Atos 7
Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT
1 Iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀḏi Stephen óetsikaˀyan, “Ti nä́ˀi ditû̖ˀdi tꞌä̖hkí taˀgen namuu?”
1 Então o sumo sacerdote lhe perguntou: “Estas acusações são verdadeiras?”.
2 Stephen-di ovâytu̖ˀan, “Mä́ˀmä̂äˀindá tíˀûuwin páaḏéˀindá, naa dîntꞌôeyan. Jôesi Táḏá iˀ saˀwóˀdi kohthay eeḏi nathaaˀi nanbí páaḏéˀi thehtáy pahpâa Abraham-bíˀpiye ipikeeyan, waˀḏi Abraham owáy Mesopotamia nange wä̖́hä̖̂ä̖ nathaa ihayḏiboˀ, oe Haran búˀpiye waˀ namääpíḏíboˀ,
2 Estêvão respondeu: “Irmãos e pais, ouçam-me! O Deus glorioso apareceu a nosso antepassado Abraão na Mesopotâmia, antes de ele se estabelecer em Harã,
3 heḏi Jôesi Táḏáḏí óetu̖ˀan,
3 e lhe disse: ‘Deixe sua terra natal e seus parentes e vá para a terra que eu lhe mostrarei’.
4 Heḏiho in Chaldean-bí nangeḏi napeeḏi oe Haran wä̖́hä̖̂ä̖piye ithayegihoˀ. Iví táḏá ûnchuu ihayḏá Jôesi Táḏáḏí óetu̖ˀan iweḏá namú-íˀin, heḏi nä́ä nange nää githaa iwe napówá.
4 Então Abraão saiu da terra dos caldeus e morou em Harã até seu pai morrer. Depois, Deus o trouxe aqui para a terra onde vocês agora vivem.
5 Jôesi Táḏáḏí Abraham hä̖ä̖wí wänbo nä́ˀi nange iwe wíˀóemä́gipí ivîˀ ûnmúuníḏí, wí nan iˀa̖hkêeníˀi wänbo joe. Hewänbo Jôesi Táḏá iví tun imä́gi wáy wí thaa nä́ˀi nan óepä̖hkhâymáaˀin ivîˀ ûnmúuníḏí, heḏá owáy nachuu ihayḏá iví tíˀúugé kä̖ˀä̖ä̖ˀindá inbîˀ dínpuwagíˀo. Heḏi nä́ˀi tꞌä̖hkí Jôesi Táḏáḏí Abraham óetu̖ˀan waˀḏi iví páaḏéˀi ay ûnpu̖yä̖píḏíboˀ.
5 “Mas Deus não lhe deu herança alguma aqui, nem mesmo o espaço de um pé. Contudo, prometeu que a terra toda pertenceria a Abraão e a seus descendentes, embora ele ainda não tivesse filhos.
6 Óetu̖ˀan wáˀ iví tíˀúugé kä̖ˀä̖ä̖ˀin wíyá nange inbîˀ dínmuupíˀwe dívíthayekhâymáaˀin, heḏi ee nangeˀin tꞌowaḏi jónä́n tä̖gintä̖ (400) pa̖a̖yo tꞌä̖hkí ovâypankhonkhâymáaḏá ovâytꞌôephaḏekankhâymáa.
6 Disse-lhe também que seus descendentes viveriam numa terra estrangeira, onde seriam escravizados e oprimidos por quatrocentos anos.
7 Hebo óetu̖ˀan wáˀ, ‘Naaḏá in tꞌowa uví tíˀúugé kä̖ˀä̖ä̖ˀin ovâypanhógiˀin dovâytuhchä̖nukhâymáa, heḏá hä̖ˀin tꞌowaví nangeḏi uví tíˀúugé kä̖ˀä̖ä̖ˀin dipeegíˀo, heḏi nä́ˀi nangepiye diˀä̖ä̖-í, heḏi nä́we naa díˀaˀginmä̂äní.’
