Tito 3
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARC
1 Titǒ, nyɨ nyàkǎ nyarà dhu ìsè rɔ̌ bìlǐnganà Yěsù ná’ù alɛ tɔ̀, abádhí ràkǎ ɨ̀fʉ pbìrì ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mà, pbanga ɔ̌ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ mànà. Abádhí àkǎ ’ɨ̀fʉ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ rʉ̌yǎna fɨ̌yɔ̀ dhu, ’àdʉ̀ ’òzè ’ɔ̀nzɨ̀ ídzìnga ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀.
1 Admoesta-os a que se sujeitem aos principados e potestades, que lhes obedeçam e estejam preparados para toda boa obra;
2 Abádhí àkǎ nzá ’ʉ̀nɔ̀ dhu atdí alɛ nɨ̌ màtɨ́. Abádhí àkǎ ’òkò màrʉ̀ngà ɔ̌ ɔdhɨ́ya mànà, ’àdʉ̀ ídzìnga ɔ̀nzɨ̀. Abádhí àkǎ ’òkò yɔrɔwà ɔ̌ kɔ́rɔ́ alɛ mànà.
2 que a ninguém infamem, nem sejam contenciosos, mas modestos, mostrando toda mansidão para com todos os homens.
3 Obhó tɨ́, angyinǎ rɔ̀ àlɛ̌ nyʉ́ mà átɔ̀, àlɛ̌ nɨ’ɨ̀ ɨ̀mbǎ dɔ̀ya nà alɛ, ɨnzá Kàgàwà nɨ́fʉ alɛ, ndɨrɔ̀ nzɛ́rɛ otu ɔ̌ arúbhi alɛ. Àlɛ̌ nɨ’ɨ̀ dhèdhèrɔ̀ nzɛ́rɛ dhu-atdyú mà, alɛ-dhɛ̀ ɨ̀kǎ arɨ́ dhu-atdyú mànà dhu tɔ́ ɨnɔ. Àlɛ̌ kongónà òko nzɛ́rɛ ɔ́fɔ̀ ɔ̌, àlɛ̌ ràmbɛ ngʉ̌kpà alɛ-adhà ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌. Àlɛ̌ ongónà òko tɨ́ dhu náabhʉ̀ ngʉ̌kpà alɛ rɔ̀ndrɔ̀ àlɛ̌, àlɛ̌ ràdʉ̀ àlɛ̌ ɔ̀ndrɔ̀ àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ màtɨ́.
3 Porque também nós éramos, noutro tempo, insensatos, desobedientes, extraviados, servindo a várias concupiscências e deleites, vivendo em malícia e inveja, odiosos, odiando-nos uns aos outros.
4 Pbɛ́tʉ̀ Kàgàwà, àlɛ̌ tɔ́ Ɔ̀gʉ̀ba, níitdègu pbɨ̀ndà ídzìnga mà, pbɨ̀ndà àzè mànà nɨ́tɛ̀ ìndrǔ tɔ̀,
4 Mas, quando apareceu a benignidade e o amor de Deus, nosso Salvador, para com os homens,
5 nɨ́ kɨ̌gʉ́ àlɛ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ ídzìnga àlɛ̌ kɔ́nzɨ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ ɨzʉ ndɨ̀ ndábà àlɛ̌ dɔ̌ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀. Kɨ̌gʉ́ àlɛ̌, ndìbhò Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rù’o àlɛ̌ tɔ́ nzɛ́rɛnga, ndàdʉ̀ ípìrɔ̌nga-ɔwʉ́tá mà, ɔwʉ́tána tɔ́ okota mànà níbhò àlɛ̌ tɔ̀.
5 não pelas obras de justiça que houvéssemos feito, mas, segundo a sua misericórdia, nos salvou pela lavagem da regeneração e da renovação do Espírito Santo,
6 Kàgàwà ɨ́rǎ àlɛ̌ atdídɔ̌ nyʉ́ ndɨ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌, àlɛ̌ tɔ́ Ɔ̀gʉ̀ba Yěsù Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌.
6 que abundantemente ele derramou sobre nós por Jesus Cristo, nosso Salvador,
7 Kɔ̌nzɨ̀ ndɨ dhu ndɨ́nɨ̌ pbɨ̀ndà ɨzʉ-okú dɔ̀ rɔ̀ ndɨ̀ ndɔ̀zʉ̀ àlɛ̌ ɨ̀mbǎ nzɛ́rɛ dhu tɨ́ ka kɔ́zʉ̀na dhu rɨ̌’ɨ̀ nyʉyatsì alɛ tɨ́ rɔ̀, àlɛ̌ kadʉ̀ tɨ́ yà àlɛ̌ karɔ́dɔna àlɛ̌ ràbà dhòdhódhónga tɔ́ ípìrɔ̌nga nábà.
7 para que, sendo justificados pela sua graça, sejamos feitos herdeiros, segundo a esperança da vida eterna.
