Lucas 14
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ACF
1 Né bií uwyaá ɛbífɔ́, Jisɔs ajyɛ nyɛ́ menyɛɛ́ né gepúgé mende fɔ. Mende yimbɔ abɔ́ alu muú kpaá bɔɔ́ Farasi. Ndɛre Jisɔs alú ɛ́fɛɛ́, bɔɔ́ ápɛ́le ji chwɛchwɛ, nnó ágɛ́ genó ɛyíge ji apyɛ nyɛ bií bimbɔ.
1 Aconteceu num sábado que, entrando ele em casa de um dos principais dos fariseus para comer pão, eles o estavam observando.
2 Ɛ́fɛɛ́ mende fɔ ayi uká ne amu úmualé, abɔ́ atɛné mbɛ ushu Jisɔs,
2 E eis que estava ali diante dele um certo homem hidrópico.
3 Jisɔs agií bɔɔ́ Farasi ne Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ abi álú ntó ɛfɛɛ́ aké, “Ɛbɛ́ ɛsé ɛgaré nnó muú akage pyɛ muú nemée atoó né bií uwyaá?”
3 E Jesus, tomando a palavra, falou aos doutores da lei, e aos fariseus, dizendo: É lícito curar no sábado?
4 Yɛ́mbɔ ɛbwɔ́ akeré yɛ ji meko wɔ́. Ne Jisɔs agbaré mende yimbɔ apyɛ ji atoó, agaré ji nnó ajyɛ́.
4 Eles, porém, calaram-se. E, tomando-o, o curou e despediu.
5 Ɛké ɛ́wyage Jisɔs agií ɛbwɔ aké, “Mbɔgé muú nyú fɔ ne maá wuú akwegé né gepyɛ́gé manaá bií uwyaá, yɛ ɛ́lé mpɔ wuú ne akwené, muú yimbɔ anyógé wáwá akpɛ́ mmu aféré ji?”
5 E respondendo-lhes disse: Qual será de vós o que, caindo-lhe num poço, em dia de sábado, o jumento ou o boi, o não tire logo?
6 Nkwɛ́ yiná apwɔ ɛbwɔ́ amu, apyɛ ɛbwɔ́ ála bɔmbɔ.
6 E nada lhe podiam replicar sobre isto.
7 Jisɔs agɛ́gé nnó bɔɔ́ abi álɔɔ́ bwɔ́ ɛpaá, áchwɔ́ge ájyá lé malu ujwɔlé malɔ́malɔ́, agaré ɛbwɔ́ nekanémejɔɔ́ ɛni aké:
7 E disse aos convidados uma parábola, reparando como escolhiam os primeiros assentos, dizendo-lhes:
8 “Yɛ́ndegébé ákugé muu né ɛpaá neba ajwɔ́lé lé né melu ɛwé bɔɔ́ ako ájwɔ́lege. Akɛlégé fɔ́ melú ɛ́nógé. Mbɔgé ɔjwɔlégé wyɛ́, ɛ́káge bɛ́ nnó ákuú mbɔntó muú yi apwɔɔ́ wɔ.
8 Quando por alguém fores convidado às bodas, não te assentes no primeiro lugar; não aconteça que esteja convidado outro mais digno do que tu;
9 Gébégé muú yimbɔ achwɔgé, mbɔɔ́ ɛpaá agarege nyɛ́ wɔ nnó, ‘kwílé melu ujwɔ́lé ɛwe, muú kpaa ajwɔ́lé.’ Mbɔgé ɛ́pyɛ́gé mbɔ ɔjwɔlege nyɛ́ né melú ɛwé ɛ́lá pɔ́ ne ɛ́nógé, ɛ́fɛɛ́ mmyɛ́ ɛ́gbóo nyɛ́ wɔ.
9 E, vindo o que te convidou a ti e a ele, te diga: Dá o lugar a este; e então, com vergonha, tenhas de tomar o derradeiro lugar.
