2 Coríntios 3
Sola NT (SOY_SIM) vs ARA
1 Nɔ nkpéni nyɑ́ni yɑrɛ mɛrɔ́círɛ kɑri nɔ́ nyísɛ, nɛ́ɛ íye? Nɛ́ɛ yɑrɛ kɛ picɔ ɑpi yɛ n wɑ mɛcɔ li kɔ tɔ̃́ pisɛ rɛ pikɛ́ rítɛlɛ́ kɛrɔ́cɑ́ɑ́ wɔ́i tɔkɛ́ nɔ́ nyísɛ nɔkɛ́ kɛlenɛ rɔ́ céri? Nɛ́ɛ li pisɛ rɛ nɔ́ɔkɛ́ rítɛlɛ́ kɛrɔ́cɑ́ɑ́ wɔ́i tɔkɛ́ picɔ nyísɛ pikɛ́ kɛlenɛ rɔ́ céri?
1 Começamos, porventura, outra vez a recomendar-nos a nós mesmos? Ou temos necessidade, como alguns, de cartas de recomendação para vós outros ou de vós?
2 Nɔ́rinɛ́cúruu, nɔ́ɔ rítɛlɛ́ kɛ Kirisi uu kɛrɔ́cɑ́ɑ́ n wɔ́i. Arɔ́kíŋ kɛ́mɛɛ́ kɑpi ri wɔlɑɑlɛ̃. Nɔ̃́ kɛ pisoi ɑpi yɛ nɛ rɔ́ céri. Pisoi nnɛ́í yɛ́ fe ɑpi rítɛlɛ́ tɛ̃ ceru ɑpi kɔ ri kɛɛni.
2 Vós sois a nossa carta, escrita em nosso coração, conhecida e lida por todos os homens,
3 Nɔ́ɔ ɑsei kɛcɑ́ɑ́ rítɛlɛ́ kɛ Kirisi uú nɛ pirɔ́kɛi rintíki uú nɛ wɔlu. Ái kɛ́wɔlɛ mɛni mɛnyinɛ kɑpí nɛ ri wɔi, ɑmɑ́ Nfɑ́ɑsɔnɛ mɛɛ Uléécɑɑ kɛ́mɛɛ n léeri kɑpí nɛ ri wɔi. Ái kɔ ɑpɑrɛkpɑ́ncúkú kɛcɑ́ɑ́, ɑmɑ́ sisoipipi ɑkiŋ kɛ́mɛɛ kɑri wɔ́lɑɑlɛ̃.
3 estando já manifestos como carta de Cristo, produzida pelo nosso ministério, escrita não com tinta, mas pelo Espírito do Deus vivente, não em tábuas de pedra, mas em tábuas de carne, isto é, nos corações.
4 Kɑri Kirisi nɛ rintíki tɔn nɛ Uléécɑɑ tɑ́lɛ̃ nnyɑ kɑri lɛ̃ símisi.
4 E é por intermédio de Cristo que temos tal confiança em Deus;
5 Ái rɛ tɔ músu rɛ tɔ́ fe ɑri ntɔ́nɑŋɛ cirɛ nɛ linyinɛ wɑi. Amɑ́ Uléécɑɑ ŋmɑnɛ yɛɛ yɛ tíyɛsɛ kɑri yɛ fe ɑri li wɑi.
5 não que, por nós mesmos, sejamos capazes de pensar alguma coisa, como se partisse de nós; pelo contrário, a nossa suficiência vem de Deus,
6 Uyɛɛ tíyɛsɛ kɑri pɑnsɛ nkómɛinɛ fɑlɛ kɛ́mɛɛ pikɛikɔ́. Ái isé wɔlɛ-wɔlɛ kɛ Uléécɑɑ uu nkómɛinɛ fɑlɛ kɛ́mɛɛ rɔ́ pɑ́lɛ̃, ɑmɑ́ unfɑɑ kuu rɔ́ pɑ́lɛ̃. Isé wɔlɛ-wɔlɛ yɛɛ yɛ nɛ nkpɔ kɑ, ɑmɑ́ Nfɑ́ɑsɔnɛ pɔ̃́ nɛ yɛ usoi nfɑ́ɑ hɛlɛ.
