Lucas 8
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARIB
1 Ɛbɛlé yɛ wɔ́, Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií makpó áfyanéápeá álɔ mánkɛ́né né malɔ ayi kɔkɔɔ́ ne ayi kpakpa. Ágárege abya Ɛsɔwɔ melɔ́mélɔ́ nkane gefwage Ɛsɔwɔ gélú.
1 Logo depois disso, andava Jesus de cidade em cidade, e de aldeia em aldeia, pregando e anunciando o evangelho do reino de Deus; e iam com ele os doze,
2 Andée fɔ́ ntó áfɛ́ ne ɛbwɔ́, ɛbwɔ́ abɔ́ álú andée bi Jisɔs apyɛ mamée bwɔ́ ábyɛ́. Abifɔ abú aló nchyɛ abi áchyɛgé ɛbwɔ́ ɛfwyale. Ama akamege *Mɛri ayi atané melɔ́ Magdala ayi Jisɔs ábuú aló nchyɛ ákénéneama.
2 bem como algumas mulheres que haviam sido curadas de espíritos malignos e de enfermidades: Maria, chamada Madalena, da qual tinham saído sete demônios.
3 Ayifɔ akámége Joana mendée Chusa ayi alú mammyɛ dentɔɔ́ mfwa Hɛrɔd. Ayifɔ Susana, ne gejamégé andée bifɔ́ ntó. Andée bina ako ápoóge Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ne máŋka bwɔ́.
3 Joana, mulher de Cuza, procurador de Herodes, Susana, e muitas outras que os serviam com os seus bens.
4 Ndɛre Jisɔs ákɛ́ne mbɔ, bɔɔ́ átánege malɔ́málɔ́ áchwɔ́ gɛ́ ji. Gejamégé bɔɔ́ géchómégé, alɔ mangaré ɛbwɔ́ nekanémejɔɔ́ ɛni.
4 Ora, ajuntando-se uma grande multidão, e vindo ter com ele gente de todas as cidades, disse Jesus por parábola:
5 Nébɔ́ nélú nnó, “Bií uma mempyɛ makɔɔ́ fɔ afɛ́ manjyɛ tya mbwɛ́ né mekɔɔ́ wuú, ndɛre átyaá, ámɛ́ ayifɔ́ ákwé né maá meti. Ɛwyágé bɔɔ́ ákógé ájyále, ne denywɔné ntó déchwɔ́ dechwɛ́re denyɛɛ́.
5 Saiu o semeador a semear a sua semente. E quando semeava, uma parte da semente caiu à beira do caminho; e foi pisada, e as aves do céu a comeram.
6 Ámɛ́ ayifɔ́ ákwé né mfaá mme ɛtárávɛ́ áchií ne ɛwyá wɔ́ áwaŋgésé getúgé mbaá yimbɔ alú kpɔ́gɔ́lɔ́.
6 Outra caiu sobre pedra; e, nascida, secou-se porque não havia umidade.
7 Ámɛ́ ayifɔ́ ákwé né mme ayi genkpé ntó géchíge wyɛ, áchígé, genkpé ɛyigémbɔ géwɛ́ gekweré mbwɛ́ yimbɔ meshií ɛjo ji.
7 E outra caiu no meio dos espinhos; e crescendo com ela os espinhos, sufocaram-na.
8 Ámɛ́ ayifɔ́ ákwé né mme melɔ́mélɔ́, áchiígé, áwɛ́, áfyɛ́ úsaá amɛ uta ápwɔ nkane ábɔ́ ápɛ́né.” Jisɔs ánérégé ake, “Fwɔregé! Muú yi áwyaá matu manwú, áwú.”
8 Mas outra caiu em boa terra; e, nascida, produziu fruto, cem por um. Dizendo ele estas coisas, clamava: Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
9 Ɛwyágé baá utɔɔ́ Jisɔs ágií ji ula nekanémejɔɔ́ ɛníné abɔ́ atómé mbɔ.
9 Perguntaram-lhe então seus discípulos o que significava essa parábola.
10 Ake ne ɛbwɔ́, “Ɛ́lé ɛnyú ne Ɛsɔwɔ apyɛ́ nnó dékaá unó bi. Yɛ́mbɔ bɔɔ́ bifɔ áwúu gefwa jií ɛyi gébɔ́ gélú nyá bibí né mákámejɔɔ́ jií. Ɛsɔwɔ apyɛ wyɛmbɔ nnó ɛ́bɛ́ nkane abɔ́ ásámé nyá mmu bɔ ŋwɛ nnó: ‘Ápɛ́le ágɛ́né fɔ́, áwúu ákaágé fɔ́ ula’.”
