Mateus 9

Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Mʋ́ sʋ Yesu léyinkí wíé ɔklʋntɔ, fá ɔpʋ amʋ yɔ́ wúlu amʋ́ʋ́ otsie mʋ́tɔ́ ámʋsʋ.
1 Entrando Jesus num barco, passou para o outro lado e foi para a sua própria cidade.
2 Ɩnʋ á, akʋ bɔsʋrá tsukʋlɛ osínpʋ akpasʋ ba mʋ. Brɛ́á Yesu lówun ánɩ́ bahɔ mʋ gyi a, ɔlɛbláa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ bí, klʋn ɩdɩ́ fʋ́ asɩ. Nasí fʋ́ lakpan kíé fʋ́.”
2 E eis que lhe trouxeram um paralítico deitado num leito. Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico: Tem bom ânimo, filho; estão perdoados os teus pecados.
3 Ɩnʋ Mose mbla asunápʋ́ akʋá bʋtsie ɩnʋ, bɛblɩ́ wá nwuntɔ bɛɛ, “Oyin ánfɩ labɔ́ mbusuo.”
3 Mas alguns escribas diziam consigo: Este blasfema.
4 Yesu lɛ́bɩ amʋ́ agywɩɩn. Mʋ́ sʋ ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩdɛ́ ɩ́nɩ odu gywɩɩ́n?
4 Jesus, porém, conhecendo-lhes os pensamentos, disse: Por que cogitais o mal no vosso coração?
5 Mɔmʋ bɔ́wa ablɩ́lɛ́ dʋn? ‘Nasí fʋ́ lakpan kíé fʋ́.’ ntɛ́ɛ ‘Kʋsʋ tsu fʋ́ akpa afʋnatɩ?’
5 Pois qual é mais fácil? Dizer: Estão perdoados os teus pecados, ou dizer: Levanta-te e anda?
6 Támɛ ndekléá mlɩbɩ́ɩ ánɩ́ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ mbʋ túmi ɔyɩ́ ánfɩtɔ sí ahá lakpan kíé amʋ́.” Ɩnʋ ɔlɛbláa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ndɛ fʋ́ bláa mbɛ́ɛ, kʋsʋ. Tsu fʋ́ akpa afʋnatɩ yɔ wóyítɔ́!”
6 Ora, para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados — disse, então, ao paralítico: Levanta-te, toma o teu leito e vai para tua casa.
7 Ɩnʋ ɔlɔkʋsʋ́ nátɩ́ yɔ́ wóyítɔ́.
7 E, levantando-se, partiu para sua casa.
8 Ɩ́nɩ lɔ́wa amʋ́ fɛ́ɛ́ wánwan, bɛkanfʋ́ Bulu ánɩ́ alapʋ́ túmiá igyi alɩ há anyánkpʋ́sa.
8 Vendo isto, as multidões, possuídas de temor, glorificaram a Deus, que dera tal autoridade aos homens.
9 Brɛ́á Yesu lɔ́pʋ ɔyɔ́ á, olowun lampóo ɔhɔ́pʋ ɔkʋá bʋtɛtɩ́ mʋ Mateo tsie lampóo ɔhɔ́kpa. Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Bobuo mɩ.”
9 Partindo Jesus dali, viu um homem chamado Mateus sentado na coletoria e disse-lhe: Segue-me! Ele se levantou e o seguiu.
10 Mateo lɛ́tɩ Yesu mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ atɔ́ ogyíkpá mʋ wóyítɔ́. Lampóo ahɔ́pʋ pʋ́ lakpan abwɛpʋ́ tsɔtsɔɔtsɔ bɛba atɔ́ ámʋ ogyíkpá.
10 E sucedeu que, estando ele em casa, à mesa, muitos publicanos e pecadores vieram e tomaram lugares com Jesus e seus discípulos.
