Atos 7

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ne ɛtukpɛ ampyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ɛgií Stɛfɛn ɛke, “Unó bi bɔɔ́ bina ájɔge nnó úlú wáwálé?”
1 Perguntou-lhe então o sumo sacerdote: É realmente assim?
2 Stɛfɛn ashuú ɛbwɔ́ meko ake, “Antɛ ba ne aŋmɛ ba wuúge, gemɛ́gé nnó gekwenege ntɛ ɛsé Abraham awile gebu né melɔ Haran, Ɛsɔwɔ, Mfwa geŋbɔ́ alɛré nya mmyɛ gébégé Abraham abɔ́ alú né melɔ́ Mesopotemya.
2 Respondeu ele: Irmãos e pais, escutai. O Deus da glória apareceu a nosso pai Abraão, quando estava na Mesopotâmia, antes de ir morar em Harã.
3 Ne abɔ́ ajɔɔ́ nya ne ji ake, ‘Lyaá ula gepú byɛ ne melɔ wyɛ, cho né melɔ ɛwé nlɛrege nyɛ wɔ.’
3 E disse-lhe: Sai de teu país e de tua parentela, e vai para a terra que eu te mostrar {Gn 12,1}.
4 Tɛ́nétɛ́né yimbɔ, Abraham alyaá melɔ Chalda ajyɛ jwɔle né melɔ́ Haran. Ne ntɛ Abraham ágbógé nya, Ɛsɔwɔ apyɛ Abraham nnó alyaá melɔ ɛwémbɔ achwɔ́ né melɔ ɛwé ɛsé delu mbɔ wyɛ nana.
4 Ele saiu da terra dos caldeus, e foi habitar em Harã. Dali, depois que lhe faleceu o pai, Deus o fez passar para esta terra, em que vós agora habitais.
5 Ndɛre abɔ alu fɛɛ́, Ɛsɔwɔ achyɛ fɔ́ ji yɛ ɛkɛkɛ melu mme nnó ɛbɛ ɛwu wɔ́. Yɛ́mbɔ Ɛsɔwɔ anyɛ́meno nnó achyɛge ji melɔ ɛwena nnó ɛbɛ́ ɛwú ne upyáne bií. Ɛsɔwɔ abɔ́ ajɔɔ́ depɔ ti gébégé Abraham álá pɔ́ yɛ ne maá.
5 Não lhe deu nela propriedade alguma, nem sequer um palmo de terra, mas prometeu dar-lha em posse, e depois dele à sua posteridade, quando ainda não tinha filho algum.
6 Ne Ɛsɔwɔ ama jɔɔ́ ne ji ake, ‘Upyáne byɛ ubɛɛ́ nyɛ aŋkɛɛ́ né melɔ ɛwéchá, ubɛɛ́ nyɛ nkane afwɛ ne bɔɔ́ áfwalege nyɛ bwɔ́ né usaá aŋmɛ ɛsaá.
6 Eis como falou Deus: Tua descendência habitará em terra estranha e será reduzida à escravidão e maltratada pelo espaço de quatrocentos anos.
7 Yɛ́mbɔ nchyɛge nyɛ bɔɔ́ melɔ ɛwémbɔ gekpɛ́kpɛ́gé ɛfwyale ne upyáne byɛ ulyagé melɔ ɛwémbɔ uchwɔ́ unóge me fa.’
7 Mas eu julgarei a nação que os dominar - diz o Senhor -, e eles sairão e me prestarão culto neste lugar {Gn 15,13s.; Ex 3,12}.
8 Ne Ɛsɔwɔ abɔ achyɛ Abraham gepɔgé menomenyɛɛ́ ɛwémbɔ ɛyi gelu mansɔ nsɔ. Ne Abraham ábyɛ́gé nya Asek, ndɔ ɛnée ɛ́kwɔ́négé, asɔ ji nsɔ. Isek ntó asɔ́ nya maá wuú Jakɔb nsɔ ne Jakɔb ntó asɔ́ nya baá bi afyaneapéa nsɔ abi álú nto ukwene antɛ se abi nana.
