Lucas 20

Tewa NT (TEW_WBT) vs NVI

Sair da comparação
NVI Nova Versão Internacional
1 Wí thaa Jesus-di iˀ méesate hayˀi ee in tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ heḏá Jôesi Táḏáví híwó̖ˀdi tun ovâytꞌôeˀoˀ. In owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá, in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá heḏá wây-á Huḏíyo tsonnindá ûnpówá,
1 Certo dia, quando Jesus estava ensinando o povo no templo e pregando as boas novas, chegaram-se a ele os chefes dos sacerdotes, juntamente com os mestres da lei e os líderes religiosos,
2 heḏi óetu̖ˀan, “Dítu̖ˀan, háawinnan uví tsonkhuu úmuu háa biˀo waa biˀa̖míḏí? Toˀḏan nä́ˀin taˀgen wônkꞌûˀ?”
2 e lhe perguntaram: "Com que autoridade estás fazendo estas coisas? Quem te deu esta autoridade? "
3 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Nää-á naaḏá wáˀ wí hä̖ä̖wí wâytsikaˀya̖mí un.
3 Ele respondeu: "Eu também lhes farei uma pergunta: Digam-me:
4 Dítu̖ˀâ̖a̖mí, toˀḏan John ônkꞌûˀ tꞌowa ovâypꞌóˀpꞌoeˀa̖míḏí, ti Jôesi Táḏáḏí háa tꞌowaḏi?”
4 O batismo de João era do céu, ou dos homens? "
5 Heḏi wíˀnä́ táye dívítu̖máa, “Jôesi Táḏáḏí John ônkꞌûˀ gin gitú̖ḏáhoˀ, Jesus-di dítsikagíˀo, ‘Heḏi háaḏan handi wíˀúvíwä̖yu̖pí háa John natú̖ˀin?’
5 Eles discutiam entre si, dizendo: "Se dissermos: ‘do céu’, ele perguntará: ‘Então por que vocês não creram nele? ’
6 Hewänbo tꞌowaḏiḏa̖ˀ ônkꞌûˀ gin gitú̖ḏá, nä́ˀin tꞌowa nä́we dijiˀindá naˀin díkꞌusä̖ä̖yú̖-í díháyjíḏí, gá John-dá Jôesi Táḏáví tukheˀbi ûnmuuˀin dívíwä̖yundeḏân.”
6 Mas se dissermos: ‘dos homens’, todo o povo nos apedrejará, porque convencidos estão de que João era um profeta".
7 Heḏiho indi Jesus óetu̖ˀan, “Naˀindá wígínhaginnáhpí toˀwíḏí ônkꞌûˀin.”
7 Assim, responderam: "Não sabemos de onde era".
8 Heḏi Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Heḏáhoˀ, naaḏi wänbo wáˀ wíwâytu̖ˀa̖mípí toˀwíḏí naa dînkꞌûˀin dóˀa̖míḏí nä́ˀi hä̖ä̖wí dóˀoˀiˀ.”
8 Disse então Jesus: "Tampouco lhes direi com que autoridade estou fazendo estas coisas".
9 Ihayḏá Jesus-dá nä́ˀin há̖hkangíˀin óˀgéḏí in tꞌowa ovâytu̖ˀan: “Wí sen iˀúuvaˀáakhä̖hsaa, heḏáháˀ iˀ úuva nava-á wên senäˀ úuva áaphä̖ä̖ á̖yí̖ˀnin dimuuˀin ovâypíyémä́gi, heḏáháˀ wíyá piˀwí nangepiyá namää, heḏi báyékí pꞌóe iwe iwóyí̖ˀ.
9 Então Jesus passou a contar ao povo esta parábola: "Certo homem plantou uma vinha, arrendou-a a alguns lavradores e ausentou-se por longo tempo.
