Lucas 16
Bulu ntam pɔpwɛ; Nkonya (NKONT) vs NTLH
1 Yesu lɛ́bláa mʋ akasɩ́pʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɩwɩ onyapʋ́ ɔkʋ létsiá, ɔbʋ agyʋ́másʋ́ ɔkɩ́pʋ. Ahá bowi tsá mʋ wie amʋsʋ bɛɛ ɔdɛ mʋ gyí.
1 Jesus disse aos seus discípulos:
2 Ɩ́nɩ sʋ ɔlɛtɩ oyin ámʋ, fɩ́tɛ́ mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Ntɔ asʋ́n ndenu tsú fʋ́ ɩwɩ alɩ? Bobu akúnta ha mɩ, tsúfɛ́ fʋmɛ́ɛtrá kɩ mɩ́ agyʋ́másʋ́.’
2 Por isso ele o chamou e disse: “Eu andei ouvindo umas coisas a respeito de você. Agora preste contas da sua administração porque você não pode mais continuar como meu administrador.”
3 Agyʋ́másʋ́ ɔkɩ́pʋ amʋ lɛ́fɩtɛ́ mʋ ɩwɩ ɔbɛ́ɛ, ‘Nkálɩ nɔ́bwɛ? Mɩ́ wíe ɔbá begya mɩ. Mma ɔwʋnlɩ́n ánɩ́ nɛ́natɩ́ dɔ ha ahá. Ɩbʋ mɩ pɛ́lɩ ánɩ́ nɛ́natɩ́ kʋ́lɩ́ atɔ́ ɛ́.
3 — Aí o administrador pensou: “O patrão está me despedindo. E, agora, o que é que eu vou fazer? Não tenho forças para cavar a terra e tenho vergonha de pedir esmola.
4 Ɩbʋ alɛ́! Nyin tɔ́á nɔ́bwɛ, mɛ́nɩ nɩ́ osí mɩ́ á, nénya ahá ánɩ́ bɔ́hɔ mɩ wá amʋ́ wóyítɔ́.’
4 Ah! Já sei o que vou fazer… Assim, quando for mandado embora, terei amigos que me receberão nas suas casas.”
5 “Mʋ́ sʋ ɔlɛtɩ ahá ánɩ́ bʋdɛ mʋ wie ɩkɔ kʋlɛkʋlɛ. Ɔlɛfɩtɛ́ ogyankpapʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Ɩkɔ afɩnɩ fʋ́dɛ mɩ́ wíe?’
5 — Então ele chamou todos os devedores do patrão e perguntou para o primeiro: “Quanto é que você está devendo para o meu patrão?”
6 Ɩkɔ ɔkɩtápʋ́ amʋ lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Nfɔ agbɔngbɔ́ lafa-anyɔ (200).’ Agyʋ́másʋ́ ɔkɩ́pʋ amʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Tsan fʋ́ adánsɩɛ ɔwʋlʋ́ ámʋtɔ, afʋwanlɩn lafakʋlɛ (100).’
6 — “Cem barris de azeite!” — respondeu ele.
7 Ɔlɛfɩtɛ́ ɔkʋ ɛ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Ɩkɔ afɩnɩ fʋ́dɛ?’ Ɩkɔ ɔkɩtápʋ́ amʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Bodobodo nfúó akɛntɛ ɔpɩ́m-ɔkʋlɛ (1,000).’ Agyʋ́másʋ́ ɔkɩ́pʋ amʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Tsan fʋ́ adánsɩɛ ɔwʋlʋ́ ámʋtɔ afʋwanlɩn lafakwe (800).’
7 — Para o outro ele perguntou: “E você, quanto está devendo?”
8 “Osikani ámʋ lɛ́kanfʋ́ agyʋ́másʋ́ ɔkɩ́pʋ anfɩ́ ɔma ɔnɔkwalɩ ánfɩ ánɩ́ alatálɩ́ tɩn ansɩ́ alɩ.” Yesu lɔ́mɔ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ndɛmba-abí ánɩ́ bʋbuo ɔyɩ́tɔ́ atɔ́ ansɩtɩ́ɩn ánɩ́ bɔpʋ bʋtsie amʋ́ abatɔ ɩdʋn amʋ́á bʋyin Bulu klɛ́.
8 — E o patrão desse administrador desonesto o elogiou pela sua esperteza. E Jesus continuou:
9 “Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, mlɩpʋ ɔyɩ́tɔ́ atɔ́ bwɛ apíó, mɛ́nɩ nɩ́ ɩtá á, Bulu ɔbɔ́hɔ mlɩ wá mʋ wóyíá ɩbʋ ɩnʋ brɛ́ fɛ́ɛ́tɔ́.
9 Por isso eu digo a vocês: usem as riquezas deste mundo para conseguir amigos a fim de que, quando as riquezas faltarem, eles recebam vocês no lar eterno.
