Lucas 14
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NTLH
1 Né bií uwyaá ɛbífɔ́, Jisɔs ajyɛ nyɛ́ menyɛɛ́ né gepúgé mende fɔ. Mende yimbɔ abɔ́ alu muú kpaá bɔɔ́ Farasi. Ndɛre Jisɔs alú ɛ́fɛɛ́, bɔɔ́ ápɛ́le ji chwɛchwɛ, nnó ágɛ́ genó ɛyíge ji apyɛ nyɛ bií bimbɔ.
1 Num sábado, Jesus entrou na casa de certo líder fariseu para tomar uma refeição. E as pessoas que estavam ali olhavam para Jesus com muita atenção.
2 Ɛ́fɛɛ́ mende fɔ ayi uká ne amu úmualé, abɔ́ atɛné mbɛ ushu Jisɔs,
2 Um homem, com as pernas e os braços inchados, chegou perto dele.
3 Jisɔs agií bɔɔ́ Farasi ne Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ abi álú ntó ɛfɛɛ́ aké, “Ɛbɛ́ ɛsé ɛgaré nnó muú akage pyɛ muú nemée atoó né bií uwyaá?”
3 E Jesus perguntou aos mestres da Lei e aos fariseus:
4 Yɛ́mbɔ ɛbwɔ́ akeré yɛ ji meko wɔ́. Ne Jisɔs agbaré mende yimbɔ apyɛ ji atoó, agaré ji nnó ajyɛ́.
4 Mas eles não responderam nada. Então Jesus pegou o homem, curou-o e o mandou embora.
5 Ɛké ɛ́wyage Jisɔs agií ɛbwɔ aké, “Mbɔgé muú nyú fɔ ne maá wuú akwegé né gepyɛ́gé manaá bií uwyaá, yɛ ɛ́lé mpɔ wuú ne akwené, muú yimbɔ anyógé wáwá akpɛ́ mmu aféré ji?”
5 Aí disse:
6 Nkwɛ́ yiná apwɔ ɛbwɔ́ amu, apyɛ ɛbwɔ́ ála bɔmbɔ.
6 E eles não puderam responder.
7 Jisɔs agɛ́gé nnó bɔɔ́ abi álɔɔ́ bwɔ́ ɛpaá, áchwɔ́ge ájyá lé malu ujwɔlé malɔ́malɔ́, agaré ɛbwɔ́ nekanémejɔɔ́ ɛni aké:
7 Certa vez Jesus estava reparando como os convidados escolhiam os melhores lugares à mesa. Então fez esta comparação:
8 “Yɛ́ndegébé ákugé muu né ɛpaá neba ajwɔ́lé lé né melu ɛwé bɔɔ́ ako ájwɔ́lege. Akɛlégé fɔ́ melú ɛ́nógé. Mbɔgé ɔjwɔlégé wyɛ́, ɛ́káge bɛ́ nnó ákuú mbɔntó muú yi apwɔɔ́ wɔ.
8 — Quando alguém convidá-lo para uma festa de casamento, não sente no melhor lugar. Porque pode ser que alguém mais importante tenha sido convidado.
9 Gébégé muú yimbɔ achwɔgé, mbɔɔ́ ɛpaá agarege nyɛ́ wɔ nnó, ‘kwílé melu ujwɔ́lé ɛwe, muú kpaa ajwɔ́lé.’ Mbɔgé ɛ́pyɛ́gé mbɔ ɔjwɔlege nyɛ́ né melú ɛwé ɛ́lá pɔ́ ne ɛ́nógé, ɛ́fɛɛ́ mmyɛ́ ɛ́gbóo nyɛ́ wɔ.
9 Então quem convidou você e o outro poderá dizer a você: “Dê esse lugar para este aqui.” Aí você ficará envergonhado e terá de sentar-se no último lugar.
10 Yɛ́ndégébé ɔjyɛgé ɛpaá, jwɔ́lé né melu ɛwé ɛ́lá pɔ́ ne ɛ́nógé. Gébégé muú yi alɔ wɔ́ ɛpaá achwɔgé gɛ́ wɔ́ ɛ́fɛɛ́, ajɔge nyɛ́ ne wɔ nnó, ‘Mejeé wa, kwílé fá chó jwɔlé né melú ɛ́nógé.’ Gébégé ɛ́pyɛgémbɔ ɔbɛɛ nyɛ ne ɛ́nógé né mbɛ ushu bɔɔ́.