6 o qual nos habilitou para sermos ministros de uma nova aliança, não da letra, mas do espírito; porque a letra mata, mas o espírito vivifica.
7 Uléécɑɑ yɛ pɛɛ mɛkɛɛ-mɛ ɑpɑrɛkpɑ́ncúkú kɛcɑ́ɑ́ uisé wɔ́ilɛ umɛyɔɔpi ɑmɛ pɛɛ likumúŋɛ́ kpɛ-i n tɛ́lu. Moisi kɛyu yɛ pɛɛ tɛ́lulɛ hɑ́i, Isirɑyɛɛli pikɔ́ ɑ́pi yɛ pɛɛ fe pikɛ́ u riweríi. Ái kɔ rɛ mɛsɛ́rɛ kɛ Uléécɑɑ mɛyɔɔpi mɛ̃ ɑmɛ́ pɛɛ́ we. In tɛ isé yɛɛ yɛ nɛ nkpɔ ń kɑ yɛ́ fe ii lɛ̃ nyísɛ rɛ Uléécɑɑ mɛyɔɔpi ɑ́mɛ kusɑ piyɛ,
7 E, se o ministério da morte, gravado com letras em pedras, se revestiu de glória, a ponto de os filhos de Israel não poderem fitar a face de Moisés, por causa da glória do seu rosto, ainda que desvanecente,
8 íye kɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ mɛɛ yɛ nfɑ́ɑ n hɛ pɔ́ɔ yɛ́ pɛɛ mɛsɛ wɑ?
8 como não será de maior glória o ministério do Espírito!
9 In tɛ isé yɛɛ yɛ n tíyɛsɛ Uléécɑɑ uú nɛ pisoi túhɑɑnɛ pinsímɛ́ nn kpi yɛ fe ii rɔ́ nyísɛ rɛ Uléécɑɑ mɛyɔɔpi ɑ́mɛ kusɑ piyɛ, íye kɛ Nfɑ́ɑsɔnɛ mɛwɑi pɔ́ɔ yɛ́ pɛɛ mɛsɛ wɑ? Ái n yɛ́ tíyɛsɛlɛ ɑri pɑnsɛ ɑsei pite Uléécɑɑ inipɛɛ-ii?
9 Porque, se o ministério da condenação foi glória, em muito maior proporção será glorioso o ministério da justiça.
10 Tɔ́ fe ɑrí mɑɑ rɛ tɔn mɛyɔ́ɔpi mɛɛ pɛɛ mɛkɛɛ-mɛ n tɛ́lu mɛtɛ́í yɛ nkpéni kpulɛ. Tɔn pɛɛ mɛkɛɛ mɛtɛ́í nɛ nɛni mɛkɔ́ m múŋɛisɛnɛ, tɔ́ fe ɑrí mɑɑ rɛ nɛni mɛkɔ́ yɛ mɛ felɛ ɑ́i nkɑ́ripi.
10 Porquanto, na verdade, o que, outrora, foi glorificado, neste respeito, já não resplandece, diante da atual sobre-excelente glória.
11 Asei kɛcɑ́ɑ́, in tɛ lɛlɛɛ ɑ́i mɛsɛ́rɛ ń we yɛ́ fe ɑi nyísɛ rɛ Uléécɑɑ mɛyɔɔpi ɑ́mɛ kusɑ piyɛ, íye kɛ lɛlɛɛ mɛsɛ́rɛ ń we pɔ́ɔ yɛ́ pɛɛ mɛsɛ wɑ?
