Lucas 18
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NAA
1 Jisɔs agáré baá utɔɔ́ bií nekanémejɔɔ́ ɛníne fɔ́ manlɛré ɛbwɔ́ nnó, muú ábɔɔ́ fɔ́ mampwa manɛ́némmyɛ mbaá ntɛ wuú Ɛsɔwɔ́.
1 Jesus lhes contou uma parábola para mostrar que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 Aké, “Mémpané mpa fɔ abɔ́ alú né melɔ fɔ ayi álá afɔɔ́ Ɛsɔwɔ ne yɛ gébé ne bɔɔ́ abɔ wɔ́.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não temia a Deus, nem respeitava ninguém.
3 Mekwi mendée fɔ abɔ́ alu ntó né melɔ ɛwémbɔ. Mendée yimbɔ ajyɛ́ yɛ́ndégébé, agige mémpané mpa yimbɔ nnó, ‘Akwyɛ́ mechɔ́ bwɔ́ ne muú mawámé wuú!’
3 Havia também, naquela mesma cidade, uma viúva que sempre o procurava, dizendo: “Julgue a minha causa contra o meu adversário.”
4 Ndɔ mbɛ yi mendée yina alɔ manjɔɔ́ ne ji, abɔ́ ashya manwú ne ɛ́wyágé, agií gemɛ jií aké, ‘Yɛ́ ɛlé nlá fɔɔ́ Ɛsɔwɔ ne nlá bɔ gébé ne muú wɔ́,
4 Por algum tempo, ele não a quis atender, mas depois pensou assim: “É bem verdade que eu não temo a Deus, nem respeito ninguém.
5 yɛ́mbɔ gétúgé mendée yina achwɔ́ yɛ́ndégébé, achyɛ́ge me ɛfwyale, nkwyɛge nyɛ mechɔ́ wuú, mbɔge nlá pyɛmbɔ wɔ́, agɔɔ́ nyɛ́ me mbélé géjyá’.”
5 Porém, como esta viúva fica me incomodando, vou julgar a sua causa, para não acontecer que, por fim, venha a molestar-me.”
6 Ne Ata Jisɔs ájɔ́gémbɔ aké ne ɛbwɔ́, “Pɔ ɛnyú dewú nkane muú defyá mémpané mpa yiná ajɔɔ́?
6 Então o Senhor disse:
7 Ndɛre mémpané mpa ápoó mendée yina, nnó Ata Ɛsɔwɔ achɔɔ́ nyɛ gébé mampoó bɔɔ́ bi ájyá abi álile ɛta wuú utuú ne nwɔmésé? Alyágé nyɛ́ ɛbwɔ́ né ɛfwyale?
7 Será que Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que a ele clamam dia e noite, embora pareça demorado em defendê-los?
8 Kaáge, nnó Ɛsɔwɔ achɔɔ́ nyɛ gébé mampa mpa achyɛ ɛbwɔ́. Yɛ́mbɔ gébégé Maá Ntɛ Mekwaá akerege meso, nnó agɛne nyɛ́ bɔɔ́ bi áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ?”
8 Digo a vocês que, depressa, lhes fará justiça. Contudo, quando o Filho do Homem vier, será que ainda encontrará fé sobre a terra?
9 Jisɔs ama gáre nekanémejɔɔ́ ɛníne fɔ́, mbaá bɔɔ́ abi álɛ́rege mmyɛ nnó ɛbwɔ́ álú cho ne ápɛ́le abifɔ nnó ápɔ́ bɔɔ́.
9 Jesus também contou esta parábola para alguns que confiavam em si mesmos, por se considerarem justos, e desprezavam os outros:
10 “Bií fɔ́, ande fɔ́ apeá, áfɛ́ né ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ ɛwé ɛ́lú né Jerósálɛ manɛmmyɛ. Mende ayi ama, alu muú Farasi ne ayifɔ alu ménsɛlé ŋkamakpo.
10 — Dois homens foram ao templo para orar: um era fariseu e o outro era publicano.
