Marcos 5
Tewa NT (TEW_WBT) vs VC
1 Pꞌoekwí̖ˀ pꞌä̖́näpiye diphaḏeḏi in Gerasene-bí nange iwe dipówá.
1 Passaram à outra margem do lago, ao território dos gerasenos.
2 Iˀ kophé iweḏi Jesus nawá̖ˀ dihayḏi, wí sen peníbégeḏi napee óejay-íḏí. Nä́ˀi sendá wí yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óemáa.
2 Assim que saíram da barca, um homem possesso do espírito imundo saiu do cemitério
3 I-á tꞌowápho eeje nathaa, wáy dâypeníkhä̖ˀkwꞌóeˀó iwe. Óewhiˀowän, hebo wínawhisogeḏeeˀipí, kaḏénaḏi wänbo joe.
3 onde tinha seu refúgio e veio-lhe ao encontro. Não podiam atá-lo nem com cadeia, mesmo nos sepulcros,
4 Hä̖́yä́nbo óekwä̖́kꞌukhú̖whiˀan, heḏá kaḏénaḏá óemanwhiˀan, hewänbo iˀ kaḏéna itä̖ä̖ḏi itsꞌándeˀ, iˀ kwä̖́kꞌukhú̖to-á ithándeˀ, heḏi nää toˀwí wänbo wíˀûnkoḏipí óesahá̖a̖nú-íḏí, ívíwo nakayḏi.
4 pois tinha sido ligado muitas vezes com grilhões e cadeias, mas os despedaçara e ninguém o podia subjugar.
5 Khu̖u̖-á thaa-á penípho eeje heḏá okú i̖ˀgá najiḏi itu̖wí̖núndeˀ, heḏá kꞌuuḏá ipitsꞌándeˀ.
5 Sempre, dia e noite, andava pelos sepulcros e nos montes, gritando e ferindo-se com pedras.
6 Heḏi Jesus kayi̖ˀ najiḏi óemûˀḏi ivíˀpiye iˀä̖ä̖, heḏi iví páaḏépiye idégeˀdisóge.
6 Vendo Jesus de longe, correu e prostrou-se diante dele, gritando em alta voz:
7 Jesus-di iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ óetu̖ˀan, “Nä́ˀi senbíˀweḏi ópeeve.” Heḏi kaygi itu̖wí̖núḏí iˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ natú̖, “Háaḏan ánpí wíḏíˀohpí, Jesus, u̖ Jôesi Táḏá iˀ shánkí kwꞌáye naˀä́ndiví ay unmuuˀiˀ? Naaḏi Jôesi Táḏáví páaḏépiye wídaˀmáa, wíḏítꞌôephaḏekannamípí.”
7 Que queres de mim, Jesus, Filho do Deus Altíssimo?Conjuro-te por Deus, que não me atormentes.
8 — ausente —
8 É que Jesus lhe dizia: Espírito imundo, sai deste homem!
9 Jesus-di óetsikaˀyan, “Hânnan unkhá̖wä̖́?” “Gá Báyékí gân” gin natú̖ iˀ sen, “gá naˀindá báyékí gijiḏân.”
9 Perguntou-lhe Jesus: Qual é o teu nome? Respondeu-lhe: Legião é o meu nome, porque somos muitos.
10 Heḏi kayˀindi iˀ sendi Jesus óedaˀmáa nä́ˀin yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ wíˀovâysaanípí nä́ˀi nangeḏi.
10 E pediam-lhe com instância que não os lançasse fora daquela região.
11 Iwe tsowa wáy báyékí pehtsuḏe dihúujiˀ ee okú wáhkí,
11 Ora, uma grande manada de porcos andava pastando ali junto do monte.
12 heḏi in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi Jesus kayˀindi óedaaˀan, “Naˀin oˀin pehtsuḏeví̖ˀge dísân inbí túˀ eeje ívítôeníḏí.”
