Mateus 13
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA
1 Lésõ mɛ̀ ólɛ, Yesu wil gbô sɔkɔ à kyɩ kɔ̃ tɛ̃ yɔ́-ǹgbɛ̃ gbɔ̀pɔ.
1 Naquele mesmo dia, Jesus saiu de casa e se assentou à beira-mar.
2 Tɔ́wû ǹgbɛ̃ yɔ́ mɛ pɔ à mɔ gbɩ̃. Pé tnɔ́nkàhnɔ́ tɛ̃̀ tyɩ́, à de kɔ̃ tɛ̃ krótókè yɔ́ sɔkɔ. Tɔ́wû pól sõ̀ mɛ yĩ́nntɛ̃̀nɔ́lɛ yɔ́ngbalɩ sɔkɔ.
2 E grandes multidões se reuniram em volta dele, de modo que entrou num barco e se assentou. E toda a multidão estava em pé na praia.
3 À sõ̀ mɛ tyi náhnáhlɛ n yãh pé tyɩ́ sèmìrn sɔkɔ, mɛ n yo pé tyɩ́ nɛ: «Sõ yɔ́lɛ, dĩ́ yɔ́ lésõ kyɩ sèmukɔ mír-ńsah ǹ swãh sɔkɔ.
3 E de muitas coisas lhes falou por parábolas, dizendo:
4 Wǎh mɛ mírnɔ́ sɔkɔ, yísyɔ́ syɩkɩlɩ wɛ̃̀gbalɩ sɔkɔ, kèpye mɛ pɔ sépi yɔ.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e, vindo as aves, a comeram.
5 Yísyɔ́ mɛ syɩkɩlɩ yen kwéy tɛ̃̀-ǹsah légbɩ̃́ yõ. Tɛ́ kǎh pɩ yen gbɩ náh sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ sɛ̃́, sè núkú fi súú.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 Tɛ́ sè náh tɛ̃ wɛ yã̀hnɩ̀ gbɩ mɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, gbĩ-á pɔ vyãh sè tɛ̃, sè kɔkɔ.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Yísyɔ́ mɛ syɩkɩlɩ de pã̀n nɩyṍ, pã̀n mɛ yuku fyãh sé yõ.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 Ǹtɛ yísyɔ́ mɛ syɩkɩlɩ sétáh pèpɛy sɔkɔ à pɔ ywɔ̃ pɩ. Túkù pyenɔ lèkwɛ̌kwɛ pɩ, túkù tikitɔ̃nɩ́tɔ̃nɩ pɩ, túkù yõgbãmgbãm pɩ.
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto: a cem, a sessenta e a trinta por um.
9 Nɛ̂-à kɩ mɛ kè noh, tɛ̃̀ kè tɛ̃ yĩn.»
9 Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
10 Képah sɔkɔ, ǹ tõ̀ sã́hpú mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ tɛ́ à piki yah nɛ, kwâh nɛ̂ se pɩ tɛ́ à n yãh no nɔ́pi tyɩ́ sèmìrn sɔkɔ nɩ?
10 Então os discípulos se aproximaram de Jesus e lhe perguntaram: — Por que o senhor fala com eles por meio de parábolas?
11 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Liyel tɔ̃́rɩ́ tyi nónó-á sõ̀ mɛ wɔ̃̀bɩ̀nsàhnɔ́lɛ, sé pnɛ̀nɔ́ ye yépi kɔ̃. Ǹtɛ kè náh pépi wɔ kɔ̃.
11 Ao que Jesus respondeu:
12 Névi nɛ̂ tyɩ́ kwâh-á mɛ, dòhnɩ̀nɔ́ kɩ n pɩ ǹmɔ tyɩ́ yõ yrɔ̌yrɔ̌. Tɛ́ névi nɛ̂ tyɩ́ kwâh náh mɛ, kwéy nɛ̂ ńtɛ̃-á mɛ ǹ tyɩ́, kè kɩ tɛ̃ syi ǹ tyɩ́.
