Lucas 23

New Testament in Nkonya (GH:nko:Nkonya) (NKO_NTW) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ɩnʋ ahá ámʋ́ʋ́ befia ɩnʋ ámʋ bɔkʋsʋ́ kpá Yesu ya ɔmásʋ́ ogyípʋ́ Pilato.
1 Levantou-se a sessão e conduziram Jesus diante de Pilatos,
2 Bɛka asʋ́n dɩ́nká mʋsʋ bɛɛ, “Anɩlawun ánɩ́ oyin ánfɩ dɛ́ ɔmá ánfɩtɔ ahá yintá. Ɔdɛ amʋ́ bláa ɔbɛ́ɛ, bʋmátra ka lampóo há Roma owíe dɛhɛn. Ɔdɛblɩ́ ɛ́ ɔbɛ́ɛ, mʋgyí Kristo, (ɔhá ánɩ́ Bulu ladá mʋ ofúli amʋ), idesuná ánɩ́ owíe ogyi.”
2 e puseram-se a acusá-lo: Temos encontrado este homem excitando o povo à revolta, proibindo pagar imposto ao imperador e dizendo-se Messias e rei.
3 Pilato lɛ́fɩtɛ́ Yesu ɔbɛ́ɛ, “Fʋ́gyí Yudafɔ owíe amʋ nɩ?” Yesu lɛ́lɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ee, mʋ́ fablɩ́ á.”
3 Pilatos perguntou-lhe: És tu o rei dos judeus? Jesus respondeu: Sim.
4 Pilato lɛ́bláa Bulu igyí ahapʋ́ dɛhɛn pʋ́ ɔdɔm amʋ ɔbɛ́ɛ, “Mmɔkʋ́wun tsitsa kʋkʋá oyin ánfɩ labwɛ́.”
4 Declarou Pilatos aos príncipes dos sacerdotes e ao povo: Eu não acho neste homem culpa alguma.
5 Támɛ amʋ́ mʋ́ bʋdɛ mʋ́tɔ́ kótóó bɛɛ, “Ɔdɛpʋ mʋ atosunáhɛ́ tɩ́ ɩtrɛ́ mʋ́a ɩkɔ́ wá Yudea ɔmá ánfɩtɔ. Olefi mʋ́ asɩ tsú Galilea, alapʋ́ bowie nfɩ.”
5 Mas eles insistiam fortemente: Ele revoluciona o povo ensinando por toda a Judéia, a começar da Galiléia até aqui.
6 Brɛ́á Pilato lónu asʋ́n ánfɩ á, ɔlɛfɩtɛ́ ɔbɛ́ɛ, “Galileayin oyin ánfɩ gyí?”
6 A estas palavras, Pilatos perguntou se ele era galileu.
7 Brɛ́á ɔlɛbɩ ánɩ́ Yesu otsú Galilea, ɔtɩ́nɛ́á owíe Herode dɛ́ iwíe gyí a, ɔlɛha bɛkpa mʋ ya Herode. Alɩ brɛ́ ámʋtɔ á, Herode bʋ Yerusalem wúlutɔ ɩnʋ.
7 E, quando soube que era da jurisdição de Herodes, enviou-o a Herodes, pois justamente naqueles dias se achava em Jerusalém.
8 Brɛ́á owíe Herode lówun Yesu a, ansɩ́ lɛhɩɛ gyi mʋ. Tsúfɛ́ olodunká ánɩ́ obówun mʋ dodoodo, mʋ ɩwɩ asʋ́n ánɩ́ alanú sʋ. Odeklé ánɩ́ Yesu ɔbwɛ́ɛ osúna kʋ suna mʋ.
8 Herodes alegrou-se muito em ver Jesus, pois de longo tempo desejava vê-lo, por ter ouvido falar dele muitas coisas, e esperava presenciar algum milagre operado por ele.
