João 11
Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH
1 Wí sen Lazarus gin nakhá̖wä̖́ˀi nahaypóe. I-áḏí Mary-áḏí heḏá Martha-áḏí ditíˀûuwinmuu, heḏi Bethany búuˀúˀay iweˀin dimuu. Mary-ânkunho i ka̖ˀpꞌo sawó̖ˀ nasu̖u̖ˀi Jesus-ví ân deeḏi óekä̖yu̖khâymáaˀi heḏáháˀ iví phóḏá óepiḏikhâymáaˀi namuu.
1 Um homem chamado Lázaro estava doente. Ele era do povoado de Betânia, onde Maria e a sua irmã Marta moravam.
2 — ausente —
2 (Esta Maria era a mesma que pôs perfume nos pés do Senhor Jesus e os enxugou com os seus cabelos. Era o irmão dela, Lázaro, que estava doente.)
3 Mary-áḏí Martha-áḏí Jesus ôntꞌôesandi óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, ótꞌóyan, i nâaséegíˀi nahay.”
3 As duas irmãs mandaram dizer a Jesus: — Senhor, o seu querido amigo Lázaro está doente!
4 Jesus nä́ˀin natꞌoe ihayḏi natú̖, “Tobáháa nahay wänbo nawówáyê̖e̖ní, heḏiho háa ûnpúwíˀin namuuḏi in tꞌowa dâymûˀḏi Yôesi Táḏá kwꞌáayéboˀ óemáˀve-í, heḏá naa iví ay omuuˀi wáˀ kwꞌáayébo dímáˀve-í.”
4 Quando Jesus recebeu a notícia, disse:
5 Tobá Jesus-di Martha-á Mary-á heḏá Lazarus-á ovâyséegí wänboˀ,
5 Jesus amava muito Marta, e a sua irmã, e também Lázaro.
6 Lazarus nahayˀin ûnhanginpóe ihayḏi wíye thaa waˀḏi iwáygéboˀ itsíkhaˀandi wíˀûnpu̖wä̖määpí.
6 Porém quando soube que Lázaro estava doente, ainda ficou dois dias onde estava.
7 Ihayḏáhoˀ iví khä̖ge̖ˀnin itu̖ˀan, “Yahoˀ oe Judea-piyeˀ giwáymú-í.”
7 Então disse aos seus discípulos:
8 Iví khä̖ge̖ˀnindi óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, hä̂nhayboˀ in Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀindi wóekꞌusä̖yu̖héyíˀin didaˀpíˀan. Heḏi háaḏan eepiyeˀ unwáypundaˀ?”
8 Mas eles disseram: — Mestre, faz tão pouco tempo que o povo de lá queria matá-lo a pedradas, e o senhor quer voltar?
9 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Thaaḏi nanáˀ dihayḏi tä̖ˀḏi wíye óḏa nakeenáhpíˀan. Wí toˀwí thaaḏi iyíyéndeˀi wínakanundepí, gá i ko nä́ä oepáa kꞌayḏigîˀ namuuˀiḏi nakeenândân heḏiho wáy namän niˀge imúndeˀ.
9 Jesus respondeu:
10 Hewänbo wí toˀwí khu̖u̖ḏi iyíyéndeˀi-á nakanunde wíˀûnkohthaynáhpíḏi.”
10 Mas, se anda de noite, tropeça porque nele não existe luz.
11 Ihayḏáháˀ Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Naˀinbí kꞌema Lazarus nayókhá̖, heḏi naa omän dóyóhsaaníḏí.”
11 Jesus disse isso e depois continuou:
12 Iví khä̖ge̖ˀnindi óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, Lazarus nayókhândáho handiḏi nahewówa-í.”
12 — Senhor, se ele está dormindo, isso quer dizer que vai ficar bom! — disseram eles.
13 Indá diˀánde Jesus natu̖ˀdaˀin Lazarus taˀgendi nayókhá̖wä̖́kꞌóeˀin, hewänbo ho nachuuˀin natu̖ˀdaˀ-á.
13 Mas o que Jesus queria dizer era que Lázaro estava morto. Porém eles pensavam que ele estivesse falando do sono natural.
