Lucas 19
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NTLH
1 Yesu dɛ́ka tsʋn Yeriko wúlutɔ.
1 Jesus entrou em Jericó e estava atravessando a cidade.
2 Lampóo ahɔ́pʋ ɔhandɛ ɔkʋá ɔbʋ kɔ́ba bʋ wúlu amʋtɔ, bʋtɛtɩ́ mʋ Sakeo.
2 Morava ali um homem rico, chamado Zaqueu, que era chefe dos cobradores de impostos.
3 Oyin ánfɩ dékléá ɔbɔ́pʋ ansíbi wun Yesu, támɛ ɔma ɩswɩ́, ahá ɛ́ bɔdʋbɩ.
3 Ele estava tentando ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, pois Zaqueu era muito baixo.
4 Mʋ́ sʋ ɔlɛsrɩ́ yɔ́dʋ pɔntɔ-oyí kʋá Yesu ɔbɔ́tsʋn mʋ́ asɩ, mɛ́nɩ obówun mʋ.
4 Então correu adiante da multidão e subiu numa figueira brava para ver Jesus, que devia passar por ali.
5 Brɛ́á Yesu lówie oyí ámʋ asɩ á, olotsu ansɩ́ fʋ́á, wun Sakeo, ɔlɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Sakeo, wa ɔsa kplɩ ba. Ndɛ, fʋ́ wóyí nɔ́swɩɩ́ nɩ́.”
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse a Zaqueu:
6 Sakeo lɔ́wa ɔsa kplɩ́, pʋ́ ansigyí kpá mʋ ya wóyítɔ́.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu na sua casa, com muita alegria.
7 Ahá ánɩ́ bowun mʋ́ fɛ́ɛ́ bowuntí bɛɛ, “Oyin ánfɩ layɔ́swɩɩ́ lakpan ɔbwɛpʋ́ wóyítɔ́.”
7 Todos os que viram isso começaram a resmungar: — Este homem foi se hospedar na casa de um pecador!
8 Sakeo lɔ́kʋsʋ́ lɩ́ɩ́ wóyítɔ́ ɩnʋ, bláa anɩ Wíe Yesu ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Wíé, kɩ, néye mɩ́ atɔ́tɔ́ anyɔ, pʋ́ ɩfʋn kíé ahiánfɔ. Nɩ́ nasísi ɔkʋ ɛ́ á, nɛ́lahá mʋ mʋ́ aku ana.”
8 Zaqueu se levantou e disse ao Senhor: — Escute, Senhor, eu vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguém, vou devolver quatro vezes mais.
9 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Ndɛ Bulu lahɔ wóyí ánfɩ nkpa, tsúfɛ́ Abraham mʋ na ɔ́nɩ ánfɩ ɛ́ gyí.
9 Então Jesus disse:
10 Ahá ánɩ́ bafwɩ́ odunkákpá mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ nɛba, anhɔ amʋ́ nkpa.”
10 Porque o
11 Ahá ámʋ bʋdɛ asʋ́n ámʋ́ʋ́ Yesu dɛ́blɩ́ ámʋ nu. Alɩ brɛ́ ámʋtɔ á, Yesu latá Yerusalem wie tá. Mʋ́ sʋ ɔlɛha amʋ́ yébi pʋ́tswíí amʋ́, tsúfɛ́ bʋdesusúu bɛɛ Bulu iwíegyí béfi asɩ ɩnʋnʋ.
11 Jesus contou uma parábola para os que ouviram o que ele tinha dito. Agora ele estava perto de Jerusalém, e por isso eles estavam pensando que o Reino de Deus ia aparecer logo.
12 Ɔlɛha yébi amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ɩwɩ onyapʋ́ ɔkʋ lɔ́bwɛ agywɩɩn ɔbɛ́ɛ, mótu ɔkpa yɔ́ amʋ́ owíe dɛhɛn wá, ɔyaɩ mʋ owíe, oyinki begyi iwíe mʋ ɔmátɔ́.
12 Então Jesus disse:
13 Asa ɔbɔ́yɔ á, ɔlɛtɩ mʋ asúmpʋ́ idú, oleye pɔ́ɔnʋ kʋlɛkʋlɛ há amʋ́ fɛ́ɛ́. Ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ bʋpʋ́yɔ agyʋ́má yɔ́fʋn ɛkɛá mɛ́ba.
13 Antes de viajar, chamou dez dos seus empregados, deu a cada um uma moeda de ouro e disse: “Vejam o que vocês conseguem ganhar com este dinheiro, até a minha volta.”