7 Mas Deus disse: ‘Eu castigarei a nação que os escravizar, e, por fim, sairão dali e me adorarão neste lugar’.
8 Heḏiho Jôesi Táḏá gin iwéhpêeˀandi Abraham óetu̖ˀan wên kꞌewe taaḏi óetaaˀa̖míˀin, Abraham ikeeya̖míḏí nahíjeˀin. Heḏi Abraham wí eˀnú ûnpu̖yä̖, i-á Isaac gin nakhá̖wä̖́, heḏi kháve thaa naphaḏe ihayḏi nä́ˀin kꞌewe taaḏibá óetaaˀan. Heḏá Isaac wáˀ iví eˀnú Jacob hanbá iˀan, heḏá Jacob-á iví tä̖ˀḏi wíje (12) eˀnûn hanbá-á, indá nanbí hehä̖̂ä̖win thehtáy pahpáˀin gínmuu.
8 “Naquele tempo, Deus deu a Abraão a aliança da circuncisão. Assim, quando seu filho Isaque nasceu, ele o circuncidou no oitavo dia. Essa prática continuou quando nasceu Jacó, filho de Isaque, e quando nasceram os doze filhos de Jacó, os patriarcas de Israel.
9 “Nä́ˀindá inbí tíˀûu Joseph-víˀpiye dithúupóeḏí óeku̖ˀpꞌégi, heḏi wây-á senäˀ oe Egypt-piye dimännindi óekumäḏi indáḏí óehoˀ.
9 “Os patriarcas tiveram inveja de seu irmão José e o venderam como escravo para o Egito. Mas Deus estava com ele
10 Hewänbo Jôesi Táḏá wáˀ i-áḏí namää, heḏi tꞌä̖hkí iví tꞌôephaḏe iweḏi óejâaˀan. Jôesi Táḏáḏí Joseph óekhä̖geˀnandiho iˀ Egypt-wi tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ Pharaoh gin óetu̖ˀoˀiˀḏi báyékí óehí, heḏá óemûˀ híwóˀdi hangintan imáaˀin, heḏiho iˀḏi Joseph óesóge in Egyptˀinbí tunjó dínmúuníḏí heḏá iví hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí ônˀá̖yîngiˀa̖míḏá.
10 e o livrou de todas as suas dificuldades. Deus concedeu a José favor e sabedoria diante do faraó, rei do Egito, e o faraó o nomeou governador de todo o Egito e administrador de seu palácio.
11 “Ihayhä̖̂ä̖bá oe Egypt nange heḏá Canaan nangá wéngé tꞌä̖hkí diha̖a̖póe, heḏiho báyékí tꞌowa dâytꞌôephaḏendeˀ. Nanbí thehtáy pahpáˀin wänbo wíḏâykoegiˀshaaḏepí.
11 “Então veio uma fome sobre o Egito e sobre Canaã. Houve grande aflição, e nossos antepassados ficaram sem comida.
12 Heḏi oe Egypt dínkoegiˀbáˀyennin Jacob ûnhanginpóe, heḏiho iví eˀnûn nanbí thehtáy pahpáˀin gínmuuˀin iwepiye isan dâykoegîˀkuumä́-íḏí. Ihayḏá páaḏé iwepiye ditsꞌanmää.
12 Jacó soube que ainda havia cereal no Egito e enviou seus filhos, nossos antepassados, para comprarem alimento.
13 Heḏi wíyá dimää ihayḏi Joseph-di ovâykeeyan i-á inbí tíˀûu dínmuuˀin, heḏá Pharaoh-á ûntsꞌanhanginpóe toˀwên Joseph-ví tꞌowa ûnmuuˀin.
13 Da segunda vez que foram, José revelou sua identidade a seus irmãos e os apresentou ao faraó.
14 Heḏi Joseph-di iví maatu tꞌowa-á heḏá iví táḏá Jacob-á ovâytꞌôesan ivíˀpiye oe Egypt diˀä̖ä̖-íˀin. Indá tségíntä̖ˀḏi pꞌánú (75) ihay dijiˀ.
14 Depois, José mandou trazer para o Egito seu pai, Jacó, e todos os seus parentes, 75 pessoas ao todo.
15 Heḏiho gindiḏi Jacob-áḏí nanbí wéˀgen thehtáy pahpáˀindáḏí oe Egypt-piye dimää, heḏi iwe dívíthaye dichuu píhay.
15 Assim, Jacó foi para o Egito e ali morreu, bem como nossos antepassados.
16 Tíúugéḏí iˀ pení phéhkhún Egypt-di oe Shechem-piye dâyhoˀ heḏi iwe wí tꞌowápho iwe wíyá dâywáykhä̖ˀkwꞌóḏi. Báyékí pa̖a̖yo phaḏe nä́ˀi hä̖ä̖wí napóepíḏíbo nä́ˀi tꞌowápho-á Abraham wí chä̖ˀdi ho ikumä Hamor-ví eˀnûnbíˀweḏi.
