Lucas 8
Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH
1 Iweḏi wí hä̖́yú̖ thaa iwe Jesus báyékí búˀây eejepiye namää, heḏi iˀ híwóˀdi tun ovâytꞌôekanhon háa Jôesi Táḏá nakhâymuu waa tꞌowa ovâysígíhóníḏí. Iví tä̖ˀḏi wíje (12) khä̖geˀnin wáˀ i-áḏíbá dijiˀ.
1 Algum tempo depois Jesus saiu e viajou por cidades e povoados, anunciando a boa notícia do Reino de Deus . Os doze discípulos foram com ele,
2 Wên kwiyä̖ˀ wáˀ Jesus-áḏí dijiˀ, indá Mary-á, Joanna-á heḏá Susanna-á dimuu. Nä́ˀin kwiyä̖ˀ dihaywän heḏá yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏá óemáawän, hewänbo Jesus-di hehkháa ovâymä́gi. Mary-á tꞌowaḏi óekhá̖yä̖́ˀdeˀ “Magdala búˀwi kwee” gin, heḏá Jesus-di tséḏí dijiˀin yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ ivíˀweḏi ônkhehpiye. Joanna-ví sedó Chuza-á iˀ nanagewi tsondi Herod-ví kꞌaygi iwe ihä̖ä̖wíˀá̖yí̖ˀdoˀ. Wây-á báyékí kwiyä̖ˀ wáˀ Jesus-áḏí iví khä̖geˀnindáḏí dimän, heḏi iˀ hä̖ä̖wí nä́ˀin kwiyä̖ˀ dínkwꞌóˀdi Jesus-á iví khä̖geˀnindá diyä̖́mu.
2 e também algumas mulheres que haviam sido livradas de espíritos maus e curadas de doenças. Eram Maria, chamada Madalena, de quem tinham sido expulsos sete demônios;
3 — ausente —
3 Joana, mulher de Cuza, que era alto funcionário do governo de Herodes; Susana e muitas outras mulheres que, com os seus próprios recursos, ajudavam Jesus e os seus discípulos.
4 Tꞌowa báyékí búˀây eejeḏi Jesus-víˀpiye dimää, heḏi báyékí ditꞌowawéˀgepóe ihayḏi Jesus-di nä́ˀin há̖hkangíˀin óˀgéḏí ovâytu̖ˀan:
4 Uma grande multidão, vinda de várias cidades, veio ver Jesus. Quando todos estavam reunidos, ele contou esta parábola :
5 “Wí koˀjikwoˀi namää iví koˀji wóegé, heḏi ee nava i̖ˀge ikoˀjiwáḏe. Wáy wí koˀji in pꞌôeˀay nava pínu nakꞌóe i̖ˀge najemu, heḏi tꞌowa diphaḏemändi iˀ koˀji kwꞌáayé dívíˀa̖hsaa, heḏi tsíḏé dívíshunwá̖veḏi iˀ koˀji dâykꞌoe.
5 — Certo homem saiu para semear. E, quando estava espalhando as sementes, algumas caíram na beira do caminho, onde foram pisadas pelas pessoas e comidas pelos passarinhos.
6 Wíyá koˀji-á nakꞌuunáˀ deeḏá najemu, heḏi natsijópúpóe wänbo wínaˀomúnáhpíḏí natꞌaa.
6 Outras sementes caíram num lugar onde havia muitas pedras, e, quando começaram a brotar, as plantas secaram porque não havia umidade.
7 Wíyá koˀji-á wä̖́ä̖ˀi phéˀyä̖́vi jâa-á najemu, heḏi iˀ phéˀyä̖́vi nasôeḏi óeˀánhógi.
7 Outra parte caiu no meio de espinhos, que cresceram junto com as plantas e as sufocaram.
8 Hewänbo wíyá koˀji-á híwóˀdi nan deeḏá najemu, heḏi tä̖gintä̖ (100) maˀkwꞌanukí shánkí napaa.” Gin Jesus-di ovâytu̖ˀan heḏáháˀ kayˀindi natú̖, “Toˀwên naví híˀ ditꞌoeˀindá híwó dívítꞌôeyaaníˀin dínkhâyˀä̖ˀ.”