14 Támɛ mʋ wúlutɔ ahá bolu mʋ, wá abí buo mʋ bɛɛ, bʋmedékléá ɔbwɛ́ɛ amʋ́ owíe.
14 — Acontece que o povo do seu país o odiava e por isso mandou atrás dele uma comissão para dizer que não queriam que aquele homem fosse feito rei deles.
15 “Támɛ mʋ́ óó á, owíe dɛhɛn amʋ lɛ́yaɩ́ mʋ iwíe amʋ, ɔlɛsankí ba wóyí. Olenya wíé pɛ́ ɔlɛha bɛtɩ mʋ asúmpʋ́ amʋ, ɔkɩ tɔ́á banyá dɩ́nká kɔ́ba amʋsʋ.
15 — O homem foi feito rei e voltou para casa. Aí mandou chamar os empregados a quem tinha dado o dinheiro, para saber quanto haviam conseguido ganhar.
16 Ogyankpapʋ lɛ́ba bɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Mɩ́ wíé, nanyá pɔ́ɔnʋ dú tsɩ́a fʋ́ klɛ́ amʋtɔ.’
16 O primeiro chegou e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei dez.”
17 Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa osúmpʋ́ amʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Fabwɛ́ atɔ́. Osúmpʋ́ wankláán fʋ́gyi. Ɩ́nɩá fawá ɔnɔkwalɩ ɩtɔ́ túkúrííbi ánfɩ ɩwɩ sʋ á, nɔ́pʋ awúlu idú wá fʋ́ ɩbɩtɔ, fɛ́kɩ mʋ́sʋ́.’
17 — “Muito bem!” — respondeu ele. — “Você é um bom empregado! E, porque foi fiel em coisas pequenas, você vai ser o governador de dez cidades.”
18 Onyɔɔsɩ lɛ́ba bɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Mɩ́ wíé, nanyá pɔ́ɔnʋ anu tsɩ́a fʋ́ klɛ́ amʋtɔ.’
18 — O segundo empregado veio e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei cinco.”
19 Owíe amʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Fʋ́ ɛ́ fɛ́kɩ awúlu anusʋ.’
19 — “Você vai ser o governador de cinco cidades!” — disse o patrão.
20 “Ɔbambá ɛ́ lɛ́ba bɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Mɩ́ wíé, fʋ́ sika ámʋ nɩ. Nɛda mʋ́ wá dúkubi ɔnɔ́ yáɩ́.
20 — O outro empregado chegou e disse: “Patrão, aqui está a sua moeda. Eu a embrulhei num lenço e a escondi.
21 Nyin fʋ. Ndɛ fʋ́ ifú nya, tsúfɛ́ fʋ́ asʋ́n bʋ ɔnlɩn. Fʋtotsú atɔ́ ɔtɩ́nɛ́á fʋmɔpʋ tɔtɔ yáɩ́, fʋ́tɔkpɔ́tɩ́ atɔ́ ɛ́ ɔtɩ́nɛ́á fʋmodu tɔtɔ.’
21 Tive medo do senhor, porque sei que é um homem duro, que tira dos outros o que não é seu e colhe o que não plantou.”
22 Mʋ wie amʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Osúmpʋ́ laláhɛ. Fʋ́ ɔnɔ́tɔ́ asʋ́n nɔ́pʋgyi fʋ asʋ́n. Yɛ́ɛ fʋyin ánɩ́ mɩ́ asʋ́n ɩhɩ́ɛ́ bʋ ɔnlɩn, ntotsú atɔ́ ɔtɩ́nɛ́á mmɔpʋ tɔtɔ tswɩ, kpɔ́tɩ́ atɔ́ ɔtɩ́nɛ́á mmodu tɔtɔ a?
22 — Ele respondeu: “Você é um mau empregado! Vou usar as suas próprias palavras para julgá-lo. Você sabia que sou um homem duro, que tiro dos outros o que não é meu e colho o que não plantei.
23 Mʋ́ ntogyi sʋ́ fʋmɔpʋ mɩ́ kɔ́ba amʋ yɔ́tswɩ sika ɔyaɩ́kpá. Fɛ́kɩ nɩ́ neyínkí ba a, nɔ́yɔhɔ mʋ́a mʋ́sʋ́ abí?’
23 Então por que você não pôs o meu dinheiro no banco? Assim, quando eu voltasse da viagem, receberia o dinheiro com juros.”
