Lucas 18
New Testament in Nkonya (GH:nko:Nkonya) (NKO_NTW) vs NAA
1 Ɩnʋ Yesu lɛ́ha yébi kʋ pʋ́súná ánɩ́ bʋbɔ́ɔ mpáɩ brégyíbrɛ́, ɩmákpɔn amʋ́.
1 Jesus lhes contou uma parábola para mostrar que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 Ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Asʋ́n ogyípʋ́ ɔkʋ létsiá wúlu kʋsʋ. Ɔtamanyá Bulu ifú, ɔtamanyá ɔhaa ɛ́ pɛ́lɩ.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não temia a Deus, nem respeitava ninguém.
3 Ɔsʋrapʋ ɔkʋ ɛ́ létsiá wúlu amʋtɔ. Oletsiá bokokóli mʋ ɔbɛ́ɛ, ogyíi mʋ asʋ́n ɔnɔkwalɩsʋ ha mʋ, ɔlɛ mʋ tsu mʋ olupʋ́ ɩbɩtɔ!
3 Havia também, naquela mesma cidade, uma viúva que sempre o procurava, dizendo: “Julgue a minha causa contra o meu adversário.”
4 Tɛkɩ olekle okina, támɛ ɔma-ɔma a, ɔlɛbláa mʋ ɩwɩ ɔbɛ́ɛ, ‘Ɩbʋ mʋ́tɔ́á ntamanyá Bulu ifú, ntamanyá ɔhaa ɛ́ pɛ́lɩ.
4 Por algum tempo, ele não a quis atender, mas depois pensou assim: “É bem verdade que eu não temo a Deus, nem respeito ninguém.
5 Támɛ alɩ ánfɩ ɔsʋrapʋ anfɩ ná ɔdɛ mɩ́ háan anfɩ sʋ á, négyi mʋ asʋ́n ɔnɔkwalɩsʋ. Nɩ́ megyí alɩ á, oméesi mɩ́ tɔ́ɩ wa. Ɔmɛ́ɛha mméenya ɔkpa bwɛ́ tɔtɔ.’ ”
5 Porém, como esta viúva fica me incomodando, vou julgar a sua causa, para não acontecer que, por fim, venha a molestar-me.”
6 Yesu lɔ́yɔ mʋ́sʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩkɩ alɩá asʋ́n ogyípʋ́ anfɩ́ ɔtamagyi asʋ́n ɔnɔkwalɩsʋ ánfɩ lablɩ́.
6 Então o Senhor disse:
7 Mʋ́mʋ́ nkálɩ Bulu mʋ́ méegyi mʋ ahá ámʋ́ʋ́ alalɛ́, bʋdesú kpolí mʋ ɔpa-onyé ámʋ asʋ́n ɔnɔkwalɩsʋ? Obési amʋ́ asʋ́n wá obíátɔ́? Ɛkɛkɛɛkɛ!
7 Será que Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que a ele clamam dia e noite, embora pareça demorado em defendê-los?
8 Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, obégyi mʋ́ ɔnɔkwalɩsʋ há amʋ́ ɔsasʋ. Támɛ ndɛfɩtɛ́ mbɛ́ɛ, nɩ́ mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ neyínkí bá a, nówun ahógyipʋ akʋ ɔsʋlʋ́ʋ anfɩsʋ?”
8 Digo a vocês que, depressa, lhes fará justiça. Contudo, quando o Filho do Homem vier, será que ainda encontrará fé sobre a terra?
9 Yesu lɛ́trá ha yébi kʋ pʋ́súná amʋ́ atɔ́ tsú ahá ánɩ́ bʋtɛkɩ amʋ́ ɩwɩ yilé abwɛpʋ́ dʋn amʋ́ aba.
9 Jesus também contou esta parábola para alguns que confiavam em si mesmos, por se considerarem justos, e desprezavam os outros:
10 Ɔlɛha yébi amʋ ɔbɛ́ɛ, “Ayin abanyɔ́ akʋ bɔdʋ yɔ́ mpáɩ ɔbɔkpá Bulu ɔtswɛ́kpa. Amʋ́tɔ́ ɔkʋlɛ gyí Farisiyin, ɔkʋlɛ ɛ́ gyí lampóo ɔhɔ́pʋ.
10 — Dois homens foram ao templo para orar: um era fariseu e o outro era publicano.
