João 4

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ɛkwɔ́ bɔɔ́ Farasi áwú nnó bɔɔ́ abi ajyɛɛ mbaa Jisɔs, ji awyage ɛbwɔ́ manaá Ɛsɔwɔ aja apwɔ abi ajyɛɛ mbaá Jɔn.
1 Os fariseus ouviram dizer que Jesus estava ganhando mais discípulos e batizava mais pessoas do que João.
2 Yembɔ wáwálé alú nnó Jisɔs jimbɔ awyáge fɔ́ bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ, ɛlé baá utɔɔ́ bií ne áwyáge.
2 (De fato, não era Jesus quem batizava, e sim os seus discípulos.)
3 Ne Jisɔs awúgé nnó bɔɔ́ Farasi áwu nnó bɔɔ́ abi áchwɔɔ́ ɛta wuú aja apwɔ abi Jɔn, alyaá Judiya akeré meso né Galilií,
3 Quando Jesus ficou sabendo disso, saiu da Judeia e voltou para a Galileia.
4 abɔ́ mankoó wyɛ né gebage mewaá Samariya ne afɛ́ né gebagé mewaá Galilií.
4 No caminho, ele tinha de passar pela região da Samaria.
5 Ákwɔ́négé né gebagé mewaá Samariya akwɔné melɔ ɛwé ákuú nnó Sikar. Sikar alú kwɔ́kwɔ́lé ne melú mme ɛwé Jakɔb abɔ́ achyɛ́ɛ maá wuú Josɛf.
5 Ele chegou a uma cidade da Samaria, chamada Sicar, que ficava perto das terras que Jacó tinha dado ao seu filho José.
6 Ɛmbu manaá ɛwé Jakɔb abɔ́ áchomé ɛlú ntó ɛfɛɛ́. Jisɔs ákɛgé ápwagé, ajyɛ jwɔ́lé wyɛ. Gébé gélú kalaŋká ɛfyánéɛpeá ne ŋwɔmese ɛyigé Jisɔs akwɔné né mbaá yimbɔ.
6 Ali ficava o poço de Jacó. Era mais ou menos meio-dia quando Jesus, cansado da viagem, sentou-se perto do poço.
7 Ɛké ɛwyáge, mendée Samariya fɔ achwɔ́ ɛfɛɛ́ manchwɛ́ manaá. Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Chyɛɛ́ me manaá nyú.”
7 Uma mulher samaritana veio tirar água, e Jesus lhe disse:
8 Gébé ɛyigémbɔ, baá utɔɔ́ bií áfɛ́ né melɔ manjyɛ na menyɛɛ́.
8 (Os discípulos de Jesus tinham ido até a cidade comprar comida.)
9 Mendée Samariya yimbɔ aké, ne ji “Wɔ ɔlú muú Jus, me nlú muú Samariya, ɛpyɛɛ́mbɔ nnó ne ɔgií me manaá manyú?” Ajɔɔ́ mbɔ néndé bɔɔ́ Jus ne bɔɔ́ Samariya átuúgé fɔ.
9 A mulher respondeu: — O senhor é judeu, e eu sou samaritana. Então como é que o senhor me pede água? (Ela disse isso porque os judeus não se dão com os samaritanos.)
10 Jisɔs ashuú ji meko aké, “Wɔ ɔbɔ́ ɔkaá mbɔ ɛchyɛ ɛwé Ɛsɔwɔ achyɛgé ne gefɔgé muú ayi agií mbɔ wɔ manaá, mbɔ ɔgií ji, ne ji abɔ́ achyɛgé wɔ manaá ami machyɛge geŋwá.”
10 Então Jesus disse:
11 Mendée yimbɔ ajɔɔ́ ne ji aké, “Ata ɔpɔ́ ne genó manchwɛ́ manaá, ne ɛmbu manaá ɛwéna ɛgomé. Ɔpyɛ́ɛ mbɔ nnó ne ɔgɛ́ manaá ami machyɛgé geŋwá?
11 Ela respondeu: — O senhor não tem balde para tirar água, e o poço é fundo. Como é que vai conseguir essa água da vida?