14 Heḏiho thayˀeeḏi ovâytu̖ˀan, “Lazarus-á ho nachuu.
14 Então Jesus disse claramente:
15 Heḏi ungîˀ shánkí híwó̖ˀ namuu naa iwe wóˀyipíḏí i nachuu ihayḏi, gá bînpu̖wä̖khâymáaḏân háa dônkhâymáaˀin, heḏi handiḏi shánkí navíˀpiyeˀ úvíwhä̖yu̖mä̂äní. Nää yahoˀ ivíˀpiyeˀ gimú-í.”
15 mas eu estou alegre por não ter estado lá com ele, pois assim vocês vão crer. Vamos até a casa dele.
16 Thomas i kwâati gin dâykhá̖yä̖́ˀdeˀiḏi in wé̖ˀgeˀin khä̖ge̖ˀnin ovâytu̖ˀan, “Yaho gimú-í, heḏi Jesus óehayḏáhoˀ i-áḏíbá gichúu-í.”
16 Então Tomé, chamado “o Gêmeo”, disse aos outros discípulos: — Vamos nós também a fim de morrer com o Mestre!
17 Jesus oe Bethany búuˀúˀay tsoˀwa napowaˀä̖ˀ ihayḏi óetu̖ˀan Lazarus óekhä̖ˀkꞌûˀ iweḏi yôenu thaahonaphaḏeˀin.
17 Quando Jesus chegou, já fazia quatro dias que Lázaro havia sido sepultado.
18 Bethany-á Jerusalem diweḏi kayi̖ˀ wínanáhpí, wíye míya ihayhä̖́yú̖,
18 Betânia ficava a menos de três quilômetros de Jerusalém,
19 heḏi Mary-á Martha-á inbíˀwe báyékí Huḏíyo dipówá ovä̂nsíwówáˀa̖míḏí, inbí tíˀûu dä́nmääḏi.
19 e muitas pessoas tinham vindo visitar Marta e Maria para as consolarem por causa da morte do irmão.
20 Jesus naˀä̖ˀin Martha ûnhanginpóe ihayḏi naˀayyaypee, hewänbo Mary-á oe kꞌaygibo iwóyí̖ˀ.
20 Quando Marta soube que Jesus estava chegando, foi encontrar-se com ele. Porém Maria ficou sentada em casa.
21 Martha-ḏi óeyayḏi óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, naví tíˀûu nahay ihayḏi hây nä́we unyiḏi háˀto nahá̖a̖níwän.
21 Então Marta disse a Jesus: — Se o senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido!
22 Hebo naa dînhanginná nääbo hä̖ä̖wí Yôesi Táḏá nâadaaˀandiˀ iḏi wóemä̂äní.”
22 Mas eu sei que, mesmo assim, Deus lhe dará tudo o que o senhor pedir a ele.
23 Jesus-di óetu̖ˀan, “Uví tíˀûu ú̖wáywówápúwí.”
23 — O seu irmão vai ressuscitar! — disse Jesus.
24 Martha-ḏi óetu̖ˀan, “Naa dînhanginná i tꞌä̖ˀgi thaa nanáˀ diwe tꞌä̖hkí tꞌowa ovâywáywówápaa ihayḏi nawáywówápuwagítꞌóeˀin.”
24 Marta respondeu: — Eu sei que ele vai ressuscitar no último dia!
25 Jesus-di óetu̖ˀan, “Naa-ân i omuu tꞌowa dovâywáywówápaˀiˀ, naaḏi dovâywówátsimäˀ. Toˀwí navíˀpiyeˀ iwhä̖yu̖ˀiˀ iwówátsimáˀve-í tobá nachuu wänboˀ.
25 Então Jesus afirmou:
26 Heḏi wí toˀwí waˀḏi nawówáyiˀi navíˀpiyeˀ iwhä̖yu̖ḏi háˀto nachúu-í. Ti biwhä̖yunde nä́ˀin?”
26 e quem vive e crê em mim nunca morrerá. Você acredita nisso?
