Lucas 1
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NVT
1 Átá Tyɔ́filɔs, gejamégé bɔɔ́ ámua mɛ́ mansá abya unó bí úpyɛ́ né metɔɔ́ metɔɔ́ ɛsé.
1 Muitos se propuseram a escrever uma narração dos acontecimentos que se cumpriram entre nós.
2 Ɛbwɔ́ ásá wyɛ́ ndɛre ɛbwɔ́ ábɔ́ áwuú mbaá bɔɔ́ bí ákpané amɛ ɛbwɔ́ ágɛné ndɛre unó biná ulɔɔ́ mampyɛ ne ukwyá, ne ɛké ɛ́wyage álɔɔ́ mangare abya yi.
2 Usaram os relatos que nos foram transmitidos por aqueles que, desde o princípio, foram testemunhas oculares e servos da palavra.
3 Ndɛre me ntó mbɔ́ nkwɔlege unó bina uko cháŋéné tɛ gachií, mbɔ́ ngɛ́ nnó ɛ́lú galɔ́gálɔ́ nnó nsá wɔ unó bi ndɛre nsámé nkwyɛ ubi nkane úpyɛ́ géma géma.
3 Depois de investigar tudo detalhadamente desde o início, também decidi escrever-lhe um relato preciso, excelentíssimo Teófilo,
4 Mpyɛ́ na nnó wɔ ɔkaá nnó, unó bí ábɔ́ ágií wɔ́ úlú wáwálé.
4 para que tenha plena certeza de tudo que lhe foi ensinado.
5 Gébégé Hɛrɔd abɔ́ alú mfwa né gebagé mewaá Judiya, Mempyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ fɔ abɔ́ alu wyɛ́, ákuú ji Sakariya. Ji ne ampyɛ́ upɛ abifɔ ápyɛ utɔɔ́ né geluágé Abija. Mendée wuú Ɛlisabɛt alu ntó mpyáne *Ɛrɔn. Ábi álú ntó ámpyɛ upɛ Ɛsɔwɔ.
5 Quando Herodes era rei da Judeia, havia um sacerdote chamado Zacarias, que fazia parte do grupo sacerdotal de Abias. Sua esposa, Isabel, também pertencia à linhagem sacerdotal de Arão.
6 Ɛbwɔ́ apeá álú cho né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ, áwuú mekomejɔɔ́ wuú áma ábélege mabɛ jií, ákwéné yɛ ɛma
6 Zacarias e Isabel eram justos aos olhos de Deus e obedeciam cuidadosamente a todos os mandamentos e estatutos do Senhor.
7 ɛbwɔ́ ako ákwɔ ukoó ne ápɔ́ ne maá, gétúgé Ɛlisabɛt alú ménkwɔ́ɔ.
7 Não tinham filhos, pois Isabel era estéril, e ambos já estavam bem velhos.
8 Bií uma, ɛ́lé gebégé utɔɔ́ Sakariya ne ɛkwɔ wuú, Mampyɛ utɔɔ́ bií nkane mempyɛ upɛ Ɛsɔwɔ.
8 Certo dia, Zacarias estava servindo diante de Deus no templo, pois seu grupo realizava o trabalho sacerdotal, conforme a escala.
9 Náná ɛlú lé gepɔge bwɔ́ ámpyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ manyú nkwu nnó, Ɛsɔwɔ ajyá genó ɛyígé yɛ́ndémuú abɔɔ́ mampyɛ. Ápyɛ́gé mbɔ ajya Sakariya, nnó ji ne akpɛ́ mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ mansɔ́ genó ɛyígé géwya gebɛ́ nkane ɛlu.
9 Foi escolhido por sorteio, como era costume dos sacerdotes, para entrar no santuário do Senhor e queimar incenso.
10 Gébé gékwɔ́négé ɛyígé Sakariya ajyɛ́ sɔ́ geno gebɛ́ ɛyígémbɔ, gejamégé bɔɔ́ gélú dafyɛ génɛ́nemmyɛ.
10 Enquanto o incenso era queimado, uma grande multidão orava do lado de fora.
11 Wyɛ́ gébé ɛyigembɔ, aké apɛle ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛkwɔ́ ji ushu, ɛ́tɛné ɛ́gbɛ́ ɛbwɔnyɛ wuú kwɔ́kwɔ́lé ne geluɔ́ ɛyígé asɔ́ uno ubɛ́ bimbɔ.
