Marcos 9
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NAA
1 Jisɔs ama jɔɔ́ ne bɔɔ́ bimbɔ aké, “Ngarege ɛnyú wáwálé nnó, gentɔgé bɔɔ́ álú mbɔ fáná, abi álá gbóo fɔ kpaá tɛ ágɛne nyɛ gefwage Ɛsɔwɔ ndɛre gechwɔɔ́ ne ɛshyɛ wuú.”
1 Dizia-lhes ainda:
2 Ndɔ ɛ́kéné ɛ́kógé Jisɔs asɛ Pita, Jɛmsi ne Jɔn ákwɔ́ áfɛ́ mfaá Mekwɛ fɔ kpaá. Ájyɛge ájwɔlé ɛbwɔ́ ɛbwɔ́ áke ápɛle menyammyɛ Jisɔs alɔ manshwanege né mbɛ ushu bwɔ́.
2 Seis dias depois, Jesus tomou consigo Pedro, Tiago e João e os levou, em particular, a sós, a um alto monte. E Jesus foi transfigurado diante deles.
3 Gefɔɔ́ ɛyigé mandeé ji akpea yɛ muú ayi akage shwɔne áji nnó ábɛ́ pópó mbɔ apɔ́, yɛ ɛ́bɛ́lé ne uka.
3 As suas roupas se tornaram resplandecentes, de um branco muito intenso, como nenhum lavandeiro no mundo as poderia alvejar.
4 Áké ápɛ́le ágɛ́ Ɛlija ne Mosis ákwɔ fwɛ́ɛ ájɔɔ́ge mejɔɔ́ ne Jisɔs.
4 E lhes apareceu Elias com Moisés, e estavam falando com Jesus.
5 Pita ajɔɔ́ ne Jisɔs aké, “Ata, ɛlɔ́ ndɛre ɛsé délú fa, gɔ́ ɛse détɛ́né óto úlɛɛ́, géma ɛta wyɛ, géma ɛta Mosis, géma ɛta Ɛlija.”
5 Então Pedro, tomando a palavra, disse a Jesus: — Mestre, bom é estarmos aqui. Façamos três tendas: uma para o senhor, outra para Moisés e outra para Elias.
6 Pita akágé se genó ɛyigé ji ajɔ́ɔge néndé ɛfɔ́ ɛ́kwɔ́ ɛbwɔ́ matɔɔ́ dɔɔ́.
6 Pois não sabia o que dizer, por estarem eles apavorados.
7 Ndɛre ajɔɔ́ge mbɔ, áké ápɛlé gekó gekweré ɛbwɔ́ mme ne meko atané né mmu gekó ɛyigembɔ aké, “Gɛ́ge maá wa ayi mbwi metɔɔ́ na, wuúge ne ji.”
7 A seguir, veio uma nuvem que os envolveu; e dela veio uma voz que dizia: — Este é o meu Filho amado; escutem o que ele diz!
8 Tɛ́nétɛ́né yimbɔ áké amagé pɛ ágɛ sé yɛ muú fɔ wɔ́ ɛkosé Jisɔs jimbií ne ɛbwɔ́ ambɔɔ́.
8 E, de repente, olhando ao redor, não viram mais ninguém com eles, a não ser Jesus.
9 Ndɛre ɛbwɔ́ áshulege mékwɛ́ ájyɛɛ́, Jisɔs áji ɛbwɔ́ ɛtu aké ɛ́kagé ágáré muú fɔ genó ɛyige ɛbwɔ́ ágɛné kpaá tɛ ji Maá Ntɛ Mekwaá akwilége né negbo.
9 Ao descerem do monte, Jesus lhes ordenou que não divulgassem as coisas que tinham visto, até o dia em que o Filho do Homem ressuscitasse dentre os mortos.
10 Áwúgé depɔ tire Jisɔs ajɔɔ́, ábele wyɛ́ détí né mmu matɔɔ́ bwɔ́, ne ágiíge atɛ nkane ulaá mankwilé né negbo útɛné.
10 Eles guardaram a recomendação, perguntando uns aos outros o que seria esse ressuscitar dentre os mortos.
11 Ne baá utɔɔ́ Jisɔs bimbɔ ágií ji áké, “Ulannó ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ ájɔɔ́ áké Ɛlija abɔ́ mambɔ mbɛ achwɔ́ ne Muú yi Ɛsɔwɔ akwere ji ɛla gefwa?”
