Lucas 6
North Tanna New Testament (TNN_WBT) vs VC
1 Nian kit e Sapat, Iesu ne rəhan mɨn netəmim kəmotaliwək motuwa e nasumən mɨn rəha wit, nat kit tahmen e rais, kən rəhan mɨn netəmim kəmotəhl wit neen motawig rəkɨs nɨwin, kən moatun.
1 Em dia de sábado, Jesus atravessava umas plantações; seus discípulos iam colhendo espigas {de trigo}, as debulhavam na mão e comiam.
2 Məto Farisi mɨn neen koatən məmə, “!Ei! Nian u-roiu in Sapat, kən nolən u nəkoatol tatətgəhl Lou. ?Tahro itəmat nəkoatol min-nəhlan?”
2 Alguns dos fariseus lhes diziam: Por que fazeis o que não é permitido no sábado?
3 Kən Iesu təmən-ipən kəm ilat məmə, “?Itəmat nəsotafinən e Naoa Rəha Uhgɨn, natɨmnat mɨn əh itəm Kig Tefɨt təmol aupən? In ne rəhan mɨn netəmim, nəumɨs təmus ilat.
3 Jesus respondeu: Acaso não tendes lido o que fez Davi, quando teve fome, ele e os seus companheiros;
4 Kən in təmuwɨn imə e nimə tapolən rəha Uhgɨn, təmos pɨret u itəm pris mɨn kɨnotos-ipən rəkɨs kəm Uhgɨn. Kən Lou tatən məmə pris mɨn əm kotɨtun nunən, məto Tefɨt təmun kən mos-ipən neen kəm rəhan mɨn netəmim məmə okotun.”
4 como entrou na casa de Deus e tomou os pães da proposição e deles comeu e deu de comer aos seus companheiros, se bem que só aos sacerdotes era permitido comê-los?
5 Kən Iesu təmən-ipən kəm ilat məmə, “Io, Nətɨ Etəmim, ekatərəmərə e nian rəha Sapat.”
5 E ajuntou: O Filho do Homem é senhor também do sábado.
6 Kən e nian pɨsɨn kit mɨn rəha Sapat, Iesu təmuwɨn əpəh imə e nimə rəha nuəfɨmɨnən, matəgətun netəmim. Kən ikɨn əh, suah kit əh-ikɨn nelmɨn matɨp təmɨmɨs, təsəg-ətuatɨp-inən.
6 Em outro dia de sábado, Jesus entrou na sinagoga e ensinava. Achava-se ali um homem que tinha a mão direita seca.
7 Kən iəgətun mɨn rəha Lou, ne Farisi mɨn, ilat koatalkəlɨk məmə okotehm-tu Iesu məmə otol-wɨr suah u e nian rəha Sapat, pəs ilat kotɨtun nənən məmə Iesu təmətgəhl Lou.
7 Ora, os escribas e os fariseus observavam Jesus para ver se ele curaria no dia de sábado. Eles teriam então pretexto para acusá-lo.
8 Məto Iesu təmɨtun əm rəhalat nətəlɨgən, kən təmən-ipən kəm suah u itəm nəlmɨn təmɨmɨs məmə, “Wa, mətul aupən e nɨganəmtɨ netəmim rafin.” Kən təmuwɨn mətul-pən əh aupən.
8 Mas Jesus conhecia os pensamentos deles e disse ao homem que tinha a mão seca: Levanta-te e põe-te em pé, aqui no meio. Ele se levantou e ficou em pé.
9 Kən Iesu təmən-ipən kəm ilat məmə, “Iakolkeike məmə ekətapəh-in nat kit otəmat. ?Tahro? ?E nian rəha Sapat, nolən naka in tətuatɨp e Lou məmə okol, okol nat wɨr, o okol nat tərat? ?Okosmegəh etəmim, o okohamnu etəmim?”
9 Disse-lhes Jesus: Pergunto-vos se no sábado é permitido fazer o bem ou o mal; salvar a vida, ou deixá-la perecer.
10 Kən təmɨsɨlu ilat rafin mɨtəlau, kən təmən-ipən kəm etəm nelmɨn təmɨmɨs məmə, “Əg-ətuatɨp-in nelməm.” Kən suah əh təməg-ətuatɨp-in nelmɨn, kən nelmɨn təməwɨr.
10 E relanceando os olhos sobre todos, disse ao homem: Estende tua mão. Ele a estendeu, e foi-lhe restabelecida a mão.
11 Məto netəm mɨn əh, nɨkilat tɨnərat pɨk agɨn, kən kɨnoatəghat-əghat kəm ilat mɨn məmə okotahro e suah əh Iesu.
11 Mas eles encheram-se de furor e indagavam uns aos outros o que fariam a Jesus.
12 Kən e nian mɨn əh, Iesu təmuwɨn əpəh ilɨs e nɨtot məmə otəfak, kən in təmətatɨg matəfak kəm Uhgɨn e nian əh mətoarus tian.