11 Então um anjo do Senhor lhe apareceu, à direita do altar de incenso.
12 Agɛ́gé mbɔ ɛfɔ́ ɛ́kwɔ́ ji metɔɔ́, ala amɛ mekpo faŋ.
12 Ao vê-lo, Zacarias ficou muito abalado e assustado.
13 Yɛ́mbɔ ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛ́ké ne ji, “Sakariya ɔ́fɔgé, néndé Ɛsɔwɔ awú mmyɛmenɛne jyɛ́ ne mendée wyɛ́ Ɛlisabɛt akpane nyɛ́ unɛ ne abyɛne nyɛ́ maá mende ne ɔbɔ́ mankuú ji nnó Jɔn.
13 O anjo, porém, lhe disse: “Não tenha medo, Zacarias! Sua oração foi ouvida. Isabel, sua esposa, lhe dará um filho, e você o chamará João.
14 Ɔbɛ nyɛ ne metɔɔ́ megɔmegɔ, ne gejamégé bɔɔ́ ábɛɛ́ nyɛ́ ne nechɔ́chɔ́ gétúgé nebyɛ́ níi.
14 Você terá grande satisfação e alegria, e muitos se alegrarão com o nascimento do menino,
15 Ji maá yina abɛ nyɛ́ gekpɛ́kpɛ́gé muú né mbɛ ushu Ata Ɛsɔwɔ, ne ji anyú fɔ́ mmɔɔ́, yɛ amí bɔgebɔge, yɛ ami matomato, ne ɛ́lɔ tɛ bií ɛbi ábyɛné ji Mendoó Ukpea ɛgbége nyɛ ji metɔɔ́,
15 pois ele será grande aos olhos do Senhor. Nunca tomará vinho nem outra bebida forte. Será cheio do Espírito Santo, antes mesmo de nascer.
16 ne ji abwɔlége nyɛ́ matɔɔ́ bɔɔ́ Isrɛli nnó ákwɔ́lé Ata Ɛsɔwɔ bwɔ́.
16 Fará muitos israelitas voltarem ao Senhor, seu Deus.
17 Maá yimbɔ abɔ nyɛ́ mbɛ ne Ata Ɛsɔwɔ ndɛre muú dentɔɔ́. Ɛsɔwɔ achyɛ́ge nyɛ ji uto mendoó wyɛ́ nkane abɔ achyɛ́ Ɛlija, nnó apyɛ́ ántɛ ábɔ́ gejeé ne baá bwɔ́ ne apyɛ nyɛ́ abi átoó makpo ásɛ́ gepɔ ɛyígé abi átɛné cho. Apyɛ nyɛ́ unó bí uko nnó bɔɔ́ ákpómé mmyɛ mangílí Ata Ɛsɔwɔ.”
17 Será um homem com o espírito e o poder de Elias, e preparará o povo para a vinda do Senhor. Fará o coração dos pais voltar para seus filhos e levará os rebeldes a aceitarem a sabedoria dos justos”.
18 Sakariya agií ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ aké, “Mpyɛ nnó ne nkaá nnó mechɔ́ ɛwéná ɛbɛ́ɛ nyɛ wáwálé néndé ɛsé ne mendée wa dékwɔ mɛ́ ukoó?”
18 Zacarias disse ao anjo: “Como posso ter certeza de que isso acontecerá? Já sou velho, e minha mulher também é de idade avançada”.
19 Ɛkiɛ́nné ɛwémbɔ ɛ́ké, “Me Gabriya, ne ntɛné fáná gétúgé Ɛsɔwɔ atɔmé me nnó nchwɔ́ ngáré wɔ abya melɔ́mélɔ́ yina.
19 O anjo respondeu: “Sou Gabriel, e estou sempre na presença de Deus. Foi ele quem me enviou para lhe trazer estas boas-novas.
20 Gɛ́ ɔ́bɛ nyɛ́ mbú, ɔjɔ́gése mejɔɔ́ kpaá tɛ depɔ ɛtí dépyɛ nyɛ́ gétúgé ɔlá ɔkamé uchwú mejɔɔ́ bá ɛbi ubɛ nyɛ́ wáwálé né meso gébé wɔ́.”
20 Agora, porém, você ficará mudo até os dias em que essas coisas acontecerão, pois não acreditou em minhas palavras, que se cumprirão no devido tempo”.