12 Pois ao que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
13 No nɔ́pi mɛ n yah, tɛ́ pè náh mɛ kwâh yɔ́lɛ n wɛ, képah n wɛ̃kɩ nɛ pè náh mɛ ké tyɩ́ yahlɛ n wɛ. Pè mɛ pé nínɛ n kwɔ, tɛ́ pè náh mɛ kwâh yɔ́lɛ n nohnɩ, képah n wɛ̃kɩ nɛ pè náh mɛ ké tyɩ́ yahlɛ n wɛ. Képah ye ń kɔ̃ mé n yãh pé tyɩ́ sèmìrn sɔkɔ.
13 Por isso, falo com eles por meio de parábolas: porque, vendo, não veem; e, ouvindo, não ouvem, nem entendem.
14 Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò Yesayi-á lésõ nɛ̂ yo sah, képah ye n nɔ pélɛ yɔ̀. À lésõ nɛ ńkɛ̃́:
14 Assim, neles se cumpre a profecia de Isaías:
15 Nikisekɔ́kɔ́ névye ye no nɔ́pilɛ.
15 Porque o coração deste povo
16 Wɛlɔ nɔ́pi yóntɛnɔ náh, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ: «Ǹtɛ yépi tɛ̃̀ wɔ tyɩ́ nɔ, yé yɩ̃́ mɛ n yah, yé ní mɛ n nohnɩ.
16 — Bem-aventurados, porém, são os olhos de vocês, porque veem; e bem-aventurados são os ouvidos de vocês, porque ouvem.
17 Kégbɩ yõ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, yáh tyi nónó wɛ, Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu ànɛ̂ névye nónó-á nɛ́gblɔ́lɛ Liyel yah, pé náhnáh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé sè wɛ, tɛ́ pè náh sè wɛ. Yáh tyi nónó noh, pè sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé sé tɔ noh, tɛ́ pè náh sè wɛ noh.»
17 Pois em verdade lhes digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 «Sèmukɔ mír-ò sèmìrkì yõ-á nɛ̂nɛ, yé yé ní sah kè noh:
18 — Ouçam, portanto, o que significa a parábola do semeador.
19 Névye nónó-à Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́ yónɔ́ noh tɛ́ pè náh ké dùkù pɩ̃, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ n pɔ wɛy mɛ̀ wilki pé fɔkɔnɩ sɔkɔ. Pè mɛ wɛ̃̀gbalɩ tyɩ́ kɔ̃lɛ ńyãh sɔkɔ-á sèmukɔ syɩkɩlɩ.
19 A todos os que ouvem a palavra do Reino e não a compreendem, vem o Maligno e arrebata o que lhes foi semeado no coração. Este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 Túkù mɛ légbɩ̃́ yõ tyɩ́ kɔ̃lɛ, ńyãh sɔkɔ-á sèmukɔ mir mɔ. Pépi-à wɛy mɛ̀ noh, nɛ́npɔ́ swɔ pě kè fɛ̃ n syi nɩ̀vɩ̀nɩ̀ sɔkɔ.
20 O que foi semeado em solo rochoso, esse é o que ouve a palavra e logo a recebe com alegria.
21 Tɛ́ pè náh n yɛ kè yã̀hnɩ̀nɛ n mɔ pé sɔkɔ. Pě kè fɛ̃ n syi nɛ́npɔ́ swɔ ó sɔkɔ. Tɛ́ yèvyãhrɩ, képah náh pɩ fṍhnɔ́-à núkú pè yĩni tɛ̃ kénɛ wɛy yĩnnɛ, pě pé náh vi kè kɔ̃ súú.
21 Mas ele não tem raiz em si mesmo, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 Túkù mɛ pã̀n tɛ̃̀-ǹsah tyɩ́ kɔ̃lɛ, pàh wɛy mɛ̀ noh, kèkõyṍ tyi fɔkɔ sõnɔ ànɛ̂ tahrɩ dékè n pɔ ké yah kõ, kè náh n tɛ̃ n wɛ tirlɛ n pɛkɩ pé tyɩ́.
