Marcos 10

Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Jesus iweḏi ijâaˀan, heḏi Judea nangepiye namääḏi Jordan pꞌoˀ pꞌä̖́näpiye naphaḏe. Iwe wây-á báyékí tꞌowa iví núˀ dívíwéˀgeˀan, heḏi hä̖̂ä̖ḏi waa iˀan waagi in wáˀ ovâyhá̖ˀan.
1 Então Jesus deixou Cafarnaum e foi para a região da Judeia, a leste do rio Jordão. Mais uma vez, multidões se juntaram ao seu redor e, como de costume, ele as ensinava.
2 Heḏi wên Pharisee tꞌowa ûnpówáḏí óetsikaˀyan, “Ti híwó namuu wí sen nakhóhtsa̖a̖ˀä́ndiˀ iví kweevíˀweḏi ithaaweejé-íḏí? Hân iˀ tsontun natû̖ˀ?” Gin ditú̖ Jesus óetayi̖ˀníḏí, tigúba híwóhpí natu̖hpee-í.
2 Alguns fariseus vieram e tentaram apanhar Jesus numa armadilha com a seguinte pergunta: “Deve-se permitir que um homem se divorcie de sua mulher?”.
3 Jesus-di ovâytsikaˀyan, “Hân Moses-di wovâyjôn?”
3 Jesus respondeu: “O que Moisés disse na lei a respeito do divórcio?”.
4 Indi óetu̖ˀan, “Moses-di nä́ˀin tun dînjoeˀan: Wí sen wên khóhtsa̖a̖wije taˀnin itaˀnamí heḏi handiḏi iví kwee ijoeˀa̖mí.”
4 “Ele o permitiu”, responderam os fariseus. “Disse que um homem poderia dar à esposa um certificado de divórcio e mandá-la embora.”
5 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Hewänbo Moses-di haˀwâagi wovâytaˀkꞌûˀ gá tꞌôeyanpíˀin ímuuḏân, unbí kwiyä̖ˀ bînwänpijoekanmáaḏíboˀ.
5 Jesus, porém, disse: “Moisés escreveu esse mandamento porque vocês têm o coração duro,
6 Hewänbo oe tsꞌanpáaḏé nanân diwe Jôesi Táḏáḏí sendáḏí kwee-áḏí ovä̂nkhíjé.
6 mas ‘Deus os fez homem e mulher’ desde o princípio da criação.
7 Heḏi natú̖ wí sen ikhóˀyâ̖ˀḏáhoˀ, iví táḏá-á iví jíyá-á ijoeˀa̖míˀin ûnkhâyˀä̖ˀ.
7 ‘Por isso o homem deixa pai e mãe e se une à sua mulher,
8 Heḏiho iˀ sendá iˀ kwee-á wêe tûu ûnpꞌoeḏa̖ˀ dapoeˀo, heḏiho wíje wíḏamuupí, wêeḏa̖ˀ damuu.
8 e os dois se tornam um só’. Uma vez que já não são dois, mas um só,
9 Heḏânho in toˀwên Jôesi Táḏáḏí ovä̂nwónnindá toˀwí wänbo wíˀûnkhâyˀä̖hpí ovä̂nweejé-íˀin.”
9 que ninguém separe o que Deus uniu”.
10 Iˀ tewhá ee diwáytsꞌûndi iví khä̖geˀnindi nä́ˀi híˀ i̖ˀgeḏi óetsikaˀyan.
10 Mais tarde, quando Jesus estava em casa com seus discípulos, eles tocaram no assunto outra vez.
11 Heḏi ovâytu̖ˀan, “Wí sen iví kwee ijoeˀandi wíyá kwee-áḏí ikhóˀyâ̖ˀḏá, iví kweevíˀpiye tꞌaywó iˀoˀ.
11 Jesus respondeu: “Quem se divorcia de sua esposa e se casa com outra mulher comete adultério contra ela.
12 Iˀ kwee wáˀ, iví sen ijoeˀandi wíyá sendáḏí ikhóˀyâ̖ˀḏá, iví senbíˀpiye tꞌaywó iˀoˀ.”
12 E, se a mulher se divorcia do marido e se casa com outro homem, comete adultério”.
13 Wên tꞌowa inbí áyyä̖̂ä̖ Jesus-víˀwe dâykán iˀḏi ovâytä̖ä̖gé-íḏí, heḏi iví khä̖geˀnindi in tꞌowa ovâytꞌeˀyandi ovâytu̖ˀan haˀwâa wíḏívíˀa̖mípí.
