Mateus 9

New Testament in Nkonya (GH:nko:Nkonya) (NKO_NTW) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Mʋ́ sʋ Yesu léyinkí wíé ɔklʋntɔ, fá ɔpʋ amʋ yɔ́ wúlu amʋ́ʋ́ otsie mʋ́tɔ́ ámʋsʋ.
1 E entrando Jesus num barco, passou para o outro lado, e chegou à sua própria cidade.
2 Ɩnʋ á, akʋ bɔsʋrá tsukʋlɛ osínpʋ akpasʋ ba mʋ. Brɛ́á Yesu lówun ánɩ́ bahɔ mʋ gyi a, ɔlɛbláa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ bí, klʋn ɩdɩ́ fʋ́ asɩ. Nasí fʋ́ lakpan kíé fʋ́.”
2 E eis que lhe trouxeram um paralítico deitado num leito. Jesus, pois, vendo-lhes a fé, disse ao paralítico: Tem ânimo, filho; perdoados são os teus pecados.
3 Ɩnʋ Mose mbla asunápʋ́ akʋá bʋtsie ɩnʋ, bɛblɩ́ wá nwuntɔ bɛɛ, “Oyin ánfɩ labɔ́ mbusuo.”
3 E alguns dos escribas disseram consigo: Este homem blasfema.
4 Yesu lɛ́bɩ amʋ́ agywɩɩn. Mʋ́ sʋ ɔlɛfɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩdɛ́ ɩ́nɩ odu gywɩɩ́n?
4 Mas Jesus, conhecendo-lhes os pensamentos, disse: Por que pensais o mal em vossos corações?
5 Mɔmʋ bɔ́wa ablɩ́lɛ́ dʋn? ‘Nasí fʋ́ lakpan kíé fʋ́.’ ntɛ́ɛ ‘Kʋsʋ tsu fʋ́ akpa afʋnatɩ?’
5 Pois qual é mais fácil? dizer: Perdoados são os teus pecados, ou dizer: Levanta-te e anda?
6 Támɛ ndekléá mlɩbɩ́ɩ ánɩ́ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ mbʋ túmi ɔyɩ́ ánfɩtɔ sí ahá lakpan kíé amʋ́.” Ɩnʋ ɔlɛbláa tsukʋlɛ osínpʋ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ndɛ fʋ́ bláa mbɛ́ɛ, kʋsʋ. Tsu fʋ́ akpa afʋnatɩ yɔ wóyítɔ́!”
6 Ora, para que saibais que o Filho do homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados {disse então ao paralítico}: Levanta-te, toma o teu leito, e vai para tua casa.
7 Ɩnʋ ɔlɔkʋsʋ́ nátɩ́ yɔ́ wóyítɔ́.
7 E este, levantando-se, foi para sua casa.
8 Ɩ́nɩ lɔ́wa amʋ́ fɛ́ɛ́ wánwan, bɛkanfʋ́ Bulu ánɩ́ alapʋ́ túmiá igyi alɩ há anyánkpʋ́sa.
8 E as multidões, vendo isso, temeram, e glorificaram a Deus, que dera tal autoridade aos homens.
9 Brɛ́á Yesu lɔ́pʋ ɔyɔ́ á, olowun lampóo ɔhɔ́pʋ ɔkʋá bʋtɛtɩ́ mʋ Mateo tsie lampóo ɔhɔ́kpa. Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Bobuo mɩ.” Ɩnʋnʋ Mateo lɔ́kʋsʋ́ buo mʋ.
9 Partindo Jesus dali, viu sentado na coletoria um homem chamado Mateus, e disse-lhe: Segue-me. E ele, levantando-se, o seguiu.
10 Mateo lɛ́tɩ Yesu mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ atɔ́ ogyíkpá mʋ wóyítɔ́. Lampóo ahɔ́pʋ pʋ́ lakpan abwɛpʋ́ tsɔtsɔɔtsɔ bɛba atɔ́ ámʋ ogyíkpá.
10 Ora, estando ele à mesa em casa, eis que chegaram muitos publicanos e pecadores, e se reclinaram à mesa juntamente com Jesus e seus discípulos.