8 E deu-lhe a aliança da circuncisão. Assim, Abraão teve um filho, Isaac, e, passados oito dias, o circuncidou; e Isaac, a Jacó; e Jacó, os doze patriarcas.
9 “Ɛwyágé, ukwéne antɛ sé bina, ákɛ́légé sé mangɛ́ meŋmɛ́ bwɔ́ Josɛf ne ákpó Jɔsɛp nkane mefwɛ né melɔ Ijip. Yɛ́mbɔ Ɛsɔwɔ abɔ abame wyɛ ji,
9 Os patriarcas, invejosos de José, venderam-no para o Egito. Mas Deus estava com ele.
10 ne aféré ji né ɛfwyale meko ɛwé ji abɔ́ agɛ́ne. Achyɛ́ ntó deŋga ɛti depyɛ Fɛro mfwa bɔɔ́ Ijip agboó ne ji. Fɛro apyɛ́ ji ala muú kpaá melɔ Ijip ne apɛlé ntó ula gepú bií.
10 Livrou-o de todas as suas tribulações e deu-lhe graça e sabedoria diante do faraó, rei do Egito, que o fez governador do Egito e chefe de sua casa.
11 Ɛ́wyágé ɛmímí mesa akwé né melɔ Ijip chóncho ne melɔ Kanaan, bɔɔ́ ágɛ́ ɛfwyale dɔɔ́ ne ukwéne antɛ se upɔ́ nya ne menyɛɛ́.
11 Sobreveio depois uma fome a todo o Egito e Canaã. Grande era a tribulação, e os nossos pais não achavam o que comer.
12 Ne Jakɔb awuúgé nnó menyɛɛ́ alu né melɔ Ijip, atɔ́ baá bií abi alu ukwéne antɛ se ɛwu. Gɛ ndɔ mbɛ ayi ɛbwɔ́ ájyɛ ɛwu na.
12 Mas quando Jacó soube que havia trigo no Egito, enviou pela primeira vez os nossos pais para lá.
13 Ne ndɔ ayifɔ yi ɛbwɔ́ ajyɛ, Josɛf apyɛ aŋmɛ́ bií akaá ji, ne Fɛro Mfwa bɔɔ́ Ijip ntó achwɔ́ kaá ula gepú Josɛf.
13 Na segunda, foi José reconhecido por seus irmãos, e foi descoberta ao faraó a sua origem.
14 Ne Josɛf atɔ́ bɔɔ́ nnó ájyɛ́ sɛ ntɛ wuú Jakɔb ne ula gepú bií uko áchwɔ́ jwɔlé né Ijip. Bɔɔ́ ula gepú bií ako abɔ́ álú usaá ulɛɛ́ meso nekuú né gébé ɛyigembɔ.
14 Enviando mensageiros, José mandou vir seu pai Jacó com toda a sua família, que constava de setenta e cinco pessoas.
15 Jakɔb awuúge mbɔ, akpá ulagepú bií uko, ashulé afɛ né Ijip. Ji ne baá bi abi alu ukwéne antɛ ɛsé ála nya ɛwu ágbó ɛbwɔ́ ako.
15 Jacó desceu ao Egito e morreu ali, como também nossos pais.
16 Ɛ́wyágé bɔɔ́ ákpá uŋkwɔ́ bwɔ́, áfɛ́ né melɔ Shechɛm, ánií né manome ayi alu muú mataravɛ́ ne melu ɛwé Abraham abɔ anamé ne ŋka mbaá matoó Hamɔ ntɛ Shɛkɛm.
16 Seus corpos foram trasladados para Siquém, e foram postos no sepulcro que Abraão tinha comprado, a peso de dinheiro, dos filhos de Hemor, de Siquém.
