Marcos 10
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARIB
1 Ɛfɛɛ́ Jisɔs alyaá Kapɛnum, afɛ́ né gebagé mewaá Judiya, achyaá ɛbɛɛ́ Jodan. Ndɛre akwɔné ɛ́wu, gejámégé bɔɔ́ áma chwɔ́ nɔ ji mme ne alɔ mánlɛré ɛbwɔ́ nkane ji apyɛ mɛ́ yɛ́ndégébé.
1 Levantando-se Jesus, partiu dali para os termos da Judéia, e para além do Jordão; e do novo as multidões se reuniram em torno dele; e tornou a ensiná-las, como tinha por costume.
2 Bɔɔ́ Farasi fɔ áfɛ́ ɛta wuú mammua ji, ágií ji áké, “Nnó ɛbɛ́ ɛsé ɛkamé nnó mende awá neba ne mendée wuú?”
2 Então se aproximaram dele alguns fariseus e, para o experimentarem, lhe perguntaram: É lícito ao homem repudiar sua mulher?
3 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛbɛ ɛwé Mosis achyɛ́ ɛnyú gétúgé neba ɛjɔɔ́ nnó?”
3 Ele, porém, respondeu-lhes: Que vos ordenou Moisés?
4 Ɛbwɔ́ áshuú meko áké, “Mosis abɔ agaré ɛsé nnó mende akáge chyɛɛ́ mendée wuú mekpo ŋwɛ manlɛre nnó awá neba ne akage lyaá ji.”
4 Replicaram eles: Moisés permitiu escrever carta de divórcio, e repudiar a mulher.
5 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ɛlé gétúgé mekpo meto nyú ne ɛpyɛ Mosis achyɛɛ́ ɛnyú ɛbɛ́ ɛwéna.
5 Disse-lhes Jesus: Pela dureza dos vossos corações ele vos deixou escrito esse mandamento.
6 Tɛ ula ulɔɔ́ ɛbi Ɛsɔwɔ alɔɔ́ mankwyɛ mme, akwyɛɛ́ ɛbwɔ́, mende ne mendée.
6 Mas desde o princípio da criação, Deus os fez homem e mulher.
7 Getú ɛyigé na mende alyage mmá wuú ne ntɛ wuú, afɛ́ acho mmyɛ ne mendée wuú,
7 Por isso deixará o homem a seu pai e a sua mãe, {e unir-se-á à sua mulher,}
8 ɛbwɔ́ ápea ákwé muú ama. Ɛbwɔ́ ápɔ́ sé bɔɔ́ ápeá nana, ála muú ama.
8 e serão os dois uma só carne; assim já não são mais dois, mas uma só carne.
9 Ndɛre ɛlúmbɔ, bɔɔ́ abi Ɛsɔwɔ áchomé chónchó né neba ɛ́kágé muú akya nnó atyáa.”
9 Porquanto o que Deus ajuntou, não o separe o homem.
10 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ákérégé mmu, ɛwyage baá utɔɔ́ bií áma gií ji mechɔ́ nebá ɛwé.
10 Em casa os discípulos interrogaram-no de novo sobre isso.
11 Ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Muú yi awáne neba ne mendée wuú, ajyɛ́ bá ayichá, akwé mbɔ lé ulɔ,
11 Ao que lhes respondeu: Qualquer que repudiar sua mulher e casar com outra comete adultério contra ela;
12 ne mendée ayi atanege menɔ wuú neba, ajyɛge ba ayichá, akwé mbɔntó lé ulɔ.”
12 e se ela repudiar seu marido e casar com outro, comete adultério.
13 Bií uma bɔɔ́ fɔ ákpa baá bwɔ́ áfɛ mbaá Jisɔs nnó anɛ́ré ɛbwɔ́ amu mmyɛ, ajé ɛbwɔ́. Baá utɔɔ́ bií ágɛ́gé mbɔ, ányá ɛbwɔ́.
13 Então lhe traziam algumas crianças para que as tocasse; mas os discípulos o repreenderam.
14 Yɛ́mbɔ Jisɔs agɛ́gé mbɔ, metɔɔ́ ɛ́sɔ́ ji ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Lyáge ambánékɔ́ áchwɔ́ ɛta wa, ɛkagé dégbɛ́ ɛbwɔ́ néndé gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gelú ɛyigé bɔɔ́ abi álu ndɛre baá bina.
