Lucas 19

Tewa NT (TEW_WBT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Jesus oe Jericho búˀpiye namää, heḏi i̖ˀge naphaḏemän dihayḏi
1 Jesus entrou em Jericó e ia atravessando a cidade.
2 wí sen Zaccheus gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ iwáygé naˀä́n. I-á in tax phahsanninbí pꞌóˀḏéḏîˀ-ân namuu, heḏá koḏitꞌowa-á namuu.
2 Havia aí um homem muito rico chamado Zaqueu, chefe dos recebedores de impostos.
3 Zaccheus-á ikhä̖ä̖ḏeˀ Jesus óemúuníḏí ûnhanginpúuwíḏí toˀwí namuuˀin, hewänbo hínchä̖̂ä̖ˀiḏa̖ˀ Zaccheus namuu heḏá báyékí ditꞌowajiˀ, heḏiho wíˀûnkeetꞌóepí.
3 Ele procurava ver quem era Jesus, mas não o conseguia por causa da multidão, porque era de baixa estatura.
4 Heḏiho in tꞌowaví páaḏé iˀä̖ä̖ḏi wên sycamore tay ee nacháˀnin kwꞌáye ituye, heḏânho Jesus naphaḏemändi óemúuníḏí.
4 Ele correu adiande, subiu a um sicômoro para o ver, quando ele passasse por ali.
5 Jesus in tay iwe napówáḏí kwꞌáye ibéeḏí Zaccheus óetu̖ˀan, “Zaccheus, ówä̖́näkiḏi ówhanbe, nää thaa uví kꞌaygi dáywóyí̖ˀkhâymáa.”
5 Chegando Jesus àquele lugar e levantando os olhos, viu-o e disse-lhe: Zaqueu, desce depressa, porque é preciso que eu fique hoje em tua casa.
6 Zaccheus tay kwꞌáyeḏi iwä̖́näwá̖ve, heḏi híhchangiḏi Jesus iví kꞌaygipiye óehoˀ.
6 Ele desceu a toda a pressa e recebeu-o alegremente.
7 In tꞌowa nä́ˀin dâymûˀ ihayḏá tꞌayḏi ditû̖ˀ, “Nä́ˀi sendá wí tꞌaywóhkandiví tewhá iwepiye naˀáḏâamää.”
7 Vendo isto, todos murmuravam e diziam: Ele vai hospedar-se em casa de um pecador...
8 Hewänbo Zaccheus iwí̖núḏí Nanbí Sedó Jesus óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, iˀ hä̖ä̖wí naa dînkwꞌóˀ diweḏi píngé hay dówijekhâymáaḏáháˀ in sehkanäwó diwówájiˀin tꞌowa dovâypä̖khâymáa, heḏi wí toˀwí dósä̖ˀmandi-á jónä́n maˀkwꞌanukí dópä̖khâymáa.”
8 Zaqueu, entretanto, de pé diante do Senhor, disse-lhe: Senhor, vou dar a metade dos meus bens aos pobres e, se tiver defraudado alguém, restituirei o quádruplo.
9 Jesus natú̖, “Nää thaa nä́ä kꞌaygiwiˀ ônˀaywon. Nä́ˀi sendá wáˀ Abraham-bí ây iweḏiˀiˀbá namuu.
9 Disse-lhe Jesus: Hoje entrou a salvação nesta casa, porquanto também este é filho de Abraão.
10 Naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀiˀ oˀä̖ä̖ in dipeḏeejiˀin dovâynuuwä̖́-íḏí heḏá dovâyˀaywoeníḏí.”
10 Pois o Filho do Homem veio procurar e salvar o que estava perdido.
11 Nää-á Jerusalem tsowa dipowamändi in tꞌowa diˀánde wesebo natsondisogeḏee-íˀin, heḏiho Jesus-di wây-á há̖hkangíˀin óˀgéḏí ovâytu̖ˀan ovâythayya̖míḏí han wínapúuwípíˀin.
