Mateus 13
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs VC
1 Wyɛ né bií bimbɔ, Jisɔs atané né gepú ɛyigé ji abɔ́ alú wyɛ, ashulé ajyɛ jwɔ́le né mbale géntoógé mewaá.
1 Naquele dia, saiu Jesus e sentou-se à beira do lago.
2 Gejamégé bɔɔ́ ákwɔlé ji áfɛ́ ɛwu. Ji ágɛ́gé nnó bɔɔ́ bimbɔ ájá dɔɔ́, ajyɛ kpɛ ajwɔlé mmu ɛ́kpée ɛwé ɛ́lú né mbále nnyi. Bɔɔ́ bimbɔ ako átɛné né mbale géntoógé mewaá.
2 Acercou-se dele, porém, uma tal multidão, que precisou entrar numa barca. Nela se assentou, enquanto a multidão ficava à margem.
3 Alɔ manlɛré ɛbwɔ́ gejamégé unó né makámejɔɔ́. Ató neka ɛníné mbɛ aké, “Bií uma mempyɛ makɔɔ́ fɔ afɛ́ manjyɛ tya mbwɛ́ né mekɔɔ́ wuú.
3 E seus discursos foram uma série de parábolas.
4 Ndɛre átyaá ájyɛɛ́, ámɛ́ mbwɛ́ áyifɔ́ ákwé né maá meti ayi ákoge wyɛ, denywɔné dégɛ́gé déchwɔ chwɛ́ dényɛ́.
4 Disse ele: Um semeador saiu a semear. E, semeando, parte da semente caiu ao longo do caminho; os pássaros vieram e a comeram.
5 Ámɛ́ áyifɔ́ ákwé né mfaá mme ɛtárávɛ́ mbaá ayi mme álá jaá wyɛ wɔ́. Ɛbɛlé yɛɛ́ wɔ́ áchií. Ne ɛ́lé mme álá jaá wyɛ wɔ́,
5 Outra parte caiu em solo pedregoso, onde não havia muita terra, e nasceu logo, porque a terra era pouco profunda.
6 ŋmɛɛ́ ɛ́tyɛ́gé, ɛdo mbwɛ́ yimbɔ, ne ɛlé maka álá kpɛ mme chánchá wɔ́, adɛ́ agbó.
6 Logo, porém, que o sol nasceu, queimou-se, por falta de raízes.
7 Ámɛ́ áyífɔ́ ákwé né mme ayi genkpé ntó géchíge wyɛ, áchígé, genkpé ɛyigémbɔ géwɛ́ gekweré mbwɛ́ yimbɔ meshií ɛjo agbó.
7 Outras sementes caíram entre os espinhos: os espinhos cresceram e as sufocaram.
8 Yɛ́mbɔ ámɛ́ ayífɔ́ ákwé né mme melɔ́mélɔ́, áchií áwɛ́, chánchá, áfyɛ ulɔ. Áyifɔ́ áfyɛ usaá ulɔ uta, áyífɔ́ áfyɛɛ́ usaá ulɔ ulɛɛ́, ne áyífɔ́ áfyɛɛ́ ulɔ ɛsaá meso ɛfya ápwɔ nkane ábɔ́ ápɛné.”
8 Outras, enfim, caíram em terra boa: deram frutos, cem por um, sessenta por um, trinta por um.
9 Jisɔs ánérégé manto nekanemejɔɔ́ ɛníne na aké, “Muú yi áwyaá matu mawú, áwú”.
9 Aquele que tem ouvidos, ouça.
10 Jisɔs ánérégé mántó nekanémejɔɔ́ ɛnina, baá utɔɔ́ bií ájyɛ gií ji áké, “Ata ula nnó wɔ ɔlɛ́régé bɔɔ́ bina né makamejɔɔ́”?
10 Os discípulos aproximaram-se dele, então, para dizer-lhe: Por que lhes falas em parábolas?
11 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛ́lé ɛnyú ne Ɛsɔwɔ apyɛ́ nnó dékaá wáwálé depɔ ɛtiré délú nya bíbií ndɛre ji ágbárege nyɛ gefwa jií. Yɛ́mbɔ ji anene fɔ́ deti gbɔ́gɔ́nɔ́ mbaá bɔɔ́ abifɔ nnó ɛbwɔ́ akaá wɔ́.