17 “Gemɛge nnó gébé gekwɔné ɛyigé Ɛsɔwɔ áchwɔ pyɛ genó ɛyigé ji abɔ anyɛ́meno ne Abraham, bɔɔ́ ɛsé abi abɔ́ alu né melɔ Ijip, ája kpaá apwɔ amu.
17 Aproximava-se o tempo em que devia realizar-se a promessa que Deus havia jurado a Abraão. O povo cresceu e se multiplicou no Egito
18 Ne áfyɛ́ mfwa ayicha né Ijip ayi álá kaágé Josɛf.
18 até que se levantou outro rei no Egito, o qual nada sabia de José.
19 Mfwa yina achwɔ́ ne defya mbaá bɔɔ́ sé. Afwalege ɛbwɔ́ ne apyɛ́ɛ bwɔ́ nnó abelégé baá bwɔ́ abi kɔkɔ né dafyɛ nnó agbó.
19 Este rei, usando de astúcia contra a nossa raça, maltratou nossos pais e obrigou-os a enjeitar seus filhos para privá-los da vida.
20 Wyɛ né gébé ɛyigembɔ ne ábyɛné ntó Mosis. Mosis abɔ alú maá yi alɔme ulɔɔ́ dɔɔ́ né amɛ Ɛsɔwɔ. Áwɛɛ́ ji né ámfaá álɛɛ́ né gepú bwɔ́.
20 Por este mesmo tempo, nasceu Moisés. Era belo aos olhos de Deus e por três meses foi criado na casa paterna.
21 Ne gébégé alyá ji dafyɛ, maá mfwa Fɛro ayi mendée achwɔ́ akware ji, awɛɛ́ ji ne asɛ́ nkane maá wuú.
21 Depois, quando foi exposto, a filha do faraó o recolheu e o criou como seu próprio filho.
22 Ne ɛbwɔ́ álɛre Mosis deŋgare bɔɔ́ Ijip deko ne awɛɛ́ abɔ alu gekpɛ́kpɛ́gé muú ne awya mekomejɔɔ́ meno melɔ́mélɔ́, ne mempyɛ unó.
22 Moisés foi instruído em todas as ciências dos egípcios e tornou-se forte em palavras e obras.
23 “Mosis akwɔnege nya usaá aŋmɛ upéa, ɛkwɔ́ ji metɔɔ́ nnó ajyɛ gɛ́ aŋmɛ́ bií; bɔɔ́ Isrɛli.
23 Quando completou 40 anos, veio-lhe à mente visitar seus irmãos, os filhos de Israel.
24 Ndɛre ajyɛ́, agɛ́ nkane muú Ijip fɔ́ atulege muú Isrɛli, achwɔ́ geŋgá ne awá muú Ijip yimbɔ.
24 Viu que um deles era maltratado; tomou-lhe a defesa e vingou o que padecia a injúria, matando o egípcio.
25 Mosis abɔ afɛré nnó aŋmɛ́ bií abɔ ákaáge nyɛ nnó Ɛsɔwɔ atɔ́me nyɛ ji nnó achwɔ́ féré ɛbwɔ́ né ɛfwyale. Yɛ́mbɔ ákaá wɔ́.
25 Ele esperava que os seus irmãos compreendessem que Deus se servia de sua mão para livrá-los. Mas não o entenderam.
26 Bií ujyagé ama ajyɛ gɛ́ bɔɔ́ Isrɛli apéa nkane amyɛ ne atɛ. Amua mangbaré ɛbwɔ́ ne ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, ‘Ɛnyú delu aŋmɛ́, demyɛ ndé?’
26 No dia seguinte, dois dentre eles brigavam, e ele procurou reconciliá-los: Amigos, disse ele, sois irmãos, por que vos maltratais um ao outro?