16 Seus corpos foram levados para Siquém e sepultados no túmulo que Abraão havia comprado por um certo preço dos filhos de Hamor.
17 “Iweḏi báyékí pa̖a̖yo naphaḏe, heḏi nanbí tꞌowa oe Egypt nange wä̖́hä̖̂ä̖ báyékí diˀâytꞌowasôe, heḏi iˀ thaa tsowa naˀä̖ˀ Jôesi Táḏá iˀa̖míḏí háa iˀḏi Abraham óetu̖ˀan waa óekhâymáaˀin.
17 “Aproximando-se o tempo em que Deus cumpriria sua promessa a Abraão, nosso povo se multiplicou grandemente no Egito.
18 Heḏi ihayḏi wíyá tsondi pꞌóˀḏéḏîˀ tsꞌa̖a̖biˀ Egypt nange nasogeḏee, i-á hä̖ä̖wí wänbo Joseph-ví̖ˀgeḏi ûnhanginnáhpîˀ namuu.
18 Então subiu ao trono do Egito um novo rei, que nada sabia a respeito de José.
19 I-á wên háawên jänäkíˀin nanbí tꞌowavíˀpiye iˀan, iˀḏá nanbí thehtáy pahpáˀin ovâykaygiˀan inbí ây hí̖ˀínnin jáˀwébo dâyjoeˀa̖míḏí dínchuu-íḏí.
19 Esse rei explorou e oprimiu nosso povo, forçando os pais a abandonarem seus filhos recém-nascidos, para que morressem.
20 “Ihayḏibá Moses naˀaypu̖yä̖, heḏi hânho saˀwóˀdi-á naˀaymuu. Iví jíyá-áḏí iví táḏá-áḏí poje pꞌóe tꞌä̖hkí inbí kꞌaygibo óeˀá̖yîngiˀan.
20 “Por essa época, nasceu Moisés, um bebê especial aos olhos de Deus. Seus pais cuidaram dele em casa por três meses.
21 Ihayḏáháˀ oe jáˀwépiye óepiye óejoeˀa̖míḏí, hebo Pharaoh-ví aˀyú̖ ûnˀä̖ä̖ḏi óeshaaḏi ivíˀpiye óehoˀ, heḏi ivîˀ ûnmuu waabá óesówé.
21 Quando tiveram de abandoná-lo, a filha do faraó o adotou e o criou como seu próprio filho.
22 Moses-á nä́ˀin Egypt-winbí há̖hkan tꞌä̖hkí nahá̖hpóe, heḏi iví híˀ-á heḏá tꞌä̖hkí iˀannindá ûnkay.
22 Moisés foi educado em toda a sabedoria dos egípcios e era poderoso em palavras e ações.
23 “Moses-á jónä́ntä̖ (40) pa̖a̖yoˀi napuwamän dihayḏi iˀánshaamä́gi iví tꞌowa in Israel-ˀin napu̖wä̖mú-íḏí.
23 “Certo dia, estando Moisés com quarenta anos, resolveu visitar seus parentes, o povo de Israel.
24 Heḏi namää ihayḏi wí Egypt-wi sendi wí Israel-ˀiˀ sen óewa̖ˀoḏi óemûˀ, heḏiho Moses-di nä́ˀi Israel-ˀiˀ ônˀaywoeníḏí namää, heḏi háa iˀ Egypt-wiḏi iˀ Israel-ˀiˀ óeˀan waabá Moses-di iˀ Egypt-wi óeˀan óeḏahay píhay.
24 Ao ver um egípcio maltratando um israelita, defendeu o israelita e o vingou, matando o egípcio.
25 Moses naˀándeˀ iví tꞌowa dínhanginnáaníˀin Jôesi Táḏáḏí óesógeˀin inbí tꞌôephaḏe iweḏi ovâymaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-íḏí, hewänbo indá wíḏínhanginnáhpí.
25 Imaginou que seus irmãos israelitas entenderiam que ele havia sido enviado por Deus para resgatá-los, mas isso não aconteceu.