24 “Ɩnʋ owíe amʋ lɛ́bláa ahá ánɩ́ bʋbʋ ɩnʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Mlɩswɩɩ osúmpʋ́ anfɩ kɔ́ba amʋ ha ɔmʋamʋ́ʋ́ olenya idú ámʋ.’
24 — E disse para os que estavam ali: “Tirem dele a moeda e deem ao que tem dez.”
25 Támɛ ahá ámʋ bɛbláa mʋ bɛɛ, ‘Nanáin, ɔbʋ pɔ́ɔnʋ dú dodo o!’
25 Eles responderam:
26 Owíe amʋ lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, ɔhá ánɩ́ odekléá obónu mɩ́ atosunáhɛ́ amʋ asɩ á, Bulu ɔbɔ́pʋ ɩkʋ tsɩ́a mʋ́tɔ́ há mʋ. Támɛ ɔhá ánɩ́ omedékléá obónu mɩ́ atosunáhɛ́ amʋ asɩ á, Bulu ɔbɔ́swɩɩ́ mʋ kpalobí ámʋ́ʋ́ alabɩ́ ámʋ kʋ́ráá.
26 — E o patrão disse:
27 Séi á, mlɩkpa ahá ámʋ́ʋ́ bɔkʋsʋ́ lɩ́ɩ́ mɩ́sʋ́ bɛɛ mmágyi iwíe amʋ ba, amlɩbɔmɔmɔ́ɔ amʋ́ mɩ́ ansɩ́tɔ́ nfɩ!’ ”
27 E agora tragam aqui os meus inimigos, que não queriam que eu fosse o rei deles, e os matem na minha frente.”
28 Yesu lɛ́ha amʋ́ yébi anfɩ tá á, ɔlɔtsʋn gyankpá pʋ́ ɔyɔ́ Yerusalem.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante deles para Jerusalém.
29 Ɔlɛta Betfage mʋ́a Betania awúluá ɩdɩn Nfɔ-nyíbʋ ámʋsʋ wie tá á, ɔlɔwa mʋ akasɩ́pʋ́ abanyɔ́ gyankpá,
29 Quando iam chegando aos povoados de Betfagé e Betânia, que ficam perto do monte das Oliveiras, enviou dois discípulos na frente,
30 bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩyɔ wúlu anfɩ́ ɩda mlɩ ansɩ́tɔ́ ánfɩsʋ. Nɩ́ mlowíé wúlu ɔnɔ́ á, mlówun afrímú kanáhɛ ɔkʋ da ɔfɛ́tɔ́, ɔhaa mɔ́kʋ́tsíá mʋsʋ kɩ. Mlɩsankɩ mʋ ba mɩ.
30 com a seguinte ordem:
31 Nɩ́ ɔkʋ ɔfɩ́tɛ́ mlɩ ɔbɛ́ɛ, ‘Ntogyi sʋ́ mlɩdɛ́ mʋ sankɩ́?’ á, mlɩbla mʋ mlɩaa, ‘Anɩ Wíe dɛ́ mʋ hián.’ ”
31 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele.
32 Akasɩ́pʋ́ abanyɔ́ ámʋ bɔyówun afrímú kánáhɛ ámʋ fɛ́ alɩá Yesu lɛ́bláa amʋ́.
32 Eles foram e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Brɛ́á bʋdɛ mʋ sankɩ́ á, mʋ awíe bɛfɩtɛ́ amʋ́ bɛɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩdɛ́ mʋ sankɩ́?”
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os donos perguntaram: — Por que é que vocês estão desamarrando o animal?
34 Bɛlɛ mʋ́ ɔnɔ́ bɛɛ, “Anɩ Wíe dɛ́ mʋ hián.”
34 Eles responderam: — O Mestre precisa dele.
35 Besi bɛkpa afrímú kánáhɛ amʋ ba Yesu, bɛyaɩ́ amʋ́ atati dɩ́nká mʋsʋ, tsú Yesu bian mʋsʋ.
35 Então eles levaram o jumentinho para Jesus, puseram as suas capas sobre o animal e ajudaram Jesus a montar.
36 Brɛ́á Yesu tsie mʋsʋ ɔyɔ́ á, ahá ámʋ bɛkpa amʋ́ atati yáɩ́ tswɩ ɔkpatɔ, ɔlɛnatɩ́ mʋ́sʋ́ tsʋn.
36 Conforme ele ia passando, o povo estendia as suas capas no caminho.
37 Brɛ́á Yesu lɔ́wa Nfɔ-nyíbʋ ámʋ kplɩ́ ɔyɔ́ Yerusalem wúlutɔ bɩ a, mʋ abúopʋ amʋ fɛ́ɛ́ bɔtswɩ opé kánfʋ́ Bulu kʋ́klʋ́kʋ́ʋ́, ofúla amʋ́ʋ́ ɔlɔbwɛ, bowun amʋ fɛ́ɛ́ sʋ.