12 Nnó wɔ ɔŋeá gemɛ ɔpwɔ gekwenege ntɛ sé Jakɔb muú áchomé ɛsé ɛmbu manaá ɛwéna? Ɛwé jimbɔ, baá bií ne utú bií anyuú manaá wyɛ.”
12 Nosso antepassado Jacó nos deu este poço. Ele, os seus filhos e os seus animais beberam água daqui. Será que o senhor é mais importante do que Jacó?
13 Jisɔs aké ne ji, “Yɛ́ndémuú ayi anyú manaá amina, mmwɔ́lé manaá ɛmágé pyɛ ji,
13 Então Jesus disse:
14 yɛ́mbɔ, yɛ́ndémuú ayi anyúu manaá ami me nchyɛge nyɛ, mmwɔ́lé manaá ɛmágé pyɛ sé ji tɛ kwyakwya. Ne manaá ami me nchyɛge ji, mabwɔlége nyɛ mala ɛta wuú ɛké ɛmbu nnyi ɛwé ɛtanege manaá ami machyɛ́ge geŋwá ɛyi gélágé byɛ́.”
14 mas a pessoa que beber da água que eu lhe der nunca mais terá sede. Porque a água que eu lhe der se tornará nela uma fonte de água que dará vida eterna.
15 Mendée yimbɔ aké, “Ata chyɛɛ́ me manaá amimbɔ nnó mmwɔ́lé manaá ɛpyɛgé sé me, ne nnó nchwɔ́ge sé fa manchwɛ́ manaá.”
15 Então a mulher pediu: — Por favor, me dê dessa água! Assim eu nunca mais terei sede e não precisarei mais vir aqui buscar água.
16 Jisɔs ajɔɔ́ ne ji, aké, “Chó kuú menɔ wyɛ ɛnyú déchwɔ́.”
16 — Vá chamar o seu marido e volte aqui! — ordenou Jesus.
17 Ne mendée yimbɔ ashuú ji meko aké, “Me mmpɔ ne menɔ”,
17 — Eu não tenho marido! — respondeu a mulher. Então Jesus disse:
18 néndé ɔbɔ́ ɔbá mɛ́ anɔ ata, ne ayi ɔlú mbɔ ne ji nana, apɔ́ fɔ́ menɔ wyɛ. Genó ɛyigé wɔ ɔjɔɔ́ mbɔ gélú wáwálé.”
18 pois já teve cinco, e este que você tem agora não é, de fato, seu marido. Sim, você falou a verdade.
19 Mendée yimbɔ ajɔɔ́ ne ji aké, “Ata ɛlúmbɔ ɛké wɔ ɔlú muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ.
19 A mulher respondeu: — Agora eu sei que o senhor é um
20 Ukwene antɛ sé ábɔ́ ánógé Ɛsɔwɔ né mekwɛ ɛwéna, yɛ́mbɔ ɛnyú bɔɔ́ Jus deké ánógé ɛlé Ɛsɔwɔ né melɔ Jɛrosalɛ.”
20 Os nossos antepassados adoravam a Deus neste monte , mas vocês, judeus, dizem que Jerusalém é o lugar onde devemos adorá-lo.
21 Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Kámé genó ɛyigé me njɔɔ́gé, gébé gechwɔ́ nyɛ ɛyigé ɛnyú délá nógé sé Ɛsɔwɔ fa né mekwɛ ɛwéna, yɛɛ́ ɛbɛ́lé né Jɛrosalɛ.
21 Jesus disse:
22 Ɛnyú bɔɔ́ Samariya dénógé genó ɛyigé délá kaágé, ɛsé bɔɔ́ Jus dénógé genó ɛyigé dékaágé néndé muú ayi áférege akwaá né ɛfwyale gabo atanege nyɛ ɛlé né mbaá bɔɔ́ Jus.