11 Respondeu Jesus: Porque a vós é dado compreender os mistérios do Reino dos céus, mas a eles não.
12 Nénde, yɛ́ndémuú ayi awya genó, ji ne ágbɛ́ge nyɛ́ ji ɛbwɔ nnó abɛ́ ne gejamé. Ne muú ayi álá pɔ́, yɛ́ ɛ́kɛ́kɛ́ ɛwé ji awya, ásɛ́le nyɛ ɛta wuú.
12 Ao que tem, se lhe dará e terá em abundância, mas ao que não tem será tirado até mesmo o que tem.
13 Gɛ́gé ula bi menlɛ́rege ɛbwɔ́ né makamejɔɔ́ na, áwyaá amɛ mangɛ́, yɛ́mbɔ ágɛ́né fɔ́, áwyaá matu mánwú yɛ́mbɔ áwuú fɔ́, yɛ mankaá ákaágé fɔ́ cháchá.
13 Eis por que lhes falo em parábolas: para que, vendo, não vejam e, ouvindo, não ouçam nem compreendam.
14 Ne ndɛre ɛbwɔ́ ápyɛɛ́ mbɔ, genó ɛyigé Ɛsɔwɔ apyɛ Asaya muú ɛkpávé wuú ajɔɔ́ nyá getane wáwálé, nnó,
14 Assim se cumpre para eles o que foi dito pelo profeta Isaías: Ouvireis com vossos ouvidos e não entendereis, olhareis com vossos olhos e não vereis,
15 Néndé bɔɔ́ bina aŋea matɔɔ́,
15 porque o coração deste povo se endureceu: taparam os seus ouvidos e fecharam os seus olhos, para que seus olhos não vejam e seus ouvidos não ouçam, nem seu coração compreenda; para que não se convertam e eu os sare {Is 6,9s}.
16 Ɛnyú dewya ɛ́fwɔ́, néndé, amɛ nyú ágɛne ne matu nyú ntó áwú.
16 Mas, quanto a vós, bem-aventurados os vossos olhos, porque vêem! Ditosos os vossos ouvidos, porque ouvem!
17 Kaáge wáwálé nnó gejamégé bɔɔ́ ɛkpávé Ɛsɔwɔ ne bɔɔ́ abi álu cho né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ, ákɛlé nya meti mangɛ́ unó bi ɛnyú dégɛ́ne mbɔ, yɛ́mbɔ ágɛ wɔ́, ne manwú unó bi ɛnyú déwuú mbɔ yɛ́mbɔ áwuú wɔ́.”
17 Eu vos declaro, em verdade: muitos profetas e justos desejaram ver o que vedes e não o viram, ouvir o que ouvis e não ouviram.
18 Jisɔs afɛ́ mbɛ mánjɔ́gé aké, “Wúge yɛ ula nekanémejɔɔ́ mentya mbwɛ.
18 Ouvi, pois, o sentido da parábola do semeador:
19 Mbwɛ ayi akwené né maá metí ayi ákoóge wyɛ alu ɛ́ke bɔɔ́ abi áwúgé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ ayi ágárege nkane Ɛsɔwɔ ágbárege gefwa jií álá ákaágé ula, danchɔmeló achwɔ́ aferé ji né mmu matɔɔ́ bwɔ́.
19 quando um homem ouve a palavra do Reino e não a entende, o Maligno vem e arranca o que foi semeado no seu coração. Este é aquele que recebeu a semente à beira do caminho.
20 Ne mbwɛ ayi ákwené né mfaá mme ɛtárávɛ́, álu ɛké bɔɔ́ abi áwúgé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ tɛ́nétɛ́né yimbɔ, ásɛ ji ne nechɔ́chɔ́.
20 O solo pedregoso em que ela caiu é aquele que acolhe com alegria a palavra ouvida,
21 Yɛ́mbɔ, mekomejɔɔ́ yimbɔ akpɛ́ fɔ́ ɛbwɔ́ mmu matɔɔ́ chánchá wɔ́, awyágé mano. Gébégé álɔgé mangɛ́ ɛfwyale ndɛre bɔɔ́ ápaá ɛbwɔ́ gétúgé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, ájá mmyɛ meso.
