Apocalipse 10
Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs VC
1 Aihɨ amɨ nɨnɨ enjerɨho apɨpaahɨ watɨpɨho wo komɨ ambɨpatɨ tɨwipataahɨ netɨ napapahatɨ amɨ komɨ mɨtɨhoaatɨhɨ apahorɨhɨrɨ ahotaho yamɨhapataatɨhɨraapɨ noaatɨpatɨ napihɨ iwinjataayo. Komɨ ndɨmaahomwaaŋɨ ipɨhomatiyatɨ nausaatatɨ amɨ komɨ auhatɨmurɨ sisɨha tɨhwɨtɨhɨrɨ waatɨ tɨhwɨtipatamatiyatɨ tɨhwɨtisahore.
1 Vi então outro anjo vigoroso descer do céu, revestido de uma nuvem e com o arco-íris em torno da cabeça. Seu rosto era como sol, e as suas pernas como colunas de fogo.
2 So enjerɨho komɨ ikwɨraahɨ utɨpɨhandɨ wɨndɨ gwɨharaahandɨ napapotɨmanɨwɨ mmapɨhandɨ isɨwahore. Sandɨ utɨpɨ napapotɨmanɨwɨ mmapɨndɨ komɨ ikwɨraatɨhɨ aimɨ nupwiyandɨhande. Aihɨ komɨ auhɨrɨ gaatɨhɨrɨ durɨhɨrɨ sapɨpa sorɨwaraahandaatɨhɨ ahiyatɨ amɨ komɨ auhɨrɨ konaamohɨrɨ yapɨpatetɨ itɨpɨwondaise.
2 Segurava na mão um pequeno livro aberto. Pôs o pé direito sobre o mar, o esquerdo sobre a terra
3 Siyatɨ itɨpɨwatɨ bitondaatɨ ko pusiketɨho awaisɨho tɨmwipɨho raiyonɨhandɨ konyahɨtatɨ gaatipatamatiyatɨ waatɨ kaahandaase. Kandɨ siyatɨ kaahaatihɨ asoaaha 7 kiyaha asoaandaase.
3 e começou a clamar em alta voz, como um leão que ruge. Quando clamou, os sete trovões ressoaram.
4 Saiwa asoaaha 7 kiyahaiwa asoaatatɨ gaatatɨ namɨhaasɨhɨ kaiwa pɨwɨha katisɨha netɨ nɨnɨ jɨpatɨpaitondiyonɨhɨ utaaho womɨ maahomwaaŋɨ yamɨhapataatɨhapɨ pɨwɨha gapɨpa satatɨ noaipataise. “Kɨnyɨ asoaaha 7 kiyahaiwaamɨ pɨwɨha katihɨ atingɨha nehɨ kiyatɨ kɨnyɨ kɨwahonyɨhetɨ ahotane, wɨndɨ jɨpatɨmaime,” ndaase.
4 Quando cessaram de falar, dispunha-me a escrever, mas ouvi uma voz do céu que dizia: Sela o que falaram os sete trovões e não o escrevas.
5 Aihɨ amɨ enjerɨho durɨhɨraatunɨ yapɨpatetunɨ bitosɨhɨ nɨnɨ winjahotɨho komɨ ikwɨrɨ gaatɨhɨrɨ yamɨhapataatɨhematɨ naimaatɨ ikwɨsapendaise.
5 Então o anjo, que eu vira de pé sobre o mar e a terra, levantou a mão direita para o céu
6 Iyatɨ ko enjerɨho Autaahaatɨho yamɨhapatɨ kiyatɨ amɨ kataatɨhɨ nahataapa ahotimbɨpa kiyatɨ ahiyatɨ amɨ yapɨpatɨ kiyatɨ amɨ kataatɨhɨ nahataapa ahotimbɨpa kiyatɨ ahiyatɨ amɨ durɨhɨrɨ awairɨhɨrɨ sapɨpa kiyatɨ amɨ nahataapa katɨhɨ bimaatɨ ahotimbɨpa kiyatɨ ahaisɨho konɨhɨ nasisoaarɨ bimaamɨ naisɨhomɨ ambɨpataahɨ watɨpɨtatɨ kandaase. Katatɨ ko enjerɨho sandaase: “Asisɨha wɨndɨ onɨhɨ otɨhɨmetɨtaise.