12 E os espíritos suplicavam-lhe: Manda-nos para os porcos, para entrarmos neles.
13 Háa didaˀpóeˀin Jesus-di ovâymä́gi, heḏiho in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ iˀ senbíˀweḏi dipeeḏi in pehtsuḏe eeje dívítógi. In pehtsuḏe-á oe wáhkíḏí pꞌoekwí̖ˀ diwepiye dívíˀä̖ä̖wá̖veḏi dívípꞌotꞌahá̖nú. Nä́ˀin pehtsuḏe maḏi wíje maapaasôn (2,000) ihay dijiˀ.
13 Jesus lhos permitiu. Então os espíritos imundos, tendo saído, entraram nos porcos; e a manada, de uns dois mil, precipitou-se no mar, afogando-se.
14 In dâypehtsuḏeˀá̖yînmáaˀin dishavemää, heḏi iwáy búˀ heḏá búˀḏí jáˀwé-á háa napóeˀin dâytꞌôehoˀ. Heḏiho in tꞌowa dâymúuníḏí dimää.
14 Fugiram os pastores e narraram o fato na cidade e pelos arredores. Então saíram a ver o que tinha acontecido.
15 Jesus-víˀwe dipówá ihayḏi iˀ sen báyékí yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ ivíˀweḏi ônkhehpiyeˀiˀ óemûˀ. Nää-á naˀaamuu heḏá iví hangintandá imáa. Óemûˀ ihayḏi dikhunwôedaˀpóe.
15 Aproximaram-se de Jesus e viram o possesso assentado, coberto com seu manto e calmo, ele que tinha sido possuído pela Legião. E o pânico apoderou-se deles.
16 In tꞌowa háa napóeˀin dâymûˀindi in tꞌowa dipówáˀin ovâytu̖ˀan iˀ senbí̖ˀgeḏi háa óeˀannin, heḏá háa in pehtsuḏe dínpóeˀindá.
16 As testemunhas do fato contaram-lhes como havia acontecido isso ao endemoninhado, e o caso dos porcos.
17 Ihayḏáháˀ in tꞌowaḏi hânho kayˀindi Jesus óedaaˀan inbí nangeḏi ijâatä̖ä̖-íḏí.
17 Começaram então a rogar-lhe que se retirasse da sua região.
18 Jesus iˀ kophé iwe itohon dihayḏi, iˀ sen in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ ivíˀweḏi ônkhehpiyeˀiˀḏi pín taˀgeḏi óedaaˀan, “U̖-áḏí dípunmä́ä.”
18 Quando ele subia para a barca, veio o que tinha sido possesso e pediu-lhe permissão de acompanhá-lo.
19 Hewänbo Jesus-di wíˀóepunmä́gipí. Óetu̖ˀan, “Uvíˀpiye ópûndi uví tꞌowa ovâytꞌôeˀa̖mí tꞌä̖hkí háa iˀ shánkí natsonjiˀiˀḏi u̖gîˀ wônˀannin, heḏá háa uvíˀpiye nasehkanäpóeˀindá.”
19 Jesus não o admitiu, mas disse-lhe: Vai para casa, para junto dos teus e anuncia-lhes tudo o que o Senhor fez por ti, e como se compadeceu de ti.
20 Heḏiho iˀ sen iˀ nange Tä̖ Búˀwi Nange gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye namää, heḏi háa Jesus-di ônˀannin ovâytꞌôeˀan. Tꞌä̖hkí in tꞌowa ditꞌoeˀin ovâyháaˀan.
20 Foi-se ele e começou a publicar, na Decápole, tudo o que Jesus lhe havia feito. E todos se admiravam.
21 Jesus iˀ kophé iweḏi pꞌoekwí̖ˀ pꞌä̖́näḏi nawáyˀä̖ä̖ ihayḏi, pꞌo kíngé wáy najiˀ iwe báyékí tꞌowa diwéˀgepóe.
21 Tendo Jesus navegado outra vez para a margem oposta, de novo afluiu a ele uma grande multidão. Ele se achava à beira do mar, quando
22 Heḏi wí sen, Jairus gin nakhá̖wä̖́ˀi naˀä̖ä̖, i-á in Huḏíyoví méesateˀaywi pꞌóˀḏéḏîˀ namuu. Iˀḏi Jesus óemûˀḏi iví páaḏépiye idégeˀdisóge óekhä̖geˀdaaˀa̖míḏí,
22 um dos chefes da sinagoga, chamado Jairo, se apresentou e, à sua vista, lançou-se-lhe aos pés,
23 heḏi pín taˀgeḏi óetu̖ˀan, “Naví ayú̖káy dînchuwamääˀä̖. Naví kꞌaygipiye unmú-í heḏi uví mandi nâatä̖ä̖gé-í, heḏânho nawôewa-í heḏá nawówáyê̖e̖ní.”
