Lucas 20
Metĩndjwỳnh Kute Memã Kabẽn Ny Jarẽnh (TXUNT) vs NAA
1 Nhym kam akati 'õkam Jeju Metĩndjwỳnh nhõ kikretikam memã 'ã ujarẽnho dja. Ne kam Metĩndjwỳnh'ã ujarẽnh ny memã arẽnho dja. Nhym kam me kadjy Metĩndjwỳnh mar djwỳnh nhõ bẽnjadjwỳrmẽ Môjdjê kukràdjà mar djwỳnhmẽ mebêngêttemẽ ne me ro'ã Jeju'ỳr bôx ne kam kum,
1 Aconteceu que, num daqueles dias, estando Jesus a ensinar o povo no templo e a evangelizar, chegaram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos,
2 —Goja on me imã arẽ. Mỳj me'õ kabẽnkôt ne ga ar ã meo anhỹro aba? Mỳj me'õ ne amã me'ã karõ ga kam amũ ô'ã bõm ar me rẽnho aba? Goja on me imã arẽ, ane.
2 e lhe perguntaram: — Diga-nos com que autoridade você faz estas coisas? Ou quem lhe deu esta autoridade?
3 Nhym kam amipãnh memã,
3 Jesus respondeu:
4 Djuão kute ngônhmã me angjênhja, djãm mebêngôkre kabẽnkôt ne arĩk ar ngônhmã me angjênho ba? Nàr djãm Metĩndjwỳnh kabẽnkôt? Gop me imã arẽ, ane.
4 O batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Nhym kam me abenkam kangan abenmã,
5 Então discutiram entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele dirá: “Por que não acreditaram nele?”
6 Nàr dja gwaj kum,
6 Mas, se dissermos: “Dos homens”, o povo todo nos apedrejará, porque está convicto de que João era profeta.
7 Nãm me ã abenmã anen kam Jejumã kum,
7 Por fim, responderam que não sabiam de onde era.
8 Nhym kam memã,
8 E Jesus lhes disse:
9 Anen kam memã atemã mỳjja'ã ujarẽnh jakreo tẽn memã,
9 A seguir, Jesus passou a contar ao povo esta parábola:
10 Nhym arỳm pidjôja tuk ne kumex. Nhym kam õ pidjô djwỳnhja arỳm 'ã mytyrwỳ jakren kam 'ỳr õ àpênh jano. Kute memã arẽnh nhym me kute kum pidjô kwỳo atom ne kute kôt anor kadjy ne 'ỳr ano. Nhym kam 'ỳr tẽn bôx nhym kam me kute pidjôo djuw mexja ate kaprêprê:k ne. Nhym mã akubyn 'ỳr ỹkam tẽn bôx.
10 No devido tempo, mandou um servo aos lavradores para que lhe dessem do fruto da vinha. Mas os lavradores, depois de espancá-lo, o despacharam de mãos vazias.
11 Nhym ajte õ pidjô djwỳnhja pãnh 'ỳr me'õjadjwỳ jano nhym 'ỳr tẽn bôx nhym me ajte tãm ne, kaprêprêk ne prĩne o ajkẽn kum pijàm jadjàr mex ne ano nhym akubyn 'ỳr ỹkam tẽn bôx.
11 Em vista disso, enviou-lhes outro servo, mas também a este espancaram e, depois de insultá-lo, despacharam de mãos vazias.
12 Nhym ajte õ pidjô djwỳnh 'ỳr ajte õ àpênh 'õ jano nhym 'ỳr tẽn bôx. Adjwỳnhdjwỳ ne me prĩne o ajkẽn bĩn punun bõm kumẽ nhym 'ỳr tẽn bôx.
12 Mandou ainda um terceiro; também a este, depois de feri-lo, expulsaram.
13 Nhym kam õ pidjô djwỳnhja amim, “Ije, mã gêdja ba nẽ? Mỳj gêdja ba on? Jakam dja ba 'ỳr ikra jano, ikra djwỳnh imã abêja dja ba 'ỳr ano gê gop me mar jabej.” Nãm ã amim anen kam me'ỳr kra djwỳnhja jano nhym me'ỳr tẽn bôx.