10 Yɛ́ndégébé ɔjyɛgé ɛpaá, jwɔ́lé né melu ɛwé ɛ́lá pɔ́ ne ɛ́nógé. Gébégé muú yi alɔ wɔ́ ɛpaá achwɔgé gɛ́ wɔ́ ɛ́fɛɛ́, ajɔge nyɛ́ ne wɔ nnó, ‘Mejeé wa, kwílé fá chó jwɔlé né melú ɛ́nógé.’ Gébégé ɛ́pyɛgémbɔ ɔbɛɛ nyɛ ne ɛ́nógé né mbɛ ushu bɔɔ́.
10 Mas, quando fores convidado, vai, e assenta-te no derradeiro lugar, para que, quando vier o que te convidou, te diga: Amigo, sobe mais para cima. Então terás honra diante dos que estiverem contigo à mesa.
11 Wyɛ́mbɔ ne Ɛsɔwɔ áwane nyɛ́ muú ayi ábwɛge mmyɛ gelu ne ábwɛge nyɛ́ lé ayi álá lɛ́régé mmyɛ.”
11 Porquanto qualquer que a si mesmo se exaltar será humilhado, e aquele que a si mesmo se humilhar será exaltado.
12 Jisɔs ama jɔɔ́ ne mbɔɔ́ ɛpaá yi akuú ji aké, “Yɛndégébé ɔké ɔpyɛ ɛpaá, ɔkugé fɔ wyɛ́ lé ajeé byɛ́, aŋmɛ́ byɛ́ ne bɔɔ́ ula gepú byɛ́. Ɔkugé fɔ wyɛ lé afwa melɔ gétúgé ɛbwɔ́ ákáge kuú nyɛ́ wɔ ntó né ɛwu bwɔ́ ɛpaá. Ápyɛgémbɔ áshúge wɔ galɔ́gálɔ́ ayi ɔpyɛ́ ɛta bwɔ́.
12 E dizia também ao que o tinha convidado: Quando deres um jantar, ou uma ceia, não chames os teus amigos, nem os teus irmãos, nem os teus parentes, nem vizinhos ricos, para que não suceda que também eles te tornem a convidar, e te seja isso recompensado.
13 Ɔké ɔpyɛ ɛpaá, kuú lé bɔɔ́ gekpo, ubwéré, ukɔ́kɔ́ré bɔɔ́ ne abi amɛ nónómé.
13 Mas, quando fizeres convite, chama os pobres, aleijados, mancos e cegos,
14 Mbɔgé ɔpyɛgé mbɔ, ɔbɛ nyɛ́ ne metɔɔ́ megɔmegɔ gétúgé bɔɔ́ bimbɔ ákágé shúu fɔ galɔ́gálɔ́ ayi ɔpyɛ́ ɛta bwɔ́. Galɔ́gálɔ́ wyɛ́ atanege nyɛ́ mbaá Ɛsɔwɔ né gébé ɛyígé bɔɔ́ abi álu cho ákwilege nyɛ né negbo.”
14 E serás bem-aventurado; porque eles não têm com que to recompensar; mas recompensado te será na ressurreição dos justos.
15 Ndɛre Jisɔs ajɔge mbɔ, muú fɔ ama ayi abɔ́ anyɛɛ́ menyɛɛ́ ne ji akame ake, “Wáwálé galɔ́gálɔ́ alu ne muú yi anyɛɛ́ nyɛ́ menyɛɛ́ né mbaá ayi Ɛsɔwɔ ágbárege gefwa jií.”
15 E, ouvindo isto, um dos que estavam com ele à mesa, disse-lhe: Bem-aventurado o que comer pão no reino de Deus.
16 Jisɔs awúgé mbɔ, alɔ mangare ji abya aké, “Né gébé gefɔ́ mende fɔ abɔ apyɛ gekpɛ́kpɛ́gé ɛpaá, akuú gejamégé bɔɔ́.
16 Porém, ele lhe disse: Um certo homem fez uma grande ceia, e convidou a muitos.
17 Gébé gékwɔ́négé, atɔ́ maá defwɛ́ wuú nnó ajyɛ́ agáré bɔɔ́ bi ji akuú bwɔ́ ɛpaá nnó, ‘Áchwɔ́ ɛpaá ɛ́chwɔ́ lɔ.’
17 E à hora da ceia mandou o seu servo dizer aos convidados: Vinde, que já tudo está preparado.
18 Ajyɛ́gé, agɛ́ muú ama ama ne yɛ́ndémuú alɔ mandoré úbɔ́meno agare wyɛ́ ɛwú. Muú ayi mbɛ aké, ‘Wyɛ́ náná ne nnamé mekɔɔ́ wa nkɛlege manjyɛ gɛ́ ɛwú. Chó gáré ntɛ wyɛ́ nnó ɛkagé asɔ́ metɔɔ́ nnó nchwɔ ɛpaá wuú wɔ́.’