11 Gébégé ɛbwɔ́ akpɛ́né mmu ɛcha, muú Farasi yimbɔ ajyɛ tɛ́ne né melu ɛwé bɔɔ́ akó ákáge gɛ́ ji, alɔ manɛ́némmyɛ aké, ‘Ata Ɛsɔwɔ ntamé wɔ nnó mpɔ́ fɔ́ nkane bɔɔ́ abifɔ, yɛ ɛké ménsɛlé ŋkámakpo yimbɔ. Me mfɔ́gé fɔ́ genógé muú detú, nnyɛ́ fɔ́ manwaá ne nkwéné fɔ́ ulɔ ne mendée muú.
11 O fariseu ficou em pé e orava de si para si mesmo, desta forma: “Ó Deus, graças te dou porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros, nem ainda como este publicano.
12 Nlyage menyɛɛ́ kpékpé né depɔ tyɛ́, ndɔ ɛpéa yɛ́ndé uwyaá, mma nkarege unó ba né malú afya, nchyɛge wɔ melú ɛma.’
12 Jejuo duas vezes por semana e dou o dízimo de tudo o que ganho.”
13 Mensɛ́lé ŋkámakpo yimbɔ, atɛné meso, akparé amu mekpo, amo mekpo mme, ajɔge ake, ‘Ata Ɛsɔwɔ, gɛ́ me meshwɛ, nlu muú yi mpyɛ́ gabo’.”
13 O publicano, estando em pé, longe, nem mesmo ousava levantar os olhos para o céu, mas batia no peito, dizendo: “Ó Deus, tem pena de mim, que sou pecador!”
14 Jisɔs anérégé, ake ne ɛbwɔ́, “Bɔɔ́ bina ákerege meso, muú ayi alú cho mbɛ ushu Ɛsɔwɔ ɛ́lé Ménsɛlé ŋkámakpo ɛ́pɔ́ fɔ́ muú Farasi. Nende muú ayi awya nepá, Ɛsɔwɔ awane nyɛ́ ji gelu ne apyɛ́ nyɛ́ ayi álá pɔ́ ne nepá, akwɔ́ ngɔ́.”
14 Digo a vocês que este desceu justificado para a sua casa, e não aquele. Porque todo o que se exalta será humilhado; mas o que se humilha será exaltado.
15 Né gébé géfɔ́, bɔɔ́ fɔ ákpá ambáné kɔ́ áchwɔ́ ɛtá Jisɔs nnó anɛ́ré ɛbwɔ́ amu makpo ama ama ne ajé ɛbwɔ́. Baá utɔɔ́ bií ágɛ́gé ndɛre ɛbwɔ́ áchwɔɔ́, ányá ɛbwɔ́.
15 Traziam também as crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos, ao verem isso, os repreendiam.
16 Jisɔs awúgé mbɔ, akú bɔɔ́ bimbɔ nnó áchwɔ́ ne baá bwɔ́. Ne ajɔɔ́ ne baá utɔɔ́ bii aké, “Lyáge ambánékɔ́ áchwɔ́ ɛta wa, ɛkagé dégbɛ́ ɛbwɔ́ néndé gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege gelú ɛyigé bɔɔ́ abi álu ndɛre baá bina.
16 Jesus, porém, chamando as crianças para junto de si, disse:
17 Ngarégé ɛnyú wáwálé nnó: muú yi álá kamé nnó Ɛsɔwɔ ábɛ́ mfwa wuú, nkane mamane kɔɔ́ wɔ́ akpɛ́né fɔ́ né gefwa jií.”
17 Em verdade lhes digo: Quem não receber o Reino de Deus como uma criança de maneira nenhuma entrará nele.
18 Muú kpaá fɔ achwɔ gií Jisɔs ake: “Ménlɛré melɔ́mélɔ́, mpyɛɛ́ mbɔ nnó ne mbɔ́ geŋwá ɛyi gélágé byɛɛ́?”
18 Certo homem de destaque perguntou a Jesus: — Bom Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
19 Jisɔs agií ji ake, “Ulannó ɔkuú me muú melɔ́mélɔ́? Yɛ́ muú yi alɔ́mé metɔɔ́ apɔ́, ɛkosé Ɛsɔwɔ mbií ne alu melɔ́mélɔ́.
19 Jesus respondeu:
20 Pɔ́ ɔkage mabɛ́ Ɛsɔwɔ ayi áke, ‘ɛkagé ɔwá muú, ɛkagé ɔkwé ulɔ, ɔjogé ɛjo, ɛkagé ɔ́tɛ́né ntɛ́sɛ́ gebyɔ́. Ɔnyɛgé manwaá, nógé ntɛ wyɛɛ́ ne mmá wyɛɛ́’.”