8 Mas algumas sementes caíram em terra boa. As plantas cresceram e produziram cem grãos para cada semente. E Jesus terminou, dizendo:
9 Jesus-ví khä̖geˀnindi óetsikaˀyan hân nä́ˀin óˀgéḏí natundaˀin.
9 Os discípulos de Jesus perguntaram o que ele queria dizer com essa parábola .
10 Heḏi Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Jôesi Táḏáḏí wovâymä́gi íkaˀpóewíḏí háḏíḏí iˀḏi nää tꞌowa ovâysígíhóndeˀ i̖ˀgeḏi, hewänbo in wéˀgendá dovâyhá̖ˀoḏi óˀgéḏíḏa̖ˀ dovâytu̖máa, heḏânho wíḏikaˀpóewípíḏí. Jôesi Táḏáví taˀnin diwe ginnân inbí̖ˀgeḏi nataˀmuu:
10 Jesus respondeu:
11 “Nä́ˀi híˀ iˀ koˀji i̖ˀgeḏi ginnân natundaˀ: Iˀ koˀji-á Jôesi Táḏáví tun waagiˀbá namuu.
11 — O que essa parábola quer dizer é o seguinte: a semente é a mensagem de Deus.
12 Wáy wên tꞌowa iˀ nan nava pínu napꞌôeˀaymän niˀge nakâymuuˀi waaginbá dimuu. Jôesi Táḏáví tun ditꞌoe, hewänbo Penísendi naˀä̖ä̖ḏi iˀ tun inbí píˀnä́ khóˀjéḏí ovâywhahóndeˀ, heḏiho wíḏívíwä̖yundepíḏí háˀto ovâyˀaywoení.
12 As sementes que caíram na beira do caminho são as pessoas que ouvem a mensagem. Porém o Diabo chega e tira a mensagem do coração delas para que não creiam e não sejam salvas.
13 Wây-á tꞌowa-á iˀ nan nakꞌuunáˀdi waaginbá-á dimuu. Jôesi Táḏáví tun ditꞌoeḏi híhchandi dâysígíˀoˀ, hewänbo wíḏipúumuupí waagibá dimuu. Hây tä̖hkíḏa̖ˀ dívíwä̖yundeˀ, hewänbo ovâytayindeˀ ihayḏá wíyá wíḏívíwä̖yundepí.
13 As sementes que caíram onde havia muitas pedras são as pessoas que ouvem a mensagem e a recebem com muita alegria. Elas não têm raízes e por isso creem somente por algum tempo; e, quando chega a tentação, abandonam tudo.
14 Wây-á tꞌowa-á iˀ wä̖́ä̖ˀi phéˀyä̖́vi nasaaˀi nan iwáygé wí koˀji najemuˀi waagiˀbá-á dimuu. Jôesi Táḏáví tun ditꞌoe, hewänbo báyékí hä̖ä̖wí nä́ä oepáa kꞌayḏiwiḏi ovâyˀá̖yîngimäˀ, dikoḏitꞌowamúuníˀindá didaˀ, heḏá háa dihíhchanpúuwí i̖ˀgeḏiḏa̖ˀ dívíˀánshaaˀoˀ. Heḏânho hanbá dínpoeˀo iˀ koˀji óeˀánhógiˀi waagibá, inbíˀweḏi hä̖́ä̖bo wínapayeḏeeˀipí waagibá napoeˀo.
14 As sementes que caíram no meio dos espinhos são as pessoas que ouvem a mensagem. Porém as preocupações, as riquezas e os prazeres desta vida aumentam e sufocam essas pessoas. Por isso os frutos que elas produzem nunca amadurecem.