26 “Wíyá tháwä́n nawáyˀä̖ä̖ ihayḏi wíje Israel-ˀin dänyándeḏi ovä̂nmûˀ, heḏi ovä̂nkꞌemakannamíḏí ikhä̖ä̖. Ovä̂ntu̖ˀan, ‘Bátꞌôeyanbe un senäˀ, undá tíˀûuwin waaginbá damuu, heḏi háaḏan wíˀnä́ táye dänwa̖ˀoˀ?’
26 “No dia seguinte, visitou-os novamente e viu dois homens de Israel brigando. Tentando agir como pacificador, disse a eles: ‘Homens, vocês são irmãos; por que brigam um com o outro?’.
27 Hewänbo iˀ sendi iˀ wêe sen óewa̖ˀoˀiˀḏi Moses óewänpichä̖nuḏi óetu̖ˀan, ‘Toˀḏan wônkꞌûˀ naˀin dítsonmáˀve-íḏí háa dítu̖ˀâ̖a̖míḏí híwóhpí änˀoˀin?
27 “Mas o homem que era culpado empurrou Moisés e disse: ‘Quem o nomeou líder e juiz sobre nós?
28 Ti naa wáˀ díháyjíˀin undaˀ, tsá̖ˀdi iˀ Egypt-wi nâaˀan waabá?’
28 Vai me matar como matou o egípcio ontem?’.
29 Moses nä́ˀin natꞌoeḏi Egypt-di nashavepee, heḏi oe Midian nangepiye namääḏi iwe wí jáˀwéḏíˀi waagibá ithaye. Iwáy wä̖́hä̖̂ä̖ho wíje eˀnûn ûnpu̖yä̖.
29 Quando Moisés ouviu isso, fugiu e foi viver como estrangeiro na terra de Midiã. Ali nasceram seus dois filhos.
30 “Wíyá jónä́ntä̖ (40) pa̖a̖yo naphaḏe ihayḏi wí thaa oe Sinai pꞌin núˀ ahkónu wáy najiˀ ihayḏi, wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi wên wä̖́ä̖ˀi phéˀyä̖́vi nakojeˀnin jâage nawindi óemûˀ.
30 “Quarenta anos depois, no deserto próximo ao monte Sinai, um anjo apareceu a Moisés nas chamas de um arbusto que queimava.
31 Moses nä́ˀi imûˀḏi óeháaˀan, heḏi shánkí núˀpiye ihá̖ḏi híwó imúuníḏí, heḏi Nanbí Sedó Jôesi Táa ihéeˀandi natꞌoe. Gin Moses óetu̖ˀan:
31 Quando Moisés viu aquilo, ficou admirado. Aproximando-se para observar melhor, ouviu a voz do Senhor, que disse:
32 ‘Naa-á Jôesi Táḏá omuu, uví thehtáy pahpáˀin Abraham-dá Isaac-á heḏá Jacob-á indi díˀaˀginmä́giˀiˀ.’ Moses nakhunwôedaˀpóeḏí natha̖tha̖póe, heḏi wíyá imúuníˀin wínadaˀpí.
32 ‘Eu sou o Deus de seus antepassados, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó’. Moisés tremia de medo e não tinha coragem de olhar.
33 Hebo Nanbí Sedó Jôesi Táaḏí óetu̖ˀan, ‘Óˀantopꞌä̖ḏi, hä̖ˀi nan unwin diwe báyékí naˀaˀginmuu, navîˀ dînmuuḏi.
33 “Então o Senhor lhe disse: ‘Tire as sandálias, pois você está pisando em terra santa.
34 Taˀgendi naa dómûˀ háa in Egypt-windi naví tꞌowa ovâytꞌôephaḏekandoˀin, heḏá inbí haytu̖hkwíndá otꞌoe, heḏiho dovâymaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-íḏí owá̖. Nää-á u̖-á bikhâyˀa̖mí, oe Egypt-piye wíwáysankhâymáa ovâykhä̖geˀnamíḏí.’
34 Por certo, tenho visto a aflição do meu povo no Egito. Tenho ouvido seus gemidos e desci para libertá-los. Agora vá, pois eu o envio de volta ao Egito’.
