Atos 7

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Ne ɛtukpɛ ampyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ɛgií Stɛfɛn ɛke, “Unó bi bɔɔ́ bina ájɔge nnó úlú wáwálé?”
1 Então o sumo sacerdote lhe perguntou: “Estas acusações são verdadeiras?”.
2 Stɛfɛn ashuú ɛbwɔ́ meko ake, “Antɛ ba ne aŋmɛ ba wuúge, gemɛ́gé nnó gekwenege ntɛ ɛsé Abraham awile gebu né melɔ Haran, Ɛsɔwɔ, Mfwa geŋbɔ́ alɛré nya mmyɛ gébégé Abraham abɔ́ alú né melɔ́ Mesopotemya.
2 Estêvão respondeu: “Irmãos e pais, ouçam-me! O Deus glorioso apareceu a nosso antepassado Abraão na Mesopotâmia, antes de ele se estabelecer em Harã,
3 Ne abɔ́ ajɔɔ́ nya ne ji ake, ‘Lyaá ula gepú byɛ ne melɔ wyɛ, cho né melɔ ɛwé nlɛrege nyɛ wɔ.’
3 e lhe disse: ‘Deixe sua terra natal e seus parentes e vá para a terra que eu lhe mostrarei’.
4 Tɛ́nétɛ́né yimbɔ, Abraham alyaá melɔ Chalda ajyɛ jwɔle né melɔ́ Haran. Ne ntɛ Abraham ágbógé nya, Ɛsɔwɔ apyɛ Abraham nnó alyaá melɔ ɛwémbɔ achwɔ́ né melɔ ɛwé ɛsé delu mbɔ wyɛ nana.
4 Então Abraão saiu da terra dos caldeus e morou em Harã até seu pai morrer. Depois, Deus o trouxe aqui para a terra onde vocês agora vivem.
5 Ndɛre abɔ alu fɛɛ́, Ɛsɔwɔ achyɛ fɔ́ ji yɛ ɛkɛkɛ melu mme nnó ɛbɛ ɛwu wɔ́. Yɛ́mbɔ Ɛsɔwɔ anyɛ́meno nnó achyɛge ji melɔ ɛwena nnó ɛbɛ́ ɛwú ne upyáne bií. Ɛsɔwɔ abɔ́ ajɔɔ́ depɔ ti gébégé Abraham álá pɔ́ yɛ ne maá.
5 “Mas Deus não lhe deu herança alguma aqui, nem mesmo o espaço de um pé. Contudo, prometeu que a terra toda pertenceria a Abraão e a seus descendentes, embora ele ainda não tivesse filhos.
6 Ne Ɛsɔwɔ ama jɔɔ́ ne ji ake, ‘Upyáne byɛ ubɛɛ́ nyɛ aŋkɛɛ́ né melɔ ɛwéchá, ubɛɛ́ nyɛ nkane afwɛ ne bɔɔ́ áfwalege nyɛ bwɔ́ né usaá aŋmɛ ɛsaá.
6 Disse-lhe também que seus descendentes viveriam numa terra estrangeira, onde seriam escravizados e oprimidos por quatrocentos anos.
7 Yɛ́mbɔ nchyɛge nyɛ bɔɔ́ melɔ ɛwémbɔ gekpɛ́kpɛ́gé ɛfwyale ne upyáne byɛ ulyagé melɔ ɛwémbɔ uchwɔ́ unóge me fa.’
7 Mas Deus disse: ‘Eu castigarei a nação que os escravizar, e, por fim, sairão dali e me adorarão neste lugar’.
8 Ne Ɛsɔwɔ abɔ achyɛ Abraham gepɔgé menomenyɛɛ́ ɛwémbɔ ɛyi gelu mansɔ nsɔ. Ne Abraham ábyɛ́gé nya Asek, ndɔ ɛnée ɛ́kwɔ́négé, asɔ ji nsɔ. Isek ntó asɔ́ nya maá wuú Jakɔb nsɔ ne Jakɔb ntó asɔ́ nya baá bi afyaneapéa nsɔ abi álú nto ukwene antɛ se abi nana.