15 Hewänbo wây-á tꞌowa-á iˀ híwóˀdi nan iwáygé wí koˀji najemuˀi waagiˀbá-á dimuu. Jôesi Táḏáví tun ditꞌoeḏi pín taˀgeḏi inbí píˀnä́ khóˀjé dâyhóndeˀ, heḏá híwóˀnin ánshaaˀin dimuuḏi wíḏâyjoeˀopí, heḏi dívíyä̖́ä̖ˀoḏibo híwóˀdi hä̖ä̖wí dívíˀoˀ.”
15 E as sementes que caíram em terra boa são aquelas pessoas que ouvem e guardam a mensagem no seu coração bom e obediente; e, porque são fiéis, produzem frutos.
16 “Toˀwí wänbo wên phakó ikoˀankíḏí wí sä̖ˀwéḏí wíˀikaajopí háa whohte phoˀ wíˀitóeˀópí. Hewänbo wên phakóbay iwân ikéeˀí, heḏânho toˀwí íve natsꞌûndi iˀ ko imúuníḏí.
16 Jesus continuou:
17 Heḏi hanbá hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí nää nakaamuuˀi-áho owáy hä̖̂ä̖ḏibo nakeepúuwí, heḏá hä̖ä̖wí nää nakaˀpowamuupîˀ-áho owáy hä̖̂ä̖ḏibo nathaypúuwí nakaˀpowapúuwíḏí.
17 Pois tudo o que está escondido será descoberto, e tudo o que está em segredo será conhecido e revelado.
18 Heḏânho á̖yîngiḏi naví híˀ dîntꞌôeyanbe. Toˀwí itꞌôeyandeḏi naví híˀ dînkaˀpóyaˀdi-á shánkí wänbo óekaˀpowamä̂äní. Hewänbo toˀwí nakaˀpóyaˀpîˀ-á, tobá nakaˀpóyaˀ gin naˀánde wänboˀ, i hí̖yä̖̂ä̖ ho nakaˀpówáˀiˀ ônkaaya̖mí” gin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
18 — Portanto, tomem cuidado e vejam como vocês ouvem. Porque quem tem receberá mais; mas quem não tem, até o que pensa que tem será tirado dele.
19 Jesus-ví jíyá-áḏí iví tíˀûuwindáḏí ee Jesus naˀä́n diwepiye dimää, hewänbo báyékí ditꞌowajiḏi wíḏínkoḏipí iví tsowa dívíhâ̖a̖ḏi-íḏí.
19 A mãe e os irmãos de Jesus vieram até o lugar onde ele estava, mas, por causa da multidão, não conseguiam chegar perto dele.
20 Toˀwíḏí Jesus óetu̖ˀan, “Uví jíyá-áḏí uví tíˀûuwindáḏí oe jáˀwé diwin heḏi wóemúuníˀin didaˀ.”
20 Então alguém disse a Jesus: — A sua mãe e os seus irmãos estão lá fora e querem falar com o senhor.
21 Jesus-di in tꞌowa ovâytu̖ˀan, “In toˀwên Jôesi Táḏáví tun dâytꞌôeyandeḏi dâyˀaˀgindoˀinnânho naví jíyá-á naví tíˀûuwindá dînmuu.”
21 Mas Jesus disse a todos:
22 Wí thaa Jesus-áḏí iví khä̖geˀnindáḏí wí kophé iwe dívítógi, heḏi Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Jaho oe pꞌoekwí̖ˀ pꞌä̖́näpiye gimú-í.” Heḏiho iwepiye dimää.
22 Certo dia Jesus subiu num barco com os seus discípulos e disse: Então eles partiram.
23 Waˀ pꞌoe iwéngé dimän dihayhä̖̂ä̖ Jesus najókhá̖. Ihayḏibá wí wa̖a̖ hânho kayˀiˀ iˀ pꞌoekwíngé napówá, heḏi hânho napꞌoetꞌúkhú̖poeˀoḏi inbí kophé dínpꞌohkuuḏee heḏi ovâyˀu̖gekhâyˀan.