37 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém, na descida do monte das Oliveiras, uma grande multidão de seguidores ia com ele. E eles, cheios de alegria, começaram a louvar a Deus em voz alta por tudo o que tinham visto.
38 Bɛɛ, “Bulu oyúla owíe anfɩ ɔbá mʋ dátɔ́ ánfɩ! Iwilwii bʋ ɔsʋ́sʋ́. Numnyam ɩbwɛ́ɛ Bulu klɛ́ ɔsʋ́sʋ́ʋ́sʋ́ ɩnʋ.”
38 Eles diziam: — Que Deus abençoe o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e
39 Farisifɔ akʋ bʋbʋ ɔdɔm amʋtɔ. Ɩnʋ bɛbláa Yesu bɛɛ, “Osunápʋ́, ka fʋ́ abúopʋ anfɩ itin!”
39 Aí alguns fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: — Mestre, mande que os seus seguidores calem a boca!
40 Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, nɩ́ ahá ánfɩ bɛhɩ́ɛ́ kpá ɔnɔ́ bun kʋ́ráá á, abwi ánfɩ bɔ́kplʋn kanfʋ́ Bulu.”
40 Jesus respondeu:
41 Brɛ́á Yesu lɛ́ta Yerusalem wie tá, olowun wúlu amʋ sɩ́sɩ́ á, olosu ha mʋ́.
41 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém e viu a cidade, chorou com pena dela
42 Ɔbɛ́ɛ, “Yerusalemfɔ, tɛkɩ ilehián ánɩ́ mlɛ́bɩ tɔ́á ɩtɔpʋ́ iwilwii ba ndɛ, támɛ mlɩmɛ́tálɩ́ bɩ́ mʋ́.
42 e disse:
43 Brɛ́ kʋ ɩbá, mlɩ alupʋ́ bɛ́kafía mlɩ abuntíi, pwɛ́ okpó wá mlɩ, sá mlɩ tin ɔkpagyíɔkpasʋ.
43 Pois chegarão os dias em que os inimigos vão cercá-la com rampas de ataque, e vão rodeá-la, e apertá-la de todos os lados.
44 Bɛ́hɩ wúlu anfɩ pʋ́ mʋ́tɔ́ atsiápʋ́. Bʋméesi ibwi kʋlɛ dɩ́nká mʋ́ básʋ́, tsúfɛ́ mlɩmɛ́bɩ brɛ́á Bulu lɛ́ba mlɩ nkpa ɔhɔ́kpa!”
44 Eles destruirão completamente você e todos os seus moradores. Não ficará uma pedra em cima da outra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio para salvá-la.
45 Brɛ́á Yesu lówie Yerusalem a, ɔlɔyɔ Bulu ɔtswɛ́kpa wunsɩnɛ́sʋ́. Olenya wíé ɩnʋ alɩ, ɔlɔwa ibíá agyípʋ́ gyáa bɩ.
45 Jesus entrou no pátio do Templo e começou a expulsar dali os vendedores.
46 Ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Bɔwanlɩ́n wá Bulu asʋ́n ámʋtɔ bɛɛ, ‘Bɛ́tɩ mɩ́ ɔtswɛ́kpa bɛɛ, mpáɩ ɔbɔkpá.’ Támɛ mlɩlapʋ́ ɩnʋ mlí awikplu ɔŋaínkpá.”
46 Ele lhes disse:
47 Oletsiá súná atɔ́ Bulu ɔtswɛ́kpa ɩnʋ ekekegyíɛkɛ. Bulu igyí ahapʋ́ dɛhɛn, Mose mbla asunápʋ́ pʋ́ Yudafɔ ahandɛ amʋ bodunká ɔkpa ánɩ́ bɔ́tsʋn mʋ́sʋ́ mɔ́ mʋ.
47 Jesus ensinava no pátio do Templo todos os dias. Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes do povo queriam matá-lo.
48 Támɛ bʋmenya, tsúfɛ́ ahá ámʋ fɛ́ɛ́ bʋbuo mʋ asʋn blɩ́hɛ́.
48 Mas não achavam jeito de fazer isso, pois todos o escutavam com muita atenção.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.