Atos 7

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Képah sɔkɔ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ Yetyɛ̃nɩ piki yah nɛ, no-á nɛ̂nɛ n yo ǹ tyɩ́ sɔkɔ, gbɩ se kélɛ nɩ?
1 Então o sumo sacerdote perguntou a Estêvão: — Isso de fato é assim?
2 Yetyɛ̃nɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Ń súbí ànɛ̂ ń yṹnpyé, yé noh ń tyɩ́. Gbĩ́ nɛ̂-á lésõ á náh nɛy Abrahmɩ náh tɔ̃̌nɩ̀ mɛ yal yuku Yarã kwil sɔkɔ, tɔ̃́rɩ́ nɛ́tɛ̃̂ Liyel ye lésõ wil ǹ yah Mesopotami gbɛ̃̀nyah,
2 Estêvão respondeu: — Irmãos e pais, escutem. O Deus da glória apareceu a Abraão, nosso pai, quando este estava na Mesopotâmia, antes de morar em Harã,
3 tɛ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: ‹Yal á gbɛ̃̀nyah ànɛ̂ á kéte tãn wrɔ́, ǹ yuku gbɛ̃̀nyah yɔ́ sɔkɔ, nɛ̂-á mé kɩ ǹ wɛ̃kɩ n pi.›
3 e lhe disse: “Saia da sua terra e do meio da sua parentela e vá para a terra que eu lhe mostrarei.”
4 Képah sɔkɔ, Abrahmɩ yal Kalde tãn gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, à kyɩ tɛ̃ Yarã kwil. Képah náh, ǹ sú-á pɔ ku tɛ, Liyel mɛ à kɔ̃ à yal Yarã kwil, à pɔ tɛ̃ gbɛ̃̀nyah mɛ̀ sɔkɔ, nɛ̂ sɔkɔ-á yépilɛ núkúnúkú yɔ̀.
4 Então Abraão saiu da terra dos caldeus e foi morar em Harã. E dali, com a morte de seu pai, Deus o trouxe para esta terra em que vocês agora estão morando.
5 Tɛ́ Liyel náh sõ̀ sétáh yɔ́ ńtɛ̃nɛ à kɔ̃ ǹ tyɩ́lɛ ásõ̂. Gbáhsúkí kénkɔ̃ fyé tyahlɛ, à náh kélɛ à kɔ̃. Ǹtɛ à ǹ vyãhlɛ à kɔ̃ nɛ, páh kɩ pɔ gbɛ̃̀nyah mɛ̀ póllɛ à kɔ̃. Tɛ́ kǎh kɩ tɔ̃ pɩ ǹ pétóbé tɔ tyɩ́lɛ, ǹmɔ kɛ̃́ náh ńtɛ̃ sɔkɔ. Tɛ́ légbĩ́nɛ, pi ńtɛ̃ náh sõ̀ mɛ Abrahmɩ tyɩ́.
5 Nela, não lhe deu herança, nem sequer o espaço de um pé; mas prometeu dar-lhe a posse dela e, depois dele, à sua descendência, embora Abraão ainda não tivesse filhos.
6 Liyel mɛ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ: ‹Á pétóbé kɩ pɔ wil kɩ kyɩ n tɛ̃ n pi gbɛ̃̀nyah káhkɩ́ sɔkɔ. Nɛ́npɔ́ sɔkɔ pè kɩ n pɩ n pi yɔ̃bɩlɛ, tɛ́ kɩ fṍhnɔ́ wɛ, pópó ye kyɛyẽ́h (400).
6 E Deus falou que a descendência dele seria peregrina em terra estrangeira, onde seriam escravizados e maltratados durante quatrocentos anos.