27 Yɛ́mbɔ muú ayi abɔ akɛlé meŋmɛ́ wuú mpa, ammu Mosis ne agií ji ake, ‘Nde muú afyɛ́ wɔ nnó ɔbɛ́ Mfwa ɛsé ne ɔpane depɔré ɛsé?’
27 Mas o que maltratava seu compatriota o repeliu: Quem te constituiu chefe ou juiz sobre nós?
28 ‘Ɔkɛlege ntó manwá me nkane ɔbɔ ɔwané muú Ijip yimbɔ njuú?’
28 Porventura queres tu matar-me, como ontem mataste o egípcio?
29 Mosis awuúge mbɔ, ɛfɔ́ ɛkwɔ ji metɔɔ́ ne alyaá Ijip, abó afɛ́ né melɔ́ Midiyan. Alá ɛwu, abá mendée, abyɛ baá ande apéa.
29 A estas palavras, Moisés fugiu. E esteve como estrangeiro na terra de Madiã, onde teve dois filhos.
30 “Usaá aŋmɛ́ upéa ukoóge, Mosis agɛ́ ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ né mewɛ ɛwé ɛbɔ ɛlúle né genɔɔ́. Ɛwena ɛpyɛ né mashwɔne, kwɔ́kwɔ́lé ne mekwɛ Sinay.
30 Passados quarenta anos, apareceu-lhe no deserto do monte Sinai um anjo, na chama duma sarça ardente.
31 Mosis agɛgé mewɛ ɛwémbɔ, ala meno mekpo fuú. Ne ndɛre ajyɛ kwɔ́kwɔ́lé mangɛ ɛwu cháŋéné, Átá Ɛsɔwɔ jɔɔ́ ɛfɛɛ ake,
31 Moisés, admirado de uma tal visão, aproximou-se para a examinar. E a voz do Senhor lhe falou:
32 ‘Ɛlé me Ɛsɔwɔ ayi ukwene antɛ byɛ, Ɛsɔwɔ ayi Abraham, ne ayi Asek ne Jakɔb.’ Mosis awuúge mbɔ, alɔ maŋweré ne ɛfɔɔ́ ne akɛlege sé mampɛ melu ɛwémbɔ.
32 Eu sou o Deus de teus pais, o Deus de Abraão, de Isaac, de Jacó. Moisés, atemorizado, não ousava levantar os olhos.
33 Ne Ɛsɔwɔ ama jɔɔ́ ne ji ake, ‘Féré uno uka byɛ nende melu ɛwé ɔtɛné mbɔ ɛlé melu ukpea.
33 O Senhor lhe disse: Tira o teu calçado, porque o lugar onde estás é uma terra santa.
34 Me ngɛ́ gekpɛ́kpɛ́gé ɛfwyale ɛwé áchyɛge bɔɔ́ ba né Ijip, ne nwú magbo ayi ɛbwɔ́ alile ne mesómé. Nkawu ne nshulé mme nnó nchwɔ́ mféré ɛbwɔ́ né ɛfwyale ɛwémbɔ. Nana cho, ntɔme wɔ né Ijip.’
34 Considerei a aflição do meu povo no Egito, ouvi os seus gemidos e desci para livrá-los. Vem, pois, agora e eu te enviarei ao Egito.
35 “Ne Ɛsɔwɔ atɔ́ Mosis yina nnó ájyɛ́ ábɛ́ memféré bɔɔ́ Isrɛli né ɛfwyale ne amá bɛ mfwa bwɔ́. Ji ne bɔɔ́ Isrɛli abɔ́ ashya agií ji aké, ‘Nde muú afyɛ wɔ mfwa ne mepane depɔré ɛsé?’ Ne nana Ɛsɔwɔ abɔ́ atɔ́ ɛkiɛ́nné wuú ɛwé Mosis agɛ́né nkane mewɛ né genɔɔ́ ɛyigémbɔ nnó ɛchyɛ Mosis ɛshyɛ mampyɛ utɔɔ́ bií.