27 Martha-ḏi óetu̖ˀan, “Heḏân ha̖a̖, Naˀinbí Sedó, naa dáywhä̖yundeˀ u̖-ân unmuu i Yôesi Táḏáḏí wóesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí, Yôesi Táḏáví ay-ân unmuu. Ívítsíkhaˀmáawän nä́ä oepáa kꞌayḏipiyeˀ unˀä̖́ä̖-íḏí.”
27 — Sim, senhor! — disse ela. — Eu creio que o senhor é o Messias , o Filho de Deus, que devia vir ao mundo.
28 Kin natú̖ ihayḏiho Martha iweehoˀ, heḏi iví tíˀûu Mary itu̖ˀan iˀä̖ä̖hângeˀa̖míḏí heḏi óesäntu̖ˀan, “I há̖hkandi ho napówá heḏi u̖-áḏí nahíˀdaˀ.”
28 Depois de dizer isso, Marta foi, chamou Maria, a sua irmã, e lhe disse em particular: — O Mestre chegou e está chamando você.
29 Mary nä́ˀin natꞌoe ihayḏi weseboˀ iwí̖nú heḏi ee Jesus nayiˀ iwepiyeˀ namää.
29 Quando Maria ouviu isso, levantou-se depressa e foi encontrar-se com Jesus.
30 Jesus i búuˀúˀay iwe waˀ wínapówápí, hewänbo waˀḏi Martha-ḏi óeyay iwáygébo nayiˀ.
30 Pois ele não tinha chegado ao povoado, mas ainda estava no lugar onde Marta o havia encontrado.
31 In Huḏíyo ee tewhá íve dikwꞌó̖ˀnin Mary óesíwówáˀoˀindi óemûˀ wese iwí̖núḏí yáˀwépiyeˀ napeeḏi, heḏi diˀân Lazarus nakhä̖ˀkꞌóe iwepiyeˀ namännin isíhtä̖ä̖-íḏí, heḏiho ûnwóemää.
31 As pessoas que estavam na casa com Maria, consolando-a, viram que ela se levantou e saiu depressa. Então foram atrás dela, pois pensavam que ela ia ao túmulo para chorar ali.
32 Mary oe Jesus nayiˀ iwe napówá, heḏi óemûˀ ihayḏi iví páaḏépiyeˀ idéˀgendisógeḏi óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, naví tíˀûu nahay ihayḏi hây nä́we unyiḏi háˀto nahá̖a̖níwän.”
32 Maria chegou ao lugar onde Jesus estava e logo que o viu caiu aos pés dele e disse: — Se o senhor tivesse estado aqui, o meu irmão não teria morrido!
33 Mary-á in Huḏíyo ûnwóeˀä̖ä̖ˀindá dívísíhtu̖wí̖núndeḏi Jesus-di ovâymûˀ ihayḏi, iví píˀnä́ khóˀyé hânho nataachanpóe heḏi natha̖tha̖póe,
33 Jesus viu Maria chorando e viu as pessoas que estavam com ela chorando também. Então ficou muito comovido e aflito
34 heḏi ovâytsikáyin, “Wáygan Lazarus óekhä̖ˀkꞌûˀ?” Óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, hêe naˀindáḏí ókä̖ˀveḏi nâamúníḏí.”
34 e perguntou: — Venha ver, senhor! — responderam.
35 Jesus isíhtä̖ä̖.
35 Jesus chorou.
36 Heḏiho in Huḏíyo ditú̖, “Binmúˀḏí, taˀgendi Lazarus óeséegí.”
36 Então as pessoas disseram: — Vejam como ele amava Lázaro!
37 Hewänbo wáy wên ditú̖, “I to sen natsíˀtꞌaamuuˀiví keetan óemä́gi. Ti wáˀ wíˀûnkoeḏipíˀan Lazarus ônhehkháaˀa̖míḏí waˀ nachuupíḏíbo heḏânho wínachúu-ípíḏí?”
37 Mas algumas delas disseram: — Ele curou o cego. Será que não poderia ter feito alguma coisa para que Lázaro não morresse?
38 Jesus wíyá iví píˀnä́ khóˀyé hânho nataachanpóe, heḏi wí tꞌovápho nachá̖ˀ diwe i pení nakꞌóe iwe napówá. Wí kꞌuu pháagîˀ nakhaawin tꞌovápho ee.
