Mateus 17
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARIB
1 Ndɔ ɛ́kéné ɛ́kógé, Jisɔs asɛ Pita, Jɛmsi ne Jɔn meŋmo Jɛmsi ákwɔ́ áfɛ́ né mfaá mékwɛ́ ájwɔlé ɛbwɔ́ ɛbwɔ́.
1 Seis dias depois, tomou Jesus consigo a Pedro, a Tiago e a João, irmão deste, e os conduziu à parte a um alto monte;
2 Ne áké apɛ́le Jisɔs akwɔré gefɔɔ́, ushu bií ugɛ́nege ɛké nésáné ŋmɛ ne mandeé jií abwɔlé áshwánege mané mané.
2 e foi transfigurado diante deles; o seu rosto resplandeceu como o sol, e as suas vestes tornaram-se brancas como a luz.
3 Ɛbwɔ́ áké ápɛ́le, ágɛ́ nkane Mosis ɛbwɔ́ ne Ɛlija ákwɔmé mbélépó ájɔɔ́ge mejɔɔ́ ne Jisɔs.
3 E eis que lhes apareceram Moisés e Elias, falando com ele.
4 Pita ajɔɔ́ ne Jisɔs aké, “Ata ɛlɔ́ ndɛre ɛsé délú fa. Mbɔgé ɔkɛ́lege ntɛnege nyɛ ɛnyú baá óto álɛɛ́ fa, ama ɛta wyɛ, ama ɛta Mosis ne ama ɛta Ɛlija.”
4 Pedro, tomando a palavra, disse a Jesus: Senhor, bom é estarmos aqui; se queres, farei aqui três cabanas, uma para ti, outra para Moisés, e outra para Elias.
5 Wyɛ nkane Pita alu jɔɔ́ge mbɔ, áke ápɛ́le gekó gefɔ́ pópó gégɛ́nege mané mané gékweré ɛbwɔ́ ako mme ne meko muú atané né mmu gekó ɛyigémbɔ aké, “Gɛ́ge maá wa ayi mbwi metɔɔ́ na, metɔɔ́ ɛgɔɔ́ me ne ji, wuúge ne ji.”
5 Estando ele ainda a falar, eis que uma nuvem luminosa os cobriu; e dela saiu uma voz que dizia: Este é o meu Filho amado, em quem me comprazo; a ele ouvi.
6 Gébégé baá utɔɔ́ bina álɛɛ́ áwuú meko yimbɔ, ɛfɔ ɛkwɔ́ ɛbwɔ́ metɔɔ́ ákwé pyó ne mashu mme.
6 Os discípulos, ouvindo isso, caíram com o rosto em terra, e ficaram grandemente atemorizados.
7 Yɛ́mbɔ Jisɔs achwɔ́ ta ɛbwɔ́ ne ajɔɔ́ aké, “Kwilege mme défɔ́gé sé.”
7 Chegou-se, pois, Jesus e, tocando-os, disse: Levantai-vos e não temais.
8 Áké ápɛ́le ágɛ́ sé muú yicha wɔ́ ɛkosé Jisɔs ji mbií.
8 E, erguendo eles os olhos, não viram a ninguém senão a Jesus somente.
9 Ndɛre ɛbwɔ́ áshulege mékwɛ́ ájyɛɛ́ Jisɔs áji ɛbwɔ́ ɛtu aké, “Dégarégé muú fɔ́ genó ɛyigé ɛnyú dégɛné mbɔ kpaá tɛ me Maá Ntɛ Mekwaá akwilége né negbo.”
9 Enquanto desciam do monte, Jesus lhes ordenou: A ninguém conteis a visão, até que o Filho do homem seja levantado dentre os mortos.
10 Jisɔs ájɔɔ́ge mbɔ, baá utɔɔ́ bií ágií yɛ́ ji áké, “Ulannó ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ ájɔɔ́ áké Ɛlija abɔ́ mambɔ mbɛ akere meso fa mme gemɛge nnó Muú yi Ɛsɔwɔ akwere ji ɛla gefwa achwɔ́?”
