Marcos 3
Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT
1 Jesus iˀ Huḏíyoví méesateˀay ee wíyá natsꞌú̖, heḏi wí sen wáyhángéḏí namantꞌaamuuˀiˀ iwe naˀä́n.
1 Em outra ocasião, Jesus entrou na sinagoga e notou que havia ali um homem com uma das mãos deformada.
2 Heḏi in tꞌowaḏi Jesus á̖yîngiḏi óemúndeˀ, tigúba kaykhanwówá thaa iˀ sen ônhehkháaˀa̖mí, heḏi ônhehkháaˀandá ôntꞌeˀpꞌêeḏe-í.
2 Os inimigos de Jesus o observavam atentamente. Se ele curasse a mão do homem, planejavam acusá-lo, pois era sábado.
3 Jesus-di iˀ sen namantꞌaamuuˀiˀ óetu̖ˀan, “Nä́ˀin tꞌowaví páaḏépiye ówí̖nú.”
3 Jesus disse ao homem com a mão deformada: “Venha e fique diante de todos”.
4 Heḏáháˀ Jesus-di ovâytsikaˀyan, “Kaykhanwówá thaa wéˀi-an gínkꞌóe ívíˀa̖míḏí: Ti wí toˀwí âykhä̖geˀnamí háa âywa̖ˀa̖mí? Ti gínkhâyˀä̖ˀ wí toˀwí iví wówátsi âyˀaywoeníˀin háa âyháyjíˀin?” Indá háabo wíḏitú̖hpí.
4 Em seguida, voltou-se para seus críticos e perguntou: “O que a lei permite fazer no sábado? O bem ou o mal? Salvar uma vida ou destruí-la?”. Eles ficaram em silêncio.
5 Heḏi Jesus ibéeḏí tyîngiḏi óemúndeˀ, tigúba kꞌaygi ovâymúndeˀ, gá wíḏisígítaachanpoeˀopíḏân, heḏi wíḏisehkanäpóepíḏí óewa̖ˀan. Heḏáháˀ iˀ sen óetu̖ˀan, “Ókhóhtä̖ä̖.” Heḏi ikhóhtä̖ä̖ḏi iví man ûnwówaḏi páaḏéḏí ûnmuu waagibá ûnpóe.
5 Jesus olhou para os que estavam ao seu redor, irado e muito triste pelo coração endurecido deles. Então disse ao homem: “Estenda a mão”. O homem estendeu a mão, e ela foi restaurada.
6 In Pharisee tꞌowa dipee, heḏi wesebo Herod-ví kꞌemaˀin ovâyhéeˀan wên híˀ dâykꞌúuwíḏí háḏíḏí Jesus óeháyjíˀin.
6 No mesmo instante, os fariseus saíram e se reuniram com os membros do partido de Herodes para tramar um modo de matá-lo.
7 Jesus-áḏí iví khä̖geˀnindáḏí iweḏi dívíjâaˀan, heḏi oe pꞌoekwíngépiye dimääḏi báyékí tꞌowa dínwóemää. Nä́ˀin tꞌowa diˀä̖ä̖ oe Galilee nangeḏi, Judea nangeḏá,
7 Jesus saiu para o mar com seus discípulos, e uma grande multidão os seguiu. Vinham de todas as partes da Galileia, da Judeia,
8 Jerusalem búˀḏá, Idumea nangeḏá, Jordan pꞌoˀ pꞌä̖́näḏá, heḏá Tyre búˀ Sidon búˀ tsowaḏá. Nä́ˀin tꞌowa-á háa iˀoˀ i̖ˀgeḏi ditꞌoeḏi ivíˀpiye dimää.
8 de Jerusalém, da Idumeia, do leste do rio Jordão e até de lugares distantes ao norte, como Tiro e Sidom. A notícia de seus milagres havia se espalhado para longe, e um grande número de pessoas vinha vê-lo.
9 Heḏi Jesus iví khä̖geˀnin itu̖ˀan wí kophé ûnkhâychaníˀin, in báyékí tꞌowaḏi wíˀóetꞌä̖́ä̖máˀve-ípíḏí.
9 Jesus instruiu seus discípulos a prepararem um barco para evitar que a multidão o esmagasse.
10 Báyékího ovâyhehkháaˀan, heḏiho nää-á tꞌä̖hkí in dihayˀin ivíˀpiye dívítꞌä̖́ˀtꞌä̖́ˀmáa óetä̖ä̖gé-íḏí.
10 Havia curado muitos naquele dia, e os enfermos se empurravam para chegar até ele e tocá-lo.
11 Heḏi in tꞌowa in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi ovâymáaˀindi óemûˀḏi iví páaḏépiye dívídégeˀdikwꞌóḏi, heḏi dívítu̖wí̖nú, “U̖-á Jôesi Táḏáví ay-ân unmuu.”