11 Farisifɔ ámʋ benya wun amʋ́ alɩ, bɛfɩtɛ́ mʋ akasɩ́pʋ́ amʋ bɛɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩ osunápʋ́ mʋa ahá ánfɩ odu bʋtɔwá ɩbɩ gyi atɔ́?”
11 Ora, vendo isto, os fariseus perguntavam aos discípulos: Por que come o vosso Mestre com os publicanos e pecadores?
12 Yesu lónu asʋ́n ánfɩ, ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Alɔpʋ léhián ɩlɔ ɔtsapʋ́, megyí ahá ánɩ́ ɩwɩ bʋ amʋ́ ɔnlɩn.
12 Mas Jesus, ouvindo, disse: Os sãos não precisam de médico, e sim os doentes.
13 Mlɩyɔ amlɩyɛfɩtɛ́ Bulu asʋ́n ánfɩ bɔwanlɩ́n tswɩ anfɩ asɩ. Bɛɛ, ‘Nwewúun ntekle, megyí igyíha.’ Mmɛba aha wankláán ɔtɩkpá, lakpan abwɛpʋ́ ɔtɩkpá nɛba.”
13 Ide, porém, e aprendei o que significa:
14 Ɛkɛ ɔkʋ Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane akasɩ́pʋ́ bɛba Yesu wá bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Ntogyi sʋ́ anɩa Farisifɔ anɩtɛklɩ́ ɔnɔ́, támɛ fʋ́ akasɩ́pʋ́ mʋ́ bʋtamaklɩ́ ɔnɔ́?”
14 Vieram, depois, os discípulos de João e lhe perguntaram: Por que jejuamos nós, e os fariseus [muitas vezes], e teus discípulos não jejuam?
15 Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔtsɩ ɔkpaɩ́npʋ́ anyawíeá bʋbʋ mʋ wá bégyi awɩrɛhɔ? Ɛkɛkɛɛkɛ! Támɛ ɛkɛ kʋ bɛ́ba ánɩ́ bɛ́kpa ɔká otsiápʋ amʋ nátɩ́ sí amʋ́. Alɩ nkɛ ámʋtɔ bɛ́klɩ́ ɔnɔ́ nɩ́.”
15 Respondeu-lhes Jesus: Podem, acaso, estar tristes os convidados para o casamento, enquanto o noivo está com eles? Dias virão, contudo, em que lhes será tirado o noivo, e nesses dias hão de jejuar.
16 “Ɔhaa tamapʋ́ tati pɔpwɛ tan tati dada. Tsúfɛ́ tati pɔpwɛ amʋ bɛ́kpɩkpɩ́ɩ tsií dáda amʋ kʋ lɛ́, há ɔtánkpa ɩnʋ bɛ́latɛ́ɩ́ tsɩ́a.
16 Ninguém põe remendo de pano novo em veste velha; porque o remendo tira parte da veste, e fica maior a rotura.
17 Alɩ kɛ́n bʋtamapʋ́ nta pɔpwɛ wá ɔwʋlʋ́-kpákpá kɛntɛ wuhɛ́tɔ́ nɩ́. Nta pɔpwɛ amʋ ibófu fá kɛntɛ amʋ, tsítsá, ibéyintá kɛntɛ amʋ ɛ́. Ɩ́nɩ sʋ ɔwʋlʋ́-kpákpá kɛntɛ pɔpwɛtɔ bʋ́tɔpʋ́ nta pɔpwɛ wá, mɛ́nɩ mʋ́ anyɔ ámʋ fɛ́ɛ́ bétsiá.”
17 Nem se põe vinho novo em odres velhos; do contrário, rompem-se os odres, derrama-se o vinho, e os odres se perdem. Mas põe-se vinho novo em odres novos, e ambos se conservam.
