Lucas 2

Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 John iˀ pꞌóˀpꞌoekandi naˀaypu̖yä̖ iwáyḏíbá iˀ Rome-wi tsondi shánkí hayˀi Caesar Augustus gin nakhá̖wä̖́ˀiˀḏi tꞌä̖hkí tꞌowa iˀ nange itsonmáa eejewin ovâytꞌôephaḏe dívíkhá̖wä̖́taˀkwogihûuwíḏí.
1 Naqueles dias, o imperador Augusto decretou um recenseamento em todo o império romano.
2 Nää páaḏé in tꞌowa dívíkhá̖wä̖́taˀkwꞌóḏi Quirinius oe Syria nange natsondimuu ihayḏi.
2 (Esse foi o primeiro recenseamento realizado quando Quirino era governador da Síria.)
3 Heḏiho tꞌä̖hkí tꞌowa inbí thehtáy pahpáˀinbí búˀpiye dimää dívíkhá̖wä̖́taˀkwꞌôeníḏí.
3 Todos voltaram à cidade de origem para se registrar.
4 Joseph wáˀ ikhá̖wä̖́taˀkugihoˀ. I-á Galilee nange nanáˀ diweḏi Nazareth búˀayḏi napee, heḏi wíyá búˀay oe Judea nange Bethlehem gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye namää. Joseph-á David-ví ây iweḏiˀiˀbá namuu, heḏi David-á Bethlehem iwewi-á namuu, heḏiho Joseph iwepiye ûnpu̖hpóe.
4 Por ser descendente do rei Davi, José viajou da cidade de Nazaré da Galileia para Belém, na Judeia, terra natal de Davi,
5 Joseph-di Mary i-áḏíbá óehoˀ. Indá dakhóhtsa̖a̖tunpä̖ˀän, heḏi Mary-á nasâamuu.
5 levando consigo Maria, sua noiva, que estava grávida.
6 Bethlehem dajiˀ ihayhä̖̂ä̖bá iˀ thaa napówá Mary iˀayya̖míḏí.
6 E, estando eles ali, chegou a hora de nascer o bebê.
7 Heḏi iví páaḏéˀiˀ ay iˀayyan, heḏi aaˀây iwe óeˀánnankíḏí i hä̖ä̖panbí húuphébay iwe óekꞌûˀ, gá ee dívíwhoˀkwꞌóeˀóˀi tewhá iwe wínajâanáhpíḏân.
7 Ela deu à luz seu primeiro filho, um menino. Envolveu-o em faixas de pano e deitou-o numa manjedoura, porque não havia lugar para eles na hospedaria.
8 Iwáy búˀay tsowa wáy wên kꞌúwá á̖yí̖ˀnin dikwꞌó, indá khu̖ˀḏéeḏí oe ahkónu inbí kꞌúwá dâyˀá̖yînmáa.
8 Naquela noite, havia alguns pastores nos campos próximos, vigiando rebanhos de ovelhas.
9 Jôesi Táḏáḏí wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀ inbíˀpiye ovâysan, heḏi inbí páaḏépiye tsíkhagipí dínkwi̖nuḏee, heḏi Nanbí Sedó Jôesiví kohthayḏi ovâyˀánhógiḏi hânho dikhunwôedaˀpóe.
9 De repente, um anjo do Senhor apareceu entre eles, e o brilho da glória do Senhor os cercou. Ficaram aterrorizados,
10 Heḏi iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀḏi ovâytu̖ˀan, “Wíˀíkhunwôedaˀípí. Bítꞌôeyan, naaḏá híwóˀdi tun wâymáˀ, tꞌä̖hkí tꞌowa hânho ovâyhíhchannamíḏí.
10 mas o anjo lhes disse: “Não tenham medo! Trago boas notícias, que darão grande alegria a todo o povo.
11 Nää thaa oe David-ví búˀ wí aywondi ungîˀ naˀaypu̖yä̖. I-á iˀ toˀwí namuu Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí, i-á iˀ shánkí natsonjiˀi namuu.
