João 12

Tewa NT (TEW_WBT) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Waˀḏi sí thaa natáy nä́ˀin Huḏíyoví shánkîˀḏi Passover gin dâytu̖ˀoˀi dínnáníḏí, heḏi Jesus oe Bethany búuˀúˀay iwepiyeˀ nawáymää. Iwânkun Lazarus naˀä́n, i-á i sen Jesus-di óewáywówápaaˀibá namuu.
1 Foi, pois, Jesus seis dias antes da Páscoa a Betânia, onde estava Lázaro, o que falecera e a quem ressuscitara dos mortos.
2 Iweho Jesus ônkindihúukhâyˀan. Martha-ḏi ovâysä̖ä̖sandeˀ, heḏi Lazarus wáˀ in wé̖ˀgeˀindáḏí nahúuˀä́n.
2 Fizeram-lhe, pois, ali uma ceia, e Marta servia, e Lázaro era um dos que estavam à mesa com ele.
3 Heḏi Mary wí ka̖ˀpꞌoe saˀwó̖ˀ nasu̖u̖ˀi nard kin dâytu̖ˀoˀiˀ imaa. I ka̖ˀpꞌoe-á wîˀ taa nakháa heḏá hânho nachä̖ˀmuu. Heḏáháˀ Jesus-ví ân deeḏi ônˀewe, heḏá iví phóḏá Jesus-ví ân deeḏi óepíḏi. I ka̖ˀpꞌoeḏi ee íve i̖ˀge tꞌä̖hkí saˀwó̖ˀ nasu̖ˀpꞌíḏe.
3 Então, Maria, tomando uma libra de unguento de nardo puro, de muito preço, ungiu os pés de Jesus e enxugou-lhe os pés com os seus cabelos; e encheu-se a casa do cheiro do unguento.
4 Hewänbo wîˀ iví khä̖ge̖ˀninbíˀweḏi natsikapóe, “Háaḏan nä́ˀi ka̖ˀpꞌoe saˀwó̖ˀ nasu̖u̖ˀiˀ wíˀiku̖ˀchꞌáapí poewin tä̖gintä̖ (300) thaa tꞌôe dívíˀandi wáˀâaḏi, i chä̖ˀ in sehkanäwó̖ˀ diwówáyiˀin ovâymä̂äníḏí?” Nä́ˀi sen kin natú̖ˀi-á nakhá̖wä̖́ Judas Iscariot gin, i-á Jesus óeku̖hpekhâymáaˀi-ân namuu, heḏi nä́ˀin natú̖ sänbiˀ namuuḏi, in sehkanäwó̖ˀ diwówáyiˀindi óeˀá̖yîngimäḏá yoe. Iḏá in khä̖ge̖ˀninbí chä̖ˀ ovâyˀá̖yînmáa, heḏi iweḏiboˀ isänhóndeˀ.
4 Então, um dos seus discípulos, Judas Iscariotes, filho de Simão, o que havia de traí-lo, disse:
5 — ausente —
5 Por que não se vendeu este unguento por trezentos dinheiros, e não se deu aos pobres?
6 — ausente —
6 Ora, ele disse isso não pelo cuidado que tivesse dos pobres, mas porque era ladrão, e tinha a bolsa, e tirava o que ali se lançava.
7 Hewänbo Jesus-di Judas óetu̖ˀan, “I kwee ánpí náˀan. Tobá hä̖ˀi ka̖ˀpꞌoe imáˀve-í. I thaa díkhä̖ˀkꞌúwígîˀ namuu.
7 Disse, pois, Jesus: Deixai-a; para o dia da minha sepultura guardou isto.
8 Hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí in sehkanäwó̖ˀ diwówáyiˀin tꞌowa undáḏí diyê̖e̖ní bînhä̖ä̖wímä̂äníḏí, hewänbo nä́we naa-á hä̂nhay wänbo tꞌä̖hkí háˀto undáḏí ocha̖ˀní.”
8 Porque os pobres, sempre os tendes convosco, mas a mim nem sempre me tendes.
9 Báyékí Huḏíyo dínhanginpóe Jesus oe Bethany nayiˀin, heḏiho iwepiyeˀ dimää Jesus nayiḏiḏa̖ˀbá yoe, hewänbo Lazarus i sen Jesus-di óewáywówápaaˀiˀ óemúníḏí wáˀ.