11 Farisifɔ ámʋ benya wun amʋ́ alɩ, bɛfɩtɛ́ mʋ akasɩ́pʋ́ amʋ bɛɛ, “Ntogyi sʋ́ mlɩ osunápʋ́ mʋa ahá ánfɩ odu bʋtɔwá ɩbɩ gyi atɔ́?”
11 E os fariseus, vendo isso, perguntavam aos discípulos: Por que come o vosso Mestre com publicanos e pecadores?
12 Yesu lónu asʋ́n ánfɩ, ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Alɔpʋ léhián ɩlɔ ɔtsapʋ́, megyí ahá ánɩ́ ɩwɩ bʋ amʋ́ ɔnlɩn.
12 Jesus, porém, ouvindo isso, respondeu: Não necessitam de médico os sãos, mas sim os enfermos.
13 Mlɩyɔ amlɩyɛfɩtɛ́ Bulu asʋ́n ánfɩ bɔwanlɩ́n tswɩ anfɩ asɩ. Bɛɛ, ‘Nwewúun ntekle, megyí igyíha.’ Mmɛba aha wankláán ɔtɩkpá, lakpan abwɛpʋ́ ɔtɩkpá nɛba.”
13 Ide, pois, e aprendei o que significa: Misericórdia quero, e não sacrifícios. Porque eu não vim chamar justos, mas pecadores.
14 Ɛkɛ ɔkʋ Asú Ɔbɔpʋ́ Yohane akasɩ́pʋ́ bɛba Yesu wá bɛfɩtɛ́ mʋ bɛɛ, “Ntogyi sʋ́ anɩa Farisifɔ anɩtɛklɩ́ ɔnɔ́, támɛ fʋ́ akasɩ́pʋ́ mʋ́ bʋtamaklɩ́ ɔnɔ́?”
14 Então vieram ter com ele os discípulos de João, perguntando: Por que é que nós e os fariseus jejuamos, mas os teus discípulos não jejuam?
15 Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔtsɩ ɔkpaɩ́npʋ́ anyawíeá bʋbʋ mʋ wá bégyi awɩrɛhɔ? Ɛkɛkɛɛkɛ! Támɛ ɛkɛ kʋ bɛ́ba ánɩ́ bɛ́kpa ɔká otsiápʋ amʋ nátɩ́ sí amʋ́. Alɩ nkɛ ámʋtɔ bɛ́klɩ́ ɔnɔ́ nɩ́.”
15 Respondeu-lhes Jesus: Podem porventura ficar tristes os convidados às núpcias, enquanto o noivo está com eles? Dias virão, porém, em que lhes será tirado o noivo, e então hão de jejuar.
16 “Ɔhaa tamapʋ́ tati pɔpwɛ tan tati dada. Tsúfɛ́ tati pɔpwɛ amʋ bɛ́kpɩkpɩ́ɩ tsií dáda amʋ kʋ lɛ́, há ɔtánkpa ɩnʋ bɛ́latɛ́ɩ́ tsɩ́a.
16 Ninguém põe remendo de pano novo em vestido velho; porque semelhante remendo tira parte do vestido, e faz-se maior a rotura.
17 Alɩ kɛ́n bʋtamapʋ́ nta pɔpwɛ wá ɔwʋlʋ́-kpákpá kɛntɛ wuhɛ́tɔ́ nɩ́. Nta pɔpwɛ amʋ ibófu fá kɛntɛ amʋ, tsítsá, ibéyintá kɛntɛ amʋ ɛ́. Ɩ́nɩ sʋ ɔwʋlʋ́-kpákpá kɛntɛ pɔpwɛtɔ bʋ́tɔpʋ́ nta pɔpwɛ wá, mɛ́nɩ mʋ́ anyɔ ámʋ fɛ́ɛ́ bétsiá.”
17 Nem se deita vinho novo em odres velhos; do contrário se rebentam, derrama-se o vinho, e os odres se perdem; mas deita-se vinho novo em odres novos, e assim ambos se conservam.