10 Respondeu ele: A vós é dado conhecer os mistérios do reino de Deus; mas aos outros se fala por parábolas; para que vendo, não vejam, e ouvindo, não entendam.
11 Ake, “ula nekanémejɔɔ́ ɛniné na nelú nnó, mbwɛ́ yimbɔ ɛ́lé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ.
11 É, pois, esta a parábola: A semente é a palavra de Deus.
12 Amɛ́ mbwɛ́ ayi ákwéne meti álú bɔɔ́ bi áwúu mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, ɛwyágé danchɔmeló achwɔ́ féré mekomejɔɔ́ yimbɔ né matɔɔ́ bwɔ́ nnó ɛkáge ɛbwɔ́ ákámé ne Ɛsɔwɔ aferé ɛbwɔ́ né ɛfwyale gabo.
12 Os que estão à beira do caminho são os que ouvem; mas logo vem o Diabo e tira-lhe do coração a palavra, para que não suceda que, crendo, sejam salvos.
13 Amɛ́ mbwɛ́ ayi ákwené né mfaá mme ɛtárávɛ́ álú bɔɔ́ bi áwúgé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, tɛ́nétɛ́né ásɛ ji ne nechɔ́chɔ́. Yɛ́mbɔ álya fɔ́ nnó mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ akpɛ́ mmu matɔɔ́ bwɔ́ wɔ́. Mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ yimbɔ alu ɛta bwɔ́ ɛké genɔɔ́ ɛyi gélá gepɔ́ ne maka. Gébégé mmuameno achwɔgé gétúgé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, ájá mmyɛ meso.
13 Os que estão sobre a pedra são os que, ouvindo a palavra, a recebem com alegria; mas estes não têm raiz, apenas crêem por algum tempo, mas na hora da provação se desviam.
14 Ne mbwɛ́ ayi ákwené né mme genkpé meshií ɛjomé, álu nkane bɔɔ́ abi áwuúgé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, ufɛ́ré unó mme ne mmwɔ́lé né unó bi uchwɔɔ́ ne gefwa ujo mekomejɔɔ́ yimbɔ. Mbɔntó ne mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ anómé mmu matɔɔ́ bwɔ́ detú.
14 A parte que caiu entre os espinhos são os que ouviram e, indo seu caminho, são sufocados pelos cuidados, riquezas, e deleites desta vida e não dão fruto com perfeição.
15 Amɛ́ mbwɛ́ ayi ákwené mme melɔ́mélɔ́ álú ntó ɛké bɔɔ́ bi áwuú mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, ágbáré ji metɔɔ́ ɛ́má ne ápyɛ́ genó ɛyigé mekomejɔɔ́ ágaré, ne ájyɛ́ wyɛ́ mbɛmbɛ.
15 Mas a que caiu em boa terra são os que, ouvindo a palavra com coração reto e bom, a retêm e dão fruto com perseverança.
16 “Muú álwɛ́gé fɔ́ ɛ́túléká ne abɔ́ genó akwéré ɛ́wú. Akágé bɔ́ ntó ɛwú afyɛ́ nteé ukwɔ́. Yɛndegébé muú alwɛ́gé ɛ́túléká, aŋma ɛwú mfaá, nnó, bɔɔ́ ákpɛgé mmu gepú ágɛ́né mbaá.
16 Ninguém, pois, acende uma candeia e a cobre com algum vaso, ou a põe debaixo da cama; mas põe-na no velador, para que os que entram vejam a luz.
17 Kaáge nnó depɔ deko ɛtiré débɔ́ délú bibí, dégɛnege nyɛ́ ne ɛtiré délú né gemmua déchwɔ́ nyɛ́ né geŋgbɔ́.
17 Porque não há coisa encoberta que não haja de manifestar-se, nem coisa secreta que não haja de saber-se e vir à luz.
18 Yɛndé gébé ayi ɛnyú dewuúgé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ, fwɔ́rege chánchá nnó dekaá depɔ ɛtiré delú mmu. Kaáge nnó muú yi awya genó, ámáge gbɛ́ɛ nyɛ́ ji ɛyigéfɔ. Muú yi álá pɔ́ ne geji, ásɛ́le nyɛ́ yɛ ɛ́kɛ́kɛ́ ɛwé ji awya nnó akpɛ́ alá amuamu.”