10 Perguntaram-lhe os discípulos: Por que dizem então os escribas que é necessário que Elias venha primeiro?
11 Jisɔs ajɔɔ́ aké, “Ɛlú wáwálé nnó Ɛlija abɔ́ mambɔ mbɛ achwɔ́, akwyɛɛ́ unó uko nnó ubɛ cho.
11 Respondeu ele: Na verdade Elias havia de vir e restaurar todas as coisas;
12 Yɛ́mbɔ ngárege ɛnyú wáwálé nnó Ɛlija achwɔ́ mɛ́ ne bɔɔ́ ákaá fɔ gefɔgé muú ayi ji alu wɔ́, ápyɛ gabo ne ji nkane ɛjií ɛbwɔ́. Wyɛmbɔ ntó ne ɛbwɔ́ áchyɛge nyɛ Maá Ntɛ Mekwaá ɛfwyale.”
12 digo-vos, porém, que Elias já veio, e não o reconheceram; mas fizeram-lhe tudo o que quiseram. Assim também o Filho do homem há de padecer às mãos deles.
13 Ɛfɛɛ́ mbɔ ne baá utɔɔ́ bií bimbɔ álé kaá yɛ́ nnó mechɔ́ ɛwé ji abɔ́ ajɔ́ge mbɔ, atome mbɔ lé ne Jɔn menwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ.
13 Então entenderam os discípulos que lhes falava a respeito de João, o Batista.
14 Ɛbwɔ́ ákérégé meso ábané gejamégé bɔɔ́. Mende fɔ achwɔ́ tó mano mbɛ ushu wuú, anɛ ji mmyɛ aké,
14 Quando chegaram à multidão, aproximou-se de Jesus um homem que, ajoelhando-se diante dele, disse:
15 “Ata, gɛ me meshwɛ, maá wa mende ameé gesasa. Ne nemeé ɛníné mbɔ nechyɛge ji ɛfwyale dɔɔ́. Népyɛɛ́ ji akwene yɛ́ndégébé né mewɛ né gébé ɛyigéfɔ akwene né nnyi.
15 Senhor, tem compaixão de meu filho, porque é epiléptico e sofre muito; pois muitas vezes cai no fogo, e muitas vezes na água.
16 Ne nchwɔ́ ne ji mbaá baá utɔɔ́ byɛ yɛ́mbɔ ápulé nnó ápyɛ ji atoó meti ɛpɔ́.”
16 Eu o trouxe aos teus discípulos, e não o puderam curar.
17 Jisɔs ashuú meko aké, “Ɛ ɛ́ ɛnyú njyɛ ɛnina delu untantamé bɔɔ́ abi dela fyɛɛ́ metɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ cháchá wɔ́. Nkoge mbɔ metɔɔ́ ne ɛnyú nnó? Mmage bɛ́ ne ɛnyú ndɔ ɛnií ne défyɛɛ́ metɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ? Chwɔ́ge me ne maá yimbɔ.”
17 E Jesus, respondendo, disse: ó geração incrédula e perversa! até quando estarei convosco? até quando vos sofrerei? Trazei-mo aqui.
18 Achwɔ́gé ne maá yimbɔ Jisɔs anyá meló nchyɛ yimbɔ atané ji mmyɛ. Wyɛ né gébé ɛyigémbɔ maá yimbɔ atoó.
18 Então Jesus repreendeu ao demônio, o qual saiu de menino, que desde aquela hora ficou curado.
19 Ɛwyágé Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ála ɛbwɔ́ ɛbwɔ́ ne baá utɔɔ́ bií ágií ji áké, “Ulannó ne ɛsé dépulé meló nchyɛ yimbɔ mambuú apwɔ?”
19 Depois os discípulos, aproximando-se de Jesus em particular, perguntaram-lhe: Por que não pudemos nós expulsá-lo?
20 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Melo nchyɛ yimbɔ apwɔ ɛnyú mambú gétúgé metɔɔ́ ɛwé défyɛɛ́ ne Ɛsɔwɔ ɛlu dada. Ngárege ɛnyú wáwálé nnó, metɔɔ́ ɛwé défyɛɛ́ ne Ɛsɔwɔ yɛ́ ɛbɛ́ ɛlé ŋénéŋéné ɛke nyiné mbwɛ́ ngboŋ, dekage gáre mékwɛ́ ɛwéna nnó, ‘Kwilé fa cho né mbaá yicha,’ ne ɛkwilége. Yɛ genó gefɔ gepwɔɔ́ fɔ́ ɛnyú mampyɛ.”