11 Então perguntaram a Jesus: — Por que os escribas dizem ser necessário que Elias venha primeiro?
12 Ɛfɛɛ́ Jisɔs akamé aké, “Ɛ́lú wáwálé nnó, Ɛlija abɔ́ mambɔ mbɛ achwɔ́ akwyɛɛ́ unó uko abelé, yɛ́mbɔ ulannó ásáme ntó né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó, ‘Maá Ntɛ Mekwaá abɔ mangɛ gejamégé ɛfwyale ne ápaá nyɛ ji, áma shyá jí?’
12 Jesus respondeu:
13 Yɛ́mbɔ ngárege ɛnyú wáwálé nnó, Ɛlija achwɔ́ mɛ́ ne bɔɔ́ ápyɛ gabo ne ji nkane ɛjií ɛbwɔ́ wyɛ ndɛre abɔ asamé né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ atomé ne ji.”
13 Eu, porém, lhes digo que Elias já veio, e fizeram com ele tudo o que quiseram, como está escrito a respeito dele.
14 Ɛbwɔ́ ákérégé meso, ágɛ gejamégé bɔɔ́ ndɛre ánɔɔ́ baá utɔɔ́ abifɔ né mme ánlɛre mabɛ Ɛsɔwɔ anyɛɛ́ mbeé ne ɛbwɔ́.
14 Quando eles se aproximaram dos outros discípulos, viram numerosa multidão ao redor deles e os escribas discutindo com eles.
15 Ne bɔɔ́ bimbɔ áké agɛ́ne Jisɔs ácháné ala ámɛ makpo faŋ álomé ájyɛ táme ji.
15 E logo toda a multidão, ao ver Jesus, ficou surpresa e, correndo até ele, o saudava.
16 Jisɔs agií ánlɛré mabɛ Ɛsɔwɔ aké, “Nde ɛnyú denyɛɛ́ mbeé ne ɛbwɔ́?”
16 Então Jesus perguntou:
17 Ne mende fɔ né geluagé njune bɔɔ́ bimbɔ aké, “Ménlɛré nchwɔ́ ne maá wa né ɛta wyɛ ayi meló nchyɛ apyɛ́ ji álá jɔ́gé mejɔɔ́.
17 E um, do meio da multidão, respondeu: — Mestre, eu trouxe até o senhor o meu filho, que está possuído de um espírito mudo;
18 Yɛ́ndégébé meló nchyɛ yimbɔ akwilégé ji mmyɛ, apyɛ ji akwe mme, génfwéné gétánege ji meno, anyɛ́ máŋɛ́né ala nɔ́geé. Nnɛ baá utɔɔ́ byɛ mmyɛ nnó áféré meló nchyɛ yimbɔ, ápulé ɛ́pwɔ.”
18 e este, sempre que se apossa dele, lança-o por terra, e ele espuma, range os dentes e vai definhando. Pedi aos seus discípulos que o expulsassem, mas eles não puderam.
19 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛ ɛ́ ndé gefɔge njyɛ ɛni nelá fyɛɛ́ metɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ? Nkoge mbɔ metɔɔ́ ne ɛnyú nnó? Mmage bɛ́ ne ɛnyú ndɔ ɛnií ne défyɛɛ́ matɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ? Chwɔ́ge me ne maá yimbɔ.”
19 Então Jesus exclamou:
20 Áchwɔ́ ne maá yimbɔ mbaá Jisɔs.
20 E eles o trouxeram. Quando ele viu Jesus, o espírito imediatamente agitou o menino com violência, e, caindo ele por terra, revolvia-se espumando.
21 Jisɔs agɛ́gé mbɔ agií ntɛ maá yimbɔ aké, “Nemeé niné na nébɛle mɛ́ ji mmyɛ nnó?”
21 Jesus perguntou ao pai do menino: O pai respondeu: — Desde a infância;
22 “Meló nchyɛ yimbɔ ákɛ́lege manwá ji, apyɛ́ ji akwéne gébé ɛyigé fɔ né mewɛ gebé ɛyifɔ né nnyi, Áta gɛ́ ɛsé meshwɛ ɔpoó ɛsé mbɔgé ɔkage pyɛ.”
22 e muitas vezes o tem lançado no fogo e na água, para o matar. Mas, se o senhor pode fazer alguma coisa, tenha compaixão de nós e ajude-nos.
23 Jisɔs agií ji aké, “Ndé genó wɔ ɔ́jɔ́ge! Nnó mbɔgé ɔkage pyɛ? Ɛsɔwɔ apyɛ yɛ́ndégenó ɛyi gejwɛregé ne muú ayi áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne ji.”