13 Certo dia, trouxeram crianças para que Jesus pusesse as mãos sobre elas, mas os discípulos repreendiam aqueles que as traziam.
14 Heḏi Jesus-di in khä̖geˀnin háa dívíˀoˀin ovâymûˀḏi inbíˀpiye híhchan wínacha̖a̖pí, heḏi ovâytu̖ˀan, “In hí̖ˀínnin áyyä̖̂ä̖ navíˀpiye binkä̖ˀä̖ä̖mä́ä, wívînkhâ̖a̖ˀa̖mípí, gá toˀwên nä́ˀin áyyä̖̂ä̖ waaginbá dimuuˀindá Jôesi Táḏávíˀin ûmuuḏân.
14 Ao ver isso, Jesus ficou indignado com os discípulos e disse: “Deixem que as crianças venham a mim. Não as impeçam, pois o reino de Deus pertence aos que são como elas.
15 Taˀgendi wâytu̖máa, toˀwí wänbo Jôesi Táḏávîˀ wínapúuwípí wí hínchä̖̂ä̖ˀiˀ ay waagibá iwä̖yu̖píḏí.”
15 Eu lhes digo a verdade: quem não receber o reino de Deus como uma criança de modo algum entrará nele”.
16 Heḏáháˀ in áyyä̖̂ä̖ ovâybaˀaahógiḏi wíˀínbo ovâytä̖geḏi ingîˀ ovâyjûusuˀan.
16 Então tomou as crianças nos braços, pôs as mãos sobre a cabeça delas e as abençoou.
17 Pꞌóegé wíyá Jesus natsꞌanmän dihayḏi wí sen ivíˀweä̖ä̖ navíˀpiye binkä̖ˀä̖ä̖piye iˀä̖ä̖kán, heḏi idégeˀdisógeḏi óetu̖ˀan, “Híwóˀdi há̖hkandiˀ, hân dáyˀa̖mí heḏânho in wówátsi nahándepíˀin donkáyjíḏí?”
17 Quando Jesus saía para Jerusalém, um homem veio correndo em sua direção, ajoelhou-se diante dele e perguntou: “Bom mestre, que devo fazer para herdar a vida eterna?”.
18 Jesus-di óetsikaˀyan, “Háaḏan naa híwóˀdi gin dítu̖ˀoˀ? Jôesi Táḏáḏa̖ˀmân híwóˀdi namuu, wíyá toˀwí-á joe.
18 “Por que você me chama de bom?”, perguntou Jesus. “Apenas Deus é verdadeiramente bom.
19 Jôesi Táḏáví tsontun ho mântaa. I-á natú̖ wívîntꞌowatꞌahá̖a̖nú-ípí, wíyá toˀwíví kwee-áḏí háa sendáḏí wíˀúvíwhohkwomáˀve-ípí, wíˀúvísä̖ˀmamípí, tꞌowaví̖ˀgeḏi wíˀúvíhójoˀa̖mípí, hójo waagiḏibo tꞌowaví hä̖ä̖wí wívînhóenípí, unbí táḏá-á jíyá-á bînˀaˀginmáˀve-í.”
19 Você conhece os mandamentos: ‘Não mate. Não cometa adultério. Não roube. Não dê falso testemunho. Não engane ninguém. Honre seu pai e sua mãe’.”
