Lucas 7
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NAA
1 Jisɔs aneré manlɛ́régé bɔɔ́ unó bimbɔ ne atané afɛ́ né melɔ́ Kapanɔm.
1 Tendo Jesus concluído todas as suas palavras dirigidas ao povo, entrou em Cafarnaum.
2 Muú kpaa bɔɔ́ bee *Rom fɔ́ abɔ́ alu né melɔ wémbɔ ne abɔ́ awya maá defwɛ́ ayi agbo ne ji dɔɔ́. Maá defwɛ́ yimbɔ akwé nemé ala mangbómangbó
2 E o servo de um centurião, a quem este muito estimava, estava doente, quase à morte.
3 Mende yimbɔ awúgé abya Jisɔs, atɔ́ ákpakpa bɔɔ́ Jus nnó ájyɛ́ ákuú ji áchwɔ́ ápyɛɛ́ maá defwɛ́ wuú átoó.
3 Quando o centurião ouviu falar a respeito de Jesus, enviou-lhe alguns anciãos dos judeus, pedindo-lhe que viesse curar o seu servo.
4 Ájyɛ́gé, ágɛ́ Jisɔs ákwé ji uká áké, “Atá chó poó muú kpaá yimbɔ. Alu muú yi ɔ́kage *pó ji.
4 Estes, aproximando-se de Jesus, lhe pediram com insistência: — Ele merece a sua ajuda,
5 Agboó ne ɛsé bɔɔ́ Jus dɔɔ́ tɛ atɛné ɛsé ɛcha mmyɛmenɛne.”
5 porque é amigo do nosso povo, e ele mesmo construiu a nossa sinagoga.
6 Ɛbwɔ́ ájɔ́gé mbɔ Jisɔs afɛ́ ne ɛbwɔ́. Ndɛre álɛ́ kwɔ́kwɔ́lé ne dachi muú kpaá yimbɔ, atɔ́ ajeé bií bichá ájyɛ́gé átuú ne Jisɔs áké, “Muú kpaá aké dégáré wɔ́ nnó, ‘Ata, ɔ́wagé mmyɛ jyɛ́ detú mánkwɔné gepú ya, nfu yɛɛ́ muú fɔ́ ayi ɔ́kpɛ́ne gepú ɛyá wɔ́.’
6 Então Jesus foi com eles. Quando Jesus já estava perto da casa, o centurião enviou-lhe alguns amigos, dizendo: — Senhor, não se incomode, porque não sou digno de recebê-lo em minha casa.
7 Gɛ́ ula úbí jimbɔɔ́ alá chwɔ báne wɔ wɔ́. ‘Wɔ jɔɔ́ lé genó, ne maá defwɛ́ wuú átoó.’
7 Por isso, não me julguei digno de ir falar pessoalmente com o senhor; porém diga uma palavra, e o meu servo será curado.
8 Ɛlé mentó nwya bɔɔ́ kpakpa né mbɛ, abi me nwuú ne ɛbwɔ́. Ájɔɔ́gé ne me nnó, ‘Mpyɛ genó ɛyi’, mpyɛ. Ne nwya ntó bɔɔ́ bee abi áwúu ne me. Yɛ́ ayi ndé ne njɔɔ́ge ne ji nnó, ‘Chó fa ajyɛ, njɔɔ́gé ne ayimbɔ nnó chwɔ́ we, achwɔ́.’ Ne njɔɔ́gé ntó ne maá defwɛ́ wa nnó pyɛ ɛyi, apyɛɛ́ géji.”
8 Porque também eu sou homem sujeito à autoridade, tenho soldados às minhas ordens e digo a este: “Vá”, e ele vai; e a outro: “Venha”, e ele vem; e ao meu servo: “Faça isto”, e ele o faz.
9 Jisɔs awúgé mbɔ, akwé dembyɔ́, abwɔlé ushu mbaá ɛkwɔ́ bɔɔ́ bi ákwɔlege ji aké, “Ngarege nyú nnó me nlú daŋgɛ́ muú yi áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne me na, yɛɛ́ ɛ́bɛ́lé né Isrɛli.”
9 Ao ouvir estas palavras, Jesus ficou admirado com aquele homem e, voltando-se para o povo que o acompanhava, disse:
10 Ajeé muú kpaá yimbɔ abi ji atɔ́mé, aké akérege meso mmú gepú ágɛ́ nnó maá defwɛ́ mende yimbɔ atoó.
10 E, quando os que tinham sido enviados voltaram para casa, encontraram o servo curado.
11 Mechɔ́ ɛwémbɔ ɛ́kógé, Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií álɔ mánjyɛ né melɔ ɛwé ákúu Nɛn. Ne gejamége bɔ́ ntó abɔ́ akwɔ́lege ji.