11 “Farisiyin amʋ lɔ́kʋsʋ́ lɩ́ɩ́, bɔ́ mpáɩ wá nwuntɔ ɔbɛ́ɛ, ‘Bulu, nɛdá fʋ́ ɩpán ánɩ́ mmegyí fɛ́ akʋ. Mɩ́ mʋ́ mma ɔnsɩ́pɛ, ntamasísi ɔha, ntamatɔ́ mbʋa, mmegyí fɛ́ Lampóo ɔhɔ́pʋ anfɩ ɛ́.
11 O fariseu ficou em pé e orava de si para si mesmo, desta forma: “Ó Deus, graças te dou porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros, nem ainda como este publicano.
12 Ntɛklɩ́ ɔnɔ́ tse nyɔ ndawɔ́tswɩ́ ɩkʋlɛtɔ. Nteye mɩ́ atɔ́ fɛ́ɛ́tɔ́ dú, lɛ́ idúsɩ́ há fʋ́.’
12 Jejuo duas vezes por semana e dou o dízimo de tudo o que ganho.”
13 “Támɛ lampóo ɔhɔ́pʋ amʋ mʋ́ lɛ́yɛlɩɩ́ tsútsú, oloko nwuntɔ wá. Omotsulá tsú ansɩ́ kʋ́ráá fʋ́á kɩ ɔsʋ́sʋ́. Ɔlɔpʋ ɔbɩmáa dá ɩbɩtɔ, kókóli Bulu ɔbɛ́ɛ, ‘Óo Bulu, wun mɩ nwɛ, lakpan ɔbwɛpʋ́ ngyi.’ ”
13 O publicano, estando em pé, longe, nem mesmo ousava levantar os olhos para o céu, mas batia no peito, dizendo: “Ó Deus, tem pena de mim, que sou pecador!”
14 Yesu lɔ́mɔ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Ndɛ mlɩ bláa mbɛ́ɛ, asa beyinkí yɔ́ wóyí á, Bulu ansɩ́ légyi lampóo ɔhɔ́pʋ amʋ ɩwɩ dʋn Farisiyin amʋ. Tsúfɛ́ ɔhá ánɩ́ ototsú ɩwɩ á, Bulu ɔbɛ́ba mʋ asɩ. Ɔhá ánɩ́ ɔtɛba ɩwɩasɩ ɛ́ á, Bulu obótsu mʋ fʋ́á.”
14 Digo a vocês que este desceu justificado para a sua casa, e não aquele. Porque todo o que se exalta será humilhado; mas o que se humilha será exaltado.
15 Aha akʋ bɔpʋ amʋ́ abí ba Yesu bɛɛ, ɔpʋ́ʋ ɩbɩ dɩnka amʋ́sʋ́, oyula amʋ́. Mʋ akasɩ́pʋ́ bowun amʋ́. Mʋ́ sʋ bɔwa ɩyɩn wá amʋ́.
15 Traziam também as crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos, ao verem isso, os repreendiam.
16 Támɛ Yesu lɛ́tɩ nyebí ámʋ ba mʋ ɩwɩ wá, ɔlɛbláa akasɩ́pʋ́ amʋ ɔbɛ́ɛ, “Mlɩha nyebí ámʋ abʋba mɩ́ wá. Mlɩmátin amʋ́ ɔkpa, tsúfɛ́ ahá ánfɩ odu bʋ́ Bulu iwíegyí amʋ nɩ.
16 Jesus, porém, chamando as crianças para junto de si, disse:
17 Ɔnɔkwalɩ ndɛ mlɩ bláa. Ɔhá ánɩ́ ɔmɔhɔ Bulu iwíegyí ámʋ fɛ́ kebi á, omóowie mʋ́tɔ́.”
17 Em verdade lhes digo: Quem não receber o Reino de Deus como uma criança de maneira nenhuma entrará nele.
18 Ɛkɛ ɔkʋ Yudafɔ ɔhandɛ ɔkʋ lɛ́bɛfɩtɛ́ Yesu ɔbɛ́ɛ, “Osunápʋ́ yilé, ntɔ nɔ́bwɛ asa nénya nkpa ánɩ́ ɩtamatá?”
18 Certo homem de destaque perguntou a Jesus: — Bom Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
19 Yesu lɛ́fɩtɛ́ mʋ ɔbɛ́ɛ, “Ntogyi sʋ́ fʋdɛ mɩ́ tɩ ɔha yilé? Ɔhaa mégyí ɔha yilé, nkɛ́tɩ Bulu nkʋlɛ.
19 Jesus respondeu:
20 Yɛ́ɛ fʋyin Bulu mbla ámʋ o. Mʋ́gyí, mátɔ mbʋa, mámɔ ɔha, máwi atɔ́, máka asʋ́n dɩ́nká fʋ́ básʋ́, bu fʋ́ sí mʋa fʋ́ yín.”