14 Jesus, porém, vendo isto, indignou-se e disse-lhes: Deixai vir a mim as crianças, e não as impeçais, porque de tais é o reino de Deus.
15 Gɔge me ngare ɛnyú wáwálé nnó muú yi álá kamé nnó Ɛsɔwɔ ábɛ́ mfwa wuú nkane mamane kɔɔ́ wɔ́, akpɛ́né fɔ́ né gefwa jií.”
15 Em verdade vos digo que qualquer que não receber o reino de Deus como criança, de maneira nenhuma entrará nele.
16 Ɛfɛɛ́ Jisɔs akpa baá bimbɔ ama ama né uwyaá, anɛre ɛbwɔ́ amu mmyɛ ajé ɛbwɔ́.
16 E, tomando-as nos seus braços, as abençoou, pondo as mãos sobre elas.
17 Jisɔs alɔ mánjyɛ nekɛ, ndɛre ájyɛ́ mendefɔ alomé gatɛle achwɔ́ kwé ji uká aké, “Ménlɛré melɔ́mélɔ́, mpyɛɛ́ nnó ne mbɔ́ geŋwá ɛyi gélágé byɛɛ́?”
17 Ora, ao sair para se pôr a caminho, correu para ele um homem, o qual se ajoelhou diante dele e lhe perguntou: Bom Mestre, que hei de fazer para herdar a vida eterna?
18 Jisɔs ashuú ji meko aké, “Ulannó ɔkuú me muú melɔ́mélɔ́? Yɛ́ muú ayi alɔ́mé metɔɔ́ apɔ́, ɛkosé Ɛsɔwɔ mbií ne alu melɔ́mélɔ́.
18 Respondeu-lhe Jesus: Por que me chamas bom? ninguém é bom, senão um que é Deus.
19 Pɔ́ ɔkage mabɛ́ Ɛsɔwɔ ayi áke, ‘Ɛkagé ɔwá muú, ɛkagé ɔkwé ulɔ, ɔjogé ɛjo, ɛkagé ɔ́tɛ́né ntɛ́sɛ́ gebyɔ́. Ɔnyɛgé manwaá, nógé ntɛ wyɛɛ́ ne mmá wyɛɛ́.’”
19 Sabes os mandamentos: Não matarás; não adulterarás; não furtarás; não dirás falso testemunho; a ninguém defraudarás; honra a teu pai e a tua mãe.
20 Mende yimbɔ aké, “Ménlɛré nlɔ mambélé mabɛ́ yina mako tɛ dembáné ta.”
20 Ele, porém, lhe replicou: Mestre, tudo isso tenho guardado desde a minha juventude.
21 Ájɔ́gémbɔ, Jisɔs apɛ ji domée ne gejeé aké, “Ɛla wɔ genó géma. Chó kpó unó byɛ́ uko, ɔchyɛ ŋka yimbɔ mbaá bɔɔ́ gekpo, ɔbɛɛ́ nyɛ ne gefwa né mfaánebuú, ɔchwɔ́ ɔkwɔlé me.”
21 E Jesus, olhando para ele, o amou e lhe disse: Uma coisa te falta; vai vende tudo quanto tens e dá-o aos pobres, e terás um tesouro no céu; e vem, segue-me.
22 Mende yina awugé mechɔ́ ɛwé Jisɔs ajɔɔ́ apwa, alyaá afɛ́ meshwɛmeshwɛ ne mesómé néndé ji awyaá gefwa dɔɔ́.
22 Mas ele, pesaroso desta palavra, retirou-se triste, porque possuía muitos bens.
23 Jisɔs abwɔlé mmyɛ apɛ baá utɔɔ́ bií aké, “Ɛ́jweré ne muú ŋka akpɛ né gefwagé Ɛsɔwɔ.”
23 Então Jesus, olhando em redor, disse aos seus discípulos: Quão dificilmente entrarão no reino de Deus os que têm riquezas!
24 Baá utɔɔ́ bií áwúgé mbɔ álá mano makpo fuú, yɛ́mbɔ Jisɔs ama jɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, baá ba ɛjwéré mankpɛ né gefwagé Ɛsɔwɔ!