20 Óetu̖ˀan iˀ sendi, “Há̖hkandiˀ, naa enúkáy omuuḏiboˀ tꞌä̖hkí nä́ˀi tsontun dóˀaˀgin.”
20 O homem respondeu: “Mestre, tenho obedecido a todos esses mandamentos desde a juventude”.
21 Jesus-di sígíḏí taˀgebo óemúndeḏi óetu̖ˀan, “Waˀḏi wây-á háawên útáy biˀa̖míˀin. Jaho ópûn, hä̖ä̖wí úkwꞌóˀdi tꞌä̖hkí mänku̖ˀchꞌâaní, heḏi iˀ chä̖ˀ mänhógiˀiˀ in tꞌowa sehkanäwó diwówájiˀin ovâymä̂äní, heḏânho oe makówá koḏitꞌowa unmúuníḏí. Heḏi nâaku̖ˀchꞌáaḏá ovâymä́giḏá naa-áḏí ókä̖ˀve.”
21 Com amor, Jesus olhou para o homem e disse: “Ainda há uma coisa que você não fez. Vá, venda todos os seus bens e dê o dinheiro aos pobres. Então você terá um tesouro no céu. Depois, venha e siga-me”.
22 Nä́ˀin natꞌoe ihayḏi iˀ sen naboˀaatsꞌaypóe, heḏi iví píˀnä́ khóˀjé ûnkháapóeḏí iweḏi namää, gá báyékí hä̖ä̖wí ûnkwꞌôndân heḏiho wínaku̖chadaˀpí.
22 Ao ouvir isso, o homem ficou desapontado e foi embora triste, pois tinha muitos bens.
23 Jesus ipu̖wä̖béemáa, heḏi iví khä̖geˀnin itu̖ˀan, “Báyékí kâyˀin namuu wí toˀwí nakoḏitꞌowamuuˀi háa Jôesi Táḏá natú̖ waa dívíˀa̖míḏí heḏânho ovâyˀaywoeníḏí.”
23 Jesus olhou ao redor e disse a seus discípulos: “Como é difícil os ricos entrarem no reino de Deus!”.
24 Nä́ˀi híˀḏí in khä̖geˀnin ovâyháaˀan, hewänbo Jesus-di wíyá ovâytu̖ˀan, “Naví ây, ívíwo nabâapuˀwan wí toˀwí háa Jôesi Táḏá natú̖ waa iˀa̖míḏí heḏânho ônˀaywoeníḏí.
24 Os discípulos se admiraram de suas palavras. Mas Jesus disse outra vez: “Filhos, entrar no reino de Deus é muito difícil.
25 Nabâapuˀwan wí kamä́yo wên agúusa tsípho i̖ˀge natsꞌú̖u̖níḏí, hewänbo shánkí nabâapuˀwan wí toˀwí koḏitꞌowa namuuˀi háa Jôesi Táḏá natú̖ waa iˀa̖míḏí heḏânho ônˀaywoeníḏí.”
25 É mais fácil um camelo passar pelo buraco de uma agulha que um rico entrar no reino de Deus”.
26 Näbâa shánkí ovâyháaˀan in khä̖geˀnin, heḏi wíˀnä́ táye dívítsikaˀyan, “Gin namuuḏá to-an ûnkoḏi ûnˀaywondee-íḏí?”
26 Perplexos, os discípulos perguntaram: “Então quem pode ser salvo?”.
27 Jesus-di taˀgebo ovâymúndeḏi ovâytu̖ˀan, “Toˀwí wänbo wíˀbo wíˀûnkoḏipí. Jôesi Táḏáḏa̖ˀmân ûnkoḏi tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí. Jôesi Táḏá-á hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí ûnkoḏi iˀa̖míḏí.”
27 Jesus olhou atentamente para eles e respondeu: “Para as pessoas isso é impossível, mas não para Deus. Para Deus, tudo é possível”.