8 “Naquele tempo, Deus deu a Abraão a aliança da circuncisão. Assim, quando seu filho Isaque nasceu, ele o circuncidou no oitavo dia. Essa prática continuou quando nasceu Jacó, filho de Isaque, e quando nasceram os doze filhos de Jacó, os patriarcas de Israel.
9 “Ɛwyágé, ukwéne antɛ sé bina, ákɛ́légé sé mangɛ́ meŋmɛ́ bwɔ́ Josɛf ne ákpó Jɔsɛp nkane mefwɛ né melɔ Ijip. Yɛ́mbɔ Ɛsɔwɔ abɔ abame wyɛ ji,
9 “Os patriarcas tiveram inveja de seu irmão José e o venderam como escravo para o Egito. Mas Deus estava com ele
10 ne aféré ji né ɛfwyale meko ɛwé ji abɔ́ agɛ́ne. Achyɛ́ ntó deŋga ɛti depyɛ Fɛro mfwa bɔɔ́ Ijip agboó ne ji. Fɛro apyɛ́ ji ala muú kpaá melɔ Ijip ne apɛlé ntó ula gepú bií.
10 e o livrou de todas as suas dificuldades. Deus concedeu a José favor e sabedoria diante do faraó, rei do Egito, e o faraó o nomeou governador de todo o Egito e administrador de seu palácio.
11 Ɛ́wyágé ɛmímí mesa akwé né melɔ Ijip chóncho ne melɔ Kanaan, bɔɔ́ ágɛ́ ɛfwyale dɔɔ́ ne ukwéne antɛ se upɔ́ nya ne menyɛɛ́.
11 “Então veio uma fome sobre o Egito e sobre Canaã. Houve grande aflição, e nossos antepassados ficaram sem comida.
12 Ne Jakɔb awuúgé nnó menyɛɛ́ alu né melɔ Ijip, atɔ́ baá bií abi alu ukwéne antɛ se ɛwu. Gɛ ndɔ mbɛ ayi ɛbwɔ́ ájyɛ ɛwu na.
12 Jacó soube que ainda havia cereal no Egito e enviou seus filhos, nossos antepassados, para comprarem alimento.
13 Ne ndɔ ayifɔ yi ɛbwɔ́ ajyɛ, Josɛf apyɛ aŋmɛ́ bií akaá ji, ne Fɛro Mfwa bɔɔ́ Ijip ntó achwɔ́ kaá ula gepú Josɛf.
13 Da segunda vez que foram, José revelou sua identidade a seus irmãos e os apresentou ao faraó.
14 Ne Josɛf atɔ́ bɔɔ́ nnó ájyɛ́ sɛ ntɛ wuú Jakɔb ne ula gepú bií uko áchwɔ́ jwɔlé né Ijip. Bɔɔ́ ula gepú bií ako abɔ́ álú usaá ulɛɛ́ meso nekuú né gébé ɛyigembɔ.
14 Depois, José mandou trazer para o Egito seu pai, Jacó, e todos os seus parentes, 75 pessoas ao todo.
15 Jakɔb awuúge mbɔ, akpá ulagepú bií uko, ashulé afɛ né Ijip. Ji ne baá bi abi alu ukwéne antɛ ɛsé ála nya ɛwu ágbó ɛbwɔ́ ako.
15 Assim, Jacó foi para o Egito e ali morreu, bem como nossos antepassados.
16 Ɛ́wyágé bɔɔ́ ákpá uŋkwɔ́ bwɔ́, áfɛ́ né melɔ Shechɛm, ánií né manome ayi alu muú mataravɛ́ ne melu ɛwé Abraham abɔ anamé ne ŋka mbaá matoó Hamɔ ntɛ Shɛkɛm.
16 Seus corpos foram levados para Siquém e sepultados no túmulo que Abraão havia comprado por um certo preço dos filhos de Hamor.
