João 21
Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs NAA
1 Ipotɨ asisɨha wonya naasonya sanaihɨhura Jisaasiho komɨ otɨpɨpatɨhiyaapɨhɨ jɨhaatɨ noaipatɨ nunjaanataise. Iyataatɨ Durɨhɨrɨ Garirihandainɨ ko kiyai noaipatɨ iwinjataise. Sɨrɨ duriramɨ ambɨpatɨ wɨtɨ Taiberiyaasihande. Ko kiyaapɨhɨ siyatɨ noaipataise.
1 Depois disso, Jesus se manifestou outra vez aos discípulos junto ao mar de Tiberíades. Foi assim que ele se manifestou:
2 Iyataatɨ Jisaasiho komɨ otɨpɨpatɨhiyaapɨhɨ noaipatɨ nunjaayainjura komɨ otɨpɨpatɨhiya kura maasɨ bimohiyɨhiya kɨmiyaare: Saimonɨ Pitaaho Tomaasiho komɨ ambɨpatɨ wɨtɨ awɨtipɨho (Ibɨruha amɨ Aramaikɨhaara Didimaasiho) amɨ Natanairɨho aunahɨpatɨ taunɨhonjɨ gwɨharaahonjɨ Pɨropinjɨhandɨ Garirihanda ahetipatɨ Kanaahandaahapɨhotihɨ amɨ Sepetihomɨ mwaahurɨtihɨ amɨ Jisaasihomɨ otɨpɨpatɨhurɨ wurɨ yahurisangi maasɨ bindawaayopo.
2 Estavam juntos Simão Pedro, Tomé, chamado Dídimo, Natanael, que era de Caná da Galileia, os filhos de Zebedeu e mais dois discípulos de Jesus.
3 Siya saiwɨ bindawaawɨ Pitaaho komɨ naisɨhiya Jisaasihomɨ otɨpɨpatɨhiya wiyai saundataase. “Nɨnɨ araihopɨ ikihɨ umbenɨhandɨ durɨhɨraatɨhɨ tɨmatɨ mmondandɨ notaayo,” undataase. Saundihɨ komɨ sasaahoya koai saundawaatopo. “O amɨ nyangisangi gisaatɨ maasɨ araihopɨ ikihɨ tɨmaitɨhaawɨ nutɨhaawo,” undawaatopo. Kiya sanɨwɨmapɨ kopuho awainaahoetaho wotɨ yamwaasi durɨhɨraatɨhɨra araihopaitaatɨwɨ nowaayopo. Iyataatɨ sura apatindɨtɨhɨ kiya araihopɨ ikihɨ umbenɨhandɨ tɨmapɨ mmonawaahandɨ kandɨ araiho wo namohopo apɨpaahɨ owetise.
3 Simão Pedro disse aos outros: — Vou pescar. Os outros responderam: — Nós também vamos com você. Foram e entraram no barco, mas, naquela noite, não pegaram nada.
4 Aihɨ asisɨha bowatɨ ipɨho taatɨ noaipasɨhɨ Jisaasiho durɨhɨramɨ aripatainɨ bitosɨhɨ kiya kopɨ Jisaasihoe tɨwɨ wɨndɨ mausohopo. Owetise.
4 Ao romper o dia, Jesus estava na praia, mas os discípulos não reconheceram que era ele.
5 Aihɨ ko kiyai saundatɨ nunjenataise. “Naisɨhiyaate, sahɨ araiho wo nowaayowo?” undatɨ nunjenataise. Nunjesɨhɨ kiya wihoaaŋɨha koai saundawaatopo. “Owetise. Araiho apɨpaahɨ maipɨhonjisangi wo namoho,” undawaatopo.