21 Ndɛre Sakariya alú wyáge mmu, bɔɔ́ bí ábɔ́ álú dafyɛ ánɛ́nemmyɛ akwé tametame, álɔ memfɛré genó ɛyi gepyɛ ji mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ.
21 Enquanto isso, o povo esperava Zacarias sair do santuário e se perguntava por que ele demorava tanto.
22 Gébégé ji atané dafyɛ, amua manjɔɔ́ mejɔɔ́ meti ɛ́pɔ́. Ala mɛ́ɛ lé ne amu ɛlé alaá mbú, ɛbwɔ́ ágɛ́gé mbɔ ákaá nnó agɛ́ lé amɛ́ géjyá né mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ.
22 Quando finalmente saiu, não conseguia falar com eles, e perceberam por seus gestos e seu silêncio que ele havia tido uma visão no santuário.
23 Gébégé néŋáne utɔɔ́ bií né byɛ́gé, akere melɔ wuú.
23 Ao fim de seus dias de serviço no templo, Zacarias voltou para casa.
24 Ɛ́ké ɛ́bɛlege, mendée wuú Ɛlisabɛt akpa unɛ, ala mmu bibií né amfaá áta.
24 Pouco tempo depois, sua esposa, Isabel, engravidou e não saiu de casa por cinco meses.
25 Ne aké, “Nána nkaá nnó Ɛsɔwɔ agɛ́ me meshwɛ, aferé me neshyɛ mmyɛ nnó bɔɔ́ ájwyágé sé me déŋkwɔ.”
25 “Como o Senhor foi bom para mim em minha velhice!”, exclamou ela. “Tirou de mim a humilhação pública de não ter filhos!”
26 Gébégé Ɛlisabɛt alú ne unɛ amfaá akéné, Ɛsɔwɔ atɔ́ Gabriya ɛkiɛ́nné wuú né melɔ́ Nasarɛt ɛwé ɛlú né gebagé mewaá Galilií.
26 No sexto mês da gestação de Isabel, Deus enviou o anjo Gabriel a Nazaré, uma cidade da Galileia,
27 Atɔ́ ɛwú nnó ɛjyɛ́ ɛtá gébwɛ́ne mesɔ́ mendée ayi ákúu ji Mɛri, ayi ɛbwɔ́ ne Josɛf ányɛ́meno mambá atɛ. Josɛf alu mpyáne mfwa *Dɛvid.
27 a uma virgem de nome Maria. Ela estava prometida em casamento a um homem chamado José, descendente do rei Davi.
28 Ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛ́fɛ́ ɛta Mɛri ɛ́ké, “Mmá ɔjwɔle, Ɛsɔwɔ alu ne wɔ amá agbo ne wɔ dɔɔ́.”
28 Gabriel apareceu a ela e lhe disse: “Alegre-se, mulher favorecida! O Senhor está com você!”.
29 Mɛri awúgé mbɔ́ akwé tametame, afɛrege, agige né metɔɔ́ wuú nnó ndé gefɔgé matame na?
29 Confusa, Maria tentou imaginar o que o anjo quis dizer.
30 Ɛkiɛ́nné ɛwémbɔ ɛ́ké ne ji, “Mɛri Ɔ́fɔgé, Ɛsɔwɔ agboó ne wɔ ne achyɛ́ wɔ nebɔ.
30 “Não tenha medo, Maria”, disse o anjo, “pois você encontrou favor diante de Deus.
31 Gɛ́, ɔkpane nyɛ́ unɛ, ɔbyɛ́ maá mende ne ɔkuú nyɛ́ ji nnó Jisɔs.
31 Ficará grávida e dará à luz um filho, e o chamará Jesus.
32 Abɛ nyɛ́ gekpɛ́kpɛ́ge muú ne ákuú nyɛ ji Maá Anyátá Ɛsɔwɔ. Ata Ɛsɔwɔ apyɛ nyɛ́ ji ajwɔlé né geluɔ́gé Mfwa Dɛvid, gekwénegé ntɛ wuú.
32 Ele será grande, e será chamado Filho do Altíssimo. O Senhor Deus lhe dará o trono de seu antepassado Davi,
33 Agbarege nyɛ́ gefwa mbaá upyáne Jakɔb uko tɛ kwyakwyá. Ne gefwa jií gébyɛ́ fɔ.”
33 e ele reinará sobre Israel para sempre; seu reino jamais terá fim!”