38 Jesus ficou outra vez muito comovido. Ele foi até o túmulo, que era uma gruta com uma pedra colocada na entrada,
39 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Hä̖ˀi kꞌuu wéhánäpiyeˀ binhângeˀan.” I nachuuˀiví páˀḏây Martha-ḏi Jesus óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, nää-áho nasu̖hkay, nää-á yôenu thaa nahán diweḏi ûnná.”
39 e ordenou: Marta, a irmã do morto, disse: — Senhor, ele está cheirando mal, pois já faz quatro dias que foi sepultado!
40 Jesus-di óetu̖ˀan, “Naaḏi wítu̖ˀanpíˀan, biwhä̖yu̖ndeḏáho nâamúní Yôesi Táḏá hânho nakayˀin.”
40 Jesus respondeu:
41 Heḏi i kꞌuu wéhánäpiyeˀ dâyhângeˀan, heḏi Jesus oe makówápiyeˀ ibéeḏí natú̖, “Táḏá, naaḏi wíkú̖ˀdaaˀo naví yûusu dîntꞌóyandi.
41 Então tiraram a pedra. Jesus olhou para o céu e disse:
42 Heḏá dînhanginná hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí dîntꞌóyandeˀin, hewänbo naa nä́ˀi tu̖u̖ otú̖ nä́ˀin tꞌowa nä́we diyiˀin ditꞌóe-íḏí u̖ḏi naa dísannin dívíwhä̖yu̖mä̂äníḏí.”
42 Eu sei que sempre me ouves; mas eu estou dizendo isso por causa de toda esta gente que está aqui, para que eles creiam que tu me enviaste.
43 Ihayḏáháˀ kaygi natú̖, “Lazarus, ópive.”
43 Depois de dizer isso, gritou:
44 Heḏi i sen nachuˀkꞌóeˀi napee. Waˀḏi aa saygi̖ˀdiḏi naˀánmuu, iví ândá mandá wänboˀ, heḏá iví tsꞌay-á wáˀ aaḏi ûnˀánmuu. Jesus-di in tꞌowa ovâytu̖ˀan, “Binˀánsuu heḏânho ivíˀpiyeˀ namú-íḏí.”
44 E o morto saiu. Os seus pés e as suas mãos estavam enfaixados com tiras de pano, e o seu rosto estava enrolado com um pano. Então Jesus disse:
45 Báyékí in Huḏíyo Mary-víˀpiyeˀ diˀáḏâapóya̖ˀnin háa Jesus iˀannin dâymûˀ, heḏi ivíˀpiyeˀ dívíwhä̖yu̖.
45 Muitas pessoas que tinham ido visitar Maria viram o que Jesus tinha feito e creram nele.
46 Hewänbo wây-á in Pharisees-víˀpiyeˀ dimää ovâytu̖ˀâ̖a̖míḏí háa Jesus iˀannin.
46 Mas algumas pessoas voltaram e contaram aos fariseus o que ele havia feito.
47 Heḏiho in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindáḏí heḏá in Pharisees-áḏí in Huḏíyoví tu̖yowaˀ ovâywé̖ˀgeˀan, heḏi ovâytsikáyin, “Hânnan ívíˀa̖mí? Nä́ˀi sendá báyékí ipínnántꞌôeˀoˀ.
47 Então os fariseus e os chefes dos sacerdotes se reuniram com o Conselho Superior e disseram: — O que é que nós vamos fazer? Esse homem está fazendo muitos milagres!
48 Kin ikanhondi âymä́giḏáhoˀ, toˀwên tꞌä̖hkí ivíˀpiyeˀ dívíwhä̖yú̖-í, heḏá in Rome-win sundaḏo diˀä̖́ä̖-í heḏi naˀinbí méesate hayˀi dînnayú̖-í heḏá naˀinbí tꞌowa-á dînwáḏe-í.”
48 Se deixarmos que ele continue fazendo essas coisas, todos vão crer nele. Aí as autoridades romanas agirão contra nós e destruirão o Templo e o nosso país.
49 Wí sen in diweḏi ihay pa̖a̖yo naˀowhaˀpꞌóˀḏéḏîˀä́n, i-á Caiaphas kin nakhá̖wä̖́, heḏi iḏá ovâytu̖ˀan, “Undá hä̖ä̖wí wänbo wíˀúnhanginnáhpí.