9 Mʋ́ sʋ ɔlɛfɩtɛ́ Yesu asʋ́n tsɔtsɔɔtsɔ, támɛ Yesu mɛ́lɛ kʋkʋ ɔnɔ́.
9 Dirigiu-lhe muitas perguntas, mas Jesus nada respondeu.
10 Bulu igyí ahapʋ́ dɛhɛn amʋ pʋ́ Mose mbla asunápʋ́ amʋ bʋlɩɩ́ ɩnʋ, bʋdɛkplʋ́n ka asʋ́n dɩ́nká mʋsʋ.
10 Ali estavam os príncipes dos sacerdotes e os escribas, acusando-o com violência.
11 Owíe Herode mʋa mʋ ɩsá akɔpʋ́ ámʋ ɛ́ bɔsʋpáa mʋ, bwɛ́ mʋ ahinlá. Bɔpʋ srɩ́kɩ ligá kʋ wá mʋ, beyinkía mʋ ya Pilato.
11 Herodes, com a sua guarda, tratou-o com desprezo, escarneceu dele, mandou revesti-lo de uma túnica branca e reenviou-o a Pilatos.
12 Owíe Herode mʋa Pilato bemlí anyawíe tsú ɛkɛ ámʋ. Tɛkɩ amʋ́ nsɩnɛ́ ɩma alɛ yáɩ́.
12 Naquele mesmo dia, Pilatos e Herodes fizeram as pazes, pois antes eram inimigos um do outro.
13 Pilato lɛ́tɩ Bulu igyí ahapʋ́ dɛhɛn, Yudafɔ ahandɛ pʋ́ ɔmá ámʋ fɛ́ɛ́ befia.
13 Pilatos convocou então os príncipes dos sacerdotes, os magistrados e o povo, e disse-lhes:
14 Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩlɛ́kpa oyin ánfɩ ba mɩ mlɩaa, ɔdɛ ɔmá ámʋ agywɩɩn yintá. Nafɩtɛ́ mʋ ɔnɔ́tɔ́ asʋ́n mlɩ ansɩ́tɔ́, nawun ánɩ́ asʋ́n ámʋ́ʋ́ mlɩlɛ́ka dɩ́nká mʋsʋ ámʋ ɩma mʋ́tɔ́.
14 Apresentastes-me este homem como agitador do povo, mas, interrogando-o eu diante de vós, não o achei culpado de nenhum dos crimes de que o acusais.
15 Owíe Herode ɛ́ lawun mʋ́ alɩ. Mʋ́ sʋ́ alayínkía mʋ sɩ́sɩ́ anɩ nɩ́. Oyin ánfɩ mɔ́kʋ́bwɛ́ tɔtɔá bɔ́mɔ mʋ.
15 Nem tampouco Herodes, pois no-lo devolveu. Portanto, ele nada fez que mereça a morte.
16 Ɩ́nɩ sʋ nɛ́ha bɛ́pɩtɩ́ mʋ atɔ́, mɩ́ ansi mʋ ɔnatɩ.”
16 Por isso, soltá-lo-ei depois de o castigar.
17 Ɩnʋ ɔdɔm amʋ fɛ́ɛ́ bɔkplʋ́n blɩ́ bɛɛ, “Lɛ mʋ ɩnʋ, afʋsi Baraba ha anɩ!”
17 {Acontecia que em cada festa ele era obrigado a soltar-lhes um preso.}
18 — ausente —
18 Todo o povo gritou a uma voz: À morte com este, e solta-nos Barrabás.
19 (Baraba anfɩ da obu, tsúfɛ́ ɔlɔkʋsʋ́ lɩ́ɩ́ wúlu amʋsʋ, ɔlɔmɔ ɔha ɛ́ mʋ́tɔ́.)