10 Iˀ úuva napꞌeˀyin dihayḏi wí tꞌôeˀiˀ óesan iˀ nava iwepiye heḏânho in senäˀ dâynavapíyéˀannindi iˀ úuva nayä̖́muˀiˀ óemä̂äníḏí. Hewänbo indi iˀ tꞌôeˀi óewhä̖́ḏiḏáháˀ manda̖ˀdibo-á óewáybun.
10 Na época da colheita, ele enviou um servo aos lavradores, para que lhe entregassem parte do fruto da vinha. Mas os lavradores o espancaram e o mandaram embora de mãos vazias.
11 Heḏi iˀ sendá wíyá tꞌôeˀi-á óesan, hewänbo indi iˀ wáˀ óewhä̖́ḏi heḏá jänäkí-á óeˀan, heḏi iˀ wáˀ manda̖ˀdibo-á óewáybun.
11 Ele mandou outro servo, mas a esse também espancaram e o trataram de maneira humilhante, mandando-o embora de mãos vazias.
12 Ihayḏá iˀ powageˀi tꞌôeˀi-á óesan. Iˀ wáˀ óewa̖ˀan, heḏá nava iweḏá óechä̖nu.
12 Enviou ainda um terceiro, e eles o feriram e o expulsaram da vinha.
13 Heḏiho iˀ sen iˀ nava ûnmuuˀi ginnân iˀánshaaˀan: ‘Hân hîn dáyˀa̖mí? Gá ginnân: Nää-á naví eˀnú donsígíˀi donsaaní. I-áho maḏânho óeˀaˀgeení.’
13 "Então o proprietário da vinha disse: ‘Que farei? Mandarei meu filho amado; quem sabe o respeitarão’.
14 Hewänbo in dâynavapíyéˀannindi iˀ senbí eˀnú ûnˀä̖ḏi óemûˀ ihayḏá wéˀge dívíhéeˀandi ditú̖, ‘Nä́ˀi-ânkun namuu nä́ˀi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí ûnjoepuwagíˀoˀiˀ. Jaho âyháyjí heḏânho nä́ˀi hä̖ä̖wí nayä̖́muˀi-á gínmúuníḏí.’
14 "Mas quando os lavradores o viram, combinaram entre si dizendo: ‘Este é o herdeiro. Vamos matá-lo, e a herança será nossa’.
15 Heḏiho iˀ nava iweḏi óepꞌégiḏi óehay.” Heḏi Jesus-di in tꞌowa ovâytsikaˀyan, “Hân iˀ nava ûnmuuˀiˀḏi in senäˀ dâynavapíyéˀannin ovâyˀa̖mí?
15 Assim, lançaram-no fora da vinha e o mataram. "O que lhes fará então o dono da vinha?
16 Gá namääḏá iˀḏá ovâyhá̖a̖nú-í, ihayḏá iˀ nava-á wây-á toˀwêndá ovâypíyémä̂äní.” In tꞌowa nä́ˀi ditꞌoe ihayḏá ditú̖, “Haˀwâa wínakhâyˀä̖hpí napúuwíˀin.”
16 Virá, matará aqueles lavradores e dará a vinha a outros". Quando o povo ouviu isso, disse: "Que isso nunca aconteça! "
17 Jesus-di tsíhtáye ovâymúndeḏi ovâytu̖ˀan, “Heḏi hân handi nä́ˀi Jôesi Táḏáví taˀnin diwe ûntaˀmuuˀi natundaˀ?:
17 Jesus olhou fixamente para eles e perguntou: "Então, qual é o significado do que está escrito? ‘A pedra que os construtores rejeitaram tornou-se a pedra angular’.
18 Hä̖ˀi kꞌuu-á wí kꞌuu wí toˀwí eeḏi iˀânchä̖nuḏi nakaanú-íˀi waagiˀbá namuu, heḏi nä́ˀi toˀwí nakanuḏi iví túˀ ikhoejée-í heḏá ipóeˀa̖mí. Heḏi iˀ kꞌuubá ivîˀḏi ûnkeˀtꞌândáho óetꞌä̖́ä̖-í.”