7 Ǹtɛ gbɛ̃̀nyah káhkɩ́ nɛ̂ sɔkɔ-á pélɛ yɔ̃rɩ sɔkɔ, ńmɔ Liyel tukey kɩ n syɩkɩ n pi kénɛ gbɛ̃̀nyah tãn yõ. Tɛ́ képah náh, pè kɩ wil yɔ̃rɩ sɔkɔ nɛ́npɔ́, kɩ pé syɩ pɔ ńmɔ yĩn gbilki ásõ̂.›
7 — Deus disse ainda: “Castigarei a nação da qual forem escravos; e, depois disso, sairão daí e me servirão neste lugar.”
8 Képah yóntɛnɔ náh, Liyel mɛ yégbékè kwrɔ mɔ Abrahmɩnɛ, képah nɛ̂-á kɩ sõ̀ n wɛ̃kɩ n pi kõ̀kè kõ̀nɔ́ sɔkɔ. Képah ye, Abrahmɩ-á pɔ Yisakɩ dubi, à mɛ à kõ ǹ dúbínɔ́ sèpĩ̀n kwǎrtɔ̃-ò sõlɛ. Yisakɩ tɔ mɛ pɔ ǹ pídĩ́ Nsyakɔbɩ kõ. Nsyakɔbɩ tɔ mɛ pɔ ǹ dĩ́npì nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí kõ, pépi nónó-á ápi yìkìnì gbɔ̃ninɔ́ náh tãnnɛ.
8 Então lhe deu a aliança da circuncisão. Assim, Abraão gerou Isaque e o circuncidou no oitavo dia; e Isaque gerou Jacó, e Jacó gerou os doze patriarcas.
9 Képah náh, á náh tãn pɔ tyah pé gbɛ̃̀ndĩ́ Nsyosɛfu dyɔlɛ n yɔ. Tɛ́ à tɛ̃ yãm yɔ̃̀lɛ, pè kɔ̃ pè sɔkɔ ǹnɛ Yesyipti gbɛ̃̀nyah. Ǹtɛ Liyel sõ̀ mɛ Nsyosɛfulɛ.
9 — Os patriarcas, invejosos de José, venderam-no para ser levado para o Egito. Mas Deus estava com ele
10 À ǹ yõ wilki yènvyã̀hnpèl nɔ́pi sɔkɔ, tɛ́ lékã́mnɛ à kɔ̃ yĩ́ĩ́, tɛ́ Yesyipti yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Farawɔ̃ yĩ́ kɔ̃ kè yuku ǹnɛ. Képah sɔkɔ, à mɛ à pɩ ǹ gbɛ̃̀nyah ànɛ̂ ǹ tɔ̃́rɩ́ kéte pól yah tɛ̃́-òlɛ.
10 e o livrou de todas as suas aflições, concedendo-lhe também graça e sabedoria diante de Faraó, rei do Egito, que o constituiu governador daquela nação e de toda a casa real.
11 Tɛ́ kwɛ́npékè yɔ́ pɔ de Yesyipti gbɛ̃̀nyah ànɛ̂ Kanah gbɛ̃̀nyah pól sɔkɔ, à pɩ yèvyãhrɩ ǹgbɛ̃nɛ pé tyɩ́. Ké pékénkàhnmɔnɔ tɛ̃̀ tyɩ́, á náh tãn náh tɔ̃ sõ̀ mɛ kwâh yɔ́ ńtɛ̃nɛ n wɛ n yõ.
11 Depois houve fome e grande sofrimento em todo o Egito e em Canaã, e nossos pais não achavam o que comer.
12 Tɛ́ Nsyakɔbɩ-á pɔ kè wɛ noh nɛ, yõke-á mɛ Yesyipti sɔkɔ, ké gbennɛ, à á náh tãn tɛkɩ mɔ nɛ́npɔ́, pè kyɩ yõke yah pɔ, pépi nónó-á ǹ wɛ̃́npìlɛ.
