Lucas 4

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Yesu-á yuku Liyel Mírkí tǎhkɩ̀lɛ, à ǹ syɩ yal Yurdɛ̃ yɔ tnɔ̂. Tɛ́ Liyel Mírkí à tɛ̃ yuku gbɛ̃́nnɩ sɔkɔ.
1 Jesus, cheio do Espírito Santo, voltou do Jordão e foi guiado pelo mesmo Espírito, no deserto,
2 À sèpĩ̀n tikiníní pɩ nɛ́npɔ́ níkì tɛ̃́nɔ́ sɔkɔ. Nɛ́npɔ́ sɔkɔ ye sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ à mɔ yah. Tɛ́ sèpĩ̀n nɔ́pi-á pɔ tũ, kwɛkɩ mɛ à tɛ̃.
2 durante quarenta dias, sendo tentado pelo diabo. Nada comeu naqueles dias, ao fim dos quais teve fome.
3 Kǎh pɩ sɛ̃́, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ-à kɩ nɛ Liyel Pilɛ, à yo dáhkɩ̀ mɛ̀ tyɩ́, kè vi n mɔ n pɩ yõkelɛ.
3 Então o diabo disse a Jesus: — Se você é o Filho de Deus, mande que esta pedra se transforme em pão.
4 Yesu mó yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: ‹Névi náh ǹ min pɩ n pi yõke ólɛ.›»
4 Mas Jesus lhe respondeu:
5 Képah náh, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ à tɛ̃ dɔkɔ léyy, à kyɩ à wɛ̃kɩ kèkõyṍ tɔ̃́rɩ́ póllɛ sɛ́yy ǹsɔ̃,
5 Então o diabo o levou para um lugar mais alto e num instante lhe mostrou todos os reinos do mundo.
6 tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, páh kɩ fɛ̃ à kɔ̃ n pi sépi pól yõ̀tɔ̃rɩ́, ànɛ̂ sé tahrɩlɛ. Sépi pól-á péwɔ gbõ̀ dahbɩ. Képah-á, nɛ̂-à pé dyɔ, páh kɩ sélɛ ǹmɔ kɔ̃.
6 E disse: — Eu lhe darei todo este poder e a glória destes reinos, porque isso me foi entregue, e posso dar a quem eu quiser.
7 Ńkɛ̃́, wàh kɩ fɛ̃ syi ǹ gbètukunɔ di pé yah à pé gbilki, páh kɩ sé póllɛ à kɔ̃.
7 Portanto, se você me adorar, tudo isso será seu.
8 Képah sɔkɔ, à mó yo sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ tyɩ́ nɛ: «Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: ‹Á kɩ á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel ó núkúnínɛ n gbilki, tɛ́ kɩ n sah ǹmɔ ó tyɩ́ yõ.›»
8 Mas Jesus respondeu:
9 Képah náh, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ tɔ̃ yuku ǹnɛ Yerusalɛmɩ, à kyɩ à sah Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ yõ̀tah, tɛ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ-à kɩ nɛ Liyel pilɛ, à yɔkɔ tiki sétáh.
9 Então o diabo levou Jesus a Jerusalém, colocou-o sobre o pináculo do templo e disse: — Se você é o Filho de Deus, jogue-se daqui,
10 Kǎh mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́, Liyel-á kɩ ǹ yĩ̂nyõ tɛ̃ntõnè kɔ̃, sè kɩ ǹnɛ n kyɔmɩ,
10 porque está escrito: “Aos seus anjos ele dará ordens a seu respeito, para que o guardem.”
11 ànɛ̂ tɔ̃, sǎh kɩ à swah syi sé gbã̀n sɔkɔ. Dáhkɩ̀ náh ǹ gbáhkɩ̀ pɩ yɔ n pi.
11 E: “Eles o sustentarão nas suas mãos, para que você não tropece em alguma pedra.”
12 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, à mɛ yo sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ tyɩ́ nɛ: «Kè mɛ yónɔ́lɛ Liyel wɛy sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: ‹Káh á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyellɛ n mɔ n yah!›»
12 Jesus respondeu ao diabo:
13 Kénɛ mɔ́nyahnɔ nɔ́pi pól sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ yal à gbɛ mɔ ǹnɛ, tɛ́ mɛ à syɩkɩ tɛ̃ náh tĩ̀nnɛ.