35 Este Moisés que desprezaram, dizendo: Quem te constituiu chefe ou juiz?, a este Deus enviou como chefe e libertador pela mão do anjo que lhe apareceu na sarça.
36 Ne Mosis ajyɛ́ apyɛ gejamége ufélekpá ne ukpɛ́kpɛ́ unó né Ijip ne alé féré bɔɔ́ Isrɛli. Ama pyɛ gejamégé ufélekpá né ɛbɛɛ́ megɛlé, ne mashwɔné ayi ɛbwɔ́ ábɔ́ ábɛlé wyɛ usaá aŋmɛ upéa.
36 Ele os fez sair do Egito, operando prodígios e milagres na terra do Egito, no mar Vermelho e no deserto, por espaço de quarenta anos.
37 Wyɛ Mosis yina ne abɔ́ ajɔɔ́ ne bɔɔ́ Isrɛli nno, ‘Ɛsɔwɔ atɔme nyɛ ɛnyú Muú ɛkpávé wuú ayifɔ wyɛ nkane atɔme me ne atanege nyɛ né ntone ɛnyú.’
37 Foi este Moisés que disse aos filhos de Israel: Deus vos suscitará dentre os vossos irmãos um profeta como eu.
38 Ɛma ɛlu wyɛ Mosis yina ne ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛbɔ́ ɛjɔɔ́ mejɔɔ́ ne ji né mfaá mekwɛ Sinay, gébégé ji ne ukwene antɛ ɛsé abɔ́ áchomé né mashwɔne. Ne ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛwémbɔ ɛchyɛ́ ji mabɛ Ɛsɔwɔ ayi alu tɛ kwyakwya nnó achyɛ ɛse.
38 Este é o que esteve entre o povo congregado no deserto, e com o anjo que lhe falara no monte Sinai, e com os nossos pais; que recebeu palavras de vida para no-las transmitir.
39 “Né gébé géfɔ́ ukwene antɛ sé bina akɛlege sé manwu Mosis ne áke ji ábélé babá, ne ábɔ́ ákɛlege mankéré né Ijip.
39 Nossos pais não lhe quiseram obedecer, mas o repeliram. Em seus corações voltaram-se para o Egito,
40 Ne ɛbwɔ́ ájɔɔ́ ne Ɛrɔn áké, ‘Kwyɛ́ ɛsé áló uka nnó ájámé ɛsé meti, Mosis ayi aféré ɛsé né Ijip, dekaá fɔ́ genó ɛyi gepyɛ́ ji né mfaá mekwɛ wɔ́.’
40 dizendo a Aarão: Faze-nos deuses, que vão diante de nós, porque quanto a este Moisés, que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que foi feito dele.
41 Ála mbɔ ákwyɛ́ meló uka ayi áfulé mpɔ, áwané menya, ápyɛɛ́ upɛ ájele meló uka yimbɔ nkane uka bwɔ́, ne matɔɔ́ agɔɔ́ bwɔ́ yɛndégébé né genó ɛyigé ákwyɛ́ ne amu.
41 Fizeram, naqueles dias, um bezerro de ouro e ofereceram um sacrifício ao ídolo, e se alegravam diante da obra das suas mãos.
42 Ne Ɛsɔwɔ agɛge mbɔ, ati meso ne ɛbwɔ́ ne alyaá ɛbwɔ́ nnó ápyɛ nkané ɛji ɛbwɔ́. Ne ɛbwɔ anoge mŋmɛɛ́, mfaá, ne ambe wyɛ nkane ábɔ́ ásámé né ŋwɛ bɔɔ́ ɛkpávé bií nnó,
42 Mas Deus afastou-se e os abandonou ao culto dos astros do céu, como está escrito no livro dos profetas: Porventura, casa de Israel, vós me oferecestes vítimas e sacrifícios por quarenta anos no deserto?