18 Brɛ́á Yesu dɛ́tɔɩ́ á, Yudafɔ ofíakpa ɔhandɛ ɔkʋ lɛ́ba bɛda akpawunu mʋ ayabitɔ, kókóli mʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ bí tsɩ́hɛ́ lawú sésééséi, támɛ ba afʋbɔpʋ ɩbɩ dɩnka mʋsʋ onya nkpa.”
18 Enquanto estas coisas lhes dizia, eis que um chefe, aproximando-se, o adorou e disse: Minha filha faleceu agora mesmo; mas vem, impõe a mão sobre ela, e viverá.
19 Mʋ́ sʋ Yesu lɔ́kʋsʋ́, mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ bobuo ɔhandɛ amʋ.
19 E Jesus, levantando-se, o seguia, e também os seus discípulos.
20 Ɔtsɩ ɔkʋá obugya dɛ mʋ wʋlɩ́ nfí dúanyɔ nɩ́ lɔ́tsʋn yɔ Yesu ɔma, pʋ́ ɩbɩ da mʋ tati osiebí.
20 E eis que uma mulher, que durante doze anos vinha padecendo de uma hemorragia, veio por trás dele e lhe tocou na orla da veste;
21 Tsúfɛ́ ɔlɛblɩ́ wá mʋ nwuntɔ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ nɔpʋ́ ɩbɩ da mʋ tati kpán á, ɩlɔ bési mɩ́.”
21 porque dizia consigo mesma: Se eu apenas lhe tocar a veste, ficarei curada.
22 Yesu lɛ́damlí kɩ mʋ, bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ bí, klʋn ɩdɩ́ fʋ́ asɩ. Fʋ́ hógyi latsá fʋ́ ɩlɔ.” Ɩnʋnʋ ɔtsɩ ámʋ ɩwɩ lɔ́wa mʋ ɔnlɩn.
22 E Jesus, voltando-se e vendo-a, disse: Tem bom ânimo, filha, a tua fé te salvou. E, desde aquele instante, a mulher ficou sã.
23 Brɛ́á olowie ɔhandɛ amʋ wóyítɔ́ a, olowun ɩkpɛ afʋlɩ́pʋ́, nú awɩrɛhɔ agyípʋ́ amʋ okitikíti.
23 Tendo Jesus chegado à casa do chefe e vendo os tocadores de flauta e o povo em alvoroço, disse:
24 Olegya amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩdalɩ nfɩ! Otsibi amʋ mɔ́kʋ́wú, dɩdɩ́ ɔdɛ.” Ahá ámʋ bɔmɔsɩ́ mʋ.
24 Retirai-vos, porque não está morta a menina, mas dorme. E riam-se dele.
25 Brɛ́á amʋ́ fɛ́ɛ́ bɛdalɩ ba wunsɩnɛ́sʋ́ a, Yesu lébitíwíé obu ámʋ́ʋ́ otsibi amʋ da mʋ́tɔ́ ámʋtɔ yɛ́kɩtá mʋ ɩbɩ, ɔlɔkʋsʋ́.
25 Mas, afastado o povo, entrou Jesus, tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Asʋ́n ánfɩ lɛ́klɛɩ́ wá ɔmá ámʋtɔ fɛ́ɛ́.
26 E a fama deste acontecimento correu por toda aquela terra.
27 Yesu lɛ́dalɩ ɔyɔ́ á, ansibi abwiepʋ́ abanyɔ́ akʋ bobuo mʋ, bʋdɛ okitikíti sʋrá kpólí mʋ bɛɛ, “Owíe Dawid mʋ na, wun anɩ nwɛ!”
27 Partindo Jesus dali, seguiram-no dois cegos, clamando: Tem compaixão de nós, Filho de Davi!
28 Brɛ́á olowie wóyítɔ́ a, ansibi abwiepʋ́ ámʋ bɛba mʋ wá. Yesu lɛ́fɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩlahogyi mlɩaa, nɛ́talɩ́ há mlɩ ansíbi bóbwií?”