21 mas não tem raízes, é inconstante: sobrevindo uma tribulação ou uma perseguição por causa da palavra, logo encontra uma ocasião de queda.
22 Ne mbwɛ́ ayi ákwené né mme genkpé meshií ɛjomé, álú ɛké muú ayi áwugé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, ufɛ́ré unó mme ne mmwɔ́lé né unó bi uchwɔɔ́ ne gefwa, ujo mekomejɔɔ́ yimbɔ upyɛɛ́ ji áwɔ umpome ulɔ́úlɔ́ wɔ́.
22 O terreno que recebeu a semente entre os espinhos representa aquele que ouviu bem a palavra, mas nele os cuidados do mundo e a sedução das riquezas a sufocam e a tornam infrutuosa.
23 Mbwɛ́ ayi ákwené né mme melɔ́mélɔ́, alu ɛké bɔɔ́ abi áwugé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, ákaágé ula. Mekomejɔɔ́ yimbɔ akwɔrégé geŋwáge ɛbwɔ́ gebɛɛ́ ɛké mbwɛ́ ayi áchií áwɛné chánchá afyɛɛ́ gejamégé ulɔ. Ayifɔ áfyɛɛ́ usaá ulɔ uta ayifɔ usaá ulɛɛ́, ne ayifɔ ɛsaá meso ɛfya.”
23 A terra boa semeada é aquele que ouve a palavra e a compreende, e produz fruto: cem por um, sessenta por um, trinta por um.
24 Jisɔs ama tó nekanémejɔɔ́ ɛnínefɔ́ aké, “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gelu ɛké nekanémejɔɔ́ ɛníné na. Mende fɔ apɛ mbwɛ́ melɔ́mélɔ́ né mekɔɔ́ wuú.
24 Jesus propôs-lhes outra parábola: O Reino dos céus é semelhante a um homem que tinha semeado boa semente em seu campo.
25 Ne bií fɔ ndɛre mbɔɔ́ mekɔɔ́ yimbɔ, apɛne mbwɛ́ yimbɔ, muú mawámé wuú akwilé ne utuú ayi yɛ́ndémuú abɛlé geja, ajyɛ pɛ ntó mancha né mpu mbwɛ́ yimbɔ, alya afɛ́.
25 Na hora, porém, em que os homens repousavam, veio o seu inimigo, semeou joio no meio do trigo e partiu.
26 Ne gébégé mbwɛ́ yimbɔ áchií áwɛne afyɛɛ́ amɛ, ne bɔɔ́ ágɛ́né nnó mancha ntó ne mawɛne mbɔ né mekɔɔ́.
26 O trigo cresceu e deu fruto, mas apareceu também o joio.
27 Ɛfɛɛ́ ne bɔɔ́ utɔɔ́ mende yimbɔ ájyɛ gií ji áké, ‘Ata pɔ ɔpɛna lé mbwɛ́ áyi álú melɔ́mélɔ́ né mekɔɔ́ wyɛ? Ne mancha matané ɛfɔ́ wyɛ́?’
27 Os servidores do pai de família vieram e disseram-lhe: - Senhor, não semeaste bom trigo em teu campo? Donde vem, pois, o joio?
28 Ashuú ɛbwɔ́ meko aké, ‘Ɛbɛ nyɛ lé muú mawámé wa ne ajyɛ pɛ mancha mimbɔ.’ Bɔɔ́ utɔɔ́ bimbɔ ágií ji áké, ‘Nnó ɔkɛlegé ɛse déjyɛ́ degoó mancha mimbɔ?’
28 Disse-lhes ele: - Foi um inimigo que fez isto! Replicaram-lhe: - Queres que vamos e o arranquemos?
29 Mende yimbɔ ashuú ɛbwɔ́ meko aké, ‘Ngba, debɔgé mangoó mancha yimbɔ nana, dechome nyɛ ne mbwɛ yimbɔ degoó.
29 - Não, disse ele; arrancando o joio, arriscais a tirar também o trigo.