22 Vocês, samaritanos, não sabem o que adoram, mas nós sabemos o que adoramos porque a salvação vem dos judeus.
23 Yɛ́mbɔ gébé gechwɔ́ɔ, ne géchwɔ́ mɛ́, ɛyige bɔɔ́ abi anógé Ntɛ sɛ wáwálé anoge nyɛ ji né gefɔɔ́ ɛyi gelu wáwálé ndɛre Mendoó Ɛsɔwɔ ɛlɛrege. Gɛ́ ufɔɔ́ bɔɔ́ abi Ɛsɔwɔ akɛ́lege nnó ánoógé ji mbɔ.
23 Mas virá o tempo, e, de fato, já chegou, em que os verdadeiros adoradores vão adorar o Pai em espírito e em verdade. Pois são esses que o Pai quer que o adorem.
24 Ɛsɔwɔ alú Mendoó ne bɔɔ́ abi anógé ji abɔ́ manógé ji né gefɔɔ́ ɛyi gelu wáwálé ndɛre Mendoó Ɛsɔwɔ ɛlɛrege.”
24 Deus é Espírito, e por isso os que o adoram devem adorá-lo em espírito e em verdade.
25 Ne mendée yimbɔ aké, “Nkaá nnó Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa, ayi akuú ji Kras achwɔ́ɔ, gébégé achwɔ́gé agarege nyɛ ɛsé yɛ́ndégenó cháŋéné.”
25 A mulher respondeu: — Eu sei que o
26 Jisɔs agaré yɛ́ ji aké, “Me yi njɔ́ge mbɔ nlu ji awu.”
26 Então Jesus afirmou:
27 Ɛké ɛwyágé baá utɔɔ́ Jisɔs áchwɔ́; ne álá meno mekpo fuú nkane ágɛ́né ji ajɔɔ́ge mejɔɔ́ ne mendée yɛ́mbɔ yɛ́ muú ayi agií ji nnó ɔkɛlege ndé, yɛ́ ɛbɛ́ ɛlé nnó ulannó ɔjɔɔ́ge mejɔɔ́ ne mendée yina apɔ́.
27 Naquele momento chegaram os seus discípulos e ficaram admirados, pois ele estava conversando com uma mulher. Mas nenhum deles perguntou à mulher o que ela queria. E também não perguntaram a Jesus por que motivo ele estava falando com ela.
28 Mendée yimbɔ alyaá yɛ́ ŋkwɔ́ manaá wuú ɛfɛɛ́ afɛ́ né melɔ ajyɛ gáré bɔɔ́ aké,
28 Em seguida, a mulher deixou ali o seu pote, voltou até a cidade e disse a todas as pessoas:
29 “Chwɔ́ge dégɛ́ mende ayi agaré me yɛ́ndégenó ɛyige me mbɔ mpyɛ́ɛ. Nnó ji ne alu Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa?”
29 — Venham ver o homem que disse tudo o que eu tenho feito. Será que ele é o Messias?
30 Ne bɔɔ́ átané né melɔ ájyɛ́ɛ gɛ́ Jisɔs.
30 Muitas pessoas saíram da cidade e foram para o lugar onde Jesus estava.
31 Né gébé ɛyigé mendée yimbɔ ajyɛɛ né melɔ, baá utɔɔ́ Jisɔs ákpeáge ji áké, “Ménlɛré nyɛ́ menyɛɛ́.”
31 Enquanto isso, os discípulos pediam a Jesus: — Mestre, coma alguma coisa!
32 Yɛ́mbɔ Jisɔs ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Me nwya menyɛɛ́ manyɛ́ ayi ɛnyú délá kaá wɔ́.”
32 Jesus respondeu:
33 Ajɔɔ́gé mbɔ, baá utɔɔ́ bií ájɔɔ́ ne atɛ aké, “Nnó muú fɔ achwɔ́ ji ne menyɛɛ́?”
33 Então os discípulos começaram a perguntar uns aos outros: — Será que alguém já trouxe comida para ele?
34 Ndɛre ájɔɔ́gé mbɔ, Jisɔs aké, “Menyɛɛ́ wa alú ɛlé mampyɛ genó ɛyigé muú ayi atɔmé me akɛ́lege ne mampyɛ utɔɔ́ bií nnéré chánchá.
