Mateus 22
Kayapó NT (TXU_TBL) vs NVT
1 Nhym kam Jeju ajte apỹnh kukràdjà djàri'ã memã mỳjja jakren memã 'ã ajarẽn memã kum,
1 Jesus lhes contou outras parábolas. Disse ele:
2 —Kàjkwakam Bẽnjadjwỳr djwỳnh kute amim me utàr ne ar meo ba'ã dja ba bẽnjadjwỳr rax'õ jakren 'ã ajarẽ gar ama. Be, bẽnjadjwỳr rax arỳm kute kra'ã prõ mẽnhmã. Amrẽbê ne kadjy memã arẽ.
2 “O reino dos céus pode ser ilustrado com a história de um rei que preparou um grande banquete de casamento para seu filho.
3 Ne kam arỳm kute amrẽbê memã arẽnhja'ỳr õ àpênh ar ano. Kute abenã ar mẽnh djà'ỳr me 'wỳr kadjy ar ano. Nhym ar me'ỳr bôx ne memã arẽ. Nhym me arỳm arkum, —Kati, 'ỳr ar imõr prãm kêt, ane. Nhym kam ar akubyn bẽnjadjwỳr'ỳr bôx ne arỳm kum arẽ.
3 Quando o banquete estava pronto, o rei enviou seus servos para avisar os convidados, mas todos se recusaram a vir.
4 Nhym kam õ àpênh 'õdjwỳ arkum, —Dja gar amrẽbê ije memã arẽnhjamã ikabẽn jarẽn memã kum, “Ẽ, arỳm ne ba me akadjy inhõ jadjuw nhym kumex. Inhõ mrytimẽ abatành nyre twỳmtijamẽ ne me arỳm kupa. Arỳm ne ba mỳjja kunĩo mex. Dja ga me amrẽ abenã ar mẽnh djà'ỳr mõ”, ane. Dja gar ã memã ane. Nãm ã bẽnjadjwỳr arkum ane. Nhym ar arỳm me'ỳr tẽn kôt memã arẽ.
4 “Então ele enviou outros servos para lhes dizer: ‘Já preparei o banquete; os bois e novilhos gordos foram abatidos, e tudo está pronto. Venham para a festa!’.
5 Nhym me ate krã. Me kwỳ ja ne me õ purmã mõ nhym me kwỳ ja õ nêkrêx'ỳr mõ.
5 Mas os convidados não lhes deram atenção e foram embora: um para sua fazenda, outro para seus negócios.
6 Nhym me kwỳ ja ne me arỳm aro rôrôk ne aro ajkẽn arỳm ar kupa.
6 Outros, ainda, agarraram os mensageiros, os insultaram e os mataram.
7 Nhym kam bẽnjadjwỳr rax arỳm arẽnh man arỳm ngryk ne. Ne kam arỳm õ krãkamngônh krãptĩmã 'ã karõn me'ỳr me ano. Nhym me arỳm kabẽnkôt me'ỳr mõn arỳm me'ỳr bôx. Me'ỳr bôx ne arỳm me kupan mebê krĩraxmã adjà nhym arỳm xêr.
7 “O rei ficou furioso e enviou seu exército para destruir os assassinos e queimar a cidade deles.
8 Nhym kam ajte bẽnjadjwỳrja õ àpênh arkum, —Ije abenã ar mẽnh kadjy ne ba arỳm prĩne mỳjjao mex nhym nõ. Nhym be, ije memã arẽnhja ne me kadjy mex kêt.
8 Disse a seus servos: ‘O banquete de casamento está pronto, e meus convidados não são dignos dessa honra.
9 Jakam dja gar apỹnh pry bikjêr djàri kôt tẽn ar aje me omũnh kunĩ memã akrà gê me amrẽ mõ gwaj baro'ã banhõ kwỳ krẽ gwaj bakĩnh kati, ane.