10 Pelo contrário, quando você for convidado, sente-se no último lugar. Assim quem o convidou vai dizer a você: “Meu amigo, venha sentar-se aqui num lugar melhor.” E isso será uma grande honra para você diante de todos os convidados.
11 Wyɛ́mbɔ ne Ɛsɔwɔ áwane nyɛ́ muú ayi ábwɛge mmyɛ gelu ne ábwɛge nyɛ́ lé ayi álá lɛ́régé mmyɛ.”
11 Porque quem se engrandece será humilhado, mas quem se humilha será engrandecido.
12 Jisɔs ama jɔɔ́ ne mbɔɔ́ ɛpaá yi akuú ji aké, “Yɛndégébé ɔké ɔpyɛ ɛpaá, ɔkugé fɔ wyɛ́ lé ajeé byɛ́, aŋmɛ́ byɛ́ ne bɔɔ́ ula gepú byɛ́. Ɔkugé fɔ wyɛ lé afwa melɔ gétúgé ɛbwɔ́ ákáge kuú nyɛ́ wɔ ntó né ɛwu bwɔ́ ɛpaá. Ápyɛgémbɔ áshúge wɔ galɔ́gálɔ́ ayi ɔpyɛ́ ɛta bwɔ́.
12 Depois Jesus disse ao homem que o havia convidado:
13 Ɔké ɔpyɛ ɛpaá, kuú lé bɔɔ́ gekpo, ubwéré, ukɔ́kɔ́ré bɔɔ́ ne abi amɛ nónómé.
13 Mas, quando você der uma festa, convide os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos
14 Mbɔgé ɔpyɛgé mbɔ, ɔbɛ nyɛ́ ne metɔɔ́ megɔmegɔ gétúgé bɔɔ́ bimbɔ ákágé shúu fɔ galɔ́gálɔ́ ayi ɔpyɛ́ ɛta bwɔ́. Galɔ́gálɔ́ wyɛ́ atanege nyɛ́ mbaá Ɛsɔwɔ né gébé ɛyígé bɔɔ́ abi álu cho ákwilege nyɛ né negbo.”
14 e você será abençoado. Pois eles não poderão pagar o que você fez, mas Deus lhe pagará no dia em que as pessoas que fazem o bem ressuscitarem.
15 Ndɛre Jisɔs ajɔge mbɔ, muú fɔ ama ayi abɔ́ anyɛɛ́ menyɛɛ́ ne ji akame ake, “Wáwálé galɔ́gálɔ́ alu ne muú yi anyɛɛ́ nyɛ́ menyɛɛ́ né mbaá ayi Ɛsɔwɔ ágbárege gefwa jií.”
15 Um dos que estavam à mesa ouviu isso e disse para Jesus: — Felizes os que irão sentar-se à mesa no
16 Jisɔs awúgé mbɔ, alɔ mangare ji abya aké, “Né gébé gefɔ́ mende fɔ abɔ apyɛ gekpɛ́kpɛ́gé ɛpaá, akuú gejamégé bɔɔ́.
16 Então Jesus lhe disse:
17 Gébé gékwɔ́négé, atɔ́ maá defwɛ́ wuú nnó ajyɛ́ agáré bɔɔ́ bi ji akuú bwɔ́ ɛpaá nnó, ‘Áchwɔ́ ɛpaá ɛ́chwɔ́ lɔ.’
17 Quando chegou a hora, mandou o seu empregado dizer aos convidados: “Venham, que tudo já está pronto!”
18 Ajyɛ́gé, agɛ́ muú ama ama ne yɛ́ndémuú alɔ mandoré úbɔ́meno agare wyɛ́ ɛwú. Muú ayi mbɛ aké, ‘Wyɛ́ náná ne nnamé mekɔɔ́ wa nkɛlege manjyɛ gɛ́ ɛwú. Chó gáré ntɛ wyɛ́ nnó ɛkagé asɔ́ metɔɔ́ nnó nchwɔ ɛpaá wuú wɔ́.’