18 Vede, pois, como ouvis; porque a qualquer que tiver lhe será dado, e a qualquer que não tiver, até o que parece ter lhe será tirado.
19 Ndɛre Jisɔs abɔ́ álú alɛrege mbɔ, mmá wuú ne aŋmó bií áchwɔ́ mangɛ́ ji. Yɛ́mbɔ áka mankpɛ meti ɛpɔ́ gétúgé bɔɔ́ ájamé dɔɔ́ né menómbí.
19 Vieram, então, ter com ele sua mãe e seus irmãos, e não podiam aproximar-se dele por causa da multidão.
20 Muú fɔ́ agare ji nnó, “Mmá wyɛ́ ne aŋmó byɛɛ́ álú dafyɛ ákɛ́lege mangɛ́ wɔ́.”
20 Foi-lhe dito: Tua mãe e teus irmãos estão lá fora, e querem ver-te.
21 Jisɔs agáré ɛbwɔ́ aké, “Mmá wa ne aŋmó ba ɛ́lɛ́ bɔɔ́ abi áwúu mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ ne ápyɛ genó ɛyigé mekomejɔɔ́ yimbɔ ákɛ́lege.”
21 Ele, porém, lhes respondeu: Minha mãe e meus irmãos são estes que ouvem a palavra de Deus e a observam.
22 Bií bifɔ́ Jisɔs ákpɛ mmu ɛ́kpe ne baá utɔɔ́ bií, ne ájɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Déchyaá gentógé mewaá dejyɛ́ ɛgbɛ́ né.” Ɛfɛɛ́ ɛbwɔ́ álɔ manjyɛge.
22 Ora, aconteceu certo dia que entrou num barco com seus discípulos, e disse-lhes: Passemos à outra margem do lago. E partiram.
23 Ndɛre ɛbwɔ́ áchyaáge, Jisɔs akwé gejyá. Mbyonnyi átáné wyɛ mbɛ́lépó né mfaá achwɔ́ ne ɛshyɛ né gentógé mewaá, apyɛ mbyo nnyi ado ɛ́kpe, manaá malɔ mánkpɛ mmu. Manɛ magyálege ɛbwɔ́ nnó áchwɔ́ kée.
23 Enquanto navegavam, ele adormeceu; e desceu uma tempestade de vento sobre o lago; e o barco se enchia de água, de sorte que perigavam.
24 Ne ɛbwɔ́ ájyɛ peé ji áké, “Atá, Atá déchwɔ́ nó nnyi.” Jisɔs akwilé ka anyá mbyo nnyi yimbɔ akwené, mbaá akwené tɔmeé.
24 Chegando-se a ele, o despertaram, dizendo: Mestre, Mestre, estamos perecendo. E ele, levantando-se, repreendeu o vento e a fúria da água; e cessaram, e fez-se bonança.
25 Ɛwyágé Jisɔs agií bwɔ́ aké, “Matɔɔ́ nyú ayí défyɛɛ́ ne me álɛ́?” Yɛ́mbɔ ɛfɔ ɛ́wú ɛ́wú ne ɛlaá ɛbwɔ́ matɔɔ́ ne ála mano mekpo fuú, ágíge atɛ áké, “Ndé gefɔgé muú na ayi anyagé mbyo ne ngba nnyi áwuú ji?”
25 Então lhes perguntou: Onde está a vossa fé? Eles, atemorizados, admiraram-se, dizendo uns aos outros: Quem, pois, é este, que até aos ventos e à água manda, e lhe obedecem?
26 Áké ánérege manchyá gentógé mewaá, ákwɔné gebagé mewaá Garɛsɛne ɛyí gélú toitoi né *gebagé mewaá Galilií.
26 Apontaram à terra dos gerasenos, que está defronte da Galiléia.
27 Jisɔs aké atanege né ɛ́kpe, akwɔne kwɔ́kwɔ́lé né melɔ fɔ́, mende fɔ yi átané melɔ ɛwémbɔ, ayi aló nchyɛ áchyɛ́ge ji ɛfwyale áchwɔ́ báne ji. Tɛ mekoó mende yina abɔ́ álú wyɛ́ gejɔ́géné, alyá upú ne abɛlege lé mmu manome ayi áchomé né ɛtárávɛ́.