9 Agora, saiam pelas esquinas e convidem todos que vocês encontrarem’.
10 Kam, õ àpênh ar arỳm apỹnh pry djàri kôt tẽn arỳm kute me omũnh kunĩo atomo tẽ. Me mex nàr me punu kunĩo atomo tẽ:n meo bôx. Nhym me kam prĩne abenã ar mẽnh djàkam kikre kre jaê.
10 Então os servos trouxeram todos que encontraram, tanto bons como maus, e o salão do banquete se encheu de convidados.
11 Nhym kam arỳm bẽnjadjwỳr rax wadjàn me omũnho tẽ. Nhym wãnh me'õ dja. Kute abenã me rẽnh'ỳr me ngjêx kadjy me õ kubẽkà jadjàr kêt ne dja.
11 “Quando o rei entrou para recebê-los, notou um homem que não estava vestido de forma apropriada para um casamento
12 Nhym arỳm omũn kum, —Akmere, nã gãm abenã me rẽnh'ỳr me ngjêx kadjy me õ kubẽkà jadjàr kêt ne wadjà. Mỳj ne ga nẽn wadjà? ane. Nhym arỳm te kute aminêje kum kabẽn'õ jarẽnhmã.
12 e perguntou-lhe: ‘Amigo, como é que você se apresenta sem a roupa de casamento?’. O homem não teve o que responder.
13 Nhym kam bẽnjadjwỳr rax õ àpênhmã kum, —Dja gar inỳx 'ãpren te 'ãpren amũ o tẽn bõm amẽ. Wãnh ne me akamàt kô tykkam amim ngryk ne mỳro kumex ne tokry djàje amijanênho kumex. Me ikô'ã dja gar amẽ, ane. Nhym me ã me'õo ane. Tãm ne ja.
13 Então o rei disse: ‘Amarrem-lhe as mãos e os pés e lancem-no para fora, na escuridão, onde haverá choro e ranger de dentes’.
14 Be, Metĩndjwỳnh ne amiwỳr me krãptĩ 'uw. Nhym be, kute mekam me ngrêrebit amijo me utàr. Nãm Jeju ã memã ane.
14 “Pois muitos são chamados, mas poucos são escolhidos”.
15 Nhym kam mebê pardjêu arỳm mã tẽn Jejuo aben ma. Nãm me abenmã kum, —Mỳj gêdja gwaj Jejumã arẽ nhym arỳm gwaj bamã bẽnjadjwỳr'ã kabẽn punu'õ jarẽ? Dja bẽnjadjwỳr'ã kabẽn punu jabej nhym me arỳm kum axwe jarẽ, ane.
15 Então os fariseus se reuniram para tramar um modo de levar Jesus a dizer algo que desse motivo para o prenderem.
16 Nãm me aben man kam arỳm 'ỳr õ me ja kwỳ jano. Erodji nhõ me ja kwỳ ne me adjwỳnhdjwỳ 'ỳr me ano. Nhym me 'ỳr bôx ne kum, —Ujarẽnh djwỳnh, bar arỳm ama. Ga ne ga akabẽn katàtkumrẽx ne Metĩndjwỳnh kabẽn kôt me kute amijo ba'ã memã adjujarẽnh katàtkumrẽx. Amã me rũnh pyma kêt. Me rũnhmẽ me kajgomẽ ne ga memã akabẽno aben pyràk.
16 Enviaram alguns de seus discípulos, junto com os partidários de Herodes, para se encontrarem com ele. Disseram: “Mestre, sabemos como o senhor é honesto e ensina o caminho de Deus de acordo com a verdade. É imparcial e não demonstra favoritismo.
17 Ba me akukja ga me imã arẽ. Me rũnh kunĩ nhõ bẽnjadjwỳr raxbê Xedja. Mebê idjaer kute o me bajtemja. Djãm Metĩndjwỳnh kukràdjà kôt ne gu me baje bẽnjadjwỳr Xedjamã pi'ôk kaprĩ nhõrmã? Nàr kon? Goja on me imã arẽ, ane.