18 Brɛ́á Yesu dɛ́tɔɩ́ á, Yudafɔ ofíakpa ɔhandɛ ɔkʋ lɛ́ba bɛda akpawunu mʋ ayabitɔ, kókóli mʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ bí tsɩ́hɛ́ lawú sésééséi, támɛ ba afʋbɔpʋ ɩbɩ dɩnka mʋsʋ onya nkpa.”
18 Enquanto ainda lhes dizia essas coisas, eis que chegou um chefe da sinagoga e o adorou, dizendo: Minha filha acaba de falecer; mas vem, impõe-lhe a tua mão, e ela viverá.
19 Mʋ́ sʋ Yesu lɔ́kʋsʋ́, mʋa mʋ akasɩ́pʋ́ bobuo ɔhandɛ amʋ.
19 Levantou-se, pois, Jesus, e o foi seguindo, ele e os seus discípulos.
20 Ɔtsɩ ɔkʋá obugya dɛ mʋ wʋlɩ́ nfí dúanyɔ nɩ́ lɔ́tsʋn yɔ Yesu ɔma, pʋ́ ɩbɩ da mʋ tati osiebí.
20 E eis que certa mulher, que havia doze anos padecia de uma hemorragia, chegou por detrás dele e tocou-lhe a orla do manto;
21 Tsúfɛ́ ɔlɛblɩ́ wá mʋ nwuntɔ ɔbɛ́ɛ, “Nɩ́ nɔpʋ́ ɩbɩ da mʋ tati kpán á, ɩlɔ bési mɩ́.”
21 porque dizia consigo: Se eu tão-somente tocar-lhe o manto, ficarei sã.
22 Yesu lɛ́damlí kɩ mʋ, bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ bí, klʋn ɩdɩ́ fʋ́ asɩ. Fʋ́ hógyi latsá fʋ́ ɩlɔ.” Ɩnʋnʋ ɔtsɩ ámʋ ɩwɩ lɔ́wa mʋ ɔnlɩn.
22 Mas Jesus, voltando-se e vendo-a, disse: Tem ânimo, filha, a tua fé te salvou. E desde aquela hora a mulher ficou sã.
23 Brɛ́á olowie ɔhandɛ amʋ wóyítɔ́ a, olowun ɩkpɛ afʋlɩ́pʋ́, nú awɩrɛhɔ agyípʋ́ amʋ okitikíti.
23 Quando Jesus chegou à casa daquele chefe, e viu os tocadores de flauta e a multidão em alvoroço,
24 Olegya amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩdalɩ nfɩ! Otsibi amʋ mɔ́kʋ́wú, dɩdɩ́ ɔdɛ.” Ahá ámʋ bɔmɔsɩ́ mʋ.
24 disse; Retirai-vos; porque a menina não está morta, mas dorme. E riam-se dele.
25 Brɛ́á amʋ́ fɛ́ɛ́ bɛdalɩ ba wunsɩnɛ́sʋ́ a, Yesu lébitíwíé obu ámʋ́ʋ́ otsibi amʋ da mʋ́tɔ́ ámʋtɔ yɛ́kɩtá mʋ ɩbɩ, ɔlɔkʋsʋ́.
25 Tendo-se feito sair o povo, entrou Jesus, tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Asʋ́n ánfɩ lɛ́klɛɩ́ wá ɔmá ámʋtɔ fɛ́ɛ́.
26 E espalhou-se a notícia disso por toda aquela terra.
27 Yesu lɛ́dalɩ ɔyɔ́ á, ansibi abwiepʋ́ abanyɔ́ akʋ bobuo mʋ, bʋdɛ okitikíti sʋrá kpólí mʋ bɛɛ, “Owíe Dawid mʋ na, wun anɩ nwɛ!”
27 Partindo Jesus dali, seguiram-no dois cegos, que clamavam, dizendo: Tem compaixão de nós, Filho de Davi.
28 Brɛ́á olowie wóyítɔ́ a, ansibi abwiepʋ́ ámʋ bɛba mʋ wá. Yesu lɛ́fɩtɛ́ amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩlahogyi mlɩaa, nɛ́talɩ́ há mlɩ ansíbi bóbwií?” Bɛlɛ mʋ́ ɔnɔ́ bɛɛ, “Anɩ Wíé, Ee!”