24 E os discípulos se maravilharam destas suas palavras; mas Jesus, tornando a falar, disse-lhes: Filhos, quão difícil é {para os que confiam nas riquezas} entrar no reino de Deus!
25 Ɛ́lú wáwá nnó mpɔ mashwɔne áshwá né ɛmbú ábyamé ɛpwɔ nnó muú ŋka akpɛ né gefwagé Ɛsɔwɔ ágbárege.
25 É mais fácil um camelo passar pelo fundo de uma agulha, do que entrar um rico no reino de Deus.
26 Baá utɔɔ́ bií áwúgémbɔ byɔ ukɔre ɛbwɔ́ mmu ágígé atɛ aké, “Ne ndé muú yi abɔ nyɛ́ geŋwá ɛyi gélágé byɛɛ́?”
26 Com isso eles ficaram sobremaneira maravilhados, dizendo entre si: Quem pode, então, ser salvo?
27 Jisɔs apɛ ɛbwɔ́ domeé ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Unó bi upwɔɔ́ ákwaá mampyɛ, upwɔɔ́ fɔ́ Ɛsɔwɔ, néndé Ɛsɔwɔ akage pyɛ unó uko.”
27 Jesus, fixando os olhos neles, respondeu: Para os homens é impossível, mas não para Deus; porque para Deus tudo é possível.
28 Pita alɔ manjɔɔ́ aké, “Gɛ́, ɛsé delyaá unó sé uko dékwɔlege wɔ.”
28 Pedro começou a dizer-lhe: Eis que nós deixamos tudo e te seguimos.
29 Ne Jisɔs ashuú meko aké, “Ngarege ɛnyú wáwálé nnó, yɛ́ndémuú ayi alyaá gepú jií, yɛ́ lé áŋmɛ́ bií abi andée ne abi ande, ammá bií ne antɛ bií, baá bií ne makɔɔ́ jií né gétú ya ne gétúgé abya melɔ́mélɔ́,
29 Respondeu Jesus: Em verdade vos digo que ninguém há, que tenha deixado casa, ou irmãos, ou irmãs, ou mãe, ou pai, ou filhos, ou campos, por amor de mim e do evangelho,
30 Ɛsɔwɔ achyɛge nyɛ ji bɔɔ́ ne gejame unó fa mme yina ɛpwɔ nkane abɔ awyaá, yɛ́ úpú, áŋmɛ́ abi andée ne abi ande, ammá bií ne baá bií ne makɔɔ́ jií ne áchyɛge nyɛ ji ntó gejamégé ɛfwyale né gétú ya. Ne abɔɔ́ nyɛ ntó geŋwá ɛyi gélágé byɛɛ́ né mme ayi áchwɔ́.
30 que não receba cem vezes tanto, já neste tempo, em casas, e irmãos, e irmãs, e mães, e filhos, e campos, com perseguições; e no mundo vindouro a vida eterna.
31 Yɛ́mbɔ gejamégé bɔɔ́ abi alú mbɔ mbɛ nana, meso gébé álaá nyɛ meso ne gejamé abi álu mbɔ meso nana ábɛɛ́ nyɛ mbɛ.”
31 Mas muitos que são primeiros serão últimos; e muitos que são últimos serão primeiros.
32 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií alyá ákwɔme ájyɛɛ́ né Jɛrosalɛ, Jisɔs alu ɛbwɔ́ mbɛ ne baá utɔɔ́ bií akwe tametame, ɛfɔ ɛpyɛ bɔɔ́ bi akwɔlege ɛbwɔ́. Ne Jisɔs asɛ baá utɔɔ́ bií makpo áfyaneápeá átɛné babá ne alɔ mangaré ɛbwɔ́ unó bi upyɛ nyɛ ne ji,
32 Ora, estavam a caminho, subindo para Jerusalém; e Jesus ia adiante deles, e eles se maravilhavam e o seguiam atemorizados. De novo tomou consigo os doze e começou a contar-lhes as coisas que lhe haviam de sobrevir,
33 alɔ mangaré ɛbwɔ́ aké, “Wuúge, ɛsé dékwɔme mbɔ déjyɛɛ́ né Jɛrosalɛ, ɛwu, áfyɛɛ́ nyɛ Maá Ntɛ Mekwaá né amú anɔɔ́ baá ampyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ. Ɛbwɔ́ ajɔ́gé nyɛ nnó, me nkwɛ mpa, áwá me, ne áfyɛɛ́ nyɛ ji né amú bɔɔ́ abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus.