13 Tendo concluído todas as tentações, o diabo afastou-se de Jesus, até momento oportuno.
14 Képah náh, Yesu ǹ syɩ yuku Kalile sétáh yõ Liyel Mírkí tǎhkɩ̀lɛ ǹ sɔkɔ. Tɛ́ ǹ yĩn sõ̀ mɛ wil nɛ́npɔ́ kwlo pól sɔkɔ.
14 Então Jesus, no poder do Espírito, voltou para a Galileia, e a sua fama correu por toda aquela região.
15 À sõ̀ mɛ kwɔ́nɔ́lɛ n pɩ pé Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, tɛ́ no pól mɛ ǹnɛ n gbilki.
15 E ensinava nas sinagogas, sendo elogiado por todos.
16 Sṍ yɔ́lɛ, Yesu pɔ Nasarɛtɩ sɔkɔ. Kénɛ kwil sɔkɔ ye sõ̀ à kyãh. Mɩ mɩ yòh sṍlɛ, à mɛ de Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, wǎh dar tɛ́ kélɛ n pɩ sɔ̃́, tɛ́ mɛ yuku nɛ, pé Liyel wɛy kar.
16 Jesus foi para Nazaré, onde havia sido criado. Num sábado, entrou na sinagoga, segundo o seu costume, e levantou-se para ler.
17 Képah sɔkɔ, pè Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò Yesayi sɛ́bɛ́y tɔkɔ à kɔ̃, à syi yɩkɩ mɔ fɩ̃́ yɔ́ sɔkɔ, ńyãh-á kè mɛ wã́rkɩ́nmɔnɔlɛ nɛ ńkɛ̃́:
17 Então lhe deram o livro do profeta Isaías. E, abrindo o livro, achou o lugar onde está escrito:
18 «Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel ń yah wilki,
18 “O Espírito do Senhor
19 ànɛ̂ ǹmɔ pèpɔrɩ pɔ yi tyɩ́ yo yĩnnɛ.»
19 e proclamar o ano aceitável
20 Képah náh, Yesu sɛ́bɛ́y yah vike, tɛ́ kélɛ Liyel wɔ̀kɔ̀ kyɔ̀mɩ̀-ò kɔ̃, tɛ́ kɔ̃ tɛ̃. Tɛ́ nónó-á sõ̀ mɛ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀, pé pól sõ̀ mɛ ǹnɛ n yah díkí díkí.
20 Tendo fechado o livro, Jesus o devolveu ao assistente e sentou-se. Todos na sinagoga tinham os olhos fixos nele.
21 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, à tyah n yo pé tyɩ́ nɛ: «Liyel wɛy fɩ̃́ nɛ̂ tyi-á yé noh, sè pɩ tũ kwɛynɛ yé tyɩ́.»
21 Então Jesus começou a dizer:
22 Kǎh pɩ sɛ̃́, no pól sõ̀ mɛ Yesu yĩ́ngbɩ́lɛ n yo. Tɛ́ ǹ wɛlɔ pèplɔ wɛ́kɩ́nɔ́ sõ̀ mɛ pé gbã̀n du, pè mɛ yo tũ nɛ, ǹmɔ kó Yosɛfu pídĩ́nɛ nɩ?
22 Todos davam testemunho dele e se maravilhavam das palavras cheias de graça que lhe saíam dos lábios. E perguntavam: — Não é este o filho de José?
23 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, páh pɩ̃ nɛ, pǎh kɩ sèmìrkì mɩ n pi, nɛ̂-á n yo nɛ ńkɛ̃́, sènpɩ̀tɛ̃̀, à ǹ gblɔ̌y dɛ mɔ kɛ̀! Pǎh kɩ tɔ̃ n yo n pi pé tyɩ́ nɛ, páh tyi nónó pól pɩ Kapɛrnayumi sɔkɔ, páh sè noh. Tɛ́ pé tɔ̃ sé dùkù pɩ pé sú kwil sɔkɔ kɛ̀.
23 Então Jesus disse:
24 À tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ: «Mé kélɛ n yo n dal n mɔ yé tyɩ́ nɛ: pè náh Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò yɔ́ ńtɛ̃nɛ n tɛ̃ plɛ ǹ sú kwil sɔkɔ.
24 E Jesus prosseguiu:
25 Kègbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò Yeli mɛ gbĩ́nɛ, pũ̀-á lésõ to pópó, à pɔ syɩ ye tɔ̃́nɔ́ ànɛ̂ ńwɔ̃́lɔ́ kénúkò tyɩ́, tɛ́ kwɛ́npékè yɔ́ mɛ de kwil pól sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, pɛ́kúsyɔ náhnáh sõ̀ mɛ Yisrayel sɔkɔ.