23 Ao que Jesus respondeu:
24 Ntɛ maá yimbɔ ala tɛ́nétɛ́né aké, “Me nkamé ne Ɛsɔwɔ, Ata, poó me nkame ne metɔɔ́ ɛma.”
24 E imediatamente o pai do menino exclamou: — Eu creio! Ajude-me na minha falta de fé!
25 Gébégé Jisɔs agɛ́né nnó gejamégé bɔɔ́ áboó áchwɔɔ́ ji mmyɛ, anyá meló nchyɛ yimbɔ aké, “Wɔ mbú ne álú, nnyá wɔ tánege ji mmyɛ. Ɔjyɛ́ mbɔ ɔkerege sé.”
25 Vendo Jesus que muita gente estava se reunindo, repreendeu o espírito imundo, dizendo-lhe:
26 Meló nchyɛ yimbɔ apyɛ maá yimbɔ akalé akwé mme ne alé táne ji mmyɛ. Átánégé, maá yimbɔ ala mme nyamé ɛké mewu muú ne bɔɔ́ ágɛ́gé mbɔ áfɛ́rege nnó ágbó.
26 E ele, gritando e agitando-o muito, saiu, deixando-o como se estivesse morto, a ponto de muitos dizerem: — Morreu.
27 Jisɔs agbaré ji ɛbwɔ, abwɛɛ́ ji akwilé tɛné.
27 Mas Jesus, tomando-o pela mão, o ergueu, e ele se levantou.
28 Ne Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ákerégé mmu, ágií ji bibií aké, “Ulannó ne ɛsé dépulé meló nchyɛ yimbɔ mambuú apwɔ?”
28 Quando Jesus entrou em casa, os seus discípulos lhe perguntaram em particular: — Por que nós não pudemos expulsá-lo?
29 Jisɔs agare ɛbwɔ́ aké, wyɛ lé mmyɛmenɛne ne ɛkage fɛré gefɔgé meló nchyɛ yina.
29 Jesus respondeu:
30 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ályá mbaá yimbɔ ákoó koóge né gebagé mewaá Galilií. Ji ákɛ́légé fɔ́ nnó muú akaá mbaá ayi ji alú.
30 E, tendo saído dali, passavam pela Galileia, e Jesus não queria que ninguém o soubesse,
31 Nénde ji abɔ́ alɛrege ɛbwɔ́ nnó, “Meso gébé áchyɛ́ge nyɛ Maá Ntɛ Mekwaá né amu bɔɔ́ nchyɛ, áwáne nyɛ ji. Yɛ́mbɔ ndɔ ɛlɛɛ́ ɛkwɔnégé, ji akwilege nyɛ né negbo.”
31 porque ensinava os seus discípulos e lhes dizia:
32 Yɛlé ji agaré neka ɛni, baá utɔɔ́ bií ákaá ula wɔ́, ne ámá áfɔ́ɔ mangií ji ula neka ɛníné na.
32 Eles, porém, não compreendiam isto e tinham medo de perguntar.
33 Ɛbwɔ́ ákwɔ́négé né melɔ Kapanɔm, ájyɛ kpɛ né gepú ɛyige ɛbwɔ́ ájwɔle. Jisɔs agií baá utɔɔ́ bií aké, “Ndé ɛnyú denyɛ́ nyɛ mbeé né meti gébégé dechwɔɔ́.”
33 Chegaram, então, a Cafarnaum. Estando em casa, Jesus perguntou aos discípulos:
34 Áwúgé mbɔ, ákwené nyámé getúgé ɛbwɔ́ ábɔ́ ányɛɛ́ mbeé mechɔ́ dékpakpa.
34 Mas eles se calaram, porque, no caminho, tinham discutido entre si sobre quem era o maior.
35 Ájwɔ́légé ka, akuú baá utɔɔ́ bií makpo áfyaneápeá, áchwɔge, ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Mbɔge muú akɛlege mambɛ́ muú kpaá né geluage nyú, abɔ́ mambɛ ndɛre maá defwɛ́ akpáné defwɛ mbaá abifɔ.”
35 E Jesus, assentando-se, chamou os doze e lhes disse:
36 Ajɔge mbɔ, akuú maá fɔ kɔɔ́ achwɔ́ tɛ́né né metɔɔ́ metɔɔ́ ɛbwɔ́, akpa maá yimbɔ né amu jií ajɔɔ́ ne baá utɔɔ́ bií aké,
36 Trazendo uma criança, colocou-a no meio deles e, tomando-a nos braços, disse-lhes:
37 “Yɛ́ndémuú ayi akamege mampyɛ galɔ́gálɔ́ ne mamane kɔɔ́ nkane ayina né mabɔ ma, ɛbyɛnnó apyɛmbɔ lé ne me ne yɛ́ndémuú ayi apyɛ galɔ́gálɔ́ ne me ntó, ɛbyɛnnó apyɛmbɔ lé ne ntɛ waá yi átɔmé me.”