5 Jesus lhes perguntou: Eles responderam: — Não.
6 Aihɨ ko kiyai saundataase. “Sahɨ samɨ araihopɨ ikihɨ samɨ kopuhomɨ ikwɨrɨ gaatɨhɨraihoaaŋɨ tɨmapɨ yotɨwise amɨ sahɨ araiho wonya noaitaawo,” undataase. Aihɨ kiya ikihɨ umbenɨhandɨ durɨhɨraatɨhɨ mɨhaapɨ yotawaayopo. Yotɨwɨ kiya araiho waatɨ pɨhɨtɨwɨ taahɨho ikihopɨ kɨpwinjɨhɨ nowaayopo. Aiwɨ kiya ikihɨ umbenɨhandɨ araihopɨ apɨpaahɨ naaŋamasɨhɨ wɨndɨ nga aipɨ kopuhotɨ yamaatemaamahopo. Owe.
6 Então Jesus disse: Assim fizeram e já não podiam puxar a rede, tão grande era a quantidade de peixes.
7 Iyataatɨ otɨpɨpatɨho kiyaamɨ wo Jisaasiho koai apɨpaahɨ maarɨho numwisɨho Pitaahoai saundataase. “Kɨmo awaisɨho nyangi pɨwaanyase,” undataase. Saundihɨ Saimonɨ Pitaaho komɨ apotɨhɨrɨ tiwatɨhaatapɨhɨrɨ otɨpɨpatɨ kaitandɨ nausohaatɨ ahiyatosirɨhɨrɨ ko sa pɨwa Awaisɨhoe tauhɨ atisataatɨ netɨ nipatataise. Ko komɨ saaketɨhandɨ siyatɨ netɨ nipainji durɨhɨraatɨhɨ napwaatatɨ ikwauhɨrɨ tɨmatɨ naahimanɨmɨ aripatainapɨ notaise.
7 E o discípulo a quem Jesus amava disse a Pedro: — É o Senhor! Simão Pedro, ouvindo que era o Senhor, cingiu-se com a sua túnica, porque tinha tirado a roupa, e lançou-se ao mar.
8 Aihɨ Jisaasihomɨ otɨpɨpatɨhiya usa kopuhotɨ aripatainapɨ nasawaayopo. Nasawaawɨ kiyaamɨ dawaapɨpɨhɨ ikihɨ umbenɨhandɨ araiho tisaitamasɨhihɨ aisi napɨwɨ aripatainɨ yaminɨ durɨhɨramɨ mangɨrainɨ notawaayopo. Iyataatɨ kiya kiyaamɨ kopuhoaisawɨ durɨhɨramɨ mangɨrainamɨ wɨndɨ onɨhɨmetawaayopo. Nehɨ masɨhonjɨ 100 mita kiyahapɨhɨtawaayopo.
8 Os outros discípulos vieram no barquinho puxando a rede com os peixes, porque estavam somente a uns noventa metros da margem.
9 Saiwɨ kiya napɨwɨ mangɨrainɨ noaipapɨ jawa sisɨha wa taatɨ tɨhataise. Aihɨ araiho wo sisɨhaapɨhɨ tɨhɨndataise. Aihɨ amɨ kaatɨha bɨretɨhandɨ wonyaisatɨ maasɨ sisɨhaapɨ ahondaise.
9 Ao saltarem em terra, viram ali umas brasas com peixe por cima; e também havia pão.
10 Aihɨ Jisaasiho kiyai saundataase. “Sahɨ araiho wanɨ nohohɨwiwaamɨ wonya nesi napɨwɨse,” undataase.
10 Jesus lhes disse:
11 Saundihɨ Saimonɨ Pitaaho kopuhotɨ naupwaatatɨ ikihɨ umbenɨhandɨ netɨ aisi araiho aungwohaiwaahɨhɨ tisaitamasɨhɨ aripataatɨhɨ nasaamanataise. Iyataatɨ araiho kiya nohohɨho nahato noaipatɨ 153 kiyahore. Siyatɨ araiho apɨpaahɨ pɨhɨtatɨ taahɨhondaahandɨ kandɨ ikihɨ umbenɨhandɨ wɨndɨ naminjaase. Owetise.