25 Na verdade lhes digo que havia muitas viúvas em Israel no tempo de Elias, quando o céu se fechou por três anos e seis meses, reinando grande fome em toda a terra,
26 Ǹtɛ, Liyel náh Yeli tɛkɩ mɔ pépi sɔkɔ nɛy yɔ́ ńtɛ̃ tyɩ́, tɛ́ pɛ́kúsè yɔ́ tyɩ́ ye à tɛkɩ mɔ ǹnɛ, Sarɛpɩta kwil, Sidõ sétáh yõ.
26 e Elias não foi enviado a nenhuma delas, a não ser a uma viúva de Sarepta de Sidom.
27 Ànɛ̂ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò Yelise mɛ gbĩ́nɛ, tótãm náhnáh tɔ sõ̀ mɛ Yisrayel sɔkɔ, tɛ́ pé sɔkɔ nɛy yɔ́ ńtɛ̃ náh dɛ́nmɔnɔ wɛ, à wil Siri sétáh tótɛ̃ dĩ́ Nama tyɩ́ sɔkɔ.»
27 Havia também muitos leprosos em Israel nos dias do profeta Eliseu, e nenhum deles foi purificado, a não ser Naamã, o sírio.
28 Képah sɔkɔ, nónó pól-á sõ̀ mɛ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, pé fɔkɔ vyãh wɛlɔ nɔ́pi nóhnɔ́ tɛ̃̀ tyɩ́.
28 Todos na sinagoga, ouvindo estas coisas, se encheram de ira.
29 Pè mɛ yuku Yesu tɛ̃ yɔrɩ wil kwil sɔkɔ, à dɔkɔ yuku ǹnɛ yɔ̃lɩ yõ̀tah, pé kwil-á sõ̀ mɛ mɔ́nɔ́lɛ nɛ̂ yõ, tɛ́ nɛ, pé à tu wilki mɔ.
29 E, levantando-se, expulsaram Jesus da cidade e o levaram até o alto do monte sobre o qual a cidade estava edificada, para que, de lá, pudessem atirá-lo abaixo.
30 Tɛ́ à núkú wil pé wrɔ́, à sɔkɔ.
30 Jesus, porém, passando pelo meio deles, foi embora.
31 Képah náh, Yesu kyɩ Kapɛrnayumi kwil sɔkɔ, Kalile sétáh yõ, tɛ́ mɛ névyelɛ n kwɔ Nsyifunɔ mɩ mɩ yòh sṍlɛ.
31 E Jesus foi a Cafarnaum, cidade da Galileia, e os ensinava no sábado.
32 Ǹ wɛy sõ̀ mɛ yõ̀tɔ̃rɩ́ wɛynɛ. Képah ye ǹ névye kwɔ dùkù kɔ̃, kè no pól gbã̀n du.
32 E maravilhavam-se com a sua doutrina, porque a sua palavra era com autoridade.
33 Tɛ́ lésõlɛ, kè pɔ yɩ̃nɛ, dĩ́ yɔ́ sõ̀ mɛ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, sétõlɛ ǹ sɔkɔ. Dǒ, à de syi fírr yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ nɛ,
33 E apareceu na sinagoga um homem possuído de um espírito de demônio imundo, o qual gritou em alta voz:
34 wéèè, Nasarɛtɩ Yesu, kwâh nɛ̂ se à n yah n kɔ̃ pé tyɩ́ nɩ? À se pɔ pépi tyɩ́ yɩ́kɩ́-ńsah nɩ? Páh ǹnɛ n pnɛ, nɛ́dúkú nɛ̂-á ǹnɛ: Ǹmɔ-á Liyel tɛkɩ mɔ yályál.
34 — Ah! O que você quer conosco, Jesus Nazareno? Você veio para nos destruir? Sei muito bem quem você é: o Santo de Deus!
35 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, Yesu dírí kõ sétõ mɛ̀ yõ nɛ: «Á vyãh vike, ǹ tɛ́ n wil dĩ́ mɛ̀ sɔkɔ.» Nɛ́npɔ́ swɔ, sétõ núkú dĩ́ mɛ̀ tɔkɔ min névye nɩyṍ, tɛ́ wil ǹ sɔkɔ, à náh dlo yɔ́ ńtɛ̃nɛ à nɔ.