19 {Este homem fora lançado ao cárcere devido a uma revolta levantada na cidade, por causa de um homicídio.}
20 Pilato lékléá obési Yesu. Mʋ́ sʋ ɔlɛtrá tɔɩ́ kplá ɔdɔm amʋ.
20 Pilatos, porém, querendo soltar Jesus, falou-lhes de novo,
21 Támɛ bɔkplʋ́n kʋ́klʋ́kʋ́ʋ́ bláa mʋ bɛɛ, “Da mʋ manta oyikpalíhɛsʋ! Da mʋ manta oyikpalíhɛsʋ!”
21 mas eles vociferavam: Crucifica-o! Crucifica-o!
22 Pilato lɛ́bláa amʋ́ otse saasɩ ɔbɛ́ɛ, “Tsitsa mɔmʋ alabwɛ́? Mmɔkʋ́wun tɔ́á alabwɛ́, sʋ́ nɛ́ha bɔ́mɔ mʋ. Nɛ́ha abʋpɩtɩ mʋ atɔ́, ɔnatɩ.”
22 Pela terceira vez, Pilatos ainda interveio: Mas que mal fez ele, então? Não achei nele nada que mereça a morte; irei, portanto, castigá-lo e, depois, o soltarei.
23 Támɛ bʋbʋ mʋ́sʋ́ bʋdɛkplʋ́n kʋklʋ́kʋ́ʋ́ bɛɛ, ɔháa abʋda mʋ manta oyikpalíhɛsʋ. Ɩnʋ bɔdʋn mʋ ɔnɔlɩ́.
23 Mas eles instavam, reclamando em altas vozes que fosse crucificado, e os seus clamores recrudesciam.
24 Mʋ́ sʋ Pilato lɔ́bwɛ dɩ́nká tɔ́ ámʋ́ʋ́ bʋdedunká ámʋsʋ.
24 Pilatos pronunciou então a sentença que lhes satisfazia o desejo.
25 Olesi oyin ámʋ́ʋ́ ɔlɔkʋsʋ́ lɩ́ɩ́ ɔmá ámʋsʋ, mɔ́ ɔha mʋ́tɔ́ sʋ́ ɔda obu ámʋ, olesi Yesu há mʋ ɩsá akɔpʋ́ ɔbɛ́ɛ bʋbwɛ́ɛ mʋ alɩá ahá ámʋ bʋdeklé.
25 Soltou-lhes aquele que eles reclamavam e que havia sido lançado ao cárcere por causa do homicídio e da revolta, e entregou Jesus à vontade deles.
26 Brɛ́á bɛkpa Yesu bɔyɔ́ á, befia Kireneyin ɔkʋá bʋtɛtɩ́ mʋ Simon. Otsú abúasɩ. Ɩsá akɔpʋ́ ámʋ bɛka mʋ hɩ́ɛ́ bɛɛ ɔsʋ́ra oyikpalíhɛ amʋ buo Yesu.
26 Enquanto o conduziam, detiveram um certo Simão de Cirene, que voltava do campo, e impuseram-lhe a cruz para que a carregasse atrás de Jesus.
27 Ɔdɔm bobuo Yesu. Atsɩá bʋbʋ amʋ́tɔ́ bʋpu amʋ́ anyɔ́pʋ, bʋhɩ́ɛ́ bʋdesú ha Yesu.
27 Seguia-o uma grande multidão de povo e de mulheres, que batiam no peito e o lamentavam.
28 Yesu lɛ́damlí, ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Yerusalemfɔ atsɩ, mlɩmásu mɩ. Mlɩsu mlɩ ɩwɩ pʋ́ mlɩ abí.
28 Voltando-se para elas, Jesus disse: Filhas de Jerusalém, não choreis sobre mim, mas chorai sobre vós mesmas e sobre vossos filhos.
29 Tsúfɛ́ nkɛ kʋ ɩbá mlɛ́blɩ́ mlɩaa, ‘Bulu layúlá atsɩá bʋmɔkʋ́kwɩ́ɩ́ kɩ, obí mɔ́kʋ́dɩ́ amʋ́ opúnitɔ kɩ, obí mɔ́kʋ́nyɔ́pʋ́ amʋ́ ɛ́ kɩ.’