17 “Gemɛge nnó gébé gekwɔné ɛyigé Ɛsɔwɔ áchwɔ pyɛ genó ɛyigé ji abɔ anyɛ́meno ne Abraham, bɔɔ́ ɛsé abi abɔ́ alu né melɔ Ijip, ája kpaá apwɔ amu.
17 “Aproximando-se o tempo em que Deus cumpriria sua promessa a Abraão, nosso povo se multiplicou grandemente no Egito.
18 Ne áfyɛ́ mfwa ayicha né Ijip ayi álá kaágé Josɛf.
18 Então subiu ao trono do Egito um novo rei, que nada sabia a respeito de José.
19 Mfwa yina achwɔ́ ne defya mbaá bɔɔ́ sé. Afwalege ɛbwɔ́ ne apyɛ́ɛ bwɔ́ nnó abelégé baá bwɔ́ abi kɔkɔ né dafyɛ nnó agbó.
19 Esse rei explorou e oprimiu nosso povo, forçando os pais a abandonarem seus filhos recém-nascidos, para que morressem.
20 Wyɛ né gébé ɛyigembɔ ne ábyɛné ntó Mosis. Mosis abɔ alú maá yi alɔme ulɔɔ́ dɔɔ́ né amɛ Ɛsɔwɔ. Áwɛɛ́ ji né ámfaá álɛɛ́ né gepú bwɔ́.
20 “Por essa época, nasceu Moisés, um bebê especial aos olhos de Deus. Seus pais cuidaram dele em casa por três meses.
21 Ne gébégé alyá ji dafyɛ, maá mfwa Fɛro ayi mendée achwɔ́ akware ji, awɛɛ́ ji ne asɛ́ nkane maá wuú.
21 Quando tiveram de abandoná-lo, a filha do faraó o adotou e o criou como seu próprio filho.
22 Ne ɛbwɔ́ álɛre Mosis deŋgare bɔɔ́ Ijip deko ne awɛɛ́ abɔ alu gekpɛ́kpɛ́gé muú ne awya mekomejɔɔ́ meno melɔ́mélɔ́, ne mempyɛ unó.
22 Moisés foi educado em toda a sabedoria dos egípcios e era poderoso em palavras e ações.
23 “Mosis akwɔnege nya usaá aŋmɛ upéa, ɛkwɔ́ ji metɔɔ́ nnó ajyɛ gɛ́ aŋmɛ́ bií; bɔɔ́ Isrɛli.
23 “Certo dia, estando Moisés com quarenta anos, resolveu visitar seus parentes, o povo de Israel.
24 Ndɛre ajyɛ́, agɛ́ nkane muú Ijip fɔ́ atulege muú Isrɛli, achwɔ́ geŋgá ne awá muú Ijip yimbɔ.
24 Ao ver um egípcio maltratando um israelita, defendeu o israelita e o vingou, matando o egípcio.
25 Mosis abɔ afɛré nnó aŋmɛ́ bií abɔ ákaáge nyɛ nnó Ɛsɔwɔ atɔ́me nyɛ ji nnó achwɔ́ féré ɛbwɔ́ né ɛfwyale. Yɛ́mbɔ ákaá wɔ́.
25 Imaginou que seus irmãos israelitas entenderiam que ele havia sido enviado por Deus para resgatá-los, mas isso não aconteceu.
26 Bií ujyagé ama ajyɛ gɛ́ bɔɔ́ Isrɛli apéa nkane amyɛ ne atɛ. Amua mangbaré ɛbwɔ́ ne ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, ‘Ɛnyú delu aŋmɛ́, demyɛ ndé?’
26 “No dia seguinte, visitou-os novamente e viu dois homens de Israel brigando. Tentando agir como pacificador, disse a eles: ‘Homens, vocês são irmãos; por que brigam um com o outro?’.
27 Yɛ́mbɔ muú ayi abɔ akɛlé meŋmɛ́ wuú mpa, ammu Mosis ne agií ji ake, ‘Nde muú afyɛ́ wɔ nnó ɔbɛ́ Mfwa ɛsé ne ɔpane depɔré ɛsé?’
