Marcos 9

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Jisɔs ama jɔɔ́ ne bɔɔ́ bimbɔ aké, “Ngarege ɛnyú wáwálé nnó, gentɔgé bɔɔ́ álú mbɔ fáná, abi álá gbóo fɔ kpaá tɛ ágɛne nyɛ gefwage Ɛsɔwɔ ndɛre gechwɔɔ́ ne ɛshyɛ wuú.”
1 E Jesus terminou, dizendo:
2 Ndɔ ɛ́kéné ɛ́kógé Jisɔs asɛ Pita, Jɛmsi ne Jɔn ákwɔ́ áfɛ́ mfaá Mekwɛ fɔ kpaá. Ájyɛge ájwɔlé ɛbwɔ́ ɛbwɔ́ áke ápɛle menyammyɛ Jisɔs alɔ manshwanege né mbɛ ushu bwɔ́.
2 Seis dias depois, Jesus foi para um monte alto, levando consigo somente Pedro, Tiago e João. Ali, eles viram a aparência de Jesus mudar.
3 Gefɔɔ́ ɛyigé mandeé ji akpea yɛ muú ayi akage shwɔne áji nnó ábɛ́ pópó mbɔ apɔ́, yɛ ɛ́bɛ́lé ne uka.
3 A sua roupa ficou muito branca e brilhante, mais do que qualquer lavadeira seria capaz de deixar.
4 Áké ápɛ́le ágɛ́ Ɛlija ne Mosis ákwɔ fwɛ́ɛ ájɔɔ́ge mejɔɔ́ ne Jisɔs.
4 E os três discípulos viram Elias e Moisés conversando com Jesus.
5 Pita ajɔɔ́ ne Jisɔs aké, “Ata, ɛlɔ́ ndɛre ɛsé délú fa, gɔ́ ɛse détɛ́né óto úlɛɛ́, géma ɛta wyɛ, géma ɛta Mosis, géma ɛta Ɛlija.”
5 Então Pedro disse a Jesus: — Mestre, como é bom estarmos aqui! Vamos armar três barracas: uma para o senhor, outra para Moisés e outra para Elias.
6 Pita akágé se genó ɛyigé ji ajɔ́ɔge néndé ɛfɔ́ ɛ́kwɔ́ ɛbwɔ́ matɔɔ́ dɔɔ́.
6 Pedro não sabia o que deveria dizer, pois ele e os outros dois discípulos estavam apavorados.
7 Ndɛre ajɔɔ́ge mbɔ, áké ápɛlé gekó gekweré ɛbwɔ́ mme ne meko atané né mmu gekó ɛyigembɔ aké, “Gɛ́ge maá wa ayi mbwi metɔɔ́ na, wuúge ne ji.”
7 Logo depois, uma nuvem os cobriu, e dela veio uma voz, que disse: — Este é o meu Filho querido. Escutem o que ele diz!
8 Tɛ́nétɛ́né yimbɔ áké amagé pɛ ágɛ sé yɛ muú fɔ wɔ́ ɛkosé Jisɔs jimbií ne ɛbwɔ́ ambɔɔ́.
8 Aí os discípulos olharam em volta e viram somente Jesus com eles.
9 Ndɛre ɛbwɔ́ áshulege mékwɛ́ ájyɛɛ́, Jisɔs áji ɛbwɔ́ ɛtu aké ɛ́kagé ágáré muú fɔ genó ɛyige ɛbwɔ́ ágɛné kpaá tɛ ji Maá Ntɛ Mekwaá akwilége né negbo.
9 Quando estavam descendo do monte, Jesus mandou que não contassem a ninguém o que tinham visto, até que o Filho do Homem ressuscitasse.
10 Áwúgé depɔ tire Jisɔs ajɔɔ́, ábele wyɛ́ détí né mmu matɔɔ́ bwɔ́, ne ágiíge atɛ nkane ulaá mankwilé né negbo útɛné.
10 Eles obedeceram à ordem, mas discutiram entre si sobre o que queria dizer essa ressurreição.
11 Ne baá utɔɔ́ Jisɔs bimbɔ ágií ji áké, “Ulannó ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ ájɔɔ́ áké Ɛlija abɔ́ mambɔ mbɛ achwɔ́ ne Muú yi Ɛsɔwɔ akwere ji ɛla gefwa?”