11 E, sempre que o viam, os espíritos impuros se atiravam no chão na frente dele e gritavam: “Você é o Filho de Deus!”.
12 Hewänbo kayˀindi in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ ovâykhâ̖a̖kꞌûˀ wíḏitú̖ˀbe-ípíḏí toˀwí namuuˀin.
12 Jesus, porém, lhes dava ordens severas para que não revelassem quem ele era.
13 Jesus okú iˀpiye namää, heḏi in toˀwên nadaˀin ovâytu̖hkánnan, heḏi ee najiˀ iwepiye dimää.
13 Depois, Jesus subiu a um monte e chamou aqueles que ele desejava que o acompanhassem, e eles foram.
14 In diweḏi tä̖ˀḏi wíje senäˀ ovâydeˀman i-áḏí dimú-íḏí, heḏá ovâypunjôeníḏí iví tun in tꞌowa ovâytunphaaḏé-íḏí.
14 Escolheu doze e os chamou seus apóstolos, para que o seguissem e fossem enviados para anunciar sua mensagem,
15 Heḏá inbá ovâykꞌûˀ in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ tꞌowavíˀweḏi ovâykhehpeeyé-íḏí.
15 e lhes deu autoridade para expulsar demônios.
16 Ginnân in senäˀ dikhá̖wä̖́: Simon (i-á Jesus-di Peter gin wáˀ óekhá̖wä̖́mä́gi), James-á John-dá (nä́ˀindá Zebedee-ví ây ûnmuu, hewänbo Jesus-di ovä̂nkhá̖yä̖́ˀ Boanerges gin, heḏi nä́ˀin khá̖wä̖́ Boanerges-á Greek-ví tundi “Kwa̖hta̖a̖” gân namuu), Andrew-á, Philip-á, Bartholomew-á, Matthew-á, Thomas-á, James-á (i-á Alpheus-ví ay ûnmuu), Thaddeus-á, Simon-dá (i-á in Zealot tꞌowa iweḏiˀi namuuwän), heḏá Judas Iscariot-dá (i-á Jesus óeku̖hpekhâymáaˀi-á namuu).
16 Estes foram os doze que ele escolheu: Simão, a quem ele chamou Pedro,
17 — ausente —
17 Tiago e João, filhos de Zebedeu, aos quais deu o nome de Boanerges, que significa “filhos do trovão”,
18 — ausente —
18 André, Filipe, Bartolomeu, Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu, Tadeu, Simão, o cananeu,
19 — ausente —
19 Judas Iscariotes, que depois o traiu.
20 Jesus wí tewhá ee natsꞌú̖, heḏi báyékí tꞌowa wíyá diwéˀgepóeḏí Jesus-á iví khä̖geˀnindá húu wänbo wíˀovâymähpí.
20 Certo dia, Jesus entrou numa casa, e as multidões começaram a se juntar outra vez. Logo, ele e seus discípulos não tinham tempo nem para comer.
21 Heḏi iví maatuˀin háa ûnpoeˀoˀin dínhanginpóeḏí ûnkenmää. “Háḏée iví hangintan wíˀimáapí” gin ditû̖ˀ.
21 Quando os familiares de Jesus souberam o que estava acontecendo, tentaram impedi-lo de continuar. “Está fora de si”, diziam.
22 Wên Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin oe Jerusalem búˀḏí diˀä̖ä̖ˀin wáˀ ditû̖ˀ, “Jesus-á Penísendiḏi óemáa. In yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ví pꞌóˀḏéḏîˀ dínmuuˀiˀ, Beelzebul gin nakhá̖wä̖́ˀiˀḏân óekhä̖geˀmáa in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ tꞌowavíˀweḏi ovâykhehpeeyé-íḏí.”
22 Então os mestres da lei, que tinham vindo de Jerusalém, disseram: “Está possuído por Belzebu, príncipe dos demônios. É dele que recebe poder para expulsar demônios”.
23 Heḏi Jesus-di in tꞌowa ivíˀwe ovâywéˀgeˀandi nä́ˀi híˀ wên óˀgéḏíˀay waagiˀbá namuuˀiˀ ovâytu̖ˀan ovâyhá̖ˀa̖míḏí: “Háḏíḏan Satan iˀ Penísendi namuuˀiˀ ûnkoḏi wíˀbo ipikhehpeeyé-íḏí?