12 Mas, quando Jacó ouviu que no Egito havia trigo, mandou, pela primeira vez, os nossos pais até lá.
13 Pǎh tɔ̃ pɔ pé syɩ yuku kɛ ní-òlɛ, Nsyosɛfu mɛ ǹ gblɔ̌y tyɩ́ yo wah ǹ nɛ́nkyɩ́bɩ́ tyɩ́. Kǎh pɩ sɛ̃́, Farawɔ̃ mɛ Nsyosɛfu duku wìl-ǹsah pɩ̃.
13 Na segunda vez, José se fez reconhecer pelos seus irmãos, e o Faraó veio a conhecer a família de José.
14 Képah sɔkɔ, Nsyosɛfu tɛ̃ntõ̀ mɔ nɛ, pè kyɩ pé sú Nsyakɔbɩ ànɛ̂ ǹ no pól tɛ̃ n pɔ. Pè sõ̀ mɛ nɛ́pĩ̂ tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãm pɔ́ kwlɔ́lɛ.
14 Então José mandou chamar Jacó, seu pai, e toda a sua parentela, isto é, setenta e cinco pessoas.
15 Sɛ̃́ ye Nsyakɔbɩ mɛ yuku pɔ tɛ̃ Yesyipti gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. À syi pɔ ku nɛ́npɔ́ ànɛ̂ á náh tãn tɔ póllɛ.
15 Jacó foi para o Egito, e ali morreu ele e também os nossos pais.
16 Pé lékyɩ̂ mɛ twah kyɩ yɩ̃ Sisyɛmɩ kwil diki yɔ́ sɔkɔ, nɛ̂-á lésõ Abrahmɩ dwe Yemɔrɩ wɛ̃́npì tyɩ́.
16 Depois eles foram transportados para Siquém e postos no túmulo que Abraão tinha comprado dos filhos de Hamor, em Siquém, pagando um certo preço.
17 Liyel-á lésõ ǹ vyãhlɛ Abrahmɩ kɔ̃ nɛ̂ yĩnnɛ, ké pɩ gbĩ́-á pɔ n nɔ, ápi no kwel náhnáh Yesyipti sɔkɔ.
17 — E, quando já estava próximo o tempo em que Deus cumpriria a promessa feita a Abraão, o povo cresceu e se multiplicou no Egito,
18 Tɛ́ yõ̀tɛ̃̀ késã́n yɔ́-á pɔ dɔkɔ Yesyipti yõ, ǹmɔ náh sõ̀ Nsyosɛfulɛ n pnɛ.
18 até que se levantou ali outro rei, que não conhecia José.
19 À mɛ vi syɩkɩ á no yõ. Ǹ nɛ́pékè kàhnmɔnɔ tɛ̃̀ tyɩ́, à á náh tãn kyɩ̃ mɔ, pè kɔ̃ pè pé wɛ̃́npì yrɔ̃́ milki sah kégbɔ́ pé ku yĩnnɛ.
19 Este outro rei tratou com astúcia a nossa gente e torturou os nossos pais, a ponto de forçá-los a abandonar seus meninos recém-nascidos, para que não sobrevivessem.
20 Légbĩ́ mɛ̀ ó sɔkɔ ye Moyisi dubi. À kah plɛ yĩ́ĩ́, ànɛ̂ ǹ tyɩ́ nɔ Liyel tyɩ́. Pè à pu ńwɔ̃́lɔ́ tɔ̃́nɔ́ ǹ sú gbô.
20 Por esse tempo nasceu Moisés, que era formoso aos olhos de Deus. Durante três meses ele foi mantido na casa de seu pai.
21 Képah náh, pè à tɔkɔ kyɩ milki. Farawɔ̃ písê mɛ à wɛ tɔkɔ. À pɔ à pu ǹ yɛ̃́ngbɛ̃́ pídĩ́ sɔ̃́.
21 Quando tiveram de abandoná-lo, a filha de Faraó o recolheu e criou como seu próprio filho.
22 Kǎh pɩ sɛ̃́, lékã́m tyi nónó pól-á sõ̀ mɛ Yesyipti sɔkɔ, Moyisi kwɔ́nɔ́ wɛ sé pól yõ. Képah ye, à pɩ wɛ̀ntǎhnɩ̀ wɛ́kɩ́-òlɛ ànɛ̂ tyítǎhnɩ̀ pɩ́-òlɛ.