11 Pouco depois, Jesus foi para uma cidade chamada Naim, e os seus discípulos e numerosa multidão iam com ele.
12 Áfɛ́, áké ákwɔ́nege mekpó meti, ágɛ́ ndɛre bɔɔ́ fɔ́ ákpané mewu muú ájyɛ́ níi. Mende yi agboó mbɔ, mmá wuú abɔ́ abyɛ lé ji mbií. Ne mmá yimbɔ alu mekwi mendée. Ndɛre ɛbwɔ́ ajyɛ mbɔ, gejamégé bɔɔ́ né melɔ ɛwémbɔ ákwɔlege mekwí mendée yimbɔ.
12 Ao aproximar-se do portão da cidade, eis que saía o enterro do filho único de uma viúva; e grande multidão da cidade ia com ela.
13 Atá Jisɔs agɛ́gé mendée yimbɔ́ meshwɛ akwɔ́ ji metɔɔ́ tɛ ajɔɔ́ ne ji ake, mma “Ɔ́ligé se.”
13 Ao vê-la, o Senhor se compadeceu dela e lhe disse:
14 Ajɔgé mbɔ, aŋme uká afɛ́ mbɛ, atágé ulɔ́, bɔɔ́ abi ákpané genkwɔ́gé muú ɛyigémbɔ átɛne. Jisɔs aké, “Gesagé muú ngaré wɔ́ nnó kwilé ka.”
14 Chegando-se, tocou no caixão e os que o estavam carregando pararam. Então Jesus disse:
15 Mende yi agboó mbɔ, akwilé ka alɔ manjɔɔ́ mejɔɔ́. Jisɔs agbaré ji achyɛ́ mbaá mma wuú.
15 O que estava morto sentou-se e passou a falar; e Jesus o restituiu à sua mãe.
16 Bɔɔ́ ako ágɛ́gé na, ɛfɔ́ ɛ́kwɔ́ bwɔ́ matɔɔ́. Álɔ manfɛɛ́ Ɛsɔwɔ áké, “Gekpɛ́kpɛ́gé *Muú Ɛkpávé Ɛsɔwɔ achwɔ́ mámbɛ́ ne ɛsé. Ɛsɔwɔ achwɔ́ póo bɔɔ́ bií.”
16 Todos ficaram possuídos de temor e glorificavam a Deus, dizendo: — Grande profeta se levantou entre nós. Deus visitou o seu povo.
17 Abya mechɔ́ ɛwé Jisɔs apyɛ́ na afɛ́ né malɔ́ bɔɔ́ Jus mako ne máta malɔ ayifɔ.
17 Esta notícia a respeito de Jesus se espalhou por toda a Judeia e por toda aquela região.
18 Baá utɔɔ́ Jɔn ntó áwuú depɔ ɛtiré na deko ne ále garé ji.
18 Todas estas coisas foram relatadas a João pelos seus discípulos. E João, chamando dois deles,
19 Ágárégé mbɔ, Jɔn aferé ɛbwɔ́ makpó apeá atɔ́ mbaá Atá Jisɔs nnó ájyɛ́ gií ji nnó, “Ɔlu *Ménkwɔlé Gewu ayi abɔ́ alú manchwɔ́ wá ɛsé dégilé ayichá?”
19 enviou-os ao Senhor para perguntar: — Você é aquele que estava para vir ou devemos esperar outro?
20 Ájyɛ́gé ágɛ́ Jisɔs áké, “*Jɔn menwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ atɔ́ ɛsé né ɛta wyɛ́ nnó déchwɔ́ dégií wɔ nnó, ‘Ɔlu Ménkwɔlé Gewu ayi abɔ́ alú manchwɔ́ wá ɛsé dégilé ayichá?’”
20 Quando os homens chegaram a Jesus, disseram: — João Batista nos enviou para perguntar: O senhor é aquele que estava para vir ou devemos esperar outro?
21 Wyɛ́ né gébé ɛyigémbɔ, Jisɔs abɔ́ apóge bɔɔ́ mamée mámpyɛ́ mamée bwɔ́ ábyɛ́. Aferege ntó áló nchyɛ abi áchyɛge bɔɔ́ ɛfwyale ne apyɛ bɔɔ́ amɛ nónómé ágɛ́ne.