30 Gɔ́ge áji awɛ chonchó ne mbwɛ, gébégé mbwɛ ákwɔnégé mamferé ngarege nyɛ bɔɔ́ abi áferégé nnó ábɔ́ mbɛ ágoó mancha mimbɔ áwɛ́ uboubo áfyɛ́ né mewɛ, ne áferé mbwɛ áfyɛ́ mmu meke ákpá áchwɔ́ ábélé mfaá gélálé.’”
30 Deixai-os crescer juntos até a colheita. No tempo da colheita, direi aos ceifadores: arrancai primeiro o joio e atai-o em feixes para o queimar. Recolhei depois o trigo no meu celeiro.
31 Jisɔs ama tó neka ɛnínefɔ́ aké, “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gélú ɛké nekanémejɔɔ́ ɛníné na. Mende fɔ apɛ nyiné gempome genɔɔ́ ɛyigé ákuú nnó mɔsta né mekɔɔ́ wuú.
31 Em seguida, propôs-lhes outra parábola: O Reino dos céus é comparado a um grão de mostarda que um homem toma e semeia em seu campo.
32 Nnyiné gempome ɛyigémbɔ géŋené gépwɔ amɛ́ mbwɛ́ ayifɔ́. Yɛ́mbɔ gébégé néchií néwɛ́, népwɔ baá unɔɔ́ abifɔ abi ápɛné nébwɔlé gekpɛ́kpɛ́gé genɔɔ́ ɛyigé denywɔné déshíge, détɛ́nege anyua bwɔ́ wyɛ́.”
32 É esta a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, torna-se um arbusto maior que todas as hortaliças, de sorte que os pássaros vêm aninhar-se em seus ramos.
33 Jisɔs ama tó nekanémejɔɔ́ ɛniné fɔ́ aké, “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege fa mme gelú ɛké yis uka ɛbi upyɛ brɛd amualé ɛbi mendée abɔ achwaré ne gejamégé flawa abɛlé kpaá tɛ flawa meko amuále.”
33 Disse-lhes, por fim, esta outra parábola. O Reino dos céus é comparado ao fermento que uma mulher toma e mistura em três medidas de farinha e que faz fermentar toda a massa.
34 Né gejamégé ndɔ ɛyi Jisɔs abɔ́ alɛrege nya unó bina ne gejamégé ɛbifɔ́ mbaá bɔɔ́, alɛrege lé né mákámejɔɔ́. Alɛrégé nyá fɔ́ bɔɔ́ bimbɔ genóge fɔ ayi álá tómé nekanémejɔɔ́ wɔ́.
34 Tudo isto disse Jesus à multidão em forma de parábola. De outro modo não lhe falava,
35 Atome nyá makamejɔɔ́ yina nnó genó ɛyigé muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ fɔ abɔ́ ajɔɔ́ gébɛ́ wáwálé. Ajɔɔ́ nya aké, “Me njɔ́gé nyɛ mejɔɔ́ ne ɛbwɔ́ né makamejɔɔ́, nlɛrege ɛbwɔ́ unó bi Ɛsɔwɔ abelé bibí tɛ gébégé ji akwyɛ mme.”
35 para que se cumprisse a profecia: Abrirei a boca para ensinar em parábolas; revelarei coisas ocultas desde a criação {Sl 77,2}.
36 Jisɔs alya gejamégé bɔɔ́ bimbɔ ajyɛ kpɛ mmu gepú ne baá utɔɔ́ bií. Ɛfɛɛ́ ne baá utɔɔ́ bií ágií ji áké, “Ntɛ sé, gare ɛse ula nekanémejɔɔ́ mancha mi muú mawámé apɛné né mekɔɔ́.”
36 Então despediu a multidão. Em seguida, entrou de novo na casa e seus discípulos agruparam-se ao redor dele para perguntar-lhe: Explica-nos a parábola do joio no campo.
37 Ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Muú yi apɛne mbwɛ melɔ́mélɔ́ yimbɔ ɛlé Maá Ntɛ Mekwaá.”