22 E Moisés foi educado em toda a ciência dos egípcios e era poderoso em palavras e obras.
23 Tɛ́ wǎh pɔ nɔ ye tikininínɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à kè sõ wɛ nɛ, páh kɩ kyɩ yah pé yṹnpyé Yisrayel tãn tyɩ́.
23 — Quando completou quarenta anos, Moisés teve a ideia de visitar os seus irmãos, os filhos de Israel.
24 Wǎh kyɩ, à kyɩ yɩ̃nɛ ǹ tyɩ́ névi yɔ́lɛ, Yesyipti nɛy yɔ́ mɛ n fõh. Moyisi tyɩ́ névi fṍhnɔ́ yrɔ tɛ̃̀ tyɩ́, à ǹ vyãh syi, à Yesyipti nɛy mɛ̀ ko mɔ.
24 Vendo um homem ser maltratado, saiu em defesa dele e vingou o oprimido, matando o egípcio.
25 Moyisi sõ̀ mɛ n sõ nɛ, pé no Yisrayel tãn-á kɩ n pɩ̃ n pi nɛ, Liyel-á kɩ péwɔ tɔkɔ, kɩ pè wilki n pi pé yɔ̃rɩ sɔkɔ. Ǹtɛ pè náh tɛ̃ wɛ kè pɩ̃ ǹ tyɩ́.
25 Ora, Moisés pensava que seus irmãos entenderiam que Deus queria salvá-los por meio dele; eles, porém, não entenderam.
26 Ké dĩndallɛ, à tɔ̃ kyɩ Yisrayel tãn nɛ́pĩ̂ nímí yísyɔ́ wɛ, pè mɛ n fwo. À nɛ pé pè syi mɔ, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ, pé no, pépi ó-á pé yahlɛ. Tɛ́ kwâh nɛ̂ se pè wɛ̃nɛ n fõh nɩ?
26 No dia seguinte, Moisés aproximou-se de uns que brigavam e procurou reconduzi-los à paz, dizendo: “Homens, vocês são irmãos; por que estão maltratando um ao outro?”
27 Ǹtɛ nɛ̂-á sõ̀ n fõh ǹ ní-òlɛ, ǹmɔ Moyisi syah nɛ ńkɛ̃́, nɛ̂ se sah ǹnɛ pépi yõ̀tɛ̃̀nɛ ànɛ̂ pé tùkè-òlɛ nɩ?
27 Mas o que agredia o seu próximo repeliu Moisés, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz sobre nós?
28 Péwɔ kònmɔ-ńsah káh kɩ nɛ̂, á n yah n kɔ̃, wǎh ńnɩ́nɩ́nɛ Yesyipti nɛy mɛ̀ ko mɔ sɔ̃́ dɛ́?
28 Será que quer me matar, assim como ontem matou o egípcio?”
29 Wǎh fyɔ̀ képah yo, Moyisi to, tɛ́ kyɩ tɛ̃ Madyã gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, à syi pɔ dĩ́npì nɛ́pĩ̂ nímí wɛ nɛ́npɔ́.
29 Ao ouvir isto, Moisés fugiu e se tornou peregrino na terra de Midiã, onde lhe nasceram dois filhos.
30 À tɛ̃ nɛ́npɔ́, pópó à ye tikininí pɩ. Képah náh, sõ yɔ́lɛ, à sõ̀ mɛ gbɛ̃́nnɩ sɔkɔ, Syinayi yɔ̃lɩ gbɔ̀pɔ, tɛ́ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ wil ǹ yah nyàh lépɔ̃́ sɔkɔ, nɛ̂-á sõ̀ mɛ n kõ dukuni yɔ́ sɔkɔ.