11 Simão Pedro entrou no barco e arrastou a rede para a terra. A rede estava cheia, com cento e cinquenta e três grandes peixes. E, mesmo sendo tantos peixes, a rede não se rompeu.
12 Aihɨ Jisaasiho kiyai saundataase. “Sahɨ napɨwɨ nandapa asisɨhaatɨhapɨhapa nanɨwɨse,” undataase. Saundihɨ kiya komɨ otɨpɨpatɨhiya yayawaawɨ kiyaamɨ wo naasohisangi andɨtitɨwɨ koai saundɨwɨ, “Kɨnyɨ diyaamahoŋe?” undɨwɨ wɨndɨ namunjehopo. Amɨ sandɨhɨ kiya kopɨ Awaisɨho kɨmɨkoso tɨwɨ gwɨnyaawaawe.
12 Jesus disse a eles: Nenhum dos discípulos ousava perguntar: “Quem é você?” Porque sabiam que era o Senhor.
13 Aihɨ Jisaasiho detɨ sisɨhaamɨhinɨ notɨ kaatɨha bɨretɨhandɨ netɨ kiyai nunyataise. Iyatɨ amɨ araihoaisangi sɨkɨretɨ kiyatɨ netɨ kiyai nunyataise.
13 Jesus veio, pegou o pão e deu a eles. Depois fez a mesma coisa com o peixe.
14 Sandɨ Autaahaatɨho koaisɨ aimɨ ahowimatɨ numwaasɨhura Jisaasiho aimɨ mairɨmaara komɨ otɨpɨpatɨhiyaapɨhɨ noaipataise.
14 E esta já era a terceira vez que Jesus se manifestava aos seus discípulos depois de ressuscitado dentre os mortos.
15 Jisaasihoaisawɨ komɨ otɨpɨpatɨhiya aimɨ nandapa nanɨwɨ owendaise. Aihɨ Jisaasiho Saimonɨ Pitaahoai saundatɨ nunjenataise. “Saimono Jonɨhomɨ mwaahonye, kɨnyɨ nɨngi aungwohandɨ kinyɨ maarɨho naninyapaino? Aimbɨ kinyɨ maarɨho nanɨmingɨho kɨmiyaamɨ maarɨho naninyohɨtɨhandi nusetipɨhaapɨ kɨnyɨ naninyapaino?” undatɨ nunjenataise. Aihɨ Pitaaho Jisaasihoai saundataase. “Ye. Awaisɨhonye, kɨnyɨ mmonɨpɨhoŋe. Nɨnɨ gi maarɨho nahinyonɨho,” undataase. Aihɨ amɨ Jisaasiho koai saundataase. “Kɨnyɨ nisɨ sipɨsipɨhandɨ mwaahonyai winjatɨme,” undataase.
15 Depois de terem comido, Jesus perguntou a Simão Pedro: Ele respondeu: — Sim, o Senhor sabe que eu o amo. Jesus lhe disse:
16 Saundatɨ Jisaasiho kapɨhandɨ jɨhaatɨ saundatɨ nunjenataise. “Saimono Jonɨhomɨ mwaahonye, kɨnyɨ nɨngi kinyɨ maarɨho naninyapaino e owetiso?” undatɨ nunjenataise. Saundatɨ nunjesɨhɨ amɨ Pitaaho komɨha wihoaaŋɨha saundataase. “Ye. Awaisɨhonye. Kɨnyɨ mmonɨpɨhoŋe, nɨnɨ gisɨ maarɨho nanginyonɨho,” undataase. Aihɨ Jisaasiho koai saundataase. “Kɨnyɨ nisɨ sipɨsipɨhonyai iwinjatɨme,” undataase.