18 — Mas eles, um por um, começaram a dar desculpas. O primeiro disse ao empregado: “Comprei um sítio e tenho de dar uma olhada nele. Peço que me desculpe.”
19 Ama jyɛ́ gɛ́ ayifɔ, mende yimbɔ ntó aké, ‘Wyɛ́ náná ne nnamé mpɔ ɛyí ɛkyá makɔɔ́ ɛfya, nlu mɛ́ tɛ́né manjyɛ muá ɛ́jí wá ɛpyɛ́ utɔɔ́. Nkpa ɛnyú geká, ɛkage désɔ́ metɔɔ́ nnó nchwɔ wɔ́.’
19 — Outro disse: “Comprei cinco juntas de bois e preciso ver se trabalham bem. Peço que me desculpe.”
20 Ama jyɛ́ gɛ́ ayifɔ, mende yimbɔ ake, ‘Wyɛ́ náná ne mbané mendée wa gétú ɛyige na nchwɔ́ fɔ.’
20 — E outro disse: “Acabei de casar e por isso não posso ir.”
21 “Maá defwɛ́ yimbɔ akérégé meso, agaré depɔ ɛtíré na deko mbaá ntɛ wuú; ayi akuú ɛpaá, ne aké awuú mbɔ metɔɔ́ ɛsɔ́ ji dɔɔ́. Ama tɔ́ maá defwɛ́ wuú aké, ‘Chó né metɔɔ́ melɔ ne anɔɔ́ mati ayí kɔ́kɔ́ ne ayí kpakpa, ɔkuú ubwéré, abi amɛ nónómé, ukɔ́kɔ́ré bɔɔ́ ne abi gekpo nnó achwɔ́ gepú ya.’
21 — O empregado voltou e contou tudo ao patrão. Ele ficou com muita raiva e disse: “Vá depressa pelas ruas e pelos becos da cidade e traga os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.”
22 Maá defwɛ́ ajyɛ́gé, akeré meso aké, ‘Ata mpyɛ mɛ́ ndɛre ɔjɔɔ́ ne gepú gélú daŋbée.’
22 — Mais tarde o empregado disse: “Patrão, já fiz o que o senhor mandou, mas ainda está sobrando lugar.”
23 Ntɛ wuú, ama gáre ji aké, ‘Chó náná né baá malɔ ne bɔ dachi ako ne mati ayi kɔ́kɔ́, ɔgaré bɔɔ́ áchwɔ́ ápyɛ́ gepú yá gégbeé.
23 — Aí o patrão respondeu: “Então vá pelas estradas e pelos caminhos e obrigue os que você encontrar ali a virem, a fim de que a minha casa fique cheia.
24 Kaá nnó bɔɔ́ bi mbɔ́ nkuú mɛ́ ɛbwɔ́, áshyá manchwɔ́ yɛ muú ayi áfwɔ́rege menyɛɛ́ wa ayí ntyɛɛ́ apɔ́.’”
24 Pois eu afirmo a vocês que nenhum dos que foram convidados provará o meu jantar!”
25 Ndɛre Jisɔs ama lɔ manjyɛ́gé nekɛ nií, gejamége bɔɔ́ ákwɔ́lege ji. Ɛ́ké ɛ́wyage atɛné, abwɔlé ushu, ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké,
25 Certa vez uma grande multidão estava acompanhando Jesus. Ele virou-se para eles e disse:
26 “Muú akágé bɛ́ fɔ ménkwɔlé wa mbɔgé álá agboó ne me apwɔ́ mmá wuú ne ntɛ wuú ne amá agbógé ne me apwɔ́ mendée wuú, baá bií ne aŋmɛ́ bií. Ne amá agbógé ne me apwɔ́ gemɛ jií.
26 — Quem quiser me acompanhar não pode ser meu seguidor se não me amar mais do que ama o seu pai, a sua mãe, a sua esposa, os seus filhos, os seus irmãos, as suas irmãs e até a si mesmo.