30 — Passados quarenta anos, apareceu-lhe, no deserto do monte Sinai, um anjo, por entre as chamas de uma sarça que estava queimando.
31 Yĩ mɛ̀ wɛ́nɔ́ pɩ gbɛ̃̀ndùnìnɛ Moyisi tyɩ́. Tɛ́ wǎh mɛ n nɔ n de nɛ, pé kè wɛ yah yĩ́ĩ́, à Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yónmɔnɔ noh nɛ ńkɛ̃́:
31 Moisés ficou maravilhado diante daquela visão e, aproximando-se para contemplá-la, ouviu-se a voz do Senhor, que disse:
32 ‹Á náh tãn Liyel ye ńmɔlɛ, Abrahmɩ, ànɛ̂ Yisakɩ, ànɛ̂ Nsyakɔbɩpi Liyellɛ.› Képah tɛ̃̀nɛ, tíkí Moyisi tɛ̃, fɔ́ɔ́ ǹ wil n syah. À náh tɔ̃ ǹ nɩ syãh ǹ yah yɔ̃ yah.
32 “Eu sou o Deus dos seus pais, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó.” Moisés, tremendo de medo, não ousava contemplar a sarça.
33 Képah sɔkɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: ‹Tyah nɛ̂ sɔkɔ-á álɛ yɔ̀, nɛ́npɔ́ mɛ ńmɔ tyɩ́ yõ. Képah ye, á lékyêh dɛ.
33 Então o Senhor disse: “Tire as sandálias dos pés, porque o lugar em que você está é terra santa.
34 Mé ń no kwlɔ dùkù wɛ yĩ́nɛ Yesyipti gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, tɛ́ pé gbĩ̀nɔ́ yĩ́npɔ̃́ noh. Mé pɔ pé wìlkì-ǹsah pé yɔ̃rɩ sɔkɔ. Képah ye, sɔkɔ! Mé álɛ n tɛkɩ mɔ ké tyɩ́ sɔkɔ núkúnúkú Yesyipti sɔkɔ.›
34 Certamente vi o sofrimento do meu povo no Egito, ouvi o seu gemido e desci para libertá-lo. Venha, agora; vou mandar você para o Egito.”
35 Tɛ́ kénɛ Moyisi nɛ̂-á lésõ Yisrayel tãn yahle, tɛ́ à syah nɛ ńkɛ̃́, nɛ̂ se sah ǹnɛ pépi yõ̀tɛ̃̀nɛ ànɛ̂ pépi tùkè-òlɛ nɩ? Ǹmɔ ó ye tɔ̃ Liyel tɛkɩ mɔ yõ̀tɛ̃̀nɛ ànɛ̂ pwáhnmɔ-òlɛ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ gbõ̀ yõ, nɛ̂-á lésõ wil ǹ yah dukuni sɔkɔ.
35 — A este Moisés, a quem tinham rejeitado, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz?”, Deus enviou como chefe e libertador, com a assistência do anjo que lhe apareceu na sarça.
36 Moyisi ye wilki Yisrayel tãnnɛ Yesyipti gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, tɛ́ pnɛ yɔ́nsyã̂h kah pélɛ, tɛ́ tɛ̃ pélɛ gbɛ̃́nnɩ sɔkɔ pópó ye tikininí. Liyel gbõ̀ yõ ye à pɩ sépi póllɛ gbǐl sɔkɔ.
36 Foi Moisés quem os tirou de lá, fazendo prodígios e sinais na terra do Egito, no mar Vermelho e no deserto, durante quarenta anos.