22 O que foi semeado entre os espinhos é o que ouve a palavra, porém as preocupações deste mundo e a fascinação das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 Túkù wɔ mó mɛ sétáh pèpɛy tyɩ́ kɔ̃lɛ, pépi-à wɛy mɛ̀ noh, pě ké dùkù pɩ̃, yõre n wɛ ké tyɩ́ sèmukɔ tyɩ́ kɔ̃lɛ, nónó-á pyenɔ lèkwɛ̌kwɛ pɩ, ànɛ̂ nónó-á tikitɔ̃nɩ́tɔ̃nɩ pɩ, ànɛ̂ nónó-á yõgbãmgbãm pɩ.»
23 Mas o que foi semeado em boa terra é o que ouve a palavra e a compreende; este frutifica e produz a cem, a sessenta e a trinta por um.
24 Yesu tɔ̃ sèmìrkì yɔ́ yãh pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́: «Yé yah, Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ fɛ̃ tɔkɔ sãh sèmìrkì nɛ̂nɛ, kè wɛ yɔ̀: Dĩ́ yɔ́ lésõ sèmukɔ duku pèpɛy mir mɔ ǹ swãh sɔkɔ.
24 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
25 Tɛ́ névye-á pɔ dɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, ǹ sépɛ kyɩ fílpyé mir dah mɔ kɔ̃ ké sɔkɔ nɛ̂-á mɛ ké kètɔ̀lɛ, tɛ́ ǹ náh vi sɔkɔ.
25 Mas, enquanto todos estavam dormindo, veio o inimigo dele, semeou o joio no meio do trigo e foi embora.
26 Kǎh pɔ kyãh tɛ́ n dubi gbĩ́ nɛ̂nɛ, fílkì tɔ ké yõ wilki mɔ kwèy.
26 E, quando as plantas cresceram e produziram fruto, apareceu também o joio.
27 Sètɛ̃̀ dĩ́ tõ̀npɩbɩ-á kè kyɔmɩ wɛ sɛ̃́, pè mɛ kyɩ kè yo pé yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, sèmukɔ duku pèpɛy-á se sõ̀ à mir mɔ ǹ swãh sɔkɔ; tɛ́ kè se pɩ sɔ̃́ tɛ́ fílkì tɔ pɔ n wɛ ké sɔkɔ nɩ?
27 Então os servos do dono da casa chegaram e disseram: “Patrão, o senhor não semeou boa semente no seu campo? De onde, então, vem o joio?”
28 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, sépɛ yɔ́ tõ̀ vyãh-á képahlɛ. Pè mɛ nɛ, à se mɛ ké tyɩ́ nɛ pé kyɩ sè viki nɩ?
28 Ele, porém, lhes respondeu: “Um inimigo fez isso.” Mas os servos lhe perguntaram: “O senhor quer que a gente vá e arranque o joio?”
29 À mɛ nɛ ɔ̃́ɔ̃-á. Ńkɛ̃́ pàh kɩ nɛ páh sélɛ n viki, sèmukɔ tɔ-á kɩ syah n kwrɔ n mɔ n viki sélɛ.
29 O dono da casa respondeu: “Não! Porque, ao separar o joio, vocês poderão arrancar também com ele o trigo.
30 Pè yɛ sé yõ sè nɛ n kyãh wɛ̃ tyɩ́ kè syi pɔ n nɔ sèmukɔ tɔkɔ gbĩ́ tyɩ́. Tɛ́ sèmukɔ tɔkɔ gbĩ́-à kɩ pɔ nɔ, páh kɩ yo sèmukɔ tɔ́kɔ́pú tyɩ́ nɛ pè fílkì ǹgbò kõ, pè mó sè pukubi pbɔ pbɔlɛ pè kyɩ n sukɛ. Tɛ́ sèmukɔ wɔlɛ, pè képah tɔkɔ n mɔ pé dúkúrí sɔkɔ.»
30 Deixem que cresçam juntos até a colheita. E, no tempo da colheita, direi aos ceifeiros: ‘Ajuntem primeiro o joio e amarrem-no em feixes para ser queimado; mas recolham o trigo no meu celeiro.’”
