Atos 22
Tupã Je'ẽha (URBNT) vs NVT
1 —Sa'e ta! Pehendu katurahã! Ihẽ mu ta! Pehendu katu tĩ. Tamũi ta! Pehendu katu tĩ. Ihẽ juehe har apandu ta pehẽ pe — aja Páu.
1 “Irmãos e pais”, disse Paulo. “Ouçam-me enquanto apresento minha defesa.”
2 Jundéu awa je'ẽha namõ Páu pandu pandu. Ame'ẽ rehe ngã hetaha ta hendu rahã, putu'u katu. Pe, Páu pandu pandu:
2 Quando o ouviram falar em aramaico, o silêncio foi ainda maior.
3 —Ko jundéu awa ihẽ. Tar ok ta pe har ihẽ. Syri ywy rehe ame'ẽ ok ta ihĩ. Jerusarẽ ok ta pe ihẽ tiha aho. Ngamari namõ ihẽ ajumu'e. Moise je'ẽha rehe jande ramũi ta hendu katu. Ame'ẽ ke a'e mu'e katu te ihẽ ke tĩ. Tupã putar ame'ẽ ke pema'ema'e tar katu te apo. Pehẽ aja ihẽ amukwehe te we tĩ.
3 Então Paulo disse: “Sou judeu, nascido em Tarso, cidade da Cilícia. Fui criado aqui em Jerusalém e educado por Gamaliel. Como aluno dele, fui instruído rigorosamente em nossas leis e nos costumes judaicos. Tornei-me muito zeloso de honrar a Deus em tudo que fazia, como vocês são hoje.
4 Jesu rehe jurujar katu ame'ẽ ta ke ihẽ amupyrara tĩ. Ajukwa tĩ. Sawa'e ta ke ihẽ apyhyk, pe, kyndaha pe ihẽ akynda araho tĩ. Kũjã ta aja tĩ. Apyhyk rahã, kyndaha pe ihẽ akynda araho tĩ.
4 E fui ao encalço dos seguidores do Caminho, perseguindo alguns até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na prisão.
5 Ihẽ rehe har jundéu awa tama'e pa'i keruhũ pandu rahã, ma'e ke pekwa ta tĩ. Ihẽ apandu a'am ame'ẽ ke jetehar te ke, aja pekwa ta tĩ. Jundéu awa tama'e kapitã ta pandu rahã, pekwa ta tĩ. Ame'ẽ ta ngi paper pinim ihẽ apyhyk. Jande mu ta pe ame'ẽ ta mupinim. Ndama ok ta pe har ta pe mupinim. A'ep Jesu rehe jurujar katu ame'ẽ ta ke ihẽ apyhyk oho. Jerusarẽ ok ta pe amujywyr ta tipe. A'ep ame'ẽ ta ke amahy ta tipe — aja Páu pandu.
5 O sumo sacerdote e todo o conselho dos líderes do povo podem confirmar isso. Recebi deles cartas para nossos irmãos judeus em Damasco que me autorizavam a trazer os seguidores do Caminho de lá para Jerusalém, em cadeias, para serem castigados.
6 A'e pandu tĩ:
6 “Quando me aproximava de Damasco, por volta do meio-dia, de repente uma luz muito intensa brilhou ao meu redor.
7 Ywy rehe ihẽ a'ar. Jande je'ẽha aja ihẽ ahendu. Kuja ihẽ pe pandu: “Sáu! Ma'ewã ihẽ ke nde eremupyrara my?” aja ihẽ ahendu.
7 Caí no chão e ouvi uma voz que me disse: ‘Saulo, Saulo, por que você me persegue?’.
8 Ihẽ apandu: “Sa'e! Awa nde my?” aja ipe. A'e pandu ihẽ pe: “Ihẽ riki Jesu. Nasare ok ta pe har ihẽ. Ihẽ ke nde eremupyrara erexo” aja ihẽ pe.
8 “‘Quem és tu, Senhor?’, perguntei. “E a voz respondeu: ‘Sou Jesus, o nazareno,
9 Weraha rehe ihẽ namõ ixo ame'ẽ ta usak tĩ. Ihẽ pe ma'e pandu, ame'ẽ je'ẽha rehe a'eta hendu ym.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 Pe, ihẽ apandu: “Sawa'e! Ma'e ihẽ ama'e ta apo my?” aja ipe. Jandema'e sawa'e te pandu: “Epu'am! Ndama ok ta pe eho. A'ep nde pe ma'e amõ pandu ta. Tupã putar ame'ẽ ke nde erema'ema'e ta. Upa katu te ame'ẽ rehe har nde pe amõ pandu ta” aja ihẽ pe.