37 Tɛ́ ǹmɔ ye tɔ̃ yo Yisrayel tãn tyɩ́ nɛ: ‹Liyel kɩ yé sɔkɔ nɛy yɔ́ tɛkɩ n mɔ n pi. À kɩ pɔ pɩ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-òlɛ ńmɔ tyɩ́ kɔ̃lɛ.›
37 Foi ainda Moisés quem disse aos filhos de Israel: “Deus fará com que, do meio dos irmãos de vocês, se levante um profeta semelhante a mim.”
38 Gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ Yisrayel tãn mɛ tùkènmɔnɔlɛ gbɛ̃́nnɩ sɔkɔ, ǹmɔ ye tɔ̃ sõ̀ wɛ syi yĩ̂nyõ tõ̀npɩ tɛ̃ntõ̀lɛ Syinayi yɔ̃lɩ yõ, à pɔ yo á náh tãn tyɩ́. Sɛ̃́ ye à wɛ syi min wɛlɔlɛ Liyel tyɩ́, à yo á tyɩ́.
38 É este Moisés quem esteve na congregação no deserto, com o anjo que lhe falava no monte Sinai e com os nossos pais. Foi ele quem recebeu palavras vivas para nos transmitir.
39 Ǹtɛ á náh tãn náh fɛ̃ syi sah ǹ tyɩ́ yõ. Pè à yahle, tɛ́ sõ̀ mɛ n sõ nɛ, pé pé syɩ yuku Yesyipti sɔkɔ,
39 — Nossos pais não quiseram obedecer a Moisés, mas o rejeitaram e, no seu coração, voltaram para o Egito,
40 tɛ́ mɛ yo Arõ tyɩ́ nɛ: ‹Moyisi nɛ̂-á tɛ̃ wil ápilɛ Yesyipti sɔkɔ, á náh tɔ̃ mɛ pɩ̃, kénɛ Moyisi tyɩ́-á mɛ pɩ sɔ̃́ dɛ́! Képah ye, yî yísyɔ́ pɩ á kɔ̃ líyelnɔ́lɛ, sè á yahlɛ n tɛ̃.›
40 dizendo a Arão: “Faça para nós deuses que vão adiante de nós; porque, quanto a este Moisés, que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que lhe aconteceu.”
41 Kénɛ sèpĩ̀n sɔkɔ, pè mɛ tõ̀ yɔ́ mɔ náhpír kètɔ̀lɛ, tɛ́ sárká wilki ké yõ, à nɩ̀vɩ̀nɩ̀ syáh syah, à pé gbɛ̃̀npɩnɩ gbilki.
41 Naqueles dias, fizeram um bezerro e ofereceram sacrifício ao ídolo, alegrando-se com as obras das suas mãos.
42 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, Liyel ǹ náh vi pè kɔ̃, tɛ́ pè fĩn mɔ sah ńwɔ̃́ kèpye gbílkínɔ́ sɔkɔ, sɔ̃́-á Liyel ǹ tɛ̃ntõ̀ syínyopu kɔ̃ pè kè wãrkɩ sah pé sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́:
42 Mas Deus se afastou e os entregou à adoração das estrelas do céu, como está escrito no Livro dos Profetas: “Ó casa de Israel, será que foi para mim que vocês ofereceram vítimas e sacrifícios no deserto, durante quarenta anos?
43 Ɔ̃́ɔ̃ dɛ́! Yé tõ̀ nɛ̂ yĩn-á Molɔkɩlɛ, képah yèpir ye yé twah,
43 Não é verdade que vocês levantaram o tabernáculo de Moloque e a estrela de Renfã, o deus de vocês, imagens que vocês fizeram para as adorar? Por isso, vou mandar vocês ao exílio para além da Babilônia.”
44 Képah yóntɛnɔ náh, Yetyɛ̃nɩ tɔ̃ yɔ̃ sɔkɔ yo pé tyɩ́ nɛ: «Á náh tãn-á sõ̀ mɛ gbɛ̃́nnɩ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, yèpir yɔ́ sõ̀ mɛ pé tyɩ́, nɛ̂-á n wɛ̃kɩ nɛ, Liyel-á mɛ pélɛ. Liyel sõ̀ kè yah kɔ̃ Moyisi tyɩ́ nɛ, à yèpir mɛ̀ pɩ sɔ̃́-á pé à wɛ̃kɩ ké pɩ́nɔ́lɛ gbrámgbrám.