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério”, “não mate”, “não furte”, “não dê falso testemunho”, “honre o seu pai e a sua mãe”.
21 Ɔhandɛ amʋ lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Tsú mɩ́ nyebitɔ ɔpá ndɛ mʋ́ fɛ́ɛ́sʋ́ gyí.”
21 Então o homem disse: — Tudo isso tenho observado desde a minha juventude.
22 Yesu lónu mʋ asʋn blɩ́hɛ́ anfɩ á, ɔlɛbláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Toku kʋlɛ ɩlasí ánɩ́ fɔ́bwɛ. Yɛfɛ fʋ́ ɩwɩsʋ atɔ́ fɛ́ɛ́, afʋye kɔ́ba amʋ ha ahiánfɔ, mɛ́nɩ fénya siadɩɛ ɔsʋ́sʋ́. Fɔbwɛ́ mʋ́ tá á, ba afʋbobuo mɩ.”
22 Ouvindo isso, Jesus lhe disse:
23 Brɛ́á oyin ámʋ lónu asʋ́n ánfɩ á, ɩlɔtɔ mʋ klʋn, tsúfɛ́ ɔhɩ́ɛ́ ɔbʋ atɔ́.
23 Mas, ouvindo ele estas palavras, ficou muito triste, porque era riquíssimo.
24 Yesu lówun ánɩ́ ɩlahan mʋ. Mʋ́ sʋ ɔlɛblɩ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɩbʋ ɔnlɩn asa ɩwɩ onyapʋ́ obówie Bulu iwíegyí ámʋtɔ.
24 Jesus, vendo-o assim triste, disse:
25 Lɛ́lɛ́ mʋ́ á, ɩlɔpɔn ha kpɔ́sɔ́ ánɩ́ ɔbɔ́tsʋn ɔbɩn-atɔ ɔbɔ́tɔ́, dʋn ánɩ́ ɩwɩ onyapʋ́ obówie Bulu iwíegyí ámʋtɔ.”
25 Porque é mais fácil um camelo passar pelo fundo de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.
26 Ahá ánɩ́ bonu asʋ́n ánfɩ bɛfɩtɛ́ bɛɛ, “Mʋ́mʋ́ ma mɛɛ Bulu ɔbɔ́hɔ nkpa?”
26 Os que ouviram isto perguntaram: — Sendo assim, quem pode ser salvo?
27 Támɛ Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Tɔ́á nyankpʋsa mɛ́ɛtalɩ́ bwɛ́ mɔdʋ́n Bulu bwɛ.”
27 Mas Jesus respondeu:
28 Ɩnʋ Petro lɛ́bláa Yesu ɔbɛ́ɛ, “Mɩ́ Wíe, kɩ, anɩlasí anɩ wóyí tswɩ bobuo fʋ.”
28 Então Pedro disse: — Eis que nós deixamos nossa casa e seguimos o senhor.
29 Yesu lɛ́bláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ɔnɔkwalɩ ndɛ mlɩ bláa. Ɔhaa má ɩnʋá obési mʋ wóyí, mʋ ka, mʋ apíó, mʋ akwɩɩ́pʋ́ ntɛ́ɛ mʋ abí tswɩ Bulu iwíegyí ámʋ sʋ,
29 Jesus lhes respondeu:
30 Bulu mɛ́ɛlawá mʋ́ otsiákpá há mʋ tsé dú tsé lafa séi, láha mʋ nkpa ánɩ́ ɩtamatá brɛ́ ámʋ́ʋ́ ɩbá ámʋtɔ.”
30 que não receba, no presente, muitas vezes mais e, no mundo por vir, receberá a vida eterna.
31 Yesu lɛ́tɩ akasɩ́pʋ́ dúanyɔ ámʋ ya ɩtsɛ́tɔ́, ɔlɛbláa amʋ́ ɔbɛ́ɛ, “Ayɔ́ Yerusalem. Ɩnʋ́ asʋ́n ámʋ́ʋ́ Bulu ɔnɔ́sʋ́ atɔɩ́pʋ́ amʋ bɔwanlɩ́n tsú mɩ́, Nyankpʋsa-Mʋ-Bi ánfɩ ɩwɩ ámʋ fɛ́ɛ́ bɛ́ba mʋ́tɔ́ nɩ́.