10 “Então perguntei: ‘Que devo fazer, Senhor?’. “E o Senhor me disse: ‘Levante-se e entre em Damasco, onde lhe dirão tudo que você deve fazer’.
11 Wera te hũ, a'erehe ihẽ reha ym te. A'erehe ihẽ po ke ihẽ namõ ixo ame'ẽ ta pyhyk. Pe, Ndama ok ta pe aja te'e ihẽ ke a'eta muhyk raho.
11 “A luz intensa havia me deixado cego, e meus companheiros tiveram de levar-me pela mão a Damasco.
12 —A'ep amõ sawa'e ixo. Her Anani. Tupã rehe a'e ipy'a katu. Jande ramũi je'ẽha rehe a'e hendu katu tĩ. Sawa'e katu ame'ẽ ke a'e, aja upa jundéu awa ta pandu pandu. Ndama ok ta pe ixo ame'ẽ ta ke aja pandu pandu ehe har.
12 Vivia ali Ananias, um homem devoto, dedicado à lei e muito respeitado por todos os judeus da cidade.
13 A'e riki ihẽ rehe uhyk. Ihẽ rake pu'am. Pe, ihẽ pe pandu: “Sáu! Jesu rehe nde erejurujar katu, a'erehe nde riki ihẽ mu apo 'y. Ma'e ke rehe esak katu tĩ” aja ihẽ pe. Pahar ma'e ke rehe ihẽ asak tĩ. Ama'ã katu ehe tĩ.
13 Ele veio, colocou-se ao meu lado e disse: ‘Irmão Saulo, volte a enxergar’. E, naquele mesmo instante, pude vê-lo.
14 Pe, ihẽ pe a'e pandu tĩ: “Nde rehe Tupã usak katu. Jande ramũi ipy'a moĩ moĩ katu ehe. A'e riki nde rehe usak katu. A'e putar ame'ẽ ke nde pe a'e mujekwa. Ta'yr katu te ame'ẽ ke a'e. A'e ke mujesak nde pe. Ta'yr je'ẽha ke nde pe a'e mujekwa tĩ.
14 “Então ele disse: ‘O Deus de nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele e para ver o Justo e ouvi-lo falar.
15 Nde eresak ame'ẽ ke upa ngã pe nde erepandu pandu ta. Nde erehendu ame'ẽ ke upa ngã pe nde erepandu pandu ta tĩ. Ta'yr rehe har upa ngã pe nde erepandu pandu ta ereho.
15 Você será testemunha dele, dizendo a todos o que viu e ouviu.
16 Apo jahorahã! Epu'am. Jesu rehe nde erejurujar katu. A'erehe, ma'e nde ereka'u te'eha nde erema'ema'eha ke nde py'a ngi Tupã juhyk katu. Nde ke ihẽ amujahuk ta. (Aja rahã, Jesu kotyhar ke nde apo 'y, aja nde eremujekwa ta ngã pe)” aja ihẽ pe Anani pandu. A'erehe a'e pandu ame'ẽ ke ihẽ ama'e — aja Páu pandu.
16 O que está esperando? Levante-se e seja batizado! Fique limpo de seus pecados invocando o nome do Senhor’.
17 A'e pandu tĩ:
17 “Depois que voltei a Jerusalém, estava orando no templo e tive uma visão,
18 Kuja ihẽ asak. Ihẽ pe Jesu mujekwa: “Ihẽ rehe har nde erepandu pandu. Ame'ẽ ke sehar ta putar ym. A'erehe pahar Jerusarẽ ok ta ke ehijar eho” aja ihẽ pe.
18 na qual o Senhor me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém, pois o povo daqui não aceitará seu testemunho a meu respeito’.
19 Pe, ihẽ apandu ipe: “Sawa'e! Anĩ. Kuja sehar ta ukwa katu. Amõ amõ jundéu awa tama'e jy'ariha renda pe ihẽ axe aho. Pe, nde rehe jurujar katu ame'ẽ ta ke ihẽ apyhyk.
19 “E eu respondi: ‘Senhor, sem dúvida eles sabem que em cada sinagoga eu prendia e açoitava aqueles que criam em ti.