10 Ɔhá ánɩ́ ɔlɛtalɩ́ kɩ́tá atɔ́ túkúrííbi, olegyi ɔnɔkwalɩ mʋ́sʋ́ á, mʋ kɛ́n obégyi ɔnɔkwalɩ atɔ́ kpɔnkpɔntɩ ɛ́sʋ́ nɩ. Támɛ ɔhá ánɩ́ ɔmɔwa ɔnɔkwalɩ atɔ́ túkúrííbisʋ ɔmɔ́ɔwa ɔnɔkwalɩ atɔ́ kpɔnkpɔntɩsʋ.
10 Quem é fiel nas coisas pequenas também será nas grandes; e quem é desonesto nas coisas pequenas também será nas grandes.
11 Mʋ́ sʋ nɩ́ mlɩmá ɔnɔkwalɩ ɔyɩ́tɔ́ atɔ́sʋ́ a, ma mɛɛ ɔbɔ́hɔ mlɩsʋ gyi, pʋ́ ɔsʋ́sʋ́ atɔ́ onutó wá mlɩ ɩbɩtɔ?
11 Pois, se vocês não forem honestos com as riquezas deste mundo, quem vai pôr vocês para tomar conta das riquezas verdadeiras?
12 Ntɛ́ɛ nɩ́ fʋma ɔnɔkwalɩ ɔkʋ klɛ́sʋ á, ma mɛɛ ɔbɔ́pʋ fʋ́ klɛ́ há fʋ́?
12 E, se não forem honestos com o que é dos outros, quem lhes dará o que é de vocês?
13 “Osúmpʋ́ ɔkʋkʋ mɛ́ɛtalɩ́ súm awie anyɔ. Ɔbɔ́dwɛ ɔkʋlɛ, lú ɔkʋlɛ. Ntɛ́ɛ obóbu ɔkʋlɛ, omóobu ɔkʋlɛ. Fʋmɛ́ɛtalɩ́ súm Bulu, súm Kɔ́ba.”
13 — Um escravo não pode servir a dois donos ao mesmo tempo, pois vai rejeitar um e preferir o outro; ou será fiel a um e desprezará o outro. Vocês não podem servir a Deus e também servir ao dinheiro.
14 Farisifɔ bʋtɔdwɛ́ kɔ́ba. Mʋ́ sʋ brɛ́á bonu Yesu asʋn blɩ́hɛ́ anfɩ á, bɔbwɛ mʋ ahinlá.
14 Os fariseus ouviram isso e zombaram de Jesus porque amavam o dinheiro.
15 Ɩnʋ Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩtɛlɛ́ ɩwɩ súná ánɩ́ aha yilé mlɩgyí ahá ansɩ́tɔ́, támɛ Bulu mʋ́ yin mlɩ klʋntɔ. Tsúfɛ́ tɔ́á nyankpʋsa tɛkɩá ɩbʋ labi igyi Bulu akisítɔ.
15 Então Jesus disse a eles:
16 “Mose Mbla ámʋ pʋ́ Bulu ɔnɔ́sʋ́ atɔɩ́pʋ́ amʋ asʋn wanlɩ́nhɛ́ lɔyɔ agyʋ́má alɩɩ bɔfʋn Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane brɛ́sʋ́. Tsú mʋsʋ bʋdɛ Bulu iwíegyí ámʋ ɩwɩ asʋn wankláán ɔkan da, ahá ɛ́ bʋdɛprɩ́ɩ wie mʋ́tɔ́.
16 — A
17 Ɔsʋ́ mʋ́a asɩ bɛ́talɩ́ mɔ́ ɔnɔ́, támɛ itoduáhɛ́ ntɛ́ɛ asʋ́nbi ɩkʋlɛ kʋ́ráá móowu Mose Mbla ámʋtɔ.
17 — É mais fácil o céu e a terra desaparecerem do que ser tirado um simples acento de qualquer palavra da Lei.
18 “Oyin okíná mʋ ka láyétsiá ɔtsɩ bámbá á, alatɔ́ mbʋa. Oyingyíoyin ánɩ́ otsía ɔtsɩ ánfɩ mʋ kulu lakíná mʋ ɛ́ latɔ́ mbʋa.”
18 — Se um homem se divorciar e casar com outra mulher, comete adultério. E quem casar com a mulher divorciada também comete adultério.
19 Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɩwɩ onyapʋ́ ɔkʋ létsiá. Atati wʋlɩhɛ ɔtɛdɩ́dá, otegyi nkpa wankláán ekekegyíɛkɛ.
19 Jesus continuou:
20 Atɔ́ ɔkʋ́lɩ́pʋ́ ɔkʋá mʋ ɩwɩ letsitsíí nlɔ ɛ́ létsiá. Bʋtɛtɩ́ mʋ Lasaro. Betsiá pʋ́ ohiáni ánfɩ yɛ́yaɩ́ ɩwɩ onyapʋ́ ámʋ ɔkpa ɔnɔ́.
20 Havia também um homem pobre, chamado Lázaro, que tinha o corpo coberto de feridas, e que costumavam largar perto da casa do rico.
21 Ɔkɩá obénya atogyihɛ mpupubiá ɩbɛ́kpakpáa bun oyin ámʋ ɔpʋ́nʋ́asɩ gyi. Akɩ́aɩ létsiá beyintá mʋ nlɔ ámʋ kʋ́ráátɔ́.