6 e jurou por aquele que vive pelos séculos dos séculos, que criou o céu e tudo o que há nele, a terra e tudo o que ela contém, o mar e tudo o que encerra, que não haveria mais tempo;
7 Autaahaatɨho wapa kaitandɨhapaapɨ komɨ otɨpɨpatɨhiya komɨ pɨwɨha atiwɨ nepɨ kopɨ awusaahohiyɨhiya pɨropetɨhiyai aimɨ kaundihɨ noaasandiwaiwa enjerɨho 7 ho komɨ kapaparɨhɨrɨ ipohonɨhura Autaahaatɨho sawaho kaiwa netɨ akɨwaiwemaitaise,” ndaase.
7 mas nos dias em que soasse a trombeta do sétimo anjo, se cumpriria o mistério de Deus, de acordo com a boa nova que confiou a seus servos, os profetas.
8 Aihɨ jɨhɨ utaaho womɨ maahomwaaŋɨ pɨwɨha yamɨhapataatɨhapɨ pɨwandisɨha ka jɨhaatɨ nɨngi satatɨ kandataase: “Kɨnyɨ numbwɨ enjerɨho durɨhɨraatɨhunɨ amɨ yapɨpatetunɨ bitosomɨ ikwɨraatɨhɨ utɨpɨho nupwiyaatatɨ ahotisɨho nepe,” ndataase.
8 Então a voz que ouvi do céu falou-me de novo, e disse: Vai e toma o pequeno livro aberto da mão do anjo que está em pé sobre o mar e a terra.
9 Aihɨ nɨnɨ nundɨ enjerɨho koai saundataato: “Kɨmandɨ utɨpɨmandɨ napapotɨmanɨnatɨ gwɨharaamandɨ nɨngisɨ naninye,” undataato. Saundonɨhɨ amɨ ko nɨngi sandataase: “Kɨnyɨ nepɨ nanɨme. Nainjamɨhɨ kinyɨ gwɨsɨhaatɨhapɨ netɨ yaasatɨ nangɨndaise. O amɨ kinyɨ maahomwaaŋapɨ ikisamaahɨ apɨpaamɨ mwaahomatiyatɨ jɨpɨhitaise,” ndataase.
9 Fui eu, pois, ter com o anjo, dizendo-lhe que me desse o pequeno livro. E ele me disse: Toma e devora-o! Ele te será amargo nas entranhas, mas, na boca, doce como o mel.
10 Satatɨ kandatɨ owetihɨ sandɨ utɨpɨ gwɨharandɨ napapotɨmanɨndindɨndɨ nɨnɨ enjerɨho komɨ ikwɨraatɨhapɨ netɨ nanataayo. Nanɨhonɨhɨ nisɨ maahomwaaŋapɨ apɨpaamɨ mwaahomatiyatɨ jɨpɨnisataise. Jɨpɨnisataahandɨ kandɨ aimɨ nandɨ nanaapwɨtonɨhura mɨhatɨhɨ nisɨ gwɨsɨhaatɨhapɨ netɨ nanɨnatɨ nanɨtɨmanatɨ yaasataise.
10 Tomei então o pequeno livro da mão do anjo e o comi. De fato, em minha boca tinha a doçura do mel, mas depois de o ter comido, amargou-me nas entranhas.
11 Aihɨ kiya nɨngisɨ satɨwɨ kandawaatopo: “Kɨnyɨ pɨwɨha atimbɨ japɨ nepɨ ausaape wapa isɨhiya yapɨhɨ nahatewaaraahiyaisunɨ amɨ pɨwɨha kɨha kɨha pɨwaatohiyɨhiyaisunɨ amɨ awaisawɨhiya kiŋɨhiyaisunɨ maawɨ nusoaipaitandɨhapaapɨ kaunde,” ndawaatopo.
11 Então foi-me explicado: Urge que ainda profetizes de novo a numerosas nações, povos, línguas e reis.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.