11 Hoje em Belém, a cidade de Davi, nasceu o Salvador, que é Cristo, o Senhor!
12 Heḏi nä́ˀin bînmúuní únhanginnáaníḏí háa wáytu̖ˀan waa taˀgen namuuˀin: Wí ay bînshaa-í aaˀây iwe naˀánmuuḏi, hä̖ä̖panbí húuphébay iwe nakꞌóeḏí.”
12 Vocês o reconhecerão por este sinal: encontrarão o bebê enrolado em faixas de pano, deitado numa manjedoura”.
13 Tsíkhagipí iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi-áḏí wây-á báyékí mákówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀin dikeepóe. Tꞌä̖hkíḏíbo Jôesi Táḏáví̖ˀgeḏi híwó dívíhíˀmáaḏí ditû̖ˀ,
13 De repente, juntou-se ao anjo uma grande multidão do exército celestial, louvando a Deus e dizendo:
14 “Makówá kwꞌáayé tꞌä̖hkí ditú̖u̖ní Jôesi Táḏá-á hânho hayˀi namuuˀin, heḏi nä́ä oepáa kꞌayḏá in toˀwên Jôesi Táḏá óehíhchanmäˀindá ánshaaginpíḏíbo dikwoní.”
14 “Glória a Deus nos mais altos céus, e paz na terra àqueles de que Deus se agrada!”.
15 In makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀin makówápiye diwáypee ihayḏi in kꞌúwá á̖yí̖ˀnin wíˀnä́ táye dívítu̖máa, “Jaho Bethlehem-piye gimú-í nä́ˀin napóeˀin âymúuníḏí, i̖ˀgeḏi Nanbí Sedó Jôesi Táḏáḏí naˀin díhanginˀânnan.”
15 Quando os anjos voltaram para o céu, os pastores disseram uns aos outros: “Vamos a Belém para ver esse acontecimento que o Senhor nos anunciou”.
16 Heḏiho dívíwä̖́nähoˀḏi Mary-á Joseph-á heḏá iˀ ay ee hä̖ä̖panbí húuphébay iwe nakꞌóeḏá ovâyshaa.
16 Indo depressa ao povoado, encontraram Maria e José, e lá estava o bebê, deitado na manjedoura.
17 Iˀ ay óemûˀ ihayḏi háa in makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀindi iví̖ˀgeḏi ovâytu̖ˀan waa ditunjiˀ.
17 Depois de o verem, os pastores contaram a todos o que o anjo tinha dito a respeito da criança,
18 Tꞌä̖hkí in iwe dijiˀin ovâyháaˀan iˀ hä̖ä̖wí in kꞌúwá á̖yí̖ˀnindi ovâytꞌôeˀandi ditꞌoeḏi.
18 e todos que ouviam a história dos pastores ficavam admirados.
19 Mary-á nä́ˀi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí napóeˀi wíˀûnˀóḏepí, heḏi hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí i̖ˀgeḏi iˀánshaamáa.
19 Maria, porém, guardava todas essas coisas no coração e refletia sobre elas.
20 In kꞌúwá á̖yí̖ˀnin inbí kꞌúwá dijiˀ iwepiye diwáymää, heḏi Jôesi Táḏá-á kwꞌáayéboˀ óemáaḏí ditû̖ˀ hânho hayˀi namuuˀin, gá nä́ˀiˀ hä̖ä̖wí dâymûˀi-á ditꞌoeˀi-á namuuḏân. Tä̖hkí háa i makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀḏi ovâytu̖ˀan waagibá napóe.
20 Os pastores voltaram, glorificando e louvando a Deus por tudo que tinham visto e ouvido. Tudo aconteceu como o anjo lhes havia anunciado.
21 Wí jâaḏi naphaḏe ihayḏi iˀ ay in Huḏíyoví kꞌewe taaḏi óetaaˀan, heḏi Jesus gin óekhá̖yä̖́ˀ. Nä́ˀin khá̖wä̖́-á iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀḏi óemä́gi waˀḏi iví jíyá ûnsáhpóepíḏíboˀ.
21 Oito dias depois, quando o bebê foi circuncidado, chamaram-no Jesus, o nome que o anjo lhe tinha dado antes mesmo de ele ser concebido.