27 Logo que saltou em terra, saiu-lhe ao encontro um homem da cidade, possesso de demônios, que havia muito tempo não vestia roupa, nem morava em casa, mas nos sepulcros.
28 Aké agɛne Jisɔs ajyɛ kwé ji uká, alile akalege kéŋké aké, “Jisɔs Maá Ɛsɔwɔ Anyata! Ɔbɔ́ ndé mechɔ́ ne me? Nkpá wɔ́ geká, ɔ́chyɛgé fɔ́ me ɛfwyale.”
28 Quando ele viu a Jesus, gritou, prostrou-se diante dele, e com grande voz exclamou: Que tenho eu contigo, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? Rogo-te que não me atormentes.
29 Ajɔɔ́ mbɔ gétúgé Jisɔs abɔ́ anyane ji nnó, tané mende yina mmyɛ. Mende yina yɛ́ndégébé meló nchyɛ yimbɔ akwilégé ji mmyɛ́, bɔɔ́ áfwénege ji ne ápyɛ. Yɛ́ lé áwɛ́le ji uká ne amu ne bɔ ŋkpɔkɔvɛ́, ábelé ji nkane muú denɔ, asɔrégé abi, meló yimbɔ ápyɛ́ ji abó akpɛ mewaá.
29 Porque Jesus ordenara ao espírito imundo que saísse do homem. Pois já havia muito tempo que se apoderara dele; e guardavam-no preso com grilhões e cadeias; mas ele, quebrando as prisões, era impelido pelo demônio para os desertos.
30 Ɛ́fɛɛ́ ne Jisɔs agií mende yimbɔ aké, “Mabɔ myɛ makamege nnó?” Ashuú ji meko aké, “Nkamege gejamé.” Ajɔɔ́ mbɔ gétúgé gejamé aló nchyɛ ábɔ́ álú ji mmyɛ.
30 Perguntou-lhe Jesus: Qual é o teu nome? Respondeu ele: Legião; porque tinham entrado nele muitos demônios.
31 Aló nchyɛ bímbɔ ákwɔ Jisɔs mata nnó ɛ́kagé ábú abi akeré mmu gepyɛɛ́ ɛyi geláge pɔ́ ne kwyakwya nnó ágɛ́né ɛfwyale.
31 E rogavam-lhe que não os mandasse para o abismo.
32 Ɛ́fɛɛ́ kwɔ́kwɔ́lé, nfɔné mekwɛnde fɔ nébɔ́ nényɛɛ́ né mbyɔ mékwɛ. Aló nchyɛ bimbɔ ágɛ́gé nfɔné mekwɛnde ɛniné mbɔ ánɛ Jisɔs mmyɛ nnó agɔ́ bwɔ́ ákpɛ mekwɛnde yimbɔ mmyɛ, Jisɔs akamé.
32 Ora, andava ali pastando no monte uma grande manada de porcos; rogaram-lhe, pois que lhes permitisse entrar neles, e lho permitiu.
33 Aló nchyɛ bimbɔ átané ájyɛ kpɛ́ nfɔné mekwɛnde ɛníné mbɔ né mmyɛ. Nfɔné mekwɛnde ɛniné mbɔ nésɔɔ́ ne gatɛlé, né shulé mékwɛ nékwé mmu géntógé mewaá né nyú manaá néke.
33 E tendo os demônios saído do homem, entraram nos porcos; e a manada precipitou-se pelo despenhadeiro no lago, e afogou-se.
34 Ámbamé mekwɛnde yimbɔ ágɛ́gé ndɛre ɛpyɛɛ́, ábó ákeré meso melɔ bwɔ́, mangaré abya yimbɔ. Ndɛre ájyɛ́, ágaré ntó abya yina né baá malɔ ne bɔ dachi né gebagé mewaá ɛyígémbɔ.
34 Quando os pastores viram o que acontecera, fugiram, e foram anunciá-lo na cidade e nos campos.
35 Bɔɔ́ áwúgé abya yi, áchwɔ mangɛ́ genó ɛyigé gébɔ́ gépyɛ́, ákwɔ́négé mbaá ayi Jisɔs alu, ágɛ́ mende yimbɔ, ayi aló nchyɛ átane ji mmyɛ ne nana ajwɔlé né ɛgbɛ mmyɛ Jisɔs, ne mandeé jií mmyɛ, akéré menyammyɛ wuú. Ɛbwɔ́ ágɛ́gé mbɔ ɛfɔ ɛkwɔ́ ɛbwɔ́ matɔɔ́.
