Isaías 64
CzeCSP: Czech Český studijní překlad (SM_CZECSP) vs ARIB
1 Jako oheň zapaluje suché roští a oheň uvádí do varu vodu, dej poznat svým protivníkům své jméno a národy se před tebou budou třást.
1 Oh! se fendesses os céus, e descesses, e os montes tremessem à tua presença,
2 Když jsi konal hrozné věci, které jsme neočekávali, sestoupil jsi a hory se před tebou zapotácely.
2 como quando o fogo pega em acendalhas, e o fogo faz ferver a água, para fazeres notório o teu nome aos teus adversários, de sorte que à tua presença tremam as nações!
3 Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh -- kromě tebe -- který by ⌈dělal něco pro⌉ toho, kdo na něj očekává.
3 Quando fazias coisas terríveis, que não esperávamos, descias, e os montes tremiam à tua presença.
4 Vycházíš vstříc tomu, kdo s radostí koná spravedlnost a ⌈na tvých cestách pamatuje na tebe.⌉ Hle, ty ses hněval, že jsme ⌈proti nim⌉ dávno hřešili; a ⌈jak budeme zachráněni?⌉
4 Porque desde a antigüidade não se ouviu, nem com ouvidos se percebeu, nem com os olhos se viu um Deus além de ti, que opera a favor daquele que por ele espera.
5 Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho. Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr.
5 Tu sais ao encontro daquele que, com alegria, pratica a justiça, daqueles que se lembram de ti nos teus caminhos. Eis que te iraste, porque pecamos; há muito tempo temos estado em pecados; acaso seremos salvos?
6 Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti.
6 Pois todos nós somos como o imundo, e todas as nossas justiças como trapo da imundícia; e todos nós murchamos como a folha, e as nossas iniqüidades, como o vento, nos arrebatam.
7 Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec. My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou.
7 E não há quem invoque o teu nome, que desperte, e te detenha; pois escondeste de nós o teu rosto e nos consumiste, por causa das nossas iniqüidades.
8 Hospodine, nehněvej se tolik a nepřipomínej neustále vinu. Hle, jen pohleď, všichni jsme tvůj lid.
8 Mas agora, ó Senhor, tu és nosso Pai; nós somos o barro, e tu o nosso oleiro; e todos nós obra das tuas mãos.
9 Tvá svatá města se stala pustinou, Sijón se stal pustinou, Jeruzalém je zcela opuštěný.
9 Não te agastes tanto, ó Senhor, nem perpetuamente te lembres da iniqüidade; olha, pois, nós te pedimos, todos nós somos o teu povo.
10 Náš svatý a slavný dům, kde tě naši otcové chválili, je spálen ohněm a vše, co pro nás bylo vzácné, je v troskách.
10 As tuas santas cidades se tornaram em deserto, Sião está feita um ermo, Jerusalém uma desolação.
11 Při tom všem se budeš držet zpátky, Hospodine? Budeš mlčet a budeš nás tolik pokořovat?
11 A nossa santa e gloriosa casa, em que te louvavam nossos pais, foi queimada a fogo; e todos os nossos lugares aprazíveis se tornaram em ruínas.
12 — ausente —
12 Acaso conter-te-ás tu ainda sobre estas calamidades, ó Senhor? ficarás calado, e nos afligirás tanto?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Isaías 64, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.