43 Depyɛ le ɛta áló uka abi ɛnyu dekwyɛ ne amu.
43 Aceitastes a tenda de Moloc e a estrela do vosso deus Renfão, figuras que vós fizestes para adorá-las! Assim eu vos deportarei para além da Babilônia {Am 5,25ss.}.
44 “Ne nkane ukwene antɛ ɛse bina ábɔ́ ála né mashwɔne mbɔ ábɔ́ áwya gétogé upɛ ɛyi gelɛré nnó Ɛsɔwɔ abɔ álú ne ɛbwɔ́. Mosis ne abɔ́ akwyɛ́ geto ɛyina wyɛ nkane ɛyige Ɛsɔwɔ abɔ́ alɛré ji nnó apyɛ.
44 A Arca da Aliança esteve com os nossos pais no deserto, como Deus ordenou a Moisés que a fizesse conforme o modelo que tinha visto.
45 Ɛbɛ́légé baá bwɔ́ ásɛ gétógé upɛ ɛyigembɔ mbaá ukwene antɛ ɛsé bimbɔ, ákpa geji gébégé ábɔ́ ákɛ́né ájyɛ ne Joshua áfɔɔ́ge mme bɔɔ́ abi alu ɛfɛɛ́. Ndɛre ájyɛ, Ɛsɔwɔ alu bwɔ́ mbɛ abuú bɔɔ́ bimbɔ né malɔ. Ne geto yina gela fa kpaá tɛ gébé ɛyige Mfwa Dɛvid agbaré melɔ ɛwé.
45 Recebendo-a nossos pais, levaram-na sob a direção de Josué às terras dos pagãos, que Deus expulsou da presença de nossos pais. E ali ficou até o tempo de Davi.
46 Dɛvid abɔ alu muú yi Ɛsɔwɔ abɔ́ ájelé ji dɔɔ. Né gébé géfɔ́ ji anɛmmyɛ nnó Ɛsɔwɔ agɔ ji atɛ́né ji gepu, ji ayi alu Ɛsɔwɔ Jakɔb.
46 Este encontrou graça diante de Deus e pediu que pudesse achar uma morada para o Deus de Jacó.
47 Yɛ́mbɔ ɛle Solomun, maá mfwa Dɛvid, ne abɔ atɛné gepúgé Ɛsɔwɔ.
47 Salomão foi quem lhe edificou a casa.
48 “Yɛ́mbɔ ɛpɔfɔ nnó Anyátá Ɛsɔwɔ ajwɔlege né upú ɛbi bɔɔ́ atɛné, wyɛ nkane Muu Ɛkpávé Ɛsɔwɔ abɔ́ asamé nnó Ɛsɔwɔ ake,
48 O Altíssimo, porém, não habita em casas construídas por mãos humanas. Como diz o profeta:
49 ‘Mfaánebuú alu geluɔ́ ya ne mme alu genɔɔ́ ɛyige nnɛ́rege uka ba. Nde gefɔɔ́ gepú ɛyigé muú akage atɛne nnó mbɛ́ wyɛ? Melu fɔ́ ɛlu ɛwé nkage jwɔle wyɛ?
49 O céu é o meu trono, e a terra o escabelo dos meus pés. Que casa me edificareis vós?, diz o Senhor. Qual é o lugar do meu repouso?
50 Pɔ́ me mbɔɔ́ ne nkwyɛ unó bina ukó?’
50 Acaso não foi minha mão que fez tudo isto {Is 66,1s.}?
51 “Stɛfɛn ájɔ́gé mbɔ, aké ne ɛbwɔ́, “Ɛnyu antoó makpo, ne bɔɔ́ bi áŋeáge matɔɔ́, ɛnyú degbɛ́ matu ɛke bɔɔ́ bi ála kage Ɛsɔwɔ. Ɛnyú deshya yɛndé gebé genó ɛyigé Mendoó Ukpea ɛjɔ́ge wyɛ nkane ukwéne antɛ ɛnyu ábɔ́ ápyɛ́.