13 Então o dono da vinha disse: “Que farei? Enviarei o meu filho amado; talvez o respeitem.”
14 Nhym kam me kute puro djuw mex djwỳnhja kra pumũn kam abenmã 'ã karõ ne abenmã, “Be, kra ne wã. Ajrã, gu me on kubĩ. Tãwã dja bãm kum mỳjja kunĩ ngã, õ nêkrêx kunĩ kanga ane. Gu me on tãwã bĩn kam amim õ nêkrêx, õ mỳjja, õ pidjôja kunĩo aminhõ”, ane.
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, começaram a discutir entre si: “Este é o herdeiro; vamos matá-lo, para que a herança seja nossa.”
15 Ne kam pidjôkô kurũm bõm kumẽn kubĩ. Bir be, mã gêdja õ pidjô djwỳnhja kute me ja omã?
15 E, lançando-o fora da vinha, o mataram.
16 Bir be, dja õ pidjô djwỳnhja me'ỳr tẽn bôx ne me imex ne kam õ pidjôkôja atemã me ja'õmã kungã, ane.
16 Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros. Ao ouvir isto, disseram: — Que tal não aconteça!
17 Nhym kam Jeju arek mekam no tyn djan kam memã,
17 Mas Jesus, com o olhar fixo neles, disse:
18 Ẽ, kẽn ja gêdja ga me ajõ 'ã tỹm ne prĩne 'ã amikrakrak ne. Nhym bep ta gêdja me ajõ nhiby tỹm ne prĩne angãn prĩne pyka mẽ ajo amrà, ane. Nãm ã Jeju kute prĩne kurê djwỳnh nhimexmã ã amijã kẽn jakreo ane.
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
19 Nhym kam Môjdjê kukràdjà mar djwỳnhmẽ me kadjy Metĩndjwỳnh mar djwỳnh nhõ bẽnjadjwỳr te kute memã 'ã ujarẽnho ãmri kute o tỹm nhym me kute bĩnmã te 'ã amijakre. Jeju kute puro djuw mex djwỳnh'ã me akrekam. Nhym me kuman kam kam ngryk ne. Ne te kute o tỹm nhym me kute bĩnmã, ne kum me uma ne, kum me krãptĩtija pyma ne.
19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo.
20 Nãm te me kute Jeju bĩnmã o anen kam amim amã, kute kabẽn 'õ kupa'ã arẽnh nhym me kute on o tỹm ne bĩnmã ne me amim amã.
20 Eles passaram a vigiar Jesus. Enviaram espiões que se fingiam de justos para ver se o apanhavam em alguma palavra, a fim de entregá-lo à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Ar ja, ar 'êx ne kute amijo Jeju kabẽn mar prãmja ne ar kum,
21 Então lhe perguntaram: — Mestre, sabemos que o senhor fala e ensina corretamente e não se deixa levar pela aparência das pessoas, mas ensina o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Ẽ, djãm Metĩndjwỳnh kukràdjàkôt ne gu me baje bẽnjadjwỳr Xedjamã pi'ôk kaprĩ nhõrmã? Nàr kon. Goja on ar imã arẽ, ane.
22 É lícito pagar imposto a César ou não?
23 Bẽnjadjwỳrbê Xedja ne me kunĩmã nhỹ ne mebê idjaero aminhõ ne pi'ôk kaprĩ'ã ar me 'wỳro ba. Me kute kum õr nhym kute we me utàrmã. Ja jabej ne we ar amijo kabẽn mex ne Jeju kukij. Kute “Kati, kwãrĩk wãnh kubajtemmã pi'ôk kaprĩ nhõr kêt,” anhỹr nhym Xedja nhõ krãkamngônhre kute o tỹmmã, nàr kon kute, “Nà, kum angã,” anhỹr nhym me ja kute o tỹmmã, ne ar kukij ne kum,
23 Mas Jesus, percebendo a artimanha deles, respondeu:
24 —Goja amrẽ ngônhponho pi'ôk kaprĩwão tẽ ba omũ, ane.