28 E, tendo ele entrado em casa, os cegos se aproximaram dele; e Jesus perguntou-lhes: Credes que eu posso fazer isto? Responderam-lhe eles: Sim, Senhor.
29 Mʋ́ʋ́ ɔlɔpʋ ɩbɩ dada amʋ́ ansíbi, bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɩbá mʋ́tɔ́ ha mlɩ, mlɩ hógyi ɔnɔ́.”
29 Então lhes tocou os olhos, dizendo: Seja-vos feito segundo a vossa fé.
30 Ɩnʋ bɔwa atɔ́ wun bɩ. Yesu lɛ́da amʋ́ ɔlá ɔbɛ́ɛ, bʋmábláa ɔhaa.
30 E os olhos se lhes abriram. Jesus ordenou-lhes terminantemente, dizendo: Vede que ninguém o saiba.
31 Támɛ brɛ́á bɛdalɩ bɔyɔ́ á, bɛda mʋ ɔkan ɔmá ámʋ fɛ́ɛ́tɔ́.
31 Eles, porém, saíram, e divulgaram a sua fama por toda aquela terra.
32 Benya nátɩ́ alɩ, bɔpʋ oyin ɔkʋá ɔŋɛ laláhɛ bʋ mʋtɔ, sʋ alatɔ́ omúmu ba Yesu.
32 Enquanto esses se retiravam, eis que lhe trouxeram um homem mudo e endemoninhado.
33 Olenya gya ɔŋɛ laláhɛ amʋ lɛ́ oyin ámʋtɔ alɩ, ɔlɔwa tɔɩ́ bɩ. Ahá ámʋ fɛ́ɛ́ bowun, sʋ ɔnɔ́ lobwie amʋ́. Mʋ́ sʋ bɛblɩ́ bɛɛ, “Anɩmɔ́kʋ́wun ɩ́nɩ odu Israelfɔtɔ kɩ!”
33 E, expulso o demônio, falou o mudo e as multidões se admiraram, dizendo: Nunca tal se viu em Israel.
34 Farisifɔ ámʋ bɛblɩ́ bɛɛ, “Ɔŋɛ laláhɛ owíe túmi ɔdɛpʋgya ɔŋɛ laláhɛ lɛ́ ahátɔ.”
34 Os fariseus, porém, diziam: É pelo príncipe dos demônios que ele expulsa os demônios.
35 Yesu léki awúlu pʋ́ nkuda fɛ́ɛ́ asɩ, súná atɔ́ Yudafɔ ofíakpa. Ɔlɛda Bulu iwíegyí ámʋ ɩwɩ asʋn wankláán ɔkan. Ɔlɛtsa ɩlɔ kugyíkʋ fɛ́ɛ́.
35 E percorria Jesus todas as cidades e aldeias, ensinando nas sinagogas, pregando o evangelho do reino, e curando toda sorte de doenças e enfermidades.
36 Brɛ́á olowun ɔdɔm amʋ a, amʋ́ asʋ́n lɔ́wa mʋ nwɛ. Bʋgyi fɛ́ akúfa ánɩ́ bʋma ɔkpapʋ́, tsúfɛ́ asʋ́n dɛ amʋ́ háan, bʋma tɔtɔ bwɛtɔ́.
36 Vendo ele as multidões, compadeceu-se delas, porque andavam desgarradas e errantes, como ovelhas que não têm pastor.
37 Mʋ́ sʋ ɔlɛbláa mʋ akasɩ́pʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Atɔ kpɔtɩ́hɛ́ amʋ ɩtsɔ, támɛ mʋ́ akpɔtɩ́pʋ́ bʋmɔtsɔ́.
37 Então disse a seus discípulos: Na verdade, a seara é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Mʋ́ sʋ mlɩkokoli ndɔ mʋ wie, ɔwa atɔ́ akpɔtɩ́pʋ́ tsɔtsɔ abʋba bɔkpɔtɩ́ atɔ́ ámʋ.”
38 Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.