34 — A minha comida — disse Jesus — é fazer a vontade daquele que me enviou e terminar o trabalho que ele me deu para fazer.
35 Pɔ́ ɛnyú déjɔɔ́ge na nnó, ‘Ɛla amfaá ani ne mbwɛ́ ákwɔ́né mamferé?’ Yɛ́mbɔ me ngarege ɛnyú nnó bwɛge amɛ dépɛ makɔɔ́, mbwɛ akwɔné mɛ́ mamferé.
35 Vocês costumam dizer: “Daqui a quatro meses teremos a colheita.” Mas olhem e vejam bem os campos: o que foi plantado já está maduro e pronto para a colheita.
36 Yɛ nana muú ayi aférégé mbwɛ́ abɔɔ́ nsa wuú ne anywerege mbwɛ́ yimbɔ́ ne mbwɛ́ yimbɔ ɛle geŋwá ɛyi gélágé byɛ́. Ɛ́bɛgé mbɔ, mempɛné ne memferé ábɛɛ́ ne nechɔ́chɔ́ chónchó.
36 Quem colhe recebe o seu salário, e o resultado do seu trabalho é a vida eterna para as pessoas. E assim tanto o que semeia como o que colhe se alegrarão juntos.
37 Ɛ́pyɛgémbɔ, nekanemejɔɔ́ ɛniné ajɔɔ́ nnó, ‘Mempɛné apɛgé, memferé aféré’ nelú wáwálé.
37 Porque é verdade o que dizem: “Um semeia, e outro colhe.”
38 Me ntɔ́ ɛnyú nnó déjyɛɛ́ déféré mbwɛ́ né mekɔɔ́ ɛwé ɛnyú déla dépɛ́ɛ mbwɛ́ wyɛ wɔ́. Bɔɔ́ abi chá ápyɛ utɔɔ́, ɛnyú débɔ́ nsá né utɔɔ́ bwɔ́.”
38 Eu mandei vocês colherem onde não trabalharam; outros trabalharam ali, e vocês aproveitaram o trabalho deles.
39 Né gébé ɛyigémbɔ gejamégé bɔɔ́ Samariya, áfyɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs gétúgé genó ɛyigé mendée yimbɔ agaré ɛbwɔ́ nnó, “Ágaré me yɛ́ndégenó ɛyigé mbɔ́ mpyɛ́ɛ.”
39 Muitos samaritanos daquela cidade creram em Jesus porque a mulher tinha dito: “Ele me disse tudo o que eu tenho feito.”
40 Bɔɔ́ Samariya bimbɔ, ágɛ́gé Jisɔs, ánɛ́ ji mmyɛ nnó ajwɔ́lé ne ɛbwɔ́, ne Jisɔs abɛlé ne ɛbwɔ́ ndɔ ɛpeá.
40 Quando os samaritanos chegaram ao lugar onde Jesus estava, pediram a ele que ficasse com eles, e Jesus ficou ali dois dias.
41 Né mboó ndɔ ɛyimbɔ, gejamégé bɔɔ́ ama áfyɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs gétúgé mekomejɔɔ́ ayi ji ágaré.
41 E muitos outros creram por causa da mensagem dele.
42 Ne ájɔɔ́ ne mendée yimbɔ aké, “Ɛsé défyɛɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs nana ɛpɔ́sé gétúgé mekomejɔɔ́ ayi ɔgaré ɛsé néndé ɛsé ambɔɔ́ déwú ne dékaá nnó ji alu Mempoó bɔɔ́ mme wáwálé.”
42 Eles diziam à mulher: — Agora não é mais por causa do que você disse que nós cremos, mas porque nós mesmos o ouvimos falar. E sabemos que ele é, de fato, o Salvador do mundo.
43 Ndɔ yimbɔ ɛpea ɛkógé, Jisɔs alyaá melɔ Samariya afɛ́ né Galilií.
43 Depois de ficar dois dias ali, Jesus foi para a região da Galileia.
44 Jisɔs jimbɔɔ́ abɔ́ ajɔɔ́ mɛ́ aké, “Muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ apɔ́ ne ɛ́nógé né melɔ wuú.”