21 Lázaro ficava ali, procurando matar a fome com as migalhas que caíam da mesa do homem rico. E até os cachorros vinham lamber as suas feridas.
22 “Brɛ́á ohiáni ánfɩ lówu á, Bulu-abɔpʋ botsu mʋ ya, oleyétsiá anɩ náin Abraham wá ɔsʋ́sʋ́. Ɩwɩ onyapʋ́ ánfɩ ɛ́ lóbowu, bopulá mʋ.
22 O pobre morreu e foi levado pelos anjos para junto de Abraão, na festa do céu. O rico também morreu e foi sepultado.
23 Ɔlɔyɔ ɔbʋ ɩsʋbɩtɩ́ ogyá ánɩ́ ɩtamaduntɔ, ɔdɛ ɩwɩɔsɩn wúun. Olotsu ansɩ́ fʋ́á, olowun ánɩ́ Lasaro tsie Abraham wá tsútsúútsú.
23 Ele sofria muito no
24 Ɩnʋ ɔlɔkplʋ́n ɔbɛ́ɛ, ‘Anɩ sɩ́ Abraham-ée! Wun mɩ nwɛ, afʋha Lasaro ɔyɔpʋ mʋ osrebi da ntsutso pʋbɛda mɩ́ ɔdandʋsʋ, ilwii kpalobí. Ndɛ ɩwɩɔsɩn wúun ogyá ánfɩtɔ dʋbɩ!’
24 Então gritou: “Pai Abraão, tenha pena de mim! Mande que Lázaro molhe o dedo na água e venha refrescar a minha língua porque estou sofrendo muito neste fogo!”
25 “Támɛ Abraham lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Obí, kaɩn, fʋ́ nkpatsiátɔ́ a, fegyi ɔdwɛ, Lasaro ɛ́ letsiá ɔsɩntɔ. Séi á, ɔbʋ ɔdwɛtɔ, fʋ́ ɛ́ fʋ́bʋ ɔsɩntɔ.
25 — Mas Abraão respondeu: “Meu filho, lembre que você recebeu na sua vida todas as coisas boas, porém Lázaro só recebeu o que era mau. E agora ele está feliz aqui, enquanto você está sofrendo.
26 Ɔma a, ɩlán kpɔnkpɔɔnkpɔntɩ kʋ da anɩa fʋnyɔ nsɩnɛ́. Mʋ́ sʋ ɔhaa mɛ́ɛtalɩ́ fá tsú nfɩ ba fʋ́ wá ɩnʋ, ɔhaa ɛ́ mɛ́ɛtalɩ́ fá tsú ɩnʋ ba anɩ wá nfɩ.’
26 Além disso, há um grande abismo entre nós, de modo que os que querem atravessar daqui até vocês não podem, como também os daí não podem passar para cá.”
27 Oyin ámʋ lɛ́bláa Abraham ɔbɛ́ɛ, ‘Mʋ́mʋ́ nobwíí ɩpa, anɩ sɩ́ Abraham, wa Lasaro sɩsɩ mɩ́ sɩ́ wóyítɔ́.
27 — O rico disse: “Nesse caso, Pai Abraão, peço que mande Lázaro até a casa do meu pai
28 Mbʋ apio yinhɛ́ abanú akʋ ɩnʋ, ɔyɛda amʋ́ ɔlá, mɛ́nɩ bowú á, bʋmɛ́ɛba bowun ɩwɩɔsɩn ánfɩ odu.’
28 porque eu tenho cinco irmãos. Deixe que ele vá e os avise para que assim não venham para este lugar de sofrimento.”
29 “Abraham lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Mose mʋa Bulu ɔnɔ́sʋ́ atɔɩ́pʋ́ amʋ nwʋlʋ́ bʋ amʋ́ wá, ɩdɛ amʋ́ ɔlá da. Bʋnúu mʋ́, abʋgyi mʋ́sʋ́.’
29 — Mas Abraão respondeu: “Os seus irmãos têm a
30 Oyin ámʋ lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, ‘Anɩ sɩ́ Abraham, asʋ́n ámʋ nu kɛkɛ mɛ́ɛha amʋ́ abʋdamli klʋntɔ. Mboún nɩ́ ɔkʋ ɔkʋ́sʋ́ tsú afúlitɔ yɔ́ amʋ́ wá á, bɛ́damlí klʋntɔ.’
30 — “Só isso não basta, Pai Abraão!”, respondeu o rico. “Porém, se alguém ressuscitar e for falar com eles, aí eles se arrependerão dos seus pecados.”
31 Támɛ Abraham lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, ‘Nɩ́ bʋmegyi Mose mʋa Bulu ɔnɔ́sʋ́ atɔɩ́pʋ́ amʋ nwʋlʋ́tɔ́ asʋ́n ámʋsʋ á, ɔkʋ ɔkʋ́sʋ́ tsú afúlitɔ yɔ́ ɩnʋ kʋ́ráá á, bʋmóonu ɔhá ámʋ asʋ́n.’ ”
31 — Mas Abraão respondeu: “Se eles não escutarem Moisés nem os profetas, não crerão, mesmo que alguém ressuscite.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.