12 Naqueles dias, Jesus retirou-se a uma montanha para rezar, e passou aí toda a noite orando a Deus.
13 Kən tɨnian, təmaun-in rəhan mɨn netəmim məmə okotuwa kehm. Kən təmɨtəpun rəkɨs tuelef, maun-in nərgɨlat məmə aposol mɨn.
13 Ao amanhecer, chamou os seus discípulos e escolheu doze dentre eles que chamou de apóstolos:
14 Nərgɨ aposol mɨn u tol min-nulan: Saimon itəm Iesu təmaun-in nərgɨn wi məmə Pita, ne pian Antru, ne Jemes ne Jon, ne Filip, ne Patolomiu,
14 Simão, a quem deu o sobrenome de Pedro; André, seu irmão; Tiago, João, Filipe, Bartolomeu,
15 ne Matiu, ne Tomas, ne Jemes nətɨ Alfeas, ne Saimon u kətaun-in məmə Selot,
15 Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu; Simão, chamado Zelador;
16 ne Jutas nətɨ Jemes, ne Jutas Iskariot itəm təmegəhan-in-pən Iesu kəm rəhan mɨn tɨkɨmɨr mɨn.
16 Judas, irmão de Tiago; e Judas Iscariotes, aquele que foi o traidor.
17 Kən Iesu ne rəhan aposol mɨn kəmotiet e nɨtot u moteiuaiu motuwa motatɨg e nɨtən iəməhl ilat rəhan netəmim tepət, ne nɨmanin netəmim tepət mɨn kəmotɨsɨ-pən nɨtən Jutia, ne Jerusalem, ne nɨkalkal nɨtəhəi ikɨn Taea ne Saeton.
17 Descendo com eles, parou numa planície. Aí se achava um grande número de seus discípulos e uma grande multidão de pessoas vindas da Judéia, de Jerusalém, da região marítima, de Tiro e Sidônia, que tinham vindo para ouvi-lo e ser curadas das suas enfermidades.
18 Ilat kəmotuwa məmə okotəto nəghatən rəha Iesu kən məmə in otol-wɨr nɨmɨsən mɨn rəhalat. Kən in təmol-wɨr netəmim itəm narmɨn rat mɨn kəmoatərəkɨn ilat.
18 E os que eram atormentados dos espíritos imundos ficavam livres.
19 Kən netəmim itəm kəmotətul moatɨtəlau lan, kəmotalkut məmə okotek məto-inu nəsanənən tatɨsɨ-pən lan matol-wɨr ilat rafin.
19 Todo o povo procurava tocá-lo, pois saía dele uma força que os curava a todos.
20 Kən Iesu təmasɨpən mehm rəhan mɨn netəmim, kən tən-ipən kəm ilat məmə,
20 Então ele ergueu os olhos para os seus discípulos e disse: Bem-aventurados vós que sois pobres, porque vosso é o Reino de Deus!
21 — ausente —
21 Bem-aventurados vós que agora tendes fome, porque sereis fartos! Bem-aventurados vós que agora chorais, porque vos alegrareis!
22 — ausente —
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem, vos expulsarem, vos ultrajarem, e quando repelirem o vosso nome como infame por causa do Filho do Homem!
23 “E nian mɨn əh, otagien, kən motətɨp-ətɨp e nagienən məto-inu nətouən asol rəhatəmat rəha natɨmnat mɨn əh tətatɨg əpəh e nego e neai. Nɨkitəmat otagien məto-inu tɨpɨlat mɨn kəmoatol nolən kitiəh əm kəm ien mɨn aupən ikɨn.
23 Alegrai-vos naquele dia e exultai, porque grande é o vosso galardão no céu. Era assim que os pais deles tratavam os profetas.
24 — ausente —
24 Mas ai de vós, ricos, porque tendes a vossa consolação!
25 — ausente —
25 Ai de vós, que estais fartos, porque vireis a ter fome! Ai de vós, que agora rides, porque gemereis e chorareis!
26 — ausente —
26 Ai de vós, quando vos louvarem os homens, porque assim faziam os pais deles aos falsos profetas!
27 Kən təmən mɨn məmə, “Məto ekatən kəm itəmat itəm nakoatətəlɨg-in motɨtun məmə, nəkotəkəike motolkeike rəhatəmat tɨkɨmɨr mɨn, kən motol təwɨr kəm netəm koatetəhau itəmat,
27 Digo-vos a vós que me ouvis: amai os vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam,
28 kən nian netəmim koatau iərmɨs-in itəmat, məto itəmat onakotətapəh-in o Uhgɨn məmə otos-ipən rəhan nəwɨrən kəm ilat, kən onəkotəfak o netəmim itəm koatol tərat kəm itəmat.