35 “Heḏiho Jôesi Táḏáḏí Moses óesan in Israel tꞌowaví tsondi dínmúuníḏí heḏá ovâymaˀpꞌä̖̂ä̖ḏi-íḏá, tobá hä́ndíḏí indi óejoegiˀandi óetu̖ˀan wänboˀ, ‘Toˀḏan wônkꞌûˀ nanbí tsondi gínmúuníḏí heḏá dítu̖ˀâ̖a̖míḏá háa híwó háa híwóhpí ívíˀoˀin?’ Heḏi Moses in Israel tꞌowavíˀpiye namää ihayḏi iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀ in wä̖́ä̖ˀi phéˀyä̖́vi nakojeˀnin jáagé nawindi óehéeˀandiˀbá i-áḏí namää óekhä̖geˀnamíḏí.
35 “Era esse o mesmo Moisés que o povo havia rejeitado quando lhe perguntaram: ‘Quem o nomeou líder e juiz?’. Por meio do anjo que apareceu a Moisés no arbusto em chamas, Deus o enviou para ser líder e libertador.
36 Nä́ˀi Moses-á tꞌä̖mäge ipínnántꞌôeˀan oe Egypt nange wä̖́hä̖̂ä̖, heḏá iˀ pꞌîˀ mâapꞌoe gin dâytu̖ˀoˀ iwe tsowa-á, heḏá iˀ ahkónu iwá jónä́ntä̖ (40) pa̖a̖yo dijiˀ ihayḏi. Handiḏiho iˀḏi in Israel tꞌowa Egypt nangeḏi ovâypiye.
36 Assim, com muitas maravilhas e sinais, ele os conduziu para fora do Egito, pelo mar Vermelho e pelo deserto, durante quarenta anos.
37 Nä́ˀi Moses-dânkun in Israel tꞌowa ginnân ovâytu̖ˀan: ‘Jôesi Táḏáḏí wí tukheˀbiˀ unbí tꞌowa iweḏiˀibo namuuˀi wovâysangíˀo, naa dísan waagibá.’
37 “Esse mesmo Moisés disse ao povo de Israel: ‘Deus levantará para vocês um profeta como eu do meio de seu povo’.
38 Nä́ˀi Moses-á in Israel-ˀindáḏí najiˀ oe ahkónu i̖ˀge. Oe Sinai pꞌin núˀ nanbí thehtáy pahpáˀindáḏí najiˀ, iˀ makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀḏi wíyá óehéeˀan dihayḏi, heḏi iˀ tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀiˀḏi óehéeˀandi wí híˀ nahándepîˀ ihógi naˀin dítu̖ˀâ̖a̖míḏí.
38 Moisés estava com nossos antepassados, a congregação do povo de Deus no deserto, quando o anjo lhe falou no monte Sinai, e ali Moisés recebeu palavras que dão vida, para transmiti-las a nós.
39 “Hebo nanbí thehtáy pahpáˀin wíḏidaˀpí Moses ôntꞌôeyaaníˀin, heḏiho óewänpijoegiˀan, heḏá oe Egypt-piye diwáypundaˀḏi diboˀaakwꞌó. Heḏiho Aaron dâytu̖ˀan,
39 “Mas nossos antepassados se recusaram a obedecer a Moisés. Eles o rejeitaram e, em seu íntimo, voltaram ao Egito.
40 ‘Wí hä̖ä̖wí âyˀaˀginmä̂änígîˀ heḏá dînpáaḏéhûuwígîˀ-á dînpaˀí. Nä́ˀi sen Moses oe Egypt-di dípiyeˀi-á, wígínhanginnáhpí háa ûnpóeˀin.’
40 Disseram a Arão: ‘Faça para nós deuses que nos guiem, pois não sabemos o que aconteceu com esse Moisés que nos tirou do Egito’.
41 Ihayhä̖̂ä̖ḏi wí hä̖ä̖wí wí wáasíˀay waa ûncha̖a̖ˀi dâypaa, i-á inbí jôesi dínmuu waa dâycha̖a̖, heḏá dâyˀanimâatꞌahá̖nú inbí aˀgin dívímä̂äníḏí, heḏi nä́ˀi hä̖ä̖wí inbí mandibo dâypaaˀiˀḏi báyékí ovâyhíhchanmä́gi.
41 Logo, fizeram um ídolo em forma de bezerro, ofereceram-lhe sacrifícios e começaram a celebrar o objeto que haviam criado.