33 dizendo: Eis que subimos a Jerusalém, e o Filho do homem será entregue aos principais sacerdotes e aos escribas; e eles o condenarão à morte, e o entregarão aos gentios;
34 Ájwyaáge nyɛ ji, ákpóo ji matyɛ mmyɛ, átulé ji ne áwá ji. Yɛ́mbɔ ndɔ́ kpogele ɛ́lɛɛ́ ɛ́kwɔnégé, akwilége nyɛ né negbo.”
34 e hão de escarnecê-lo e cuspir nele, e açoitá-lo, e matá-lo; e depois de três dias ressurgirá.
35 Jɛmsi ne Jɔn baá Sɛbɛdee áfɛ mbaá Jisɔs áké, “Ménlɛré dekɛlege nnó wɔ ɔpyɛ ɛse genó gefɔ.”
35 Nisso aproximaram-se dele Tiago e João, filhos de Zebedeu, dizendo-lhe: Mestre, queremos que nos faças o que te pedirmos.
36 Jisɔs agií ɛbwɔ́ nnó, “Ɛnyú dekɛ́lege mpyɛ nyú ndé?”
36 Ele, pois, lhes perguntou: Que quereis que eu vos faça?
37 Áshuú ji meko áké, “Ɛse dekɛlege gébégé ɔjwɔlégé né geluɔge ɛnóge, ɔpyɛ ɛsé dejwɔlé ne wɔ, muú ama né ɛgbɛ ɛbwɔnyɛ wyɛ ne ama né ɛgbɛ ɛbwɔbɛ.”
37 Responderam-lhe: Concede-nos que na tua glória nos sentemos, um à tua direita, e outro à tua esquerda.
38 Yɛ́mbɔ Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Nnó ɛnyú dekage genó ɛyigé degígé mbɔ. Nnó ɛnyú dekage nyú nyɛ ŋkɔ ɛfwyale ayi me nyuú nyɛ? Nnó ɛnyú dekage wɔ nyɛ manaá ɛfwyale ami me nwɔɔ́ nyɛ?”
38 Mas Jesus lhes disse: Não sabeis o que pedis; podeis beber o cálice que eu bebo, e ser batizados no batismo em que eu sou batizado?
39 Áshuú ji meko áké, “Ɛse dekage pyɛmbɔ.” Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú denyuú nyɛ né ŋkɔ ayi nnyú nyɛ ne dewɔɔ́ nyɛ manaá ɛfwyale ami me nwɔɔ́.
39 E lhe responderam: Podemos. Mas Jesus lhes disse: O cálice que eu bebo, haveis de bebê-lo, e no batismo em que eu sou batizado, haveis de ser batizados;
40 Yɛ́mbɔ, me fɔ́ wɔ njyaá bɔɔ́ bi ájwɔlege né ɛbwɔnyɛ wa ne abi ajwɔlege né ɛbwɔbɛ wɔ́. Malu yimbɔ alú mbaá bɔɔ́ bi abɔ manjwɔlé wyɛɛ́.”
40 mas o sentar-se à minha direita, ou à minha esquerda, não me pertence concedê-lo; mas isso é para aqueles a quem está reservado.
41 Baá utɔɔ́ Jisɔs abi makpo áfya áwúgé genó ɛyigé Jɛmsi ne Jɔn ájɔɔ́ mbɔ, álɔ mansɔ́ matɔɔ́ ne ɛbwɔ́.
41 E ouvindo isso os dez, começaram a indignar-se contra Tiago e João.
42 Jisɔs akuú ɛbwɔ́ ako ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, Ɛnyú dekaá nnó ákpakpa bɔɔ́ abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus áwyaá utó mampyɛ ne bɔɔ́ bwɔ́ nkane ɛjií ɛbwɔ́. Yɛ́ ákpakpa melɔ áwyaá utó bi ajɔ́ge mechɔ́ ne bɔɔ́ bwɔ́ ɛ́byɛ́.