31 Yesu tɔ̃ sèmìrkì yɔ́ yãh pé tyɩ́ nɛ: «Yé yah, Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ fɛ̃ tɔkɔ sãh sèmìrkì nɛ̂nɛ, kè wɛ yɔ̀: Dĩ́ yɔ́ lésõ mútárdɩ̀ pi tɔkɔ duku mɔ ǹ swãh sɔkɔ.
31 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
32 Képah yilɔ kal yípyé póllɛ. Tɛ́ kàh fi, kè n pɩ gblò kal sèmukɔ duke póllɛ. Kè n pɩ séswɔ̂ sɔ̃́, kèpye n pɔ syɛ̀ pɩ ké yɩ̃̀ngbã̀n tyɩ́.»
32 Esse grão é, na verdade, a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, é maior do que as hortaliças, e chega a ser uma árvore, de modo que as aves do céu vêm se aninhar nos seus ramos.
33 Képah náh Yesu tɔ̃ sèmìrkì yɔ́ yãh pé tyɩ́ nɛ: «Yé yah, Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ fɛ̃ tɔkɔ sãh sèmìrkì nɛ̂nɛ, kè wɛ yɔ̀: Sê yɔ́ lésõ kɔ́kɔ́nɔ́ tɔkɔ mɔ tɔkɔ yɩ̃́ tɔ̃́nɔ́ mífã́hkɩ̀ sɔkɔ, ké pól kɔ̃ kè dɔkɔ.»
33 Jesus lhes contou ainda outra parábola:
34 Yesu sõ̀ mɛ tyi nɔ́pi póllɛ n yãh tɔ́wû tyɩ́ sèmìrn ó sɔkɔ. À náh sõ̀ mɛ tir yɔ́ ńtɛ̃nɛ n yo pé tyɩ́ nɛ́ sèmìrn sɔkɔ náh.
34 Jesus disse todas estas coisas às multidões por parábolas e sem parábolas nada lhes dizia.
35 À képah pɩ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò tir yónsàhnɔ́ kɔ̃ kè wil. À lésõ nɛ ńkɛ̃́: «Mé kɩ tyilɛ n yo sèmìrn sɔkɔ. Tyi nónó-á sõ̀ mɛ wɔ̃̀bɩ̀nsàhnɔ́lɛ kèkõyṍ mɔ gbĩ́ dùkùlɛ, mé kɩ névye níkí yɩkɩ sélɛ.»
35 Isso aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta: “Abrirei a minha boca em parábolas; publicarei coisas ocultas desde a criação do mundo.”
36 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu yal tɔ́wû tnɔ̂ à sɔkɔ gbô. Ǹ tõ̀ sã́hpú mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, swãh sɔkɔ fílkì sèmìrkì nɛ̂-á sõ̀ à yãh, à ké yõ yo pé syah.
36 Então, despedindo as multidões, Jesus foi para casa. E, aproximando-se dele os seus discípulos, disseram: — Explique-nos a parábola do joio do campo.
37 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Sèmukɔ duku pèpɛy mírnmɔ-òlɛ, Névi Pídĩ́ ye.
37 E Jesus respondeu:
38 Swãhlɛ, kèkõyṍ ye. Sèmukɔ duku pèpɛynɛ, Liyel yõ̀tɔ̃rɩ́ sɔkɔ wɛ̃́npì ye. Fílkìlɛ, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ náh névye ye.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino; o joio são os filhos do Maligno.
39 Sépɛ nɛ̂-á mir dah mɔ fílpyélɛ, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ ye. Sèmukɔ tɔ́kɔ́nɔ́lɛ, kèkõyṍ tyɛ́nɔ́ ye. Sèmukɔ tɔ́kɔ́púlɛ, yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ ye.