27 “Mas o homem que era culpado empurrou Moisés e disse: ‘Quem o nomeou líder e juiz sobre nós?
28 ‘Ɔkɛlege ntó manwá me nkane ɔbɔ ɔwané muú Ijip yimbɔ njuú?’
28 Vai me matar como matou o egípcio ontem?’.
29 Mosis awuúge mbɔ, ɛfɔ́ ɛkwɔ ji metɔɔ́ ne alyaá Ijip, abó afɛ́ né melɔ́ Midiyan. Alá ɛwu, abá mendée, abyɛ baá ande apéa.
29 Quando Moisés ouviu isso, fugiu e foi viver como estrangeiro na terra de Midiã. Ali nasceram seus dois filhos.
30 “Usaá aŋmɛ́ upéa ukoóge, Mosis agɛ́ ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ né mewɛ ɛwé ɛbɔ ɛlúle né genɔɔ́. Ɛwena ɛpyɛ né mashwɔne, kwɔ́kwɔ́lé ne mekwɛ Sinay.
30 “Quarenta anos depois, no deserto próximo ao monte Sinai, um anjo apareceu a Moisés nas chamas de um arbusto que queimava.
31 Mosis agɛgé mewɛ ɛwémbɔ, ala meno mekpo fuú. Ne ndɛre ajyɛ kwɔ́kwɔ́lé mangɛ ɛwu cháŋéné, Átá Ɛsɔwɔ jɔɔ́ ɛfɛɛ ake,
31 Quando Moisés viu aquilo, ficou admirado. Aproximando-se para observar melhor, ouviu a voz do Senhor, que disse:
32 ‘Ɛlé me Ɛsɔwɔ ayi ukwene antɛ byɛ, Ɛsɔwɔ ayi Abraham, ne ayi Asek ne Jakɔb.’ Mosis awuúge mbɔ, alɔ maŋweré ne ɛfɔɔ́ ne akɛlege sé mampɛ melu ɛwémbɔ.
32 ‘Eu sou o Deus de seus antepassados, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó’. Moisés tremia de medo e não tinha coragem de olhar.
33 Ne Ɛsɔwɔ ama jɔɔ́ ne ji ake, ‘Féré uno uka byɛ nende melu ɛwé ɔtɛné mbɔ ɛlé melu ukpea.
33 “Então o Senhor lhe disse: ‘Tire as sandálias, pois você está pisando em terra santa.
34 Me ngɛ́ gekpɛ́kpɛ́gé ɛfwyale ɛwé áchyɛge bɔɔ́ ba né Ijip, ne nwú magbo ayi ɛbwɔ́ alile ne mesómé. Nkawu ne nshulé mme nnó nchwɔ́ mféré ɛbwɔ́ né ɛfwyale ɛwémbɔ. Nana cho, ntɔme wɔ né Ijip.’
34 Por certo, tenho visto a aflição do meu povo no Egito. Tenho ouvido seus gemidos e desci para libertá-los. Agora vá, pois eu o envio de volta ao Egito’.
35 “Ne Ɛsɔwɔ atɔ́ Mosis yina nnó ájyɛ́ ábɛ́ memféré bɔɔ́ Isrɛli né ɛfwyale ne amá bɛ mfwa bwɔ́. Ji ne bɔɔ́ Isrɛli abɔ́ ashya agií ji aké, ‘Nde muú afyɛ wɔ mfwa ne mepane depɔré ɛsé?’ Ne nana Ɛsɔwɔ abɔ́ atɔ́ ɛkiɛ́nné wuú ɛwé Mosis agɛ́né nkane mewɛ né genɔɔ́ ɛyigémbɔ nnó ɛchyɛ Mosis ɛshyɛ mampyɛ utɔɔ́ bií.