42 “Heḏiho Jôesi Táḏáḏí ovâyjoeˀan heḏânho iˀ thandá pꞌóe-á heḏá in agóyó oe makówá disaaˀindá dâyˀaˀginmä̂äníḏí. Hä́nˀoebo wí Jôesi Táḏáví tukheˀbi itaˀnan háa Jôesi Táḏá natú̖ˀin, ginnân:
42 Então Deus se afastou deles e os entregou para servirem as estrelas do céu como deuses, conforme está escrito no livro dos profetas: ‘Foi a mim que vocês trouxeram sacrifícios e ofertas durante aqueles quarenta anos no deserto, povo de Israel?
43 — ausente —
43 Não, vocês carregaram o santuário de Moloque, a estrela de seu deus Renfã, e as imagens que fizeram para adorá-los. Por isso eu os enviarei para o exílio, para além da Babilônia’.
44 “Jôesi Táḏáḏí Moses óehéeˀan nanbí thehtáy pahpáˀin ovâytu̖ˀa̖míḏí wí teˀaa gáhä̖́yú̖ˀi dâypaˀíˀin, heḏi Moses ônkeeyan háa nakeetꞌôení waa. Nä́ˀi teˀaa gáhä̖́yú̖ˀi-á íve iˀ kꞌuu pháagîn dakꞌóe Jôesi Táḏáví tsontun eeḏi nataˀmuuˀiˀ, heḏi iˀ teˀaa dâykéeˀí oe ahkónu i̖ˀge dijiˀ ihayḏi.
44 “Nossos antepassados levaram com eles pelo deserto o tabernáculo, construído de acordo com o modelo que Deus havia mostrado a Moisés.
45 Heḏi nanbí thehtáy pahpáˀindá iˀ teˀaa gáhä̖́yú̖ˀi-á inbí ây ovâyjoeˀan, heḏáháˀ inbí ây-á iˀ teˀaa dâymaa Joshua-ḏi nä́ä nange ovâytsꞌúḏe ihayḏi. Ihayḏibá in tꞌowa nä́ˀi nan diwewin dimúˀdeˀin Jôesi Táḏáḏí ovâykhehpiye. Heḏi nä́ˀi teˀaa dínkꞌóe inbí tsondi hayˀi David-ví thaa puwahay.
45 Anos depois, quando Josué comandou nossos antepassados nas batalhas contra as nações que Deus expulsou desta terra, foi levado com eles para seu novo território e ali ficou até o tempo do rei Davi.
46 David-dá Jôesi Táḏá óehíhchannan, heḏi gin ijûusuˀan: ‘Nanbí Sedó Jôesi Táa, u̖ Jacob-di hä́nˀoe wóeˀaˀginmäˀiˀ, wí wháagé u̖gîˀ wînkꞌúuwíˀin naa dímä́ä.’
46 “Davi encontrou favor diante de Deus e pediu para construir um templo permanente para o Deus de Jacó,
47 Hebo David-ví ay Solomon-dân Jôesi Táḏágîˀ ôntewhákꞌûˀ, David-dá joe.
47 mas foi Salomão quem o construiu.
48 “Hewänbo Jôesi Táḏá iˀ shánkí kwꞌáyewi namuuˀiˀ iˀ tewhá tꞌowa inbí mandi dâykwꞌóḏi eejeḏa̖ˀbá wínathaapí, i-á tꞌä̖mäpiye nathaa. Hä́nˀoe wí iví tukheˀbiˀ gin itaˀnan:
48 O Altíssimo, porém, não habita em templos feitos por mãos humanas. Como diz o profeta:
49 — ausente —
49 ‘O céu é meu trono, e a terra é o suporte de meus pés. Acaso construiriam para mim um templo assim tão bom?’, diz o Senhor. ‘Que lugar de descanso me poderiam fazer?
50 — ausente —
50 Acaso não foram minhas mãos que criaram o céu e a terra?’.
51 “Un tꞌowa pꞌóhkâyˀinda̖ˀ ímuu, heḏi wä̖yu̖píˀin ímuuḏi Jôesi Táḏáví híˀ píˀnä́ khóˀjé wíˀúntsꞌúyaˀpí heḏá wíˀítꞌoeˀopí. Iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí bînjoegimáa. Háa unbí hehä̖̂ä̖win thehtáy pahpáˀin dívíˀan waagibá úvíkanhon.