21 Naquela mesma hora, Jesus curou muitas pessoas de doenças, de sofrimentos e de espíritos malignos; e deu vista a muitos cegos.
22 Ɛfɛɛ́ ne ashuú baá dentɔɔ́ bimbɔ meko aké, “Choge dégare Jɔn unó bi ɛnyú déwuú bɔɔ́ ájɔge ne ɛbi ɛnyú ambɔɔ́ dékpané amɛ dégɛne. Bɔɔ́ amɛ nónómé ágɛ́ne, ubwéré ukwilé úkɛ́ne, bɔɔ́ abi ámeé ubá átoó, bɔɔ́ matu gbɛ́ gbɛ́ álɔ manwúgé, abi ágboó ápeé, ne ubyá bɔɔ́ úwú abya melɔ́mélɔ́.
22 Então Jesus lhes respondeu:
23 Metɔɔ́ megɔmegɔ ɛ́bɛ́ ne muú yi álá pɔ́ ne dembyɔ́ né metɔɔ́ gétú yá.”
23 E bem-aventurado é aquele que não achar em mim motivo de tropeço.
24 Baá dentɔɔ́ Jɔn ákérégé meso, Jisɔs alɔ mángare bɔɔ́ depɔ tiré Jɔn, ake, “Tégé gébégé ɛnyú déjyɛ nya né mashwɔne, defɛ mangɛ ndé gefɔgé muú? Déjyɛ gɛ́ le muú ayi alú ɛké mancha ami afofo akpáne áténe ɛgbɛ ɛwe ne ɛwe?
24 Quando os mensageiros de João se retiraram, Jesus começou a dizer ao povo a respeito de João:
25 Mbɔ́ge mbɔ fɔ́ wɔ́, defɛré nnó dejyɛ́ gɛ́ ndé gefɔɔ́gé muú? Défɛ́ manjyɛ gɛ muú ayi afyɛ mandeé malɔ́málɔ́ yɛndégébé ápyɛ́ gesa? Bɔɔ́ bi áfyɛ́ mandeé malɔ́málɔ́ ne ányɛɛ́ geŋwá, ájwɔ́lege né dachi afwa.
25 O que vocês foram ver? Um homem vestido de roupas finas? Os que se vestem bem e vivem no luxo moram nos palácios reais.
26 Gárege me, ɛnyú défɛ́ yɛ́ ɛ́wú mánjyɛ gɛ́ waá? Ɛlé muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ? Ɛh, gɛ́ muú yi ɛnyú dégɛné mbɔ. Ngare ɛnyú wáwálé nnó aŋeá gemɛ apwɔ yɛ́ndémuú ɛkpávé Ɛsɔwɔ.
26 Sim, o que foram ver? Um profeta? Sim, eu lhes digo, e muito mais do que um profeta.
27 Ɛ́lé Jɔn yina ne abɔ́ ásamé gétú jií nnó Ɛsɔwɔ aké, ‘Wuúgé, ntɔme nyɛ́ muú dentɔɔ́ wa ayi abɔ́ nyɛ́ mbɛ ne wɔ manchwɔ kwyɛ́ meti wyɛ ne ɔchwɔ́gé.’
27 Este é aquele de quem está escrito: “Eis que envio adiante de você o meu mensageiro, o qual preparará o caminho diante de você.”
28 Jisɔs ama jɔɔ́ aké, Jɔn aŋeá gemɛ apwɔ yɛ́ndémuú yi mendée ábyɛné ji fá mme. Yɛ́mbɔ Jɔn agɛ́ lé *ugɛ́né ámɛ́, ne muú ayi mejé gefwage Ɛsɔwɔ ɛ́lɔɔ́ ne ji, yɛ alu kɔɔ́ apwɔ ji Jɔn.”
28 — E eu lhes digo: entre os nascidos de mulher, ninguém é maior do que João; mas o menor no Reino de Deus é maior do que ele.
29 Bɔɔ́ áwúgé mechɔ́ ɛwéná ákamé nnó, depɔ tiré Ɛsɔwɔ abɔ́ akwyɛ́ na delú cho, gejamégé bɔ́ bina abifɔ alu ansɛlé ŋkámakpo. Akamé wyɛ́mbɔ, gétúgé ábɔ́ ákamé depɔ tiré Jɔn ajɔɔ́, ne alé wyaá ɛbwɔ́ manaá Ɛsɔ́wɔ.