17 Agora, diga-nos o que o senhor pensa a respeito disto: É certo pagar impostos a César ou não?”.
18 Nhym Jeju arỳm me axwe kôt tu me kuman memã kum, —Me ga ne ga me amijo ajêx ne amijo Metĩndjwỳnh mar mexo aba. Nok ba ren me amã, “Metĩndjwỳnh kabẽn kupa'ã ne me kum õro ba”, ane ga me ren memã kum, “Be, Jeju axwekumrẽx. Ga, kute bẽnjadjwỳr raxbê Xedjabê pi'ôk kaprĩ nê prãmja pumũ”, ane. Ga me ren memã anen ren arỳm memã ikurêtuw. Nã gãm me ajêx ne aje Metĩndjwỳnh mar.
18 Jesus, porém, sabia de sua má intenção e disse: “Hipócritas! Por que vocês tentam me apanhar numa armadilha?
19 Amrẽ imã pi'ôk kaprĩo tẽ, me aje kum õrja o tẽ ba me amã omũ, ane. Nhym me arỳm 'ỳr ngônhponho pi'ôk kaprĩ pydjio tẽn kum kungã.
19 Mostrem-me a moeda usada para pagar o imposto”. Quando lhe deram uma moeda de prata,
20 Nhym memã kum, —Mỳj me'õ ne 'ã karõja? Ne mỳj me'õ ne 'ã idji jêtja?
20 ele disse: “De quem são a imagem e o título nela gravados?”.
21 Nhym me kum, —E kum be Xedja karõ, ane. Nhym memã kum, —Bir be, õ pi'ôk kaprĩ. Dja ga me kum angã. Nhym be, Metĩndjwỳnh nhõ mỳjjabit dja ga me Metĩndjwỳnhmã angã. Nãm Jeju ã memã ane nhym me arỳm kabẽn ma.
21 “De César”, responderam. “Então deem a César o que pertence a César, e deem a Deus o que pertence a Deus”, disse ele.
22 Ne arỳm te kute mỳjja'õ jarẽnhmã kam no tyn dja. Ne kam arỳm kum kàx ne mã tẽ.
22 Sua resposta os deixou admirados, e eles foram embora.
23 Nhym kam myt tãmkam mebê xadjudjêu kwỳ 'ỳr bôx. Mebê xadjudjêu ne me arĩk memã kum, —Be, me tyk akubyn tĩn prãm kêtkumrẽx, anhỹr ar o ba. Nãm me 'ỳr bôx ne kukij ne kum,
23 No mesmo dia, vieram a Jesus alguns saduceus, líderes religiosos que afirmam não haver ressurreição dos mortos,
24 —Ujarẽnh djwỳnh, me bakukãmãre Môjdjê ne amrẽbê: me bamã,Nãm ã me bakukãmãre Môjdjê me bamã ane, ane. Mebê xadjudjêu ne me ã Jejumã ane.
24 e perguntaram: “Mestre, Moisés disse: ‘Se um homem morrer sem deixar filhos, o irmão dele deve se casar com a viúva e ter um filho, que dará continuidade ao nome do irmão’.
25 Ne kôt arĩk kum, —Be, ar my aben djàkam ikwãbê 7. Ne kam kutewa prõ'ỳr mõ. Ne kam kra kêt rã'ã ty. Nhym prõja arỳm 'uwtĩ. Nhym kam atãri kamyreja 'ỳr mõ. Ne kam ã ane, kra kêt rã'ã ty.
25 Numa família havia sete irmãos. O mais velho se casou e morreu sem deixar filhos, de modo que seu irmão se casou com a viúva.