29 Porque virão dias em que se dirá: Felizes as estéreis, os ventres que não geraram e os peitos que não amamentaram!
30 Alɩ brɛ́ ámʋtɔ á, ahá bɛ́bláa abʋ bɛɛ, ‘Mlɩbwie bun anɩsʋ. Nkúku, mlɩpula anɩ.’
30 Então dirão aos montes: Caí sobre nós! E aos outeiros: Cobri-nos!
31 Tsúfɛ́ nɩ́ bʋdɛ oyi bɔbwɛ ogyá wa alɩ á, nkálɩ bɔ́bwɛ oyi wʋlɩhɛ?”
31 Porque, se eles fazem isto ao lenho verde, que acontecerá ao seco?
32 Ɩsá akɔpʋ́ ámʋ bɛkpa lalahɛ abwɛpʋ́ abanyɔ́ ɛ́ mántá Yesusʋ, bɔyɔ́mɔ amʋ́.
32 Eram conduzidos ao mesmo tempo dois malfeitores para serem mortos com Jesus.
33 Brɛ́á bowie ɔtɩnɛkʋá bʋtɛtɩ́ ɩnʋ “Nwun Okokobi” a, bɛda Yesu mántá oyikpalíhɛsʋ. Bɛda amʋ́ abanyɔ́ ámʋ ɛ́ mántá nyikpalíhɛsʋ. Ɔkʋlɛ bʋ Yesu gyɔpɩsʋ, ɔkʋlɛ ɛ́ bʋ mʋ bɩnasʋ.
33 Chegados que foram ao lugar chamado Calvário, ali o crucificaram, como também os ladrões, um à direita e outro à esquerda.
34 Ɩnʋ Yesu lɛ́blɩ́ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Sɩ́, sikie amʋ́, tsúfɛ́ bʋmeyín tɔ́á bʋdɛbwɛ.”Ɩsá akɔpʋ́ ámʋ bɔtswɩ abi ye Yesu atadɩɛtɔ.
34 E Jesus dizia: Pai, perdoa-lhes; porque não sabem o que fazem. Eles dividiram as suas vestes e as sortearam.
35 Ahá tsɔtsɔɔtsɔ ámʋ́ʋ́ bobuo amʋ́ yɔ́ ɩnʋ ámʋ besi bʋlɩɩ́ ɩnʋ bʋdɛ mʋ kɩ́ɩ. Yudafɔ ahandɛ amʋ bɔbwɛ mʋ ahinlá bɛɛ, “Ɔlɔhɔ ahá nkpa. Nɩ́ lɛ́lɛ́ mʋgyí Kristo, (ɔhá ámʋ́ʋ́ Bulu ladá mʋ ofúli), mʋ Bulu lalɛ́ nɩ́ á, ɔhɔ́ɔ mʋ ɩwɩ nkpa!”
35 A multidão conservava-se lá e observava. Os príncipes dos sacerdotes escarneciam de Jesus, dizendo: Salvou a outros, que se salve a si próprio, se é o Cristo, o escolhido de Deus!
36 Ɩsá akɔpʋ́ ámʋ ɛ́ bɔpʋ ntá ɔdáɩ tin mʋ ɔnɔ́, bwɛ́ mʋ ahinlá bɛɛ, “Nɩ́ fʋ́gyí Yudafɔ owíe amʋ nɩ á, lɛ fʋ́ ɩwɩ!”
36 Do mesmo modo zombavam dele os soldados. Aproximavam-se dele, ofereciam-lhe vinagre e diziam:
37 — ausente —
37 Se és o rei dos judeus, salva-te a ti mesmo.
38 Bɔwanlɩ́n atɔ́ mántá oyikpalíhɛ amʋ awunso bɛɛ, “Yudafɔ Owíe amʋ nɩ.”
38 Por cima de sua cabeça pendia esta inscrição: Este é o rei dos judeus.
39 Lalahɛ abwɛpʋ́ ámʋ́ʋ́ bɛda mántá oyikpalíhɛsʋ ámʋtɔ ɔkʋlɛ lɛ́blɩ́ Yesu ɩwɩ abususʋ ɔbɛ́ɛ, “Megyí fʋ́gyí Kristo amʋ nɩ? Lɛ fʋ́ ɩwɩ, afʋlɛ anɩ mɛɛ!”