24 — Mostrem-me um denário. De quem é a figura e a inscrição? Eles responderam: — De César. Então Jesus lhes disse:
25 Nhym kam arkum,
25 — Pois deem a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Nãm prĩne arkum arẽnh mexkumrẽx nhym kam ar abenmã,
26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Nhym pãnh me ja 'ỳr bôx. Mekbê xadjudjêu ne me kwỳ 'ỳr bôx. Nãm we me,
27 Chegando alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição,
28 —Bẽnjadjwỳr, we Môjdjê ne me bamã me badjupãnh'ã karõ ne 'ã pi'ôk no'ôk ne. Me'õ prõ'ỳr mõr ne kra kêt ne tyk nhym atãri kamy'õ pãnh 'ỳr mõr ne kute kum kra djirmã arẽ, ane. Kamy kumrẽx 'ỳr mõrja tyk nhym kam kamy pãnh 'ỳr mõrja kute kum kra djir nhym kam kra kutewaja we kute bãm kamy kumrẽx tykja nhõ mỳjjao aminhõmã. Nhym bep atãri ja ne kute we bãm tĩn nhõ mỳjja jao aminhõmã. Nãm ã we Môjdjê 'ã me bamã karõo ane.
28 perguntaram a Jesus: — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem casado morrer sem deixar filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
29 Be, kamybê 7 ne axikôt apôx. Nhym kutewaja prõ'ỳr mõ. Prõ'ỳr mõn kra kêt ne ty.
29 Ora, havia sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos;
30 Nhym atãrija pãnh 'ỳr mõn kam ajte ty.
30 o segundo
31 Nhym pãnh atãrija 'ỳr mõn kam kra kêt rã'ã ajte ty. Be, nãm ar ã o anhỹro tẽm tãmtã: nhym arỳm kutapureja aro ino ren 'ỳr mõn adjwỳnhdjwỳ ty, kra kêt ne ty.
31 e o terceiro também casaram com a viúva, e assim foi com os sete. Todos morreram sem deixar filhos.
32 Nhym arỳm ar prõja arkôt ty, kra kêt rã'ã ty.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Be, nija, mã gêdja me akubyn tĩnkam ar on? Nhym ne kute o kubajtem ne kute o prõ kêt dja 'ỳr mõ? Ar kunĩ ne ar axikôt 'ỳr ban ty, ane. Nãm ã mebê xadjudjêu Jejumã anhỹro dja.
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles a mulher será esposa? Porque os sete casaram com ela.
34 Nhym kam memã,
34 Jesus respondeu:
35 Nhym bep me akubyn tĩnkam gêdja me abenwỳr ba kêtkumrẽx ne. Metĩndjwỳnh kute me'ã mex nhôr nhym me tyk nhijukri akubyn tĩn me tãm gêdja me abenwỳr ba kêtkumrẽx ne. Me my prõ'ỳr ba kêt nhym me nire mjên kêt.
35 mas os que são considerados dignos de alcançar a era vindoura e a ressurreição dentre os mortos não casam, nem se dão em casamento.
36 Nãm me akubyn tyk prãm kêtkumrẽx ne abenwỳr ba kêt ne. Kam ne me kute kadjy mrãnh djwỳnh pyràk. Ne arỳm akubyn tĩnkam dja me kubê Metĩndjwỳnh krakumrẽx ne tu tĩn ne ajte tyk kêt.
36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Môjdjêdjwỳ ne me tyk ne akubyn tĩnja memã o amirĩt ne. Ga me akaôk pôk ne tu mex ne ãm'ã ujarẽnhkam kute,
37 E que os mortos ressuscitam, Moisés o indicou no trecho referente à sarça, quando afirma que o Senhor é o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.