18 E todos à uma começaram a escusar-se. Disse-lhe o primeiro: Comprei um campo, e importa ir vê-lo; rogo-te que me hajas por escusado.
19 Ama jyɛ́ gɛ́ ayifɔ, mende yimbɔ ntó aké, ‘Wyɛ́ náná ne nnamé mpɔ ɛyí ɛkyá makɔɔ́ ɛfya, nlu mɛ́ tɛ́né manjyɛ muá ɛ́jí wá ɛpyɛ́ utɔɔ́. Nkpa ɛnyú geká, ɛkage désɔ́ metɔɔ́ nnó nchwɔ wɔ́.’
19 E outro disse: Comprei cinco juntas de bois, e vou experimentá-los; rogo-te que me hajas por escusado.
20 Ama jyɛ́ gɛ́ ayifɔ, mende yimbɔ ake, ‘Wyɛ́ náná ne mbané mendée wa gétú ɛyige na nchwɔ́ fɔ.’
20 E outro disse: Casei, e portanto não posso ir.
21 “Maá defwɛ́ yimbɔ akérégé meso, agaré depɔ ɛtíré na deko mbaá ntɛ wuú; ayi akuú ɛpaá, ne aké awuú mbɔ metɔɔ́ ɛsɔ́ ji dɔɔ́. Ama tɔ́ maá defwɛ́ wuú aké, ‘Chó né metɔɔ́ melɔ ne anɔɔ́ mati ayí kɔ́kɔ́ ne ayí kpakpa, ɔkuú ubwéré, abi amɛ nónómé, ukɔ́kɔ́ré bɔɔ́ ne abi gekpo nnó achwɔ́ gepú ya.’
21 E, voltando aquele servo, anunciou estas coisas ao seu senhor. Então o pai de família, indignado, disse ao seu servo: Sai depressa pelas ruas e bairros da cidade, e traze aqui os pobres, e aleijados, e mancos e cegos.
22 Maá defwɛ́ ajyɛ́gé, akeré meso aké, ‘Ata mpyɛ mɛ́ ndɛre ɔjɔɔ́ ne gepú gélú daŋbée.’
22 E disse o servo: Senhor, feito está como mandaste; e ainda há lugar.
23 Ntɛ wuú, ama gáre ji aké, ‘Chó náná né baá malɔ ne bɔ dachi ako ne mati ayi kɔ́kɔ́, ɔgaré bɔɔ́ áchwɔ́ ápyɛ́ gepú yá gégbeé.
23 E disse o senhor ao servo: Sai pelos caminhos e valados, e força-os a entrar, para que a minha casa se encha.
24 Kaá nnó bɔɔ́ bi mbɔ́ nkuú mɛ́ ɛbwɔ́, áshyá manchwɔ́ yɛ muú ayi áfwɔ́rege menyɛɛ́ wa ayí ntyɛɛ́ apɔ́.’”
24 Porque eu vos digo que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.
25 Ndɛre Jisɔs ama lɔ manjyɛ́gé nekɛ nií, gejamége bɔɔ́ ákwɔ́lege ji. Ɛ́ké ɛ́wyage atɛné, abwɔlé ushu, ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké,
25 Ora, ia com ele uma grande multidão; e, voltando-se, disse-lhe:
26 “Muú akágé bɛ́ fɔ ménkwɔlé wa mbɔgé álá agboó ne me apwɔ́ mmá wuú ne ntɛ wuú ne amá agbógé ne me apwɔ́ mendée wuú, baá bií ne aŋmɛ́ bií. Ne amá agbógé ne me apwɔ́ gemɛ jií.