23 Enquanto estavam atravessando o lago, Jesus dormiu. Um vento muito forte começou a soprar sobre o lago, e o barco foi ficando cheio de água, de modo que todos estavam em perigo.
24 Jesus nakꞌóe iwepiye dimääḏi óejóhsan, heḏi óetu̖ˀan, “Nanbí tsondiˀ, dípꞌotꞌakha̖nukhâyˀoˀ.” Heḏi Jesus ishaaḏi kayˀindi iˀ wa̖a̖-á i heˀendi pꞌoetꞌúkhú̖-á ovä̂nhéeˀan, heḏi iˀ wa̖a̖ nawóyí̖ˀdee, iˀ pꞌoe-á nahángípóe.
24 Aí os discípulos chegaram perto de Jesus e o acordaram, dizendo: — Mestre, Mestre! Nós vamos morrer! Jesus se levantou e deu uma ordem ao vento e à tempestade. Eles pararam, e tudo ficou calmo.
25 Ihayḏá iví khä̖geˀnin itu̖ˀan, “Heháaḏan wä̖yu̖píˀin ímuu?” In khä̖geˀnindá dikhunwôedaˀḏá ovâyháaˀan, heḏi dívípitu̖máa, “Háawi sennan nä́ˀi namuu? Wa̖a̖-á pꞌoe-á wänbo ijôndi óeˀaˀgindoˀ.”
25 Então ele disse aos discípulos: Mas eles estavam admirados e com medo e diziam uns aos outros: — Que homem é este? Ele manda até no vento e nas ondas, e eles obedecem!
26 Oe pꞌoekwí̖ˀ pꞌä̖́nä ee Gerasene-bí nange dipówá, owáy hánä pꞌoekwí̖ˀ pꞌä̖́näḏá Galilee-á naná.
26 Jesus e os discípulos chegaram à região de Gerasa, no lado leste do lago da Galileia.
27 Jesus owáy nange wáypiye iˀ kophé iweḏi nawá̖ˀ dihayḏi, wí sen iˀ búˀwi namuuˀi naˀä̖ä̖ óejay-íḏí. Nä́ˀi sendá yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óemáa, heḏá báyékí pa̖a̖yo aapíḏíboˀ ijíyéndeˀ, heḏi tewhá ee wínathaapí, hewänbo tꞌowápho eejân nathaa, dâypeníkhä̖ˀkwꞌóeˀó iwe.
27 Assim que Jesus saiu do barco, um homem daquela cidade foi encontrar-se com ele. Esse homem estava dominado por demônios. Fazia muito tempo que ele andava sem roupas e não morava numa casa, mas vivia nos túmulos do cemitério.
28 Iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi iˀ sen hä̖́yä́nbo óekaygiˀan iˀa̖míḏí háa iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ nadaˀ waagi, heḏi tobáháa tꞌowaḏi iˀ sen wí pan waagibá kaḏénaḏi óemanwhiˀo heḏá óekwä̖́kꞌukhú̖whiˀo wänboˀ, ihayḏa̖ˀ iwhiˀtsꞌâˀḏi namaˀpꞌä́ndeˀ, heḏá iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi oe ahkónupiye óeshavekandoˀ. Jesus-di iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ óejôn iˀ senbíˀweḏi napee-íḏí, heḏi iˀ sendi Jesus óemûˀḏi iví páaḏépiye idégeˀdisóge heḏi itu̖wí̖nú, “Heháaḏan u̖ˀḏi ánpí wíḏíˀohpí Jesus, u̖ Jôesi Táḏá iˀ shánkí kwꞌáye naˀä́ndiví ay unmuuˀiˀ? Naaḏi kayˀindi wídaˀmáa, wíḏítꞌôephaḏekannamípí.”