49 Então Caifás, que naquele ano era o Grande Sacerdote , disse: — Vocês não sabem nada!
50 Ti wíˀúnhanginnáhpíˀan shánkí yänbeḏi híwó̖ˀ namúníˀin ungîˀ wîˀḏa̖ˀ wí toˀwí tꞌä̖hkí naˀinbí tꞌowagîˀ iví wówátsi imä̂äníḏí, heḏi handiḏi naˀinbí tꞌowa tꞌä̖hkí wíˀovâyhá̖nú-ípí.”
50 Será que não entendem que para vocês é melhor que morra apenas um homem pelo povo do que deixar que o país todo seja destruído?
51 I-á iví ánshaa iweḏibo nä́ˀi híˀ wínatú̖hpí, hewänbo wí Yôesi Táḏáví tukhe̖ˀbi namuu waagibá ihéeˀandânho háa napuwagítꞌóeˀin natú̖, gá i pa̖a̖yo owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ namuuḏân. Heḏânkunho natú̖ Jesus-á tꞌä̖hkí in Israel tꞌowagîˀ nachuwagítꞌóeˀin.
51 Naquele momento Caifás não estava falando por si mesmo. Mas, como ele era o Grande Sacerdote naquele ano, estava profetizando que Jesus ia morrer pela nação.
52 Hewänbo ingîˀḏa̖ˀ wínachuwagítꞌóepí, in toˀwên Yôesi Táḏáví ây ûnmuuˀin wéngé tꞌä̖hkí diwaḏekwꞌó̖ˀningîˀ-ân wáˀ nachuwagítꞌóe, heḏânho ovâywé̖ˀgeˀa̖míḏí, heḏá wîˀḏa̖ˀ dipúwí.
52 E não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo todos os filhos de Deus que estão espalhados por toda parte.
53 I thaa iweḏi páaḏépiyeˀ in Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀin dívíhíˀmáa háḏíḏí óehéyí i̖ˀgeḏi.
53 Então, daquele dia em diante, os líderes judeus fizeram planos para matar Jesus.
54 Heḏiho Jesus wíyá keeˀeeḏi wíˀiyíyéndepí, in Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀindi wíˀóemúnípíḏí, hewänbo iweḏi iyâatä̖ä̖ḏi oe ahkónu núˀ nanáˀ diwepiyeˀ namää, wí búuˀúˀay Ephraim gin dâytu̖ˀoˀ iwepiyeˀ, heḏi iwáygé iví khä̖ge̖ˀnindáḏí iwóyí̖ˀ.
54 Por isso ele já não andava publicamente na Judeia, mas foi para uma região perto do deserto, a uma cidade chamada Efraim, e ficou ali com os seus discípulos.
55 Ihayhä̖̂ä̖bá in Huḏíyoví shánkîˀḏi púnúˀ naná, Passover gin dâytu̖ˀoˀiˀ. Waˀ i shánkîˀḏi thaa napówápíḏíbo báyékí tꞌowa Jerusalem búuˀúḏí yáˀwé dithaaˀin iwepiyeˀ dimää dívípikhâyˀa̖míḏí in Huḏíyoví khuu dínmuu waa.
55 Faltava pouco tempo para a Festa da Páscoa . Muitos judeus foram a Jerusalém antes da festa para tomar parte na cerimônia de purificação .
56 Jesus óetu̖wä̖máa, heḏi iwáygé méesate hayˀi íve diyiḏi dívítu̖máa, “Tigúba i nashánkîˀḏiˀä̖́ä̖-í?”
56 Eles procuravam Jesus e, no pátio do Templo, perguntavam uns aos outros: — O que é que vocês acham? Será que ele vem à festa?
57 In owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindáḏí heḏá in Pharisees-áḏí in tꞌowa ovâyyôn Jesus wáygé nayiˀin dínhanginpóeḏí ovâytꞌôeˀamí, heḏânho óepankéyíḏí.
57 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus queriam prender Jesus. Por isso tinham dado ordem para que, se alguém soubesse, contasse onde ele estava.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.