39 O inimigo que o semeou é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os ceifeiros são os anjos.
40 Sɔ̃́-á pě fílkì viki n sukɛ nyàh sɔkɔ, sɛ̃́nkɔ̃ ye kɩ n pɩ n pi kèkõyṍ tyɛ́nɔ́ tɔ sɔkɔ.
40 Pois, assim como o joio é colhido e jogado no fogo, assim será no fim dos tempos.
41 Névye nónó pól-á névye yõlɛ n yɩkɩ n mɔ pèkè pɩ́nɔ́ sɔkɔ, ànɛ̂ nónó pól-á tyítúkúnì pɩ́púlɛ, Névi Pídĩ́ kɩ ǹ yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ tɛkɩ n mɔ n pi, pè kɩ pɔ pè wilki ǹ tɔ̃́rɩ́ tyah sɔkɔ.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, que ajuntarão do seu Reino todos os que servem de pedra de tropeço e os que praticam o mal
42 Tɛ́ kɩ pè min dah mɔ sĩnki nyàh sɔkɔ, ńyãh sɔkɔ-á gbní ànɛ̂ yní táhnɔ́ kɩ mɛ.
42 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 Ǹtɛ névye nónó-á mɛ nɛ́gblɔ́lɛ Liyel yah, pépi wɔ kɩ n tɛ̃ pé Sú Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ, gbĩ tyɩ́ kɔ̃lɛ. Nɛ̂-à kɩ mɛ kè noh, tɛ̃̀ kè tɛ̃ yĩn.»
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no Reino de seu Pai. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
44 Képah náh, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé yah, Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ fɛ̃ tɔkɔ sãh sèmìrkì nɛ̂nɛ, kè wɛ yɔ̀: Dĩ́ yɔ́ lésõ kyɩ wil mɔ tahrɩ wɔ̃̀bɩ̀nsàhnɔ́ yɔ́ yõ swãh yɔ́ sɔkɔ, tɛ́ kè tɔkɔ tɔ̃ wɔ̃bɩ. Ké wɛ́nɔ́ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tɛ̃̀ tyɩ́, à sɔkɔ à kyɩ ǹ gbã̀n yî pól yãm à pɔ swãh mɛ̀ dwe.
44 — O Reino dos Céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem achou e escondeu. Então, transbordante de alegria, vai, vende tudo o que tem e compra aquele campo.
45 Yé yah, Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ tɔ̃ fɛ̃ tɔkɔ sãh sèmìrkì nɛ̂nɛ, kè wɛ yɔ̀: Gbɔ̀ yɩ̃́-ò yɔ́ lésõ mɛ, nɛ̂-á yî kètǎrnɔ́ yísyɔ́lɛ n yah n kɔ̃, pè n ye pɛ́rlɩ̀nɔ́lɛ.
45 — O Reino dos Céus é também semelhante a um homem que negocia e procura boas pérolas.
46 Wǎh pɔ ké dɛ́nkɔ́kɔ̀ yɔ́ wɛ, à kyɩ ǹ gbã̀n yî pól yãm à pɔ kè dwe.»
46 Quando encontrou uma pérola de grande valor, ele foi, vendeu tudo o que tinha e comprou a pérola.
47 «Yé yah, Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ fɛ̃ tɔkɔ sãh sèmìrkì nɛ̂nɛ, kè wɛ yɔ̀: Nósyɔ́ lésõ yɛ̃́nkyɔ tɛ̃ tɛ̃ mnɔ min dah mɔ yɔ sɔkɔ, à yɛ̃́nkyɔ duke pól tɛ̃.
47 — O Reino dos Céus é ainda semelhante a uma rede que foi lançada ao mar e apanhou peixes de toda espécie.
48 Kǎh yuku, pè kè yɔrɩ wilki pɔ kènkwã̀h yõ, tɛ́ kɔ̃ tɛ̃ à yɛ̃́nkyɔ gblɔ wah mɔ dú sɔkɔ, tɛ́ sé tɛ́lɔ́ milki.
48 E, quando já estava cheia, os pescadores a arrastaram para a praia e, assentados, escolheram os bons para os cestos e jogaram fora os ruins.