20 Ame'ẽ ta ke ihẽ apirok hũ tĩ. Pewe amõ tĩ. Nde rehe har Esete pandu pandu. A'e ke ngã jukwa rahã, a'ep ihẽ axo tĩ. Jukwa rahã: ‘Ere’ aja ihẽ apandu tĩ. Jukwaha tama'e mundeha ke ihẽ namõ a'eta hijar. Ame'ẽ ke Jerusarẽ ok ta pe har ta ukwa katu. A'erehe se ihẽ apyta tar katu. Se nde rehe har ihẽ apandu tar katu rĩ” aja ihẽ apandu ipe.
20 E quando Estêvão, tua testemunha, foi morto, eu estava inteiramente de acordo. Fiquei ali e guardei os mantos que eles tiraram quando foram apedrejá-lo’.
21 A'e pandu: “Anĩ. Eho! Paite nde ke ihẽ amondo ta. Amõ awa ta pe nde ke ihẽ amondo ta. Jundéu awa aja ym ame'ẽ ta koty amondo ta” aja ihẽ pe a'e pandu — aja Páu pandu.
21 “Mas o Senhor me disse: ‘Vá, pois eu o enviarei para longe, para os gentios’”.
22 “Jundéu awa aja ym ame'ẽ ta koty Páu mondo ta.” Ame'ẽ ke rehe jõ ngã hetaha ta hendu. Pe, hãtã te hũ a'eta pandu pandu:
22 A multidão ouviu Paulo até ele dizer essa palavra. Então começaram a gritar: “Fora com esse sujeito! Ele não merece viver!”.
23 Ahem hũ tĩ. A'etama'e mundeha ke a'eta mukatak katak hũ. Ywy ku'i ke omombor hũ tĩ. (Aja parahy te ha ke mujekwa.)
23 Gritavam, arrancavam seus mantos e jogavam poeira para o alto.
24 Ame'ẽ ke rehe kapitã keruhũ usak rahã, sonda ta pe a'e pandu:
24 O comandante trouxe Paulo para dentro e ordenou que ele fosse açoitado e interrogado a fim de descobrir por que a multidão tinha ficado tão furiosa.
25 Pe, so'o pirer tupaham pe Páu ke sonda ta pukwar u'am rahã, amõ sondama'e kapitã pe Páu pandu. Hake pu'am ame'ẽ pe pandu:
25 Quando amarravam Paulo para açoitá-lo, ele disse ao oficial que estava ali: “A lei permite açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido julgado?”.
26 Ame'ẽ ke kapitã hendu rahã, kapitã keruhũ pe a'e pandu oho:
26 Ao ouvir isso, o oficial foi ao comandante e perguntou: “O que o senhor está fazendo? Este homem é cidadão romano!”.
27 A'erehe Páu pe kapitã keruhũ pandu oho:
27 O comandante perguntou a Paulo: “Diga-me, você é cidadão romano?”. Ele respondeu: “Sim, eu sou”.
28 Pe, sonda tama'e kapitã keruhũ pandu:
28 “Eu também”, disse o comandante. “E paguei caro por minha cidadania!” Paulo respondeu: “Mas eu sou cidadão de nascimento”.
29 Ame'ẽ ke sonda ta ukwa rahã, Páu ke sonda ta tate pirok, ame'ẽ ta hijar oho. Páu riki homa awa aja kapitã keruhũ ukwa rahã, a'e kyje. Páu ke a'e mupukwar, a'erehe kyje.
29 Quando os soldados que estavam prestes a interrogar Paulo ouviram que ele era cidadão romano, retiraram-se de imediato. Até mesmo o comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano, pois tinha mandado amarrá-lo.
30 Páu rehe har jundéu awa ta je'ẽ je'ẽ hũ. Ame'ẽ rehe har sonda tama'e kapitã keruhũ ukwa tar katu te. A'erehe ame'ẽ ku'ẽ rahã, Páu ke a'e poir. Ita tupaham ke a'e jirar ingi. Jundéu awa tama'e pa'ihu ta ke a'e mujy'ar tĩ. Ngã panduha rendama'e kapitã ta ke a'e mujy'ar tĩ. Ame'ẽ ta ruwa koty Páu ke a'e mupu'am raho. Ehe har a'e ukwa tar katu.
30 No dia seguinte, o comandante ordenou que os principais sacerdotes se reunissem com o conselho dos líderes do povo. Queria descobrir exatamente qual era o problema, por isso soltou Paulo e mandou que o trouxessem diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.