28 Quando viu Jesus, o homem deu um grito, caiu no chão diante dele e disse bem alto: — Jesus, Filho do Deus Altíssimo! O que o senhor quer de mim? Por favor, não me castigue!
29 — ausente —
29 Ele disse isso porque Jesus havia mandado o espírito mau sair dele. Esse espírito o havia agarrado muitas vezes. As pessoas chegaram até a amarrar os pés e as mãos do homem com correntes de ferro, mas ele as quebrava, e o demônio o levava para o deserto.
30 Jesus-di óetsikaˀyan, “Hân unkhá̖wä̖́?” Heḏi natú̖, “Gá ‘Báyékí’ gân.” Gin natú̖ gá báyékí yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óemáaḏân.
30 Jesus perguntou a ele: — O meu nome é Multidão! — respondeu ele. (Ele disse isso porque muitos demônios tinham entrado nele.)
31 In yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi Jesus kayˀindi óedaaˀan oe péyégépiye wíˀovâysaanípí.
31 Aí os demônios começaram a pedir com insistência a Jesus que não os mandasse para o abismo .
32 Iwe tsowa wáy okú wáhkí báyékí pehtsuḏe dihúujiˀ. In yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi Jesus kayˀindi óedaaˀan ovâymä̂äníḏí in pehtsuḏeví túˀ eeje dívítôeníḏí, heḏiho ovâymä́gi.
32 Muitos porcos estavam comendo num morro ali perto. Os demônios pediram com insistência a Jesus que os deixasse entrar nos porcos, e ele deixou.
33 In yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ iˀ senbíˀweḏi dipeeḏi in pehtsuḏevíˀye dívítógi, heḏi in báyékí pehtsuḏe iˀ okú wáhkí oe áagépiye dívíˀä̖ä̖wá̖ve, heḏi iˀ pꞌoekwí̖ˀ diwe diwândi dívípꞌotꞌahá̖nú.
33 Então eles saíram do homem e entraram nos porcos, que se atiraram morro abaixo, para dentro do lago, e se afogaram.
34 In pehtsuḏe á̖yí̖ˀnin háa napóeˀin dâymûˀḏi dijân, heḏi iwáy búˀ heḏá búˀḏí jáˀwé-á i̖ˀgeḏi dâytꞌôehoˀ,
34 Quando os homens que estavam tomando conta dos porcos viram o que havia acontecido, fugiram e espalharam a notícia na cidade e nos seus arredores.
35 heḏiho in tꞌowa dimää dâymúuníḏí. Oe Jesus naˀä́n diwe dipówá ihayḏá iˀ sen ivíˀweḏi in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ ovâykhehpiyeˀi Jesus-ví ân núˀ naˀä́ndí dâyshaa. Nää-á naˀaamuu heḏá iví hangintandá imáa. Óemûˀ ihayḏi dikhunwôedaˀpóe.
35 Muita gente foi ver o que havia acontecido. Quando chegaram perto de Jesus, viram o homem de quem haviam saído os demônios. E ficaram assustados porque ele estava sentado aos pés de Jesus, vestido e no seu perfeito juízo.
36 Heḏi in tꞌowa háa napóeˀin dâymûˀindi in wéˀgen dipówáˀin ovâytu̖ˀan háḏíḏí iˀ sen ônhehkháaˀannin.
36 Os que haviam visto tudo contaram ao povo como o homem tinha sido curado.
37 Heḏi in Gerasene-win tꞌowa heḏá in tsowa dithaaˀindá dikhunwôedaˀḏi Jesus óedaaˀan inbí nangeḏi ijâatä̖ä̖-íḏí. Heḏiho iˀ kophé iwe itógi pꞌoˀ pꞌä̖́näpiye nawáymú-íḏí.
37 Aí toda a gente da região de Gerasa ficou com muito medo e pediu que Jesus saísse da terra deles. Então Jesus subiu no barco e foi embora.