37 Jesus respondeu: O que semeia a boa semente é o Filho do Homem.
38 Mekɔɔ́ ɛwémbɔ ɛtɛné mbaá mme meko, ne mbwɛ melɔ́mélɔ́ yimbɔ atɛné mbaá bɔɔ́ gefwage Ɛsɔwɔ. Mancha matɛné mbaá bɔɔ́ danchɔmeló.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino. O joio são os filhos do Maligno.
39 Ne muú mawámé ayi apɛne mancha ɛlé dánchɔmeló. Mamferé mbwɛ atɛné mbaá gébé ɛyigé mme yina abyɛɛ́. Ne abi áférege mbwɛ yimbɔ ɛlé makiɛ́nné Ɛsɔwɔ.
39 O inimigo, que o semeia, é o demônio. A colheita é o fim do mundo. Os ceifadores são os anjos.
40 Wyɛ nkane ánywérege mancha uboubo áfyɛ́ né mewɛ, mbɔntó ne ápyɛɛ́ nyɛ ne bɔɔ́ danchɔmelo gébégé mme yina abyɛɛ́.
40 E assim como se recolhe o joio para jogá-lo no fogo, assim será no fim do mundo.
41 Gébé ɛyigémbɔ, me Maá Ntɛ Mekwaá ntɔme nyɛ makiɛ́nné ya, áfɛ ájya bɔɔ́ abi ápyɛ atɛ ákpɛ́ne né gabo ne abi álá akpɛge mabɛ áfere né mpu bɔɔ́ gefwa ya.
41 O Filho do Homem enviará seus anjos, que retirarão de seu Reino todos os escândalos e todos os que fazem o mal
42 Makiɛ́nné yimbɔ áferégé ɛbwɔ́, áfomé mmu gekpɛ́kpɛ́gé ntoné mewɛ. Ɛfɛɛ́ mbɔ ne ɛbwɔ́ álilí nyɛ, ányɛ́ maŋɛ́né.
42 e os lançarão na fornalha ardente, onde haverá choro e ranger de dentes.
43 Gébé ɛyigémbɔ gepɔgé bɔɔ́ abi álú cho né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ gégɛ́nege nyɛ ɛké mŋmɛɛ́ né gefwage ntɛ bwɔ́ Ɛsɔwɔ. Muú ayi awyaá matu awú cháŋéné.
43 Então, no Reino de seu Pai, os justos resplandecerão como o sol. Aquele que tem ouvidos, ouça.
44 Jisɔs ama tó nekanémejɔɔ́ ɛniné fɔ́ aké, “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege fa mme gélú ɛke nekanémejɔɔ́ ɛniné na. Muú fɔ agɛ genógé ŋka ɛyigé ábií né melu mme, agɛge abí geji chánchá alya, afɛ́ ne gejamégé nechɔ́chɔ́. Akpó yɛ́ndégenó ɛyigé ji awyaá ajyɛ na melu mme ɛwémbɔ.”
44 O Reino dos céus é também semelhante a um tesouro escondido num campo. Um homem o encontra, mas o esconde de novo. E, cheio de alegria, vai, vende tudo o que tem para comprar aquele campo.
45 Ama ato neka ɛnínefɔ́ aké, “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege fa mme gélú ntó ɛké nekanémejɔɔ́ ɛninéna. Menkɛne gese fɔ akɛne akɛlege mataá ayi ajamé ŋka dɔɔ́ mana.
45 O Reino dos céus é ainda semelhante a um negociante que procura pérolas preciosas.
46 Agɛ́gé né máa ɛníné né jamé ŋka, ajyɛ kpo unó bi ji awya uko anna néni”
46 Encontrando uma de grande valor, vai, vende tudo o que possui e a compra.
47 Jisɔs ama ató neka ɛniné na aké, “Gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege fa mme gélú ɛké nekanémejɔɔ́ ɛninéna. Ánwané meshuú fɔ́, ásɔ dansa né nnyi.
47 O Reino dos céus é semelhante ainda a uma rede que, jogada ao mar, recolhe peixes de toda espécie.
48 Ndɛre ásɔɔ́ meshuú ɛsɛ wyɛ ufɔɔ́ufɔɔ́, ágɛ́gé nnó meshuú ɛsɛ wyɛ dɔɔ́, aja ákwɔ́ né mapea mewaá. Ájya ɛyi melɔ́mélɔ́ áfyɛ́ mmu uba ne ɛyi mebomebo atuú ágbɛ.