11 Ouviam-no falar. E como estava perto de Jerusalém, alguns se persuadiam de que o Reino de Deus se havia de manifestar brevemente; ele acrescentou esta parábola:
12 Ginnân ovâytu̖ˀan: “Wí sen kwꞌáyewi namuuˀiˀ ipikhâyˀowän wí nange kayi̖ˀ wä̖́hä̖̂ä̖ iwepiye namú-íḏí. Iwe iˀ tsondi shánkí pꞌóˀḏéḏîˀḏi nä́ˀi sen óetsondipakhâymáa heḏânho iví nangepiyebá nawáymú-íḏí natsonsogeḏee-íḏí.
12 Um homem ilustre foi para um país distante, a fim de ser investido da realeza e depois regressar.
13 Hewänbo waˀ iˀ wêe nangepiye namääpíḏíbo tä̖ ihay iví tꞌôeˀin itu̖hkánnandi wíˀínbo wí chä̖ˀ ovâyˀan, heḏi ovâytu̖ˀan, ‘Nä́ˀi chä̖ˀdi wí hä̖ä̖wí bînkuumä́-í, heḏáháˀ i-á bînku̖ˀchꞌâaní, heḏânho wíyá shánkí chä̖ˀ dîntꞌaaníḏí.’ Heḏáháˀ namää.
13 Chamou dez dos seus servos e deu-lhes dez minas, dizendo-lhes: Negociai até eu voltar.
14 Hewänbo in tꞌowa iví nangeˀindá nä́ˀi sen óetꞌay, heḏi wên tꞌôekhuwaˀin iˀ namää iwepiye dâysan, iˀ tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ óetu̖ˀa̖míḏí, ‘Nä́ˀi sendá wígidaˀpí nanbí tsondi gínmúuníˀin.’
14 Mas os homens daquela região odiavam-no e enviaram atrás dele embaixadores, para protestarem: Não queremos que ele reine sobre nós.
15 “Hewänbo óetsondisóge, heḏáháˀ iví nangepiyebá nawáymää. Heḏi iví tꞌôeˀin itu̖hkánnan, in ton ovâychä̖ˀannin, heḏânho imúuníḏí hä̖́yú̖ ônchä̖ˀtꞌannin.
15 Quando, investido da dignidade real, voltou, mandou chamar os servos a quem confiara o dinheiro, a fim de saber quanto cada um tinha lucrado.
16 Wí napówáḏí óetu̖ˀan, ‘Naví tsondiˀ, naa tä̖gin maˀkwꞌanukí chä̖ˀ dótꞌan u̖ˀḏi dînˀan diweḏi.’
16 Veio o primeiro: Senhor, a tua mina rendeu dez outras minas.
17 Iˀ tꞌôeˀi óetu̖ˀan, ‘Híwó biˀan, u̖-á híwóˀdi tꞌôeˀi unmuu. Naa dînhanginná u̖-á háa úkhâyˀä̖ˀ waa biˀan hínchä̖̂ä̖ hä̖ä̖wíḏíboˀ. Heḏiho nää-á tä̖ búˀ eeje ovâytsonmáˀve-íḏí wísôege-í.’
17 Ele lhe disse: Muito bem, servo bom; porque foste fiel nas coisas pequenas, receberás o governo de dez cidades.
18 Wíyá wêe tꞌôeˀi natsꞌú̖ˀdi-á natú̖, ‘Naví tsondiˀ, iˀ chä̖ˀ naa dînˀan diweḏi pꞌánú maˀkwꞌanukí chä̖ˀ dótꞌan.’
18 Veio o segundo: Senhor, a tua mina rendeu cinco outras minas.
19 Iˀ tsondiḏi óetu̖ˀan, ‘U̖-á pꞌánú búˀ eeje wí tsondi wísôege-í.’
19 Disse a este: Sê também tu governador de cinco cidades.
20 Ihayḏá wíyá tꞌôeˀi-á natsꞌú̖, heḏi natú̖, ‘Naví tsondiˀ, uví chä̖ˀ dînˀandi-á wên aa iwe dóˀánnan. Námúˀḏí, nä́we dómáa.