9 E muita gente dos judeus soube que ele estava ali; e foram, não só por causa de Jesus, mas também para ver a Lázaro, a quem ressuscitara dos mortos.
10 Jesus-di Lazarus óewáywówápaa ihayḏi báyékí Huḏíyoḏi inbí pꞌóˀḏéḏíˀin ovâyyoekanhondi Jesus-víˀpiyeḏa̖ˀ dívíwhä̖yu̖hon, heḏiho in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀin dâywéhpêeˀan Lazarus wáˀ óehéyíḏí.
10 E os principais dos sacerdotes tomaram deliberação para matar também a Lázaro,
11 — ausente —
11 porque muitos dos judeus, por causa dele, iam e criam em Jesus.
12 Wíyá tháwä́n in báyékí tꞌowa in Passover shánkîˀḏipiyeˀ dipówáˀin dínhanginpóe Jesus oe Jerusalem-piyeˀ naˀä̖ˀin,
12 No dia seguinte, ouvindo uma grande multidão que viera à festa que Jesus vinha a Jerusalém,
13 heḏi palm taykhóe dâytsꞌâˀḏi ûnˀayyaymää, heḏi kinnân dívítu̖hkwi̖nuhon: “Wíséegíkéndeˀ.” “Naˀinbí Sedó Yôesi Táḏáḏí wóesan, heḏiho híwó̖ˀ wóeˀâ̖a̖mí.” “U̖-á Israel-ví tsondi hayˀi unmuu.”
13 tomaram ramos de palmeiras, e saíram-lhe ao encontro, e clamavam: Hosana! Bendito o Rei de Israel que vem em nome do Senhor!
14 Jesus wí búnduˀay ho ônkêˀḏi iwe naˀíˀä́n, heḏiho Yôesi Táḏáví ta̖ˀnin diwe háa ûntû̖ˀ waagibá napóe. Kinnân nata̖ˀmuu:
14 E achou Jesus um jumentinho e assentou-se sobre ele, como está escrito:
15 — ausente —
15 Não temas, ó filha de Sião! Eis que o teu Rei vem assentado sobre o filho de uma jumenta.
16 (Ihayḏiho Jesus-ví khä̖ge̖ˀnin nä́ˀi hä̖ä̖wí napoˀiˀ wíḏikaˀpóya̖ˀpí, hewänbo tíˀúugéḏí Jesus wíyá oe makówápiyeˀ nawáypee ihayḏânho nä́ˀin iví̖ˀgeḏi nata̖ˀmuuˀin dínˀánpówá, heḏá dínhanginná háa nata̖ˀmuu waabá óeˀannin.)
16 Os seus discípulos, porém, não entenderam isso no princípio; mas, quando Jesus foi glorificado, então, se lembraram de que isso estava escrito dele e que isso lhe fizeram.
17 Hä̖̂ä̖ḏankánbo báyékí tꞌowa Jesus-áḏí diyiˀ i thaa iḏi Lazarus óewáywówápaaḏi penípho iweḏi napée-í kin óetu̖ˀan, heḏi nää nä́ˀin tꞌowaḏibá in wé̖ˀgeˀin tꞌowa ovâytu̖máa háa iwe iˀannin.
17 A multidão, pois, que estava com ele quando Lázaro foi chamado da sepultura testificava que ele o ressuscitara dos mortos.
18 Heḏiho nä́ˀin wé̖ˀgeˀin tꞌowa dínhanginpóe Jesus-á nä́ˀin pínnán tꞌôe iˀannin, heḏânkunho ûnˀayyaymää.
18 Pelo que a multidão lhe saiu ao encontro, porque tinham ouvido que ele fizera este sinal.
19 In Pharisees wíˀnä́ táye dívíchä̖nuˀoḏi ditû̖ˀ, “Ti wívînmúndepíˀan háa ídaˀ waagi wíˀúnpuwamänpíˀin. Binmúˀḏí, báyékí tꞌowa i-áḏíḏa̖ˀ dimän.”
19 Disseram, pois, os fariseus entre si: Vedes que nada aproveitais? Eis que todos vão após ele.
20 Wên Greeks dimuuˀin in wé̖ˀgeˀin tꞌowa-áḏí diyiˀ, in oe Jerusalem dínshánkîˀḏináˀ diwepiyeˀ diˀä̖ä̖ˀin Yôesi Táḏá óeˀaˀginmä̂äníḏí.