26 Nhym aben totokmã Ar kubê 7 kunĩ kudjwa ã anen 'ỳr ban kra kêt rã'ã ty.
26 O segundo irmão também morreu, e o terceiro irmão se casou com ela. E assim por diante, até o sétimo irmão.
27 Nhym kam ar prõjadjwỳ arỳm ar o ino ren ty. Ja ne ba me kuman amã arẽ.
27 Por fim, a mulher também morreu.
28 Ar kubê 7 ne ar aben totokmã kamy prõ'ỳr ba. Godja we ar kunĩ akubyn tĩn ne àbir jabej we àbirkam nhỹnh kamyja dja ajte 'ỳr mõ? ane. Me ta kute we me tyk akubyn tĩn kêt jarẽnh mỳr jabej ne me ã Jejumã ane. Me kute o àpanh nhym binhikrênh kadjy nàràm ne mebê xadjudjêu ã kum ane.
28 Diga-nos, de quem ela será esposa na ressurreição? Afinal, os sete se casaram com ela”.
29 Nhym Jeju arỳm memã kum, —Me aje Metĩndjwỳnh kabẽn'ã pi'ôk no'ôk mar kêt ne me aje Metĩndjwỳnh tỳ:xkumrẽx mar kêt. Nã gãm me arĩk Metĩndjwỳnh kupa'ã memã 'ã adjujarẽnh aba.
29 Jesus respondeu: “O erro de vocês está em não conhecerem as Escrituras nem o poder de Deus,
30 Be, me tyk ne akubyn tĩnkam djãm me ajte abenwỳr ba? Kati, akubyn me tĩnkam dja me abenwỳr ba prãm kêtkumrẽx. Kam dja me kute Metĩndjwỳnh kadjy mrãnh djwỳnh pyràk.
30 pois, quando os mortos ressuscitarem, não se casarão nem se darão em casamento. Nesse sentido, serão como os anjos do céu.
31 Be, mrãmri me tyk akubyn tĩnkumrẽx. Amrẽbê: Metĩndjwỳnh kute me bakukãmãremã kabẽn jarẽnh. Me tyk akubyn tĩn'ã kute kabẽn jarẽnh nhym me kute 'ã pi'ôk no'ôk djãm me aje amim arẽnh kêt?
31 “Agora, quanto a haver ressurreição dos mortos, vocês não leram a esse respeito nas Escrituras? Deus disse:
32 Nãm me bakukãmãremã kum,Bir be, ar tyk tũmja Metĩndjwỳnhmã tĩn ne ar ba nĩj pumũ. Djãm Metĩndjwỳnhbê me tyk nhõ Metĩndjwỳnh? Kati. Metĩndjwỳnh ne me tĩn nhõ Metĩndjwỳnh. Me tyk kunĩ ne me kum tĩn. Kam ne ba me amã, —Metĩndjwỳnh ne kubê me tĩn nhõ Metĩndjwỳnh. Nãm Jeju ã mebê xadjudjêumã ane.
32 ‘Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó’. Portanto, ele é o Deus dos vivos, e não dos mortos”.
33 Nhym me krãptĩ: kuman te kute mỳjja'õ jarẽnhmã kam no tyn kumex.
33 Quando as multidões o ouviram, ficaram admiradas com seu ensino.
34 Jeju mebê xadjudjêumã ane nhym me amijã maje arỳm anhikrê. Amijã maje anhikrê nhym mebê pardjêu arỳm arẽnh man arỳm akuprõ.
34 Sabendo os fariseus que Jesus tinha calado os saduceus com essa resposta, reuniram-se novamente para interrogá-lo.
35 Me'õbê ne Môjdjê kukràdjà mar djwỳnh. Tãm ne Jeju'ỳr bôx ne kute amak mex jabej kabimã. Kute Môjdjê kukràdjà jabej kukjêrmã. Jeju kute kukràdjà kupa'ã arẽnh kadjy nàràm ne kum kabẽn ne kum,
35 Um deles, especialista na lei, tentou apanhá-lo numa armadilha com a seguinte pergunta:
36 —Ujarẽnh djwỳnh, Môjdjê kute Metĩndjwỳnh kukwakam kabẽn kukràdjà jarẽnh, kute kam me kute katàt amijo ba'ã memã karõja nhỹnh kabẽnja ne mexo kute kunĩ jakrenh? ane.
36 “Mestre, qual é o mandamento mais importante da lei de Moisés?”.