27 Muú akágé bɛ́fɔ ntó ménkwɔlé wa mbɔgé alá kamé negbo akpá ɛjií gekwa akwɔlé me ne gejí wɔ́.
27 Não pode ser meu seguidor quem não estiver pronto para morrer como eu vou morrer e me acompanhar.
28 “Mbɔgé muú nyú ama ashuú mantɛné ɛnyɔŋ, abɔ́ kpɛ́ mbɛ ajwɔ́lé, afɛ́ré chánchá meno ŋka ɛyi gepú ɛyigémbɔ genyɛ́ɛ nyɛ ne akaá wa abɛ nyɛ́ ne ŋka ɛyi ɛkwanege maneré géjí?
28 Se um de vocês quer construir uma torre , primeiro senta e calcula quanto vai custar, para ver se o dinheiro dá.
29 Mbɔgé alá fɛré mbɔ wɔ́, ɛ́bɛ́ nyɛ́ nnó anérégé fɔ gepú ɛyígémbɔ, atɛnege nyɛ́ lé nébɔ́mé, bɔɔ́ bi ákóoge ɛfɛɛ́ ágɛgé nebɔ́mé ɛniné mbɔ, álɔ manjwáné áke:
29 Se não fizer isso, ele consegue colocar os alicerces, mas não pode terminar a construção. Aí todos os que virem o que aconteceu vão caçoar dele, dizendo:
30 ‘Gɛ́ muú yi aké atɛnege ɛnyɔ́ŋ, ɛ́pwɔ ji.’
30 “Este homem começou a construir, mas não pôde terminar!”
31 “Ɛkáge bɛ́ nnó mfwa ajyɛ myɛ́ bee ne mfwa ayifɔ. Mbɔgé akwilege manjyɛ, gɛ́ nnó Mfwa ayifɔ achwɔ ne bɔɔ́ gejamé abi apwɔɔ́ abií né malú ápéa, apyɛ nnó? Nnó abɔ́ kpɛ́ mbɛ ajwɔ́lé ne bɔɔ́ bií afɛré wa ákáge myɛ́ nyɛ́ bee ne bɔɔ́ bimbɔ?
31 — Se um rei que tem dez mil soldados vai partir para combater outro que vem contra ele com vinte mil, ele senta primeiro e vê se está bastante forte para enfrentar o outro.
32 Mbɔgé agɛgé nnó úpwɔɔ nyɛ ɛbwɔ́, aferege nyɛ́ bɔɔ́ atɔ́ nnó ajyɛ́ ábáné mfwa yimbɔ ndɛre alú tɛtɛ, akwɔ́ ji mata nnó ágáré ɛ́lé genó ɛyígé ji akɛ́lege nnó ɛbwɔ́ áchyɛ́ ne álya ɛbwɔ́ ábɛ́ né nesɔ.
32 Se não fizer isso, acabará precisando mandar mensageiros ao outro rei, enquanto este ainda estiver longe, para combinar condições de paz. Jesus terminou, dizendo:
33 Wyɛ́ na ntó ne ɛnyú debɔɔ́ mankpomé mmyɛ.” “Muú akágé bɛ́ fɔ ménkwɔlé wa mbɔgé alá kámé mánlyá unó uko wɔ́.
33 — Assim nenhum de vocês pode ser meu discípulo se não deixar tudo o que tem.
34 “Mega ɛ́lú genó gelɔ́gélɔ́ ne mbɔgé mega ɛ́lá pɔ́ sé ne ugɔ bií, ápyɛɛ́ mbɔ nnó ne ugɔ bií ukéré?
34 — O sal é uma coisa útil; mas, se perde o gosto, deixa de ser sal.
35 Ɛfúlé sé genó. Muú akágé gbɛ́ɛ fɔ ɛ́wú né mekɔɔ́, yɛ́ ama áchwáré ne ujwaá ne ágbɛ né mekɔɔ́ ɛ́lɔ́mé fɔ́. Ágbɛ́le lé ɛ́wú gbɛ́le. Muú yi awyá matu áwú.”
35 É jogado fora, pois não serve mais nem para a terra nem para o monte de esterco. Se vocês têm ouvidos para ouvirem, então ouçam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.