23 rogando-lhe com insistência: Minha filhinha está nas últimas. Vem, impõe-lhe as mãos para que se salve e viva.
24 Heḏiho Jesus i-áḏí namää. Báyékí tꞌowa dä́nwóemää, heḏi indi Jesus óetꞌä̖́ˀtꞌä̖́ˀchä̖nuhon.
24 Jesus foi com ele e grande multidão o seguia, comprimindo-o.
25 Wí kwee wáˀ ûnwóemän, i-á napꞌóehayḏi tä̖ˀḏi wíje (12) pa̖a̖yo iví ûnpꞌoe wíˀûnwóyí̖ˀdeeˀipí.
25 Ora, havia ali uma mulher que já por doze anos padecia de um fluxo de sangue.
26 Ikhä̖geˀtu̖wä̖máaḏí iví hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí iku̖ˀchꞌáaḏáháˀ iví chä̖ˀdá ihá̖nú, hewänbo in woekannindi shánkí óewänpitꞌôephaḏekannan, heḏi óekhä̖geˀnamívíˀweḏi shánká nahaypóe.
26 Sofrera muito nas mãos de vários médicos, gastando tudo o que possuía, sem achar nenhum alívio; pelo contrário, piorava cada vez mais.
27 Nä́ˀi kwee-á Jesus-ví̖ˀgeḏi natꞌoe, heḏiho iví tíˀûupha̖ˀgeḏi tꞌowa jâa natsꞌú̖ iví kꞌéwéˀin to ôntä̖ä̖gé-íḏí.
27 Tendo ela ouvido falar de Jesus, veio por detrás, entre a multidão, e tocou-lhe no manto.
28 Ginnân iˀánshaamáa: “Jesus-ví kꞌéwéˀin to kꞌáygéḏí wän dôntä̖geḏibo owôewa-í.”
28 Dizia ela consigo: Se tocar, ainda que seja na orla do seu manto, estarei curada.
29 Heḏi ôntä̖geḏi wesebo iví ûnpꞌoe ûnwóyí̖ˀdee, heḏi iví túˀ iwe nataachanpóe iví ta̖wä̖ ûnhehkháapóeˀin.
29 Ora, no mesmo instante se lhe estancou a fonte de sangue, e ela teve a sensação de estar curada.
30 Wesebo Jesus ûnhanginpóe iví pínnándí toˀwí nahehkháapóeˀin, heḏi in tꞌowa jâaḏi ibéeḏí natú̖, “Toˀḏan naví aa dîntä̖ge?”
30 Jesus percebeu imediatamente que saíra dele uma força e, voltando-se para o povo, perguntou: Quem tocou minhas vestes?
31 Iví khä̖geˀnindi óetu̖ˀan, “Nä́ˀin báyékí tꞌowaḏi u̖ˀ wóetꞌä̖́ˀtꞌä̖́ˀchä̖numáaḏí ovâymúndepíˀan, heḏiho háaḏan untû̖ˀ, ‘Toˀḏan naa dítä̖ge?’ gin”
31 Responderam-lhe os seus discípulos: Vês que a multidão te comprime e perguntas: Quem me tocou?
32 Hewänbo Jesus-á ibéemáa, toˀḏan óetä̖geˀin óemúuníḏí.
32 E ele olhava em derredor para ver quem o fizera.
33 Iˀ kwee ûnhanginpóe háa ûnpóeˀin, heḏi nakhunwôedaˀpóeḏáháˀ natha̖tha̖póe, heḏi Jesus-víˀpiye namääḏi iví páaḏépiye idégeˀdisóge, heḏi óetu̖ˀan taˀgendi háa iˀannin.