39 Um dos malfeitores, ali crucificados, blasfemava contra ele: Se és o Cristo, salva-te a ti mesmo e salva-nos a nós!
40 Támɛ onyɔɔsɩ amʋ lɔ́wa ɩyɩn wá mʋ ɔbɛ́ɛ, “Fʋmɛdɛ́ Bulu ifú nya! Fʋ́a mʋnyɔ fɛ́ɛ́ dɛ́ ɩsʋbɩtɩ́ kʋlɛ hɔ́ɔ.
40 Mas o outro o repreendeu: Nem sequer temes a Deus, tu que sofres no mesmo suplício?
41 Anɩ mʋ́ á, anɩ ɩsʋbɩtɩ́ ɩda ɔkpa, anɩ lakpan ánɩ́ anɩlɔ́bwɛ sʋ. Támɛ oyin ánfɩ mʋ́ mɔ́kʋ́bwɛ́ laláhɛ kʋkʋ.”
41 Para nós isto é justo: recebemos o que mereceram os nossos crimes, mas este não fez mal algum.
42 Mʋ́ʋ́ ɔlɛbláa Yesu ɔbɛ́ɛ, “Yesu, nɩ́ fɛbá fʋ́ iwíe ogyíkpá a, kaɩn mɩ́sʋ́!”
42 E acrescentou: Jesus, lembra-te de mim, quando tiveres entrado no teu Reino!
43 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Ɔnɔkwalɩ ndɛ fʋ́ bláa. Ndɛ, mɩ́a fʋnyɔ abétsiá Paradiso.”
43 Jesus respondeu-lhe: Em verdade te digo: hoje estarás comigo no paraíso.
44 Alɩ brɛ́ ánfɩ ɩbɔ́bwɛ fɛ́ ɔpa dódúanyɔ. Owí lɛta ɔsʋlʋ́ʋ amʋsʋ fɛ́ɛ́ alɩɩ yɔ́fʋn ntʋ́pwɛ dɔsatɔ. Owí mɛtrá lɩn ɛ. Ɩnʋ á, tati ámʋ́ʋ́ bɔpʋká Bulu Ɔtswɛ́kpa obu ámʋtɔ ɩlɛbalɩ́ anyɔ.
44 Era quase à hora sexta e em toda a terra houve trevas até a hora nona.
45 — ausente —
45 Escureceu-se o sol e o véu do templo rasgou-se pelo meio.
46 Yesu lɔ́kplʋn kʋ́klʋ́kʋ́ʋ́ blɩ́ ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Sɩ́, napʋ́ mɩ́ ɔŋɛ́ wá fʋ́ ɩbɩtɔ.” Olenya blɩ́ alɩ tá pɛ́, ɔlɛlɛ ɔŋɛ́.
46 Jesus deu então um grande brado e disse: Pai, nas tuas mãos entrego o meu espírito. E, dizendo isso, expirou.
47 Brɛ́á ɩsá akɔpʋ́ ɔhandɛ amʋ lówun tɔ́á ɩlaba a, ɔlɛkanfʋ́ Bulu ɔbɛ́ɛ, “Lɛ́lɛ́, ɔha yilé oyin ánfɩ gyí.”
47 Vendo o centurião o que acontecia, deu glória a Deus e disse: Na verdade, este homem era um justo.
48 Ahá ámʋ́ʋ́ bʋlɩɩ́ ɩnʋ ámʋ fɛ́ɛ́ bowun tɔ́á ɩlaba, bɔpʋ awɩrɛhɔ nátɩ́ bɔyɔ́ wóyí.
48 E toda a multidão dos que assistiam a este espetáculo e viam o que se passava, voltou batendo no peito.
49 Támɛ amʋ́á bʋyin Yesu pʋ́ atsɩ ámʋ́ʋ́ bobuo mʋ tsú Galilea ɔmátɔ́ ámʋ besi bʋlɩɩ́ tsútsúútsú bʋdɛ ɩtɔ́á ɩdɛ mʋ́sʋ́ yɔ kɩ́ɩ.