28 Peter-di óetu̖ˀan, “Úhanginná hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí âyjoeˀannin u̖-áḏí gimú-íḏí.”
28 Então Pedro começou a falar: “Deixamos tudo para segui-lo”.
29 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Taˀgendi wâytu̖máa, naa omuuḏibo heḏá Jôesi Táḏáví híwóˀdi tun ûnmuuḏibo-á, toˀwí ijoeˀandi iví tewhá, háa iví tíˀûuwindá páˀḏâyindá, háa iví táḏá-á jíyá-á, háa iví ây-á, háa iví nava-á,
29 Jesus respondeu: “Eu lhes garanto que todos que deixaram casa, irmãos, irmãs, mãe, pai, filhos ou propriedades por minha causa e por causa das boas-novas
30 i-á taˀgendi tä̖gintä̖ (100) maˀkwꞌanukí shánkí ihóení, tewhá-á, tíˀûuwindá páˀḏâyˀindá, jíyáˀindá, ây-á, nava-á — heḏá itꞌôephaḏekhâymáa iví wä̖yu̖ ûnmuuḏi. Tꞌä̖hkí nä́ˀi ihóení waˀ nä́ä oepáa kꞌayḏi nawówájiˀ ihayḏi, heḏá iví wówátsi nä́ä oepáa kꞌayḏi ûnboˀwan dihayḏá wówátsi nahándepíˀindá ikáyjí.
30 receberão em troca, neste mundo, cem vezes mais casas, irmãos, irmãs, mães, filhos e propriedades, com perseguição, e, no mundo futuro, terão a vida eterna.
31 Hewänbo báyékí tꞌowa nää pꞌóˀḏéḏíˀin dimuu waa díncha̖a̖ˀindá tíˀúugéˀin dipúuwí; heḏi báyékí tꞌowa-á nää tíˀúugéˀin dimuu waa díncha̖a̖ˀindá pꞌóˀḏéḏíˀindá dipúuwí.”
31 Contudo, muitos primeiros serão os últimos, e muitos últimos serão os primeiros”.
32 In pꞌóegé dimän Jerusalem búˀpiye, heḏi iví khä̖geˀninbí páaḏé Jesus namän. In khä̖geˀnindá wíḏínhanginnáhpí háa dívíˀánshaaˀa̖míˀin, heḏá in wéˀgen tꞌowa iví tíˀúugé dimännindá dikhunwôedaˀ. In tä̖ˀḏi wíje khä̖geˀnin ivíˀpiye wíyá ovâyhângeˀan, heḏi háa ûnpúwágíˀoˀin ovâytu̖ˀan.
32 Por esse tempo, subiam para Jerusalém, e Jesus ia à frente. Os discípulos estavam muito admirados, e o povo que os seguia tinha grande temor. Jesus chamou os Doze à parte e, mais uma vez, começou a descrever tudo que estava prestes a lhe acontecer.
33 Natú̖, “Bítꞌôeyan, nää-á Jerusalem-piye gimän, heḏi naa, tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀiˀ tꞌowaḏi díkáaní in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá inbí mange. Indáho ditú̖u̖ní naa dînkhâyˀä̖ˀ ochuu-íˀin, heḏá in Huḏíyo dimuupíˀin tꞌowaví mangá díkáaní.
33 “Ouçam”, disse ele. “Estamos subindo para Jerusalém, onde o Filho do Homem será traído e entregue aos principais sacerdotes e aos mestres da lei. Eles o condenarão à morte e o entregarão aos gentios.
34 Nä́ˀindi dînpꞌáhkaakhâymáa, heḏá díˀohphaykhâymáa. Púwhí̖ˀdí díwhä̖ḏikhâymáa, heḏá díkheˀkhâymáa. Hewänbo poje thaa iwe owáywówápúuwí.”
34 Zombarão dele, cuspirão nele, o açoitarão e o matarão, mas depois de três dias ele ressuscitará.”
35 Ihayḏibá James-áḏí John-dáḏí Zebedee-ví ây damuuˀin Jesus-víˀpiye damää, heḏi óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, naˀin hä̖ä̖wí gadapúuwí heḏi u̖ˀḏi dînˀa̖míˀin gadaˀ.”