18 Todo o que cair sobre esta pedra será despedaçado, e aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó".
19 In Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindáḏí heḏá in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindáḏí dínhanginná Jesus nä́ˀi híˀ inbí̖ˀgeḏiho ihéeˀannin, heḏiho didaˀ wesebo Jesus óepankáyjíˀin, hewänbo in tꞌowa dâykhunwôedaˀmáaḏí wíˀóepankêˀpí.
19 Os mestres da lei e os chefes dos sacerdotes procuravam uma forma de prendê-lo imediatamente, pois perceberam que era contra eles que ele havia contado essa parábola. Todavia tinham medo do povo.
20 In Hudíyo tsonnindi á̖yîngiḏi Jesus óemúndeḏi didaˀ óekáyjíˀin híwó wíˀihíˀmáapíḏí, heḏânho in Rome-ˀinbí tunjó óemangekáaníḏí, nä́ˀi tunjó-á shánkí tsonkhuu imáaḏí. Heḏiho wên senäˀ kaaḏibo ovâywáˀâa Jesus hä̖ä̖wí óetsikaˀyâ̖a̖míḏí. Nä́ˀin senäˀdá hójoˀinda̖ˀ dimuu, hewänbo híwóˀnin dimuu waa dívíkhâymáa.
20 Pondo-se a vigiá-lo, eles mandaram espiões, que se fingiam justos, para apanhar Jesus em alguma coisa que ele dissesse, de forma que o pudessem entregar ao poder e à autoridade do governador.
21 Heḏi nä́ˀin hójoˀin senäˀdi Jesus óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, naˀindá gínhanginná u̖-á taˀgeḏa̖ˀ bihéeˀo heḏá ovâyhá̖ˀoˀ, u̖ˀḏá tꞌä̖hkí tꞌowa-á handa̖ˀbá ovâymáa, heḏiho taˀgendá Jôesi Táḏáví khuu i̖ˀgeḏá ovâyhá̖ˀoˀ.
21 Assim, os espiões lhe perguntaram: "Mestre, sabemos que falas e ensinas o que é correto, e que não mostras parcialidade, mas ensinas o caminho de Deus conforme a verdade.
22 Dítu̖ˀan, hânnan nanbí tsontun gíntû̖ˀ, ti híwó namuu in Rome-winbí tsondi Caesar ây-tax-wáˀâa-íḏí háa joe?”
22 É certo pagar imposto a César ou não? "
23 Hewänbo Jesus-á wesebo ûnhanginná háa inbí hójoˀi ánshaa dínmuuˀin, heḏiho ovâytu̖ˀan,
23 Ele percebeu a astúcia deles e lhes disse:
24 “Wí denarius chä̖ˀ dînkeeyan. Toví tsꞌay heḏá toví khá̖wä̖́-á eeḏi ûnkꞌóe?” Óetu̖ˀan, “Gá Caesar-víˀinnân.”
24 "Mostrem-me um denário. De quem é a imagem e a inscrição que há nele? "
25 Heḏi Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Heḏáhoˀ, hä̖ä̖wí Caesar-vîˀ ûnmuuˀi Caesar-bá binmä́ä, heḏi wáˀ hä̖ä̖wí Jôesi Táḏávîˀ ûnmuuˀi-á Jôesi Táḏá-á binmä́ä.”
25 "De César", responderam eles. Ele lhes disse: "Portanto, dêem a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus".
26 Wíḏínkoḏipí wên piháawin híˀ óetu̖hkannamíḏí in tꞌoa ditꞌoe-íḏí, heḏi iví híˀḏí ovâyháaˀandi wíyá háabo wíˀóetu̖ˀanpí.