20 Disse-lhes ele: Por causa da vossa pouca fé; pois em verdade vos digo que, se tiverdes fé como um grão de mostarda direis a este monte: Passa daqui para acolá, e ele há de passar; e nada vos será impossível.
21 [Yɛ́mbɔ Ɛnyú dékage buú gefɔ́gé meló nchyɛ yina wyɛlé mbɔgé dénɛge mmyɛ ne délyage menyɛɛ́ kpékpé gétúgé depɔré Ɛsɔwɔ ne mmyɛmenɛne.]
21 {mas esta casta de demônios não se expulsa senão à força de oração e de jejum.}
22 Bií fɔ́ ndɛre Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií alú melu ɛma né Galilií, ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ɛla gachyɛɛ́ áchyɛ́ge nyɛ Maá Ntɛ Mekwaá né amu bɔɔ́ nchyɛ.
22 Ora, achando-se eles na Galiléia, disse-lhes Jesus: O Filho do homem está para ser entregue nas mãos dos homens;
23 Áwáne nyɛ ji ne ndɔ ɛlɛɛ́ ɛkwɔnégé Ɛsɔwɔ apyɛ nyɛ ji akwilé né negbo. Jisɔs ajɔɔ́gé mbɔ, baá utɔɔ́ bií ála mesómé mesómé ndɛre áwuú mbɔ.”
23 e matá-lo-ão, e ao terceiro dia ressurgirá. E eles se entristeceram grandemente.
24 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií áchwɔ́ né melɔ Kapanɔm, ndɛre ɛbwɔ́ álu ɛwu, ánsɛlé ŋka makpo ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ áchwɔ́ bane Pita ágií ji áké, “Nnó menlɛre nyú achyɛge fɔ ŋka makpo ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ?”
24 Tendo eles chegado a Cafarnaum, aproximaram-se de Pedro os que cobravam as didracmas, e lhe perguntaram: O vosso mestre não paga as didracmas?
25 Pita akame aké, “Achyɛge.” Gébégé ji ákere meso né mmu gepú, gemɛgé nnó ánené meno, Jisɔs abɔ́ mɛ́ mbɛ ajɔɔ́ ne ji aké, “Simun nwyaá nkwɛ mangií wɔ. Nde ufɔɔ́ bɔɔ́ abi afwa mme ásɛle ŋka makpo ne maŋka yifɔ ɛta bwɔ́? Ásɛle na le mbaá ambɔɔ́ melɔ wa mbaá aŋkɛɛ́ bɔɔ́?”
25 Disse ele: Sim. Ao entrar Pedro em casa, Jesus se lhe antecipou, perguntando: Que te parece, Simão? De quem cobram os reis da terra imposto ou tributo? dos seus filhos, ou dos alheios?
26 Pita ashuú ji meko aké, “Ásɛle mbaá aŋkɛɛ́ bɔ.” Ajɔge mbɔ Jisɔs aké, “Mbɔ ɛbyɛnnó baá ambɔɔ́ melɔ áchyɛge fɔ́ ŋka makpo.
26 Quando ele respondeu: Dos alheios, disse-lhe Jesus: Logo, são isentos os filhos.
27 Yɛ́mbɔ ɛsé dekɛ́légé fɔ́ nnó depyɛ matɔɔ́ ásɔ́ bɔɔ́ abi. Shule né gentógé mewaá, ɔŋme ɛno wyɛ. Meshuú mbɛ ayi ɔbɔɔ́, néné meno wuú ɔgɛne nyɛ ŋka wyɛ, ɛkwanege machyɛɛ́ ŋka makpo ya ne ɛjyɛ. Bɔ ɛji ɔchyɛɛ́ ɛta bwɔ́.”
27 Mas, para que não os escandalizemos, vai ao mar, lança o anzol, tira o primeiro peixe que subir e, abrindo-lhe a boca, encontrarás um estáter; toma-o, e dá-lho por mim e por ti.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.