35 Então Tiago e João, filhos de Zebedeu, vieram e falaram com ele: “Mestre, queremos que nos faça um favor”.
36 Ovä̂ntsikaˀyan, “Hä̖ä̖-an dadaˀ wä̂nˀa̖míˀin?”
36 “Que favor é esse?”, perguntou ele.
37 Óetu̖ˀan, “Owáy untsondisogeḏee ihayḏi, naˀin uví khóe gamúuníˀin gadaˀ, wêe koˀḏíngéḏí, wêe-á yä̖́ˀmä́ngéḏá.”
37 Eles responderam: “Quando o senhor se sentar em seu trono glorioso, queremos nos sentar em lugares de honra ao seu lado, um à sua direita e outro à sua esquerda”.
38 Jesus-di ovä̂ntu̖ˀan, “Undá wíḏä́nhanginnáhpí hä̖ä̖wí dadaˀin. Ti dä́nkoḏi dä̂ntꞌôephaaḏé-íḏí naa dontꞌôephaḏekhâymáa waabá? Heḏi naa hä̖ä̖wí kháaˀi donphaḏekhâymáa waabá, ti dä́nkoḏi dä̂nphaaḏé-íˀin?”
38 Jesus lhes disse: “Vocês não sabem o que estão pedindo! São capazes de beber do cálice que beberei? São capazes de ser batizados com o batismo com que serei batizado?”.
39 Óetu̖ˀan, “Gä́nkoḏi-ákun.” Jesus-di ovä̂ntu̖ˀan, “Taˀgendi undá wáˀ dä̂ntꞌôephaḏekhâymáa, heḏá hä̖ä̖wí kháaˀi dä̂nphaḏekhâymáa, naa dînpúuwí waabá.
39 “Somos!”, responderam eles. Então Jesus disse: “De fato, vocês beberão do meu cálice e serão batizados com o meu batismo.
40 Hewänbo naa wíḏînkꞌóepí naví khóe wä̂ndeˀmamíˀin koˀḏíngéḏá yä̖́ˀmä́ngéḏá. Jôesi Táḏáḏa̖ˀmân ûnkꞌóe ovâydeˀmamíḏí toˀwên ha̖ˀmin dimúuníḏí.”
40 Não cabe a mim, no entanto, dizer quem se sentará à minha direita ou à minha esquerda. Esses lugares serão daqueles para quem eles foram preparados”.
41 In wéˀgen tä̖ khä̖geˀnin James-á John-dá inbí híˀ i̖ˀgeḏi dínhanginpóe ihayḏi inbíˀpiye ditꞌayyaapóe.
41 Quando os outros dez discípulos ouviram o que Tiago e João haviam pedido, ficaram indignados.
42 Heḏiho Jesus tꞌä̖hkí iví khä̖geˀnin iwéˀgeˀandi ovâytu̖ˀan, “Únhanginná in Huḏíyo dimuupíˀin tꞌowaví tsonnin hânho ditsontꞌóe, heḏá inbí tꞌowa-á ovâytsonmáˀve-íˀindá diwänpidaˀ.
42 Então Jesus os reuniu e disse: “Vocês sabem que os que são considerados líderes neste mundo têm poder sobre o povo, e que os oficiais exercem sua autoridade sobre os súditos.
43 Hewänbo undá wíˀúnkhâyˀä̖hpí ha̖ˀmin ímúuníˀin. Toˀwí un diweḏi hayˀi namúuníˀin nadaˀḏá, i-á unbí khä̖geˀdiḏa̖ˀ namúuníˀin ûnkhâyˀä̖ˀ.