44 — O tabernáculo do testemunho estava entre nossos pais no deserto, como havia ordenado aquele que disse a Moisés que o fizesse segundo o modelo que tinha visto.
45 Képah náh, á náh tãn pɔ yèpir mɛ̀nɛ pé wɛ̃́npì kɔ̃. Nsyosye ye sõ̀ pɩ pé yah tɛ̃́-òlɛ, pè yuku kénɛ yèpirlɛ à kyɩ nɛ́káhbɩ́ gbɛ̃̀nyahnɔ́ syi, Liyel-á nónó yĩni yal. Képah sɔkɔ, yèpir mɛ̀ mɛ tɛ̃ nɛ́npɔ́, pópó à pɔ syɩ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Davidi gbĩ tyɩ́.
45 Também nossos pais, com Josué, tendo recebido o tabernáculo, o levaram, quando tomaram posse das nações que Deus expulsou da presença deles. Foi assim até os dias de Davi,
46 Tɛ́ Davidi tyɩ́ sõ̀ kah nɔ Liyel tyɩ́. Képah sɔkɔ, ǹ tɔ mó Liyel ni nɛ, à yɛ pé wɔ̀kɔ̀ yɔ́ mɔ à kɔ̃, ǹmɔ nɛ̂-á Nsyakɔbɩ Liyellɛ.
46 que obteve o favor de Deus e pediu autorização para construir uma casa para o Deus de Jacó.
47 Tɛ́ ǹ pídĩ́ Salomo ye pɔ pɩ kénɛ wɔ̀kɔ̀ mɔ́-òlɛ Liyel tyɩ́.
47 Mas foi Salomão quem lhe edificou a casa.
48 Ǹtɛ Yõ̀tah Liyel náh mó tɔ̃ n tɛ̃ névi gbõ̀ wɔ̀kɔ̀nmɔnɩ sɔkɔ, sɔ̃́-á Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò yo kélɛ nɛ,
48 Entretanto, o Altíssimo não habita em casas feitas por mãos humanas. Como diz o profeta:
49 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á nɛ ńkɛ̃́: ‹Yĩ̂nyõ ye pɩ ń tɔ̃́rɩ́ kǒlɛ,
49 “O céu é o meu trono, e a terra é o estrado dos meus pés. Que casa vocês edificarão para mim, diz o Senhor, ou qual é o lugar do meu repouso?
50 Ńmɔ gbɛ̃̀npɩnɔ náh yíyìn póllɛ di?›»
50 Não é fato que a minha mão fez todas estas coisas?”
51 Képah náh, Yetyɛ̃nɩ tɔ̃ yo tukey tùkèpu tyɩ́ nɛ: «Nikisekɔ́kɔ́ névye nɔ́pi, yé yé nnɔ ànɛ̂ yé ní tah tũ, à yahle Liyel wɛy nóhnɔ́lɛ, tɛ́ mɛ Liyel Mirki yahle pɔ kwɛy nɔ. Yé mɛ yé náh tãn tyɩ́ kɔ̃lɛ.
51 — Homens teimosos e incircuncisos de coração e de ouvidos, vocês sempre resistem ao Espírito Santo. Vocês fazem exatamente o mesmo que fizeram os seus pais.
52 Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò yɔ́ ńtɛ̃ se mɛ, nɛ̂-á yé náh tãn náh à fõh yah? Nɛ́gbɩ́ nɛ̂-á Liyel tyɩ́, nónó-á ǹ pɔ́nɔ́ tyɩ́ yo sah kèkõyṍ, pè náh pépi tɔ ko mɔ di? Ǹtɛ núkúnúkú, kénɛ nɛ́gbɩ́ náh yépi vi ǹ náh, tɛ́ à ko mɔ di?