49 Os amigos de Jesus, como também as mulheres que o tinham seguido desde a Galiléia, conservavam-se a certa distância, e observavam estas coisas.
50 Oyin ɔkʋ létsiá, bʋtɛtɩ́ mʋ Yosef. Otsú Yuda wúlu kʋá bʋtɛtɩ́ mʋ́ Arimateatɔ. Ɔha yilé ogyi, obú ɛ́ bʋ mʋsʋ. Ɩbʋ mʋ́tɔ́á ɔbʋ ɔmá ámʋ asʋ́n agyípʋ́tɔ, támɛ omotsulá dɩ́nká amʋ́ agywɩɩn pʋ́ amʋ́ bwɛhɛ́ ánfɩsʋ. Otsie ogyo Bulu iwíegyí ámʋ.
50 Havia um homem, por nome José, membro do conselho, homem reto e justo.
51 — ausente —
51 Ele não havia concordado com a decisão dos outros nem com os atos deles. Originário de Arimatéia, cidade da Judéia, esperava ele o Reino de Deus.
52 Oyin ánfɩ lɔ́yɔ Pilato wá, yɔ́kʋlɩ́ mʋ ɔkpa ɔbɛ́ɛ, osíi Yesu fúli amʋ ha mʋ. Pilato lɛ́ha mʋ ɔkpa.
52 Foi ter com Pilatos e lhe pediu o corpo de Jesus.
53 Ɩnʋ Yosef lɛ́yɛsɩɛɩ́ Yesu fúli, ɔlɔpʋ ɔhráda kɩ́klɩ mʋ ɩwɩ, pʋ́ mʋ yɔ́wa ɔbɔ́ kʋá mʋ onutó ɔlɛha bɛda bʋtátɔ́ há mʋ ɩwɩ, bʋmɔkʋ́púlá ɔhaa mʋ́tɔ́ kɩ.
53 Ele o desceu da cruz, envolveu-o num pano de linho e colocou-o num sepulcro, escavado na rocha, onde ainda ninguém havia sido depositado.
54 Ɛkɛ ámʋ igyi Fieda. Ɛkɛ ámʋ igyi ogyá ɔdʋdákɛ́. Owí inyá tá pɛ́, ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́ ámʋ lafi asɩ.
54 Era o dia da Preparação e já ia principiar o sábado.
55 Atsɩ ámʋ́ʋ́ bʋbuo mʋ tsú Galilea amʋ bobuo Yosef yɛ́kɩ Yesu opulákpá pʋ́ alɩá ɔlɔpʋ fúli amʋ tswɩ ɔbɔ́ ámʋtɔ.
55 As mulheres, que tinham vindo com Jesus da Galiléia, acompanharam José. Elas viram o túmulo e o modo como o corpo de Jesus ali fora depositado.
56 Beyinkí yɔ́ wóyí yɔ́kwɛ ohuam, ɔhɩ́ɛ́n pʋ́ ofobí fánfán ánɩ́ bɔ́pʋ yɛ́kpa Yesu. Botsutsúa abʋbwɛ ta á, owí latá, bɛda ɔkpʋ́nʋ́ ɔkpʋ́nʋ́ ɔdakɛ́ ámʋ fɛ́ alɩá Mose Mbla lɛblɩ́.
56 Elas voltaram e prepararam aromas e bálsamos. No dia de sábado, observaram o preceito do repouso.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.