51 “Povo teimoso! Vocês têm o coração incircuncidado e são surdos para a verdade. Resistirão para sempre ao Espírito Santo? Foi o que seus antepassados fizeram, e vocês também o fazem!
52 Indá Jôesi Táḏáví tukheˀmin tꞌä̖hkí ovâytꞌôephaḏekannanpíˀan. Ovâytꞌahá̖nú in tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀin hä́nˀoe ditú̖ˀin nä́ˀi toˀwí iví wówátsi taˀge ihondi namuuˀi nakä̖ˀä̖ä̖gíˀoˀin. Heḏi iˀ napówá ihayḏá undiḏá tunjówháagé bînmangekán, heḏi handiḏi undibo bînhay.
52 Que profeta seus antepassados não perseguiram? Mataram até aqueles que predisseram a vinda do Justo, a quem vocês traíram e assassinaram!
53 Tobá Jôesi Táḏáḏí in makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀin ovâysan wänbo iví tsontun wovâymä̂äníḏí, nä́ˀi tsontundá wívînˀaˀginnanpí.”
53 Vocês desobedeceram à lei de Deus, embora a tenham recebido das mãos de anjos”.
54 Waˀḏi Stephen-di ovâyhíˀmáaḏí in Huḏíyo pꞌóˀḏéḏíˀin hânho ditꞌayyaapóeḏí ôndawä̖ˀtsꞌíndeˀ.
54 Os líderes judeus se enfureceram com a acusação de Estêvão e rangiam os dentes contra ele.
55 Hewänbo Stephen-dá iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ pín taˀgeḏi imáaḏí oe kwꞌáyepiye ibée, heḏi oe makówá Jôesi Táḏáví saˀwóˀdi kohthay ônmûˀ, heḏá Jesus-á Jôesi Táḏáví koˀḏíngéḏí nawindi óemûˀ.
55 Mas Estêvão, cheio do Espírito Santo, olhou firmemente para o céu e viu a glória de Deus, e viu Jesus em pé no lugar de honra, à direita de Deus.
56 Heḏi Stephen natú̖, “Binmúˀḏí, makówá nakhuuḏeeḏi dómúndeˀ, heḏá iˀ tꞌowa tꞌä̖hkígîˀ naˀaypu̖yä̖ˀi-á Jôesi Táḏáví koˀḏíngéḏá nawin.”
56 “Olhem!”, disse ele. “Vejo os céus abertos e o Filho do Homem em pé no lugar de honra, à direita de Deus!”
57 In iwe diwinnin dívíˀojemankwꞌóḏiḏi dívítu̖wí̖nú, heḏá tꞌä̖hkíḏíbo wéˀge ivíˀpiye dikhenmää.
57 Eles taparam os ouvidos e, aos gritos, lançaram-se contra ele.
58 Heḏi khóhkayḏi oe búˀ jáˀwépiye óehoˀ, heḏi in ôntꞌeˀpꞌíḏeˀin inbí kꞌéwéˀi to dívípꞌä̖́ḏiḏi wí eˀnú Saul gin nakhá̖wä̖́ˀiví núˀ dâyjoeˀan iˀá̖yîngiˀa̖míḏí, heḏáháˀ Stephen óekꞌusä̖yu̖ óeháyjíḏí.
58 Arrastaram-no para fora da cidade e começaram a apedrejá-lo. Seus acusadores tiraram os mantos e os deixaram aos pés de um jovem chamado Saulo.
59 Waˀḏi óekꞌusä̖yundeˀ ihayḏibo ijûusuˀan gin: “Nanbí Sedó Jesus, naví hâ̖a̖ dînkeˀ.”
59 Enquanto atiravam as pedras, Estêvão orou: “Senhor Jesus, recebe o meu espírito”.
60 Heḏi idégeˀdisógeḏi gin kaygi natú̖, “Nanbí Sedó Jôesi Táa, in tꞌaywóˀnin nä́ˀin tꞌowa dívíˀoˀin wíˀovâychä̖ä̖nú-ípí.” Gin natú̖ḏíhoˀ iví wówátsi ibowa ijóˀkꞌûˀ waagibá.
60 Então caiu de joelhos e gritou: “Senhor, não os culpes por este pecado!”. E, com isso, adormeceu.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.