29 Todo o povo que o ouviu e até os publicanos reconheceram a justiça de Deus, tendo sido batizados com o batismo de João;
30 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ Farasi ne Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ né matɔɔ́ bwɔ́ áma áshyá wyɛ́ shyá depɔ tiré Ɛsɔ́wɔ akwyɛ. Ɛbwɔ́ áshya mbɔ, ɛ́lé ábɔ́ áshyá ntó nnó Jɔn awyágé fɔ ɛbwɔ́ manaá Ɛsɔwɔ.
30 mas os fariseus e os intérpretes da Lei rejeitaram, quanto a si mesmos, o plano de Deus, não tendo sido batizados por ele.
31 Jisɔs awyágé agií gemɛ jií aké, “Mmɛge na bɔɔ́ njyɛ ɛnina ne ndé? Álú mbɔ nnó?
31 E Jesus continuou:
32 Agígé mbɔ aké, álú ɛké ambáné bi álú né metɔɔ́ melɔ ápyɛ metu, ákuú átɛ, áké:
32 São semelhantes a meninos que, sentados na praça, gritam uns para os outros:
33 Wyɛ́mbɔ ne ɛnyú depyɛ ntó. Jɔn menwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ, abɔ́ achwɔ́ ajwɔlé mesa, anyuú mmɔɔ́ wɔ́, ne deshyɛ ji deké, ‘Awyaá meló nchyɛ.’
33 — Pois veio João Batista, não comendo pão nem bebendo vinho, e vocês dizem: “Ele tem demônio!”
34 Me *Maá Ntɛ Mekwaá nchwɔ́ nnyɛ menyɛɛ́, nnyu mmɔɔ́ deshyɛ me ntó deké, ‘Nlú muú geŋɔ ne menyuú mmɔɔ́, ne dékií me deké me nlu mejeé ánsɛlé ŋkámakpo ne “Bɔɔ́ ubeé”.’
34 Veio o Filho do Homem, comendo e bebendo, e vocês dizem: “Eis aí um glutão e bebedor de vinho, amigo de publicanos e pecadores!”
35 Yɛ́mbɔ ákaágé nnó deŋgaré Ɛsɔwɔ ɛtiré muú áwyaá delu cho né unó ulɔ́úlɔ́ ɛbi ji ápyɛɛ́.”
35 Mas a sabedoria é justificada por todos os seus filhos.
36 Né gébé gefɔ́ muú Farasi akuú Jisɔs nnó ajyɛ ányɛ́ menyɛɛ́ né gepú jií. Jisɔs akamé ajyɛ nyɛ́ menyɛɛ́ ne ji.
36 Um dos fariseus convidou Jesus para que fosse jantar com ele. Jesus, entrando na casa do fariseu, tomou lugar à mesa.
37 Mendée fɔ abɔ́ alu né melɔ wémbɔ, bɔɔ́ akií ji gétúgé ányɛɛ́ ɛno. Awúgé nnó Jisɔs anyɛɛ́ menyɛɛ́ né gepúgé mende Farasi, abɔ́ maá ɛkpómé lamɛ́nda afɛ́ ne ji ɛfɛɛ́.
37 E eis que uma mulher da cidade, pecadora, sabendo que ele estava jantando na casa do fariseu, foi até lá com um frasco feito de alabastro cheio de perfume.
38 Akpɛ́gé mmu gepú atɛné né nénkúné mmyɛ Jisɔs, mmyɛ́ ɛ́gbó ji, alɔ manli, mánsé áshúlege áchyɛ́ɛge né uká Jisɔs. Ɛfɛɛ́ ne amoó mekpo mme atile uká Jisɔs ne méjwɛ́ wuú, anywalé ubí ne alé awaá lamɛ́nda yimbɔ wyɛ́.
38 E, estando por detrás, aos pés de Jesus, chorando, molhava-os com as suas lágrimas e os enxugava com os próprios cabelos. Ela beijava os pés de Jesus e os ungia com o perfume.
39 Mende Farasi ayi akuú Jisɔs né gepú jií, agɛ́gé mbɔ, ajɔɔ́ né metɔɔ́ wuú aké, “Mbɔgé Jisɔs ábɔ́ ábɛ́ *Muú Ɛkpávé Ɛsɔwɔ wáwálé mbɔ́ abɔ́ akaá gefɔgé mendée yi atáa mbɔ ji nnó alu mendée ɛno.”