28 abençoai os que vos maldizem e orai pelos que vos injuriam.
29 “Okəmə suah kit tatem nɨkapɨm, kən ahwin-pən nɨkalɨn kit mɨn tem. Okəmə suah kit tatɨləs rəham kot, kən atətul matɨp o nos-ipən mɨnən rəham sot.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra. E ao que te tirar a capa, não impeças de levar também a túnica.
30 Os-ipən nat naka kəm etəmim kit itəm tateasiə-in ron ik, kən etəmim itəm təmos rəham neen natɨmnat, apəs əm, məsətapəh-inən.
30 Dá a todo o que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho reclames.
31 Kən otol təwɨr kəm netəmim rafin e nolən mɨn rafin itəm nakotolkeike məmə netəmim okotol min kəm itəmat.
31 O que quereis que os homens vos façam, fazei-o também a eles.
32 “?Okəmə nakotolkeike əm netəm mɨn u koatolkeike itəmat, nɨkitəmat təht məmə okɨləs-ipər itəmat ron? Kəp. Netəm rat, ilat mɨn koatol təwɨr kəm ilat mɨn, kən moatolkeike ilat mɨn.
32 Se amais os que vos amam, que recompensa mereceis? Também os pecadores amam aqueles que os amam.
33 ?Kən okəmə nəkoatol əm təwɨr kəm netəm mɨn əh itəm koatol təwɨr kəm itəmat, nɨkitəmat təht məmə okɨləs-ipər itəmat ron? Kəp. Netəm rat, ilat mɨn koatol əm nat kitiəh mɨn.
33 E se fazeis bem aos que vos fazem bem, que recompensa mereceis? Pois o mesmo fazem também os pecadores.
34 ?Kən okəmə nakoategəhan-in natɨmnat kəm netəmim neen itəm ilat kotɨtun nos-ipa mɨnən nɨtain, nɨkitəmat təht məmə okɨləs-ipər itəmat ron? Kəp. Netəm rat, ilat mɨn koategəhan-in natɨmnat kəm ilat mɨn məmə nian kit kəpanotos-ipən mɨn nɨtain tahmen.
34 Se emprestais àqueles de quem esperais receber, que recompensa mereceis? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 “Məto nəkotəkəike motolkeike rəhatəmat tɨkɨmɨr mɨn, kən moatol təwɨr kəm ilat, kən moategəhan-in natɨmnat itəm kəmotos məmə okəsotalpɨnən. Okəmə nəkotol nəhlan, kən rəhatəmat nətouən asol tətatɨg, kən nakotuwa nenətɨ Uhgɨn Ilɨs Agɨn, məto-inu in tatol təwɨr kəm netəm naumɨs mɨn, kən tatol təwɨr mɨn kəm netəmim itəm kəsotənən məmə nɨkilat tagien o natɨmnat wɨr itəm in tatol kəm ilat.
35 Pelo contrário, amai os vossos inimigos, fazei bem e emprestai, sem daí esperar nada. E grande será a vossa recompensa e sereis filhos do Altíssimo, porque ele é bom para com os ingratos e maus.
36 Otasəkitun netəmim tahmen əm e rəhatəmat Tata tətasəkitun netəmim.”
36 Sede misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 Kən Iesu təmən məmə, “Əsənən nolən rəha etəmim məmə in tərat, kən pəs kəsənən rəham nolən məmə in tərat; əsənən məmə suah kit otəkəike mos nalpɨnən o təfagə rat kit rəhan, kən pəs kəsənən məmə ik onakəkəike mos nalpɨnən o təfagə rat kit rəham; aluin nolən rat rəha etəmim itəm təmol kəm ik, kən pəs kaluin nolən rat rəham.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados;
38 Awte kən məhan nelməm kəm netəmim, kən kos-ipɨnə natɨmnat kəm ik, natɨmnat tepət tepət itəm kəmaii-pən kasin-asin kəgətain, tər matərioah itəm okələhəu-pən ilat e nelməm. Okəmə natos-ipən tepət, okos-ipɨnə tepət kəm ik, məto okəmə natos-ipən noan məsɨn əm, okos-ipɨnə noan məsɨn əm kəm ik.”
38 dai, e dar-se-vos-á. Colocar-vos-ão no regaço medida boa, cheia, recalcada e transbordante, porque, com a mesma medida com que medirdes, sereis medidos vós também.