38 Bir be, ar tyk tũmja Metĩndjwỳnhmã tĩn ne ar ba nĩj pumũ. Djãm Metĩndjwỳnhbê me tyk nhõ Metĩndjwỳnh? Kati, Metĩndjwỳnh ne me tĩn nhõ Metĩndjwỳnh. Me tyk kunĩ ne me kum tĩn. Me tykkumrẽx kêt. Metĩndjwỳnh ne akubyn meo tĩn. Kam ne ba me amã, “Metĩndjwỳnh ne kubê me tĩn nhõ Metĩndjwỳnh”, ane.
38 Ora, Deus não é Deus de mortos, e sim de vivos; porque para ele todos vivem.
39 Nhym kam Môjdjê kukràdjà mar djwỳnh kwỳ ne kum,
39 Então alguns dos escribas disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Nhym kam me kunĩ arỳm kum Jeju pyman mỳjja'õ jabej kukjêr kêt ne arỳm tu anhikrê.
40 E não ousaram mais fazer perguntas a Jesus.
41 — ausente —
41 Mas Jesus lhes perguntou:
42 — ausente —
42 Pois o próprio Davi afirma no Livro dos Salmos:
43 Ikutêp nhỹ ba 'ỳr amrẽ awỳr akurê djwỳnho mõ ga kwỳo apardjan kwỳ nhimex’, ane. Nãm ã Metĩndjwỳnh inhõ Bẽnjadjwỳrmã arẽnho ane”, ane.
43 até que eu ponha
44 Bir be, ga Dawi kute kum “Abẽnjadjwỳr rax” anhỹrja pumũ. Mỳkam ne me Dawi tàmdjwỳ kajgo jarẽ? Djã nãm o tàmdjwỳ kajgo? Kati, Dawi ta ne kute o õ Bẽnjadjwỳr rax, ane. Nãm ã Jeju memã amijarẽnho anen o me unê nhym me kute ajte kukjêr kêtkumrẽx.
44 — Portanto, Davi o chama de Senhor. Então como ele pode ser filho de Davi?
45 Nhym me itepato Jeju kabẽn maro kumex. Nhym kam Jeju me ipôkri kôt ba djwỳnhmã,
45 Quando todo o povo estava ouvindo, Jesus disse aos seus discípulos:
46 —Gora ar aminêje me omũ, ane. Aminêje Môjdjê kukràdjà mar djwỳnhwã pumũ, ane. Me wã ne me kute amibẽn kadjy kute kubẽkà jabjêti jangjênh ne 'ã ba prãmkumrẽx. Nhym me ajte me krãptĩ nhipôkri kute me mexo àmran kute memã rũnh jarẽnh ne kute memã, “Bẽnjadjwỳr, djãm ga, djãm ga”, anhỹr jabit ne me kum kĩnh. Ne mebê idjaer bikprõnh djàkam kute abeno krĩ djàkam kute amijo rũnh ne kute mebê me rũnh krĩ djà pytàr prãmkumrẽx. Ne kam ajte me krãptĩ kute abeno bikprõnh ne àkuro krĩ katã kute mebê me rũnh krĩ djà pytàr prãmkumrẽx, ne kute mỳjja rũnh, mỳjja mexbit kur prãmkumrẽx.
46 — Cuidado com os escribas, que gostam de andar com vestes talares e muito apreciam as saudações nas praças, as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes.
47 Nãm ã me amijo rũnho bao anen kam ate ajte me 'uwtĩ krão apan mebê mỳjja kunĩo akĩ ne kam ajte ajkwaobit Metĩndjwỳnhmã kabẽn rũnh ne, ne kum kabẽn jabjêo ku'ê. Nãm me 'êx ne amijo mex ne kum kabẽn ne. Bep kati, me axwekumrẽx. Kam gêdja Metĩndjwỳnh me kuràm memã pãnh rax jarẽn prĩne me kuràm meo ajkẽ. Kam ne ba ar amã, “Gora ar aminêje me wã pumũ”, ane. Nãm ã Jeju kôt ba djwỳnhmã me kute amijo mex, amijo rũnh ne kute amijaxweo bipdjurja'ã ã arkum karõo ane.
47 Eles devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.