20 Ora, havia alguns gregos entre os que tinham subido a adorar no dia da festa.
21 Indá Philip-víˀpiyeˀ dimää (i-á Bethsaida búuˀúˀay oe Galilee nangewi namuu), heḏi óetu̖ˀan, “Kꞌema, Jesus-áḏí gihíˀdaˀ.”
21 Estes, pois, dirigiram-se a Filipe, que era de Betsaida da Galileia, e rogaram-lhe, dizendo: Senhor, queríamos ver a Jesus.
22 Philip namää Andrew óetu̖ˀâ̖a̖míḏí, heḏáháˀ Philip-á Andrew-áḏá Jesus-víˀpiyeˀ damää óetu̖ˀâ̖a̖míḏí háa ditú̖ˀin.
22 Filipe foi dizê-lo a André, e, então, André e Filipe o disseram a Jesus.
23 Jesus natú̖, “Ihayḏi púnúˀ nanânho nakeepúwíḏí hayˀi omuuˀin, naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ.
23 E Jesus lhes respondeu, dizendo: É chegada a hora em que o Filho do Homem há de ser glorificado.
24 Hebo taˀgendi wâytu̖máa, wí táhtá̖ koˀyi óekoeḏi iví wówátsi imäˀ waagibá ûnpoˀ heḏânho shánkí báyékí iweḏi natá̖hpaa-íḏí, heḏi iví wówátsi imähpíḏá iweḏi hä̖́ä̖bo wínapaˀpí, iwebo wíˀbo nawänpikꞌóe.
24 Na verdade, na verdade vos digo que, se o grão de trigo, caindo na terra, não morrer, fica ele só; mas, se morrer, dá muito fruto.
25 Toˀwên inbí wówátsi nä́ä oepáa kꞌayḏi ingîˀḏa̖ˀ dínmuuˀindá inbí wówátsi dipeḏée-í, hewänbo toˀwên inbí wówátsi nä́ä oepáa kꞌayḏi ingîˀḏa̖ˀ wíḏínmuupíˀindá, inbí wówátsi hä̂nhay wänbo tꞌä̖hkí dâymáˀve-í.
25 Quem ama a sua vida perdê-la-á, e quem, neste mundo, aborrece a sua vida, guardá-la-á para a vida eterna.
26 Toˀwên naagîˀ dívítꞌôeˀa̖míˀin didaˀḏi naa díyu̖u̖máˀve-íˀin dínkhâyˀä̖ˀ, heḏihoˀ iwáygé naa oyiˀ iwe, naví tꞌôeˀin iwáygébá diyê̖e̖ní. Toˀwên naagîˀ dívítꞌôeˀoˀin naví Táḏáḏí ovâytu̖ˀâ̖a̖mí híwó̖ˀ dívítsiyeˀannin.”
26 Se alguém me serve, siga-me; e, onde eu estiver, ali estará também o meu servo. E, se alguém me servir,
27 “Nääho naví píˀnä́ khóˀyé dînkháapóe. Ti naví Táḏá dondaaˀa̖mí nä́ˀin dînpuwagítꞌóeˀin diweḏi dînˀaywoeníḏí? Heḏân yoe, nä́ˀin dînpuwagítꞌóeˀin namuuḏânkun nä́ä oepáa kꞌayḏipiyeˀ oˀä̖ä̖.
27 Agora, a minha alma está perturbada; e que direi eu? Pai, salva-me desta hora; mas para isso vim a esta hora.
28 Heḏânho nä́ˀin wídaˀmáa naví Táḏá, ovâykeeya̖mí u̖-á hayˀi unmuuˀin” kin Jesus natú̖. Ihayḏi nä́ˀi tu̖u̖ makówáḏí natꞌoetꞌóe: “Han dáyˀanhoˀ, heḏá waˀ wíyá hanbá dáykhâymáa.”
28 Pai, glorifica o teu nome. Então, veio uma voz do céu que dizia: Já o tenho glorificado e outra vez o glorificarei.
29 In tꞌowa iwáygé diwinnin i tu̖u̖ ditꞌoe, heḏi wáy wên ditú̖, “Ikwa̖hta̖a̖ˀan” gin, heḏá wây-á ditú̖, “Wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiḏi óehéeˀan.”