26 Se alguém vier a mim, e não aborrecer a seu pai, e mãe, e mulher, e filhos, e irmãos, e irmãs, e ainda também a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Muú akágé bɛ́fɔ ntó ménkwɔlé wa mbɔgé alá kamé negbo akpá ɛjií gekwa akwɔlé me ne gejí wɔ́.
27 E qualquer que não levar a sua cruz, e não vier após mim, não pode ser meu discípulo.
28 “Mbɔgé muú nyú ama ashuú mantɛné ɛnyɔŋ, abɔ́ kpɛ́ mbɛ ajwɔ́lé, afɛ́ré chánchá meno ŋka ɛyi gepú ɛyigémbɔ genyɛ́ɛ nyɛ ne akaá wa abɛ nyɛ́ ne ŋka ɛyi ɛkwanege maneré géjí?
28 Pois qual de vós, querendo edificar uma torre, não se assenta primeiro a fazer as contas dos gastos, para ver se tem com que a acabar?
29 Mbɔgé alá fɛré mbɔ wɔ́, ɛ́bɛ́ nyɛ́ nnó anérégé fɔ gepú ɛyígémbɔ, atɛnege nyɛ́ lé nébɔ́mé, bɔɔ́ bi ákóoge ɛfɛɛ́ ágɛgé nebɔ́mé ɛniné mbɔ, álɔ manjwáné áke:
29 Para que não aconteça que, depois de haver posto os alicerces, e não a podendo acabar, todos os que a virem comecem a escarnecer dele,
30 ‘Gɛ́ muú yi aké atɛnege ɛnyɔ́ŋ, ɛ́pwɔ ji.’
30 Dizendo: Este homem começou a edificar e não pôde acabar.
31 “Ɛkáge bɛ́ nnó mfwa ajyɛ myɛ́ bee ne mfwa ayifɔ. Mbɔgé akwilege manjyɛ, gɛ́ nnó Mfwa ayifɔ achwɔ ne bɔɔ́ gejamé abi apwɔɔ́ abií né malú ápéa, apyɛ nnó? Nnó abɔ́ kpɛ́ mbɛ ajwɔ́lé ne bɔɔ́ bií afɛré wa ákáge myɛ́ nyɛ́ bee ne bɔɔ́ bimbɔ?
31 Ou qual é o rei que, indo à guerra a pelejar contra outro rei, não se assenta primeiro a tomar conselho sobre se com dez mil pode sair ao encontro do que vem contra ele com vinte mil?
32 Mbɔgé agɛgé nnó úpwɔɔ nyɛ ɛbwɔ́, aferege nyɛ́ bɔɔ́ atɔ́ nnó ajyɛ́ ábáné mfwa yimbɔ ndɛre alú tɛtɛ, akwɔ́ ji mata nnó ágáré ɛ́lé genó ɛyígé ji akɛ́lege nnó ɛbwɔ́ áchyɛ́ ne álya ɛbwɔ́ ábɛ́ né nesɔ.
32 De outra maneira, estando o outro ainda longe, manda embaixadores, e pede condições de paz.
33 Wyɛ́ na ntó ne ɛnyú debɔɔ́ mankpomé mmyɛ.” “Muú akágé bɛ́ fɔ ménkwɔlé wa mbɔgé alá kámé mánlyá unó uko wɔ́.
33 Assim, pois, qualquer de vós, que não renuncia a tudo quanto tem, não pode ser meu discípulo.
34 “Mega ɛ́lú genó gelɔ́gélɔ́ ne mbɔgé mega ɛ́lá pɔ́ sé ne ugɔ bií, ápyɛɛ́ mbɔ nnó ne ugɔ bií ukéré?
34 Bom é o sal; mas, se o sal degenerar, com que se há de salgar?
35 Ɛfúlé sé genó. Muú akágé gbɛ́ɛ fɔ ɛ́wú né mekɔɔ́, yɛ́ ama áchwáré ne ujwaá ne ágbɛ né mekɔɔ́ ɛ́lɔ́mé fɔ́. Ágbɛ́le lé ɛ́wú gbɛ́le. Muú yi awyá matu áwú.”
35 Nem presta para a terra, nem para o monturo; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.