22 Heḏi ihayḏiho napóe dänˀa̖míḏí háa Moses itaˀnan waa, in Huḏíyo inbí khuu dínmuuḏi dínkhâyˀä̖ˀ dívíˀa̖míˀin wí ay naˀaypu̖yä̖ ihayḏi, heḏihoˀ iˀ ay oe Jerusalem-piye dä̂nhoˀ, iˀ méesate hayˀi iwe Jôesi Táḏá óetu̖ˀâ̖a̖míḏí, “Nanbí ay wímä̂äní.”
22 Então chegou o tempo da oferta de purificação, como era a exigência da lei de Moisés. Seus pais o levaram a Jerusalém para apresentá-lo ao Senhor,
23 Gin dä̂nˀan gá nä́ˀin tsontun Jôesi Táḏáví taˀnin diwe ûnkꞌóeḏân:
23 pois a lei do Senhor dizia: “Se o primeiro filho for menino, será consagrado ao Senhor”.
24 Heḏá wáˀ nataˀmuu in jíyáˀindá wíje kꞌoˀwee háa wíje tsíḏéˀây haˀwâagiˀin dâyhûuwí, heḏi nä́ˀin tsíḏé dâyhayḏi Jôesi Táḏá óemä̂äní. Heḏiho Mary-á wáˀ han ikhâymáa.
24 Assim, ofereceram o sacrifício exigido pela lei do Senhor: “duas rolinhas ou dois pombinhos”.
25 Oe Jerusalem wí sen nathaa Simeon gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ. Iví wówátsi-á taˀge ihon, heḏá Jôesi Táḏáví khuu-á ônˀaˀgin. Natsíkha Jôesi Táḏáḏí in Israel-ˀin inbí tꞌôephaḏe iweḏi ovâywhahóeníḏí, heḏi iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ i-áḏí najiˀ.
25 Naquela época, vivia em Jerusalém um homem chamado Simeão. Ele era justo e devoto, e esperava ansiosamente pela restauração de Israel. O Espírito Santo estava sobre ele
26 Iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏibá Simeon óehanginˀânnan wínachuwagíˀopíˀin iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí óemûˀpíḏíboˀ.
26 e lhe havia revelado que ele não morreria enquanto não visse o Cristo enviado pelo Senhor.
27 Iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi iˀ hayˀi méesate ee Simeon óetsꞌúḏe. Jesus-ví jíyá-áḏí táḏá-áḏí iˀ wáˀ óetsꞌúḏe, heḏânho indi igîˀ ônˀa̖míḏí háa nakhâyˀä̖ˀin Jôesi Táḏá natsonpóe waagibá.
27 Nesse dia, o Espírito o conduziu ao templo. Assim, quando Maria e José chegaram para apresentar o menino Jesus ao Senhor, como a lei exigia,
28 Ditsꞌú̖ˀ dihayḏi Simeon-di iˀ ay óekêˀ, heḏi Jôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀandi ginnân natú̖:
28 Simeão tomou a criança nos braços e louvou a Deus, dizendo:
29 “Nanbí Sedó Jôesi, näbâa hîn naa uví tꞌôeˀiˀ omuuˀi híhchandi díchuwamä́ä, uví tun bimä́gi waagibá.
29 “Soberano Deus, agora podes levar em paz o teu servo, como prometeste.
30 Naa ohíhchan, gá nää-á naví tséeḏí iˀ aywondi u̖ˀḏi dînsandiˀ dópimûˀḏân.
30 Vi a tua salvação,
31 Heḏi nä́ˀindá biˀan tꞌä̖hkí nangeˀin tꞌowa dâymúuníḏí.
31 que preparaste para todos os povos.
32 Nä́ˀi aywondi-á wí ko waagibá namúuní uví pꞌôe in Huḏíyo dimuupíˀin ovâykeeya̖míḏí, heḏi iˀ namuuḏi uví tꞌowa Israel-ˀindá heˀennin dipúuwí.”