35 Saíram, pois, a ver o que tinha acontecido, e foram ter com Jesus, a cujos pés acharam sentado, vestido e em perfeito juízo, o homem de quem havia saído os demônios; e se atemorizaram.
36 Bɔɔ́ bí abɔ ágɛné genó ɛyígé pyɛ́ álɔ mangaré abi áchwɔ ndɛre ɛ́pyɛ́gé ne mende yimbɔ alé tóo.
36 Os que tinham visto aquilo contaram-lhes como fora curado o endemoninhado.
37 Bɔɔ́ ako né geba ɛyígémbɔ gétúgé ábɔɔ́ ɛfɔ anɛ́ Jisɔs mmyɛ nnó ályaá melɔ bwɔ́. Ájɔ́gé mbɔ, Jisɔs akpɛ mmu ɛkpé manjyɛ.
37 Então todo o povo da região dos gerasenos rogou-lhe que se retirasse deles; porque estavam possuídos de grande medo. Pelo que ele entrou no barco, e voltou.
38 Jisɔs ákwilégé manjyɛ, mende ayi aló nchyɛ abɔ́ achyɛ́ge ji ɛfwyale, anɛ Jisɔs mmyɛ nnó agɔ ji akwɔ́lé ji. Jisɔs ashya aké,
38 Pedia-lhe, porém, o homem de quem haviam saído os demônios que o deixasse estar com ele; mas Jesus o despediu, dizendo:
39 “Kéré meso. Ndɛre ɔ́jyɛ mbɔ, gáré bɔɔ́ gekpɛ́kpɛ́gé genó ɛyígé Ɛsɔwɔ ápyɛɛ́ ɛta wyɛ́.” Jisɔs ajɔ́gé mbɔ mende yimbɔ afɛ́, akɛ melɔ́ kpaa ɛwémbɔ meko agarege yɛ́ndémuú galɔ́gálɔ́ ayi Jisɔs ápyɛɛ́ ɛta wuú.
39 Volta para tua casa, e conta tudo quanto Deus te fez. E ele se retirou, publicando por toda a cidade tudo quanto Jesus lhe fizera.
40 Jisɔs achyá akeré ɛ́gbɛ́ géntoógé mewaá. Ɛ́fɛɛ́ ɛkwɔ́ bɔɔ́ ábɔ́ ágile ji ne áchwɔ́gé ásɛ ji ne metɔɔ́ megɔmegɔ.
40 Quando Jesus voltou, a multidão o recebeu; porque todos o estavam esperando.
41 Mende fɔ achwɔ́, ayi ákúu ji Jarɔs, alu muú kpaá né ɛcha mmyɛmenɛne. Ajyɛ kpá Jisɔs geká nnó ajyɛ́ né gepú jií,
41 E eis que veio um homem chamado Jairo, que era chefe da sinagoga; e prostrando-se aos pés de Jesus, rogava-lhe que fosse a sua casa;
42 gétúgé maá wuú áchwɔ́ gbó. Awya lé maá yiná ama mendée, ne alu aŋmɛ́ afyáneapeá.
42 porque tinha uma filha única, de cerca de doze anos, que estava à morte. Enquanto, pois, ele ia, apertavam-no as multidões.
43 Né geluage bɔɔ́ bimbɔ mendée fɔ abɔ́ alu ayi manoó mátánege ji mbɛ, málɛ́ aŋmɛ́ áfyáneápeá; bɔɔ́ maka apyɛ kpá meti ɛpɔ́ mantoó.
43 E certa mulher, que tinha uma hemorragia havia doze anos {e gastara com os médicos todos os seus haveres} e por ninguém pudera ser curada,
44 Né geluage bɔɔ́ bimbɔ mendée yimbɔ akɛ né mpu bɔɔ́ achwɔ́ ji né meso anyaá ɛbwɔ ata manó nku wuú. Wyɛ́ ndɛre ataá mbɔ manoó mimbɔ masɔ́.
44 chegando-se por detrás, tocou-lhe a orla do manto, e imediatamente cessou a sua hemorragia.
45 Jisɔs agií aké, “Waá taá me?” Yɛ́ndémuú ashya, Pita aké, “Ata ɔ́gɛ́né fɔ́ ndɛre bɔɔ́ ánɔ wɔ́ mme áŋmɛ́rege wɔ?”
45 Perguntou Jesus: Quem é que me tocou? Como todos negassem, disse-lhe Pedro: Mestre, as multidões te apertam e te oprimem.
