Miquéias 7
CzeCSP: Czech Český studijní překlad (SM_CZECSP) vs ARIB
1 Běda mi, protože ⌈se mi vede jako po sklizni⌉ letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím.
1 Ai de mim! porque estou feito como quando são colhidas as frutas do verão, como os rabiscos da vindima; não há cacho de uvas para comer, nem figo temporão que a minha alma deseja.
2 Vymizel věrný ze země, přímý ⌈mezi lidmi⌉ není. Všichni ⌈číhají, aby prolévali krev,⌉ ⌈jeden druhého⌉ loví se sítí.
2 Pereceu da terra o homem piedoso; e entre os homens não há um que seja reto; todos armam ciladas para sangue; caça cada um a seu irmão com uma rede.
3 ⌈Na zlo používají své ruce správně:⌉ Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují.
3 As suas mãos estão sobre o mal para o fazerem diligentemente; o príncipe e o juiz exigem a peita, e o grande manifesta o desejo mau da sua alma; e assim todos eles tecem o mal.
4 Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den ⌈tvých strážných, přišlo⌉ tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek.
4 O melhor deles é como um espinho; o mais reto é pior do que uma sebe de espinhos. Veio o dia dos seus vigias, a saber, a sua punição; agora começará a sua confusão.
5 Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, ⌈střež vchod svých úst.⌉
5 Não creiais no amigo, nem confieis no companheiro; guarda as portas da tua boca daquela que repousa no teu seio.
6 Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; nepřáteli člověka jsou ⌈lidé z jeho vlastní rodiny.⌉
6 Pois o filho despreza o pai, a filha se levanta contra a mãe, a nora contra a sogra; os inimigos do homem são os da própria casa.
7 Já však budu vyhlížet k Hospodinu, ⌈naději budu mít v Bohu,⌉ ⌈který mě zachraňuje.⌉ Můj Bůh mě vyslyší.
7 Eu, porém, confiarei no Senhor; esperarei no Deus da minha salvação. O meu Deus me ouvirá.
8 Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem.
8 Não te alegres, inimiga minha, a meu respeito; quando eu cair, levantar-me-ei; quando me sentar nas trevas, o Senhor será a minha luz.
9 Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud ⌈se mě nezastane⌉ a ⌈nezjedná mi⌉ právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.
9 Sofrerei a indignação do Senhor, porque tenho pecado contra ele; até que ele julgue a minha causa, e execute o meu direito. Ele me tirará para a luz, e eu verei a sua justiça.
10 Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.
10 E a minha inimiga verá isso, e cobri-la-á a confusão, a ela que me disse: Onde está o Senhor teu Deus? Os meus olhos a contemplarão; agora ela será pisada como a lama das ruas.
11 Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice.
11 É dia de reedificar os teus muros! Naquele dia será dilatado grandemente o teu termo.
12 ⌈V onen den⌉ k tobě přijdou z Asýrie ⌈až po Egypt,⌉ z Egypta až po řeku Eufrat, ⌈od moře k moři a od hory k hoře.⌉
12 Naquele dia virão a ti da Assíria e das cidades do Egito, e do Egito até o Rio, e de mar a mar, e de montanha a montanha.
13 Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.
13 Mas a terra será entregue à desolação por causa dos seus moradores, por causa do fruto das suas obras.
14 Pas svůj lid svou holí, ovce ⌈svého dědictví,⌉ přebývající o samotě v lese uprostřed ovocného sadu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů.
14 Apascenta com a tua vara o teu povo, o rebanho da tua herança, que habita a sós no bosque, no meio do Carmelo; apascentem-se em Basã e Gileade, como nos dias antigos.
15 Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ⌈ukaž nám⌉ obdivuhodné činy.
15 Eu lhes mostrarei maravilhas, como nos dias da tua saída da terra do Egito.
16 Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou.
16 As nações o verão, e envergonhar-se-ão, por causa de todo o seu poder; porão a mão sobre a boca, e os seus ouvidos ficarão surdos.
17 Ať lížou prach jako had, jako ⌈ti, co se plazí po zemi;⌉ ať vyjdou s třesením ze svých pevností k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe.
17 Lamberão o pó como serpentes; como répteis da terra, tremendo, sairão dos seus esconderijos; com pavor virão ao Senhor nosso Deus, e terão medo de ti.
18 ⌈Kdo je Bůh jako ty,⌉ ⌈který snímá vinu⌉ a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.
18 Quem é Deus semelhante a ti, que perdoas a iniqüidade, e que te esqueces da transgressão do resto da tua herança? O Senhor não retém a sua ira para sempre, porque ele se deleita na benignidade.
19 Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.
19 Tornará a apiedar-se de nós; pisará aos pés as nossas iniqüidades. Tu lançarás todos os nossos pecados nas profundezas do mar.
20 Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.
20 Mostrarás a Jacó a fidelidade, e a Abraão a benignidade, conforme juraste a nossos pais desde os dias antigos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Miquéias 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.