35 “Era esse o mesmo Moisés que o povo havia rejeitado quando lhe perguntaram: ‘Quem o nomeou líder e juiz?’. Por meio do anjo que apareceu a Moisés no arbusto em chamas, Deus o enviou para ser líder e libertador.
36 Ne Mosis ajyɛ́ apyɛ gejamége ufélekpá ne ukpɛ́kpɛ́ unó né Ijip ne alé féré bɔɔ́ Isrɛli. Ama pyɛ gejamégé ufélekpá né ɛbɛɛ́ megɛlé, ne mashwɔné ayi ɛbwɔ́ ábɔ́ ábɛlé wyɛ usaá aŋmɛ upéa.
36 Assim, com muitas maravilhas e sinais, ele os conduziu para fora do Egito, pelo mar Vermelho e pelo deserto, durante quarenta anos.
37 Wyɛ Mosis yina ne abɔ́ ajɔɔ́ ne bɔɔ́ Isrɛli nno, ‘Ɛsɔwɔ atɔme nyɛ ɛnyú Muú ɛkpávé wuú ayifɔ wyɛ nkane atɔme me ne atanege nyɛ né ntone ɛnyú.’
37 “Esse mesmo Moisés disse ao povo de Israel: ‘Deus levantará para vocês um profeta como eu do meio de seu povo’.
38 Ɛma ɛlu wyɛ Mosis yina ne ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛbɔ́ ɛjɔɔ́ mejɔɔ́ ne ji né mfaá mekwɛ Sinay, gébégé ji ne ukwene antɛ ɛsé abɔ́ áchomé né mashwɔne. Ne ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛwémbɔ ɛchyɛ́ ji mabɛ Ɛsɔwɔ ayi alu tɛ kwyakwya nnó achyɛ ɛse.
38 Moisés estava com nossos antepassados, a congregação do povo de Deus no deserto, quando o anjo lhe falou no monte Sinai, e ali Moisés recebeu palavras que dão vida, para transmiti-las a nós.
39 “Né gébé géfɔ́ ukwene antɛ sé bina akɛlege sé manwu Mosis ne áke ji ábélé babá, ne ábɔ́ ákɛlege mankéré né Ijip.
39 “Mas nossos antepassados se recusaram a obedecer a Moisés. Eles o rejeitaram e, em seu íntimo, voltaram ao Egito.
40 Ne ɛbwɔ́ ájɔɔ́ ne Ɛrɔn áké, ‘Kwyɛ́ ɛsé áló uka nnó ájámé ɛsé meti, Mosis ayi aféré ɛsé né Ijip, dekaá fɔ́ genó ɛyi gepyɛ́ ji né mfaá mekwɛ wɔ́.’
40 Disseram a Arão: ‘Faça para nós deuses que nos guiem, pois não sabemos o que aconteceu com esse Moisés que nos tirou do Egito’.
41 Ála mbɔ ákwyɛ́ meló uka ayi áfulé mpɔ, áwané menya, ápyɛɛ́ upɛ ájele meló uka yimbɔ nkane uka bwɔ́, ne matɔɔ́ agɔɔ́ bwɔ́ yɛndégébé né genó ɛyigé ákwyɛ́ ne amu.
41 Logo, fizeram um ídolo em forma de bezerro, ofereceram-lhe sacrifícios e começaram a celebrar o objeto que haviam criado.
42 Ne Ɛsɔwɔ agɛge mbɔ, ati meso ne ɛbwɔ́ ne alyaá ɛbwɔ́ nnó ápyɛ nkané ɛji ɛbwɔ́. Ne ɛbwɔ anoge mŋmɛɛ́, mfaá, ne ambe wyɛ nkane ábɔ́ ásámé né ŋwɛ bɔɔ́ ɛkpávé bií nnó,
42 Então Deus se afastou deles e os entregou para servirem as estrelas do céu como deuses, conforme está escrito no livro dos profetas: ‘Foi a mim que vocês trouxeram sacrifícios e ofertas durante aqueles quarenta anos no deserto, povo de Israel?