44 Pois, como ele mesmo disse: “Um profeta não é respeitado na sua própria terra.”
45 Ákwɔ́négé né Galilií bɔɔ́ melɔ Galilií ásɛ́ ji amu apeá néndé ɛbwɔ́ ágɛ́ yɛ́ndégenó ɛyigé Ji apyɛɛ́ né Jɛrosalɛ gébégé ɛpaá koó upú. Ɛlé ɛbwɔ́ ntó ábɔ́ álú wyɛ.
45 Quando chegou à Galileia, os moradores dali o receberam bem. É que eles tinham ido à Festa da Páscoa , em Jerusalém, e tinham visto tudo o que Jesus havia feito lá.
46 Ne Jisɔs ama ajyɛ́ɛ né melɔ Kana ɛwé ji abɔ́ apyɛɛ́ manaá mábwɔ́lé mmɔɔ́ né gebagé mewaá Galilií. Ne muú kpaá gɔ́mena fɔ abɔ́ alú né melɔ Kapanɔm ayi maá wuú abɔ amée.
46 Jesus voltou a Caná da Galileia, onde havia transformado água em vinho. Estava ali um alto funcionário público que morava em Cafarnaum. Ele tinha em casa um filho doente.
47 Mende yimbɔ awúgé nnó Jisɔs atané melɔ Judiya achwɔ́ né Galilií, ajyɛ́ nɛ ji mmyɛ nnó áchwɔ́ ápyɛɛ́ maá wuú ayi amée álá magbómagbó átoó.
47 Quando ouviu dizer que Jesus tinha vindo da Judeia para a Galileia, foi pedir a ele que fosse a Cafarnaum e curasse o seu filho, que estava morrendo.
48 Ne Jisɔs ajɔɔ́ yɛ́ ne ji aké, “Me nlá mpyɛ́ gepɔgé ufélékpá ɛbi ulɛ́rege utó Ɛsɔwɔ wɔ́, ɛnyú défyɛɛ́ fɔ́ matɔɔ́ ne me.”
48 Jesus disse ao funcionário:
49 Ajɔɔ́gé mbɔ, muú kpaá yimbɔ aké, “Ata chwɔ́ déjyɛ́ ɛkágé maá wa agbó.”
49 Ele respondeu: — Senhor, venha depressa, antes que o meu filho morra!
50 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Chó maá wyɛ́ atoge nyɛ.”
50 — Volte para casa! O seu filho vai viver! — disse Jesus. Ele creu nas palavras de Jesus e foi embora.
51 Ndɛre mende yimbɔ ajyɛ́ɛ, baá défwɛ bií átuú ne ji né meti, ágaré ji áké, “Maá wyɛ alu mebɛ.”
51 No caminho encontrou-se com os seus empregados, que disseram: — O seu filho está vivo!
52 Ne mende yimbɔ agií ɛbwɔ́ gébé ɛyigé maá yimbɔ atoó. Áké, “Gefwene yimbɔ gébyɛ́ ji mmyɛ njuna né kalaŋká ama.”
52 Então ele perguntou a que horas o filho havia começado a melhorar. Os empregados responderam: — Ontem, à uma da tarde, a febre passou.
53 Ágárégé ji mbɔ, ate nnó ɛlé wyɛ né gébé ɛyigémbɔ ne Jisɔs abɔ́ ajɔɔ́ ne ji nnó, “Maá wyɛ atógé nyɛ.” Ndɛre ɛpyɛɛ́mbɔ mende yimbɔ ne ula gepú bií uko áfyɛ́ metɔɔ́ ne Jisɔs.
53 Aí o pai lembrou que havia sido naquela mesma hora que Jesus tinha dito: “O seu filho vai viver.” Então ele e toda a família creram em Jesus.
54 Gɛ́ ndɔ ayi agbeé maŋáne apea ayi Jisɔs alɛré gepɔgé ufélékpá né Galilií gébégé atané né Judiya.
54 Esse foi o segundo milagre que Jesus fez depois de ter ido da Judeia para a Galileia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.