28 Tendo ele entrado em casa, aproximaram-se os cegos, e Jesus lhes perguntou: Credes que eu posso fazer isso? Responderam-lhe: Sim, Senhor!
29 Mʋ́ʋ́ ɔlɔpʋ ɩbɩ dada amʋ́ ansíbi, bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɩbá mʋ́tɔ́ ha mlɩ, mlɩ hógyi ɔnɔ́.”
29 Então, lhes tocou os olhos, dizendo: Faça-se-vos conforme a vossa fé.
30 Ɩnʋ bɔwa atɔ́ wun bɩ. Yesu lɛ́da amʋ́ ɔlá ɔbɛ́ɛ, bʋmábláa ɔhaa.
30 E abriram-se-lhes os olhos. Jesus, porém, os advertiu severamente, dizendo: Acautelai-vos de que ninguém o saiba.
31 Támɛ brɛ́á bɛdalɩ bɔyɔ́ á, bɛda mʋ ɔkan ɔmá ámʋ fɛ́ɛ́tɔ́.
31 Saindo eles, porém, divulgaram-lhe a fama por toda aquela terra.
32 Benya nátɩ́ alɩ, bɔpʋ oyin ɔkʋá ɔŋɛ laláhɛ bʋ mʋtɔ, sʋ alatɔ́ omúmu ba Yesu.
32 Ao retirarem-se eles, foi-lhe trazido um mudo endemoninhado.
33 Olenya gya ɔŋɛ laláhɛ amʋ lɛ́ oyin ámʋtɔ alɩ, ɔlɔwa tɔɩ́ bɩ. Ahá ámʋ fɛ́ɛ́ bowun, sʋ ɔnɔ́ lobwie amʋ́. Mʋ́ sʋ bɛblɩ́ bɛɛ, “Anɩmɔ́kʋ́wun ɩ́nɩ odu Israelfɔtɔ kɩ!”
33 E, expelido o demônio, falou o mudo; e as multidões se admiravam, dizendo: Jamais se viu tal coisa em Israel!
34 Farisifɔ ámʋ bɛblɩ́ bɛɛ, “Ɔŋɛ laláhɛ owíe túmi ɔdɛpʋgya ɔŋɛ laláhɛ lɛ́ ahátɔ.”
34 Mas os fariseus murmuravam: Pelo maioral dos demônios é que expele os demônios.
35 Yesu léki awúlu pʋ́ nkuda fɛ́ɛ́ asɩ, súná atɔ́ Yudafɔ ofíakpa. Ɔlɛda Bulu iwíegyí ámʋ ɩwɩ asʋn wankláán ɔkan. Ɔlɛtsa ɩlɔ kugyíkʋ fɛ́ɛ́.
35 E percorria Jesus todas as cidades e povoados, ensinando nas sinagogas, pregando o evangelho do reino e curando toda sorte de doenças e enfermidades.
36 Brɛ́á olowun ɔdɔm amʋ a, amʋ́ asʋ́n lɔ́wa mʋ nwɛ. Bʋgyi fɛ́ akúfa ánɩ́ bʋma ɔkpapʋ́, tsúfɛ́ asʋ́n dɛ amʋ́ háan, bʋma tɔtɔ bwɛtɔ́.
36 Vendo ele as multidões, compadeceu-se delas, porque estavam aflitas e exaustas como ovelhas que não têm pastor.
37 Mʋ́ sʋ ɔlɛbláa mʋ akasɩ́pʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Atɔ kpɔtɩ́hɛ́ amʋ ɩtsɔ, támɛ mʋ́ akpɔtɩ́pʋ́ bʋmɔtsɔ́.
37 E, então, se dirigiu a seus discípulos: A seara, na verdade, é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Mʋ́ sʋ mlɩkokoli ndɔ mʋ wie, ɔwa atɔ́ akpɔtɩ́pʋ́ tsɔtsɔ abʋba bɔkpɔtɩ́ atɔ́ ámʋ.”
38 Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.