48 Quando está repleta, os pescadores puxam-na para a praia, sentam-se e separam nos cestos o que é bom e jogam fora o que não presta.
49 Wyɛmbɔ ntó ne ɛbɛɛ́ nyɛ bií mpa Ɛsɔwɔ gébégé mme abyɛɛ́. Makiɛ́nné Ɛsɔwɔ áchwɔ́ fére nyɛ bɔɔ́ abi ápyɛɛ́ gabo né mpu abi ápyɛɛ́ genó ɛyigé Ɛsɔwɔ akɛ́lege.
49 Assim será no fim do mundo: os anjos virão separar os maus do meio dos justos
50 Áferégé ɛbwɔ́, áfómege mmu gekpɛ́kpɛ́gé ntoné mewɛ. Álaá wyɛ álilí, ányɛ́ maŋéné.”
50 e os arrojarão na fornalha, onde haverá choro e ranger de dentes.
51 Jisɔs agií baá utɔɔ́ bií aké, “Pɔ ɛnyú dékaá depɔ ɛtiré na cháŋéné?” Ákamé áké, “Ɛh dekaá.”
51 Compreendestes tudo isto? Sim, Senhor, responderam eles.
52 Ajɔɔ́ yɛ ne ɛbwɔ́ aké, “Yɛ́ndé menlɛré mabɛ Ɛsɔwɔ ayi ágií ndɛre Ɛsɔwɔ ágbárege gefwa jií fa mme, alu ɛké mbɔɔ́ gepú ayi akaáge unó Ɛsɔwɔ bi ukɛ ne ɛbi gekwéne ɛbi úlú né mmu maá gepú ayi ji ábélege unó bií wyɛ.”
52 Por isso, todo escriba instruído nas coisas do Reino dos céus é comparado a um pai de família que tira de seu tesouro coisas novas e velhas.
53 Jisɔs anérégé manlɛré makamejɔɔ́ yi, alyaá melu ɛwémbɔ,
53 Após ter exposto as parábolas, Jesus partiu.
54 akeré meso né melɔ wuú. Ndɛre alɔɔ́ manlɛ́régé bɔɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ né mmu ɛcha mmyɛmenɛne bwɔ́, ála mano mekpo fuú ágíge atɛ áké, “Ndé muú áchyɛɛ́ ji gefɔɔ́gé deŋgá ɛti? Ne utó mampyɛ ukpɛ́kpɛ́ ufélekpa bina?
54 Foi para a sua cidade e ensinava na sinagoga, de modo que todos diziam admirados: Donde lhe vem esta sabedoria e esta força miraculosa?
55 Pɔ maá meŋwɔné upú na? Pɔ Mɛri ne alu mma wuú? Pɔ nnó aŋmo bií abi ande ɛlé Jɛmsi, Josɛf, Simun, ne Judas?
55 Não é este o filho do carpinteiro? Não é Maria sua mãe? Não são seus irmãos Tiago, José, Simão e Judas?
56 Ne pɔ aŋmo bií abi andée álu na fa ne ɛsé? Ne ji atané yɛ ɛfɔ́ ne gejamégé déŋga ɛtirena?”
56 E suas irmãs, não vivem todas entre nós? Donde lhe vem, pois, tudo isso?
57 Né getú ɛyigémbɔ, ábya ji, yɛ́mbɔ Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ánoge muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ yɛ́ndé mbaá. Wyɛlé bɔɔ́ melɔ wuú ne abi ula gepú bií ne ála nógé ji.”
57 E não sabiam o que dizer dele. Disse-lhes, porém, Jesus: É só em sua pátria e em sua família que um profeta é menosprezado.
58 Ne tɛɛ́ mbaá ála áfyɛɛ́ fɔ́ metɔɔ́ ne ji wɔ́, ji ntó ápyɛ fɔ gejamégé ufélekpá né melɔ wuú wɔ́.
58 E, por causa da falta de confiança deles, operou ali poucos milagres.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.