37 Nhym Jeju kum, —Be, nãm memã kum,
37 Jesus respondeu: “‘Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma e de toda a sua mente’.
38 Be, tãm ne ja. Metĩndjwỳnh kabẽn mexo kute kabẽn kunĩ jakrenh ne ja.
38 Este é o primeiro e o maior mandamento.
39 Ne kam atãri Môjdjê ajte 'õ kute uràk memã arẽn memã kum,
39 O segundo é igualmente importante: ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’.
40 Be, ba arỳm amã Môjdjê kabẽn kukràdjà ja jarẽn ajte amã ja jarẽ. Dja ga amẽ kabẽn ja man kôt ar amijo aba jabej ne mrãmri tu arỳm Metĩndjwỳnh kabẽn kukràdjà kunĩkôt ar amijo aba mexkumrẽx. Môjdjê kute Metĩndjwỳnh kukwakam kabẽn jarẽnhjamẽ kukwakam memã 'ã ujarẽnh djwỳnh 'õdjwỳ kute kabẽn jarẽnhjamẽ ne ga arỳm kunĩkôt ar amijo aba mexkumrẽx. Nãm ã Jeju kum ane.
40 Toda a lei e todas as exigências dos profetas se baseiam nesses dois mandamentos”.
41 Mebê pardjêu kute abeno bikprõnhri Jeju amijabej me kukij ne memã kum,
41 Então, rodeado pelos fariseus, Jesus lhes fez a seguinte pergunta:
42 —Mỳj ne ga me Kritukam ama? ane. Metĩndjwỳnh ne arỳm mebê idjaer kadjy Jeju'ã Bẽnjadjwỳrbê kumkati mẽ. Kumã ne me Kritu jarẽ. Nãm Jeju amijã memã kum, —Mỳj ne ga me Kritukam ama? Mỳj me'õ tàmdjwỳbê ne Kritu? ane. Nhym me kum, —Me bakukãmãre Dawi tàmdjwỳ. Bẽnjadjwỳr raxbê Dawi tàmdjwỳ, ane.
42 “O que vocês pensam do Cristo? De quem ele é filho?”. Eles responderam: “É filho de Davi”.
43 Nhym kam Jeju ta kubê Bẽnjadjwỳr Kritu'ã memã kum, —Ne kam ajte kubê Dawi nhõ Bẽnjadjwỳr. Mỳj ne arỳm kubê Dawi tàmdjwỳn ajte õ Bẽnjadjwỳr kadjy nẽ? ane. Ne kam Jeju memã me bakukãmãre Dawi kabẽn jarẽn memã kum, —Be ga, me bakukãmãre Dawi ta kute memã 'ã ujarẽnhja pumũ. Metĩndjwỳnh Karõ kukwakam kute memã Kritu'ã ujarẽnhja pumũ. Nãm memã kum,Bir be ga, Dawi kute kum “Abẽnjadjwỳr rax”, anhỹrja pumũ.
43 Jesus perguntou: “Então por que Davi, falando por meio do Espírito, chama o Cristo de ‘meu Senhor’? Pois Davi disse:
44 — ausente —
44 ‘O Senhor disse ao meu Senhor: Sente-se no lugar de honra à minha direita até que eu humilhe seus inimigos debaixo de seus pés’.
45 Mỳkam ne me Dawi tàmdjwỳ kajgo jarẽ? Djã nãm o tàmdjwỳ kajgo? Kati, Dawi ta ne kute o õ Bẽnjadjwỳr rax. Nãm ã Jeju mebê pardjêumã ane.
45 Portanto, se Davi chamou o Cristo de ‘meu Senhor’, como ele pode ser filho de Davi?”.
46 Nhym me'õ te kute kutã kabẽn'õ jarẽnhmã te amijo ane. Kabẽn mex pymaje me kute ajte mỳjja 'õ jabej kukjêr kêtkumrẽx.
46 Ninguém conseguiu responder e, depois disso, não se atreveram a lhe fazer mais perguntas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.