29 Ora, a multidão que ali estava e que a tinha ouvido dizia que havia sido um trovão. Outros diziam: Um anjo lhe falou.
30 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀi tu̖u̖-á naagîˀḏa̖ˀ wínamuupí, hewänbo ungîˀ wáˀ namuu.
30 Respondeu Jesus e disse: Não veio esta voz por amor de mim, mas por amor de vós.
31 Ihayḏi púnúˀ naná Yôesi Táḏáḏí in óetaapíˀin ovâykeekwꞌôeníḏí híwó̖ˀpí dívíˀannin, heḏá Penísendi inbí tsondi dínmuuˀi-á óetꞌaaníḏá.
31 Agora, é o juízo deste mundo; agora, será expulso o príncipe deste mundo.
32 Hewänbo naa nä́ä nangeḏi dítꞌóhtä̖gekꞌúwíḏí dítege ihayḏi naaḏi tꞌä̖hkí tꞌowa dovâytu̖kánnamí navíˀpiyeˀ diˀä̖́ä̖-íḏí.”
32 E eu, quando for levantado da terra, todos atrairei a mim.
33 Nä́ˀin natú̖ ovâythayya̖míḏí háawin chuwa ûnpuwagítꞌóeˀin.
33 E dizia isso significando de que morte havia de morrer.
34 Ee tꞌowa yâageḏi toˀwíḏí óetu̖ˀan, “Yôesi Táḏáví ta̖ˀnin diwe nata̖ˀmuu i toˀwí iḏi óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí hä̂nhay wänbo tä̖hkí nawówáyê̖e̖níˀin. Heháaḏan untû̖ˀ i to tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ naˀaypu̖yä̖ˀiˀ óetegé-í óetꞌóhtä̖gekꞌúwíḏí? To-an namuu nä́ˀi toˀwí tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ naˀaypu̖yä̖ˀiˀ? Ti i-á namuu i toˀwí Yôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀi tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí?”
34 Respondeu-lhe a multidão: Nós temos ouvido da lei que o Cristo permanece para sempre, e como dizes tu que convém que o Filho do Homem seja levantado? Quem é esse Filho do Homem?
35 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wí kohthay waagiˀbá omuu, hewänbo undáḏí wí hây tä̖hkíḏa̖ˀ ochangítꞌóe. Naa oyiˀ iwe nakeená, heḏiho waˀḏi nää undáḏí oyiḏiboˀ unbí wówátsi naa-áḏí binhûu, heḏânho nakhu̖u̖náˀ niˀge wíˀíyê̖e̖nípíḏí. Toˀwí khu̖u̖ i̖ˀge namändi-á wáy namän niˀge wíˀûnhanginnáhpí.
35 Disse-lhes, pois, Jesus: A luz ainda está convosco por um pouco de tempo; andai enquanto tendes luz, para que as trevas vos não apanhem, pois quem anda nas trevas não sabe para onde vai.
36 Naa i kohthay omuuˀivíˀpiyeˀ bíwhä̖́yú̖ waˀ undáḏí oyiḏiboˀ, heḏânho tꞌowa i kohthay iwe íthaaˀin ípúwíḏí.” In Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀin Jesus-víˀpiyeˀ wíḏívíwhä̖yundepí Nä́ˀin Jesus natú̖ ihayḏihoˀ iwáygéḏí namääḏi ikaayan wíˀóeshaa-ípíḏí.
36 Enquanto tendes luz, crede na luz, para que sejais filhos da luz. Essas coisas disse Jesus; e, retirando-se, escondeu-se deles.
37 Hewänbo tobá báyékí pínnán inbí páaḏépiyeˀ ikeeyan wänboˀ, waˀḏi ivíˀpiyeˀ wíḏívíwhä̖yundepí.
37 E, ainda que tivesse feito tantos sinais diante deles, não criam nele,
38 Heḏiho háa Yôesi Táḏáví tukhe̖ˀbiˀ Isaiah ita̖ˀnan waagi napóe. I-á hä́nˀoe natú̖,
38 para que se cumprisse a palavra do profeta Isaías, que diz: Senhor, quem creu na nossa pregação? E a quem foi revelado o braço do Senhor?
39 Heḏiho wíḏínkoeḏipí dívíwhä̖yú̖-íḏí, gá dínpóeḏân háa wíyá wáygé Isaiah ita̖ˀnan waa:
39 Por isso, não podiam crer, pelo que Isaías disse outra vez:
40 — ausente —
40 Cegou-lhes os olhos e endureceu-lhes o coração, a fim de que não vejam com os olhos, e compreendam no coração, e se convertam, e eu os cure.