37 — Quem receber uma criança, tal como esta, em meu nome, recebe a mim; e quem receber a mim, não é a mim que recebe, mas aquele que me enviou.
38 Ne Jɔn akuú Jisɔs aké, “Ménlɛré, ɛsé degɛ́ mende fɔ asɛle mabɔ myɛɛ́ aferege bɔɔ́ aló nchyɛ né mmyɛ. Degɛ́gémbɔ, dégbɛ́ ji gétúgé álá pɔ́ fɔ́ né geluá gesé.”
38 João disse a Jesus: — Mestre, vimos um homem que expulsava demônios em seu nome, mas nós o proibimos de fazer isso, porque não nos seguia.
39 Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Dégbɛgé fɔ gefɔgé muú yimbɔ. Néndé yɛ muú yi asɛle mabɔ ma apyɛɛ́ ufélekpá ne ɛ́wyagé ajɔge gabo getú ya apɔ́,
39 Mas Jesus respondeu:
40 nénde muú yi álá paá ɛsé, alu awesé.
40 Pois quem não é contra nós é a favor de nós.
41 Ngarege ɛnyú wáwálé nnó yɛ muú ayi achyɛge ɛnyú ŋkɔ manaá né mabɔ ama gétúgé délu bɔɔ́ ba ayi álá abɔɔ́ nyɛ nsá apɔ́.”
41 Pois aquele que lhes der de beber um copo de água, em meu nome, porque vocês são de Cristo, em verdade lhes digo que de modo nenhum perderá a sua recompensa.
42 Jisɔs ámá jɔɔ́ aké, “Yɛ́ndémuú ayi apyɛɛ́ mamane kɔɔ́ nkane ayina ayi áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne me nnó apyɛ gabo, ɛ́lú galɔ́gálɔ́ nnó áshií ji gekpɛ́kpɛ́gé ntaá né gemɛ, áŋmé ji né gentoógé ɛbɛɛ́ mega.
42 — E, se alguém fizer tropeçar um destes pequeninos que creem em mim, seria melhor para esse que uma grande pedra de moinho fosse pendurada ao seu pescoço e fosse jogado no mar.
43 — ausente —
43 E, se a sua mão leva você a tropeçar, corte-a; pois é melhor você entrar aleijado na vida do que, tendo as duas mãos, ir para o inferno, para o fogo que nunca se apaga
44 — ausente —
44 [onde não lhes morre o verme, nem o fogo se apaga].
45 — ausente —
45 E, se o seu pé leva você a tropeçar, corte-o; pois é melhor você entrar na vida aleijado do que, tendo os dois pés, ser lançado no inferno
46 — ausente —
46 [onde não lhes morre o verme, nem o fogo se apaga].
47 Ne mbɔgé dambɔɔ́nnyi wyɛ atene wɔ nnó ɔkwéné mabɛ́ Ɛsɔwɔ, pwɔ́lé ji ɔfómé, ɛ́lú galɔ́gálɔ́ nnó ɔkpɛ né gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gechúchúle ne nnó ɔkpɛ né ntoné mewɛ ɛwé ɛ́lá nómégé ne amɛ́ ápeá.
47 E, se um dos seus olhos leva você a tropeçar, arranque-o; pois é melhor você entrar no Reino de Deus com um olho só do que, tendo os dois, ser lançado no inferno,
48 ‘Mbaá yi bɔ dámmwɔ́lé bí álá gboó, ne mewɛ ɛwu ntó ɛla nomege.’
48 onde não lhes morre o verme, nem o fogo se apaga.
49 “Yɛ́ndémuú awuú nyɛ mewɛ né menyammyɛ wuú wyɛ nkane muú áchwarege mega né menyɛɛ́ nnó ɛ́kágé áchɔɔ́.
49 — Porque cada um será salgado com fogo.
50 “Mega ɛ́lú genó gelɔ́gélɔ́, ne mbɔgé mega ɛ́lá pɔ́ sé ne ugɔ bií, ápyɛɛ́ mbɔ nnó ne ɛwu ɛma ɛgɔɔ́?
50 O sal é bom; mas, se o sal vier a se tornar insípido, como lhe restaurar o sabor? Tenham sal em vocês mesmos e paz uns com os outros.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.