52 Qual dos profetas os pais de vocês não perseguiram? Eles mataram os que anteriormente anunciavam a vinda do Justo, do qual vocês agora se tornaram traidores e assassinos,
53 Yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ ye Liyel tõ, pè pɔ Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ yo yé tyɩ́. Tɛ́ yé yahle kɔ́lɔ́lɛ sé wã̀l yõ.»
53 vocês que receberam a lei por ministério de anjos e não a guardaram.
54 Yetyɛ̃nɩ-á wɛlɔ nɔ́pi yo sɛ̃́, kè tukey tùkèpu kah yɔ kah mɔ, fɔ́ɔ́ pè pé ynínɛ n tah yrɔ tɛ̃̀ tyɩ́.
54 Ao ouvirem isto, ficaram com o coração cheio de raiva e rangiam os dentes contra ele.
55 Ǹtɛ Liyel Mirki tɛ̃̀-á mɛ Yetyɛ̃nɩ tɔkɔ sɛ̃́, à tyah yĩ̂nyõlɛ n yah díkídíkí, tɛ́ Liyel tɔ̃́rɩ́ wɛ ànɛ̂ Yesulɛ yúkúnyĩnntɛ̃̀nɔ́lɛ Liyel gbõ̀yõ̀ sõ̀lɛ.
55 Mas Estêvão, cheio do Espírito Santo, fitou os olhos no céu e viu a glória de Deus e Jesus, que estava à direita de Deus.
56 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, à nɛ: «Yé yah, mé mɛ yĩ̂nyõlɛ n yah yɩ́kɩ́nmɔnɔlɛ, tɛ́ Névi Pídĩ́ mɛ yúkúnyĩnnɔlɛ Liyel gbõ̀yõ̀ sõ̀lɛ.»
56 Então disse: — Eis que vejo os céus abertos e o Filho do Homem, em pé à direita de Deus.
57 Névye-á képah noh sɛ̃́, pè gbo mɔ wòhòh, tɛ́ pé ní sni tũ, tɛ́ to tuke pé póllɛ ǹ yõ.
57 Eles, porém, gritando bem alto, taparam os ouvidos e, unânimes, avançaram contra ele.
58 Tɛ́ à yɔrɩ wil kwil náhlɛ. Képah sɔkɔ, nónó-á sõ̀ pè ye pɔ pɩ tàrfyɔ̀lɛ, pépi mɛ pé fwɔ̀mɔ̀-ǹgbnɔ dɛ sah kètɛ̃̀npìkì yɔ́ tyɩ́, nɛ̂-á pè n ye Solelɛ. Tɛ́ pè tyah Yetyɛ̃nɩnɛ n minki dyêhlɛ, ǹ ku ku tɛ̃̀ yõ.
58 E, expulsando-o da cidade, o apedrejaram. As testemunhas deixaram as capas deles aos pés de um jovem chamado Saulo.
59 Ǹtɛ pǎh mɛ Yetyɛ̃nɩ mínkínɔ́ sɔkɔ dyêhlɛ sɛ̃́, à sõ̀ mɛ nírílɛ n pɩ nɛ ńkɛ̃́: «Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu, ń min yohnɩ n syi.»
59 E enquanto o apedrejavam, Estêvão orava, dizendo: — Senhor Jesus, recebe o meu espírito!
60 Tɛ́ mɛ ǹ gbètukunɔ di, à yo yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ nɛ: «Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, káh pé tyípékè mɛ̀ mɔ n kõ.» Képah yóntɛnɔ ǹsɔ̃̀, à ku.
60 Então, ajoelhando-se, gritou bem alto: — Senhor, não os condenes por causa deste pecado! E, depois que ele disse isso, morreu.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.