32 Ele é uma luz de revelação às nações e é a glória do teu povo, Israel!”.
33 Gin Simeon iˀ ayví̖ˀgeḏi ihéeˀandi iˀ táḏá-á jíyá-á hânho ovä̂nháaˀan.
33 Os pais de Jesus ficaram admirados com o que se dizia a respeito dele.
34 Heḏáháˀ Simeon-di Jôesi Táḏá óedaaˀan híwóˀdi thaa ovä̂nmä̂äníḏí, heḏá Mary-á óetu̖ˀan, “Wáy wên in Israel-ˀin iˀ óesígíkáyjí, heḏiho ovâyˀaywoení, hebo wây-á wêndá wíˀóesígíkáyjípí heḏiho dipeḏee-í. Iˀḏá tꞌä̖hkí tꞌowa háa Jôesi Táḏá nadaˀ waagi ovâykeeya̖mí, hewänbo in tꞌowaḏá óejoegikhâymáa,
34 Então Simeão os abençoou e disse a Maria, a mãe do bebê: “Este menino está destinado a provocar a queda de muitos em Israel, mas também a ascensão de tantos outros. Foi enviado como sinal de Deus, mas muitos resistirão a ele.
35 heḏi báyékí tꞌowa háa inbí píˀnä́ khóˀjé diˀánshaamuu waa ovâykeeya̖mí. Heḏi u̖-á báyékí mäntꞌôephaḏekhâymáaḏí wí toˀwíḏí wí tsijó pháˀḏí uví pín wônjún waagibá uncha̖a̖-í.”
35 Como resultado, serão revelados os pensamentos mais profundos de muitos corações, e você sentirá como se uma espada lhe atravessasse a alma”.
36 Heḏá iwebá wí kwee Anna gin nakhá̖wä̖́ˀi wáˀ najiˀ, i-á wí Jôesi Táḏáví tukheˀbibá namuu. Nä́ˀi kwee-á Phanuel-ví aˀyú̖ ûnmuu, heḏi Asher-á iví hehä̖̂ä̖wi thehtáy pahpâa ûnmuu.
36 A profetisa Ana, filha de Fanuel, da tribo de Aser, também estava no templo. Era muito idosa e havia perdido o marido depois de sete anos de casados
37 Tsé ihay pa̖a̖yo nakhóhtsa̖a̖ˀä́nwän, heḏi khávéntä̖ˀḏi jónu (84) pa̖a̖yo ûnná iví sen ûnchuu iweḏi. Hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí iˀ méesate hayˀi iwe najiˀ, heḏi hä̖́yä́nboˀ iha̖a̖ḏä́ˀoḏá ijûusuˀoḏá khu̖u̖-á thaa-á Jôesi Táḏá óeˀaˀginmäˀ.
37 e vivido como viúva até os 84 anos. Nunca deixava o templo, adorando a Deus dia e noite, em jejum e oração.
38 Waˀḏi Simeon ihíˀmáa ihayḏibá iˀ kwee natsꞌú̖, heḏi iˀ aygîˀ Jôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀan, heḏá iví̖ˀgeḏá ovâytꞌôeˀan tꞌä̖hkí in Jerusalem-win ditsíkhakwꞌóˀnin Jôesi Táḏáḏí ovâymaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-íḏí.
38 Chegou ali naquele momento e começou a louvar a Deus. Falava a respeito da criança a todos que esperavam a redenção de Jerusalém.
39 Joseph-áḏí Mary-áḏí dänˀan háa Nanbí Sedó Jôesiví tsontun diwe nakꞌóe waagibá, ihayḏáháˀ inbí búˀay Nazareth-piye dänweehoˀ, i-á Galilee nangá nakꞌóe.