46 Yɛ́mbɔ Jisɔs ató wyɛ́ ɛshyɛ ajɔɔ́ aké, “Muú fɔ ata me néndé nwú ndɛre uto útané me mmyɛ.”
46 Mas disse Jesus: Alguém me tocou; pois percebi que de mim saiu poder.
47 Mendée yi agɛ́gé nnó ula úgyá ji achwɔ́ mbɛ ushu Jisɔs awere, akwé ji uká. Ɛ́fɛɛ́ alɔ mangaré mbɛ ushu bɔɔ́ ako genó ɛyígé pyɛ́ ne ji ataá Jisɔs. Ne ama gáre ntó ndɛre ji atágé Jisɔs nemée nií nébyɛ́ tɛ́nétɛ́né.
47 Então, vendo a mulher que não passara despercebida, aproximou-se tremendo e, prostrando-se diante dele, declarou-lhe perante todo o povo a causa por que lhe havia tocado, e como fora imediatamente curada.
48 Jisɔs aké ne ji, “Maá wa ɔtoó gétúgé ɔfyɛɛ́ metɔɔ́ wyɛ ne me, kɛ pere.”
48 Disse-lhe ele: Filha, a tua fé te salvou; vai-te em paz.
49 Ndɛre Jisɔs abɔ alú jɔɔ́ge ne mendée yimbɔ, muú fɔ átané né gepúgé Jarɔs áchwɔ́ gáre Jarɔs áké, “Maá wyɛ agbó mɛ́, ɔchyɛgé sé ménlɛré ɛfwyale detú.”
49 Enquanto ainda falava, veio alguém da casa do chefe da sinagoga dizendo: A tua filha já está morta; não incomodes mais o Mestre.
50 Ndɛre ajɔ́ge mbɔ, Jisɔs awú ne aké ne Jarɔs, “Ɔfɔgé, fyɛ́ lé metɔɔ́ ne me, maá wyɛ apome nyɛ́.”
50 Jesus, porém, ouvindo-o, respondeu-lhe: Não temas: crê somente, e será salva.
51 Jisɔs ne Jarɔs átané áfɛ́. Ákwɔ́négé né gepúge Jarɔs, Jisɔs akamé fɔ́ nnó muú yicha akpɛ mmu wɔ́, ɛ́kosé Pita ne Jɛmsi ne Jɔn ne mma ne ntɛ maá yimbɔ.
51 Tendo chegado à casa, a ninguém deixou entrar com ele, senão a Pedro, João, Tiago, e o pai e a mãe da menina.
52 Bɔɔ́ ako bí ábɔ́ álú ɛ́fɛɛ́, álíli, ádórege mmyɛ́ mme. Jisɔs aké ne ɛbwɔ́, “Deligé sé, mesɔ́ mendée yina agbo wɔ́, abɛlege lé géjyá.”
52 E todos choravam e pranteavam; ele, porém, disse: Não choreis; ela não está morta, mas dorme.
53 Ɛbwɔ́ álɔ manjwáné Jisɔs jwané gétúgé ákaá nnó maá awú agbó mɛ́.
53 E riam-se dele, sabendo que ela estava morta.
54 Jisɔs afɛ́ né melu ɛwé ábelé maá yimbɔ, agbaré ji ɛbwɔ, akú ji aké, “Mensɔ mendée kwilé ka.”
54 Então ele, tomando-lhe a mão, exclamou: Menina, levanta-te.
55 Maá yimbɔ mendoó wuú ɛkeré, apeé akwilé ajwɔlé ka. Jisɔs aké ne bwɔ́ kɛ́lege menyɛɛ́ chyɛ́ge ji anyɛ́.
55 E o seu espírito voltou, e ela se levantou imediatamente; e Jesus mandou que lhe desse de comer.
56 Mmá maá yimbɔ ne ntɛ wuú áké ágɛ́ne mbɔ, matyɛ mawá ɛbwɔ́ meno. Jisɔs afyɛ ɛbwɔ́ ɛbɛ́ nnó ɛ́kagé ápyɛ́ muú akaá genó ɛyí gépyɛ́.
56 E seus pais ficaram maravilhados; e ele mandou-lhes que a ninguém contassem o que havia sucedido.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.