39 Ao ver isto, o fariseu que o havia convidado disse consigo mesmo: — Se este fosse profeta, bem saberia quem e que tipo de mulher é esta que está tocando nele, porque é uma pecadora.
40 Tɛ́nétɛ́né Jisɔs akuú mende Farasi yimbɔ aké, “Simun nwya mechɔ́ mangaré wɔ.” Aké “Ɛ ɛ́” “Ménlɛré” “gáré me.”
40 Jesus se dirigiu ao fariseu e lhe disse: Ele respondeu: — Diga, Mestre.
41 Ɛ́fɛɛ́ Jisɔs alɔ mangaré abya nnó, “Gébé gefɔ́ nyá mende fɔ apwɔ bɔɔ́ ápeá ŋka. Apwɔ ama uba ŋka útá, ayifɔ mboó géba.
41 Jesus continuou:
42 Aka mánsɛ ŋka jií meti ɛ́pɔ́, agɛgé nnó ujwɔɔ́ bi na úpwɔ ɛbwɔ́ mankwɔ, ajinte ɛbwɔ́ ako. Jisɔs agárégé mbɔ agií, Simun ake, né umɛɛ́ byɛ́ ɛbwɔ́ bina makpó apeá, ayindé agbóo nyɛ́ ne mbɔɔ́ ujwɔɔ́ dɔ́ɔ?”
42 E, como eles não tinham com que pagar, o credor perdoou a dívida de ambos. Qual deles, portanto, o amará mais?
43 Ashuú ji meko aké, “Ɛ́lé muú yi abɔ́ ájinte ujwɔɔ́ bií dɔ́ɔ.” Jisɔs aké, “Ɔjɔɔ́ cho.”
43 Simão respondeu: — Penso que é aquele a quem mais perdoou. Jesus disse:
44 Jisɔs abwɔlé ushu apɛ mendée yimbɔ ne ama kuú Simun aké, “Pɛ mendée yiná gɛ́! Tɛ mekoó nkpɛné fá gepú jyɛ, ɔchyɛ́ me manaá nnó nshwɔ́ne uká bá wɔ́. Yɛ́mbɔ, mendée yina ashwɔné uká ba ne mánsé jií, ne ati úbí ne méjwɛ́ wuú.
44 E, voltando-se para a mulher, Jesus disse a Simão:
45 Ɔtamé fɔ́ me ɔkpá ɔtya wɔ́. Yɛ́mbɔ tɛ mekoó nkpɛné fá, mendée yi alú danlya mánywálé me uká.
45 Você não me recebeu com um beijo na face; ela, porém, desde que entrei, não deixou de me beijar os pés.
46 Ɔwaá me yɛ maweé amma né mekpo wɔ́. Yɛ́mbɔ mendée yina awaá me lamɛ́nda né uká ba.
46 Você não ungiu a minha cabeça com óleo, mas esta, com perfume, ungiu os meus pés.
47 Kaá nnó mendée yina alɛré mbɔ gekpɛ́kpɛ́gé gejee ɛyigé na, Ɛsɔwɔ ajiínte gejamége gabo ayi abɔ́ apyɛ́. Yɛ́mbɔ, muú yi afɛré nnó Ɛsɔwɔ abɔ́ manjinte gabo ayi ji apyɛ dachyɛ, mbɔntó ne alɛrégé gejeé ne Ɛsɔwɔ dachyɛ.”
47 Por isso, afirmo a você que os muitos pecados dela foram perdoados, porque ela muito amou; mas aquele a quem pouco se perdoa, pouco ama.
48 Wyɛ́ ɛ́fɛɛ́ Jisɔs ajɔɔ́ ne mendée yimbɔ aké, “Ájiínte *gabo wyɛ́.”
48 Então Jesus disse à mulher:
49 Bɔɔ́ bi abɔ́ ányɛ́ɛ menyɛɛ́ ne ji ɛ́fɛɛ́ álɔ máŋmené nnó, “Mende yina afɛré nnó alu ndé gefɔgé muú, ayi akáge jɔ́ɔ nnó ji ajiínte gabo muú?”
49 Os que estavam com ele à mesa começaram a dizer entre si: — Quem é este que até perdoa pecados?
50 Ɛ́fɛɛ́ Jisɔs ama ŋmɛ́ré aké ne mendée yimbɔ, “Chó chánchá, Ɛsɔwɔ apoó wɔ́ gétúgé ɔfyɛɛ́ metɔɔ́ wyɛ́ ne me.”
50 Mas Jesus disse à mulher:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.