16 Jesus perguntou pela segunda vez: Ele respondeu: — Sim, o Senhor sabe que eu o amo. Jesus lhe disse:
17 Saundatɨ nunjenatosatɨ jɨhaatɨ mairɨmandaahandɨ Jisaasiho Saimonɨ Pitaahoai saundatɨ nunjenataise. “Saimonɨhoŋɨ Jonɨhomɨ mwaahonye, kɨnyɨ nɨngisɨ kinyɨ maarɨho naninyapaino?” undatɨ nunjenataise. Kɨmandɨ jɨhaatɨ mairɨmandɨ Jisaasiho Pitaahoai nɨngi maarɨho naninyapaino undatɨ nunjesɨtɨmandapɨ Pitaaho maarɨho omaŋɨtɨtɨhɨ naaŋawisataise. Naaŋawihɨ namatɨ Pitaaho Jisaasihoai saundataase. “Awaisɨhonye. Kɨnyɨ nahataapa mmonɨpɨhoŋe. Mmonɨpɨhoŋisɨ nɨnɨ gisɨ maarɨho nahinyohɨtɨhandɨ mmonapaise,” undataase. Saundihɨ amɨ Jisaasiho Pitaahoai saundataase. “Nisɨ sipɨsipɨhonyai kɨnyɨ nandapa nanunyapɨ nɨwinjatɨme,” undataase.
17 Pela terceira vez Jesus lhe perguntou: Pedro ficou triste por Jesus ter perguntado pela terceira vez: “Você me ama?” E respondeu: — O Senhor sabe todas as coisas; sabe que eu o amo. Jesus lhe disse:
18 Saundatosatɨ amɨ wa Jisaasiho Pitaahoai saundataase. “Nɨnɨ gisɨ apɨpaahɨ akɨtɨnɨhɨ kahɨtataato. Kɨnyɨ waimwaahoŋɨhura kɨnyɨ nepɨ tɨmaŋɨnɨpɨ yamepatɨ apotɨhɨrɨ ipɨhatimbɨ wɨsasanɨmapɨ kɨnyɨ daitaapɨ gwɨnyaapɨ maaritingɨpɨpɨhapɨ daayapaise. Saimbɨ daimbɨpɨhoŋɨtapaahandɨ kandɨ amɨ kɨnyɨ aimɨ noaipapɨ aungwɨhoŋɨtapaahura kɨnyɨ ikwɨrɨ mbapɨ dɨhɨmwanɨpɨ usai numwisamɨhɨ kiya kinyɨ yamepatɨ nepɨ wɨngisasawɨ nangɨmaasi kɨnyɨ wapɨhɨ nutaapɨ maarɨmitingɨpɨpɨhɨ gisi nutaapo,” undataase.
18 Em verdade, em verdade lhe digo que, quando era mais moço, você se cingia e andava por onde queria. Mas, quando você for velho, estenderá as mãos, e outro o cingirá e o levará para onde você não quer ir.
19 Sandɨ Jisaasiho katindɨmandɨ ipotɨhura Pitaaho napwɨtandɨhɨretapɨ namɨhanatɨ kandaase. Ko napotaatɨ Autaahaatɨhoai ambɨpatɨ awaipatɨ numwɨtandɨhɨretapo. Saundatosatɨ ipotɨha Jisaasiho Pitaahoai saundataase. “Kɨnyɨ nɨngisɨ nanipinjapɨ nisɨ kiyohɨrɨhɨretɨ kaime,” undataase.
19 Jesus disse isso para significar com que tipo de morte Pedro havia de glorificar a Deus. Depois de falar assim, Jesus acrescentou:
20 Aihɨ Pitaaho nepemaitatɨ dawaataatɨ jataatɨ kiya Jisaasihoai nɨwipinjohiyɨhiyaamɨ wo Jisaasiho koai maarɨho apɨpaahɨ numwisɨho kuramɨ ipotɨ taatɨ nɨwipinjai nasataise. Iyataatɨ so nandapa ipotɨhapa Jisaasiho koai nɨwipinjohiyɨhiyaisatɨ nainjura Jisaasihomɨ kɨrɨwipatotɨ komɨ mɨtɨho nausatɨ bimisɨhore. Iyatɨ amɨ kɨmɨko Jisaasihoai saundatɨ, “Awaisɨhonye, gisɨ kinyɨ tiworisaamɨ ikwɨraatɨhɨ diyaamaho netɨ angusaitaihise?” undatɨ nunjesɨhore.