26 E não conseguiram apanhá-lo em nenhuma palavra diante do povo. E, admirados com a sua resposta, ficaram em silêncio.
27 Wên Sadducee tꞌowa Jesus-víˀpiye diˀä̖ä̖ hä̖ä̖wí óetsikaˀya̖míḏí (In Sadducees-á dívíwä̖yundeˀ in tꞌowa dichuuˀin háˀto wíyá diwáywówápúuwíˀin.) Indi óetu̖ˀan,
27 Alguns dos saduceus, que dizem que não há ressurreição, aproximaram-se de Jesus com a seguinte questão:
28 “Há̖hkandiˀ, Moses nä́ˀin tsontun dîntaˀnan: Wí sen âypíḏíbo nachuuḏi iví kwee waˀ ûnwówájiḏá, i senbí tíˀûu ûnkhâyˀä̖ˀ iˀ kwee-áḏí ikhóˀyâ̖a̖-íˀin heḏânho dä̂nˀâykwꞌôeníḏí, iˀ páˀḏâyví khá̖wä̖́ ônhûuwíḏí.
28 "Mestre", disseram eles, "Moisés nos deixou escrito que, se o irmão de um homem morrer e deixar mulher sem filhos, este deverá casar-se com a viúva e ter filhos para seu irmão.
29 Hebo ginnân napóe: Tsé ihay tíˀûuwin senäˀ dijiˀ. Iˀ shánkí páaḏéˀiˀ ikhóˀyâ̖ˀ, hebo âypíḏíbo nachuu.
29 Havia sete irmãos. O primeiro casou-se e morreu sem deixar filhos.
30 Iˀ eeḏiˀi-á wáˀ iˀ kwee-áḏí ikhóˀyâ̖ˀ, heḏá nä́ˀi sen wáˀ âypíḏíbo-áho nachuu.
30 O segundo
31 Ihayḏáháˀ iˀ powageˀi-á wáˀ hanbá ûnpóe. Heḏi handa̖ˀ tꞌä̖hkí in tséḏí dijiˀin tíˀûuwin dínpóe, tꞌä̖hkí wíˀínbo iˀ kwee-áḏí dívíkhóˀyâ̖ˀḏi dichuu dâyˀâykwꞌóḏipíḏíboˀ.
31 e o terceiro e depois também os outros casaram-se com ela; e morreram os sete sucessivamente, sem deixar filhos.
32 Tꞌä̖ˀgeḏá iˀ kwee-á wáˀ nachuu.
32 Finalmente morreu também a mulher.
33 Nä́ˀin tsé ihay tíˀûuwinho i-áḏí dikhóhtsa̖a̖kwꞌônwän, heḏiho nää naˀin dítu̖ˀan, owáy tꞌowa wíyá diwáywówápóe ihayḏi, toˀwíví kwee-an ûnmúuní?”
33 Na ressurreição, de quem ela será esposa, visto que os sete foram casados com ela? "
34 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Kwiyä̖ˀdáḏí senäˀdáḏí dívíkhóˀyándeˀ waˀ nä́ä oepáa kꞌayḏi diwówájiˀ ihayḏiboˀ.
34 Jesus respondeu: "Os filhos desta era casam-se e são dados em casamento,
35 Hewänbo toˀwên Jôesi Táḏá natú̖ makówápiye dimännindá, in chuwa iweḏi ovâywáywówápakhâymáa heḏiho háˀto wíyá dichuu-í, heḏânho ihayḏi senäˀdá kwiyä̖ˀdá wíyá wíḏívíkhóhtsa̖a̖khâymáapí,
35 mas os que forem considerados dignos de tomar parte na era que há de vir e na ressurreição dos mortos não se casarão nem serão dados em casamento,
36 gá gindiḏi in makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀin waaginbá dimúuníḏân. Heḏi Jôesi Táḏáví ây dimuu gá iˀḏá wíyá ovâywáywówápakhâymáaḏân.
36 e não podem mais morrer, pois são como os anjos. São filhos de Deus, visto que são filhos da ressurreição.