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério”, “não mate”, “não furte”, “não dê falso testemunho”, “honre o seu pai e a sua mãe”.
21 Mende yimbɔ aké, “Nlɔ mambélé mabɛ́ yina mako tɛ dembáné.”
21 Então o homem disse: — Tudo isso tenho observado desde a minha juventude.
22 Jisɔs áwuúgémbɔ, ake ne ji, “Ɛ́la genó gema ɛyi ɔbɔɔ́ mampyɛ, cho, kpó unó byɛ́ uko ɔkáré ŋka yimbɔ mbaá bɔɔ́ gekpo, ne ɔ́lɔ́ mankwɔlé me. Mbɔgé ɔpyɛ́gémbɔ, ɔbɛɛ́ nyɛ ne gefwa né mfaánebuú.”
22 Ouvindo isso, Jesus lhe disse:
23 Mende yina awugé mechɔ́ ɛwé, byɔ úkɔré ji, alɔ mansomé gefwa jií.
23 Mas, ouvindo ele estas palavras, ficou muito triste, porque era riquíssimo.
24 Jisɔs agɛ́gé nnó metɔɔ́ ɛgɔɔ́ ji wɔ́, aké, “Ɛ́jweré ne muú ŋka akpɛ né gefwagé Ɛsɔwɔ.
24 Jesus, vendo-o assim triste, disse:
25 Ɛ́lú wáwá nnó *mpɔ mashwɔne áshwá né ɛmbú ábyamé, ne nnó muú ŋka akpɛ né gefwagé Ɛsɔwɔ ágbárege.”
25 Porque é mais fácil um camelo passar pelo fundo de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.
26 Bɔɔ́ abi awuú mechɔ ɛwé ágií áké, “Ne ndé muú yi abɔ nyɛ́ geŋwá ɛyi gélágé byɛɛ́.”
26 Os que ouviram isto perguntaram: — Sendo assim, quem pode ser salvo?
27 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Genó ɛyi gepwɔgé ákwaá, gepwɔ́ fɔ́ Ɛsɔwɔ.”
27 Mas Jesus respondeu:
28 Ne Pita ajɔɔ́ aké, “Gɛ́ ɛsé delyaá unó sé uko, dékwɔlege wɔ.”
28 Então Pedro disse: — Eis que nós deixamos nossa casa e seguimos o senhor.
29 Ajɔ́gé mbɔ, Jisɔs ake ne baá utɔɔ́ bií, “Ngarege ɛnyú wáwálé nnó muú ayi alyagé gepú jií, yɛ mendée wuú, yɛ baá bií, yɛ aŋmɛ́ bií, yɛ mma wuú ne ntɛ wuú gétúgé gefwage Ɛsɔwɔ,
29 Jesus lhes respondeu:
30 abɛ nyɛ́ ne bɔɔ́ ne gejamégé unó né mme yina, upwɔ ɛbi ji abɔ alyaá ne abɛ nyɛ́ ne geŋwá ɛyi gélágé byɛɛ́ né mme ayi áchwɔ́ nyɛ.”
30 que não receba, no presente, muitas vezes mais e, no mundo por vir, receberá a vida eterna.
31 Né gébé gefɔ́, Jisɔs asɛ baá utɔɔ́ bií áfyaneápeá, ájyɛ tɛ́ne melu ɛwéchá, ɛfɛɛ́ alɔ mangaré ɛbwɔ́ aké, “Wuúge ɛsé dékwɔme mbɔ déjyɛɛ́ né Jɛrosalɛ, dekwɔnégé ɛ́wú, unó uko ɛbí bɔɔ́ ɛkpávé Ɛsɔwɔ ábɔ́ ásamé útaá Maá Ntɛ Mekwaá, ubɛ́ɛ nyɛ́ wáwálé.