35 Mas Jesus o repreendeu, dizendo: O demônio, depois de o ter jogado no chão no meio de todos, saiu daquele homem sem lhe fazer mal.
36 Kǎh pɩ sɛ̃́, kè pɩ gbɛ̃̀ndùnì ǹgbɛ̃nɛ no pól tyɩ́, pè mɛ tyah n yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, wɛy dùkù nɛ̂ se à n wɛ̃kɩ sɛ̃́ nɩ? À tɛ̃ wɛ sétã̀nnɛ n kyɩ̃ n mɔ tɛ̃́nwɛnɔ ànɛ̂ yõ̀tɔ̃rɩ́ sɔkɔ, sè n wil névye sɔkɔ.
36 Todos ficaram admirados e comentavam entre si: — Que palavra é esta? Pois, com autoridade e poder, ele ordena aos espíritos imundos, e eles saem.
37 Sépinɔ́-á pɩ sɛ̃́, Yesu yĩ́ngbɩ́ tyah n yo nɛ́npɔ́ sétáh pól yõ.
37 E a fama de Jesus se espalhava por todos os lugares daquela região.
38 Wǎh yal Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀, à sɔkɔ Simɔ gbô. Tɛ́ Simɔ dɛ́y sê sõ̀ mɛ n kwlɔ wílvyã́hnɩ̀nɛ képékèyɔ̂. Pè mɛ kè yah kɔ̃ Yesu tyɩ́ nɛ, à à dɛ mɔ.
38 Deixando a sinagoga, Jesus foi para a casa de Simão. A sogra de Simão estava doente, com febre muito alta, e pediram a Jesus em favor dela.
39 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ kɔ yĩn ǹ yõ, tɛ́ dírí kõ wílvyã́hnɩ̀ yõ, ké núkú pi fĩn mɔ. Nɛ́npɔ́ swɔ, à núkú yuku tyah yõke tɛ̃̀-ǹsahlɛ n yah pé tyɩ́.
39 E inclinando-se para ela, Jesus repreendeu a febre, e esta a deixou. E imediatamente ela se levantou e passou a servi-los.
40 Gbĩ́yĩ́ dénɔ́ sɔkɔ, nónó pól-á sõ̀ mɛ n yɔ yam duke dukelɛ, pé nɛ́tãm pɔ pélɛ Yesu tyɩ́. À mó ǹ gbã̀nnɛ n sah n yuku pé nɛ́núkù núkú yõ, à pélɛ n dɛ n mɔ.
40 Ao pôr do sol, todos os que tinham enfermos, com diferentes tipos de doença, os trouxeram a Jesus. E ele os curava, impondo as mãos sobre cada um deles.
41 Tɛ́ sétã̀n tɔ sõ̀ mɛ n wil névye náhnáh sɔkɔ. Sè sõ̀ mɛ n gbo n mɔ sé wil gbĩ́nɛ nɛ ńkɛ̃́, Liyel pi-á ǹnɛ. Ǹtɛ, sǎh pɩ̃ nɛ, Liyel nɛy tɛ́kɩ́nmɔnɔ-á ǹnɛ, à mɛ dírí kõ sé yõ, tɛ́ sé vyɛ̃y tũ wɛ́kɩ́nɔ́lɛ.
41 Também de muitos saíam demônios, gritando e dizendo: — Você é o Filho de Deus! Ele, porém, os repreendia para que não falassem, pois sabiam que ele era o Cristo.
42 Tyah-á núkú dal, Yesu yuku sɔkɔ gbɛ̃́nnɩ tyah yɔ́ sɔkɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, tɔ́wû yuku tyah ǹnɛ n soh n kɔ̃. Pǎh kyɩ à wɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, pè sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé à syi n sah, à káh tɔ̃ yal pé tnɔ̂.
42 Quando amanheceu, Jesus saiu e foi para um lugar deserto. As multidões o procuravam, foram até junto dele e não queriam deixar que ele fosse embora.
43 Ǹtɛ, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Mé yɩ̃nɛ mè nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy sã́n yo n kɔ̃ kwlo tɛ́lɔ́ tɔ tyɩ́ Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́ sɔkɔ. Ń tɛ́kɩ́nmɔnɔ yõ ye képahlɛ.»
43 Jesus, porém, lhes disse:
44 Képah náh, à kyɩ tyah Liyel wɛynɛ n yo n kɔ̃ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ Yude kwlo sɔkɔ.
44 E pregava nas sinagogas da Judeia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.