20 Então Pedro, voltando-se, viu que o discípulo a quem Jesus amava vinha seguindo; era o mesmo que na ceia havia se reclinado sobre o peito de Jesus para perguntar: “Senhor, quem é o traidor?”
21 Aihɨ amɨ Pitaaho kɨmɨkoai iwinjatosatɨ Jisaasihoai saundatɨ nunjenataise. “Awaisɨhonye, kɨmoai napa napitɨwimatatɨ amɨ ko napa kaitaise?” undatɨ nunjenataise.
21 Ao vê-lo, Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, e quanto a este?
22 Saundatɨ nunjesɨhɨ amɨ Jisaasiho Pitaahoai wihoaaŋɨha saundataase. “Amɨ nɨnɨ maaritohɨtɨhandɨ kɨmo konɨhɨ bimaamɨ notɨ nɨnɨ japɨhɨ napisanɨhuraatɨtandɨ nehɨ nɨwahonisɨhandisɨ nɨnɨ koai kɨretɨ kawito. Isɨ amɨ kɨnyɨ kandapɨ napindapɨ taapɨ waatɨ gwɨnyaahise? Kɨnyɨ nɨngi nanipinjapɨ nɨngisɨ nanoaipasɨhɨ nehohɨpɨpa kɨnyɨ nepe,” undataase.
22 Jesus respondeu:
23 Saundihɨ amɨ sandapɨ Jisaasihoai nɨwipinjohiyɨhiyaamɨhatɨhɨ taahiyɨhiya pɨwɨha saapɨ atisawaayopo. So Jisaasihoai nɨwipinjohiyɨhiyaamo wɨndɨ namwaapwɨtaise tɨwo. Iyataahandɨ kandɨ Jisaasiho wɨndɨ satatɨ ko wɨndɨ namwaapwɨtaise tatɨ kamaatise. Nehɨ kohɨ sandaase. “Amɨ ko wɨndɨ namwaapotɨ konɨhɨ bimaamɨ notɨ nɨnɨ japɨhɨ napisanɨhuraatɨtandɨ sandɨ kinyɨhandɨmaahe kandapɨ kɨnyɨ waatɨ gwɨnyaitaapo,” ndaase.
23 Então se espalhou entre os irmãos a notícia de que aquele discípulo não morreria. Ora, Jesus não tinha dito que tal discípulo não morreria, mas: “Se eu quero que ele permaneça até que eu venha, o que você tem com isso?”
24 Iyataatɨ kɨmɨko kɨmaiwaapɨ pɨwɨha atisatɨ mmonatɨ nesɨha ausaatɨ kandaase. Iyatɨ amɨ kɨmɨkaiwa utɨpɨhoaatɨhɨ jɨpatɨpiyataise. Aihɨ amɨ nyahɨ aimɨ mmonɨhaayo ko katiwaiwa akɨtɨtiho.
24 Este é o discípulo que dá testemunho a respeito destas coisas e que as escreveu; e sabemos que o seu testemunho é verdadeiro.
25 Iyataatɨ kahapaamapɨpa Jisaasiho kaiwaiwa pɨhɨtatɨ apɨpaahɨ taahɨwaiwaare. Isɨ amɨ nahatewa kaiwaanɨhɨ kwɨsiwɨ jɨpatɨpaisaihaahɨ amɨ yapɨmbataapɨhɨ wapɨhɨ utɨpɨhaiwa kaiwa ahaitɨhapɨhɨ owetɨtaihe.
25 Há, porém, ainda muitas outras coisas que Jesus fez. Se todas elas fossem relatadas uma por uma, penso que nem no mundo inteiro caberiam os livros que seriam escritos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.