11 Então perguntaram a Jesus: — Por que os
12 Ɛfɛɛ́ Jisɔs akamé aké, “Ɛ́lú wáwálé nnó, Ɛlija abɔ́ mambɔ mbɛ achwɔ́ akwyɛɛ́ unó uko abelé, yɛ́mbɔ ulannó ásáme ntó né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó, ‘Maá Ntɛ Mekwaá abɔ mangɛ gejamégé ɛfwyale ne ápaá nyɛ ji, áma shyá jí?’
12 Ele respondeu:
13 Yɛ́mbɔ ngárege ɛnyú wáwálé nnó, Ɛlija achwɔ́ mɛ́ ne bɔɔ́ ápyɛ gabo ne ji nkane ɛjií ɛbwɔ́ wyɛ ndɛre abɔ asamé né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ atomé ne ji.”
13 Eu afirmo a vocês que Elias já veio, e o maltrataram como quiseram, conforme as Escrituras dizem a respeito dele.
14 Ɛbwɔ́ ákérégé meso, ágɛ gejamégé bɔɔ́ ndɛre ánɔɔ́ baá utɔɔ́ abifɔ né mme ánlɛre mabɛ Ɛsɔwɔ anyɛɛ́ mbeé ne ɛbwɔ́.
14 Quando eles chegaram perto dos outros discípulos, viram uma grande multidão em volta deles e alguns mestres da Lei discutindo com eles.
15 Ne bɔɔ́ bimbɔ áké agɛ́ne Jisɔs ácháné ala ámɛ makpo faŋ álomé ájyɛ táme ji.
15 Quando o povo viu Jesus, todos ficaram admirados e correram logo para o cumprimentarem.
16 Jisɔs agií ánlɛré mabɛ Ɛsɔwɔ aké, “Nde ɛnyú denyɛɛ́ mbeé ne ɛbwɔ́?”
16 Jesus perguntou aos discípulos:
17 Ne mende fɔ né geluagé njune bɔɔ́ bimbɔ aké, “Ménlɛré nchwɔ́ ne maá wa né ɛta wyɛ ayi meló nchyɛ apyɛ́ ji álá jɔ́gé mejɔɔ́.
17 Um homem que estava na multidão respondeu: — Mestre, eu trouxe o meu filho para o senhor, porque ele está dominado por um espírito mau e não pode falar.
18 Yɛ́ndégébé meló nchyɛ yimbɔ akwilégé ji mmyɛ, apyɛ ji akwe mme, génfwéné gétánege ji meno, anyɛ́ máŋɛ́né ala nɔ́geé. Nnɛ baá utɔɔ́ byɛ mmyɛ nnó áféré meló nchyɛ yimbɔ, ápulé ɛ́pwɔ.”
18 Sempre que o espírito ataca o meu filho, joga-o no chão, e ele começa a espumar e a ranger os dentes; e ele está ficando cada vez mais fraco. Já pedi aos discípulos do senhor que expulsassem o espírito, mas eles não conseguiram.
19 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛ ɛ́ ndé gefɔge njyɛ ɛni nelá fyɛɛ́ metɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ? Nkoge mbɔ metɔɔ́ ne ɛnyú nnó? Mmage bɛ́ ne ɛnyú ndɔ ɛnií ne défyɛɛ́ matɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ? Chwɔ́ge me ne maá yimbɔ.”
19 Jesus disse:
20 Áchwɔ́ ne maá yimbɔ mbaá Jisɔs.
20 Quando o levaram, o espírito viu Jesus e sacudiu com força o menino. Ele caiu e começou a rolar no chão, espumando pela boca.
21 Jisɔs agɛ́gé mbɔ agií ntɛ maá yimbɔ aké, “Nemeé niné na nébɛle mɛ́ ji mmyɛ nnó?”
21 Aí Jesus perguntou ao pai: O pai respondeu: — Ele está assim desde pequeno.
22 “Meló nchyɛ yimbɔ ákɛ́lege manwá ji, apyɛ́ ji akwéne gébé ɛyigé fɔ né mewɛ gebé ɛyifɔ né nnyi, Áta gɛ́ ɛsé meshwɛ ɔpoó ɛsé mbɔgé ɔkage pyɛ.”
22 Muitas vezes o espírito o joga no fogo e na água para matá-lo. Mas, se o senhor pode, então nos ajude. Tenha pena de nós!
23 Jisɔs agií ji aké, “Ndé genó wɔ ɔ́jɔ́ge! Nnó mbɔgé ɔkage pyɛ? Ɛsɔwɔ apyɛ yɛ́ndégenó ɛyi gejwɛregé ne muú ayi áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne ji.”