51 Homens de dura cerviz, e de corações e ouvidos incircuncisos! Vós sempre resistis ao Espírito Santo. Como procederam os vossos pais, assim procedeis vós também!
52 Muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ fɔ alu ayi ukwene antɛ nyú abɔ álá kɛlé manchɔ ji geŋwá wɔ́? Ábɔ́ áwá bɔɔ́ bi Ɛsɔwɔ atɔmé nnó ábɔ́ mbɛ ágaré nnó Maá utɔɔ́ Ɛsɔwɔ ayi wáwálé achwɔ. Ne achwɔ́gé ɛnyú dechyɛ́ ji maŋkwá ne dewá ji.
52 A qual dos profetas não perseguiram os vossos pais? Mataram os que prediziam a vinda do Justo, do qual vós agora tendes sido traidores e homicidas.
53 Wyɛ ɛnyú abi depyɛ mbɔ ne debɔ́ desɛlé mabɛ ayi makiɛ́nné Ɛsɔwɔ áchyɛ ɛnyú ne nána deshya mambélé aji.”
53 Vós que recebestes a lei pelo ministério dos anjos e não a guardastes...
54 Bɔɔ́ kpakapa melɔ áwuge depɔ́ ɛtiré Stɛfɛn ajɔɔ́, nchyɛ anwyɔné ɛbwɔ́, amɛ ágɛlé ɛbwɔ́ mekpo.
54 Ao ouvir tais palavras, esbravejaram de raiva e rangiam os dentes contra ele.
55 Yɛ́mbɔ Stɛfɛn apɛ nfaánebuú domeé, Mendoó Ukpea ɛgbeé ji metɔɔ́ ne agɛ́ geŋgbɔge Ɛsɔwɔ ne ama gɛ Jisɔs nkane atɛné né ɛgbɛ ɛbwɔnyɛ Ɛsɔwɔ.
55 Mas, cheio do Espírito Santo, Estêvão fitou o céu e viu a glória de Deus e Jesus de pé à direita de Deus:
56 Ne Stɛfɛn aké, “Pɛge degɛ́, ngɛ́ mbɔ memombi mfaanebuú ɛnené, ne Maá Ntɛ Mekwaá atɛ́né né ɛgbɛ ɛbwɔnyɛ́ Ɛsɔwɔ.”
56 Eis que vejo, disse ele, os céus abertos e o Filho do Homem, de pé, à direita de Deus.
57 Áwuúgé mbɔ, ágbɛ́ amu matu, ádo ɛlúlú, awɔ achwɔ́ ji mmyɛ ágbaré ji,
57 Levantaram então um grande clamor, taparam os ouvidos e todos juntos se atiraram furiosos contra ele.
58 ája ji, áfɛ́ mekpo meti, álɔ mantome ji mataá nnó áwá ji. Ne bɔɔ́ abi ábɔ́ ámalé Stɛfɛn mechɔ mmyɛ, áferé mandeé bwɔ́ áchyɛ gesagé muú ayi ákuú ji Sɔl ne álɔ Stɛfɛn mántó.
58 Lançaram-no fora da cidade e começaram a apedrejá-lo. As testemunhas depuseram os seus mantos aos pés de um moço chamado Saulo.
59 Ne nkane átome ji, Stɛfɛn anɛmmyɛ áké, “Átá Jisɔs sɛ mendoó wa.”
59 E apedrejavam Estêvão, que orava e dizia: Senhor Jesus, recebe o meu espírito.
60 Ɛwyágé ató mánó mme, akalé keŋké ake, “Atá Ɔfyɛgé fɔ́ bɔɔ́ bina mmu metɔɔ́ né gabo ayi ɛbwɔ́ ápyɛ́ɛ mbɔ.”
60 Posto de joelhos, exclamou em alta voz: Senhor, não lhes leves em conta este pecado... A estas palavras, expirou.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.