37 Jôesi Táḏáḏí tꞌä̖hkí tꞌowa ivíˀin ûnmuuˀin ovâymúnde diwówájiˀin dimuu waagibá. Moses wänbo nä́ˀin híwó ithayyan iˀ wä̖́ä̖ˀi phéˀyä̖́vi nakojeˀ niˀgeḏi itaˀnan dihayḏi. Iwe natú̖ Nanbí Sedó Jôesi Táḏá-á Abraham-bí Jôesi namuu, heḏá Isaac-vîˀ-á heḏá Jacob-vîˀ-á, tobá nä́ˀin ho dichuu wänboˀ. Heḏiho dichuu wänbo taˀgendi diwówájiˀ gá Jôesi Táḏá-á in diwówájiˀinbí Jôesi-ân dínmuuḏân, in dichumuuˀinbîˀ-á joe.”
37 E que os mortos ressuscitam, já Moisés mostrou, no relato da sarça, quando ao Senhor ele chama ‘Deus de Abraão, Deus de Isaque e Deus de Jacó’.
38 — ausente —
38 Ele não é Deus de mortos, mas de vivos, pois para ele todos vivem".
39 Wên in Huḏíyo-ví khuu dâyhá̖ˀoˀindi óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, híwó bihéeˀan.”
39 Alguns dos mestres da lei disseram: "Respondeste bem, Mestre! "
40 Heḏi diwôedaˀ wíyá hä̖ä̖wí óetsikaˀya̖míḏí.
40 E ninguém mais ousava fazer-lhe perguntas.
41 Heḏi Jesus-di ovâytsikaˀyan, “Heháaḏan tꞌowa ditû̖ˀ iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí David-ví ây iweḏiˀiˀḏa̖ˀ ûnmuu?
41 Então Jesus lhes perguntou: "Como dizem que o Cristo é Filho de Davi?
42 Iˀ Psalms nataˀmuu iwe David-bo natú̖:
42 "O próprio Davi afirma no Livro dos Salmos: ‘O Senhor disse ao meu Senhor: "Senta-te à minha direita
43 — ausente —
43 até que eu ponha os teus inimigos como estrado para os teus pés" ’.
44 Nä́ˀi toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí David-dibo iví tsondi hayˀi gin óetu̖ˀoˀ. Gin namuuḏá háḏíḏanho David-ví ây iweḏiˀiˀḏa̖ˀ ûnmúuní?”
44 Portanto Davi o chama ‘Senhor’. Então, como é que ele pode ser seu filho? "
45 Waˀḏi tꞌä̖hkí in tꞌowaḏi Jesus ôntꞌôeyandeˀ ihayḏi iví khä̖geˀnin itu̖ˀan,
45 Estando todo o povo a ouvi-lo, Jesus disse aos seus discípulos:
46 “Nä́ˀin tꞌowa Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin dimuuˀinbíˀweḏi bíˀá̖yîngiˀan. To whaaḏiˀindi ditoˀondi dijiˀ dâykeeya̖míḏí toˀwên dimuuˀin, heḏá hânho-á ovâyhí̖ˀan tꞌowaḏi aˀgindi ovâysengitu̖ˀâ̖a̖míˀin iˀ búˀ pinge i̖ˀge dijiḏi, heḏá wáˀ in Huḏíyoví méesate eeje heḏá nashánkíˀeeḏináˀ dihayḏá in tsonninbí soge eeḏi dívíkwꞌôeníˀin didaˀ.
46 "Cuidado com os mestres da lei. Eles fazem questão de andar com roupas especiais, e gostam muito de receber saudações nas praças e de ocupar os lugares mais importantes nas sinagogas e os lugares de honra nos banquetes.
47 Kwiyä̖ˀ inbí senäˀ dínchuuˀinbí tewhá ovâykweeḏeˀ, heḏáháˀ thaa tꞌä̖hkí dívíjûusuˀoḏi híwóˀnin dimuu waagi dívípiḏaˀoˀ. Gin dívíˀoḏi Jôesi Táḏáḏí shankí ovâytuhchä̖nukhâymáa.”
47 Eles devoram as casas das viúvas, e, para disfarçar, fazem longas orações. Esses homens serão punidos com maior rigor! "

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.