23 Jesus respondeu:
24 Ntɛ maá yimbɔ ala tɛ́nétɛ́né aké, “Me nkamé ne Ɛsɔwɔ, Ata, poó me nkame ne metɔɔ́ ɛma.”
24 Então o pai gritou: — Eu tenho fé! Ajude-me a ter mais fé ainda!
25 Gébégé Jisɔs agɛ́né nnó gejamégé bɔɔ́ áboó áchwɔɔ́ ji mmyɛ, anyá meló nchyɛ yimbɔ aké, “Wɔ mbú ne álú, nnyá wɔ tánege ji mmyɛ. Ɔjyɛ́ mbɔ ɔkerege sé.”
25 Quando Jesus viu que muita gente estava se juntando ao redor dele, ordenou ao espírito mau:
26 Meló nchyɛ yimbɔ apyɛ maá yimbɔ akalé akwé mme ne alé táne ji mmyɛ. Átánégé, maá yimbɔ ala mme nyamé ɛké mewu muú ne bɔɔ́ ágɛ́gé mbɔ áfɛ́rege nnó ágbó.
26 O espírito gritou, sacudiu o menino e saiu dele, deixando-o como morto. Por isso todos diziam que ele havia morrido.
27 Jisɔs agbaré ji ɛbwɔ, abwɛɛ́ ji akwilé tɛné.
27 Mas Jesus pegou o menino pela mão e o ajudou a ficar de pé.
28 Ne Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ákerégé mmu, ágií ji bibií aké, “Ulannó ne ɛsé dépulé meló nchyɛ yimbɔ mambuú apwɔ?”
28 Quando Jesus entrou em casa, os seus discípulos lhe perguntaram em particular: — Por que foi que nós não pudemos expulsar aquele espírito?
29 Jisɔs agare ɛbwɔ́ aké, wyɛ lé mmyɛmenɛne ne ɛkage fɛré gefɔgé meló nchyɛ yina.
29 Jesus respondeu:
30 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ályá mbaá yimbɔ ákoó koóge né gebagé mewaá Galilií. Ji ákɛ́légé fɔ́ nnó muú akaá mbaá ayi ji alú.
30 Jesus e os discípulos saíram daquele lugar e continuaram atravessando a Galileia. Jesus não queria que ninguém soubesse onde ele estava
31 Nénde ji abɔ́ alɛrege ɛbwɔ́ nnó, “Meso gébé áchyɛ́ge nyɛ Maá Ntɛ Mekwaá né amu bɔɔ́ nchyɛ, áwáne nyɛ ji. Yɛ́mbɔ ndɔ ɛlɛɛ́ ɛkwɔnégé, ji akwilege nyɛ né negbo.”
31 porque estava ensinando os discípulos. Ele lhes dizia:
32 Yɛlé ji agaré neka ɛni, baá utɔɔ́ bií ákaá ula wɔ́, ne ámá áfɔ́ɔ mangií ji ula neka ɛníné na.
32 Eles não entendiam o que Jesus dizia, mas tinham medo de perguntar.
33 Ɛbwɔ́ ákwɔ́négé né melɔ Kapanɔm, ájyɛ kpɛ né gepú ɛyige ɛbwɔ́ ájwɔle. Jisɔs agií baá utɔɔ́ bií aké, “Ndé ɛnyú denyɛ́ nyɛ mbeé né meti gébégé dechwɔɔ́.”
33 Jesus e os discípulos chegaram à cidade de Cafarnaum. Quando já estavam em casa, Jesus perguntou aos doze discípulos:
34 Áwúgé mbɔ, ákwené nyámé getúgé ɛbwɔ́ ábɔ́ ányɛɛ́ mbeé mechɔ́ dékpakpa.
34 Mas eles ficaram calados porque no caminho tinham discutido sobre qual deles era o mais importante.
35 Ájwɔ́légé ka, akuú baá utɔɔ́ bií makpo áfyaneápeá, áchwɔge, ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Mbɔge muú akɛlege mambɛ́ muú kpaá né geluage nyú, abɔ́ mambɛ ndɛre maá defwɛ́ akpáné defwɛ mbaá abifɔ.”