31 Chamando os doze para um lado, Jesus lhes disse:
32 Bɛ́lɛ mɩ́ há ahá ánɩ́ bʋmegyí Yudafɔ. Bɔ́bwɛ mɩ́ ahinlá, síá mɩ́, tú atsʋnɔ́ wʋ́lɩ́ mɩ́.
32 Ele será entregue aos gentios, que vão zombar dele, insultá-lo e cuspir nele.
33 Bɛ́pɩtɩ́ mɩ́ atɔ́, mɔ́ mɩ́. Mʋ́ ɛkɛ sáásɩ́ a, nɔ́kʋsʋ́ tsú afúlitɔ.”
33 Depois de açoitá-lo, eles o matarão, mas, ao terceiro dia, ressuscitará.
34 Akasɩ́pʋ́ amʋ bʋmonu ɩ́nɩ asɩ, tsúfɛ́ Bulu lɔ́pʋŋáín amʋ́. Bʋmɛbɩ tɔ́á ɔdɛblɩ́ ɛ́.
34 Eles, porém, não entenderam nada disso. O significado dessas palavras lhes era encoberto, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Yesu lɛ́ta Yeriko wúlutɔ wie tá á, ansibi obwiepʋ́ ɔkʋ tsie ɔkpa ɔnɔ́, ɔdɛ atɔ́ kʋlɩ́.
35 Aconteceu que, quando Jesus se aproximava de Jericó, um cego estava sentado à beira do caminho, pedindo esmolas.
36 Ansibi obwiepʋ́ ámʋ lónu ánɩ́ ɔdɔm bʋdɛtsʋ́ʋn. Mʋ́ʋ́ ɔlɛfɩtɛ́ ɔbɛ́ɛ, “Amansʋ igyi?”
36 E, ouvindo o barulho da multidão que passava, perguntou o que era aquilo.
37 Ahá bɛbláa mʋ bɛɛ, “Yesu Nasaretyin amʋ dɛ́tsʋ́ʋn.”
37 Anunciaram-lhe que Jesus, o Nazareno, estava passando.
38 Ɩnʋ ansibi obwiepʋ́ ámʋ lɔ́kplʋn blɩ́ ɔbɛ́ɛ, “Anɩ wíe Dawid mʋ na Yesu, wun mɩ nwɛ!”
38 Então ele gritou: — Jesus, Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
39 Ahá ámʋ́ʋ́ bʋgya Yesu nkpá ámʋ bɔkplʋ́n wa ansibi obwiepʋ́ ámʋ bɛɛ, ɔwáa ɔsa kpa ɔnɔ́ bun. Ɔlɛlakplʋ́n dʋn alɩ ɔbɛ́ɛ, “Anɩ wíe Dawid mʋ na, wun mɩ nwɛ!”
39 E os que iam na frente o repreendiam para que se calasse. Mas ele gritava cada vez mais: — Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
40 Yesu lési lɩɩ́, ɔlɛha ɔbɛ́ɛ bʋkpá mʋ ba mʋ. Brɛ́á bɛkpa mʋ ba a, Yesu lɛ́fɩtɛ́ mʋ ɔbɛ́ɛ,
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. E, tendo ele chegado, Jesus perguntou:
41 “Ntɔ fʋdeklé fɛɛ mbwɛ́ɛ ha fʋ?” Ɔlɛlɛ mʋ́ ɔnɔ́ ɔbɛ́ɛ, “Owíe, ha mɩ́ anwun atɔ́!”
41 — O que você quer que eu lhe faça? Ele respondeu: — Senhor, que eu possa ver de novo.
42 Yesu lɛ́bláa mʋ ɔbɛ́ɛ, “Fʋ́ hógyi latsá fʋ́ ɩlɔ. Wun atɔ́.”
42 Jesus lhe disse:
43 Ɩnʋnʋ mʋ ansíbi lobwií, ɔlɛkplá buo Yesu, ɔdɛ Bulu kanfʋ́. Ɔdɔm amʋ fɛ́ɛ́ bowun ɩ́nɩ, amʋ́ ɛ́ bɛkanfʋ́ Bulu.
43 Imediatamente ele passou a ver de novo e seguia Jesus, glorificando a Deus. Também todo o povo, vendo isto, dava louvores a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.