20 Veio também o outro: Senhor, aqui tens a tua mina, que guardei embrulhada num lenço;
21 Wíkhunwôedaˀ, jänäkîˀ unmuuḏi. U̖-á hä̖ä̖wí uvîˀ úmuupîˀ nâahóndeˀ, heḏi wáy piˀwên tꞌowa dâykoe iwe nâahä̖ä̖wéˀgeˀoˀ.’
21 pois tive medo de ti, por seres homem rigoroso, que tiras o que não puseste e ceifas o que não semeaste.
22 Iˀ tsondiḏi óetu̖ˀan, ‘U̖-á wí tꞌôeˀi háagîˀ wänbo unchä̖ˀmuupîˀ unmuu. Nää-á háa naví̖ˀgeḏi untú̖ waagi omúuní, heḏi wítuhchä̖nukhâymáa. Unchanpoeˀo naa jänäkîˀ sen omuuˀin, heḏân hä̖ä̖wí dînmuupîˀ dóhóndeˀ.
22 Replicou-lhe ele: Servo mau, pelas tuas palavras te julgo. Sabias que sou rigoroso, que tiro o que não depositei e ceifo o que não semeei...
23 Háaḏan handi hä̖ˀi chä̖ˀ wínâahoˀpí wä̖́hä̖̂ä̖ dívíchä̖ˀpíyémäˀ iwepiye? Haˀwâa biˀandáho indá naví chä̖ˀ dînpíyémä̂äníwän, heḏi iweḏiho wíyá shankí dîntꞌaaníwän, heḏiho owáyˀä̖ä̖ ihayḏá shánkí báyékí dînchä̖ˀkwoníwän.’
23 Por que, pois, não puseste o meu dinheiro num banco? Na minha volta, eu o teria retirado com juros.
24 Heḏáháˀ iˀ tsondiḏi in iwáygé diwinnindá ovâytu̖ˀan, ‘Iˀ chä̖ˀ bînkwee-í nä́ˀi sen, heḏi iˀ sen iˀ tä̖gin maˀkwꞌanukí chä̖ˀ itꞌandi bînmä̂äní.’
24 E disse aos que estavam presentes: Tirai-lhe a mina, e dai-a ao que tem dez minas.
25 Hebo indi iˀ tsondi óetu̖ˀan, ‘Nanbí tsondiˀ, i-áho tä̖ ihay chä̖ˀ ho imáa.’
25 Replicaram-lhe: Senhor, este já tem dez minas!...
26 Iˀḏá ovâytu̖ˀan, ‘Naaḏi wâytu̖máa, wí toˀwí anbo toˀwí báyékí imáapîˀ-á, iˀ hínchä̖̂ä̖ imáaˀi wänbo óekwee-í.
26 Eu vos declaro: a todo aquele que tiver, dar-se-lhe-á; mas, ao que não tiver, ser-lhe-á tirado até o que tem.
27 Heḏi nää nä́we binmáˀ in tꞌowa naa dítꞌayḏi inbí tsondi omúuníˀin wíḏidaˀpíˀin, heḏi nä́ä naví páaḏépiyebo bintꞌahá̖a̖nú-í.’ ”
27 Quanto aos que me odeiam, e que não me quiseram por rei, trazei-os e massacrai-os na minha presença.
28 Jesus ihíˀbowa ihayḏi oe Jerusalem shánkí tsowapiye ihon.
28 Depois destas palavras, Jesus os foi precedendo no caminho que sobe a Jerusalém.
29 Iˀ okú “Olive Okú” gin dâytu̖ˀoˀ iwe núˀ wáy nä́ˀin wíje búˀây daná, Bethpage-áḏí Bethany-áḏí. Iwáy tsowa wáy napowamän dihayhä̖̂ä̖ wíje iví khä̖geˀnin ovä̂nsan dapáaḏémú-íḏí.