39 Kən in təmuəh nimaa nəghatən kəm ilat məmə, “Iganəmtɨn əpɨs ko təsitən iganəmtɨn əpɨs kit mɨn. !Kəsi, okiaiwɨg-pən e noakɨmɨl asol!
39 Propôs-lhes também esta comparação: Pode acaso um cego guiar outro cego? Não cairão ambos na cova?
40 Etəm tatətəlɨg, in təsaprəkɨs-inən rəhan iəgətun, məto etəmim itəm təmətəlɨg-in wɨr matətəu-pən iəgətun e nətəlɨgən mɨn rafin, in otuwa mahmen e rəhan iəgətun.
40 O discípulo não é superior ao mestre; mas todo discípulo perfeito será como o seu mestre.
41 “?Tahro nakatən nɨsɨp noan məsɨn itəm təmuwɨn e nɨganəmtɨ piam, məto nɨkim təsəhtən nɨg asol itəm tətatɨg e nɨganəmtɨm?
41 Por que vês tu o argueiro no olho de teu irmão e não reparas na trave que está no teu olho?
42 ?Okəmə nakəsehmən nɨg asol əpəh e nɨganəmtɨm, kən onakahro min-nulan mos-irəkɨs nɨsɨp e nɨganəmtɨ piam? !Rəhatəmat nənən təwɨr, məto nɨkitəmat tamkɨmɨk! Aupən mos-irəkɨs nɨg asol e nɨganəmtɨm, kən mɨtun nehm wɨrən nɨsɨp e nɨganəmtɨ piam kit.
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Deixa-me, irmão, tirar de teu olho o argueiro, quando tu não vês a trave no teu olho? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho e depois enxergarás para tirar o argueiro do olho de teu irmão.
43 “O nat əh inəh, iatən məmə, nɨg katun tɨkə itəm tatoe-in nɨg kəsunən, tahmen-pən əm e nɨg kəsunən təsoe-inən nɨg katun,
43 Uma árvore boa não dá frutos maus, uma árvore má não dá bom fruto.
44 məto-inu etəmim tatɨtun nɨg e nehmən noan. Ko etəmim təsəhlən noa nɨg katun e nolkosɨk, kən ko etəmim təsəhlən noa nɨg tətehen e nol e luən.
44 Porquanto cada árvore se conhece pelo seu fruto. Não se colhem figos dos espinheiros, nem se apanham uvas dos abrolhos.
45 Etəm təwɨr, nɨkin tərioah e natɨmnat wɨr mɨn, kən in tatol natɨmnat itəm təwɨr. Kən etəm tərat, nɨkin tərioah əm e nolən tərat mɨn, kən in tatol əm nolən tərat; məto-inu e nian tatəghat, kən natɨmnat mɨn əh e nɨkin koatiet.”
45 O homem bom tira coisas boas do bom tesouro do seu coração, e o homem mau tira coisas más do seu mau tesouro, porque a boca fala daquilo de que o coração está cheio.
46 Kən Iesu təmən məmə, “?Tahro nakotaun-in io məmə ‘Iərəmərə, Iərəmərə,’ məto nəsotolən nat naka itəm ekatən?
46 Por que me chamais: Senhor, Senhor... e não fazeis o que digo?
47 Pəs ekəgətun kəm itəmat nolən rəha suah kit itəm tatuwa ron io, kən matəto nəghatən mɨn rəhak, kən matol natɨmnat mɨn itəm ekatən ilat.
47 Todo aquele que vem a mim ouve as minhas palavras e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante.
48 “Kən in tahmen əm e etəmim itəm təmiləkɨn rəhan nimə. Aupən, təmel nɨsɨp meiuaiu muwɨn mafəl wɨr kəpiel apɨn əpəh ləhau, kən miləkɨn-pən rəhan ikɨn nimə. Nian nuhuən təfɨk maiu maruəh muwa mɨləs pɨkən, məto təsəloalən lan, məto-inu təmiləkɨn wɨr tiəkɨs.
48 É semelhante ao homem que, edificando uma casa, cavou bem fundo e pôs os alicerces sobre a rocha. As águas transbordaram, precipitaram-se as torrentes contra aquela casa e não a puderam abalar, porque ela estava bem construída.
49 Məto etəmim itəm tatəto nəghatən rəhak kən məsolən, in tahmen-pən e etəmim itəm tatiləkɨn-pər rəhan nimə tatəpələh-pər əm e nɨməptən. Nian nuhuən təfɨk maiu maruəh muwa mɨləs pɨkən nimə, kən əmun nimə tiet morin mɨməlkin-məlkin.”
49 Mas aquele que as ouve e não as observa é semelhante ao homem que construiu a sua casa sobre a terra movediça, sem alicerces. A torrente investiu contra ela, e ela logo ruiu; e grande foi a ruína daquela casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.