43 Depyɛ le ɛta áló uka abi ɛnyu dekwyɛ ne amu.
43 Não, vocês carregaram o santuário de Moloque, a estrela de seu deus Renfã, e as imagens que fizeram para adorá-los. Por isso eu os enviarei para o exílio, para além da Babilônia’.
44 “Ne nkane ukwene antɛ ɛse bina ábɔ́ ála né mashwɔne mbɔ ábɔ́ áwya gétogé upɛ ɛyi gelɛré nnó Ɛsɔwɔ abɔ álú ne ɛbwɔ́. Mosis ne abɔ́ akwyɛ́ geto ɛyina wyɛ nkane ɛyige Ɛsɔwɔ abɔ́ alɛré ji nnó apyɛ.
44 “Nossos antepassados levaram com eles pelo deserto o tabernáculo, construído de acordo com o modelo que Deus havia mostrado a Moisés.
45 Ɛbɛ́légé baá bwɔ́ ásɛ gétógé upɛ ɛyigembɔ mbaá ukwene antɛ ɛsé bimbɔ, ákpa geji gébégé ábɔ́ ákɛ́né ájyɛ ne Joshua áfɔɔ́ge mme bɔɔ́ abi alu ɛfɛɛ́. Ndɛre ájyɛ, Ɛsɔwɔ alu bwɔ́ mbɛ abuú bɔɔ́ bimbɔ né malɔ. Ne geto yina gela fa kpaá tɛ gébé ɛyige Mfwa Dɛvid agbaré melɔ ɛwé.
45 Anos depois, quando Josué comandou nossos antepassados nas batalhas contra as nações que Deus expulsou desta terra, foi levado com eles para seu novo território e ali ficou até o tempo do rei Davi.
46 Dɛvid abɔ alu muú yi Ɛsɔwɔ abɔ́ ájelé ji dɔɔ. Né gébé géfɔ́ ji anɛmmyɛ nnó Ɛsɔwɔ agɔ ji atɛ́né ji gepu, ji ayi alu Ɛsɔwɔ Jakɔb.
46 “Davi encontrou favor diante de Deus e pediu para construir um templo permanente para o Deus de Jacó,
47 Yɛ́mbɔ ɛle Solomun, maá mfwa Dɛvid, ne abɔ atɛné gepúgé Ɛsɔwɔ.
47 mas foi Salomão quem o construiu.
48 “Yɛ́mbɔ ɛpɔfɔ nnó Anyátá Ɛsɔwɔ ajwɔlege né upú ɛbi bɔɔ́ atɛné, wyɛ nkane Muu Ɛkpávé Ɛsɔwɔ abɔ́ asamé nnó Ɛsɔwɔ ake,
48 O Altíssimo, porém, não habita em templos feitos por mãos humanas. Como diz o profeta:
49 ‘Mfaánebuú alu geluɔ́ ya ne mme alu genɔɔ́ ɛyige nnɛ́rege uka ba. Nde gefɔɔ́ gepú ɛyigé muú akage atɛne nnó mbɛ́ wyɛ? Melu fɔ́ ɛlu ɛwé nkage jwɔle wyɛ?
49 ‘O céu é meu trono, e a terra é o suporte de meus pés. Acaso construiriam para mim um templo assim tão bom?’, diz o Senhor. ‘Que lugar de descanso me poderiam fazer?
50 Pɔ́ me mbɔɔ́ ne nkwyɛ unó bina ukó?’
50 Acaso não foram minhas mãos que criaram o céu e a terra?’.
51 “Stɛfɛn ájɔ́gé mbɔ, aké ne ɛbwɔ́, “Ɛnyu antoó makpo, ne bɔɔ́ bi áŋeáge matɔɔ́, ɛnyú degbɛ́ matu ɛke bɔɔ́ bi ála kage Ɛsɔwɔ. Ɛnyú deshya yɛndé gebé genó ɛyigé Mendoó Ukpea ɛjɔ́ge wyɛ nkane ukwéne antɛ ɛnyu ábɔ́ ápyɛ́.