29 Chegando perto de Betfagé e de Betânia, junto do monte chamado das Oliveiras, Jesus enviou dois dos seus discípulos e disse-lhes:
30 Ovä̂ntu̖ˀan, “Jaho bápûn hä̖ˀi búˀay nanbí páaḏépiye nanân diwepiye, heḏi datsꞌú̖ˀ dihayḏá wí búduˀay tsꞌa̖a̖bi namuuˀi nawhiwindi dä̂nshaa-í, i-á waˀ wáymûu wänbo toˀwí wänbo wíˀiˀíhsógepí. Dä̂nwhihsuuḏi nä́we dä̂nmáˀí.
30 Ide a essa aldeia que está defronte de vós. Entrando nela, achareis um jumentinho atado, em que nunca montou pessoa alguma; desprendei-o e trazei-mo.
31 Heḏi toˀwíḏí wovä̂ntsikaˀyandáhoˀ, ‘Háaḏan dä̂nwhihsuuḏeˀ?’, ginnân dä̂ntu̖ˀâ̖a̖mí: ‘Gá Nanbí Sedó iˀ ûntáyḏân.’ ”
31 Se alguém vos perguntar por que o soltais, responder-lhe-eis assim: O Senhor precisa dele.
32 Heḏiho in wíje damääḏi dä̂nshaa háa Jesus-di ovä̂ntu̖ˀan waagibá.
32 Partiram os dois discípulos e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Heḏi iˀ búduˀay dä̂nwhihsuuḏeˀ ihayḏi in tꞌowa inbí búduˀay dínmuuˀindi ovä̂ntsikaˀyan, “Heháaḏan dä̂nwhihsuuḏeˀ?”
33 Quando desprendiam o jumentinho, perguntaram-lhes seus donos: Por que fazeis isto?
34 Ovâytu̖ˀan, “Gá Nanbí Sedó iˀ ûntáyḏân.”
34 Eles responderam: O Senhor precisa dele.
35 Heḏi iˀ búduˀay Jesus ônhoˀ, heḏáháˀ inbí kꞌéwéˀin to dänpꞌä̖́ḏiḏá iˀ búdu kꞌéwé ônpa̖ˀkꞌûˀ, heḏi Jesus óetege iˀíhsôege-íḏí.
35 E trouxeram a Jesus o jumentinho, sobre o qual deitaram seus mantos e fizeram Jesus montar.
36 Heḏi iwáy pꞌóegé wáy óeˀíhhon dihayḏá in tꞌowa inbí kꞌéwéˀi to dívípä̖ḏihondá oe teˀpꞌóegá ônpa̖ˀkwohon.
36 À sua passagem, muitas pessoas estendiam seus mantos no caminho.
37 Jerusalem tsowa napowamän dihayḏi in pꞌôe owáy Olive Okú áagé wáypiyeˀ nawándeˀ iwáygé báyékí in tꞌowa Jesus-víˀpiye dívíwä̖yundeˀin dijiˀ, heḏi híhchandi dívítu̖wí̖núndeḏi ditû̖ˀ Jôesi Táḏá-á hayˀi namuuˀin, iˀ báyékí pínnán tꞌôe ho dâymûˀi namuuḏi.
37 Quando já se ia aproximando da descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos, tomada de alegria, começou a louvar a Deus em altas vozes, por todas as maravilhas que tinha visto.
38 Jesus-ví̖ˀgeḏi kaygi ditû̖ˀ, “U̖-á tsondi hayˀiˀ unmuu.” “Nanbí Sedó Jôesi Táḏáḏí wóesan heḏiho híwó wóeˀâ̖a̖mí.” “Hä̖ä̖ tꞌä̖hkí saˀwó namuu oe makówá, heḏá oe kwꞌáyebá ditú̖u̖ní Jôesi Táḏá-á hayˀi namuuˀin.”