35 Jesus sentou-se, chamou os doze e lhes disse:
36 Ajɔge mbɔ, akuú maá fɔ kɔɔ́ achwɔ́ tɛ́né né metɔɔ́ metɔɔ́ ɛbwɔ́, akpa maá yimbɔ né amu jií ajɔɔ́ ne baá utɔɔ́ bií aké,
36 Aí segurou uma criança e a pôs no meio deles. E, abraçando-a, disse aos discípulos:
37 “Yɛ́ndémuú ayi akamege mampyɛ galɔ́gálɔ́ ne mamane kɔɔ́ nkane ayina né mabɔ ma, ɛbyɛnnó apyɛmbɔ lé ne me ne yɛ́ndémuú ayi apyɛ galɔ́gálɔ́ ne me ntó, ɛbyɛnnó apyɛmbɔ lé ne ntɛ waá yi átɔmé me.”
37 — Aquele que, por ser meu seguidor, receber uma criança como esta estará também me recebendo. E quem me receber não recebe somente a mim, mas também aquele que me enviou.
38 Ne Jɔn akuú Jisɔs aké, “Ménlɛré, ɛsé degɛ́ mende fɔ asɛle mabɔ myɛɛ́ aferege bɔɔ́ aló nchyɛ né mmyɛ. Degɛ́gémbɔ, dégbɛ́ ji gétúgé álá pɔ́ fɔ́ né geluá gesé.”
38 João disse: — Mestre, vimos um homem que expulsa demônios pelo poder do nome do senhor, mas nós o proibimos de fazer isso porque ele não é do nosso grupo.
39 Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Dégbɛgé fɔ gefɔgé muú yimbɔ. Néndé yɛ muú yi asɛle mabɔ ma apyɛɛ́ ufélekpá ne ɛ́wyagé ajɔge gabo getú ya apɔ́,
39 Jesus respondeu:
40 nénde muú yi álá paá ɛsé, alu awesé.
40 Porque quem não é contra nós é por nós.
41 Ngarege ɛnyú wáwálé nnó yɛ muú ayi achyɛge ɛnyú ŋkɔ manaá né mabɔ ama gétúgé délu bɔɔ́ ba ayi álá abɔɔ́ nyɛ nsá apɔ́.”
41 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem der um copo de água a vocês, porque vocês são de Cristo, com toda a certeza receberá a sua recompensa.
42 Jisɔs ámá jɔɔ́ aké, “Yɛ́ndémuú ayi apyɛɛ́ mamane kɔɔ́ nkane ayina ayi áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne me nnó apyɛ gabo, ɛ́lú galɔ́gálɔ́ nnó áshií ji gekpɛ́kpɛ́gé ntaá né gemɛ, áŋmé ji né gentoógé ɛbɛɛ́ mega.
42 Jesus continuou:
43 — ausente —
43 Se uma das suas mãos faz com que você peque, corte-a fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna com uma só mão do que ter as duas e ir para o inferno, onde o fogo nunca se apaga.
44 — ausente —
44 [Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.]
45 — ausente —
45 Se um dos seus pés faz com que você peque, corte-o fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna aleijado do que ter os dois pés e ser jogado no inferno.
46 — ausente —
46 [Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.]
47 Ne mbɔgé dambɔɔ́nnyi wyɛ atene wɔ nnó ɔkwéné mabɛ́ Ɛsɔwɔ, pwɔ́lé ji ɔfómé, ɛ́lú galɔ́gálɔ́ nnó ɔkpɛ né gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gechúchúle ne nnó ɔkpɛ né ntoné mewɛ ɛwé ɛ́lá nómégé ne amɛ́ ápeá.
47 Se um dos seus olhos faz com que você peque, arranque-o! Pois é melhor você entrar no
48 ‘Mbaá yi bɔ dámmwɔ́lé bí álá gboó, ne mewɛ ɛwu ntó ɛla nomege.’
48 Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.
49 “Yɛ́ndémuú awuú nyɛ mewɛ né menyammyɛ wuú wyɛ nkane muú áchwarege mega né menyɛɛ́ nnó ɛ́kágé áchɔɔ́.
49 — Pois todas as pessoas serão
50 “Mega ɛ́lú genó gelɔ́gélɔ́, ne mbɔgé mega ɛ́lá pɔ́ sé ne ugɔ bií, ápyɛɛ́ mbɔ nnó ne ɛwu ɛma ɛgɔɔ́?
50 O sal é uma coisa útil; mas, se perder o gosto, como é que vocês poderão lhe dar gosto de novo? Tenham sal em vocês mesmos e vivam em paz uns com os outros.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.