51 “Povo teimoso! Vocês têm o coração incircuncidado e são surdos para a verdade. Resistirão para sempre ao Espírito Santo? Foi o que seus antepassados fizeram, e vocês também o fazem!
52 Muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ fɔ alu ayi ukwene antɛ nyú abɔ álá kɛlé manchɔ ji geŋwá wɔ́? Ábɔ́ áwá bɔɔ́ bi Ɛsɔwɔ atɔmé nnó ábɔ́ mbɛ ágaré nnó Maá utɔɔ́ Ɛsɔwɔ ayi wáwálé achwɔ. Ne achwɔ́gé ɛnyú dechyɛ́ ji maŋkwá ne dewá ji.
52 Que profeta seus antepassados não perseguiram? Mataram até aqueles que predisseram a vinda do Justo, a quem vocês traíram e assassinaram!
53 Wyɛ ɛnyú abi depyɛ mbɔ ne debɔ́ desɛlé mabɛ ayi makiɛ́nné Ɛsɔwɔ áchyɛ ɛnyú ne nána deshya mambélé aji.”
53 Vocês desobedeceram à lei de Deus, embora a tenham recebido das mãos de anjos”.
54 Bɔɔ́ kpakapa melɔ áwuge depɔ́ ɛtiré Stɛfɛn ajɔɔ́, nchyɛ anwyɔné ɛbwɔ́, amɛ ágɛlé ɛbwɔ́ mekpo.
54 Os líderes judeus se enfureceram com a acusação de Estêvão e rangiam os dentes contra ele.
55 Yɛ́mbɔ Stɛfɛn apɛ nfaánebuú domeé, Mendoó Ukpea ɛgbeé ji metɔɔ́ ne agɛ́ geŋgbɔge Ɛsɔwɔ ne ama gɛ Jisɔs nkane atɛné né ɛgbɛ ɛbwɔnyɛ Ɛsɔwɔ.
55 Mas Estêvão, cheio do Espírito Santo, olhou firmemente para o céu e viu a glória de Deus, e viu Jesus em pé no lugar de honra, à direita de Deus.
56 Ne Stɛfɛn aké, “Pɛge degɛ́, ngɛ́ mbɔ memombi mfaanebuú ɛnené, ne Maá Ntɛ Mekwaá atɛ́né né ɛgbɛ ɛbwɔnyɛ́ Ɛsɔwɔ.”
56 “Olhem!”, disse ele. “Vejo os céus abertos e o Filho do Homem em pé no lugar de honra, à direita de Deus!”
57 Áwuúgé mbɔ, ágbɛ́ amu matu, ádo ɛlúlú, awɔ achwɔ́ ji mmyɛ ágbaré ji,
57 Eles taparam os ouvidos e, aos gritos, lançaram-se contra ele.
58 ája ji, áfɛ́ mekpo meti, álɔ mantome ji mataá nnó áwá ji. Ne bɔɔ́ abi ábɔ́ ámalé Stɛfɛn mechɔ mmyɛ, áferé mandeé bwɔ́ áchyɛ gesagé muú ayi ákuú ji Sɔl ne álɔ Stɛfɛn mántó.
58 Arrastaram-no para fora da cidade e começaram a apedrejá-lo. Seus acusadores tiraram os mantos e os deixaram aos pés de um jovem chamado Saulo.
59 Ne nkane átome ji, Stɛfɛn anɛmmyɛ áké, “Átá Jisɔs sɛ mendoó wa.”
59 Enquanto atiravam as pedras, Estêvão orou: “Senhor Jesus, recebe o meu espírito”.
60 Ɛwyágé ató mánó mme, akalé keŋké ake, “Atá Ɔfyɛgé fɔ́ bɔɔ́ bina mmu metɔɔ́ né gabo ayi ɛbwɔ́ ápyɛ́ɛ mbɔ.”
60 Então caiu de joelhos e gritou: “Senhor, não os culpes por este pecado!”. E, com isso, adormeceu.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.