34 Mɛri awúgé mbɔ, agií ɛwú aké, “Ɛ́kɛ́ne mbɔ nnó ne nkpá unɛ nkane nlá nlú dankáa mende?”
34 Maria perguntou ao anjo: “Como isso acontecerá? Eu sou virgem!”.
35 Ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛshuú ji meko ɛ́ké, “Mendoó Ukpea ɛchwɔ nyɛ́ wɔ mmyɛ ne uto bí Anyátá Ɛsɔwɔ upyɛ nyɛ́ wɔ ɔkpá unɛ. Né gétú yina maá yi ɔbyɛ́ne nyɛ́ abɛ ne ukpeá ákúu nyɛ́ ji Maá Ɛsɔwɔ.
35 O anjo respondeu: “O Espírito Santo virá sobre você, e o poder do Altíssimo a cobrirá com sua sombra. Portanto, o bebê que vai nascer será santo, e será chamado Filho de Deus.
36 Gɛ́, meŋmó wyɛ́ Ɛlisabɛt yɛ ɛlé akwɔ ukoó ne bɔɔ́ abɔ ákúu ji meŋkwɔ́ mendée, nana akwɔré gefɔɔ́ alɛ́ amfaá akéné ne abyɛne nyɛ́ maá mende.
36 Além disso, sua parenta, Isabel, ficou grávida em idade avançada. As pessoas diziam que ela era estéril, mas ela concebeu um filho e está no sexto mês de gestação.
37 Ne kaá nnó genó gefɔ́ ɛyí gépwɔ́ Ɛsɔwɔ gepɔ́.”
37 Pois nada é impossível para Deus”.
38 Ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛjɔ́gé mbɔ, Mɛri aké ne ɛwú, “Nlu lé maá utɔɔ́ Ɛsɔwɔ, ɛ́bɛ́ wyɛ́ nkane ɔjɔɔ́.” Mɛri ajɔ́gé mbɔ, ɛkiɛ́nné ɛwémbɔ ɛ́seé.
38 Maria disse: “Sou serva do Senhor. Que aconteça comigo tudo que foi dito a meu respeito”. E o anjo a deixou.
39 Depɔ ɛti dépyɛ́gé, Mɛri akpomé mmyɛ akwilé wá akwɔ́ afɛ́ né melɔ fɔ́ ɛwé, ɛlú né gebagé mewaá Judiya.
39 Alguns dias depois, Maria dirigiu-se apressadamente à região montanhosa da Judeia, à cidade
40 Akwɔ́négé, akpɛ mmu gepúgé Sakariya, atamé mendée wuú Ɛlisabɛt.
40 onde Zacarias morava. Ela entrou na casa e saudou Isabel.
41 Gébégé Ɛlisabɛt awuú matame Mɛri, maá yi alú ji unɛ akwilé melu ujwɔ́lé ne ɛshyɛ, ne Mendoó Ukpea ɛchwɔ́ gbée Ɛlisabɛt metɔɔ́.
41 Ao ouvir a saudação de Maria, o bebê de Isabel se agitou dentro dela, e Isabel ficou cheia do Espírito Santo.
42 Ji ado ɛlúlú ajɔɔ́ ne mɛri aké, “Wɔ ɔwya ɛ́fwɔ́ ɔpwɔ andée ako, ne mejé Ɛsɔwɔ ɛ́bɛ́ ne maá yi wɔ ɔbyɛ́ne nyɛ.
42 Em alta voz, Isabel exclamou: “Você é abençoada entre as mulheres, e abençoada é a criança em seu ventre!
43 Nlu kpɛ́ waá ayi Ɛsɔwɔ anógé me ne mmá Ata wa achwɔ gɛ́ me uŋkɛɛ́?
43 Por que tenho a grande honra de receber a visita da mãe do meu Senhor?
44 Wyɛ ɔké ɔtamege me mbɔ, nechɔ́chɔ́ népyɛ maá akwilé né melú ujwɔlé.
44 Quando ouvi sua saudação, o bebê em meu ventre se agitou de alegria.
45 Méjé Ɛsɔwɔ ɛ́bɛ́ ne ji yi akamé nnó mechɔ́ ɛwé Ata ajɔɔ́ mbɔ, ɛbɛ nyɛ́ wáwálé.”
45 Você é abençoada, pois creu no que o Senhor disse que faria!”.
46 Mɛri aké:
46 Maria respondeu: “Minha alma exalta ao Senhor!
47 Ne metɔɔ́ wa ɛlú ne nechɔ́chɔ́ gétúgé Ɛsɔwɔ Mempoó wa.
47 Como meu espírito se alegra em Deus, meu Salvador!
48 Ji ate me yɛ ɛlé nlú lé meŋkpané defwɛ́ wuú.
48 Pois ele observou sua humilde serva, e, de agora em diante, todas as gerações me chamarão abençoada.
49 nendé Ɛsɔwɔ yi awya uto uko, apyɛ me gekpɛ́kpɛ́gé mechɔ́.