38 Iˀ sen in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ ivíˀweḏi ônjâaˀandiˀḏi Jesus pín taˀgeḏi óedaaˀan, “Naa u̖-áḏí dípunmä́ä.” Hewänbo Jesus-di óepunjôndi óetu̖ˀan,
38 E o homem de quem os demônios tinham saído implorou a Jesus: — Me deixe ir com o senhor! Mas Jesus o mandou embora, dizendo:
39 “Uvíˀpiye ópûn, tꞌä̖hkí háa Jôesi Táḏáḏí u̖gîˀ wônˀannin ovâytꞌôeˀa̖mí.” Heḏiho namääḏi toˀwên tꞌä̖hkí ee búˀ ovâytu̖ˀan háa Jesus-di igîˀ ônˀannin.
39 — Volte para casa e conte o que Deus fez por você. Então o homem foi pela cidade, contando o que Jesus tinha feito por ele.
40 Jesus oe pꞌoekwí̖ˀ pꞌä̖́näḏi nawáyˀä̖ä̖, heḏi napówá ihayḏi báyékí tꞌowa óetsíkhaˀmáaˀindi óesígíkêˀ.
40 Quando Jesus voltou para o lado oeste do lago, a multidão o recebeu com alegria, pois todos tinham ficado ali à espera dele.
41 Wí sen Jairus gin nakhá̖wä̖́ˀi naˀä̖ä̖, i-á in Huḏíyoví méesateˀaywi pꞌóˀḏéḏîˀ namuu, heḏi Jesus-ví páaḏépiye idégeˀdisógeḏi pín taˀgeḏi Jesus óedaaˀan iví tewhá ipiye namú-íḏí.
41 Então chegou um homem chamado Jairo, que era chefe da sinagoga daquele lugar. Ele se jogou aos pés de Jesus e pediu com insistência que fosse até a sua casa
42 Iví wêe aˀyú̖ ûnˀä́ndiˀ ûnchuwamääˀä̖. Iˀ aˀyú̖-á maḏi tä̖ˀḏi wíje (12) pa̖a̖yoˀi namuu. Jesus iˀ táḏá-áḏí namääḏi in tꞌowa iví núˀ dívítꞌä̖́ˀtꞌä̖́ˀbóeḏímáa.
42 porque a sua filha única, de doze anos, estava morrendo. Enquanto Jesus ia caminhando, a multidão o apertava de todos os lados.
43 Wí kwee wáˀ ûnwóemän, i-á napꞌóehayḏi tä̖ˀḏi wíje (12) pa̖a̖yo iví ûnpꞌoe wíˀûnwóyí̖ˀdeeˀipí, heḏi toˀwí wänbo wíˀûnkoḏipí ônhehkháaˀa̖míḏí.
43 Nisto, chegou uma mulher que fazia doze anos que estava com uma hemorragia. Ela havia gastado com os médicos tudo o que tinha, mas ninguém havia conseguido curá-la.
44 Nä́ˀi kwee-á Jesus-ví tíˀûupha̖ˀgeḏi naˀä̖ä̖ḏi iví kꞌéwéˀin toˀ kꞌáygéḏí ôntä̖ge, heḏi wesebo iví ûnpꞌoe ûnwóyí̖ˀdee.
44 Ela foi por trás de Jesus e tocou na barra da capa dele, e logo o sangue parou de escorrer.
45 Jesus natsikapóe, “Toˀḏan naa dítä̖ge?” Hewänbo tꞌä̖hkí ditú̖, “Naa-á joe.” Heḏá Peter-dá óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, báyékí tꞌowa dijiḏi nä́ä uví núˀpiye dívíkha̖ḏimáˀḏí wóetꞌä̖́ˀtꞌä̖́ˀchä̖numáa.”
45 Aí Jesus perguntou: Todos negaram. Então Pedro disse: — Mestre, todo o povo está rodeando o senhor e o está apertando.
