas trevas exteriores; ali haverá choro e ranger de dentes.
31 “Gébégé Maá Ntɛ Mekwaá achwɔgé ne ɛnógé, chóncho ne makiɛ́nné jií ako, ajwɔlege nyɛ né mfaá geluɔ́gé gefwa jií ɛyi gewyaá ɛnógé,
31 Quando, pois vier o Filho do homem na sua glória, e todos os anjos com ele, então se assentará no trono da sua glória;
32 ne bɔɔ́ átanege nyɛ né malɔ mme mako anyweré né mbɛ ushuú wuú. Ɛfɛɛ́ mbɔ, akarege nyɛ ɛbwɔ́ matoó apea nkane membamé magɔŋme aferege magɔ́ŋme ayi álú choncho ne meŋmené ŋme.
32 e diante dele serão reunidas todas as nações; e ele separará uns dos outros, como o pastor separa as ovelhas dos cabritos;
33 Abelege nyɛ ntoó nema né ɛgbɛ́ ɛbwɔnyɛ wuú, nema né ɛgbɛ́ ɛbwɔɛbɛ wuú.
33 e porá as ovelhas à sua direita, mas os cabritos à esquerda.
34 Ne mfwa ajɔɔ́ge nyɛ ne bɔɔ́ abi alú né ɛgbɛ ɛbwɔnyɛ wuú aké, ‘Chwɔ́ge ɛnyú bɔɔ́ abi Ntɛ wa ajéle ɛnyú. Denyɛ́ gefwa ɛyigé ji akwyɛɛ́ mɛ́ abelé ɛta nyú tɛɛ́ gébégé mme alɔɔ́.
34 Então dirá o Rei aos que estiverem à sua direita: Vinde, benditos de meu Pai. Possuí por herança o reino que vos está preparado desde a fundação do mundo;
35 Néndé mesa abɔ́ ámmyɛ me, déchyɛɛ́ me menyɛɛ́, mmwɔ́lé manaá ɛpyɛ me, déchyɛɛ́ me manaá nyú, dégɛ me ndɛre meŋkɛɛ́, désɛ me.
35 Pois tive fome, e destes-me de comer; tive sede, e destes-me de beber; era forasteiro, e recolhestes-me;
36 Mpɔ ne mandeé mamfyɛ́, déchyɛɛ́ me mandeé, mbɔ́ mmeé dépɛle me, nkpɛ denɔ dekɛne degɛne me.’
36 estava nu, e vestistes-me; enfermo, e visitastes-me; preso, e viestes ver-me.
37 “Ɛfɛɛ́ mbɔ ne bɔɔ́ abi alú cho né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ ashúge nyɛ ji meko áké, ‘Ata ndé gébé ɛsé degɛne mesa ammyɛ wɔ, dechyɛɛ́ wɔ menyɛɛ́, mmwɔ́lé manaá ɛpyɛɛ́ wɔ déchyɛɛ́ wɔ manaá ɔnyuú,
37 Então perguntarão os justos: Senhor, quando te vimos faminto, e te demos de comer; ou com sede, e te demos de beber?
38 ne ndé gébé ntó dégɛné wɔ ndɛre meŋkɛɛ́, dénɛné wɔ, ɔlú gejɔ́géné dechyɛɛ́ wɔ mandeé ɔfyɛɛ́?
38 Quando te vimos forasteiro, e te recolhemos; ou nu, e te vestimos?
39 Ndé mbaá dégɛné wɔ ɔmée, dépɛlé wɔ, ɔkpɛné denɔ ɛsé dékɛné dégɛné wɔ?’
39 Quando te vimos enfermo, ou preso, e fomos visitar-te?
40 Ne mfwa ashúge nyɛ ɛbwɔ́ meko aké, ‘Me ngarege ɛnyú wáwálé nnó tɛ mbaá ɛnyú depyɛ unó bina ne aŋmɛ ba, yɛ́ ɛbɛ́lé mbaá muú ama ayi álá aŋea gemɛ wɔ né geluage aŋmɛ ba ɛbyɛ́nnó depyɛ mbɔ lé ne me!’
40 O Rei responderá: Em verdade vos digo que quantas vezes o fizestes a um destes meus irmãos mais pequeninos, a mim o fizestes.
41 “Ne abwɔlége nyɛ mmyɛ ajɔɔ́ ne abi alú ji né ɛgbɛ́ ɛbwɔɛbɛ aké, ‘Kwilege me ushu, ɛnyú abi mfaánebuú ashule ɛnyú mmyɛ, débɔ́ manjyɛ né ntoné mewɛ ɛwé ɛlá nómégé, ɛwé me nkwɛɛ́ mɛ́ mbelé mbaá danchɔmeló ne makiɛ́nné jií.
41 Dirá também aos que estiverem à sua esquerda: Apartai-vos de mim, malditos, para o fogo eterno, destinado ao Diabo e seus anjos.
42 Néndé mbɔ́ nlu mesa déchyɛɛ́ me menyɛɛ́ wɔ́, mmwɔ́lé manaá ɛpyɛɛ́ me, déchyɛ me manaá nnó nyú wɔ́,
42 Pois tive fome, e não me destes de comer; tive sede e não me destes de beber;
43 dégɛ́ me ndɛre meŋkɛɛ́, dénɛ me wɔ́, nlu gejɔ́géné dechyɛɛ́ me mandeé nnó mfyɛ wɔ́, mmeé dechwɔ́ gɛ́ me wɔ́, nkpɛ denɔ dekɛɛ́ dégɛ́né me wɔ́.’
43 era forasteiro, e não me recolhestes; estava nu, e não me vestistes; enfermo e preso, e não me visitastes.
44 “Ɛfɛɛ́ mbɔ ne ɛbwɔ́ áshuge nyɛ ji meko áké, ‘Ata ndé gébé ɛsé dégɛné mesa ammyɛɛ́ wɔ́, mmwɔ́lé manaá ɛpyɛɛ́ wɔ́, ɛsé délá poó wɔ wɔ́? Ne ndé gebe ntó degɛne wɔ nkane meŋkɛɛ́, ɔmeé, ne ɔkpɛne denɔ ɛsé délá depoó wɔ wɔ́?’
44 Também eles perguntarão: Senhor, quando te vimos faminto, com sede, forasteiro, nu, enfermo, ou preso, e não te servimos?
45 Ne ashuge nyɛ ɛbwɔ́ meko aké, ‘Me ngarége ɛnyú wáwálé nnó, tɛ mbaá ɛnyú délá poó yɛɛ́ muú ama ayi álá aŋea gemɛ né geluágé aŋmɛ ba bina wɔ́, ɛbyɛ́nnó depoó fɔ́ me wɔ́.’
45 Então lhes responderá: Em verdade vos digo que quantas vezes o deixastes de fazer a um destes mais pequeninos, a mim o deixastes de fazer.
46 Gétú ɛyigéna, bɔɔ́ bimbɔ ákpɛne nyɛ né ɛfwyale ɛwé ɛlá ɛbyɛɛ́ yɛ́mbɔ abi alu cho né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ anyɛ́ nyɛ geŋwá ɛyi gélágé byɛ́.”
46 Irão estes para o suplício eterno, porém os justos para a vida eterna.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.