49 Pois o Poderoso é santo, e fez grandes coisas por mim.
50 agɛ́ne meshwɛ mbaá bɔɔ́ bi anóge ji,
50 Demonstra misericórdia a todos que o temem, geração após geração.
51 Alɛré ɛshyɛ ne ɛbwɔ wuú
51 Seu braço poderoso fez coisas tremendas! Dispersou os orgulhosos e os arrogantes.
52 Aferé afwa né malú ujwɔ́lé bwɔ́,
52 Derrubou príncipes de seus tronos e exaltou os humildes.
53 Achyɛ́ menyɛɛ́ mbaá bɔɔ́ bí alú mesa,
53 Encheu de coisas boas os famintos e despediu de mãos vazias os ricos.
54 — ausente —
54 Ajudou seu servo Israel e lembrou-se de ser misericordioso.
55 — ausente —
55 Pois assim prometeu a nossos antepassados, a Abraão e a seus descendentes para sempre”.
56 Mɛri ajɔ́gé mbɔ, abɛlé ne Ɛlisabɛt genógé amfaá alɛɛ́, ne ákeré meso melɔ wuú.
56 Maria ficou com Isabel cerca de três meses, e então voltou para casa.
57 Gébé gékwɔ́négé ɛyígé Ɛlisabɛt ábyɛ́ne, abyɛ maá mende.
57 Chegado o tempo de seu bebê nascer, Isabel deu à luz um filho.
58 Atɛ áŋmɛ́ ne bɔɔ́ ulagepú bií, aké áwúu nnó Ata Ɛsɔwɔ agɛ́ ji meshwɛ achyɛ́ ji nebɔ, matɔɔ́ ágɔ bwɔ́ ako.
58 Vizinhos e parentes se alegraram ao tomar conhecimento de que o Senhor havia sido tão misericordioso com ela.
59 Ne ndɔ́ ɛ́nee ɛ́kwɔ́négé áchwɔ́ mansɔ́ ji nsɔ́ ne ábɔ́ álú mamfyɛ ji mabɔ ntɛ wuú Sakariya.
59 Quando o bebê estava com oito dias, eles vieram para a cerimônia de circuncisão. Queriam chamar o menino de Zacarias, como o pai,
60 Mma wuú aké ŋgba, “Ákúu ji Jɔn.”
60 mas Isabel disse: “Não! Seu nome é João!”.
61 Yɛ́mbɔ áké ne ji, “Yɛ́ muú ula gepú wyɛ́ fɔ ayi awya mabɔ mímbɔ apɔ́.”
61 Então eles lhe disseram: “Não há ninguém em sua família com esse nome”,
62 Ne ámɛɛ́ ne amu ágií ntɛ wuú áké, ndé mabɔ mí ji akɛ́lege nnó áfyɛ́ maá yimbɔ.
62 e com gestos perguntaram ao pai como queria chamar o bebê.
63 Amɛɛ́ ne amu nnó áchyɛ́ ji genó gefɔ́ ásá wyɛ́. Áchwɔ́ ne géjí asá, “Mabɔ maá yimbɔ nnó Jɔn.” Bɔɔ́ ágɛ́gé mbɔ ála mano mekpo, fuú.
63 Ele pediu que lhe dessem uma tabuinha e, para surpresa de todos, escreveu: “Seu nome é João”.
64 Sakariya áságé mbɔ, tɛ́nétɛ́né ama lɔ manjɔɔ́ mejɔɔ́ ne alɔ mamfɛɛ́ Ɛsɔwɔ.
64 No mesmo instante, Zacarias voltou a falar e começou a louvar a Deus.
65 Gébégé bɔɔ́ melɔ wuú, áwuú nnó Sakariya ama lɔ́ manjɔɔ́ mejɔɔ́, mechɔ ɛwéna ɛpwɔ bwɔ́ amu. Gegáré mechɔ́ ɛwé, gékwɔ́ gékwɔné malɔ́ mekwɛ́ mako né gebagé mewaá Judiya.