33 Ora, a mulher, atemorizada e trêmula, sabendo o que nela se tinha passado, veio lançar-se-lhe aos pés e contou-lhe toda a verdade.
34 Jesus-di óetu̖ˀan, “Naví ay, uví wä̖yu̖ úmuuḏi unhewówa. Ánshaaginpíḏíbo ópûn. Unhehkháamúuní-áhay.”
34 Mas ele lhe disse: Filha, a tua fé te salvou. Vai em paz e sê curada do teu mal.
35 Waˀḏi ihíˀmáa ihayḏibo wên senäˀ iˀ méesatewi pꞌóˀḏéḏîˀvíˀweḏi dipówá, heḏi óetu̖ˀan, “Janbo Jesus-á ibéemáa, toˀḏan irus, iˀ há̖hkandi ánpí óˀan, uví ayú̖káy-á ho úchuu.”
35 Enquanto ainda falava, chegou alguém da casa do chefe da sinagoga, anunciando: Tua filha morreu. Para que ainda incomodas o Mestre?
36 Hewänbo Jesus-di háa ditû̖ˀ wänbo wíˀovâyˀá̖yîngiˀanpí, heḏi nä́ˀi tsondi óetu̖ˀan, “Wíˀunkhunwôedaˀípí, ówänpiwä̖́yú̖.”
36 Ouvindo Jesus a notícia que era transmitida, dirigiu-se ao chefe da sinagoga: Não temas; crê somente.
37 Heḏi Peter-á James-á heḏá John-dá, James-ví tíˀûu ûnmuuˀiˀ, inda̖ˀ i-áḏí ovâypunmä́gi.
37 E não permitiu que ninguém o acompanhasse, senão Pedro, Tiago e João, irmão de Tiago.
38 Iˀ tsondiví tewhá jáˀwé napówá ihayḏi hânho díntû̖ˀdi natꞌoe. Wáy wên diséejiˀ, wây-á wêndá dívísíhtu̖wí̖núndeˀ.
38 Ao chegar à casa do chefe da sinagoga, viu o alvoroço e os que estavam chorando e fazendo grandes lamentações.
39 Heḏi natsꞌú̖ˀ dihayḏi ovâytu̖ˀan, “Háaḏan hânho úntû̖ˀ, háaḏan íséejiˀ? Iˀ ayú̖káy-á wínachuupí, nawänpijókha̖wä̖kꞌóe-á.”
39 Ele entrou e disse-lhes: Por que todo esse barulho e esses choros? A menina não morreu. Ela está dormindo.
40 In tꞌowaḏi ônwänpipꞌáhkaa. Heḏiho Jesus-di tꞌä̖hkí ovâykhehpiye, heḏi iˀ ayú̖káyví táḏá-á jíyá-á in poje khä̖geˀnindá i-áḏí ovâyhondi iˀ wêe íve iˀ ayú̖káy nakꞌóe ee ditsꞌú̖.
40 Mas riam-se dele. Contudo, tendo mandado sair todos, tomou o pai e a mãe da menina e os que levava consigo, e entrou onde a menina estava deitada.
41 Iˀ ayú̖káyví man ônyâ̖ˀḏi Huḏíyoví tundi óetu̖ˀan, “Talitha kum.” (Nä́ˀi híˀ ginnân natundaˀ: “Óshaa ayú̖káy gân wítu̖máa.”)
41 Segurou a mão da menina e disse-lhe: Talita cumi, que quer dizer: Menina, ordeno-te, levanta-te!
42 Wesebo ishaaḏi ijíyé (i-á tä̖ˀḏi wíje pa̖a̖yo ihayˀi namuu), heḏi hânho ovâyháaˀan.
42 E imediatamente a menina se levantou e se pôs a caminhar {pois contava doze anos}. Eles ficaram assombrados.
43 Jesus-di kayˀindi ovâykhâ̖a̖ˀan toˀwí wänbo wíḏâyhanginˀânnamípíˀin háa napóeˀin, heḏi ovâytu̖ˀan iˀ ayú̖káy óehúujôeníˀin.
43 Ordenou-lhes severamente que ninguém o soubesse, e mandou que lhe dessem de comer.Jesus de Nazaré
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.