8 Wɔ̀rɨ́ nɨ́ ndɨ obhónánga tɔ́ ɔtɛ nyʉ́. Ndɨrɔ̀, ma mòzè nyarà kɔ̀vɔ̀ rɔ̌ ɔbɨ nyʉ́ nà ìndrǔ tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà ná’ù alɛ náapbá tɨ́ ɨ̀ ídzì kasʉ t’ɔ́nzɨta rɔ̌. Kɔ̀rɨ́ nɨ́ ɨ àkǎkǎ kudhe ìndrǔ tɔ̀ dhu, ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ alɛ dzʉ̀nà ɔ̀nzɨ̀ rádʉ̀ dhu.
8 Fiel é a palavra, e isto quero que deveras afirmes, para que os que creem em Deus procurem aplicar-se às boas obras; estas coisas são boas e proveitosas aos homens.
9 Pbɛ́tʉ̀, nyɨ nyàkǎ nzá nyitsu nyɨ ɨ̀mbǎ tɨ̌na nà agòta ɔ̀, rʉ̀gànda-tsʉ̀ dɔ̌ agòta ɔ̀, anya ɔ̀, ndɨrɔ̀ Músà bhà Ʉyátá dɔ̌ ka kɨ́ alɛ àgò dhu ɔ̀. Obhó tɨ́ ɨ dhu nɨ́ ɨ̀nzɨ̌ ka kɨ́ ídzìnga àbà ɔ̀yà dhu, ndɨrɔ̀ ɨ̀mbǎ tɨ̌ya nà dhu.
9 Mas não entres em questões loucas, genealogias e contendas e nos debates acerca da lei; porque são coisas inúteis e vãs.
10 Nyɨ nyàkǎ nyɨsɔ̌ dhu atdí-gʉ̀na ìndrǔ-ɔ̌nga àpà rɨ́ ndʉ̀ndɔ̀ alɛ tɔ̀. Ndɨrɔ̀ ɔyɔ-gʉ̀na nyɨ nyɨ̀sɔ̌ ka ɨ̀nzɨ̌ kà ràdʉ̀ nyɨrɨ̀ rɔ̀, nyadʉ̀ kìpfo nyodì Yěsù ná’ù alɛ nzínzì ɔ̌ rɔ̀.
10 Ao homem herege, depois de uma e outra admoestação, evita-o,
11 Nyɨ nyʉ̀nɨ wà dhu, wɔ̀ dhu bhěyi rɨ́ ndɔ̀nzɨ alɛ rʉ́bhà wà ídzì otu. Ndɨrɔ̀ wɔ̀ kǎrʉ́fǎna dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kà rɔ́tdɨ̀ wà ànyǎna ndɨ̀tɨ́rɔ̀.
11 sabendo que esse tal está pervertido e peca, estando já em si mesmo condenado.
12 Ma mɨ́ Àrtɛmà ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ Dòkíkò nóvì tɨnʉ ɔ̀. Nɨ́ tɨnʉ́ kà rǎrà àhʉ rɔ̀, nyɨ nyàkǎ nyɔnzɨ̀ kɔ́rɔ́ ɔbɨ, nyɨrà motù Nìkòpolì tɨ́ kátɨna kɨgɔ̀ ɔ̀, ányɨ̀ ma mòzè mʉdà ádrʉ̀ngbǎ gìrì tɔ́ kàsʉmɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.
12 Quando te enviar Ártemas ou Tíquico, procura vir ter comigo a Nicópolis; porque deliberei invernar ali.
13 Ʉyátá tɔ́ atdí màlimò Zɛ̌nà tɨ́ kátɨna mà, Apɔlɔ̀ mànà rɨ̌ abhi ɔ̀pɛ̀ Krɛ̌tɛ̀ rɔ̀ rɔ̀, nyɨ nyàkǎ nyɔnzɨ̀ abádhí dzʉ̀nà fɨ̀yɔ́ abhi tɔ̀ abádhí rɨ̌’ɨ̀ atdyúna nà dhu nɨ̌, akyɛ atdí dhu mà arana ndɔ̀tdɨ̀ abádhí rɔ̌ nɨ̌.
13 Acompanha, com muito cuidado, Zenas, doutor da lei, e Apolo, para que nada lhes falte.
14 Àlɛ̌ tɔ́ alɛ nyʉ́ átɔ̀ nákǎ ’ʉ̀nɨ ídzì kasʉ t’ɔ́nzɨta atdídɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ’adʉ̀ tɨ́ òwu dhu ɔ̀tdɨ̀ ɨ̀ rɔ̀yá alɛ dzʉ̀nà nɔ́nzɨ̀ rɔ̌ nɨ̌, akyɛ ɨ̀ okona ɨ̀nzɨ̌ ’ɔ̀nzɨ̀ ìndrǔ dzʉ̀nà, ɨ̀mbǎ itsu-kpɔ̌ nà dɔ̀yá itsu bhěyi nɨ̌.
14 E os nossos aprendam também a aplicar-se às boas obras, nas coisas necessárias, para que não sejam infrutuosos.
15 Kǎkà atdíkpá mǎ mɨ́’ɨ̀ mànà Yěsù ná’ù alɛ kɔ́rɔ́ nóvì nyɨ. Òvì nyóvì mǎ nózè a’uta ɔ̌ arɨ́’ɨ̀ alɛ. Kàgàwà àkǎ ndàso nyɨ̌ kɔ́rɔ́.
15 Saúdam-te todos os que estão comigo. Saúda tu os que nos amam na fé. A graça
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tito 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.