38 E dizia: Bendito o rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória no mais alto dos céus!
39 Hewänbo wên Pharisees in tꞌowa-áḏí dijiˀindi Jesus óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, uví khä̖geˀnin ovâytu̖ˀan ditu̖há̖a̖níˀin.”
39 Neste momento, alguns fariseus interpelaram a Jesus no meio da multidão: Mestre, repreende os teus discípulos.
40 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Naaḏi wâytu̖máa, hä̖ˀin hânda̖ˀdibo dijiḏá, háa ditû̖ˀ waa hä̖ˀi kꞌuu iwe nakwꞌóˀdi wänbo hanbá dívítu̖wé̖e̖nú-í.”
40 Ele respondeu: Digo-vos: se estes se calarem, clamarão as pedras!
41 Jesus oe Jerusalem búˀ shánkí tsowa namän dihayḏi, iˀ búˀ imûˀḏibo isíhtä̖ä̖,
41 Aproximando-se ainda mais, Jesus contemplou Jerusalém e chorou sobre ela, dizendo:
42 heḏi natú̖, “Jerusalem, nääho hây uví tꞌowa wáˀ dínhanginnândi híhchandi inbí wówátsi dínmúuníˀin, hewänbo nää-á háˀto dínhanginpúuwí.
42 Oh! Se também tu, ao menos neste dia que te é dado, conhecesses o que te pode trazer a paz!... Mas não, isso está oculto aos teus olhos.
43 Wáy wí thaa nanáˀ dihayḏi in wóehä́nboˀindi uví tehpaa nuuge wônnanbóeḏíkwokhâymáa, dívítuuyé-íḏí oe búgepiye ditsꞌú̖u̖níḏí, heḏá wóebúgeˀandá tꞌä̖mäpha̖ˀgeḏá wóehä́nkhâymáa.
43 Virão sobre ti dias em que os teus inimigos te cercarão de trincheiras, te sitiarão e te apertarão de todos os lados;
44 Uví tewhá tꞌä̖hkí wônnayu̖khâymáa, heḏá in tꞌowa uvíˀwe dithaaˀindá ovâykha̖nukhâymáa. Háˀto wí kꞌuu wänbo natehpaaˀä́ndí wônjoekankhâymáa. Nä́ˀi tꞌä̖hkí úpúuwí gá Jôesi uvíˀwe napówáḏân wônˀaywoeníḏí, hebo wíˀúhanginnáhpí naˀä̖ä̖ˀin.”
44 destruir-te-ão a ti e a teus filhos que estiverem dentro de ti, e não deixarão em ti pedra sobre pedra, porque não conheceste o tempo em que foste visitada.
45 Ihayḏá Jesus oe méesate hayˀi eepiye namää, heḏi in tꞌowa dâyhä̖ä̖wíku̖ˀchꞌáaḏeˀin iweḏi ovâykhehpiye.
45 Em seguida, entrou no templo e começou a expulsar os mercadores.
46 Ovâytu̖ˀan, “Jôesi Táḏáví taˀnin deewá nä́ˀin háa natú̖ˀin nataˀmuu:hewänbo undá iˀ bînˀegóˀan sänmin dívíwéˀgeˀa̖mígîˀ namúuníḏí.”
46 Disse ele: Está escrito: A minha casa é casa de oração! Mas vós a fizestes um covil de ladrões {Is 56,7; Jr 7,11}.
47 Thamuwaagi ee méesate hayˀi iwe Jesus-di in tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ. In owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá, in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá, heḏá wây-á Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀindá dâytu̖wä̖máa háḏíḏí óeháyjíˀin.
47 Todos os dias ensinava no templo. Os príncipes dos sacerdotes, porém, os escribas e os chefes do povo procuravam tirar-lhe a vida.
48 Hewänbo háa dívíˀa̖míˀin wíḏâyshaaḏepí, in tꞌowa háa natú̖ˀin tꞌä̖hkí hânho dívítꞌôeyandeḏi.
48 Mas não sabiam como realizá-lo, porque todo o povo ficava suspenso de admiração, quando o ouvia falar.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.