43 Entre vocês, porém, será diferente. Quem quiser ser o líder entre vocês, que seja servo,
44 Heḏi toˀwí pꞌóˀḏéḏîˀ namúuníˀin nadaˀḏá, i-á wí pantꞌôeˀi un tꞌä̖hkígîˀ waagiˀbá namúuníˀin ûnkhâyˀä̖ˀ.
44 e quem quiser ser o primeiro entre vocês, que se torne escravo de todos.
45 Naa wänboˀ, tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀi-á oˀä̖ä̖ tꞌowa dovâykhä̖geˀnamíḏí, indi naa díkhä̖geˀnamíḏá joe. Oˀä̖ä̖ ochuu-íḏí, heḏá naví wówátsi-á dáywáˀâa-íḏí tꞌä̖hkí tꞌowa dínkoeḏí-íḏí inbí tꞌaywóˀdi iweḏi dimaˀpꞌä́níḏí.”
45 Pois nem mesmo o Filho do Homem veio para ser servido, mas para servir e dar sua vida em resgate por muitos”.
46 Oe Jericho búˀ Jesus iví khä̖geˀnindáḏí báyékí tꞌowa-áḏí dipówá, heḏi iweḏi dipeemän dihayḏi wí sen tsíˀtꞌaaˀi namuuˀiˀ owáy pꞌôe hángé wáy nahä̖ä̖daˀä́n, i-á Bartimaeus gin nakhá̖wä̖́, Timaeus-ví ay ûnmuuˀiˀ.
46 Então chegaram a Jericó. Quando Jesus e seus discípulos saíam da cidade, uma grande multidão os seguiu. Um mendigo cego chamado Bartimeu, filho de Timeu, estava sentado à beira do caminho.
47 Bartimaeus-á natꞌoe Jesus oe Nazareth búˀwi naˀä̖ˀin, heḏi itu̖wí̖nú, “Jesus, u̖ David-ví ây iweḏiˀiˀ unmuuˀiˀ, navíˀpiye ósehkanäpuwave.”
47 Quando Bartimeu soube que Jesus de Nazaré estava perto, começou a gritar: “Jesus, Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
48 Báyékí tꞌowaḏi iˀ sen óetꞌeˀyandi óetu̖ˀan, “Hânda̖ˀdiboˀ.” Hewänbo i-á shánkí kaygá itu̖wí̖nú, “U̖ David-ví ây iweḏiˀiˀ unmuuˀiˀ, dísehkanäˀan.”
48 Muitos lhe diziam aos brados: “Cale-se!”. Ele, porém, gritava ainda mais alto: “Filho de Davi, tenha misericórdia de mim!”.
49 Jesus iwóyí̖ˀdí ovâytu̖ˀan, “Bintu̖ˀan naˀä̖ä̖-íḏí.” Indi iˀ tsíˀtꞌaaˀiˀ óetu̖ˀan, “Jesus-di wóetu̖hkánmáa. Ówí̖nú, óhíhchanpuwave.”
49 Quando Jesus o ouviu, parou e disse: “Falem para ele vir aqui”. Então chamaram o cego. “Anime-se!”, disseram. “Venha, ele o está chamando!”
50 Iˀ sen iví kꞌéwéˀin to ipꞌä̖́ḏi, heḏi wesebo iwí̖núḏí Jesus-víˀpiye namää.
50 Bartimeu jogou sua capa para o lado, levantou-se de um salto e foi até Jesus.
51 Jesus-di óetsikaˀyan, “Hânnan wînˀa̖míˀinnan undaˀ?” Iˀ sendi óetu̖ˀan, “Gá dînkeepúuwíˀinnân odaˀ, Nanbí sedó.”
51 “O que você quer que eu lhe faça?”, perguntou Jesus. O cego respondeu: “Rabi,
52 Jesus-di óetu̖ˀan, “Ópûn, uví wä̖yu̖ úmuuḏânkun unwówa.” Heḏi wesebo iˀ sen ûnkeepóeḏí Jesus-áḏí namää.
52 Jesus lhe disse: “Vá, pois sua fé o curou”. No mesmo instante, o homem passou a ver e seguiu Jesus pelo caminho.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.