11 Porque, se o que se desvanecia teve sua glória, muito mais glória tem o que é permanente.
12 Tɔ nɛ mɛyíkíyiki tɑ́lɛnlɛ ŋmɑɑ. Lɛ̃ nnyɑ kɑrí nɛ tirɔ́pɔ́ɔ nɛ kɛfɑ kɛsɛ símisi.
12 Tendo, pois, tal esperança, servimo-nos de muita ousadia no falar.
13 Tɔ̃́, ɑ́ri yɛ Moisi mɛcɔ kɛnírípi kɛ́yu yɑrii. U yɛ pɛɛ lɛ̃ yɑriilɛ rɛ Isirɑyɛɛli pikɔ́ ɑ́pi kɑpɛ yɛ̃ lɛ̃ kɛ mɛyɔ́ɔpi mɛɛ ɑ́mɛ yɛ n nɑ́ŋɑi ɑmɛ yɛ mɛkɛtɔ n tu.
13 E não somos como Moisés, que punha véu sobre a face, para que os filhos de Israel não atentassem na terminação do que se desvanecia.
14 Amɑ́ li pɛɛ kunísí pi ricɔlɛ. Hɑ́i nɛ nɛni-mɛ, pi yɛ pin nkómɛinɛ kpurɛ ɑtɛlɛ́ n kɛɛni, kɛnírípi kɛsɛ kɛɛ nɛ kɛ́yu pi hilɑlɛnlɛ, ɑ́pi fe pikɛ́ kɛ lesɛ. Ái líkɑ nnyɑ, Kirisi kupɛ́nɛcɔ kɛ́mɛɛ ŋmɑnɛ kɛ kɛnírípi kɛ̃ ɑkɛ yɛ usoi kɛyu-i le.
14 Mas os sentidos deles se embotaram. Pois até ao dia de hoje, quando fazem a leitura da antiga aliança, o mesmo véu permanece, não lhes sendo revelado que, em Cristo, é removido.
15 Hɑ́i nɛ nɛni-mɛ, pi yɛ pin Moisi Isé Atɛlɛ́ n kɛɛni, kunísí kpɛɛ nɛ welɛ kun cɔlɛ̃.
15 Mas até hoje, quando é lido Moisés, o véu está posto sobre o coração deles.
16 Amɑ́ yɑrɛ kɑi n wɔ́lɑɑlɛ̃ tɛ úye yɛ̀ɛ̀ un píyei uncee rin-yɑ́ un Upíimɑ-mɛ̃ m pɑnsɛpɔ, kunísí yɛ̀ɛ̀ lelɛ.
16 Quando, porém, algum deles se converte ao Senhor, o véu lhe é retirado.
17 Upíimɑ uyɛ̃ kɑpi nté n tee yɛɛ nní Nfɑ́ɑsɔnɛ. Kei kɛ Upíimɑ Nfɑɑ nn ń we kɛ usoi uu yɛ nɛ uripɔɔ n we.
17 Ora, o Senhor é o Espírito; e, onde está o Espírito do Senhor, aí há liberdade.
18 Lɛ̃ nnyɑ, tɔ́ mpí nnɛ́í siyu-i kɛ kunísí ɑ́ku nní ń cɔ́lɛ̃, Upíimɑ mɛyɔɔpi yɛ mɛsɛ́rɛ rɔ́ tɛ́lusɛlɛ yɑrɛ kɛnípɛɛnyɑ́nɛi kɛ́mɛɛ. Upíimɑ yɛ rɔ́ pɑnsɛsɛrilɛ tɔkɛ́ kɑm tɔkɛ́ nɛ mɛnyínɛ u wɑ. Mɛyɔ́ɔpi nɛ mɛtɛ́í píimɑ mɛɛ mɛsɛ́rɛ ń tɑɑ́lɛ̃ kɛ́mɛɛ kɑi lɛ̃ wɑi.
18 E todos nós, com o rosto desvendado, contemplando, como por espelho, a glória do Senhor, somos transformados, de glória em glória, na sua própria imagem, como pelo Senhor, o Espírito.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.