31 Chamando os doze para um lado, Jesus lhes disse:
32 Ásá nnó áfyɛ́ nyɛ́ ji né amú bɔɔ́ abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus, abi ájwyaáge nyɛ ji, áshyɛ́ ji, ákpóo ji matyɛ mmyɛ.
32 Ele será entregue aos gentios, que vão zombar dele, insultá-lo e cuspir nele.
33 Átúlege nyɛ́ ji, ne áwá ji, yɛ́mbɔ ndɔ́ ɛ́lɛɛ́ ɛ́kwɔnégé, akwilége nyɛ né negbo.”
33 Depois de açoitá-lo, eles o matarão, mas, ao terceiro dia, ressuscitará.
34 Yɛ́ ndɛre Jisɔs ajɔɔ́ mbɔ, áŋgbá bií ákaá fɔ́ ula mechɔ́ ɛwíná wɔ́, ɛbwɔ́ álá tametame yɛ genó gema ágbaré né metɔɔ́ wɔ́.
34 Eles, porém, não entenderam nada disso. O significado dessas palavras lhes era encoberto, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Jisɔs aké akwɔnege né mekpó meti Jɛriko, muú amɛ nónómé fɔ, ajwɔ́lé né mapea meti akɔɔ́ ŋka.
35 Aconteceu que, quando Jesus se aproximava de Jericó, um cego estava sentado à beira do caminho, pedindo esmolas.
36 Awúgé nkane gejamégé bɔɔ́ áwyále, ákóge, mende yimbɔ agií aké, Ndé mechɔ ɛchwɔɔ́?
36 E, ouvindo o barulho da multidão que passava, perguntou o que era aquilo.
37 Ágaré ji áké, “Jisɔs ayi Nasarɛt ne akóge.”
37 Anunciaram-lhe que Jesus, o Nazareno, estava passando.
38 Mende yimbɔ awúgé mbɔ, alɔ mankálégé aké, “Jisɔs, mpyáne Dɛvid, gɛ́ me meshwɛ.”
38 Então ele gritou: — Jesus, Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
39 Bɔɔ́ abi abɔ ájyɛ́ mbɛ, álɔ manyáné ji nnó akwéné mejɔɔ́. Ndɛre ányáne mbɔ ji, ɛ́lú ɛké áchyɛ́ lé ji ɛshyɛ nnó akálé kéŋké. Ne aké, “Mpyáne mfwa Dɛvid, nkpá wɔ geká, gɛ́ me meshwɛ.”
39 E os que iam na frente o repreendiam para que se calasse. Mas ele gritava cada vez mais: — Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
40 Jisɔs awúgé mbɔ atɛné, atɔ́ bɔɔ́ nnó ajyɛ́ achwɔ́ ne muú amɛ nónómé yimbɔ. Ɛbwɔ́ áchwɔ́gé ne ji, Jisɔs agií ji ake,
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. E, tendo ele chegado, Jesus perguntou:
41 “Ndé genó wɔ ɔkɛ́lege mpyɛ́ ɛta wyɛ́?”
41 — O que você quer que eu lhe faça? Ele respondeu: — Senhor, que eu possa ver de novo.
42 Ne Jisɔs aké ne ji, “Lɔ yɛ́ mangɛ́né. Ɔtoó mbɔ gétúgé ɔfyɛɛ́ metɔɔ́ wyɛ́ ne me.”
42 Jesus lhe disse:
43 Tɛ́nétɛ́né yimbɔ alɔ mángɛ́né mbaá ne akwɔlege ji, ne afɛge Ɛsɔwɔ. Bɔɔ́ ako ágɛ́gé mbɔ, álɔ ntó mamfɛɛ́ Ɛsɔwɔ.
43 Imediatamente ele passou a ver de novo e seguia Jesus, glorificando a Deus. Também todo o povo, vendo isto, dava louvores a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.