46 Hewänbo Jesus natú̖, “Toˀwíḏáho dítä̖ge-ákun. Naa dînhanginná hehkháa pínnán navíˀweḏi dînpeeˀin.”
46 Mas Jesus disse:
47 Iˀ kwee nää ûnhanginná háˀto ikaamáˀve-íˀin, heḏiho natha̖tha̖póeḏí naˀä̖ä̖ḏi Jesus-ví páaḏépiye idégeˀdisóge, heḏi in tꞌowaví páaḏépiyebo ithayyan háaḏí Jesus óetä̖geˀin heḏá háa wesebo-á nahewówaˀindá.
47 Então a mulher, vendo que não podia mais ficar escondida, veio, tremendo, e se atirou aos pés de Jesus. E, diante de todos, contou a Jesus por que tinha tocado nele e como havia sido curada na mesma hora.
48 Jesus-di óetu̖ˀan, “Naví ay, uví wä̖yu̖ úmuuḏi unhewówa. Ánshaaginpíḏíboˀ ópûn.”
48 Aí Jesus disse:
49 Waˀḏi ihíˀmáa ihayḏibo wí toˀwí iˀ méesatewi pꞌóˀḏédîˀví tewhá iweḏi napówá heḏi natú̖, “Jairus, uví ayú̖káy ho úchuu. Iˀ há̖hkandiˀ ánpí óˀan.”
49 Jesus ainda estava falando, quando chegou da casa de Jairo um empregado, que disse: — Seu Jairo, a menina já morreu. Não aborreça mais o Mestre.
50 Hewänbo Jesus nä́ˀi natꞌoeḏi Jairus óetu̖ˀan, “Wíˀunkhunwôedaˀípí. Biwänpiwä̖ä̖yú̖-í-á nawôewa-íˀin heḏiho nawôewa-í-ákun.”
50 Jesus ouviu isso e disse a Jairo:
51 I tewhá ee dipówá ihayḏi Peter-á John-dá James-á heḏá i ayú̖káyví táḏá-áḏí jíyá-áḏí Jesus-di ovâytsuḏemä́gi, wíyá toˀwí wänbo-á joe.
51 Quando Jesus chegou à casa de Jairo, deixou que Pedro, João e Tiago entrassem com ele, além do pai e da mãe da menina, e mais ninguém.
52 Iˀ ayú̖káy nachuuḏi tꞌä̖hkíḏíbo dívísíhtu̖wí̖núndeḏá dívípí̖hkhú̖mahpúuḏeˀ, hewänbo Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wíˀúvísíhtä̖ä̖-ípí. Wínachumuupí, nawänpijókha̖wä̖kꞌóe-á.”
52 Todos os que estavam ali choravam e se lamentavam por causa da menina. Então Jesus disse:
53 Indi ônwänpipꞌáhkaa, dínhanginnândi iˀ ayú̖káy-á ho nachuuˀin.
53 Aí começaram a caçoar dele porque sabiam que ela estava morta.
54 Hewänbo Jesus-di iví man ônyâ̖ˀḏi kaygi óetu̖ˀan, “Óshaa ayú̖káy.”
54 Mas Jesus foi, pegou-a pela mão e disse bem alto:
55 I ayú̖káy nawáywówápóe, heḏi wesebo ishaa, heḏi Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wí hä̖ä̖wí binmä́ä ikꞌoˀíḏí.”
55 Ela tornou a viver e se levantou imediatamente. Aí Jesus mandou que dessem comida a ela.
56 Iˀ táḏá-á iˀ jíyá-á hânho ovä̂nháaˀan, hewänbo Jesus-di ovä̂nkhâ̖a̖kꞌûˀ toˀwí wänbo wíḏä̂nhanginˀânnamípíˀin háa napóeˀin.
56 Os seus pais ficaram muito admirados, mas Jesus mandou que não contassem a ninguém o que havia acontecido.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.