65 Toda a vizinhança se encheu de temor, e a notícia do que havia acontecido se espalhou por toda a região montanhosa da Judeia.
66 Bɔɔ́ ako abi áwuú mechɔ́ ɛwé, áfyɛ né matɔɔ́ bwɔ́ áfɛrege nnó, “Maá yi abɛɛ́ nyɛ́ ndé gefɔɔ́?” Áfɛ́rege mbɔ ɛlé ágɛné nnó Ɛsɔwɔ alu ne ji.
66 Todos que ficavam sabendo meditavam sobre esses acontecimentos e perguntavam: “O que vai ser esse menino?”. Pois a mão do Senhor estava sobre ele.
67 Né gébé ɛyígémbɔ Mendoó Ukpea ɛchwɔ gbée Sakariya mmu metɔɔ́ awú meko mejɔɔ́ Ɛsɔwɔ ne alɔ mangaré aké:
67 Então seu pai, Zacarias, ficou cheio do Espírito Santo e profetizou:
68 “Gɔ́ ɛbwɔ́ áfɛɛ́ Ata Ɛsɔwɔ, ntɛ bɔɔ́ Isrɛli!
68 “Seja bendito o Senhor, o Deus de Israel, pois visitou e resgatou seu povo.
69 Achyɛ́ ɛsé gekpɛ́kpɛ́gé ménchyɛ́ geŋwá
69 Ele nos enviou poderosa salvação da linhagem real de seu servo Davi,
70 wyɛ́ ndɛre abɔ́ ányɛ́meno mbaá bɔɔ́ ɛkpávɛ Ɛsɔwɔ abi gekwéne nnó,
70 como havia prometido muito tempo atrás por meio de seus santos profetas.
71 ji apoóge nyɛ ɛsé, mbaá bɔɔ́ bi ákɛlege manwá ɛsé,
71 Agora seremos salvos de nossos inimigos e de todos que nos odeiam.
72 Abɔ́ anyɛ́meno mangɛ́ meshwɛ mbaá ukwéne antɛ sé,
72 Ele foi misericordioso com nossos antepassados ao lembrar-se de sua santa aliança,
73 Abɔ́ agaré gekwéne ntɛ sé Abraham ne akelé nnó,
73 o juramento solene que fez com nosso antepassado Abraão.
74 aferege nyɛ ɛsé né amú bɔɔ́ mawámé ɛsé,
74 Prometeu livrar-nos de nossos inimigos para o servirmos sem medo,
75 mambɛ́ bɔɔ́ ukpea bií wáwálé ne mantɛné cho né mbɛ ushu wuú,
75 em santidade e justiça, enquanto vivermos.
76 Wɔ, maá wa, ákúu nyɛ́ wɔ *Muú Ɛkpávé Anyátá Ɛsɔwɔ.
76 “E você, meu filhinho, será chamado profeta do Altíssimo, pois preparará o caminho para o Senhor.
77 Ɔpyɛ nyɛ́ bɔɔ́ Ɛsɔwɔ ákaá nnó,
77 Dirá a seu povo como encontrar salvação por meio do perdão de seus pecados.
78 Gétúgé ji ágɛ́ne meshwɛ dɔɔ́ mbaá bɔɔ́ yɛ́ndégébé,
78 Graças à terna misericórdia de nosso Deus, a luz da manhã, vinda do céu, está prestes a raiar sobre nós,
79 ɛwú ɛ́chyɛ́ge nyɛ́ geŋgbɔ́ mbaá bɔɔ́ bí álú né gemua,
79 para iluminar aqueles que estão na escuridão e na sombra da morte e nos guiar ao caminho da paz”.
80 Ne maá Sakariya yimbɔ alu ne ɛkwɔ wuú, awɛne ne menyammyɛ ne deŋgá, ne Mendoó Ɛsɔwɔ ɛlú ne ji. Awɛ́gé, ajyɛ jwɔ́le né *mashwɔne, ne gébé gekwɔ́nége, álɛre mmyɛ jií gbɔ́gɔ́nɔ́ mbaá bɔɔ́ *Isrɛli.
80 João cresceu e se fortaleceu em espírito. E viveu no deserto até chegar o tempo de se apresentar ao povo de Israel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.