39 Após cumprirem todas as exigências da lei do Senhor, os pais de Jesus voltaram para casa em Nazaré, na Galileia.
40 Heḏi iˀ ay nasôˀḏi nakaypoeˀo heḏá báyékí hangintandá imáa, heḏá Jôesi Táḏáḏá báyékí óekhä̖geˀmáa.
40 Ali o menino foi crescendo, saudável e forte. Era cheio de sabedoria, e o favor de Deus estava sobre ele.
41 Pa̖a̖yo pꞌóe waagi iˀ Passover shánkíˀeeḏi dínnáˀ dihayḏi, Jesus-ví jíyá-á táḏá-á oe Jerusalem-piye damääˀä̖.
41 Todos os anos, os pais de Jesus iam a Jerusalém para a festa da Páscoa.
42 Heḏiho Jesus tä̖ˀḏi wíje (12) pa̖a̖yoˀi namuu ihayḏi Jerusalem-piye dimää, hä̖̂ä̖ḏi waa dívíˀo waagibá.
42 Quando Jesus completou doze anos, foram à festa, como de costume.
43 Iˀ shánkíˀeeḏi dínkꞌeweˀ dihayḏi in tꞌowa dívíweehondi, Jesus-á Jerusalem-bo iwóyí̖ˀ. Hewänbo iví táḏá-á jíyá-á wíḏä́nhanginnáhpí iwe iwóyí̖ˀnin.
43 Terminada a celebração, partiram de volta para Nazaré, mas Jesus ficou para trás, em Jerusalém, sem que seus pais notassem sua falta.
44 Indá daˀánde wây-á tꞌowa indáḏíbá dimännindáḏí najiˀin, heḏi wí thaa tꞌä̖hkí Jerusalem diweḏi damää. Ihayḏi inbí kꞌemaˀin deeje heḏá inbí maatuˀin deejá óenuwä̖,
44 Pensaram que ele estivesse entre os demais viajantes, mas depois de caminharem um dia inteiro começaram a procurá-lo entre os parentes e amigos.
45 hewänbo wíˀóeshaapíḏí Jerusalem-piye dänwáybun óenuuwä̖́-íḏí.
45 Como não o encontravam, voltaram a Jerusalém para procurá-lo.
46 Wíje thaa naphaḏe ihayḏi iˀ méesate hayˀi ee in Huḏíyoví há̖hkannindáḏí óeshaa. Háa dívíhíˀmáaˀin iˀḏi ovâytꞌôeyande heḏáháˀ báyékí hä̖ä̖wí ovâytsikaˀmáa.
46 Por fim, depois de três dias, acharam Jesus no templo, sentado entre os mestres da lei, ouvindo-os e fazendo perguntas.
47 Iví hangintandá heḏá iví híˀ in há̖hkannin ovâytu̖máaˀiˀḏá tꞌä̖hkí tꞌowa ditꞌoeˀin ovâyháaˀan.
47 Todos que o ouviam se admiravam de seu entendimento e de suas respostas.
48 Iví táḏá-á jíyá-á wíḏä́nhanginnáhpí háa dänˀánshaaˀa̖míˀin. Iví jíyáḏí óetu̖ˀan, “Naví ay, háaḏan gin naˀin díˀan? Ti wíˀúhanginnáhpíˀan u̖ˀḏi báyékí á̖yîngi uví táḏá-áḏí naa-áḏí dímä́gi, heḏá tꞌä̖mäpiye wítu̖wä̖máa?”
48 Quando o viram, seus pais ficaram perplexos. Sua mãe lhe disse: “Filho, por que você fez isso conosco? Seu pai e eu estávamos aflitos, procurando você por toda parte”.
49 Jesus-di ovä̂ntu̖ˀan, “Ti wíḏä́nhanginnáhpíˀan naa dînkhâyˀä̖ˀ naví Táḏáví tewhá ee ochaníˀin?”
49 “Mas por que me procuravam?”, perguntou ele. “Não sabiam que eu devia estar na casa de meu Pai?”
50 Hewänbo háa ovä̂ntu̖ˀannin wíḏakaˀpówápí.
50 Não entenderam, porém, o que ele quis dizer.
51 Iví táḏá-á jíyá-á indáḏíbá oe Nazareth-piye nawáymää, heḏi tꞌä̖hkí háa óetu̖ˀan waa iˀaˀgindoˀ. Iví jíyá nä́ˀi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí napóeˀi wíˀûnˀóḏéndepí.
51 Então voltou com os pais para Nazaré, e lhes era obediente. Sua mãe guardava todas essas coisas no coração.
52 Heḏi Jesus-á nasôemändi shánkí báyékí hangintandá ihóndeˀ, shánkí nasenpuwamän, heḏi Jôesi Táḏá-áḏí in tꞌowa-áḏí shánkí wänbo óesígí.
52 Jesus crescia em sabedoria, em estatura e no favor de Deus e das pessoas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.