49 Sɛ̃́ ye kɩ n pɩ n pi kèkõyṍ tyɛ́nɔ́ tɔ sɔkɔ. Yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ kɩ pɔ nɛ́túkúnì wah wilki nɛ́gblɔ́ sɔkɔ,
49 Assim será no fim dos tempos: os anjos sairão, separarão os maus dentre os justos
50 kɩ kyɩ pè min dah mɔ sĩnki nyàh sɔkɔ, ńyãh sɔkɔ-á gbní ànɛ̂ yní táhnɔ́ kɩ mɛ.»
50 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 Képah náh Yesu tɔ̃ yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ: «Yé se tyi nɔ́pi pól noh wah?» Pè mɛ nɛ àwe-á.
51 Então Jesus perguntou: Eles responderam: — Sim!
52 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ kwɔ́pú nónó-á sõ̀ kwɔ́nɔ́ wɛ sɔkɔ Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ tyɩ́ yõ ǹgbòlɛ, tɛ́ tɔ̃ pɔ kwɔ́nɔ́ wɛ Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́ yõ núkúnúkú, tɛ́ névyelɛ n kwɔ sélɛ, pépi mɛ kéte tɛ̃̀ yɔ́ sɔ̃́, nɛ̂-á yídî sõ̀ mɛ ǹ tyɩ́ ǹ dúkúrí sɔkɔ, tɛ́ à tɔ̃ pɔ snɔ́ wɛ dohnɩ sé yõ, tɛ́ mɛ sélɛ névyelɛ n kɔ̃.»
52 Então Jesus lhes disse:
53 Tɛ́ Yesu-á sèmìrn nɔ́pi yãh tɛ pé tyɩ́ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à yal nɛ́npɔ́
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas, retirou-se dali.
54 tɛ́ sɔkɔ ǹ kwil sɔkɔ. Wǎh kyɩ nɛ́npɔ́, à kyɩ kwɔ́nɔ́lɛ n pɩ pé Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, fɔ́ɔ́ no pól gbã̀n du ǹ tyɩ́lɛ. Pè sõ̀ mɛ yo tũ nɛ, à se wɛ ńyãh lékã́m ànɛ̂ tɛ̃́nwɛnɔ mɛ̀nɛ, à fɛ̃ gbǐl nɔ́pilɛ n pɩ nɩ?
54 E, chegando à sua terra, ensinava-os na sinagoga, de modo que se maravilhavam e diziam: — De onde lhe vêm esta sabedoria e estes poderes miraculosos?
55 Ǹmɔ kó sésár sɛ́-ò pídĩ́nɛ nɩ? Ǹ yṹ yĩn kó Marilɛ, tɛ́ ǹ gbɛ̃̀ndĩ́pi mɛ Nsyakɩ, ànɛ̂ Nsyosɛfu, ànɛ̂ Simo, ànɛ̂ Nsyudelɛ nɩ?
55 Não é este o filho do carpinteiro? A sua mãe não se chama Maria, e seus irmãos não são Tiago, José, Simão e Judas?
56 Tɛ́ ǹ dósyɔ́ pól kó mɛ pépilɛ ásõ̂ yɔ̀ nɩ? Ǹtɛ ńyãh tɛ̃̀ ó se ǹmɔ wɛ lékã́m ànɛ̂ tɛ̃́nwɛnɔ mɛ̀nɛ nɩ?
56 Todas as suas irmãs não vivem entre nós? Então, de onde lhe vem tudo isto?
57 Képah sõnɔ sõ̀ mɛ pé yõ yɩkɩ pè kɔ̃ pè tɛ̃ sɛ̃ kwlɔ Yesu yõ. Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò kwil ànɛ̂ ǹ kéte sɔkɔ ó ye pè náh ǹnɛ n mɔ n kõ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-òlɛ.»
57 E escandalizavam-se por causa dele. Jesus, porém, lhes disse:
58 Pǎh yahle sɛ̃́nɔ́lɛ Yesu yõ sɛ̃́, à náh mó gbǐlnɔ́ náhnáh pɩ nɛ́npɔ́.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.