41 Isaiah nä́ˀin ita̖ˀnan gá Jesus-á hayˀi napuwagítꞌóeˀin ho ûnkeepóeḏân, heḏânkun iví̖ˀgeḏi ihéeˀan.
41 Isaías disse isso quando viu a sua glória e falou dele.
42 Hebo tobá Jesus-víˀpiyeˀ wáy wên wíḏívíwhä̖yu̖pí wänboˀ, báyékí in Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀin wänbo ivíˀpiyeˀ dívíwhä̖yu̖mä́gi, hewänbo keeˀeeḏi wíḏitú̖hpí dívíwhä̖yu̖ˀin gá in Pharisees-di i méesate eepiyeˀ ovâytsuḏekhâ̖a̖ˀa̖míḏí dikhuwôedaˀḏân,
42 Apesar de tudo, até muitos dos principais creram nele; mas não o confessavam por causa dos fariseus, para não serem expulsos da sinagoga.
43 heḏi nä́ˀin Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀin shánkí didaˀ tꞌowa híwó̖ˀ inbí̖ˀgeḏi dívíhéeˀa̖míˀin Yôesi Táḏá híwó̖ˀ inbí̖ˀgeḏi dívíhéeˀa̖mívíˀweḏi.
43 Porque amavam mais a glória dos homens do que a glória de Deus.
44 Heḏi Jesus-di kaygi ovâytu̖ˀan, “Toˀwí navíˀpiyeˀ iwhä̖yundeˀi-á navíˀpiyeḏa̖ˀ wíˀiwhä̖yundepí, hewänbo i naa dísandivíˀpiyân wáˀ iwhä̖yundeˀ.
44 E Jesus clamou e disse: Quem crê em mim crê não em mim, mas naquele que me enviou.
45 Heḏi toˀwíḏí naa dímúndeḏi i naa dísandiˀ wáˀ óemúndeˀ.
45 E quem me vê a mim vê aquele que me enviou.
46 Naa nä́ä oepáa kꞌayḏipiyeˀ oˀä̖ä̖ wí kohthay waagiˀbá omúníḏí, heḏânho toˀwên navíˀpiyeˀ dívíwhä̖yundeˀin khu̖u̖ i̖ˀge wíḏiyê̖e̖nípíḏí.
46 Eu sou a luz que vim ao mundo, para que todo aquele que crê em mim não permaneça nas trevas.
47 Naa wóˀtû̖ˀpí in toˀwên naví híˀ ditꞌoeḏi hewänbo wíḏâyˀaˀgindopíḏí dínkhâyˀä̖ˀ ovâytuchä̖nú-íˀin. Naa oˀä̖ä̖ tꞌowa dovâyˀaywoeníḏí, dínkhâyˀä̖ˀ ovâytuchä̖nú-íˀin otú̖níḏá yoe.
47 E, se alguém ouvir as minhas palavras e não crer, eu não o julgo, porque eu vim não para julgar o mundo, mas para salvar o mundo.
48 I tꞌä̖ˀgi thaa nanáˀ diwe nä́ˀi naví híˀ ho dovâytu̖ˀandiˀ namuuḏânkun in toˀwên naa díyoegiˀannin heḏá háa otú̖ waa wíḏînséegíˀanpíˀin ovâytuchä̖nukhâymáa,
48 Quem me rejeitar a mim e não receber as minhas palavras a palavra que tenho pregado, essa o há de julgar no último Dia.
49 gá naa háa naví Táḏáḏí dísandiḏá naa díyôn waagiḏa̖ˀ dáyhéeˀoˀ, háa owänpidaˀ waagá yoe.
49 Porque eu não tenho falado de mim mesmo, mas o Pai, que me enviou, ele me deu mandamento sobre o que hei de dizer e sobre o que hei de falar.
50 Heḏi dînhanginná i tsontu̖u̖ naví Táḏá imä́giˀi wówátsi nahándepíˀin napä̖yiˀin. Heḏânho háa naví Táḏáḏí dítu̖ˀanninda̖ˀ naa otû̖ˀ heḏá haˀwâa dáyhéeˀoˀ.”
50 E sei que o seu mandamento é a vida eterna. Portanto, o que eu falo, falo-o como o Pai mo tem dito.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.