42 Então Jesus chamou-os para junto de si e lhes disse: Sabeis que os que são reconhecidos como governadores dos gentios, deles se assenhoreiam, e que sobre eles os seus grandes exercem autoridade.
43 Ne ɛ́bɛ́gé fɔ́ mbɔ ne ɛnyú. Yɛ́ndémuú nyú ayi akɛ́lege mambɛ muú kpaá abɔ́ mambɛ ménkpané defwɛ́ nyú,
43 Mas entre vós não será assim; antes, qualquer que entre vós quiser tornar-se grande, será esse o que vos sirva;
44 yɛ́ndémuú nyú ayi ákɛ́lege mambɛ menɔmbɛ abɔ mambɛ́ ɛké mefwɛ́ mbaá bɔɔ́ ako.
44 e qualquer que entre vós quiser ser o primeiro, será servo de todos.
45 Pɛge gekpɛkpɛgé muú ndɛre Maá Ntɛ Mekwaá, ji achwɔ́ɔ fɔ́ nnó bɔɔ́ ákpá ji defwɛ́ wɔ́, achwɔ́ lé mánkpá bɔɔ́ defwɛ́ nnó achyɛ gemɛ jií mawené gejámégé bɔɔ́ né gabo.
45 Pois também o Filho do homem não veio para ser servido, mas para servir, e para dar a sua vida em resgate de muitos.
46 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií akwɔné né Jɛriko. Ndɛre ályaá ajyɛɛ́, gejamégé bɔɔ́ ákwɔ́lege ɛbwɔ́ meso. Muú amɛ nónómé fɔ akamege Batimus maá Timɔs ajwɔ́lé né mapea meti akɔɔ́ dekɔ.
46 Depois chegaram a Jericó. E, ao sair ele de Jericó com seus discípulos e uma grande multidão, estava sentado junto do caminho um mendigo cego, Bartimeu filho de Timeu.
47 Awúgé nnó Jisɔs ayi Nasarɛt ne akoóge mbɔ alɔ mankalé aké, “Jisɔs mpyáne Dɛvid, gɛ́ me meshwɛ.”
47 Este, quando ouviu que era Jesus, o nazareno, começou a clamar, dizendo: Jesus, Filho de Davi, tem compaixão de mim!
48 Gejamégé bɔɔ́ áweé ji áké jwɔle nyame, yɛ́mbɔ akálege wyɛ kálege ne ɛshyɛ aké, “Mpyáne Dɛvid gɛ me meshwɛ.”
48 E muitos o repreendiam, para que se calasse; mas ele clamava ainda mais: Filho de Davi, tem compaixão de mim.
49 Jisɔs awúgé mbɔ atɛné, ajɔɔ́ aké, “kuúge ji achwɔ́.” Ájyɛ kuú ji áké, “Kwilé ka chwɔ́ ɔfɔge, ákuú wɔ.”
49 Parou, pois, Jesus e disse: Chamai-o. E chamaram o cego, dizendo-lhe: Tem bom ânimo; levanta-te, ele te chama.
50 Muú amɛ nónómé yimbɔ afɛre nkú gefwine wuú aŋmé, anyo akwilé ka ája ji áfɛ́ mbaá Jisɔs.
50 Nisto, lançando de si a sua capa, de um salto se levantou e foi ter com Jesus.
51 Jisɔs agií ji aké, “Ndé genó wɔ ɔkɛ́lege nnó me mpyɛ ɛta wyɛ́?” Muú amɛ nónómé yimbɔ ashuú meko aké, “Ata, nkɛlege nnó ɔpyɛ́ me ngɛ́né mbaá.”
51 Perguntou-lhe o cego: Que queres que te faça? Respondeu-lhe o cego: Mestre, que eu veja.
52 Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Chó mmu gepú jyɛ, metɔɔ́ ɛwé wɔ ɔfyɛɛ́ ne me ɛpyɛ wɔ ɔtoó.”
52 Disse-lhe Jesus: Vai, a tua fé te salvou. E imediatamente recuperou a vista, e foi seguindo pelo caminho.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.