23 Jesus os chamou e respondeu com uma comparação: “Como é possível Satanás expulsar Satanás?”, perguntou.
24 Ti wíˀúnhanginnáhpíˀan wí nangewin tꞌowa wíˀbo dívípihä́nboḏá, háˀto inbí nange dínkâypúuwí.
24 “Um reino dividido internamente será destruído.
25 Heḏi tꞌowa inbí kꞌaygi ee wíˀbo dívípiyándeḏáhoˀ, háˀto híwó inbí kꞌaygi dínpúuwí.
25 Da mesma forma, uma família dividida contra si mesma se desintegrará.
26 Heḏi hanbá Satan iví khä̖geˀnindáḏí iyándeḏá, háˀto nakâypúuwí, hewänbo iwebo iví kay ûnhá̖a̖ní.
26 E, se Satanás está dividido e luta contra si mesmo, não pode se manter de pé; está acabado.
27 “Toˀwí wänbo wíˀûnkoḏipí wí sen nakayˀiví tewhá ee natsꞌú̖u̖níḏí iví hä̖ä̖wí ônsänhóeníḏí, páaḏé iˀ sen nakayˀiˀ óewhisógepíḏíboˀ. Óewhisógeḏiḏa̖ˀmânho ônsänhóení iví hä̖ä̖wí.
27 Quem tem poder para entrar na casa de um homem forte e saquear seus bens? Somente alguém ainda mais forte, alguém capaz de amarrá-lo e saquear sua casa.
28 “Taˀgendi wâytu̖máa, nakoḏi ovâyˀowóejé-íḏí tꞌowaví tꞌaywóˀdi tꞌä̖hkí heḏá tꞌä̖hká inbí híˀḏí Jôesi Táḏá óeˀaˀginhá̖núndeˀi-á.
28 “Eu lhes digo a verdade: todo pecado e toda blasfêmia podem ser perdoados,
29 Hewänbo toˀwí iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ví̖ˀgeḏi aˀginkha̖nuḏi ihíˀmáaḏá, Jôesi Táḏáḏí háˀto hä̂nhay wänbo ônˀowóejé-í. Wên tꞌaywóˀnin iˀo háˀto hä̂nhay wänbo naˀowójéḏee-íˀin.”
29 mas quem blasfemar contra o Espírito Santo jamais será perdoado. Esse é um pecado com consequências eternas.”
30 Haˀwâagi Jesus ihéeˀan gá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin ditú̖ḏân, “I-á wí yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óemáa.”
30 Ele disse isso porque afirmavam: “Está possuído por um espírito impuro”.
31 Ihayhä̖̂ä̖bá Jesus-ví jíyá-á iví tíˀûuwindá iˀ tewhá wáy naˀä́n diwe dipówá, heḏi jáˀwé dívítsíkhawindi wí toˀwí Jesus ûntu̖hkántsꞌú̖.
31 Então a mãe e os irmãos de Jesus foram vê-lo. Ficaram do lado de fora e mandaram alguém avisá-lo para sair e falar com eles.
32 Báyékí tꞌowa ee naˀä́n dee dikwꞌôn, heḏi óetu̖ˀan, “Uví jíyá-áḏí uví tíˀûuwindáḏí oe jáˀwé dijiˀ heḏi wóetu̖wä̖máa.”
32 Havia muitas pessoas sentadas ao seu redor, e alguém disse: “Sua mãe e seus irmãos estão lá fora e o procuram”.
33 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wây-á tꞌowa dijiˀ jíyá-á tíˀûuwindá waaginbá dimuuˀin naagîˀ.”
33 Jesus respondeu: “Quem é minha mãe? Quem são meus irmãos?”.
34 Heḏi in tꞌowa dibûukwꞌóˀnin ovâybéepu̖wä̖máaḏí natú̖, “Nä́ˀin wáˀ naví jíyá-á naví tíˀûuwindá dînmuu.
34 Então olhou para aqueles que estavam ao seu redor e disse: “Vejam, estes são minha mãe e meus irmãos.
35 Toˀwên háa Jôesi Táḏá nadaˀ waa dívíˀoˀinnânho naví tíˀûuwindá naví jíyá-á dînmuu.”
35 Quem faz a vontade de Deus é meu irmão, minha irmã e minha mãe”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.